My world of fantasy...

7. kapitola ŽzZ - Není bratr jako bratr

Ginny netrpělivě přešlapovala před Třemi košťaty a vyhlížela svého bratra. K její nesmírné radosti a překvapení jí obratem odpověděl na její dopis a souhlasil s navrhnutou schůzkou. Doufala, že to znamená, že s ním nemá tak špatné vztahy, jaké pravděpodobně měla s Ronem, Harrym a dalšími Nebelvíry. Billa měla ze svých sourozenců vždycky nejraději, a pokud se měla na někoho obrátit s prosbou o pomoc nebo s problémem, její první volbou byl vždy on. Nikdy ji nenechal ve štychu a snažil se jí radit vždy, když to potřebovala, i přestože strávil velkou část jejího života v zahraničí. Na tváři se jí objevil úsměv, když si vzpomněla na nedávnou svatbu. Pokud si někdo zasloužil štěstí, byl to on.

Po dalších deseti minutách se její netrpělivost přehoupla v nervozitu. Bill už měl téměř čtvrthodinové zpoždění, což bylo něco, co mu nebylo podobné. Navíc si všimla, že ji z vnitřku hospody pozoruje několik lidí, včetně Pansy, Jess a Dawn. Dalo jí velkou práci je setřást a donutit je, aby ji nechaly samotnou. Nedivila by se, kdyby ji zase začaly z něčeho podezírat, uvědomovala si, jak podivně se chová. Ale neměla zatím náladu jim vysvětlovat, že opravdu chce svého nejstaršího bratra vidět. Kromě Pansy by to nikdo nepochopil a Pansy by zase chtěla vědět důvod, proč se s ním chce setkat. A na to by jí jen těžko dávala odpověď, když ani ona sama pořádně nevěděla, co si od toho slibuje. Prostě jen doufala, že jí Bill pomůže, tak jako vždy.

Po dalších dvou minutách konečně spatřila bratrovu vytáhlou postavu. Zamračila se však, když postřehla další osobu po jeho boku. Výslovně ho žádala o to, že chce mluvit jen mezi čtyřma očima. A on si místo toho přivedl na pomoc Charlieho. Jako by jí snad nevěřil, jako by ji z něčeho podezíral. Nadšení, které se jí několik posledních dní drželo, rázem zmizelo a zbyly po něm jen pochyby. Zdálo se, že i tento vztah byl narušený jejím kolejním příslušenstvím. Byla opravdu jako Zmijozel tak hrozná, že nevycházela s nikým z vlastní rodiny?

„Ahoj Ginny,“ pozdravil ji beze stopy úsměvu Bill a Charlie ho vzápětí napodobil.

„Bille, Charlie,“ pokusila se pousmát, ale při pohledu na ně dva se jí to nepovedlo.

„Cos potřebovala?“

„Chtěla jsem mluvit jen s tebou,“ vyčetla mu.

„Po tom, cos udělala na mé svatbě?“ vylétlo mu obočí nahoru. „Těžko jsi mohla předpokládat, že bych dorazil sám. Kde máš svoje kamarády?“ rozhlédl se kolem sebe jako by očekával, že se odněkud vynoří skupina Zmijozelských.

„Jsem tu sama,“ pronesla upřímně, ale nezdálo se, že by jí to Bill věřil. „Můžeme jít někam dovnitř?“

„Tady se to zdá jako ideální místo.“

„Nechci o tom mluvit tady. Co se aspoň projít?“ nadhodila další variantu. Neušlo jí totiž, že se na rohu ulice právě objevil Draco se Zabinim a Nottem. Crabbe a Goyle kupodivu chyběli.

„To… by šlo,“ dodal s lehkým zaváháním Bill.

Charlie se mezitím rozhlížel kolem a zdálo se, že kontroluje situaci. Ani jemu neunikl příchod nejmladšího člena rodiny Malfoyů, ale postřehl také, že Draco jeho sestru okázale ignoruje. Nevěnoval jí jediný pohled, zatímco jeho kamarádi na ni přátelsky kývli, než všichni tři zmizeli ve Třech košťatech a přidali se k Pansy a Millicent. Neušly mu ani pohledy, které na ně vrhaly Jessica s Dawn, ale těm už nevěnoval tolik pozornosti. Uvědomoval si však, že je něco jinak, než bylo v létě. Jen netušil co.

Společně došli až za hranici vesnice, aniž by kdokoliv z nich něco řekl. Nakonec to byl Bill, kdo protrhl nastalé ticho.

