My world of fantasy...

10. kapitola - Tajemná jeskyně

Zázrak, já napsala kapitolu. Sice jen ke společný povídce, ale aspoň něco, ne? =) Když jsem měla náladu, chuť a i čas na tohle, určitě už se dostanu i k MSM. =) Snad.
Každopádně doufám, že se vám kapitolka bude líbit, není sice nic moc, ale aspoň něco, ne?
Takže budu doufat v nějaké komentáře (které by mě třeba povzbudili ke psaní MSM, jako když já fakt nemám motivaci...napíšu článek, žádná odezva...pak se nedivte, že nepíšu...).
Jo a Enny? Doufám, že se ti konec bude líbit. Užij si další kapitolku..
***



„Danieli?“ vzhlédla Enny ke svému společníkovi.

„Ano?“ otázal se muž, jenž se opíral o jednu ze zdí, zatímco Enn stála poblíž sarkofágu s blokem v ruce a snažila se vyluštit hieroglyfy nad svojí hlavou.

„Myslím, že jsem přišla na to, co by ty klikyháky, jak tomu říkáš, mohly znamenat. Poslechni si to,“ stočila svůj pohled zpět na strop a začala nahlas předčítat prastaré písmo.

Už se pomalu dostávala ke konci jednoho řádku, když se pod ní najednou slabě zatřásla podlaha a kdesi v dáli něco slabě zacvakalo. Vzápětí se ozvalo tiché zadunění a podlaha pod dívkou náhle zmizela. Enny překvapeně a zároveň vyděšeně vykřikla, ale to už se propadala kamsi do neznáma. Slyšela ještě, jak Daniel vysoko nad ní volá její jméno, ale i jeho hlas po chvíli zmizel kdesi v dálce, stejně jako poslední zbytky světla.

Připadalo jí, že letí celou věčnost, že se propadá až do samého nitra Země. Najednou však ucítila, jak ji cosi vtáhlo do jakéhosi postranního tunelu. A než se nadála, tvrdě dopadla na kamennou podlahu. Zaúpěla bolestí a nějakou dobu jí trvalo, že se dokázala postavit na nohy. Když tak udělala, s úlevou zjistila, že má u sebe hůlku. Blok a všechny ostatní věci, které měla ještě před chvílí u sebe, zmizely pravděpodobně navždy, ale Enny to v tu chvíli moc netrápilo. Byla ráda, že se jí nic nestalo a že má u sebe tu nejdůležitější věc ze všech. V dalším okamžiku zamumlala jakési kouzlo a místnost ozářilo ostré světlo. Do té doby byla ponořena do černočerné tmy.

Enn se překvapeně rozhlédla kolem sebe. Čekala, že bude v nějakém zatuchlém, rozpadlém tunelu, ale ke svému údivu shledala, že se objevila v překrásně vyzdobené, mramorové místnosti. Došlo jí, že teprve nyní se objevila v místě, kvůli kterému byla horní hrobka vystavena. Zajímalo ji, co může tato místnosti skrývat. Zaručeně to muselo být něco hodně cenného nebo nebezpečného, když to bylo schované tak hluboko pod zemí. Zvědavost jí nedala a začala zkoumat nápisy na zdech. Po chvíli jí ale došlo, že z těch se nic nedozví. Proto když v jedné stěně objevila umně skryté dveře, po chvíli váhání k nim vyrazila a vydala se dál na průzkum onoho místa.

 

***

 

„Bille, už tu stojíme víc jak pět minut a pořád jsme na nic nepřišli,“ rozčilovala se Kaitlin.

Společně s ostatními, s Billem, Danielem a Jeffem, stála na okraji propasti, která vznikla po zmizení podlahy spolu se sarkofágem, a hleděla dolů do propasti.

„Nemůžeme se tam jen tak bezhlavě vrhnout. Je to moc velký riziko a…“

„A co Enn?“ přerušila ho dívka. „Už je tam víc jak čtvrt hodiny. Kdo ví, co se jí stalo. Třeba tam někde umírá,“ vylétl její hlas o oktávu výš, „a my tu jen tak stojíme…“

„Uklidni se, Kait,“ mírnil ji Daniel.

Jako jediný z nich se nezapojoval do hádky, jak se dostat na dno propasti. Zatímco ti tři bouřlivě diskutovali, co je asi tak tam dole, on naopak zkoumal hieroglyfy na stropě. Přesně tak, jako to prve dělala Enny.

