My world of fantasy...

25. kapitola ŽzZ - Stinná stránka Zmijozelů

Nečekala jsem, že by se mi to povedlo, ale nakonec přece. Takže tady ode mě máte vánoční dárek! :) Zase je o trošku kratší, ale vynahradím vám to v další kapitole. :) Užijte si to a - mně by se taky líbil dáreček - třeba ve formě komentářů. :) Veselé Vánoce!! 

***

Jakmile se březen přehoupl do dubna, počasí se jako mávnutím proutku umoudřilo a začalo být hezky. Většinu studentů to vytáhlo ven, kde si užívali sluníčka a prvních krásných jarních dní. Mezi nimi byla i Ginny, jako obvykle usazená pod svým oblíbeným stromem u jezera, v klínu učebnici přeměňování. Měla se učit, profesorka McGonagallová jim opět pohrozila testem, ale nedokázala to. Její mysl zaměstnávaly úplně jiné věci.

„Zase tak samotná?" ozvalo se nad ní.

S úsměvem vzhlédla, před několika minutami ho viděla vycházet z hradní brány a čekala, že se dřív nebo později ukáže.

„Neville je se Seamusem, něco si domlouvají," vysvětlila. „A holky… vlastně ani nevím, kam se zas poděly. Ale mám dojem, že Demelza říkala, že má rande nebo tak něco."

„A tebe ani nezajímá s kým?" podivil se a posadil se vedle ní.

Jen pokrčila rameny. „Kde máš ostatní?"

„Však oni se brzo objeví," ušklíbl se. Odešel ze zmijozelské společenské místnosti s tak mizernou výmluvou, přesto dopředu plánovanou, že bylo nad slunce jasné, že to Zabinimu a Malfoyovi nedá a vydají se ho hledat. Pokud tak už neudělali.

„Víš, myslela jsem si, že se něco změní. A zatím to vypadá, že je všem úplně jedno, s kým se bavím nebo nebavím. Minule to bylo úplně naopak," zamračila se.

„Zdá se mi to nebo ti opravdu chybí být ve středu pozornosti?" objevil se na jeho tváři poťouchlý úsměv. „Můžeš se ale uklidnit, to, že se s tebou bavím, vyvolává dostatek pozornosti. Dracovi a Blaisovi to dostatečně vrtá hlavou. A Pansy tím už taky nakazili. A jsem si naprosto jistý, že ti tvoji svatí Nebelvíři jsou na tom podobně. Jen ti nic neřeknou, protože i tak pro ně děláš víc než kdokoliv jiný. Ale nelíbí se jim to, na to vem jed."

„Kdo ti co řekl?" mračila se.

„Finnigan něco zkoušel," odfrkl si. „Jako by to mělo nějaký efekt, zrovna jeho se tak budu bát."

„Nechci žádný rozpory, Theo," prosila ho očima. „Chci jen…"

„Víš, ale to je ten problém, Ginny. Ty pořádně nevíš, co vlastně chceš. Teda… chceš zkombinovat svoje dva životy dohromady, ale nejsi schopná vymyslet, jak to udělat. A z nějakého důvodu si myslíš, že to za tebe vyřeším já. Myslím, že po tom všem už by sis měla umět poradit sama. Každou chvíli za tebe někdo něco dělá, zkus si to jednou udělat bez pomoci ostatních."

Mlčky ho probodávala očima. Už nějakou dobu tento postoj zaujímal, ale bylo to poprvé, co jí to řekl otevřeně. „A co mám podle tebe asi tak dělat?"

„Například buď pro jednou upřímná," postavil se a pohlédl k hradu, kde se právě objevili jeho přátelé. „Když ses minule tak vehementně vyhýbala pravdě, tak to moc užitku nepřineslo… Chceš je zpátky? Tak pro to něco udělej a neseď tu sama jak hromádka neštěstí. Kdybych minule nešel do těch Prasinek, neřekla bys to ani mně," zkonstatoval a bez slova rozloučení ji opustil.