„Cos mi teda chtěla?“

Ginny na něj upřela oči a zastavila se. Snad stokrát si v hlavě přehrávala, co mu řekne, ale najednou se jí předem připravená řeč vypařila z hlavy a ona na něj jen mlčky hleděla, marně hledajíc slova.

„Já… potřebovala jsem… Nemáš mě zrovna v lásce,“ vypadlo z ní nakonec.

Bill na okamžik zaváhal. „Jsi moje sestra.“

„A znamená to něco?“ zeptala se nejistě.

„To bys měla nejlíp vědět ty sama,“ odvětil její nejstarší bratr zamračeně.

Ginn mu krátce pohlédla do očí, než přelétla pohledem na Charlieho a poté se od nich odklonila, popošla několik kroků a zády k nim začala mluvit kamsi ke stromům. „Já vím naprosto přesně, co to pro mě znamená,“ hlesla téměř neslyšně. „Vím, co pro mě znamená rodina. A co vy dva,“ pokračovala, aniž by na ně pohlédla.

„Tak bys nám to možná mohla osvětlit,“ navrhl s úšklebkem, který se k němu vůbec nehodil, Bill. „I když pochybuju o tom, že to pro nás bude nějaká novinka.“

Ginny se k němu otočila přesně ve chvíli, kdy mu Charlie položil ruku na rameno, jako by se ho snažil zarazit. Na moment se zastavila, ani jeden z nich se nechoval tak, jak by od nich očekávala. Bill byl vždycky tím rozumným, podporujícím, chápajícím. Pokud by od někoho čekala podporu, byl to on. A zatím se zdálo, že o ní má lepší mínění Charlie.

„Neznáš mě, Bille. Myslíš si, že jo, ale pleteš se.“

„V létě jsi tvrdila něco jiného.“

„V létě… V létě bylo všechno jinak. Nemáš mě rád, jsi na mě naštvaný,“ konstatovala to, co bylo na první pohled zřejmé.

„A divíš se?“

Pouze pokrčila rameny, ale i tímto gestem svého bratra popudila. Několik vteřin jí mlčky hleděl do očí, než si odfrkl a než se nadála, přemístil se pryč. Šokovaně zírala na místo, kde ještě před chvílí stál. Netušila, co se v létě stalo, ale dokázala si domyslet, že to bylo něco dost hrozného, pokud ji kvůli tomu tolik nenáviděl. Po tváři jí stekla jediná osamocená slza, když se odvrátila a nejistým krokem zamířila zpět k vesnici.

„Na tý svatbě jsi mu dost ublížila,“ ozval se najednou Charlie. „A víš to.“

„V tom je ale právě ten problém, Charlie!“ otočila se na něj, překvapená, že neodešel spolu se svým bratrem. „Já to nevím! Nevím, co se stalo v létě!“ vyhrkla prudčeji, než měla v úmyslu. „Nevím… Ale zapomeň na to,“ zarazila se náhle. „Nezáleží na tom, na ničem z toho. Jdi pryč, Charlie. Určitě máš na práci daleko lepší věci než trávit čas se svou nenáviděnou sestrou, s černou ovcí rodiny,“ ušklíbla se hořce.

Poměrně dlouho dobu si ji měřil pohledem. „Nepospíchám,“ odvětil nakonec s rozmyslem. „Co se s tebou děje, Ginny? Nikdy jsi nežádala o pomoc. Ne od té doby, cos nastoupila do Bradavic.“

„Chceš říct, co jsem byla zařazena do Zmijozelu.“

„Taky se to tak dá říct.“

„Žádala jsem o pomoc mnohokrát,“ odpověděla tiše. „Jen…“ pohlédla mu zoufale do očí. „Nevím, co mám dělat, Charlie. Připadám si tak ztracená. Půlku věcí kolem sebe nechápu a ty zbylý jsou úplně naruby,“ objevily se jí v očích slzy. Nebyla zvyklá plakat, většinu času byla silná, ale najednou to na ni všechno dopadlo a v přítomnosti svého bratra se cítila tak bezpečně. Netušila, jak k tomu došlo, ale najednou stála až u něj a brečela mu na rameni jak malá holka. A on ji k jejímu překvapení neodstrčil, jen ji nejistě objal a nechal ji, aby dala průchod svým emocím. Až po několika minutách se byla schopná uklidnit a znovu se vzchopit.

„Promiň.“

„Co kdybys mi raději řekla, co se děje?“ navrhl, mávnutím hůlky odněkud vykouzlil deku a pobídl svou sestru, aby se posadila. Teprve když tak udělala, si sedl i on a vyčkávavě na ni hleděl.

