My world of fantasy...

8. kapitola - Vzhůru do Údolí

Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych napsala kapitolu k TP :D Hlavně mi bylo blbý, že to zase celý zdržuju já. Tak snad se vám to bude líbit, snažila jsem se vyplodit ze sebe něco inteligentního, ale jestli se mi to povedlo, to budete muset posoudit vy. :)

***

„Enny. Enny, vstávej,“ ozvalo se pokojem.

„Nech mě bejt, Kait,“ zabrblala světlovlasá dívka, otočila se na boku a chtěla dál spát. Ale to jí nebylo dopřáno.

„Nejsem tvoje sestra,“ ušklíbl se Bill.

Enn se okamžitě vymrštila na posteli a udiveně hleděla na mladíka před sebou, který se ani nesnažil skrýt svůj pobavený úsměv. Automaticky si přitáhla peřinu až ke krku, přestože na sobě měla triko téměř bez výstřihu.

„Co tu děláš?“ vypadlo z ní.

„Budím tě. Kai se šla nasnídat a protože já už jsem vzhůru od šesti, poslala mě, abych tě vzbudil.“

„Ona už je vzhůru?“ podivila se Enn a konečně se uvolnila.

„Asi tak deset minut. Kamarád si spletl stan a vpadl přímo k ní, čímž ji vzbudil. Poslala ho ven dost nevybíravými slovy,“ ušklíbl se. „Ani jsem netušil, že má takovej slovník.“

„Kait se nezdá,“ přisvědčila Enn a upřeně na něj pohlédla.

Zdálo se, že pochopil, co po něm chce. „Už jdu,“ ušklíbl se. „Počkáme na tebe venku.“ S těmito slovy opouštěl místnost.

Enny si jen povzdechla, ale pak konečně vstala a začala se připravovat. Tušila, že je čeká výprava do Údolí králů, přestože to Bill neřekl přímo. O čtvrt hodiny později už vylézala ze stanu a hledala ty dva.

„Kde zase jsou,“ brblala si sama pro sebe a rozhlížela se kolem.

„Enn! Enny!“ ozvalo se volání odněkud zprava.

Dívka se okamžitě otočila a konečně spatřila svoji sestru, jak na ni mává z hloučku jakýchsi lidí. Protočila oči v sloup, neměla ráda velký skupiny lidí, zatímco její sestra je přímo vyhledávala. Přesto pomalým krokem zamířila ke Kaitlin a oněm lidem, i když se jí to dvakrát nelíbilo.

„Ahoj,“ zabrblala, když k nim došla.

„Nazdar ségra,“ usmála se Kaitlin. „Bill si šel ještě něco zařídit, takže tu na něj máme počkat. A abych nezapomněla,“ otočila se na skupinku lidí. Až nyní si Enny všimla, že jsou to samí muži. „Tohle je Enny. Enny, tohle je Luke,“ ukázala na černovlasého, asi tak pětadvacetiletého muže, „Larry,“ představila jí dalšího ze skupinky, tentokrát kluka s delšími hnědými vlasy. Enn ho tipovala tak na dvaadvacet, ale jistá si nebyla. „Tady to je Daniel,“ ukázala na zřejmě nejstaršího ze skupinky, muže okolo třicítky. „A tohle Chris a Patrick,“ představila poslední dva.

„Těší mě,“ vyplodila Enny na tváři jakýsi neupřímný úsměv. Pak se naklonila ke Kaitlin a potichu se jí zeptala: „Kdes k nim přišla?“

„Bill mě tu s nimi nechal. Jsou to jeho přátelé a spolupracovníci,“ pokrčila Kait rameny. „Vadí ti to?“

„Ne,“ zakroutila Enn hlavou a pátravě si prohlédla jejich společníky. „Jen jsem to nečekala.“

„To já taky ne. Obzvlášť, když mi Luke ráno vtrhl do stanu,“ ušklíbla se a narazila tak na důvod, proč je tak brzo vzhůru. ¨

