My world of fantasy...

8. kapitola ŽzZ - Přátelé a protivníci

Ginny osamoceně seděla ve společenské místnosti a dělala si úkoly. Dawn ji před několika minutami opustila a šla si lehnout, nějakou dobu už jí nebylo dobře, ale pořád se ještě neodhodlala k tomu, aby si zašla na ošetřovnu. A Jessica se stále ještě nevrátila do Zmijozelu, hned po večeři se bez jediného slova vysvětlení  vypařila a od té doby o ní nikdo neslyšel. Ginn nepochybovala o tom, že má schůzku s nějakým klukem. Pokaždé, když takhle někam zmizela, měla rande. A jen málokdy je předem informovala o tom, kdo to je. Vše se dozvídaly až po akci.

„Koukám, že jsi sama,“ objevila se u ní najednou Pansy a bez vyzvání se posadila vedle ní.

„Ahoj,“ vzhlédla k ní Ginny. Nepřekvapovalo ji, že ji Pansy vyhledala právě teď, naopak čekala, kdy se objeví. Uplynula právě totiž lhůta, kterou jí dala. A kterou nedodržela. „Vím, co mi chceš, Pans. Co kdybysme se prošly?“ navrhla a zvedla se. „Tady o tom mluvit nechci.“

„Ono je o čem mluvit, Ginny?“ podivila se tmavovláska, která stále seděla na místě, kam se před chvílí posadila.

„Je,“ přikývla zrzka. Od té doby, co mluvila s Charliem, se jí hodně věcí rozleželo v hlavě a poprvé za celou dobu, co tam byla, měla pocit, že doopravdy ví, co dělá.

Pansy se mírně zamračila, ale nakonec se postavila a následovala svou kamarádku, která mířila na chodbu. Teprve, když se ocitly dost daleko od zmijozelských komnat, se Ginny rozhodla, že je načase začít vysvětlovat.

„Neřeknu mu to, Pansy,“ oznámila jí bez zaváhání.

„Měly jsme…“

„Nech mě to vysvětlit,“ pohlédla jí naléhavě do očí. „Vím, že mu to budu muset říct, ale nemůžu teď,“ povzdechla si a odvrátila se k oknu, aby mohla sledovat školní pozemky. „Minulý týden jsem viděla Charlieho a Billa.“

„Vím, viděla jsem tě s nimi.“

„Psala jsem Billovi, že s ním potřebuju mluvit. A odepsal mi a souhlasil. A i když jsem ho žádala, aby přišel sám, dorazil s Charliem. Jako by mi snad nevěřil,“ ušklíbla se. „Očividně se mi nějak podařilo pokazit mu svatbu, i když vůbec netuším jak. A vyložil si některá moje slova jinak, než jsem to myslela, takže zase hodně rychle odešel. Ale Charlie zůstal. Zůstal a vyslechl mě. A uvěřil mi,“ otočila se ke své kamarádce s úsměvem na tváři. „Slíbil mi, že mi s tím pomůže, Pansy. Už o něčem podobným slyšel a pokusí se zjistit, co se dá.“

Pansy na ni chvíli mlčky hleděla, než se nadechla k otázce. „A jak to s tím souvisí, Ginn? Jsem samozřejmě ráda, žes to alespoň s někým ze své rodiny urovnala, ale…“

„Byla jsem k němu upřímná, protože mu věřím, Pans. A on mě má svým způsobem rád. Nikdy jsem se s ním nevídala tak často jako s ostatními bratry, ale pořád jsme sourozenci. A zdá se, že on je jediný, který nikdy neměl důvod mě nenávidět. Nic jsem mu tady neudělala, pořád mě má za svou malou sestru, kterou má rád. Proto jsem mu to dokázala říct. Viděla jsem, že ho to doopravdy zajímá a že mi chce pomoct. A ať se snažím sebevíc, Dracovi nevěřím,“ povzdechla si. „Vím, že bych podle tebe měla, že jsme přátelé, hodně dobří, ale já to tak prostě necítím. Neznám ho a nevím, jaký doopravdy je. A on mi to zrovna dvakrát neulehčuje.“

„Víš, proč se tak chová. Kdybys…“

„Přesně tady se pleteš, Pans. Když mu to řeknu, nic se tím nezlepší, naopak. On chce zpět svou Ginny, tu kterou zná a kterou má rád. Ale já to nejsem. A nikdy nebudu. Když mu řeknu pravdu, pravděpodobně se naštve ještě víc.“

„A co teda navrhuješ?“ zeptala se po několika minutách tmavovláska. Vypadalo to, že Ginniny argumenty uznala, ale stále nebyla úplně přesvědčena.

