My world of fantasy...

6. kapitola - Začátek hledání

No, tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych napsala tuhle povídku.. :) Nevím, proč mám ve zvyku zdržovat všechny společný povídky.
Ale tahle kapitolka se mi psala docela dobře, tak jsem zvědavá, co na ni řeknete..
A ještě něco - chtěla bych ji věnovat mýmu zlatíčku Arynce. Snad tě brzo přestane bolet ta hlava, zlatí..=D
Užijte si čtení, další kapitola je na Enny.

***

„No,“ začala Kaitlin. „Asi hned ze začátku bys měl vědět, že jsme nikdy nepracovaly a nepracujeme pro nějakou instituci s přemisťováním. Už jen proto se Enny nikdy nenamáhala naučit se přemisťovat,“ pohlédla poťouchle na svoji sestru. „Ne že by to nebylo potřeba….“

„Nech si toho, jo?“ zamračila se na ni Enn. „Tohle sem vůbec nepatří.“

„Nebudu přece vynechávat detaily, sestřičko,“ ušklíbla se Kait, ale pak zase začala věnovat svoji pozornost Billovi. „Ve skutečnosti pracujeme na Odboru záhad a…“

V ten okamžik na ni Bill nevěřícně pohlédl: „Na Odboru záhad? To..to jako myslíš vážně?“ vykulil na ni oči a pak pohledem přeskočil na Enny, která mu to jen potvrdila pokýváním hlavy.

„Překvapivé, co?“ ušklíbla se Kai. „Ale ne, že to někde vykecáš,“ pohrozila mu a šermovala mu prstem před nosem. „Přísně tajná informace.“

„Ježiš, ségra, nezveličuj to,“ zakoulela očima Enny. „A koukej se už dostat k tomu hlavnímu.“

Kaitlin na ni jen udělala obličej a zase se otočila na Billa. „Popravdě je to docela zábavná práce, když tě zrovna nečeká nějaké papírování. Takže není divu, když jsme byly se sestrou nadšené, když nám šéf řekl, že má pro nás úkol. Tak trochu nečekaně nás poslal sem do Egypta, abychom našly nějakou starodávnou věc. Zpočátku jsme nevěděly, o co se jedná, ale Enn na to přišla a dneska navíc zjistila, kde se to nachází,“ ušklíbla se. „Jistě jsi postřehl ten vítězný výkřik, když jsi nám volal.“

„To se vážně nedalo přeslechnout,“ usmál se Bill.

„Pf,“ odfrkla si Enny. „Víš, jak jsem byla ráda, že jsem to rozluštila? Navíc když tahleta pořád někde courala…“

„Nestěžuj si, sama jsi mě pořád vyháněla. A krom toho, na tu teoretickou část jsi tu ty, v praxi už na tom tak dobře nejsi,“ rýpla si.

„Jen proto, že nejsem takovej magor, abych se do všeho hrnula po hlavě.“

Bill je jen s úsměvem pozoroval. Jejich věčné hádání mu připomínalo doby, kdy ještě byl doma, s rodiči a sourozenci.

„Nevím, kdo z nás se bojí do pyramid,“ pokračovala Enn v hádce.

„Nebojím se, jen se nechci nechat něčím sežrat. A v tom je rozdíl,“ odporovala jí Kait, odvrátila se od ní a raději se věnovala Billovi, jen aby nemusela koukat na svoji sestru. „Přišly jsme totiž na to, že to, co hledáme, není nic menšího než bájný Oblouk smrti.“

„A pr…“ začala Enny, ale Kai ji nenechala domluvit.