„Proč jsi tu zůstal? Proč jsi neodešel s Billem?“

„Protože na rozdíl od něj nemám důvod být na tebe naštvaný. Mně jsi nic neudělala. Když nepočítáš to, že se k nám všem chováš jako k nějakému odpadu.“

Neodpověděla mu, jen se zhluboka nadechla a odvrátila od něj zrak. Stále ještě nechápala, jak ji mohla příslušnost k jiné koleji změnit natolik, aby odvrhla i svou vlastní rodinu. Pro ni znamenala rodina všechno. Rodina a přátelé. Uvědomovala si, že v tomto životě pro ni kamarádi byli mnohem víc než v tom druhém. Přestože i tam pro ni znamenali hodně, dřív by řekla i vše, teprve tady si uvědomovala, jak se věci doopravdy mají. Tady neměla nic, jen kamarády, kteří jí museli nahrazovat to, o co možná svojí vinou přišla. V Nebelvíru by nikdy nenazvala někoho sestrou nebo bratrem, ale ve Zmijozelu tuto frázi už několikrát slyšela a pomalu jí začalo docházet, co to doopravdy znamená. Zmijozelští sice byli sevřenou skupinou, ve které se však podporovali a nenechali na sebe dopustit.

„Ginny?“

„Za posledních pár týdnů jsi jeden z mnoha, kdo se ptá, co se děje,“ odvětila pouze.

„Proč jsi chtěla mluvit s Billem?“ změnil taktiku Charlie. „Nebo spíš o čem?“

„Myslela jsem si, že se na něj můžu spolehnout a že mi pomůže.“

„Mohla bys být trochu konkrétnější?“

Místo odpovědi vstala a popošla o několik kroků od bratra. Teprve potom pomalu spustila. „Stalo se ti někdy, že ses cítil ve svém vlastním životě jako vetřelec, který tam nemá co dělat? Který se náhodou ocitl v situaci, kdy se zoufale snaží pokračovat v tom, co už je dávno rozeběhlé, ale za žádnou cenu nemůže přijít na to, jak to má dělat správně? Kdy je všechno tak důvěrně známé, ale přitom tak jiné a nepochopitelné… A kdy je všechno naruby, vpravo je vlevo, dobré je špatné, světlo je tma… Jak může člověk navázat na něco, co pro něj nikdy neexistovalo?“ otočila se konečně k Charliemu a zoufale mu pohlédla do očí.

„O čem to mluvíš, Ginny?“

„O… O sobě a o tomhle všem!“ vyhrkla prudce. „O týhle pitomý situaci, se kterou si vůbec nevím rady. O sobě a o…“ vydechla a vrátila se zpět na deku. „Jdi domů, Charlie. Tohle je můj problém, který si můžu vyřešit jen já sama. Ty mi s ním nijak nepomůžeš. Nemůžeš. A pochybuju o tom, že bys chtěl.“

Charlie si ji chvíli měřil pohledem, ale nezvedl se a neprojevil ani jiné známky toho, že by měl v plánu odejít. Mlčky ho pozorovala a čím dál víc si uvědomila, jak moc to chce dát do pořádku. Nezvládla by, kdyby nakonec měla žít tenhle život a už nikdy se nevrátit zpět. Věřila sice tomu, že by si nakonec zvykla, že by to dokázala urovnat s Dracem a dalšími, ale bylo víc než jasné, že její svazky s rodinou jsou definitivně zničené. Nemohla nechat Charlieho odejít, když se zdálo, že jemu na ní přeci jen záleží. Možná, že to byl on, kdo přemluvil Billa, aby za ní šel. Možná byl jediný, kdo jí z rodiny zbyl. Pokud se k ní otočil zády i Bill, stoprocentně se s ní nebavil ani Ron a dvojčata. A s Percym si nikdy nerozuměla. Raději si nechtěla ani domýšlet, jaké vztahy má s rodiči.

„Co se s tebou stalo, Ginny? Jsi úplně jiná,“ přerušil její myšlenkový tok bratr.

„Se mnou se nestalo nic. Jen se vším okolo.“

Podezíravě přimhouřil oči, ale i tak viděla, jak usilovně přemýšlí nad jejími slovy. Poprvé si pomyslela, že to není jen Bill, kdo je v jejich rodině ten rychle chápající a ten, kdo si dokáže domyslet souvislosti tam, kde je ostatní nevidí.

„Proč mám dojem, že to jsi ty a zároveň nejsi?“ zeptal se nakonec.