„Potřebuju čas. Jednou mu to všechno řeknu, ale ne teď. Mohly bysme tu dohodu trochu pozměnit?“

Pansy se pobaveně ušklíbla. „No povídej.“

„Slíbím ti, že mu to opravdu povím. A než se tak stane, budu dělat všechno pro to, abychom zase byli kamarádi. Jakmile budu mít pocit, že mu věřím, tak mu prozradím pravdu. To je fér, nemyslíš?“

„Jsi si opravdu jistá, že jsi z Nebelvíru?“

„Naprosto.“

„Já jen, že to tak úplně nevypadá,“ pokrčila Parkinsonová rameny. „Dobře teda. Ale budu tě sledovat, Ginny. Za posledních pár týdnů jsi neudělala nic, aby sis ho zase nějak naklonila. Spíš naopak. Nebylas to náhodou ty,“ reagovala na kamarádčin zmatený pohled, „kdo vynechával famfrpálové tréninky, jen aby s ním nemusel přijít do kontaktu?“

„To už nedělám!“ ohradila se okamžitě Ginny, ale když viděla Pansyin výraz, pobaveně se rozesmála. Po pár vteřinách se k ní přidala i sama Pansy.

„Dělej, jak myslíš, Ginny,“ usmála se po chvíli. „Věřím ti, že už konečně víš, co děláš.“

„Vím,“ přikývla rusovláska.

 

***

 

Jessica seděla zadumaně na své posteli a ignorovala své dvě spolubydlící, které na ni už nějaký čas pátravě hleděly. Předchozího večera se vrátila až pozdě v noci, ale odmítala jim říct, kde a s kým byla. Což bylo snad poprvé, pokaždé se s tím pochlubila. Ale nyní zaraženě mlčela a své kamarádky ani nebrala na vědomí.

„Co se děje, Jess?“

Ticho.

„Jessico!“

Ale ani tehdy černovláska neodpověděla a dál hleděla někam před sebe. Nakonec to už Dawn nevydržela, vstala a skočila na postel ke své kamarádce. Teprve toto gesto přimělo Jessicu k tomu, aby se na ni podívala. Ale ani teď nic neřekla.

„No tak, Jess, nenechej se přemlouvat.“

„Teď ne, Dawn.“

„Děje se něco?“

„Snažím se přemýšlet, jestli sis toho ještě nevšimla.“

„To máš marný, holka, nepůjde ti to,“ ušklíbla se Dawn.

„Dí!“ okřikla ji Ginny a taky se přesunula na kamarádčinu postel. „Kdes byla včera večer?“

„Procházela jsem se po hradě.“

„Sama?“

„Jo.“

„Myslela jsem, žes měla rande,“ odvětila Dawn zaskočeně.

„No tak jsem neměla,“ odsekla Jessica.

„Nepřišel?“

„Vlastně mi řekl ne v okamžiku, kdy jsem za ním přišla,“ přiznala zamračeně.

„Tys vážně šla za N.. Longbottomem?“ protočila oči Ginny. „Říkaly jsme ti, že to nemůže vyjít, Jess. Nesnáší nás, nesnáší Zmijozel. A jen kvůli tomu, že na něj uděláš smutný oči a koketně se usměješ, svůj názor nezmění. Je skrz naskrz Nebelvír. Vzdej to, u něj nemáš šanci.“

„U Thomase i Finnigana jsem úspěch měla. Proč bych neměla u něj?“

„Protože je jinej, než ti dva,“ povzdechla si rusovláska. „A momentálně ti musí být jasný, že stojí plně za Potterem. Tos neslyšela, jak se teď chová? Jako jeden z mála je schopný vystoupit proti vedení a stát si za svým názorem. Ochraňuje ostatní a naprosto věří v Pottera. A podívej se, kde stojíš ty. Jsi ve Zmijozelu a řekněme si to upřímně, Jess. Ty jsi na druhý straně barikády než on. Jsi dcera Smrtijeda.“

„Můj otec je ale po smrti. Ani si ho nepamatuju. A matka s tím vším nemá nic společnýho.“

„My to víme, Jess. Ale oni ne. Podívej se na sebe a to, jak se veřejně prezentuješ. Jsi tělem i duší pravý Zmijozel. Stejně jako my.“

Po těchto slovech Ginny na okamžik ztuhla, což neušlo pozornosti jak Dawn, tak i Jessicy.