„Uklidnit?! Moje sestra možná někde umírá a já mám být klidná?“

„Kdybys mě nechala mluvit, tak by ses dozvěděla, že jsem přišel na to, jak se dostat tam dolů,“ mávl rukou k propasti.

„Jak?!“ vyhrkli jeho společníci unisono.

„Podle toho, co se píše tady nahoře, stačí prostě skočit dolů. Je to jediná cesta.“

„To myslíš vážně?“ pohlédl na něj Jeff jako na blázna.

„Smrtelně. Tady nahoře píšou…“

V tom ho však přerušilo jakési skřípání a vrzání. Překvapeně pohlédl na ostatní, ale než stačil cokoliv říct, jakoby odnikud se objevila podlaha společně s falešným sarkofágem.

„Co to proboha má znamenat?“ podivil se Jeff. „Jak se teď máme dostat dolů?“

„Stejně, jako to udělala Enny,“ odvětil Daniel a poodstoupil od stěny. Lano, kterým byl připoután ke svým společníkům, teď bylo úplně napnuté, Kait dokonce musela udělat dva kroky k němu, aby mohla pevně stát na nohou. „Stačí, když přečtu nahlas…“ řekl zadumaně a polohlasně začal cosi drmolit.

Ostatní na něj jen vykulili oči. Nelíbilo se jim, co teď dělá.

„Dane, proboha, přestaň!“ křikl Bill. Vůbec z toho neměl dobrý pocit.

Vypadalo to však, že Daniel je odhodlaný dočíst to až do konce. Nijak nereagoval na Billův výkřik, zdálo se, že nic kolem sebe nevnímá. Jen text nad sebou. Neuběhly ani dvě minuty, když se někde v dáli ozvalo zacvakání a podlaha se mírně zachvěla. Teprve nyní archeolog pohlédl na ostatní. V ten samý moment se místností ozvalo zadunění a podlaha už podruhé za ten den zmizela.

„Danieli!“ křikla Kait, když si uvědomila, co to znamená.

Ale než stačila cokoliv udělat, stejně jako ostatní se řítila dolů do propasti, kam je stáhl Daniel, jenž jako jediný nestál na ochozu, který  se nepropadal. Neměla ani čas uvědomit si, že přesně tohle Dan chtěl, dostat je tam díky provazu, který je spojoval dohromady. Vnímala už jen to, že pořád padá hlouběji a hlouběji. Zaregistrovala, že jen kousek od ní se nachází i Bill a Jeff. Daniel musel být někde pod nimi.

Když si konečně začala uvědomovat, co se kolem ní děje, všimla si, že její  střemhlavý let je stále pomalejší a pomalejší. Jasně cítila, že na ni působí nějaké kouzlo. Už se skoro zdálo, že zůstane viset jen tak ve vzduchu, když najednou dopadla na podlahu. Náraz způsobil, že se rozvířil letitý prach, který hned při prvním nádechu vdechla. Rozkašlala se, ale nebyla sama. Stejně se vedlo i jejím společníkům. Nějakou dobu trvalo, než konečně začali dýchat normálně a vzpamatovali se z toho šoku.

„Kde to jsme?“ ozval se jako první Daniel.

„To bych taky rád věděl,“ odsekl Bill. „Díky někomu jsme se ocitli bůhví kde a navíc v naprosté tmě.“

„Radši bys teda stál tam nahoře a přemýšlel, co dělat dál?“ osočil se na něj Dan.

„Jo, to bych radši. Mohli jsme vymyslet plán, kterým bysme…“

„Tiše,“ zarazil jejich začínající hádku Jeff. Kolem něj se náhle rozlilo jasné světlo, které ozářilo prostor kolem nich.

„Proboha,“ vydechla Kaitlin a chtěla se postavit na nohy. Zabránil jí v tom však provaz, kterým byla připoutaná k Billovi a Danielovi. Dlouho se tím nezabývala a odněkud vyndala hůlku, jíž nechala lano zmizet. Pak se za pomoci Jeffa, který byl na nohou už dávno před ní, zvedla.

„To je neskutečný,“ kroutil hlavou Bill. Očima užasle bloudil po obrovské jeskyni, ve které se ocitli.

„Tohle jsem ještě v životě neviděl,“ dodal Daniel, jenž byl stejně ohromen jako on.

