My world of fantasy...

2. kapitola - Nové rozhodnutí

tak tu mám další kapitolku k téhle povídce..opět je "hrozně dlouhá", ale je tam všechno, co jsem tam chtěla..tak jen doufám, že se bude jakž takž líbit. a komenty, ok??

Tom Raddle spokojeně odcházel do zmijozelské společenské místnosti. Kupodivu byl s dnešním dnem docela spokojen. Všechno se mi dařilo. Jen ho štvala jediná věc. Nebo spíše osoba. Už od lektvarů nemohl přestat myslet na tu dívku, co se posadila vedle něj. Na Amandu Henritovou. Nikdo na něj nebyl tak drzý jako ona. Všichni před ním měli respekt a poslouchali ho na slovo. Ale ona ne. Vždycky ji měl jen za šedou myšku a skoro ani nevěděl, že je s ním ve třídě. Nebyla jako ostatní. Věčně jen ležela v knihách a s nikým se nebavila. Připadalo mu, že skoro ani nepatří do Zmijozelu.

Ale jakmile Tom vešel do Zmijozelu, úplně na onu dívku zapomněl. Jen se posadil ke svým „přátelům“ a zaposlouchal se do toho, co povídají. Když však zjistil, že se zase baví o škole a ještě k tomu o obraně proti černé magii, prohodil oči v sloup. Nechápal, jak se pořád můžou bavit o tak přízemních věcech jako byla škola.

Po chvíli se dokonce zvedl a chystal se odejít pryč.

„Ty někam jdeš?“ podivil se Travers, jeden z jeho spolužáků.

„Jdu do knihovny,“ zavrčel Tom a odešel pryč.

Hned jak se za ním zavřela kamenná zeď, která ukrývala vchod do Zmijozelu, začal polohlasně mlít nadávky na své spolužáky. Na tváři měl tak naštvaný výraz, že se mu všichni raději klidili z cesty. Zmijozelští moc dobře věděli, že v téhle náladě by je klidně mohl nějak proklít. A i žáci z ostatních kolejí si raději dávali pozor. Raddle neměl na škole zrovna dobrou pověst.

Po nějaké době konečně došel do knihovny. Nyní byl rád za to, že byl prefekt. Měl tak umožněný přístup do části s omezeným přístupem, kde se nacházely knihy, které ho zajímaly. Jistým krokem vyrazil do jediné části knihovny, která ho kdy zajímala, ale hned za prvním regálem do někoho narazil.

„Nemůžeš dávat pozor?!“ vyjel na dotyčného.

„Jestli sis toho nevšiml, tak tys vrazil do mě. Já tady už nějakou dobu stojím,“ odvětila dívka.

Opět to byla Amanda Henritová. Ale tentokrát nebyla sama. Vedle ní stála jakási dívka, ve které Tom matně poznával jednu studentku ze svého ročníku. Nadechl se, že Amandu počastuje nějakou kousavou poznámkou, ale její kamarádka, či kdo to byl, ho předběhla.

„Taky bys mohl dávat větší pozor, kam jdeš,“ obořila se na něj. „Už nosíš ten nos nějak moc vysoko.“

Tom jen zlostně přimhouřil oči. Jestli byl prve naštvaný na Amandu, ani neuměl říct, jak to rozzuřila tato dívka. Letmo pohlédl na její hábit a okamžitě věděl, že je z Havraspáru.

„Bejt tebou si dám pozor na jazyk,“ zasyčel na dívku. „Jinak by se ti mohlo stát něco velmi nepříjemného,“ dopověděl a pokračoval dál ve své cestě.

„Radši ho nech na pokoji, Kate,“ zaslechl ještě Amandu, ale pak už nic neslyšel. Byl už moc daleko od obou děvčat. Ale Henritová pokračovala dál.

„Nemá zrovna dobrou pověst.“

„Já vím, ale nějak moc si vyskakuje. Vždyť jak se k tobě dneska choval na té chodbě.“

„Takhle se mnou stejně jednají všichni,“ sklopila dívka hlavu.

„To je tím, že se nebráníš. Kdyby ses ozvala, oni si to už příště pořádně rozmyslí, jestli s tebou budou takhle mluvit.“

„Tobě se to řekne, Kate. Ale ono to není tak jednoduché. Nemůžu se změnit jen tak ze dne na den. Celých šest let jsem byla pilná a tichá studentka. Ale teď..Už mě ten život nebaví. Ničím mě to nenaplňuje.“

„A to je právě to. Musíš začít pořádně žít, Am. A takových pitomců, jako je Raddle a ti jeho kamarádi, těch si vůbec nevšímej. A nic si z těch jejich řečí nedělej. Nestojí ti za to.“

Amanda se jen vděčně podívala na svoji novou kamarádku. Ještě nikdy se jí nezastal. Nikdo se s ní nikdy nebavil. Ale vypadalo to, že Kate vůbec nevadí to, že je ze Zmijozelu. Bavila se s ní úplně normálně.

---

 

Raddle se mezitím přesunul do části knihovny s omezeným přístupem. Okamžitě zaplul do míst, kde se nacházely knihy, které aspoň trochu zaváněly černou magií. Snažil se najít něco o Tajemné komnatě a o jejím zakladateli, Salazaru Zmijozelovi. Ale ani po několika hodinovém hledání nic neobjevil. Ani zmínku o tom, co hledat. Byl z toho pořádně rozmrzelý a proklínal Brumbála za to, že nechal z knihovny odnést veškeré spisy, které se více či méně zabývaly tématy, která ho fascinovala. Brumbála, učitele přeměňování, za to úplně nenáviděl. Věděl, jak moc zbrojí proti černé magii. A byl si moc dobře vědom, že tuší něco o tom, že jeho to fascinuje. Možná že i to byl jeden z důvodů, proč ho Brumbál tolik nemusel.

O nějakou dobu později se vracel zpět do Zmijozelu. Jakmile vešel dovnitř, rozhlédl se kolem a začal hledat někoho, s kým by se mohl bavit. Ale v místnosti byli jen samí mladší studenti. Z těch starších tam byla jen Amanda Henritová. Tom vztekle zaskřípal zuby. Ať už se hnul kamkoliv, všude na ni narážel. A teď ještě k tomu seděla v křesle, kde sedával normálně on.

„Vypadni z toho křesla, Henritová,“ zavrčel na ni, když k ní došel.

„Nevím, proč bych to měla dělat,“ zvedla Amanda oči od knihy, kterou právě četla.

Usmyslela si, že se bude chovat přesně tak, jak jí poradila její nová kamarádka Kate. Už se nenechá utlačovat ostatními a bude si stát za svými názory. Věděla sice, že to bude velmi těžké, ale byla připravená se s tím porvat a nakonec i zvítězit.

„Tohle křeslo je moje.“

„A ty ho máš někde podepsané?“ podivila se Amanda a začala křeslo zkoumat, jako by hledala nějakou jmenovku.

„Zahráváš si s ohněm, Henritová. Pamatuj si, přestaň mě provokovat, jinak to s tebou špatně dopadne. A to myslím vážně.“

Avšak dívka mu bez známky strachu pohlédla do očí. Jestli se měla osmělit a začít žít nový život, nesměla mít z Raddla strach. I když věděla, že je schopen jí ublížit, nehodlala před ním byť jen o píď ustoupit. Tohle byl její boj a ona ho chtěla vyhrát.

05.01.2008 19:01:49
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one