My world of fantasy...
No, tak je tu další kapitola ke K2...Já vím, chtěli byste něco jinýho, ale já na MSM nemám náladu...Teda - spíš promýšlím, jak to bude a kolik ještě bude kapitol a tak..Konec už je stanovený a zbytek...No, tak počítám s tím, že víc jak sto kapitol nebude, v tou doufám..stovku chci jako poslední (a pokud možno ani to ne..) Takže s touhle povídkou mějte trpělivost..A NZ ve středu bude, to se nebojte...
Tak snad se vám bude líbit i tahle kapitola a tahle povídka
Kaitlin

Byla krásná noc. Na nebi svítil úplněk. Les byl plný vůně pryskyřice...Všude bylo ticho, jen tu a tam se zlomila nějaká větývka pod váhou nočních živočichů, kteří se právě vydávali na lov. Krásné a neporušené noční ticho. Když v tom se najednou lesem rozezněl děsuplný výkřik.

"Áaaa!" křičela rudovlasá dívka, když se řítila dolů ze stromu, pod kterým netrpělivě obcházel hladový vlkodlak. Jakmile dopadla na zem, rozzuřený netvor, kterému z huby odkapávaly sliny, se na ni vrhl. "Áaaa," zakřičela zase, urychleně se zvedla ze země a dala se na útěk.

Vlkodlak však na nic nečekal a rozeběhl se za ní.

,,Pomóc," řvala Kai. Proběhla kolem kluků, kteří na ni jen udiveně zírali. ,,Nechtěli by jste mi trochu helpnout?"křikla na ně.

Kluci už na nic načekali a zase nabyli svých zvířecích podob.

,,No jo," plácla se do čela Kaitlin, ,,na zvěromágství jsem ouplně zapomněla."

V ten okamžik se proměnila v majestátního orla a vzlétla do oblak. Když už si tak pěkně létala nahoře v oblacích, viděla, jak se vlkodlak rozeběhl za Jamesem a Siriusem, kteří na nic nečekali a rozeběhli se do lesa.

Na stromě tak nechali jednu osamělou dívku, která už toho začínala mít dost. Proto na nic nečekala a také se proměnila. A to v krásnou bílou vlčici. Jenže nějak přecenila své schopnosti a tak s hlasitým kňučením spadla dolu ze stromu jako zralá hruška.

Nahoře nad korunami stromů se Kaitlin jen zvesela smála. Sice jako orel vydávala velmi prapodivný zvuk, ale jí to nevadilo a zvesela se svojí kamarádce posmívala. Pak svým ostrým zrakem pohlédla do dáli a viděla, jak se trojice zvířat žene někam do neznáma.

To už se vlčice postavila na nohy. Zavrčela a snažila se vyskočit co nejvýš, aby polapila toho přerostlého kanárka jménem Kaitlin.

Ale ta se jen dál nerušeně vznášela vysoko nad bílou vlčicí a dělala, že si jí nevšímá. Pak ale zpozorovala, že kluci mají velké problémy s tím, aby zkrotili Rema. Na nic nečekala, slétla na zem vedle bílé vlčice a proměnila se zpět do své lidské podoby.

"Kluci maj menší problémy!" vydala ze sebe bez dechu.

    ,,Menší? Co je to menší  na  stupnici od nuly do desítky?" zeptala se Katt, už také v lidské podobě.

,,Hmmm..,“ počítala Kai, „třináct."

"No tak to je teda pořádnej průser," vydechla Kattelin. "Co budeme dělat?"

"Svlíkat se a běhat," odvětila Kai ironicky.

,,Fajn, můžeš začít," odpověděla zcela automaticky Katt. Přeměnila se a vydala se směrem, kde naposledy viděla mizet kluky.

"A mě tu nechá trčet," zamumlala Kaitlin, proměnila se a vydala se za svojí kamarádkou. Ovšem jako orel byla mnohem rychlejší, nemusela se proplétat mezi stromy a vším tím bordelem, co rostl v lese. A tak se u kluků ocitla s menším náskokem, přestože vyrazila později.

Katt se zadýcháním doběhla na palouk, kde se kluci snažili umírnit vlkodlaka. Orlice už seděla na nízké větvi a se zájmem sledovala souboj. Katt k ní v klidu došla a jemně do ní žduchla čumákem.

Orlice měla co dělat, aby se na větvi udržela. Kvůli rovnováze roztáhla křída a omylem přetáhla vlčici jedním křídlem po hlavě.

