My world of fantasy...

5. kapitola - To myslíš vážně?

No, Enny se konečně dohrabala k tomu, aby napsala další kapitolu k téhle povídce. A já musím  říct, že se jí vážně povedla. Aspoň mě se moc líbí. Jen ten konec se mi teda nezamlouvá, ale zase - lepší, než to, co jsem jí minule provedla já *rozverně se směje*
Tak doufám, že se tady objeví nějaký ten komentář.
Kaitlin

***

"Á, mladý pan Weasley," zachraptěl za jejich zády čísi hlas.

"Zdravím, pane Robinsone," procedil skrz zuby Bill. Kait vycítila to dusno, které mezi oběma muži panovalo.

"Copak vy tady, v Káhiře... Moc často vás tu nevídáme," blýsklo se mu v očích. "Jak vidím, máte i slečnu. Pěkná, jen co je pravda," zazubil se na Kaitlin. Ta od něj raději odvrátila pohled. Něco jí na něm nesedělo.

"Udělali jsme si výlet," vysvětloval rychle zrzek. "Abych nezapomněl. Tohle je Isobell. Je to má vzdálená příbuzná," poslední slovo pronesl důrazněji. Robinson se zhoupl na špičkách a přikývl.

"Příbuzná... Hm, to bych vám ji mohl na momentík odvést. Nevadilo by vám to, že ne?" chopil se muž příležitosti.

"Je mi líto, my už jsme na odchodu," chytil Bill Kait za ruku a kývnutím hlavy se rozloučil. Rychlým krokem se vydali na úplně opačnou stranu, než ležel hotel.

"Co to mělo znamenat? Bille?" zašeptala Kai.

"Promiň, ale ten chlap... Snaží se mě už dlouho potopit. Navíc, podle informací, které jsem získal, patřil dříve ke Smrtijedům. Dá se říci, že mě sleduje. Netuším proč, jestli se chceš zeptat na tohle," dořekl rychle, když se Kait nadechla k otázce. "Jen... ať už tady máte v úmyslu řešit cokoliv, bylo by lepší se mu vyhýbat a to opravdu velkým obloukem." Úkol! Blesklo Kaitlin hlavou. V Egyptě byly sice jen chvíli, ale měly by začít s hledáním. Ihned, jak se vrátí k Enny, proberou plán a nakoupí potřebné věci. Taky by mohly mrknout na to, co jim zanechal šéf v těch pitomých igelitkách. O to se Kai nebála, věděla, že Adams jim tam kouzlem zmenšil vše důležité a nutné pro jejich úspěch. Jen ji zajímalo, co to je tentokrát. "Vnímáš mě?" probral ji z přemýšlení Billův hlas.

"Ehm, no jo, jasně," trochu zčervenala. "Jen jsem uvažovala o tom, co jsi říkal."

"Nestarej se o něj, stačí, když budeme opatrní," vrátil se zpět k Robinsonovi. Kait kývla na srozuměnou. "Přeji ti ještě jednou dobrou noc," mírně se usmál. Dívka ani nepostřehla, že došli zpět k hotelu. Před chvílí přeci mířili úplně na opačnou stranu.

"Díky, tobě taky. Zítra v deset?" ujišťovala se.

"Jistě," pustil její ruku. "Pozdrav Enny," mávl. Kaitlin pozorovala jeho vzdalující se záda, než se vzpamatovala a vešla do haly útulného hotelu.

"No hurá!" přivítala ji v pokoji její sestra. Odsunula od sebe hromadu papírů a postavila se. "Jak bylo? Dáš si džus?" přešla k minibaru.

"Ne, dík," zamítla a unaveně si sedla na pohovku, kde předtím úřadovala Enn. Pohled jí padl na smuchlané kuličky. "Cos vyváděla?"

"Snažila jsem se nakreslit mapy a plánky. Kdo ví, kde by to mohlo být. Šéfík nám sice v taškách nechal pár instrukcí, ale toť vše, k ničemu nevedly. Podle něj by se ten předmět mohl skrývat v katakombách jedné z pyramid. Ale já si myslím, že je to hloupost. Staří egypťané by ho ke svým faraónům nikdy napostavili, to hned z několika důvodů."

"Jakých?" zajímalo brunetku.

"No, pokud ten artefakt bude opravdu to, co si myslím, že to bude," začala tajemně. "Báli by se ho tam nechat."

"Ennule! Ty víš zase něco, co já ne?!" našpulila Kait rty.

"Jako vždy," uculila se na sestru. Obě se zasmály.

"Takže, co podle tebe ten předmět je?"

"Ještě jednou jsem pročítala ty pergameny, které sme vyfasovaly. Některé runy byly přeložené, ale ne tyto...," ukázala na dva cáry starobylých svitků.

"A?"

"Nikdy jsem nic takového neviděla," oči se jí rozzářily vzrušením. "Vypadá to, že je ani nikdo nerozluštil."

"Až na tebe?"

"Pokoušela jsem se o to celé ty hodiny, co ses flákala venku. Něco málo jsem z toho získala, ale dá to ještě hodně práce. Ale i přesto... To co tam je psáno," zadrhla se. "Tohle nebude lehký úkol."

"Bože, vyklop to už, měla bys dostat Oskara za natahování."

"Tady je výpisek všech informací a faktů, které víme, jen jsem vynechala to, co bylo úplně nesmyslné," podala Kaitlin malý list hotelového papíru. Ta ho pozorně prostudovala.

"To myslíš vážně?!" vyhrkla najednou, když jí došlo, co to znamená. Enn kývla.

"Je to tak, sestřičko, hledáme bájný Oblouk Smrti," vítězně se zazubila.

"Páni... ale Adams..."

"Nevěděl přesně, co hledáme. Nebo nám jen zatajil pravdu, aby jsme necouvly."

