My world of fantasy...

2. kapitola - Veledůležitý úkol

Jo, konečně jsem si mákla a taky něco sepsala..=D Druhá kapitolka k Tajemství pouště..Já vím, děsně mi to trvalo, ale co se dá dělat...No, tak snad se vám to bude líbit a nezapomeňte komentovat..Jinak délka nic moc, ale víc mi napsat nešlo..A další kapitola je na Enny..=D

***

„Slečno Lewisová!“

Hnědovlasá dívka se prudce otočila a zůstala stát tváří v tvář svému nadřízenému. Společně se svojí sestrou pracovala na britském ministerstvu kouzel. Po škole si obě vybraly jeden z nejméně prozkoumaných oborů, které vůbec existovaly, a nyní již více jak rok pracovaly na odboru záhad.

„Ano, pane Adamsi?“ zeptala se zdvořile Kaitlin.

„Potřeboval bych si s vámi promluvit. Jedná se o dosti vážnou věc  a...“

V tu chvíli se chodbou roznesl hlasitý křik, až sebou pan Adams i Kaitlin trhli.

„Lewisová! Cos to zase vyvedla!“

Na Kaitlinině tváři se objevil pobavený úšklebek, když hleděla na vysokého muže, jak proběhl kolem nich a vrazil do jedné z kanceláří. Odpojila se od svého šéfa a zvědavě se vydala za mužem. Chtěla vědět, copak to její sestra provedla tentokrát.

„Co tohleto je?!“ máchal muž Enny před nosem nějakými pergameny.

„No..“ pohlédla na něj rozpačitě dívka, „myslím, že by to měla být složka z minulého týdne a..“

„Ano, měla! Vždyť je to úplně na nic!“ hodil jí to na stůl. „Absolutně nepoužitelný! Je tam úplně něco jiného, než by mělo…“

„Uklidněte se, kolego,“ zasáhl znenadání pan Adams, který se stejně jako Kaitlin přesunul do pracovny. „Jsem si jistý, že to slečna nějak dá do pořádku.“

„Ano, pane řediteli,“ kuňkla dívka.

„Eh,“ vypadlo najednou z Kaitlin, když se podívala na pergameny, které ležely rozházené na stole. „Myslím, že tohle není její chyba,“ ušklíbla se. „Jen vzala špatnou složku.“

„Prosím?“ vykulili na ni oči oba přítomní pánové.

„No, tohle je…“ podívala se na to pořádně. „Jo, to jsem hledala!“ vykřikla radostně.

„Chcete mi teda říct, že slečna Lewisová..“

„Enny..“

„Ano ta..“

„Edwarde, myslím, že bychom měli odejít. Slečny si zřejmě budou chtít něco vyříkat,“ podíval se pan Adams na Enny, která nyní naštvaně hleděla na svoji sestru.

„To není nutný,“ vyhrkla rychle Kaitlin. „Myslím, že jste mi něco chtěl, ne? Co kdybychom teda šli ke mně do pracovny a vyřešili to?“ usmála se.

„Ach ano,“ uvědomil si to pan Adams. „Pojďme tedy, ať už to máme z krku.“

Kaitlin se jen vítězně usmála na sestru, než sama vyšla z kanceláře. Věděla, že pak jí to dá Enny pořádně sežrat, ale nyní si s tím nedělala starosti. Spíše ji zajímalo, co po ní může její nadřízený chtít. Bylo to úplně poprvé, co za ní takto přišel, většinou posílal někoho jiného. Ale když přišel osobně, mohlo to znamenat, že po ní chce něco důležitého. Že by konečně začala dělat něco jiného, než jen sepisovat a třídit věci, které tam donesli ostatní.

„Myslím, že bude lepší, když se posadíte,“ pobídl ji pan Adams, když dorazili do pracovny, kterou obývala Kaitlin.

„O co se jedná, pane řediteli?“

„Měli bysme pro vás jeden úkol,“ začal vysvětlovat muž. „Dostali jsme hlášku od jednoho z našich pracovníků, že nalezl zmínku o věci, o které se myslelo, že již zanikla. Původně jsme tam chtěli poslat někoho zkušenějšího, ale přesvědčil jsem pana ministra, že vy jste na to dostatečně kvalifikovaná. Jen málokdo má tak precizní školu, jako máte vy. Po celém světě se tvrdí, že Akademie kouzel ve Španělsku je dosti náročná,“ usmál se na ni.

„A o co by se jednalo, pane?“ zeptala se Kait zvědavě a záměrně přešla zmínku o škole.

„To je právě to.  Měl by to být nějaký starověký výtvor magie, ale nikdo neví, jak přesně to vypadá. V několika antických knihách to bylo popisováno, ale pokaždé jinak. Někdy se mluví o kameni, někdy o obrovském sloupu…ale nikdy nic konkrétního. Jen to má být nabité černou magií a zřejmě se jedná i o portál. Ale to jsou jen dohady.“

„Takže mám hledat něco, o čem nikdo neví, jak to vypadá, ani jaký to má vlastnosti a tak,“ shrnula to Kaitlin.