„Slyšela jsem,“ pokývala Enny hlavou. „Kdy vyrazíme?“

„Bill si jen šel něco zařídit, sehnat pomůcky a potřeby, aby to vypadalo věrohodně. Tady pánové,“ kývla hlavou za sebe, „jsou dneska pátrat do jedné zatím ne moc probádané hrobky. Je to jedna z těch hrobek, které jsme s Billem otipovali jako ty, které můžeme vzít v úvahu v našem hledání. Je až na konci údolí, daleko od hrobek králů. Takže půjdeme s nimi.“

„Nelíbí se mi, že tam budou taky.“

„Klídek, ségra,“ usmála se na ni Kait. „Kdybychom šli hned dneska sami, bylo by to krajně podezřelé. Musíme se zaučit, vědět co a jak. Pak už budeme pracovat sólo. Jen si tihle lidi musí zvyknout, že tu jsme taky, že patříme k nim a nejsme žádní amatéři. Další dny už můžeme jít jinam. Nic a nikdo nás tady nedrží.“

„Snad máš pravdu,“ uvolnila se konečně Enn. „Jen doufám, že nikdo z těhle není ten špeh, o kterých nám říkal Bill.“

„Nemyslím si,“ zavrtěla Kaitlin hlavou. „Podezřelí mi nepřipadají, ani jeden z nich se nevyptával na nic podezřelého. Leda tak na to, kolik mi je, jak dlouho znám Billa…Znáš to,“ mrkla na sestru.

„Snad je to tak. Ale ten Jeff Criss,“ začala, ale přerušil ji výkřik jednoho z mužů, kteří nyní postávali kousek od nich. To k nim totiž přicházel Bill.

„No konečně. To byla doba,“ neodpustil si jeden.

„Zastavil mě Chester,“ vysvětlil mladý Weasley. „A sháněl se po tobě, Chrisi,“ ušklíbl se na svého kamaráda.

„Co zase chtěl?“ protočil Chris oči v sloup.

„Něco mu nesedí na té zprávě, cos mu včera dodal. Prej tam máš chyb jak máku. Máš se za ním teď hned stavit.“

„Aby se nezbláznil,“ zabrblal si pro sebe Chris a zamračeně se vydal do středu tábora.

„Vyrazíme teda?“ otočil se Bill na své společníky. „Myslím, že ten,“ pohlédl na vzdalujícího se kamaráda, „se k nám dneska už nepřidá.“

Ostatní spolupracovníci jen pokývali hlavami a vydali se pryč z tábořiště, směrem k Údolí králů. Obě dívky se společně s Billem zdržovaly vzadu, přičemž se na ně každou chvíli otočil některý z mužů jdoucích před nimi. Kaitlin to brala s nadhledem, nějak jí ty jejich pohledy nevadily, ale Enny už toho začínala mít dost. Nemohla se na nic v klidu zeptat, pořád měla pocit, že je někdo poslouchá a sleduje.

Po několika minutách se konečně dostali na dohled skalním hrobkám. Už jen zbývalo slézt dolů k nim, což byla asi nejtěžší část jejich cesty. Měli štěstí, že ještě bylo poměrně brzo a slunce ještě tolik nepražilo, i když horko už začínalo být nesnesitelné. Kait si ani nechtěla domyslet, jaký vedro tam musí být v poledne.

Za necelou půl hodinu už stanuli před prvními skalními hroby. Enny na ně se zájmem pohlédla a bylo vidět, že by hrozně moc chtěla dovnitř, aspoň se tam podívat. Bill si jejího zájmu okamžitě všiml, ale než něco řekl, váhavě se otočil na Kaitlin. Teprve potom se věnoval její sestře.

„Chceš se tam podívat?“ oslovil Enn.

„Vážně by to šlo?“ rozzářila se dívka a vrhla na něj nadějný pohled. Kai za jejími zády se zašklebila, její nadšení zas tak nesdílela. Sice milovala záhady a tajemství, ale zcela prozkoumaná hrobka ji nelákala. Už tam podle ní nebylo nic k vidění, leda tak spousta hieroglyfů, ale protože ty neuměla, na rozdíl od Enny, číst, bylo jí to k ničemu.

„No, mohl bych s tebou někoho poslat,“ zaváhal Bill.

Enny viditelně pohasl úsměv. Představa, že bude v nějaké hrobce s úplně neznámým člověkem ji zas tak nelákala. Ale touha tam jít byla mnohem větší.

„Koho?“ zeptala se.

