My world of fantasy...

Tak tady je kapitolka k Tajemství od Enny. Doufám, že se vám bude líbit, mě se líbí. =D Tak příjemné čtení..
Kaitlin

***

"Bille, co ty tu tak brzo?" vystrčil ze stanu hlavu tmavovlasý muž.

"Chestere, ale... Dostal jsem na starosti dva nováčky. Mám je zaučit."

"To jsou...?" kývl hlavou k Enny a Kait. Obě stály opodál a tiše se o něčem dohadovaly.

"Jo jo, nedávno dostudovaly," podrbal se Bill ve vlasech.

"Máš teda štígro, kámo," zazubil se Ches. "Klíďo ti helpnu," nabídl se, pokukujíc po brunetce.

"Já to zvládnu, neboj. Ale kdyby něco, dozvíš se to jako první."

"S tím počítám. Volný stan je trojka, tak si dejte věci tam."

"Díky," usmál se na něj zrzek a vrátil se zpět k holkám.

"Už máme ubytování. Snažte se tu chovat normálně, tady skoro nikdo nic netuší. Je to skrytý tábor."

"Ale vždyť jsi nás přemístil do jeho samotného centra," sykla Kaitlin.

"Jo. Vy se o to však nepokoušejte. V tuhle dobu je většina archeologů zalezlá ve stanech. Na práci je moc horko, jak jste si jistě samy všimly. A navíc, speciálně pro naši skupinu, tedy zaklínače, zde Egyptské ministerstvo vyčarovalo trvanlivý štít. My se přemístili na jeho hranici, takže by nás stejně nikdo neviděl," vysvětloval šeptem.

"Chytrý," přitakala Enny.

"Chcete vyrazit hned nebo prvně probrat co a jak?"

"Asi prvně relax, pak probírání a nakonec ta akce," navrhla Kait s úsměvem na rtech.

"No jistě, jak jinak," zapitvořila se Enn.

"Fajn, dáme pauzu," rozhodl to Bill a zavedl je do stanu. Kai se ani nenamáhala s vybalováním a rovnou sebou třískla do provizorní postele. Toho hned samozřejmě využil Bill a nasáčkoval se k ní. Nedbal ani toho, že pod nimi lůžko zaúpělo. Enny protočila oči, popadla tašku a přesunula se do další místnosti oddělené plachtou. Převlékla se do tílka, natáhla si kraťasy, z tašky vytáhla flašku vody a i s kšiltovkou vylezla ze stanu. Na ty dva ještě houkla, že jde omrknout okolí, ale tím, že by ji vnímali, si být jistá nemohla. Svižným krokem se vydala směrem na sever, blíže k Údolí králů. Počet plátěných obydlí se zmenšoval a Enny se za chvíli ocitla na vyšlapané cestičce vedoucí dál, do pouště. Slunce jí pražilo rovnou nad hlavou a horký vzduch, tetelící se u země, ztěžoval dýchání. Asi po půl hodince rychlé chůze se zastavila. Cíl její cesty už se v dálce slabě rýsoval, mírně se pousmála. Osvěžila se vodou a setřela si pot z čela. Když se objevil ojedinělý závan větru, slastně mu nastavila tvář.

"Příjemné v tomto počasí, že?" oslovil ji najednou někdo. Leknutím sebou trhla, tady rozhodně nikoho nečekala. "Ale myslím, že bychom se měli vrátit, vypadá to na písečnou bouři, mohlo by se to dostat i sem," pokračoval starší vousatý muž.

"Ehm, promiňte?" otočila se k němu čelem. Neznámý se pousmál a natáhl k ní ruku.

"Jeff Criss, obýváme zřejmě společný archeologický tábor."

"Ach tak, Enny Lewisová," stiskla mu dlaň. "Opravdu se blíží ta bouře?"

"Vypadá to tak a říkali to i ve městě."

"Škoda, překazilo mi to plány," zašklebila se a zklamaně pohlédla zpět k Údolí.

"Zítra vám to vyjde," uklidnil ji. "Půjdeme tedy?" kývl hlavou směrem k táboru.

"Když jinak nedáte," pokrčila rameny a vykročila zpátky. Šli mlčky vedle sebe.

"Na jak jste tu dlouho?" promluvil nakonec Jeff.

"Uvidíme, jak dlouho bude potřeba," po očku ho pozorovala.

"Budete pracovat s naším týmem?"

"Nejspíše ne. Jsme teprve nováčci, takže nás budou nejprve zaučovat. Nechceme vám nic pokazit," odpověděla. Muž se zasmál.

"A co byste tady chtěly zkazit? Nám je každá pomoc dobrá, obzvláště pokud rozumí hieroglyfům."

"No vidíte, ale o tom, co tu budu dělat, nerozhoduji já," pronesla trochu odměřeněji.

"Jen nabídka," zvedl vousáč ruce, jako by v obranném gestu.