„Ginn, jsi v pořádku?“

„V naprostým,“ přikývla s vynuceným úsměvem, ale stále přemýšlela nad jejími slovy. Ona Zmijozel není a nebude, ale vypadalo to, že Dawn s Jessicou jsou o tom přesvědčeny i přes to, jak se nyní chovala. „Jess…“ otočila se na černovlásku, aby od sebe odpoutala pozornost. „Nech Longbottoma plavat. Bude to tak lepší pro všechny, věř mi. Protože on se sbalit nenechá. Ne tebou, ne žádnou holkou ze Zmijozelu. Nemáš u něj sebemenší šanci. Najdi si jiný objekt.“

Jessica se nadechla k protestu, ale nakonec jen naprázdno otevřela pusu a zase ji zavřela. Bylo jí jasné, že se nemá cenu hádat. Ne, když ty dvě byly zcela přesvědčeny o tom, že mají pravdu. Kterou možná doopravdy měly.

„Když už jsme v tom povídání, pořád jsi nám neřekla, Ginn, proč ses minule viděla se svými bratry,“ otočila se Dawn na zrzku. „Pěkně jsi nás odbyla s tím, že se nic neděje. A od tý doby záříš jako sluníčko. Co ti řekli?“

„Jen…“ objevil se na její tváři šťastný výraz. „Charlie mi něco slíbil.“

„Povídej.“

„Možná později,“ ušklíbla se. Věděla, že jim dvěma pravdu řekne, dřív jak Dracovi. Pokud v tomhle hradě někomu věřila, byla to Pansy a právě Jessica s Dawn. Ostatní pro ni zas tak moc neznamenali. S Dracem se stále nebavila, což ale nepovažovala za nějakou velkou ztrátu, víceméně jí to tak vyhovovalo, ale už jen kvůli Pansy to musela změnit. Ostatní jeho spolužáci ji víceméně brali, s Blaisem a Theodorem čas od času prohodila nějaké to slovo. A stejně tak se svými spolužáky. Jen Catherine, její poslední spolubydlící, se s ní stále nebavila, stejně jako s holkami. Většinu času trávila s páťačkami nebo s kluky z ročníku a jim se vyhýbala jako čert kříži. „Včera jsem ale slyšela zajímavou zprávu.“

„Pokud se jedná o Blaise a…“

„S ním to nemá nic společnýho, ale pak to budu chtít slyšet,“ ušklíbla se Ginn. „Mluvila jsem s Pansy, která to slyšela ve sborovně, i když opravdu netuším, co tam dělala. Každopádně na tenhle rok se tu bude na konci listopadu konat maškarní bál!“

„To myslíš vážně?!“ vylítla Jessica z postele. „A kdy nám to jako hodlají říct? Musím si sehnat kostým a…“

„Partnera?“ skočila jí pobaveně do řeči Dawn.

„Především,“ přisvědčila Jessica. „Ne, vážně, holky. Vždyť tu skoro nikdo není, s kým půjdeme? Většina je mladších než my a… Chudáci holky v sedmým ročníku,“ politovala starší studentky. „Musíme si promyslet, s kým chceme jít a hned, jak se to oficiálně vyhlásí, za nimi jít.“

„A neměl by tě požádat spíš kluk?“ nadhodila Ginny.

„Nežijeme ve středověku snad,“ zamračila se na ni Jessica. „Nepůjdu s nějakým ubožákem nebo snad dokonce sama jen proto, že našim klukům vždycky trvá děsně dlouho, než se k něčemu rozhoupou.“

Ginny s Dawn na sebe pobaveně pohlédly. Vypadalo to, že se mají na co těšit, když si Jessica něco vzala do hlavy, jen tak se toho nevzdala. Celé dopoledne nakonec zůstaly v ložnici a řešily, kdo by byl a nebyl vhodný partner na ples. A k jejich zděšení došly k tomu, že Jess má nakonec pravdu. Na škole bylo jen málo kluků, kteří se dali vzít do úvahy. Obzvlášť, když jste byly ze Zmijozelu v době, kdy bylo této koleji víc než očividně nadržováno a kdy se ostatní tři koleje spojily proti vám a snažili se nemít s vámi nic společného. Kromě spolužáků a kluků ze sedmého ročníku jim nakonec nezbyl téměř nikdo.