„No…Daniel je jedním z těch, kteří to tam prozkoumávali. Ví o tom opravdu hodně, o těhle hrobkách,“ pohodil hlavou dozadu. Můžu se ho zeptat, jestli by tě tam neprovedl. Dneska stejně jde jen jako pozorovatel.“

„A nebude mu vadit, že nepůjde s váma?“ ošila se Enn.

„To se hned uvidí,“ mrknul na ni Bill a otočil se na své kamarády, kteří už se pomalu vzdalovali. „Hej, Danieli!“

„Bille?“ ozvalo se v odpověď. „Co chceš?“

„Průvodce do královských hrobek. Tady Enny by to zajímalo.“

„To je dobrý, nechci otravovat,“ zamumlala Enn, ale to už se Daniel vracel zpět k nim, se zářivým úsměvem na tváři. Zřejmě pookřál při vidině, že nebude muset strávit den v pro něj ne moc nezajímavé hrobce.

„Zajímá tě to?“ zeptal se Daniel, který automaticky přešel do tykání, a zkoumavě si ji prohlížel.

„Tak trochu.“

„Trochu?“ vyjekla Kaitlin. „Prosím tě, ta je do toho zažraná, do takových to věcí. Hlavně pokud tam bude mít hromadu hieroglyfů a podobných klikyháků, kterým by mohla přijít na kloub.“

„Zajímají tě hieroglyfy?“ zaujalo Daniela. „Tak v tom případě tě vezmu do týhle,“ ukázal rukou, „hrobky. Tam jich je plno. Navíc tahle je ze všech nejmíň prozkoumaná,“ pohlédl na Billa a vypadalo to, že se ho beze slov na něco ptá. Když Weasley přikývl, pokračoval. „Mudlové objevili jen první část, ale někteří se dokážou dostat i dál, do neprozkoumaných částí. Pokud opravdu rozumíš hieroglyfům, mohla bys nám pomoct.“

„Já…“ zaváhala Enn, ale pak se zhluboka nedechla: „Udělám, co bude v mých silách.“

„Bezva,“ ušklíbla se Kaitlin. „Tak my vás tady necháme a doženeme ostatní,“ popadla Billa za ruku a společně se začali vzdalovat od těch dvou. Jakmile ale byli z doslechu, Kai se otočila na mladíka po svém boku. „Myslíš, že to byl dobrej nápad, nechat ji tam?“

„Nic se jí nestane, Daniel je slušnej chlap.“

„Tak jsem to nemyslela,“ ušklíbla se Kaitlin. „Spíš se bojím, že odtamtud Enn několik dní nevytáhneme. Když se do něčeho zažere, je to s ní k nevydržení. Docela toho kluka lituju.“

„Můžu tě ujistit, že Daniel je to samý. Budou si rozumět,“ mrkl na ni Bill.

„No potěš pánbůh, tak ti dva tam asi shnijí na věky,“ došla k jasnému závěru. „Ale aspoň si budou rozumět. Konečně se našel cvok, kterej je na tom stejně jako naše Enny. Stejně beznadějnej případ,“ dodala.

Bill se na ni jen pobaveně podíval, ale nic neřekl. Ve skrytu duše s ní však souhlasil. Daniela znal za ty roky spolupráce dost dobře a Enny už taky docela poznal. Věděl, že ti dva si budou rozumět, aspoň co se jedná práce.

Chvíli jen tak mlčky pokračovali v cestě a následovali ostatní archeology a zaklínače, než dorazili až na konec údolí. Kaitlin si nyní zvědavě prohlížela hrobky, které tam byly. Podle ní se od těch, kde zůstala Enny a Daniel, hodně lišily. Tady se jí líbilo mnohem víc. Cítila tu nějaké tajemství, které se z hrobek linulo. Na první pohled bylo jasné, že tady ji to zaujalo mnohem víc. Nadějně pohlédla na Billa, který zamračeně pozoroval oblohu.

„Děje se něco?“ zeptala se.

„Další písečná bouře,“ povzdechl si. „Pojď, vevnitř budeme v bezpečí,“ chytl ji zase za ruku, kterou před chvílí pustil, a odtáhl ji do jedné z hrobek.

29.06.2008 22:26:48
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one