My world of fantasy...

9. kapitola ŽzZ - Vyhlídky do budoucnosti

Ginny prudce zabouchla dveře a naštvaně se svalila na postel. Ani v nejmenším nebrala na vědomí své tři spolužačky, které na ni překvapeně zíraly. Dawn s Jessicou starostlivě a se zájmem, Catherine spíš zvědavě.

„Jsi v pohodě, Ginny?“ prolomila nastalé ticho Jessica.

Rusovláska se prudce posadila a frustrovaně vykřikla: „Zabini je idiot!“

„Už zase jste se pohádali?“ protočila oči Dawn a nahodila kyselý obličej. „Pokaždý, když s ním přijdeš do kontaktu, přijdeš v takhle nabroušený náladě. A…“ chtěla pokračovat, ale zarazila se, když si uvědomila Catherininu přítomnost. „Zabilo by tě, kdyby ses pokusila jít mu z cesty a neustále se s ním nedostávala do konfliktů? Ne, vážně, Ginny,“ zamračila se, když se od ní kamarádka odvrátila a místo ní sledovala zeď. „Nejdřív Draco, pak Blaise… Co s nima máš za problém?“

„Já s nimi problém nemám, oni ho mají se mnou,“ prskla Ginny a vstala. „Jdu najít Pansy,“ zahuhlala a vyběhla z místnosti.

Trojice spolužaček se po sobě překvapeně podívala, ale nepadlo ani slovo o tom, co se právě stalo. Dawn se vrátila zpět ke čtení své knihy, Jessica se opět sklonila k rozečtenému Týdeníku čarodějek a Catherine se zvedla a opustila místnost.

Ginny mezitím vpadla do ložnice sedmaček, odkud Pansy následně vyhnala své spolužačky, a uvelebila se na kamarádčině posteli.

„Už to nezvládám, Pansy,“ hlesla, když konečně zmizela i Dafné Greengrassová. „Má mě v šachu a může si se mnou dělat, co chce. Ze začátku to šlo, zajímaly ho jen nepodstatné věci, informace, které mohl sebrat kdekoliv. Jenže on chce pořád víc a začíná to být až moc osobní a…“

Tmavovláska na ni soucitně pohlédla, ale její slova nebyla ani zdaleka utišující. „Můžeš si za to sama, Ginny. Doteď nechápu, jak jsi to mohla svému bratrovi říct někde, kde vás mohl kdokoliv sledovat. Můžeš být ráda, že je to právě Blaise, kdo to zjistil. Přinejmenším se nestará o válku a nic podobného. Jde mu jen o jeho vlastní prospěch. Kdyby to zjistil někdo, kdo má k Pánovi zla blízko, pravděpodobně už bys byla přímo u něj a byla nucena mu říct všechno, co víš.“

„Nevidím v tom žádný rozdíl,“ zamračila se rusovláska.

„Blaise není tak špatnej, Ginny,“ zastávala se spolužáka Pansy. „Prostě jen využívá toho, co teď má. Co kdyby ses k němu přestala chovat tak nepřátelsky a naopak se ho pokusila získat na svou stranu?“

„Proč mám pocit, že už jsem tohle někde slyšela.“

„Protože jsem ti to říkala už nejmíň třikrát, Ginny! Co kdybys mě jednou poslechla? Poradila jsem ti snad někdy špatně?“

Ginny se na okamžik zamyslela, ale pak si uvědomila, že má Pansy pravdu. Vždycky se jí pokoušela radit co nejlíp a nevybavovala si jediný případ, kdy by jí poradila něco, co by nakonec dopadlo zle.

„Zkus k němu trochu změnit postoj. Stačí, že tě Draco stále ignoruje. Pochybuju, že stojíš o to, aby se proti tobě obrátil i Blaise, nemyslíš?“

„Když…“

„Udělal ti něco, co ti ublížilo, Ginn?“

„Když nepočítáš to, že se chová jak…“

„Ty sis vážně ještě nezvykla? Pochybuju o tom, že existuje holka, teda kromě Millicent, ale ta se nepočítá, ke které by se nechoval, jako by ji chtěl sbalit. Samozřejmě, že bude mít plnou hubu keců. A pravděpodobně i sexuálních narážek. Ale popravdě – ty se mu divíš, v tvém případě? Jsi hezká holka, Ginn, a on je jen kluk, který má o sobě sakra vysoký mínění. A ne bezdůvodně,“ ušklíbla se. „Bude to na tebe zkoušet, ale nebrala bych to vážně, to je prostě jen jeho způsob. Ale myslím, že moc dobře ví, kde je hranice. Nezajde dál, než mu ty dovolíš. Tak mu prostě dej, to co chce – informace, co chce. A když něco přibarvíš nebo tak nějak, svět se nezboří,“ uculila se a uvelebila se vedle ní. „Proč jste se pohádali tentokrát?“

„Šťoural do mého vztahu s Harrym,“ přiznala Ginny.