Šokovaně ho doprovázela pohledem. Přestože se spolu bavili skoro jako dřív, bylo v tom něco jiného. Věděla, že to není ten samý Theodor Nott, na kterého byla zvyklá, tenhle ji na rozdíl od toho druhého znal i jako nebelvírskou studentku a podle toho s ní i jednal. Přestože o sobě věděli to samé jako tam, bylo v tom i něco víc. Až bolestně si občas uvědomovala, že nejedná s tím samým člověkem, který ji před několika týdny dostal zpět. Jednala s Nottem, který k ní neměl tak pevné pouto, i s ním si určitým způsobem musela vytvořit ten vztah znovu. A pořád to nebylo to, co to bývalo, cítila to víc než jasně. Ale nemohla popřít, že se v jeho slovech skrývá určitá pravda a že jí opravdu chce pomoct. Jenže si zvykla na to, že ji ostatní vždycky dostanou tam, kde má být. A vypadalo to, že tentokrát si to bude muset vymyslet sama a ne se spoléhat na ostatní. S povzdechem se postavila a vydala se zpět do nebelvírské věže, byl nejvyšší čas objevit Demelzu a Vicky, aby si zase nezačaly myslet, že kuje nějaké pikle.

 

***

 

„Co máš s Weasleyovou?"

„Tuhle debatu jsme vedli už asi stokrát, Draco," protočil oči Theodor. „Nic ti do toho není."

„Je to krvezrádkyně a…"

„Víš co, povídej to někomu, koho to zajímá. Když se Blaise minule zapletl s tou husou z Mrzimoru, taky ses nestaral."

„Kdyby se s ní zaplet Blaise, tak bych ani necekl."

„A tím chceš říct co?" ohradil se Zabini.

„Že seš schopný se stýkat prakticky s každou, která je aspoň trochu k světu," ušklíbl se na něj Malfoy.

Blaise na něj ukázal neslušné gesto, ale pak se taky otočil k Nottovi. „Když ty už se s někým bavíš, tak v tom je něco víc."

„Zkus se zeptat jí," poradil mu Theodor s úšklebkem. „Třeba bude sdílnější," otevřel si knihu a začal ty dva naprosto ignorovat. Ještě nějakou dobu se snažili z něj něco vytáhnout, ale bylo jim jasné, že to nemá cenu. Když už si umanul jim něco neříct, nikdy to z něj nedostali.

 

***

 

„Opravdu odjedeš, Ginny?" pohlédl na ni vážně Neville.

„Musím, Neve," pousmála se na něj. „Sám víš, co se teď všude děje, rodiče mě prostě chtějí vidět. A já se na ně taky těším. Je to jen na pět dní, uběhne to jako nic. Taky bys měl jet domů, babička…"

„Nečeká mě," zavrtěl hlavou. „Je pyšná na to, co tady ve škole děláme, ale nechce, abych se vracel. Navíc ani není doma," povzdechl si. „Po jednom z těch incidentů se sebrala a utekla ke známým. Má moc blízko k Řádu."

„Nechci tě tu nechávat samotného," položila mu ruku na paži a vážně na něj pohlédla.

„Víš, že budu v pořádku," pokusil se o úsměv.

„Byla bych klidnější, kdybys jel se mnou zpátky."

„Větší strach mám o tebe, Ginn. Víš, co se stalo Lence," zvážněl i on. „Nebylo by pro ně problém se zbavit i tebe. Nepochybuji o tom, že by se jim hodila páka i na tvoji rodinu."

„Věř mi, byla bych jim na nic. Ron je stejně někde v tahu, Percy je dost velký patolízal, dvojčata o sobě taky nedávají tolik vědět… A ani na naše, Billa a Charlieho nic nemají. Nedělej si starosti, budu v pořádku. A běž už, nebo přijdeš pozdě," popohnala ho na odpolední hodinu, která začínala ani ne za pět minut.

Pochybovačně na ni pohlédl, ale otočil se a odešel, přestože na něm bylo vidět, že ho nepřesvědčila. Chvíli ho doprovázela pohledem, než se otočila a vydala se do nebelvírské věže. Na rozdíl od něj už žádné vyučování neměla, zbytek dne měla volný. A na druhý den ráno měla odjet domů na velikonoční prázdniny, stejně jako většina ostatních studentů. Přestože v dřívějších letech prakticky všichni zůstávali na Velikonoce ve škole, nepovažovali za nutné jezdit domů, v těchto nejistých časech chtěly být rodiny pohromadě tak často, jak to jen šlo. Zamyšleně procházela chodbami a přemýšlela nad Nevillovými slovy, přece jen na nich nacházela špetku pravdy. Její rodina nebyla tak bezúhonná, jak tvrdila, věděla, že dvojčata stále něco vyvádějí. A možná že ne jen oni, přece jen většina Weasleyových byla ve Fénixově řádu.