Tento rozhovor nakonec uťala Dawn, která už toho měla plné zuby a navíc dostala hlad. Teprve tehdy dívkám došlo, že úplně zapomněly na snídani. Protože už ale bylo poměrně pozdě, rozhodly se jít rovnou na oběd, který se měl podávat ani ne za hodinu. Dawn s Jessicou vyrazily napřed, ale Ginny se ještě zdržela, chtěla napsat odpověď pro Charlieho, který jí před pár dny poslal dopis, kde ji ujistil o své pomoci. Teprve po půl hodině opustila podzemní prostory a zamířila do Velké síně, kde se hodlala přidat ke svým kamarádkám.

„Měla bys být opatrnější, Weasleyová,“ ozval se jí za zády čísi hlas.

Okamžitě se otočila a pohled jí padl na Blaise Zabiniho, který se opíral o zeď vedle vchodu do Zmijozelu a upřeně ji pozoroval.

„A to jako proč?“ podivila se bez špetky zájmu.

„Někteří možná uvěří tomu, cos jste ty a Pansy napovídaly ohledně tvého léta,“ přistoupil až k ní a pohlédl jí do očí. Musela lehce zaklonit hlavu, aby mohla jeho pohled opětovat, byl o dost vyšší než ona.

„Myslíš si snad, že lžu?“

„Myslím si, že neříkáš pravdu o tom, co se stalo.“

„To je snad totéž.“

Na tváři se mu objevil pobavený úšklebek. „Tvoje spolužačka se až trochu moc zajímá o to, co se doopravdy stalo.“

„Catherine,“ procedila skrz zuby Ginny. Mohla si uvědomit, že jí tahle holka bude dělat problémy, už od prvního dne jí bylo jasný, že žárlí na to, jaké má ve Zmijozelu postavení. A fakt, že se nebaví s Dracem, na tom zřejmě nic nezměnil. Stále zbrojila proti ní.

„Bývaly jste kamarádky, pokud si pamatuju. Ještě loni,“ nadhodil zlehka.

„Tak teď nejsme,“ odsekla, nehodlala se pouštět na tenký led.

„Vždycky jsi ji byla schopná usměrnit,“ pokračoval Zabini, aniž by bral na vědomí fakt, že se o tom nechce bavit. „Ale letos… Očividně toho už nejsi schopná, Ginevro. Proč tomu asi tak je? Proč naše zmijozelsáý princezna, která měla roky tak bezchybné a nezpochybnitelné postavení, najednou takhle upadla a ztratila téměř všechen svůj vliv? Hm?“

Ginny na něj mlčky hleděla a neměla se k odpovědi. Bylo jí jasné, že to není všechno, co má Blaise na srdci. A protože nechtěla udělat nějakou zbytečnou chybu, měla v úmyslu ho prostě nechat mluvit dál. Zdálo se, že pochopil její postoj.

„A co víc. Proč jsi tak lehce zahodila přátelství s Dracem? Nikdy dřív bys to neudělala, bojovala bys za to. Viděl jsem to tolikrát,“ ušklíbl se. „Nikdy jsi mu nesvěřovala všechna svoje tajemství, Ginny, ale byla jsi schopná ho donutit k tomu, aby pochopil a hlavně přijal tvůj úhel pohledu. A najednou tohle nedokážeš? Najednou se vzdáš všeho, co sis tu roky tak pracně budovala?“

„Má tvoje řeč nějakou pointu, Zabini?“

„Dojdu k ní, neboj,“ pousmál se jakýmsi křivým úsměvem.

„Mohl bys to vzít rychleji? Měla jsem totiž namířeno na oběd.“

Opět se ušklíbl. „Catherine se v poslední době na tebe hodně vyptávala. A řekl bych, že tě i sledovala. Nestačí jí, že jsi dobrovolně ztratila svoje postavení. Chce se ti pomstít za to, žes ji údajně celé ty roky utiskovala a nedovolila jí se plně projevit. Je zajímavý, co všechno ti lidé řeknou, když si myslí, že jsi na jejich straně,“ uculil se pobaveně. „Takže ti musí být jasný, že tě pomlouvá na každém kroku. A určitě s tím nepřestane. Ne teď, když se zdá, že se věci pomalu začínají vracet do starých kolejí. Ty sis toho nevšimla?“ podivil se neupřímně.

„O čem to sakra mluvíš!“

„Lidi přestalo zajímat, co se s tebou v létě stalo. A protože všichni víme, že jsi zatraceně dobrá ve famfrpále… Pořád jsi svým způsobem dost oblíbená, Ginevro…“

„Neříkej mi tak!“ osočila se na něj.