„Když už jsme u toho…“

„Pansy!“

„No co. Pochybuju, že by mohl mít horší otázky než já. Cos mu řekla?“

„Nic.“

„Měla bys přestat být tak tajnůstkářská. Jsem tu, abych ti pomohla, Ginny. A ty to víš. Nikomu jsem nic neřekla a nemám to ani v plánu. A pokud budeš chytrá, využiješ toho, že to Blaise ví, ve svůj prospěch.“

Ginny ji tentokrát zaujatě sledovala a byla zvědavá na to, co z ní vypadne. Měla dojem, že konečně pochopila, co se jí Pansy poslední měsíc pokoušela říct.

„Zabini na tvé straně je jen výhra. Protože pokud tam bude on, budou tam i další. A nikdy nevíš, na co se ti budou hodit. Kdybys konečně začala myslet jako Zmijozel, což se do tebe snažím celou tu dobu vtlouct, byl by tvůj život daleko jednodušší.“

Rusovláska přikývla a se zamyšleným výrazem vyšla z pokoje. Nechápala, jak mohla být tak slepá a nevidět to, co má celou dobu pod nosem. Pansy měla pravdu. Zabini nemusel být na druhé straně než ona, naopak mohl být na stejné lodi a být jí prospěšný. Jen musí přestat uvažovat tím stereotypním způsobem a alespoň sem tam se chovat tak, jak to od ní lidé čekali.

 

***

 

„Ginn! Dí!“ přiřítila se po vyučování Jessica ke svým dvěma kamarádkám, které se právě vracely z jedné z hodin, kam Jessica nechodila.

„A jeje, mám se začít bát?“ zašklebila se Dawn, když viděla černovlásčin výraz. „Co jsi zase vyvedla.“

„Mám doprovod na ples,“ nahodila zářivý úsměv Jessica a srovnala s nimi krok. „A neuhádnete koho.“

„Draco? Blaise? Theodor?“ nadhodila Dawn.

„Hádej dál.“

„James, Gary, Eric, Richard,“ vyjmenovala Ginny jejich spolužáky z šestého ročníku Zmijozelu.

„Ani jeden. Napovím, je to sedmák.“

„Corner? Goldstein? Boot?“ zkusila Dawn kluky z Havraspáru.

„Ne, ne a ne,“ zavrtěla hlavou nadšeně Jessica.

„Mrzimor nepřipadá v úvahu,“ došlo Dí. „Takže Nebelvír, Jess? Vážně?“

„Počkej, ty nám tady chceš říct, že jdeš s Longbottomem?“ vykulila na ni oči Ginny a nevěřícně si ji prohlížela. „Jak…“

„No…“ ošila se černovláska a provinile koukla na Ginny. „Víš, minule jsem se vykradla ven, měla jsem rande s jedním šesťákem… A narazila jsem na tebe a Zabiniho. A prostě mě zajímalo, co vy dva si asi tak můžete povídat, obvykle na sebe jen štěkáte. A prostě jsem poslouchala. Moc jsem nepochopila, co to mezi vámi je a chtěla jsem odejít, jenže pak se Blaise zeptal na Longbottoma a já si nemohla pomoct,“ pokrčila rameny. „Každopádně se mi to hodilo, a protože tu jeho kamarádku, Láskorádovou, už pozval Finnigan, byl ještě volný. A souhlasil.“

„No, tak to gratuluju, Jess,“ popřála jí zaskočeně zrzka.