„Ano, přesně tak, slečno,“ přikývl a podíval se na hodinky. „U Merlinových vousů, to je hodin. Musím jít. Zbytek máte zde ve složce,“ podal jí tlustý štos pergamenů a vydal se ke dveřím. „A ano,“ otočil se ještě. „Zapomněl jsem vám říct, že vaše sestra by se toho měla účastnit také. Tak jí to prosím vyřiďte.“

**

Kaitlin se pozdě odpoledne dovlekla domů. Aniž by se zula nebo něco podobného, rovnou sebou praštila na pohovku a otevřela složku, kterou jí před pár hodinami dal ředitel Adams. Pořád nemohla uvěřit tomu, že ona dostala úkol. A podle toho, co Adams říkal, je to dosti nebezpečné, což se jí i líbilo. Dychtivě vytáhla první pergamen a začetla se do něj.

„Co to čteš?“ vyrušila ji její sestra, která se právě vrátila domů. „Haló, Kaitlin!“

„Teď ne,“ odbyla ji Kait a dál se věnovala čtení.

„Tak si to teda nech, no,“ pokrčila Enny rameny a vydala se do kuchyně. „Ale to bahno, to si uklidíš sama!“

„Jaký bahno?“ zaujalo Kaitlin.

„Z těch bot, sestřičko,“ zakroutila nevěřícně hlavou Enny.

„To se uklidí,“ mávla nad tím Kait rukou.

„Jasně, uklidí,“ mručela si sama pro sebe druhá dívka. „Jako bych to neznala. Zase to budu muset uklidit já.“

„Nemáš být tak přehnaně aktivní,“ křikla za ni sestra. „Jo, a asi si uděláme menší výlet do Egypta.“

„Cože?!“ vykoukla z kuchyně Enny. „Zase? V práci nám už volno nedaj a..“

„Enny, tohle je pracovní,“ bavila se jejím výrazem Kaitlin. „Adams mi dal práci. Najít něco v Egyptě. A tebe mám prej vzít s sebou…Teda ne že bych z toho byla nadšená,“ dodala rychle. „Pořád být v tvojí přítomnosti…“

Enny to však přešla bez řečí a posadila se vedle své sestry, aby se mohla do oněch papírů podívat. Po chvíli čtení se na Kait nadšeně podívala.

„Ségra, víš, co to znamená?“

„Jo, vím. Mám šanci najít toho kluka, co jsem tam s ním minule byla.“

„Tys na něj ještě nezapomněla?“

„Vypadám na to? Říkal, že tam pracuje, tak je možnost, že bych na něj ještě mohla natrefit a..“

„Kaitlin, my tam nejedeme za zábavou ani za klukama. Tohle je důležitý projekt a…“

„Neboj, já to moc dobře vím,“ usadila ji Kait. „Ale jako ty si myslíš, že budeme pracovat ve dne v noci? Protože podle toho, co se tady píše,“ poťukala na jeden z pergamenů, „tak se budeme pohybovat v okolí pyramid. A jako fakt že ti v noci do nějaký hrobky nepolezu. To ani omylem.“

„Snad by ses nebála?“

„Až tě bude žrát nějaká sfinga, tak si mi nechoď stěžovat,“ ušklíbla se Kaitlin.

„Kdy máme jet?“ změnila téma Enny.

„Nevím. Adams pak zdrhnul a nic mi neřekl. Určitě měl nějakou z těch jeho veledůležitých debat.“

„Nic neříkal?“

„Chceš to ještě písemně?“

Enny jen prohodila oči v sloup. Byla na podobné Kaitlininy poznámky zvyklá, ale pokaždé ji popudily. Nechápala, jak tahle holka může mít na všechno odpověď. Pokud možno peprnou odpověď. Ona sama byla úplně jiná. A to byly dvojčata.

„Fajn, takže já od toho dědka zítra zjistím víc. Jen doufám, že pojedeme co nejdřív. Nechce se mi trčet tady v Anglii. Pořád je tu jen hnusně. To ve Španělsku…“

„Já vím,“ přerušila ji Enny dřív, než stačila říct cokoliv dalšího.

„No jo furt,“ zamračila se Kaitlin a znova popadla jeden z pergamenů, aby se do něj začetla. Po deseti minutách opět vzhlédla k sestře.

„Už vím, proč Adams chce, abys jela taky.“

„Proč?“

„Protože na rozdíl ode mě umíš runy.“

„Kdybys nebyla líná..“

„Stejně ty hieroglyfy nevyluštíš.“

„To jsem netvrdila. Ale můžu se o to pokusit a…“

„Jo, známe,“ složila všechny pergameny zase dohromady a položila je sestře na klín. „Tak si to hezky nastuduj, ať víš, do čeho se to zase hrnem. Já jdu ven.“

„Ale Kait, ještě jsem s tebou chtěla probrat to, co se stalo v tý kanceláři a...“

„Vrátím se někdy v noci…“ zaslechla ještě Enny sestřin hlas.

Pak se ozval klapot podpatků, jak si Kaitlin vyměnila boty, a nakonec cvaknutí dveří. Enny si jen povzdechla a pustila se do čtení. Věděla, že má zábavu na celou noc. A že to, co chtěla s Kait probrat, bude muset nechat na později. Nebo na to zapomenout úplně.

 

 

22.03.2008 22:43:19
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one