,,Vrrrr!" zavrčela Katt.

Tím však upoutala pozornost vlkodlaka.

      Z orlice vypadl prapodivný zvuk. V další chvíli už se vznášela několik metrů nad zemí. Nechtěla skončit jako vycpaná atrapa.

Vlkodlak a vlčice začali pomalu chodit v kruhu a přitom nespustili oči ze svého ,,protivníka". Kai mezitím přelétla ke klukům, aby zjistila, zda nikdo nemá vážnější zranění. Naštěstí se jednalo jen o neškodné oděrky.

Zato u vlčice a vlkodlaka začínalo přituhovat. Oba na sebe zuřivě vrčeli a snažili se tak druhého zastrašit. Ale nemělo to žádný účinek. Vlkodlak zaútočil. Vlčice se bleskově vyhnula ostrým tesákům šíleného vlkodlaka. Ale ne na dlouho. Vlkodlak zaútočil znovu. Tentokrát však vlčice takové štěstí neměla. Nebylo by to však tím, že by se vlkodlak trefil. Vlčice totiž zakopla o černého psa, který se jí připletl pod nohy.

,,To si snad ze mě děláš srandu" zavrčela na něj Katt.

Ale černý hafan jí nerozuměl, a tak se na ni jen nechápavě podíval. Katt na něj vyplázla jazyk, což v této situaci vypadalo více než komicky. To už se na ně ale vrhl netrpělivý vlkodlak. Jen taktak stihli uskočit. Vlkodlačí zuby je minuly jen o pár centimetrů. Sirius se snažil vlkodlaka uklidnit, ale ten si ho nevšímal. Zato si až příliš všímal bíle vlčice.

Té se ale jeho pozornost zrovna dvakrát nezamlouvala. Pomalu začala couvat. Ne že by se bála, ale neměla z toho dobrý pocit. A zdálo se, že ani černému psovi se to moc nelíbí.

 Začal tedy štěkat a vrčet, aby upoutal vlkovu pozornost. Ten si ho ale ani za mák nevšímal a dál zrakem spočíval na bílé vlčici.

"Hodnej vlček. Klídek. Vždyť Červenou Karkulku vlk taky nesežral, to jsou jen pomluvy," chlácholila Katt vlkodlaka i sama sebe.

 Avšak zdálo se, že vlkodlak si vůbec nevnímá jejího pobrukování. To už si vlkodlakovi pozornosti všiml i James, a proto vběhl před Kattie, aby ji ochránil.

Kaitlin, která se dál vznášela kousek nad nimi, zapřemýšlela, co by asi tak mohla udělat. Nic kloudného ji ale nenapadalo, a tak si jen tak dál létala a doufala, že něco vymyslí.

 Mezitím však vlkodlak mocným máchnutím tlapou odhodil jelena a vrhl se na vlčici. Ta jen zakňučela a co nejrychleji vzala nohy na ramena, aby si zachránila holý život. Jenže vlkodlak ji pronásledoval. Byl však o něco větší než vlčice, a tak se mu lesem hůř běželo, ale na neštěstí pro Katt byl i rychlejší.

 Jelen i pes se po chvíli vzpamatovali a vydali se za nimi. Ovšem Dvanácterák měl menší potíže s během, každou chvíli narážel do větví stromů a nakonec zůstal za parohy viset na jedné z nízkých větví. Kdyby Sirius mohl, tak by se asi umlátil smíchy. Neměl čas, bál se o Katt, i když si to ze začátku nechtěl připustit. A tak se vydal lesem dál a zanechal tak nebohého kamaráda zavěšeného na větvi. Rozhodl se, že se pro něj vrátí později.  Daleko ale nedoběhl. Najednou se pod ním začala propadat země a než se nadál, zapadl až po břicho do nějaké lepkavé hmoty.

"Bažina," vydechl, když se změnil v člověka. "No bezva. James si někde visí, Kai lítá bůhví kde a náš párek vlků je kdesi v nedohlednu. A já trčím v bažině."

Mezitím Kaitlin létala ve své orlí podobě vysoko nad stromy. Pak si však všimla, jak uprostřed lesů stojí nějaký člověk. Až po chvíli jí došlo, že je to Sirius. Slétla tedy k němu a proměnila se v člověka. V tu ránu trčela stejně jako on v bažině.