„A protože se tu v Egyptě moc nevyznáme, potřebujeme, abys nám trochu pomohl, když už máš být ten náš průvodce,“ usmála se na mladíka se zrzavými vlasy. „Pokud teda budeš chtít, samozřejmě.“

„Oblouk smrti?“ zeptal se udiveně. Něco takového by ho nenapadlo ani v těch nejbláznivějších snech. Samozřejmě, že o tom oblouku už slyšel. Tady v Egyptě nebylo nic divného, že se o podobných věcech často diskutovalo. Ale vesměs to byly jen samé nepotvrzené zprávy, nic konkrétního. Často zde slýchával a i s přáteli hovořil o této a dalších vzácných artefaktech a stavbách, ale měl za to, že už jsou dávno zničené. Na stěnách nejedné pyramidy byly zmínky o vzácných magických artefaktech. Vždy to však bylo v místnostech, kam se mudlové nedostali, které byly schované pod starodávnými kouzly a zaklínadly, jenž mohl prolomit jen cvičený kouzelník. Proto ho nyní udivilo, že Kaitlin a Enny mají za úkol najít zrovna jednu z těchto věcí. Znamenalo to totiž, že musejí mít potvrzeno, že existuje. A budou mít i nějakou tu představu, kde by měly začít hledat. Odbor záhad by je sem nevyslal jen tak pro nic za nic, bez potvrzených podkladů.

„Přesně ten,“ potvrdila mu Enny. „Podle téhle mapky,“ vytáhla z hromady věcí na stole starobyle vyhlížející pergamen a rozložila ho před Billem, „by se měl nacházet někde v téhle oblasti,“ přejela rukou nad mapou. „V blízkosti Údolí králů,“ odhalila to, na co přišla toho rána. „Není to v pyramidách, jak jsme si celou dobu myslely,“ drmolila vzrušeně. „Je to v těch skalních hrobkách.“

„To není možné,“ zavrtěl hlavou Bill. „To místo už bylo mnohokrát prohledáváno. Já sám jsem tam byl několikrát.“

„Tak nemusí to být přímo v nich,“ pokračovala Enn. „Je možné, že to bude o kousek dál. Co ty víš, jestli tam někde není další hrobka. A navíc je možné, že za hrobkami mohou být ukryty další místnosti. Přesto si ale myslím, že to bude někde stranou. Oblouk smrti by jistě nedali na místo, kam pohřbívali své faraony.“

„Může být kdekoliv,“ pokrčila rameny Kaitlin a koukala do mapy. Nebyla jí neznámá. „V okolní poušti, v Thébách…“

„Théby jsou taky prohledaný,“ zamračil se Bill.

„Tak se vsaď, že tam objevíme něco, co ještě nikdo neobjevil,“ chytla se toho hned Kaitlin a vyzývavě na něj pohlédla.

„O co?“ projevil se i v Billovi hráčský duch.

„Ten, kdo prohraje, pozve toho druhého na večeři. A do toho drahýho hotelu,“ navrhla Kai. „Tak platí?“ natáhla k němu ruku.

Bill na ni jen pevně pohlédl a stisknutím ruky sázku přijal.

„Že vám to za to stojí,“ mumlala Enny. „Kdybyste radši mysleli na něco důležitějšího. Jako třeba na hledání toho Oblouku.“

„Jestli se máme vydat do Údolí králů, tak se na to budeme muset připravit. A získat i potřebné povolení. Jestli tam chceme cokoliv hledat, musí to povolit ministerstvo a…“

„To není problém,“ přerušila ho Kait. „Náš milý šéf myslel na všechno. Máme povolení na prohledávání celého Egypta.“

„Tak v tom případě není co řešit. Já jsem na tom podobně. Stejně teď nemám nic na práci. Měl jsem jet domů za rodinou, ale myslím, že tohle si nenechám utéct,“ ušklíbl se.

„Bille,“ zvedla Enn oči od pergamenu, který právě studovala. „Nemusíš kvůli nám takhle zahodit svoji dovolenou. Poradíme si samy, když to bude potřeba. Nějak to zvládneme.“

Bill na ni hodil pobavený pohled. „A to si mám nechat ujít všechno to dobrodružství?“ mrkl na ni a pokradmu se podíval na Kaitlin. Bylo jasné, že to nedělá jen kvůli tomu. Kai se na něj jen usmála, potěšilo ji, že se rozhodl takto.

„Jak chceš,“ povolila teda Enn. „Vyrazíme teda zítra ráno? Tady už stejně na nic nepřijdeme.“

„V osm se pro vás stavím,“ souhlasil Bill. „A Kai? Nešla bys ještě ven?“ pohlédl na dívku.

