My world of fantasy...

4. kapitola - Na bradavických pozemcích

Tak tu mám další kapitolu k Nešťastné lásce..Snad se vám bude líbit..Sice jsem ji psala včera uprostřed noci, ale snad se vám bude líbit..=D A komenty, ok??

Druhý den ráno se Amanda probudila velmi brzy. Spala velmi málo a velmi neklidně. Pořád musela nad něčím přemýšlet. Většinu času myslela právě na Raddla. Už měla toho namyšleného frajírka plné zuby. A věděla, že on k ní cítí to samé co ona k němu. Jejich vzájemná antipatie byla víc jak hmatatelná. Ale nakonec se donutila přestat myslet na svého nenáviděného spolužáka a vylezla ven z postele. Bylo sice teprve šest hodin, ale ona věděla, že již neusne.

Jakmile byla pryč z koleje, rychlým krokem se vydala do velké síně a doufala, že už tam někdo bude. Ale měla smůlu. Nikdo jiný takhle brzy nevstával. Nebylo proč. Vždyť byl taky víkend, tak co by se lidé namáhali vstávat dřív, když si mohli jednou za čas konečně trochu pospat. Musela se tedy nasnídat sama, ale nestěžovala si. Došla k závěru, že tu raději bude sama, než aby zde narazila na Toma Raddla.

Když dosnídala, vydala se ven na školní pozemky. Protože už začínalo jaro, bylo venku docela hezky. Sluníčko svítilo, vítr nefoukal. Ideální počasí na ranní procházku. Pravda, byla sice docela zima, ale Amandu to nijak neodrazovalo. Tušila, jak tu bude, a tak se podle toho i oblékla. Zima jí rozhodně nebyla. To ne. Se spokojeným výrazem se vydala přes bradavické pozemky a zůstala stát na břehu jezera. Stačilo jediné mávnutí hůlky a pod ní se objevila malá deka, na kterou se dívka posadila. Zády s opřela o rozložitý strom a zavřela oči. Schválně si sedla na tu stranu, kde na ni svítilo sluníčko. Užívala si ten dotek slunečních paprsků na její tváři. Dnes ráno to byla první příjemná věc. Pomalu už si začínala myslet, že by tenhle den mohl být docela hezký. Rozhodla se, že si nebude Raddla ani těch jeho poskoků všímat. Proč si kazit krásný den něčím tak příjemným. Ani nevěděla jak, ale po nějaké chvíli se jí podařilo usnout. Konečně se jí nezdály žádné noční můry, ale jen hezké sny.

„Am,“ vyrušil ji ze snění čísi hlas.

„Kdo..“ vydala ze sebe zmateně Amanda. „Ach, to jsi ty, Kate,“ vydechla úlevně.

„A koho jsi myslela?“ mrkla hnědovlasá dívka a posadila se na zbývající část deky. „Co tu děláš tak brzy? Myslela jsem, že zrovna ty máš se vstáváním problémy.“

„Nemohla jsem spát.“

Po tomto výroku vylétlo Katino obočí nebezpečně vysoko: „Jak to?“

„Potkala jsem v noci Raddla.“

„Pohádali jste se?“ zeptala se Kate zvědavě.

„Ne, ale asi jsem to tentokrát přestřelila. Vyhrožoval mi a tak.“

„To jsou jen kecy,“ mávla nad tím rukou havraspárská studentka. „Nic ti neudělá. To já jsem na zpáteční cestě potkala Pottera,“ zavrčela a na tváři se jí objevil naštvaný výraz. „Zřejmě čekal, že budu sama.“

„To sis asi užila, co?“ pousmála se Amanda a rázem na Raddla a spol zapomněla.

„To si piš. Otravoval mě celou cestu až ke vchodu na kolej. No hrůza. Měla jsem sto chutí ho začarovat do něčeho takhle malinkého,“ gestikulovala, „a pak ho rozšlápnout.“

„Asi se mu líbíš,“ pošklebovala se Am.

„A to je právě to. Celou dobu mě zval na rande.“

Amanda vyprskla smíchy. V duchu viděla kamarádčin výraz, když chudáka Pottera odmítala.

„Ale ne,“ zamumlala najednou Kate. „Už je tady zas.“

Am rychle zvedla hlavu a viděla, jak se k nim blíží Potter s nějakými kluky. Od vidění je všechny znala a věděla, že jsou z jejich ročníku. Ale nikdy se s nimi nebavila. Neměla proč.

„Ahoj Kate,“ pozdravil Potter s oslnivým úsměvem.

„No nazdar, Pottere.“

„Co hned tak nabručeně?“ neztrácel chlapec dobrou náladu. Aniž by se na cokoliv ptal, posadil se k ní a jeho kamarádi ho rychle napodobili.

„On tě někdo zval?“ odsekla Kate kousavě. „Nikdo tady o tvoji společnost nestojí, Pottere.“

„Chceš říct, že tu radši budeš s tou Zmijozelačkou?“ podivil se.

„Amanda je moje přítelkyně. Což se o tobě říct nedá. Tak se laskavě seber a vypal.“

„Ale mě se tu docela líbí,“ usmál se Potter. „A už jsem ti představil svoje kamarády?“ vyptával se. „Tohle je Lee,“ ukázal na kluka s delšími černými vlasy, „tohle Sam,“ nyní ukazoval na blonďatého mládence, „a tohle je Michael.“ To byl chlapec s tmavě hnědými vlasy.