„Někam pospícháš?" zarazil ji najednou čísi hlas.

Obezřetně se otočila, už předem si byla jistá, kdo na ni mluví. Ale nečekala ho tam. „Potřebuješ něco, Malfoyi?" pronesla otráveně. Vzápětí si všimla i druhého mladíka. „I tebe ráda vidím, Zabini." Ironie z jejího hlasu přímo čišela. V duchu se musela ušklíbnout nad tím, jak dobrou herečkou se za těch šest měsíců stala, ti dva reagovali přesně tak, jak chtěla. A přesto myslela svá slova k Blaisovi upřímně.

„Nech Theodora na pokoji," přistoupil k ní Draco blíž a výhružně na ni hleděl.

„Řekla bych, že je dost rozumný na to…"

„Nepřišli jsme s tebou diskutovat."

„Vážně čekáš, že se stáhnu a podřídím se?" podivila se. „Není mi jedenáct a nejsem s Mrzimoru."

„Neměl by Nebelvír s Mrzimorem držet?" ozval se konečně Zabini. Letmo na něj pohlédla a v očích se jí objevil záblesk pobavení. Nakrčil obočí, neušlo mu to.

„Pokud seš rozumná, uděláš to," zatlačil na ni Draco a vytáhl hůlku. Očekával, že udělá to samé, ale ani se nepohnula. Nechala ho, aby jí mířil na krk, přičemž neustoupila ani o krok.

„A co uděláš teď, hm? Prokleješ mě? Nebo jak mě chceš donutit, abych se s Theem nevídala? A mám ještě lepší otázku. Jak k tomu donutíš jeho?"

Přimhouřil oči a chvíli nijak nereagoval. Mlčky jí hleděl do očí, ale po chvíli mu zrak sklouzl na hůlku a krk, na který mířil.  Blaise to celé zaujatě sledoval. Nakonec však Draca zaujala jedna věc. Pohnul hůlkou tak, že odhalil řetízek s přívěškem, který měla Ginny na krku.

„Páni, nečekal bych, že Weasleyovi budou mít na něco takového. Kdes to sebrala?"

„Byl to dárek," odpověděla po pravdě a zahleděla se mu do očí.

„Pro tebe? Tobě někdo věnoval šperk?  Ze zlata?" poznal neomylně kov. Usmála se, zpočátku považovala dráčka za stříbrného, ale rychle jí došlo, že se věci mají jinak.

„Představ si, že ano. Mám dojem, že to byl pokus o omluvu. A snaha o nový začátek, který bohužel nevyšel," nepřerušila oční kontakt. Bodlo ji přitom u srdce, když si vzpomněla, jak katastroficky dopadl její vztah s tamtím Dracem, a posmutněla.

„Jako by mě to zajímalo," odsekl. „Drž se od Theodora dál," varoval ji naposled a rychlým krokem opustil chodbu.

S mírným zamračením hleděla na místo, kde před malým okamžikem zmizel. Ani tady z něj nebyla moudrá, pořád ji mátl. Z nějakého důvodu nedokázala odhadnout, jak kdy zareaguje. A přitom neměla dojem, že by jí to dřív dělalo takový problém, býval tak snadno odhadnutelný. Netušila, kde se stala změna, vždyť tady přece měl být pořád stejný. Buď se musel změnit on, nebo byla chyba na její straně.

„Od koho je?" protrhl ticho Blaise.

Prudce sebou trhla, na jeho přítomnost už úplně zapomněla. „Do toho ti nic není, Zabini."

„Mám jiný názor," odlepil se od zdi, o kterou se po celou dobu opíral, a přešel k ní. Dělilo je od sebe jen několik desítek centimetrů. „A taky by mě zajímalo, kdes vzala tohle," vzal ji za levou ruku a vyhrnul jí rukáv. Vzápětí se jim naskytl pohled na drobný stříbrný náramek, který býval jindy pečlivě skryt pod oblečením. Ginny zalitovala, že se po vyučování převlékla z hábitu a zůstala jen ve svetru a sukni. Kdyby tak neudělala, nic z toho by se nestalo.

„Dostala jsem to," hlesla potichu, jemu se do očí podívat nedokázala.