„Když mě tu ségra nebude potřebovat,“ hodila na Enny psí oči.

„Vypadni,“ zavrčela její sestra a mlčky jen sledovala, jak se ti dva co nejrychleji vypařili z pokoje. „Blbečci,“ ulevila si a dala se zase do práce. Nechápala, proč zrovna ona musí být ta nejzodpovědnější a starat se o všechno.

 

***

 

Kaitlin i Enny ležely ve svých postelích a spaly tvrdým spánkem, přestože už bylo skoro osm hodin a za nimi se měl za chvíli stavit Bill, aby se společně mohli vydat do Údolí králů. Nebylo se ale čemu divit. Enn celou noc seděla nad pergameny a snažila se zjistit ještě nějakou informaci navíc, a Kaitlin se domů vrátila nad ránem.

Ze sladkého spánku je vyrušilo až zaklepání na dveře, které se rozléhalo pokojem. Jako první vystřelila z postele Kait a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Když se ale klepání ozvalo podruhé, vyhrabala se z postele, věnovala své spící sestře jediný pohled a přešla ke dveřím. V ten okamžik ani neřešila, jak vypadá a co má na sobě. Myslela si, že za dveřmi bude jen uklízečka, která je každé ráno otravovala. Netušila, že už je tolik hodin. Proto se zíváním otevřela dveře a zůstala překvapeně stát na prahu.

„Bille? Co ty tady?“ vykulila na něj oči.

„Je osm,“ usmál se a očima ulpěl na jejím nočním úboru, dlouhém pánském triku. Pak pohlédl na její rozcuchané vlasy.

„Asi jsme zaspaly,“ uvědomila si Kaitlin, když pohlédla na hodiny. „No nic, pojď dál. Já jen vzbudím ségru a za chvíli budeme hotové.“

„To jsem na to zvědavej,“ ušklíbl se, ale vešel do pokoje a usadil se na pohovce, zatímco Kai zamířila do ložnice, aby vzbudila Enny.

Ani ne za deset minut se vrátila do pokoje, již oblečená a upravená. Billovi však nevěnovala pozornost, jen si pomocí kouzel přivolala několik svých věcí, aby je následně uložila do kufru, který táhla za sebou. Teprve potom se posadila na sedačku vedle Billa.

„Kde máš Enny?“

„Teprve před chvílí se mi ji podařilo probudit. Vůbec nevím, kdy šla spát. Ještě později než já. Když jsem přišla, pořád seděla nad těmi pergameny a něco v nich hledala.“

„Blázen,“ zakroutil hlavou.

O deset minut později se do pokoje vešla i Enny. Na celé kolo zívala a opravdu na ní bylo vidět, že skoro nespala.

„Promiň, nějak jsem zaspala,“ omluvila se Billovi.

„Všiml jsem si,“ pohlédl na ni pobaveně. „Stejně nikam nespěcháme. Času je dost. Ale mám pro vás jednu novinku,“ zamračil se. „Ráno se u mě stavil váš šéf, myslím, že se jmenoval Adams. Nevím, proč nešel přímo za vámi, ale mám vám vyřídit, že Brumbál se nějak dozvěděl o vašem úkolu a začal se o to velice zajímat. A asi se tu prý objeví někdo, kdo vás bude sledovat a donášet Brumbálovi.“

„No to si snad dělá srandu,“ vybuchla Kai. „Co si to jako dovoluje?!“

„Nevím. Ale ten někdo se bude asi snažit chovat nenápadně.“

„Ts, stejně ho objevíme,“ věřila si Kaitlin. „Tak můžeme vyrazit?“ pohlédla na své společníky.

„Být tebou, nejdřív bych zaplatil,“ mrkl na ni Bill.

„To vím i bez tebe,“ zakřenila se na něj.

Jakmile upustili hotel, Bill přemístil sebe i obě dívky s jejich zavazadly do Údolí králů. Tedy spíše do stanového tábora, který měli archeologové poblíž. Tam měla začít další etapa jejich úkolu – hledání bájného Oblouku smrti.

03.06.2008 19:46:50
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one