"Podvraťák!" usykla Kaitlin, ale tělem se jí šířily vlnky spokojeného tepla. "A proč si myslíš, že by ho neumístili k faraónům?"

"Už jen samotný název... Oblouk Smrti. Hrobky v pyramidách byly vlastně místa, kde se pradávní panovnící, podle legend tedy, reinkarnovali. Vstávali z mrtvých, znovu se rodili. Proto jim služebníci k hrobům nosili vše, o čem byli přesvědčeni, že budou v novém životě potřebovat. Ale tohle... Oni se toho děsili, alespoň podle toho, co jsem se dočetla v oněch svitcích. Pro ně to byl, jak říkal Adams, vstup do jiné dimenze, krůček blíž k jisté smrti. Nevěděli, co se stane, když jím někdo projde, protože se z něj nikdo nikdy nevrátil," chrlila Enny informaci za informací.

"Takže podle tebe, je to schované někde jinde?"

"Ano. A bude to hodně pečlivě ukryté a skvěle zabezpečené," dodala.

"Bezva," pronesla trochu ponuře Kait.

"My na to příjdem," usmála se Enny a začala balit ten nepořádek. Na stole nechala jen kupičku pergamenů s důležitými poznatky. "Ale teď už je čas spát."

"Kolik vůbec je?" zaostřila Kai na budík.

"Tři ráno," zívla druhá dívka a zapadla do vedlejšího pokoje. "Dobrou," křikla ještě přes zavřené dveře a nechala Kaitlin o samotě. Ta pár minutu strnule seděla na gauči, než se zvedla a přesunula do koupelny. Trochu se divila, že se jí sestra nezačala hned vyptávat, jak bylo s Billem. Nakonec nad tím mávla rukou, dala si krátkou sprchu a vešla do své ložnice. Usnula hned, jak se natáhla na postel.

***

Obě seděly v jednom pokoji a pročítaly si poznámky, které se jim za dva týdny pobytu zde nakupily. Kaitlin byla unavená, nevyspaná. Bill ji včera opět vytáhl ven. Cítila se trochu provinile vůči Enny, ale ta ji přesvědčovala, že jí to vůbec nevadí. Ať si užije, ještě než půjdou do akce. Brunetka si povzdychla. Sestře se podařilo přeložit skoro většinu z neznámého textu, chyběla jen poslední stránka. Enn kvůli ní byla nervóznější a i Kait něco říkalo, že tento kousek pro ně bude klíčový. Nikdy to sice Enny neřekla, ale věřila jejím úsudkům. Většinou se ukázaly, jako správné. Na stolku se rozdrnčel telefon, Kai se natáhla, aby ho vzala.

"Prosím."

"Kaitlin?"

"Bille, stalo se něco?" znejistěla.

"Ne, neboj. Jsem jen vytočený. Nedá si pokoj," pochopila, na koho naráží. "Chtěl jsem se zeptat, jestli máte na odpoledne něco v plánu?"

"No," koukla na Enny. Té v klíně opět ležela kupa papírů a pergamenů. Zuřivě něco čmárala na jejich nepopsané části a vzápětí to celé začmárala. Kaitlin už se nadechovala k odpovědi, když Enn vykřikla.

"Mám to!" zvedla paže ve vítězném gestu. V jedné ruce pevně svírajíc útržek pergamenu.

"Stalo se tam něco?" zeptal se nejistě Bill a vytrhl Kaitlin z překvapeného šoku.

"Všechno v pořádku, jen... ano, odpoledne už máme zaplněné," hlesla. Enn k ní přiskočila a prudce jí objala.

"Rozluštila jsem to!" výskla jí do ucha. "Bille? Stav se!" vzkázala mu a položila sluchátko do vidlice.

"Co máš?"

"Tu poslední část! Kait, měly jsme pravdu! Dovede nás k cíli!" drmolila rychle. "Jsou to souřednice, čísla! Proto mi to tak dlouho trvalo!" brebentila dál nadšeně.

"Uklidni se," stáhla ji vedle sebe. "Teď mi pověz, co je tam všechno napsané a proč si Billovi říkala, ať se staví. Neměl by tušit, co podnikáme."

"Eh... víš, myslím, že by to vědět měl. Budeme potřebovat pomoc někoho zkušeného."

"Fajn, jakej je v tom háček?" rezignovala Kaitlin.

"Grr... ok, no. Stejně ti to musím říct. Nejsou to jen souřadnice, ale i... popis hlídacího zařízení."

"Tam je nějaké..."

"Jo a ne ledajaké," připustila Enn. "Krom toho, že se budeme muset dostat přes hieroglyfy a asi pár pastí... Oblouk prý hlídá jakási bájná, nebezpečná a hodně otravná potvora," nakrčila nos.

"Nesnáším ty starodváný obludy," povzdychla si Kaitlin.

"Budeme se muset připravit líp, než jsme měly v plánu," prostudovávala Enny znovu materiály. Kaitlin se k sestře přisunula blíže a sepisovala všechno, co bylo důležité na jeden pergamen. Z práce je vyrušilo až zaklepání na dveře.

"Bille! Ahoj," pustila hosta dál Enny a zaculila se na Kaitlin.

"Tak co jste rozluštily?" zeptal se, nepořádek na stole přejel pobaveným pohledem.

"Něco důležitého pro náš úkol. A jelikož budeme potřebovat tvou pomoc..."

"Mou pomoc?"

"Mno, je tady něco, co nevíš a pokud máš jít s námi, vědět to musíš," uvelebila se Enn na křesle a gestem dala pokyn Kaitlin, aby začala s vysvětlováním. Ta se zhluboka nadechla a spustila...

25.05.2008 17:11:54
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one