„Dík,“ zazubila se, ale vzápětí se zamračila. „Ale jedno mi není jistý, Ginny. Jak je možný, že toho víš tolik?“

„Já…“

„Co kdybys konečně vyklopila pravdu?“ zapojila se i Dawn, která se stejně jako Jessica mračila na celé kolo. „Jess mi řekla o tom, co viděla a slyšela. A od tý doby jsme si na tebe a Blaise dávaly pozor. A slyšely jsme dost věcí, které se nám nelíbí. Něco před námi tajíš. A Pansy a Zabini to vědí. To jsou ti dva důvěryhodnější než my? Nevěříš nám?“

„Ani nevíte, o co se jedná.“

„Víme, že to má něco společnýho se začátkem roku a tím, jak ses změnila. A víme, že zoufale nechceš, aby to věděl někdo další.“

„Každopádně je zarážející,“ navázala na ni Jessica, „kolik toho víš o Nebelvírech nebo například Brumbálově armádě. A o Potterovi, Grangerové a Weasleym. Došlo nám, že máš s Blaisem nějakou dohodu. Říkáš mu, co víš, a on za to mlčí.“

Ginny na ně beze slova hleděla, ale neměla se k žádné reakci. Tohle nebyl správný čas na to, aby svým kamarádkám řekla pravdu. Necítila se na to, ještě bylo moc brzo, ale věděla, že dlouho už se jí to udržet nepodaří.

„Neodpovíš nám?“

„Ne dneska,“ zavrtěla hlavou.

„Neřekneš nám to nikdy,“ obvinila ji Jess.

„Řeknu, slibuju. Po plese.“

Obě dvě ji chvíli sjížděly pohledem, ale nakonec se jejich tváře uvolnily. „Bereme tě za slovo, Ginny,“ promluvila nakonec Dawn. „Do plesu ti dáme pokoj a nebudeme se vyptávat, ale potom… Už se z toho nevykroutíš. A teď nám řekni, s kým že to nakonec jdeš?“ změnila bleskově téma a zavěsila se své kamarádce na ruku. Jessica udělala z druhé strany to samé.

„Jo, povídej. Už víme, že tady Dí jde s Garym, i když ne zcela dobrovolně,“ zakřenila se. Věděly, že Dawn nezbylo, než souhlasit, protože Gary ji požádal před celou Velkou síní a protože ho nechtěla před všemi ztrapnit, řekla ano. „A já jdu s Nevillem, což asi vyvolá trochu poprask, ale nevadí,“ usmála se.

„Jako by o tom už každý nevěděl,“ utrousila ironicky Dawn.

„Taky, že neví. Zeptala jsem se ho na chodbě, kde nikdo nebyl,“ mrkla na ni Jess. „Ale Ginny… Víme, že už někoho máš, protože jsi včera odmítla Jamese Higgse s tím, že už jsi zadaná. Ale nikdo neví, kdo ten tvůj vyvolený vlastně je.“

„Uvidíte,“ usmála se tajemně rusovláska.

„No tak, Ginn. Nenech se prosit. Kdo je to?“ zakňourala černovláska a hodila na ni psí oči.

„Někdo, koho byste neočekávaly.“

„Draco!“

„Myslím, že ne,“ odvětila se zamyšleným výrazem Dawn. „Jdeš s Blaisem. Poslední čtyři dny jste si ani jednou nevjeli do vlasů, takže předpokládám, že ať už na tebe má cokoliv, rozhodla ses změnit strategii.“

„Velmi zmijozelský,“ pokývala hlavou Jessica. „Takže ty a Blaise, hm?“

„Jessico!“

„No co, jen konstatuju,“ pokrčila černovláska rameny, ale na tváři se jí objevil pobavený úšklebek. „Stejně by vám to slušelo.“

„Asi tak týden, než by tě pustil k vodě,“ dodala okamžitě Dawn. „Ne, Jess, tohle probírat nebudeme. Ginny vypadá, že o tom nechce mluvit a abych řekla pravdu, tak mě to zas tak moc nezajímá. Potřebuju vyřešit jeden problém. Za co mám proboha jít?! Gary si usmyslel, že se nějak sladíme, aby každý poznal, že jdeme spolu…“

„O co ty vůbec nestojíš,“ skočila jí Jessica do řeči.

„Kuš! Samozřejmě, že o to nestojím. Nechci s ním nic mít. A dokonce ani krátkodobě,“ dodala rychle, než mohly její kamarádky něco namítnout.

