My world of fantasy...

No, tak po delší době (raději ani nechci vědět, jak dlouho jsem to zase zdržovala) přidávám kapitolu k týhle povídce. Délka nic moc, ale nic se nesmí přehánět. Tak snad se vám to bude líbit. A prosila bych aspoň nějaké ty komentáříky. Děkuji.
Jinak bych opět chtěla poděkovat Arynce za pomoc..Ostatně jako poslední dobou skoro pořád. =D Ary, díky, já bych se jinak z místa nehnula. Jak s kapitolou, tak s názvem.
Jo a Enny - užij si to psaní *zubí se na celé kolo* S tímhles mi to taky pěkně zavařila, tak jsem zvědavá, co teď vymyslíš ty.

***

„Já,“ začala Kaitlin nesměle a pozorovala přitom sestru, která vcházela do hotelu, „chtěla bych s tebou něco probrat,“ pohlédla mu konečně do očí. „Asi víš, o čem mluvím.“

„Řekl bych, že vím. Ale chceš to řešit tady? Na ulici?“ rozhlédl se kolem a zamračeně pozoroval araby, kteří chodili kolem nich.

„Můžeme jít do nějakého baru nebo restaurace,“ hlesla Kai.

„Tak to spíše tu restauraci,“ usmál se Bill. „Bary raději vynecháme, ne?“

„Radši jo,“ usmála se úlevně Kaitlin. „Nějakej návrh? Protože já se tady nevyznám.“

„Možná proto jsem váš průvodce,“ poznamenal Bill. „Kousek odsud je taková příjemná restaurace, kam chodí spíše Evropané. Jedno z mála míst, kde se to nehemží araby,“ pohlédl zamračeně na chlapa, který právě prošel kolem nich. Zřejmě je neměl moc v lásce.

„Nechávám to zcela na tobě,“ pokrčila Kai rameny.

„Dobře, tak pojď,“ vyrazil.

Po pár minutách došli k restauraci, která již zvenčí vypadala, že opravdu není muslimská. Vevnitř je uvítala příjemně vypadající servírka a usadila je u stolu daleko od dveří. Mezi Kaitlin a Billem opět nastalo ticho, a tak oba jen koukali do jídelních lístků a dělali, že si stále vybírají. Po chvíli ale Kaitlin zvedla hlavu a tázavě se na mladíka zadívala. Ten si její pohled okamžitě uvědomil.

„Vybrala sis?“ zeptal se.

„Jo,“ přikývla v okamžiku, kdy k nim přišla servírka.

„Máte vybráno?“ oslovila je mladá servírka a mile se přitom usmívala.

„Já bych si dala neperlivou vodu a tady ty těstoviny,“ ukázala Kait v jídelníčku.

„Pro mě to, co obvykle, Stelo,“ usmál se Bill. Servírka jen přikývla, zapsala si to a odcupitala pryč.

„Chodíš sem asi často, viď?“ snažila se začít rozhovor Kaitlin.

„Občas. Když se naskytne čas a je chuť. Obvykle ale mám moc práce, takže se do Káhiry nedostanu.“

„Co vlastně děláš za práci?“ zajímala se. Popravdě ale odkládala to, kvůli čemu sem přišli. Zatím nechtěla mluvit o tehdejší noci.

Bill se mírně zamračil. Zřejmě se mu nechtělo probírat zrovna tohle. Přesto ale odpověděl: „Jsem tu jako odeklínač. Od Grintgottů.“

„Takže jako lezeš do pyramid a tak?“ pochopila. „To bys tam mohl vzít sestru. Je z nich úplně nadšená.“

„Ty ne?“

„Nerada bych, aby mě tam něco sežralo,“ uculila se. „Z venku jsou taky pěkné. A mimoto, v Egyptě jsou i jiné věci, které stojí za vidění,“ našla zase svoji obvyklou náladu a odvahu. Podívala se Billovi přímo do očí a ten jako by pochopil její narážku.

„Mrzí mě, jak to minule dopadlo,“ vypadlo z něj.

„Mrzí? Proč?“

„Chtěl jsem tě ještě vidět,“ vysvětloval, „ale už jsem tě nenašel. A pak jsem musel zpět do Gízy.“

„A my domů,“ dodala Kaitlin. „Je to ale docela náhoda, že zrovna my spolu máme pracovat, co? Jako by někdo věděl, co se mezi náma stalo.“ Najednou jí nedělalo žádné problémy o tom mluvit. Nemohla si pomoct, ale s Billem jí bylo dobře. Víc než dobře. Vlastně ji to k němu táhlo již od prvního okamžiku. V duchu nyní děkovala svému šéfovi, že ji poslal právě sem. „Děkuji,“ usmála se na servírku, která jim právě donesla nápoje.

„Víš…“ začal zase. „Pořád na to musím myslet. Na to, co se tenkrát stalo.“

Kaitlin sklopila zrak a usmála se. Tato slova ji docela potěšila. Ona sama na tom byla úplně stejně. Přestože po nocích courala po barech a snažila se dál žít, pořád na něj musela myslet. Nešlo zapomenout.

„A…Prostě jsem děsně rád, že tě vidím,“ řekl, ale Kai bylo jasné, že původně chtěl říct něco úplně jiného.

"Víš,“ začala po chvíli ticha, „jsem strašně ráda, žes tohleto řekl. Popravdě, já na tebe taky musím pořád myslet,“ pousmála se. „Nebyl to pro mě obyčejný úlet. Teda možná byl, zezačátku, ale potom. Prostě tě nedokážu vyhnat z hlavy," řekla Kai, sklopila oči a zkoumala letokruhy na dubovém stole.

"Vážně?" zeptal se a v očích se mu objevily jiskřičky štěstí a také naděje. Naděje, že by všechno nemuselo být ztraceno a oni by mohli být spolu. Tentokrát jako normální pár.

„Ne asi,“ protočila oči v sloup, ale na rtech se jí objevil úsměv.

Billova tvář se roztáhla v šťastném úsměvu, ale než stačil cokoliv říct, přikvačila k nim servírka a položila před ně talíře s jídlem. Kaitlin se jen vesele rozesmála. Servírce se opravdu podařilo přijít v ten správný čas. Pak se na Billa jen ušklíbla a pustila se do jídla. Po celou tu dobu oba mlčeli, jen po sobě občas házeli nějaké ty zkoumavé pohledy.

„Bille, já…“ promluvila Kaitlin, jakmile dojedli.

„Pšt,“ umlčel ji a pohledem sledoval postaršího muže, který právě vešel. „Nevadilo by ti, kdybychom šli někam jinam?“ pohlédl na ni tázavě.

Kai jen zakroutila hlavou a po pár minutách oba vycházeli ven na ulici.

24.04.2008 19:44:49
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one