„Myslíte, že tu Enny někde je?“ ptala se Kaitlin, netušíc, že její sestra skončila na úplně jiném místě než oni.

„Doufám v to,“ zamračil se Jeff a pohlédl nahoru nad sebe. Neviděl však nic jiného než tmu. Usoudil tak, že museli spadnout opravdu hluboko, když neviděl ani otvor, jímž spadli dolů.

„Někde tu musí být,“ snažil se Kait uchlácholit Bill. „Spadla sem stejně jako my, nikam jinam dopadnout nemohla. Možná, že se jen někde snaží nalézt cestu ven.“

Kait přikývla. To, co Bill právě řekl, dávalo smysl.

„Snad se jí nic nestane,“ zadoufal Daniel. Cítil tak trochu vinu za to, že se do této situace dostali. Ale jak měl tušit, že nápisy na stropě způsobí takovýhle problém.

„Jen by mě zajímalo, jak se potom dostaneme ven,“ mračil se Jeff, který stále hleděl kamsi nahoru.

„To budeme řešit, až najdeme Enny,“ řekla rázně Kaitlin a zamířila si to k nejbližší stěně.

Ostatní ji okamžitě následovali, bylo jim jasné, že by se nikdo neměl nikam vydávat sám. Ale protože sluj byla obrovská, trvalo dost dlouho, než se dostali na jeden z jejích konců. Pěkných pár minut se lopotili přes kameny, které zřejmě spadly ze stropu. Někde v dáli slyšeli zurčení vody. Domysleli si, že někde poblíž musí protékat podzemní říčka.

„Co teď?“ zeptal se Bill, když stáli u stěny jeskyně. Nezdálo se, že by si nějak pomohli.

„Musí tu být nějaký východ,“ bloudila Kaitlin očima po sluji. „Enny se odsud nějak musela dostat. Určitě tu není. Slyšeli bysme jí. A ona nás. Všechno se tu rozléhá…“ zaposlouchala se do vlastního hlasu, který se odrážel od stěn a vytvářel tak hlasitou ozvěnu.

Jeff opět vytáhl hůlku a začal jí máchat kolem sebe. Polohlasně přitom cosi mumlal, ale nikdo z přítomných mu nerozuměl.

„Co to zase vyvádíte?“ nevydržela to po chvíli Kait a vyjela na něj. Vůbec se jí nelíbilo to, co dělal. Vlastně se jí nelíbil ani on. Všechno na něm jí přišlo podezřelé. Od vzhledu až po jméno.

„Snažím se najít nějaký východ ven,“ utrhl se na ni muž a probodl ji očima.

Dívka se zarazila. Uvědomila si totiž, proč jí jeho chování nesedí. Celou dobu se jí zdálo, že se k nim chová hrubě, přezíravě a dělá, že je víc jak oni. Ale stačilo jen chvíli hledět do jeho očí, aby poznala, že všechno to je jen přetvářka. Ona si to aspoň myslela. Hlavou jí ale začalo vrtat, co je ten muž vlastně zač. Nepřipadal jí jako archeolog. Sice byl zarostlý a vypadal, že ho všechno kolem zajímá, ale přes to všechno z něj měla pocit, že to jen hraje. Že ve skutečnosti vůbec nerozumí tomu, co dělá. Možná že i to byl důvod, proč se k nim přidal. Nebo… Mohl to být ten špeh, o kterém před nějakou dobou mluvil Bill.

„Co jste vlastně zač?“ pohlédla na něj s úšklebkem.

„Archeolog, zaklínač… to, co všichni ostatní,“ řekl neurčitě a pohledem se zabodl do dívky.

Nemohla si nevšimnout bystrého a zřejmě i inteligentního pohledu. Přesto však pokrčila rameny, nehodlala se v tom teď dál šťourat. Její prioritou nyní bylo najít svoji sestru. Jeffa Crisse může řešit potom.

„Našel jsem východ!“ zvolal najednou Bill. Ukázal tak, že není odeklínač jen tak pro nic za nic.

„Kde?“ vyhrkla okamžitě Kait. Na Jeffa už úplně zapomněla.

„Někde na druhé straně jeskyně,“ informoval ji Weasley.

„Tak na co čekáme,“ objevil se na dívčině tváři úsměv. Popadla Billa za ruku a vlekla ho na druhou stranu sluje. Daniel se na ně jen shovívavě podíval a vydal se za nimi.