„Já… Jak to, že jsem si nikdy nevšimla, že stejně jako Bill vidíš víc, než je řečeno?“ objevil se na její tváři úsměv.

„Nechtěla jsi.“

Zavrtěla hlavou: „Neměla jsem možnost. Vždycky jsi byl pryč. Nejdřív v Bradavicích a potom jsi utekl k těm svým drakům do Rumunska. Nevracel ses tak, jako se vracel Bill,“ vyčetla mu. Charlie byl jeden z těch bratrů, se kterými neměla možnost vypěstovat si tak silné pouto jako s ostatními.

„Kdo jsi, Ginny?“ zeptal se s opravdovým zájmem. „Tohle není ta holka, o které jsem slýchal od rodičů a od bratrů. Ani ta, kterou jsem vídal tohle léto.“

„Jsem tou, která…“ zarazila se, ale nakonec se rozhodla větu dokončit. „Tou, která se nedostala do Zmijozelu, ale do Nebelvíru. Pro kterou rodina znamená všechno. A tou, která to všechno ztratila, protože se ve vlaku dostala do potyčky s Malfoyem a byla dost nepozorná na to, aby se jím nechala zaskočit a … nechala do sebe narazit dvě kouzla, přičemž ani netuším, jak je to možný. A tou, co proti sobě dokázala poštvat většinu školy, protože tři čtvrtiny už ji nesnášely předtím a z té zbývající čtvrtiny s ní minimálně půlka nemluví a až na jednoho člověka jí nikdo nevěří. Vlastně dva,“ vzpomněla si i na Snapea.

„Ty…“ otevřel užasle ústa Charlie. „Mluvíš naprosto vážně, Ginny?“

„Samozřejmě. Snad si nemyslíš, že bych lhala… Jasně, že myslíš. Jednou Zmijozel, navždy Zmijozel, co?“ uvědomila si vzápětí.

„Chceš říct, že se ti podařilo utvořit si alternativní svět?“ nevšímal si jejich slov Charlie a nevěřícně si ji prohlížel.

„Alter… Jak to víš?!“

„Kdysi dávno jsem o tom něco četl,“ přiznal.

„Kde? Musím to vědět, Charlie. Musím zjistit, jak to zvrátit!“

„Nejdřív mi řekni pravdu o tom, kdo jsi a co se stalo.“

Už už se nadechovala k protestu, chtěla svoje informace, ale když postřehla jeho výraz, jen se zamračila. Došlo jí, že dokud mu neřekne o všem a on jí doopravdy neuvěří, nepomůže jí. Stále to mohl brát jako vtip, jako nějaký krutý žert. A ona rozhodně neměla v plánu ho nechat něčemu takovému uvěřit, a tak začala vyprávět. Zabralo jí víc než hodinu, než mu odvyprávěla celý svůj život i to, jak se dostala do svého současného problému a co musela ve škole snášet. Charlie ji po celou dobu mlčky poslouchal a téměř ji nepřerušoval. Ale zdálo se, že jí pomalu začíná věřit. Teprve když skončila, jí položil několik přesně mířených dotazů, které si musel během jejího vyprávění pečlivě připravit. A zdálo se, že mu na ně odpověděla víc než uspokojivě, protože tehdy se jeho výraz definitivně změnil a ona věděla, že ho konečně získala na svoji stranu.

„Povedlo se ti zaplést se do neobyčejně zajímavé situace,“ pousmál se Charlie, když skončila svoje vyprávění. Nevěřícně na něj vytřeštila oči, toto rozhodně nebyla reakce, jakou čekala. Než ale stačila cokoliv říct, pokračoval dál. „Najdu tu knihu, kde jsem to vyčetl. A pomůžu ti s tím.“ Nyní už se na jeho tváři zračil opravdový úsměv.

„Děkuji, Charlie.“

„Nemáš zač, sestřičko. Pokud je naděje, že z tebe zase bude pravá Nebelvírka a miláček rodiny, musím udělat všechno, co je v mých silách, aby to vyšlo.“

Ginn se na něj vděčně usmála a natáhla se, aby ho mohla obejmout. Přestože ze začátku to vypadalo jako jedna velká katastrofa, nakonec to pro ni dopadlo zcela nečekaně, ale o to víc ji to těšilo. Věřila, že Charlie opravdu udělá všechno pro to, aby jí s tím pomohl. Jestli se v tomhle světě mohla na někoho spolehnout, byl to on. Byl jejím bratrem a znal pravdu. A komu by mohla důvěřovat víc, než členovi své vlastní rodiny?