„Myslím, že ony opravdu o naší společnost zrovna nestojí, Ede,“ poznamenal Lee s úsměvem. „Což je ale škoda, zrovna když se jedná o tak hezké holky.“

„Co kdybyste se sebrali a prostě odešli?“ navrhla Kate a otočila se na Amandu.

Ta ale měla úplně jiné starosti. Hned jak nebelvírští přišli si všimla, že na pozemky dorazil také někdo jiný. Tom Raddle se společně se svými kamarády posadil jen kousek od nich. Nemohl jí ujít jeho nenávistný, pichlavý pohled, kterým ji častoval.

„Am?“

„Já jdu pryč,“ začala se Amanda zvedat.

„Neblbni,“ chytla ji za ruku Kate. „Přece kvůli těm blbečkům neodejdeš. Byly jsme tu první.“

„O ně se nejedná,“ zamumlala dívka a pohlédla na místo, kde seděl Raddle a spol.

Kate postřehla její pohled a také se podívala tam, kam její kamarádka. Okamžitě jí došlo co se děje.

„Nevšímej si ho. Je jen naštvanej, že se mu konečně někdo postavil. Přejde ho to.“

„Bojím se že ne. Je schopnej všeho.“

Dívky na chvíli zapomněly, že tu s nimi je i někdo jiný. Nebelvírští jim stále věnovali pozornost a velmi pozorně poslouchali rozhovor, který mezi sebou holky vedly. Otočili se, aby také viděli, o kom to tak holka ze Zmijozelu mluví. Jejich zrak spočinul na černovlasém chlapci, který stále probodával Kate pohledem. Až je přitom zamrazilo. V tom pohledu bylo tolik nenávisti, tolik zloby. Až se divili, že ta jeho pohled vydrží.

„Nenávidí mě,“ povzdechla si Amanda.

„To teda jo,“ ozval se okamžitě jeden z kluků. Michael. „Ještě jsem neviděl tolik zloby v jednom pohledu.“

„Tak to ho neznáš,“ odfrkla si dívka.

„Zato ty ho máš v lásce, co?“ ušklíbl se.

„A co je tobě do toho?“ opáčila Am. Nechtěla se s ním o tom bavit. Ne s někým z Nebelvíru.

„Nemusíš být hned taková.“

„Jsem Zmijozel.“

„A to mluví za všechno,“ vložil se do rozhovoru Potter.

„No ovšem.“ Kate si nenechala ujít jednou příležitost, aby se s ním mohla hádat. „O co si myslíš, že jsi lepší než ona?“

„Jsem Nebelvír a..“

„Víš jak působí lidé jako ty?“ řekla rychle Amanda. „Až moc důvěřivý blbečci, kteří se do každého dobrodružství hrnou po hlavě. Až moc stateční. Kate, já jdu,“ rozhodla se a vstala.

„Super, aspoň nebudu muset být v jejich společnosti,“ zašklebila se Kate. Moc ráda opustila Pottera a ty jeho povedené kamarády.

Obě dívky se společně vydaly do hradu a nechaly kluky, aby zůstali na jejich místě. Ale klidný odchod jim rozhodně nebyl dopřán.

„Henritová!“

Am se okamžitě zastavila. Až moc dobře ten hlas znala. A tolik nesnášela jeho majitele. Pomalu se otočila a zůstala stát tváří v tvář svému největšímu nepříteli. Kate jí stála po boku, zatímco kolem Raddla byli shromážděni jeho poskokové.

„Vůbec se mi nelíbí s jakými lidmi se scházíš, Henritová,“ začal pomalu Raddle.

„Co je ti do toho, s kým se stýkám,“ odsekla ledově Amanda.

„Ty jsi snad myslíš, že jsi nějakej pán světa, Raddle?“ zapojila se i Kate.

„Ty se do toho nepleť, mudlovská šmejdko,“ zasyčel na ni Tom.

„Kate je moje kamarádka. A ty si radši hleď sám sebe a o mě se nestarej.“

„Až moc si vyskakuješ, Henritová,“ popošel k ní Raddle blíž. „A to se ti nemusí vyplatit. Není dobré si mě poštvat proti sobě.“

„Myslíš, že se tě bojím?“ ušklíbla se Am ironicky. „Ty časy, kdy jsem byla zalezlá na koleji a nechala si všechno líbit, to je pryč, Raddle. Ty ani nikdo jiný mi nebude říkat, co mám a nemám dělat.

„Máš až moc ostrý jazyk.“

„A ty…“

„Nech ho bejt, Am. Ten ubožák ti za to nestojí.“

Avšak Raddle jen mávl hůlkou a Kate odletěla několik metrů dozadu. Amanda se k ní vyděšeně vrhla, aby se ujistila, že se jí nic nestalo. Ale vypadalo to, že je v pořádku. Jen byla poněkud otřesená.

„To abys věděla, že si se mnou nemáš zahrávat.“

Am nevěděla, komu jsou tato slova určená, jestli jí a nebo její kamarádce. Ale přesto vrhla po Tomovi nenávistný pohled, který až moc jasně prozrazoval, co si o něm myslí. Ovšem Raddle se jen povýšeně ušklíbl a potom i se svými společníky odešel ho hradu. Ovšem celou cestu se mu do zad zabodávaly dva naštvané a nesnášenlivé pohledy.

„Nesnáším ho! Za tohle mi zaplatí,“ vypadlo z Amandy, když zmijozelští vešli do hradu.

25.01.2008 19:38:01
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one