„Opravdu?" zeptal se nebezpečným hlasem. „Protože já si nevybavuju, že bych ti to kdy dával."

Zatrnulo v ní, dobře věděla, že tohle jí Blaise nekoupil, tohle byl jeden ze šperků jeho matky. Přesto ho ale od něj po Vánocích dostala, když se spolu ještě bavili. A od té doby ho nedokázala sundat. Připomínal jí, jaký s Blaisem měla vztah, o jaké přátelství svým odchodem a kvůli svému odchodu přišla. V očích se jí objevily slzy, ať chtěla nebo ne, Blaise jí chyběl ze všech nejvíc. On a Pansy. Byla ochotná žít znovu svůj opravdový život, ale ti dva jí stále chyběli. Nezáleželo na tom, že měla zpět Theodora, nevynahradilo jí to, o co i jeho vinou přišla.

„Koukej se na mě, když s tebou mluvím!" zvýšil hlas.

Neochotně k němu zvedla zrak a setkala se s jeho hnědýma očima. Zdálo se, že ho její výraz překvapil, ale rychle se vzpamatoval.

„Tak?" Zoufale na něj pohlédla, neměla pro něj žádnou odpověď. „Fajn, tak si mlč. Jednou to z tebe stejně dostanu. A tohle si beru zpátky," nešetrně jí ho strhl ze zápěstí, odstrčil ji od sebe a stejně jako předtím Malfoy zmizel pryč.

Ginny se jen bezmocně sesunula podél zdi a nechala slzám, které se jí mezitím nahromadily v očích, volný průběh. Nestarala se o to, že ji tam mohl kdokoliv vidět, na ničem z toho nezáleželo. Důležité bylo jen to, jak se k ní ti dva zachovali. Věděla, že to nebyli ti, které si pamatovala, ale pořád o nich tak přemýšlela. Dracovu reakci byla schopna skousnout, ale tu Blaisovu už ne. Cítila, jak se v ní něco zlomilo, jak ztratila část něčeho, na čem tak dlouho lpěla a tolik jí na tom záleželo. A najednou to bylo pryč. Ta vidina, že zase budou přátelé, že všechno dokáže vrátit zpět, zmizela. A místo ní zůstalo jen děsivé prázdno, které se nedalo ničím zaplnit. Poslepu nahmatala řetízek na krku a jediným pohybem ho strhla. Její první myšlenkou bylo nechat ho spadnout na podlahu a zapomenout na něj, ale na poslední chvíli ruka změnila směr a uklidila ho do bezpečí kapsy. Přesto ale měla pocit, že už jí dávno nepatří. Ta část života byla za ní.

 

***

 

„Dávej na sebe pozor, Ginn," nabádal Neville svou kamarádku, zatímco jí pomáhal s kufrem do vlaku.

„Říkala jsem ti, že…"

„Prostě z toho mám divný pocit," nenechal ji domluvit. „Dej mi prosím vědět, až dorazíš domů."

„Dám, slibuji," usmála se a políbila ho na tvář. „Zvládni tu těch pár dní beze mě a nevyváděj žádný vylomeniny."

„Pokusím se," pousmál se. „Užij si to a všechny pozdravuj."

„Budu," přikývla, zamávala mu na rozloučenou a zmizela ve vlaku. Nedokázala čekat na odjezd, čím déle byla s Nevillem, tím měla větší výčitky svědomí, že ho tam nechává samotného. Kdyby ji ještě nějakou dobu přesvědčoval, nakonec by možná opravdu zůstala v Bradavicích.  Protože aby byla upřímná, trochu se návratu domů děsila. Hrozně moc všechny chtěla vidět, ale bála se, aby si na ní nevšimli něčeho divného a nezačali se vyptávat.

„Ginny," vyrušil ji z přemýšlení něčí hlas.

„No nazdar," otočila se na dotyčného a nálada jí ještě poklesla. „Potřebuješ něco?"

„Co do tebe zas vjelo?" zamračil se Nott.

„Užij si volno," pronesla stroze a bez jakéhokoliv dalšího slova ho obešla a pokračovala dál do vlaku. Bála se, aby se vzápětí někde neobjevili jeho kamarádi, podruhé za dva dny už by je nezvládla. Kvůli Theovi se cítila dost špatně, ale po předchozím dni nedokázala čelit dalšímu Zmijozelovi.