„Děkuji,“ hlesla potichu, zatímco stále setrvávali v objetí.

„To už jsi udělala.“

Zavrtěla hlavou. „Dal jsi mi naději, že to všechno zase bude dobré,“ lehce se odtáhla a pohlédla mu do očí. „Že se zase všechno vrátí do normálu. Pokud mám na svojí straně tebe, nemůže to skončit špatně.“

„Aby ses nepřepočítala, Ginny,“ ušklíbl se a postavil se na nohy. Jakmile ho sestra napodobila, nechal zmizet deku a vydal se zpět do vesnice. Strávili mimo ni více času, než očekávali. A Ginnina absence už musela být podezřelá.

„Kdy se zase uvidíme?“ zeptala se Ginny ve chvíli, kdy došli k prvním domům.

„Napíšu ti, až něco zjistím.“

„Dobře. Takže zatím asi ahoj?“

„Uvidíme se brzo, to ti slibuji. Zatím na sebe dávej pozor,“ pohlédl na ni s obavami. Obě Ginny, stará i nová, se dokázaly dostat do víc problémů než normální studenti.

„Neboj se. Pozdravuj doma,“ zašeptala a otočila se k odchodu.

„Co kdybys u mě strávila Vánoce?“ ozval se zničehonic Charlie a zdálo se, že on sám je tím návrhem zaskočený.

„V Rumunsku? Hrozně ráda!“ zasmála se nadšeně.

„Ještě ti dám vědět, sestřičko,“ přikývl a se slabým puk se přemístil pryč.

Ginny se ve stokrát lepší náladě, než s jakou přicházela do vesnice, vydala ke Třem košťatům. Koneckonců ještě nebylo tak pozdě, aby se musela vracet do hradu. A ona najednou chtěla najít svoje kamarády a přidat se k nim na zbytek odpoledne. Rozhovor s bratrem jí nakonec přinesl mnohem víc, než mohla očekávat. Nejen, že jí dal naději na návrat, ale zvedl jí náladu už jen tím, že ji vyslechl a uvěřil jí. Věci najednou vypadaly daleko lépe.

„Takže přeci jenom ses usmířila s rodinou,“ ozvalo se jí zničehonic za zády.

„Sleduješ mě, Draco?“ zamračila se, když se jí blonďák ocitl v zorném poli.

„Nebyli jste zrovna nenápadní,“ pokrčil rameny. „Hádám správně, žes s ním byla po celou dobu?“

„Zjisti si to, když to tak toužíš vědět,“ odvětila. „My dva se spolu přece nebavíme, tak ti přeci nemůžu nic říct,“ pohnula se směrem k hostinci.

„Ještě jsem neskončil, Weasleyová,“ popadl ji za ruku a zabránil jí v odchodu. „Ty a Charles jste se nikdy nebavili. Proč teď?“

„Nic ti do toho není,“ vysmekla se mu. Úsměv už jí z tváře zcela zmizel, Draco jí dokázal celkem rychle zkazit náladu. „A když dovolíš, mám v plánu strávit zbytek dne se svými přáteli. A jak už jsi jednou sám poukázal, ty to nejsi. Ale…“ zastavila se na chvíli, ale nepodívala se na něj. „Myslela jsem, že si kamarádi mají pomáhat a podržet se, když to nejvíc potřebují. Asi jsem měla špatné představy.“

„Také si navzájem věří.“

„Tak to udělej! Řiď se svými slovy a věř mi! Až budu připravená, řeknu ti to. Ale nejsem. A když se ke mně chováš jako k cizinci, tak asi ani nikdy nebudu. Tak nějak jsem usoudila, že jsi ten, ke kterému bych měla mít nejblíž. Tak proč…“ hleděla na něj s nevyřčenou otázkou v očích.

„Protože jsi někdo jiný, než koho jsem celé ty roky znal,“ odpověděl jí popravdě. „Jen nevím, co to způsobilo.“

Zavrtěla hlavou. „Ta, kterou jsi znal, je pryč. Buď mě akceptuj takovou, jaká jsem teď, nebo to prostě nech být.“ Když neodpovídal, zklamaně vydechla a sklopila oči. Nemohla mít všechno. Nemohla mít Charlieho a zároveň Draca. Zatímco její bratr ji chtěl takovou, jaká právě opravdu byla, Draco chtěl svoji zmijozelskou Ginny. A tou ona nebyla a nikdy nebude.

<< 6. kapitola <<                                                    >> 8. kapitola >> 

21.01.2012 16:38:46
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one