"Vítej v klubu," přivítal ji Sirius. "Nějaký nápad, jak se z toho dostaneme?" 

 ,,Heh. Ty ses tu dýl, tak by si to mohl vědět, ne?“ odsekla Kai.

"Já na myšlení moc nejsem," snažil se z toho vymluvit Sirius.

,,Hmm, tak to máme trochu problém. Počítám, že máme tak dvě minuty, než se potopíme úplně. A víš co je na tom nejlepší?" zeptala se Kai. 

 "Tak to fakt netuším," zamumlal Black. "Ale docela rád bych to věděl."

 ,,No, že ty se utopíš první," usmála se andílkovsky Kaitlin.

Sirius, který už byl v bažině skoro po krk, se na ni zespoda jen nasupeně podíval: "A co kdybys něco dělala?"

,,A co jako?"otázala se Kai.

 "Cokoliv!"

,,Ááááááááááááá. Pomóóóóc", řvala jak na lesy Kaitlin. ,,Spokojenej?"

"Jo, teď na nás přiběhne ještě Remus a budeme totálně v háji," vyjel na ni Tichošlápek.

Ozval se dusot a najednou z lesa vyběhla vlčice a za ní vlkodlak, následován jelenem. Kaitlin i Sirius jen vyjeveně zírali na tuto prazvláštní trojici. A než se nadáli, Kattelin hupla k nim do bažiny.

"A co sem vůbec lezeš, zvíře pitomý?" ohradila se Kaitlin, rozmáchla rukama a omylem zavadila o Siriusovu hlavu, která čněla ven z bažiny. Zabořila tak nebohého Tichošlápka ještě o trochu hlouběji.

,,Jé, hele, kdo to je?" divila se Katt.

 "Sirius," odvětila Kai s úšklebkem. Ona sama byla v bažině už po pas.

To už k nim dorazil i vlkodlak. Rozzuřeně zařval a skočil. Místo vlkodlaka však do bažiny dopadl Remus jen v kalhotách. Svítalo.

 "Téda," vydechla Kaitlin. "To byl ale skok," ušklíbla se. "Vítej v partě, kamaráde."

Katt jen obdivně zapískala.,,,Hele, bratranče, že ty jsi posiloval?"

James se mezitím snažil vytáhnout Tichošlápka z bažiny. Ale moc mu to nešlo. Jen marně tahal za jeho hlavu a snažil se přitom, aby mu ji neutrhl.

 ,,Můžete mi někdo pomoc?" zaúpěl James.

"A jak asi, když se nemůžeme pohnout?" zabrblala Kaitlin.

 To už Tichošlápkovi koukal obličej. Katt se začala strašně smát , ,,Dobrá pleťová maska", vyrážela bez dechu.

"Jo, to máš pravdu," rozesmála se i Kai. "Hele, co kdybys teď vytáhnul mě?" ušklíbla se na Jamese. "Ne že bych si chtěla stěžovat, ale skoro už necítím nohy."

,,Počkej, jen vytáhnu Tichošlápka," s těmito slovy prudce zatáhl a Sirius byl z bahna venku.

"Díky," zachroptěl Sirius. "Už jsem myslel, že je to můj konec."

,,Héj," zakřičeli unisono Kai, Katt i Remus. ,,My chcem taky ven."

"Jeden po druhým, jo?" otočil se k nim James. "První si řekla Kaitlin. A tu vezmu první, protože už je taky nejhloub."

,,Mlé," vyplázla Kai jazyk na svoje spoluzajatce z bažiny.

"Milá jako vždycky," zabrblala Katt.

To už byla venku i Kai. A James začal z bažiny tahat ven Remuse.

,,A co já? Já tu byla dřív!" zamračila se Katt.

Sirius jí podal ruku.

Katt ho sjela pohledem od hlavy až k patě a pak pronesla:, ,Ty na mě nesahej. To se radši utopím."

"Co to do tebe proboha vjelo?" divil se Tichošlápek.

Pak se na sebe podíval. Už se jí nedivil. Byl od paty až k uším od toho zelenýho ,,svinstva".

"Nemysli si," zamračil se na ni, "že si na tom o něco líp."

,,No tak fajn," čapla ho Katt za ruku a v tu ránu byla venku.

Konečně se mohli vydat k domovu. Remus nebyl kupodivu vůbec zesláblý, a tak mohli jít svižnějším krokem.

31.03.2008 20:27:17
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one