"Takže, vy jste byl dnes v Thébách?"

"Ano, jezdím tam každý týden. Někdy i častěji. Pro zásoby, informace... Nikdy nevíte, co tam najdete," zareagoval rychle.

"S Chesterem pracujete jak dlouho?"

"Moc ne, sem jsem přijel vlastně pár dní před vámi. Byl jsem s jinou skupinou kousek od Gízy." Enn už mu na to nic neřekla, on si vystačil s jejím přikývnutím.

"Nikdy mi nešlo do hlavy, proč zrovna dívky jako vy studují archeologii," upřeně ji pozoroval.

"Neměly by snad? Vám to vadí?"

"To ne, ale je toho tolik, co byste mohla dělat."

"Pro mě je důležité, že mě to, co dělám, baví," ukončila debatu na toto téma Enny a oddychla si, dorazili zpět. "Díky za varování před bouřkou. Ale myslím, že bych tam stihla dojít. Míst na schování by se našlo dost," odpojila se od něj a nechala ho udiveně stát uprostřed stanoviště.

"Enny!" vylítla ze stanu rozlícená Kait a rázovala si to přímo k sestře.

"Mno?" zkoumavě si ji prohlédla a čekala až dojde k ní.

"Kdes byla?! Hledali jsme tě po celém táboře!"

"Víš, má milá sestro, kdyby jsi se chvíli věnovala i mně a ne jen Billovi, věděla bys, kde jsem," odpověděla jí unaveně. Kait naprázdno otevřela pusu. Věděla, že má Enn pravdu. "Před odchodem jsem vám řekla, že se jdu projít," dodala ještě a vešla do předsíňky jejich stanu.

"Ahoj," pozdravil ji mnohem vřeleji Bill.

"Čau," zvedla ruku k pozdravu a sesunula se ke stolu.

"Kde ses toulala?" nandal jí jídlo. Kaitlin si sedla naproti ní.

"Chtěla jsem se jít mrknout do Údolí."

"Bez nás?!" neudržela se zase Kait.

"Klid, nedošla jsem tam. Na cestě jsem potkala někoho z tábora. Varoval mě před bouřkou. Společně jsme se vrátili."

"Někoho odtud? V tuhle dobu? Tos měla štěstí. Většina je buď tady, nebo zůstává u hrobek. Málokdy někoho potkáš na cestě mezi těmito dvěmi body," usmál se Bill.

"A kdo to vůbec byl?"

"Hm... Myslím, že Jeff Criss. Vousáč," dodala, když Bill svraštil čelo.

"Aha, no já tu dlouho nebyl. Asi tu bude nový."

"Jo, to říkal. Předtím prý pracoval v Gíze."

"Už vím, měli nám poslat nějakou posilu, nejspíš to bude on."

"Zřejmě," přitakala Kaitlin. "Co teda zítra? Měli bychom vyrazit. Chci to mít z krku."

"Fajn, já sem vždy připraven," zajiskřilo mu v očích.

"Já vás opustím, sice ještě není tak pozdě, ale jsem unavená. Domluvte, co všechno podniknem a zítra mi to přetlumočíte," zvedla se Enn.

"Ale," protestovala Kait.

"Žádný ale. Víš o tom všechno, nepotřebujete mě tu u toho. Dobrou," nenechala se od odchodu odradit. Brunetka se zrzkem osaměli. Bill vytáhl hůlku a stan zabezpečil kouzlem proti odposlouchávání. Vytáhli si na stůl všechny materiály, které nasbíraly a začali hledat nejvhodnější cestu k Oblouku.

"Tady to určitě nepůjde, všechny tyhle hrobky jsou královské. Je sice možné, že by v nich byl vchod dál, ale je to nepravděpodobné. Enn měla pravdu, nedali by to tak blízko. Zakazovala by jim to jejich kultura a víra," prstem jezdil po mapce Údolí a zároveň druhou rukou škrtal hrobky, které nepřipadaly v úvahu.

"Takže... tenhle zbytek je možným úkrytem?" přejela pohledem asi třicet osm zakroužkovaných míst.

"Jo, ale když vyloučíme tuhle stranu, která je pořád blízko faraónům... a tuhle opravdu důkladně prozkoumanou. Zůstane nám jen pár skalních hrobů."

"Hm," prohrábla si Kaitlin vlasy. "To se dá zvládnout. Jen musíme dát pozor na to, abychom vždycky zmizeli nenápadně."

"To bude asi to nejlehčí, pokud nebudeme mít za zády toho špeha. V místě vykopávek a zkoumání se vždycky rozdělíme a jdeme za svou prací, scházíme se většinou až před odchodem zpět."

"Alespoň něco pozitivního. Myslím, že se půjdu taky prospat, čeká nás dlouhej den."

"To jo, konečně na vlastní oči spatříte Údolí králů," usmál se Bill a dlaní naposledy přejel po mapě onoho údolí.

14.06.2008 20:24:42
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one