„Dřív ti to nevadilo.“

„Tak teď mi to vadí.“

„Fajn, jak chceš.“

„Zatím jsi mi neřekl nic, co už bych nevěděla, Zabini. Nebo co bych neočekávala. Mám dojem, že se prostě jen nudíš. Najdi si někoho jiného na ty své nesmysly,“ otočila se na podpatku a zamířila k Velké síni.

„Viděl jsem tě v Prasinkách s tvými bratry.“

Zastavila se, ale neotočila se. „To vidělo hodně lidí.“

„Divím se, že William přišel po tom, cos mu provedla na svatbě.“ Teprve tahle věta ji donutila se otočit a znovu mu pohlédnout do tváře. „Ach, vím o tom, mám svoje zdroje. Takže mě ani v nejmenším nepřekvapilo, když se po tak krátké chvíli sebral a vypadnul. Ale Charles… Charlie…“ protáhl a užíval si její šokovaný výraz. „Netušil jsem, že zrovna vy dva máte nějaký bližší vztah...“

„Nemáme!“

„To mi taky došlo, když jsem vás chvíli poslouchal,“ ušklíbl se vítězně. „Krásná věc, to zastírací kouzlo, opravdu krásná. A navíc užitečná.“

V tuto chvíli by se v Ginny krve nedořezali. Jen ztuhle stála a nevěřícně hleděla na mladíka před sebou. V hlavě jí bilo na poplach, Zabini jí mohl všechno dokonale pokazit. Vlastně mohl zničit úplně všechno, o co se v posledních týdnech snažila. Nedokázala předpovědět, co udělá nebo neudělá. Neznala ho a vůbec se v něm nevyznala.

„Došlo ti to, co?“

„Co ode mě chceš, Zabini?“ hlesla téměř neslyšně.

„Myslím, že pro začátek bude stačit pár podrobností,“ odvětil ležérně. „Tvůj příběh byl bezesporu zajímavý, ale mě by víc než fakta zajímaly jiné věci. Podle všeho znáš Nebelvíry velmi dobře,“ přiblížil se k ní a zastavil se jen několik centimetrů před ní. „Byla jsi dost blízko Potterovi a jeho přátelům a pravděpodobně víš víc věcí, než všichni ostatní v hradě. Chci informace. A chci vědět, co se děje,“ shlížel na ni svrchu.

„Proč?“

„Protože mě to zajímá, Ginevro.“

„Proč?“ zeptala se znovu.

„Nemusíš se bát, nemám v plánu běžet za Pánem zla a všechno mu vyslepičit. Jak víš… Promiň, vlastně nevíš. Nestojím na žádné straně. Ale informace znamenají moc. A ta se v těchto dnech víc než hodí, nemyslíš? To je cena za moje mlčení. Nevím, jakým způsobem jsi donutila Pansy k tomu, aby nic neřekla. Je ti až nechutně loajální,“ odfrkl si.

„Možná proto, že je to moje kamarádka.“

„Cokoliv, Ginny, cokoliv,“ usmál se Blaise. „Tak co, dohodneme se? Ty mi řekneš, co chci vědět, a já neprozradím, kdo doopravdy jsi.“

„Nic víc?“

„Prozatím ne,“ přisvědčil a pohlédl jí do očí. „I když… Možná, že časem přijdu na něco, co chci víc,“ otočil se a aniž by počkal na odpověď, odešel pryč a nechal tak Ginny samotnou na chodbě.

Ta ještě několik minut hleděla na místo, kde zmizel, a horečně přemýšlela nad tím, co se právě stalo. Uvědomovala si, že je doopravdy v háji. Netušila, nakolik může Zabinimu důvěřovat, ale tak jako tak se ocitla v pasti, kdy on si mohl dělat v podstatě všechno, co se mu zalíbí, a ona s tím nemůže udělat vůbec nic. Zahnal ji do rohu a zdálo se, že z toho hodlá vytřískat úplně všechno, co jde. Budoucnost už nevypadala tak růžově, jak jí ještě ráno připadala. Teprve když se otevřel vchod ze zmijozelské společenské místnosti a na chodbu vyšla skupinka studentů pátého ročníku, se vzpamatovala a rozeběhla k Velké síni. Potřebovala mluvit s Pansy. Okamžitě. 

<< 7. kapitola <<                                                          >> 9. kapitola >>

05.02.2012 00:12:58
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one