„Víš, věci by byly mnohem jednodušší, kdybys pustila Notta z hlavy,“ mumlala Jessica. „Máš si užívat života! A tady na škole je tolik kluků, kteří by stáli za hřích. Ale ne, ty si musíš vybrat zrovna toho, který na tebe skoro ani nekoukne.“

„Jess, nech ji na pokoji,“ ozvala se konečně Ginny. „A nemyslím si, že na ni Nott ani nekoukne. Minimálně ví o tom, že existuje. A zase jsi uhnula od tématu. Jak to do háje děláš, že se pokaždý rozhovor stočí směrem, který chceš ty?“

„Přirozený talent,“ opáčila Jessica sladce a zároveň se usmála na mladíka, který právě procházel kolem nich.

Po celý zbytek cesty na kolej probíraly všechny možné varianty kostýmů, ale nepodařilo se jim vymyslet nic, co by je vyloženě nadchlo. Vše se zdálo otřepané a nudné a ony potřebovaly něco, co nikdo jiný mít nebude. Nezbývalo jim, než počkat na víkend, kdy měli studenti povoleno jít do Prasinek a sehnat si oblečení na halloweenský ples. Ginny v těchto okamžicích litovala, že má tady tak špatné vztahy s bratry, nepochybovala totiž o tom, že Fred s Georgem by jí dokázali vymyslet a sehnat něco naprosto úchvatného. Bylo jí však jasné, že by pro ni nehnuli ani prstem a že se bude muset spolehnout jen sama na sebe a své kamarády. Jiná možnost neexistovala.

„A jeje,“ poznamenala Jess v okamžiku, kdy se chystaly vejít do dívčích ložnic. „Myslím, že jsme právě přišly o Ginninu společnost.“

„Chci s tebou mluvit,“ přistoupil k nim vzápětí Zabini a bez jakéhokoliv pozdravu oslovil Ginny. Její kamarádky ani nebral na vědomí.

„Víš, nebylo by na škodu, kdybys někdy pozdravil,“ vzhlédla k němu rusovláska. „Protože pokud sis nevšiml, nejsem tu sama.“

„Moje chyba. Moc rád vás vidím,“ ušklíbl se na Jessicu a Dawn. „Co bys řekla na menší procházku?“ věnoval vzápětí veškerou svou pozornost Ginn.

„Teď?“

„Samozřejmě,“ přikývl a natáhl k ní ruku s nastavenou dlaní.

Ginny jen otráveně protočila oči, ale nakonec vložila svou ruku do jeho dlaně a nechala se jím odvést z místnosti. Jessica s Dawn na sebe jen pobaveně pohlédly, než zmizely ve dveřích. Tento nezvyklý pár však upoutal víc lidí. Catherine je s přimhouřenýma očima sledovala z rohu společenské místnosti a Pansy s Dracem, kteří seděli na křeslech u krbu, je taktéž vyprovázeli pohledem.

„Od kdy se ti dva spolu baví?“

„Poslední dobou dost často,“ pokrčila Pansy rameny a vrátila se k psaní úkolu. „Proč tě to zajímá?“

„Nikdy dřív spolu nevycházeli. Ona ho nemá ráda, nikdy neměla, lezl jí na nervy.“

„Věci se očividně změnily,“ pousmála se sama pro sebe.

„Nesmysl. Je v tom něco víc.“

Pro tentokrát se Pansy musela ušklíbnout a pohlédnout na svého kamaráda. „Nějak moc tě to zajímá, Draco. Na to, že se spolu nebavíte…“

„Sklapni, Pans.“

„Jen konstatuju. Víš, pokud se s ní chceš zase bavit, měl bys udělat první krok. Protože ona to neudělá.“

„Nemám sebemenší důvod…“

„Prosím tě, to běž namlouvat někomu jinému. Znám tě až moc dobře. A vidím, že ti chybí. Ale ona za tebou nepřijde,“ zvážněla. „Možná se pokusí o nějaký ten krok, ale… Jestli ji chceš zpátky, tak s tím budeš muset udělat něco ty sám. A co nejdřív, protože dost snadno by mohl nastat moment, kdy by tě už ona ve svém životě nepotřebovala a nechtěla.“

„Ona byla tou, kdo se ke mně jako první otočil zády, Pansy.“

„A přesto ti na ní záleží. Ber to jen jako radu od přítelkyně, nenutím tě do toho. Ale měl bys vědět jedno – je jiná, než byla. A jen tak se nezmění zpátky. Takže jestli stojíš o její přátelství, měl bys s tímhle počítat. Jinak to nech být.“

„Nic víc mi k tomu neřekneš? Vím, že ti řekla pravdu, že se ti svěřila se vším.“

„A já jí slíbila, že to nikomu nepovím.“

„Blaise to ví.“

„Blaise poslouchal rozhovor, který slyšet neměl. A on ti taky nic neřekne, to mi můžeš věřit,“ ušklíbla se na něj Pansy. Sama už měla se Zabinim pěkný rozhovor o tom, co se děje. A byla si zatraceně jistá, že on nikomu nic neprozradí. Alespoň do chvíle, kdy z toho bude mít nějaký užitek. A zdálo se, že ten stále má.