Jen Jeff na okamžik zaváhal, jako by se zdráhal jít za nimi. Srdce mu říkalo, že je tam nečeká nic dobrého. Na tohle měl až moc dobrý čich, už tolikrát se dostal do nějakých problémů, že jasně poznal, kdy se řítí do nebezpečí. Ale neodvažoval se říct ani slovo. Bylo mu jasné, že mu nikdo z nich nevěří. Nedivil se jim. Byl mezi nimi nový a nikdo ho předtím neznal.

Pomalým krokem šel za nimi, přičemž se stále rozhlížel kolem sebe. Jeho pohled byl nyní soustředěný, tak jako nikdy za celou dobu v Egyptě. Čím víc se blížil k východu, který objevil Bill, tím byl neklidnější. Jeho šestý smysl mu říkal, že jdou špatně. Že tam východ ani Enny nenajdou. Nakonec ho pocit přemohl a on se zastavil na místě. Nezdálo se však, že by si toho kdokoliv všiml.

„Počkejte!“ křikl na ostatní.

Viděl, jak se Daniel otočil a tázavě na něj pohlédl. Zřejmě nechápal, proč mají čekat. Mohl je přece doběhnout.

„Myslím, že bychom tam neměli chodit,“ pokračoval.

Teď se na něj otočila i Kaitlin. „O co ti jde?!“ vyjela na něj. „Tohle je jediný východ z té jeskyně. Enny mohla pouze jedině tudy.“

„Podle mě tohle není ta správná cesta.“

„A vidíš tu snad nějakou jinou?“ ušklíbla se dívka.

„Ne, ale tahle se mi nelíbí. Je z ní cítit něco…zlého,“ uvědomil si.

Teď znepokojil i Billa. Všiml si, jak se mladý Weasley pochybovačně podíval ke vchodu do tunelu, který už byl necelých dvacet metrů od nich. Ani Daniel se už netvářil moc nadšeně. Očividně ho Jeffova slova zneklidnila. Jedině Kaitlin se tvářila pořád stejně.

„Jsem si jistý, že tam na něco narazíme. Na nějakou překážku…“ pokoušel se přemluvit i dívku.

„A já jsem si jistá, že tam najdeme Enny,“ trvala na svém, vytrhla svou ruku z té Billovy a rychlým krokem se vydala do tunelu.

Jeff se za ní jen zoufale podíval, zatímco Bill a Daniel vyběhli za ní. Nakonec však i on překonal nepříjemný pocit, jenž mu bránil v tom, aby do tunelu vlezl, a rozeběhl se za nimi. Nějakou dobu mu trvalo, než je dohnal. Potom jen mlčky pokračoval v chůzi tunelem, než konečně vešel do nějaké místnosti. Nebyla to místnost v tom pravém slova smyslu, spíš to byla další jeskyně, jen o něco menší než ta předchozí. Uprostřed se však tyčilo něco, co zaujalo všechny přítomné.

„Panebože,“ vydechla Kaitlin. „To je…“

„Oblouk smrti,“ dodal za ni Bill, který na oblouk hleděl se stejně posvátný výrazem jako ona.

Daniel se na ně jen zmateně podíval, zato Jeff na monumentální oblouk hleděl s obdivem. Skoro ani nechtěl věřit tomu, co právě objevili.

„To není možné,“ vydala ze sebe Kait. Pomalým krokem se vydala směrem k oblouku. V tu chvíli ji nic jiného nezajímalo. Došla až ke kamennému podstavci, na němž se starodávná památka tyčila. Na okamžik se zastavila, zaváhala, ale pak pravou nohou vstoupila na podstavec.

„Kait, ne!“ ozvalo se v tom okamžiku z druhé strany jeskyně.

Kaitlin jen nevěřícně pohlédla na svoji sestru, která stála ve vchodu dalšího tunelu ústícího do jeskyně a ve tváři měla výraz čiré hrůzy.

„Proč…“

„Kaitlin, pozor!“ křikl vzápětí z druhé strany Bill.

Dívka se na poslední chvíli otočila, aby spatřila, jak se na ni žene jakási nestvůra. Nedokázala se pohnout z místa, jen na ni hleděla a čekala, až doběhne až k ní.

10.09.2008 20:20:58
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one