Chvíli za ní nevěřícně hleděl a snažil se pochopit, co se právě stalo. Nebyl si vědomý ničeho, čím by ji proti sobě takhle popudil. Netrvalo mu ale dlouho, než ho napadlo, co by za tím doopravdy mohlo vězet. Během vteřiny se jeho výraz změnil z překvapeného na naštvaný. Bleskově se otočil na místě a rychle se vracel tam, odkud původně přišel.  

„Co jste jí do háje udělali?" vtrhl k Dracovi a Blaisovi do kupé.

„Komu?" vzhlédl k němu nechápavě blonďák.

„Ginny," zavrčel.

„Weasleyové?" došlo konečně Malfoyovi. „Nic, jen jsme si pokecali. Ve své podstatě jsme jí neřekli vůbec nic," pokrčil rameny.

„Blaisi?" otočil se Nott na Zabiniho.

„Co se vůbec staráš? Buď rád, že ses jí zbavil," zakroutil očima. „Máš víc než na takovou lůzu."

„Ty - nemáš - sebemenší - ponětí," odsekával Theodor, „cos - způsobil! A co je ona zač!" zavrčel. „Pro příště bych ocenil, kdybyste si hleděli vlastních věcí a mě nechali na pokoji," probodl je pohledem a s prásknutím dveří odešel pryč.

Draco a Blaise jen konsternovaně hleděli na sklo, které se vysypalo ze dveří. Takhle naštvaného ještě Notta neviděli, nikdy. Nejistě na sebe pohlédli, jeho reakce je víc než zaskočila. A přitom si ani jeden nebyl vědom toho, že by udělal něco hrozného. Nic Weasleyové neprovedli, prakticky se jí ani nedotkli.

 

***

 

„Charlie?!" vyhrkla nevěřícně Ginny v okamžiku, kdy na nástupišti uviděla svého staršího bratra, a vrhla se mu kolem krku. Teprve když ho pustila, nadšeně pokračovala. „Co tu proboha děláš? Já myslela, že jsi v Rumunsku."

„Řekl jsem si, že je nejvyšší čas, abych se přijel podívat na rodinu," široce se na ni usmál. „Hlavně na svou mladší sestřičku. Seš ráda, že mě vidíš?"

„Ani nevíš jak!" zářila štěstím. „Jak dlouho tu zůstaneš?"

„Jen přes Velikonoce. Pak se musím vrátit domů."

„To mi bohatě stačí. Jsem ráda, žes pro mě přišel právě ty."

„To mě těší. Kdybych věděl, že mě budeš takhle nadšeně vítat, vracel bych se častěji."

„Oba dva víme, že ne," zašklebila se na něj. „Co ostatní, už jsou doma?"

„Kromě Billa, ten dorazí až zítra."

S úsměvem přikývla. To, že na prázdniny přijel Charlie, vyvážilo všechny její obavy. Najednou měla pocit, že všechno dokáže, že Neville bude v pohodě, že zvládne svoji situaci se Zmijozelem a všechno další, co ještě přijde.

„Můžeme jít nebo se chceš ještě s někým rozloučit?" zeptal se.

„Já…"ohlédla se váhavě za sebe. Na okamžik strhnula, když uviděla Malfoye a Zabiniho, kteří právě vycházeli z vlaku. Draco ji probodl vyčítavým pohledem, který absolutně nechápala, zatímco Blaise ji naprosto ignoroval. Zarazila se, když si uvědomila nepřítomnost Theodora, očekávala, že bude s nimi. Zmateně se rozhlédla kolem, ale nikde ho nespatřila. Pravděpodobně už musel odejít. „Jdeme," zavelela a chytla se bratra za paži.

Nevšimla si už Notta, který již nějakou dobu stál na druhé straně nástupiště a zamračeně ji sledoval. Doufal, že bude mít šanci si s ní promluvit, ale vzdal to v okamžiku, kdy spatřil Charlieho, jak čeká na svoji sestru. S povzdechem popadl svůj kufr a přemístil se domů. Počítal s tím, že ji odchytí po Velikonocích a vysvětlí jí to. Nehodlal dopustit, aby mu ti dva takzvaní kamarádi zničili vztah s ní. Ne po tom všem, čím společně prošli. 

 

<< 24. kapitola <<                                                              >> 26. kapitola >>

24.09.2013 20:25:41
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one