 

***

 

„Proč jsi se mnou chtěl mluvit?“ začala Ginny hned za východem ze společenské místnosti.

„Nebuď tak nedočkavá,“ pousmál se a nabídl jí rámě.

Se zakroucením hlavy se do něj zavěsila a nechala se vést pryč chodbami. Po celou dobu mezi nimi nepadlo jediné slovo, teprve když vyšli ven na bradavické pozemky se Zabini rozhovořil.

„Chci vědět, kde je naše slavné Nebelvírské trio.“

Ginny na něj šokovaně pohlédla. Za celou dobu po ní nic podobného nechtěl. Většinou požadoval detaily a informace ze života různých studentů, ke kterým on sám neměl přístup, chtěl vědět podrobnosti z jejího života, ze života jejích kamarádů, jak to chodí v Nebelvíru a jiných kolejích, ale nikdy se nezeptal na něco, co by mělo nějakou spojitost s válkou.

„Proč?“

„Protože mě to zajímá. Chci vědět, co víš.“

Povzdechla si, ale nakonec mu odpověděla. Neměla tím co zkazit, Harry jí nikdy moc neříkal, stejně jako Ron. „Nevím, kde jsou. Věděla jsem, že mají v plánu odejít. Brumbál Harrymu prozradil něco o Ty-víš-kom, nějaký způsob, jak ho zabít. Pracovali na tom celý loňský rok, takže teď v tom pokračují.“

„Chodila jsi s ním. Musíš něco vědět.“

„Myslíš si, že jsem se nesnažila něco zjistit? Je… Byl to můj přítel. Ale očividně měl pocit, že mě musí před vším chránit, že už do toho zatáhl Rona a Hermionu. Dokonce se se mnou rozešel, jen aby se mi nic nestalo. Čím míň jsem věděla, tím bezpečnější to pro mě bylo,“ povzdechla si. „Nemám ti k tomu co říct, Blaisi. Na té svatbě prostě zmizeli a od té doby jsme o nich nevěděli. Netuším, kam mohli jít. Vím jen, že Hermiona s sebou měla všechny věci, které potřebovali. Celou dobu u sebe tahala tu svou kabelku, kterou začarovala tak, že se do ní vešlo všechno včetně stanu a jejích knížek. Jednou ji chtěla na chvíli podržet a řeknu ti, že na tak malý zavazadlo to bylo sakra těžký,“ pousmála se při té vzpomínce.

„Kdyby neměli Grangerovou, byli by naprosto ztraceni,“ odfrkl si.

„S tím se dá souhlasit,“ přikývla Ginn. „Jestli jsi mě vytáhl jen kvůli tomuhle, tak se klidně můžeme zas vrátit.

„Ještě ne,“ nesouhlasil s ní. „To vloupání ke Gringottovým prvního září. Byli to oni?“

„Předpokládám,“ pokrčila rameny. „Teda – jsem si tím naprosto jistá. Nikdo jiný než Harry by se nepokoušel zachránit všechny přítomné. Nevím, co tam dělali, ale určitě tam byli. Proč to chceš vědět, Zabini? Tohle není informace, která by ti něco přinesla,“ pohlédla mu do očí.

„To sice ne, ale dává mi to skvělý přehled o tom, co se venku děje.“

„A na co ti to je?“ odfrkla se.

„Teď možná na nic, ale uvidíme časem. Chceš se teda vrátit nebo se ještě projít? Musím tě totiž varovat, že Catherine na tebe hodlá uhodit se svým nejnovějším zjištěním.“

Ginny na okamžik zaváhala: „Klidně to ještě o chvíli oddálím. Co víš?“

Pobaveně se uculil, ale v dalším okamžiku jí začal sdělovat detaily Catherininy pomsty. Než se však dostali zpátky na kolej, její sokyně i zbylé spolubydlící již spaly. A většina Zmijozelu zrovna tak. 

<< 8. kapitola <<                                                           >> 10. kapitola >>

13.02.2012 01:13:17
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one