My world of fantasy...

13. kapitola ŽzZ - Druhá rodina

Omlouvám se, že takhle pozdě, ale prostě jsem na to neměla čas. Kapitola je poměrně krátká, ale další už bude lepší, tohle berte jako takovou předehru. =)

***

Ginny roztřeseně vylezla z vlaku a počkala na Blaise, který jí nesl zavazadlo. Očima přitom přejížděla sem tam po nádraží a snažila se objevit Charlieho, který tam na ni měl čekat. Zatím však nikde neviděla žádnou známku rudých vlasů, a přestože si nepřála nic jiného, než okamžitě vypadnout pryč, váhavě pohlédla na svého společníka, který se konečně objevil po jejím boku. Povzbudivě se na ni usmál, ale ani to nedokázalo zahnat šok, který před chvílí zažila.

„Jsi v pořádku?"

Zamítavě zavrtěla hlavou a pomalu se vydala dál po nástupišti, jestli bratra přece jen někde neuvidí. Blaise nepokojně kráčel vedle ní a starostlivě ji sledoval, zatímco se tu a tam rozhlížel, jestli někde neuvidí Charlieho. Během cesty do Londýna přepadli vlak Smrtijedi a přímo před jejich očima unesli Lenku Láskorádovou, kterou se Blaise opětovně pokoušel sbalit a Ginny ho pobaveně sledovala z nejbližšího kupé. Když se tam objevili zamaskovaní kouzelníci, neměli pořádně ani čas reagovat. Lenku popadli během pár okamžiků a s varováním, aby se ostatní o nic nepokoušeli, zase zmizeli. Bylo jediné štěstí, že Ginny od nich byla oddělena dveřmi kupé, protože ona na rozdíl od Zabiniho hůlku vytáhla a kdyby jí v tom následně Blaise nezabránil, dozajista by provedla nějakou blbost. Od té doby s ní však nebyla žádná řeč, byla vyklepaná z toho, jak snadno se k nim Smrtijedi mohou dostat a navíc se bála toho, co se s Lenkou bude dít dál.

„Ginn!"

„No?" otočila se na Blaise, ve tváři prázdný výraz.

„Dorazil tvůj bratr," oznámil jí a pokynul hlavou k místu, kde se rusovlasý mladík nacházel.

Ginny okamžitě ožila a pohlédla na svého bratra. Na tváři se jí konečně objevil úsměv, když zamířila k Charliemu. Zabini za ní jen protočil oči, ale rychle ji následoval, přeci jen stále nesl její zavazadla. Sice absolutně netušil, jak k této roli přišel, na druhou stranu ale nebyl takový, aby je někde nechal jen tak ležet a šel si po svých. Přesto ho ale netěšila vyhlídka, že se bude muset osobně setkat s některým z rodiny Weasleyových. Mohl se přátelit s Ginny, ale nepotřeboval k tomu nikoho dalšího z její početné rodiny.

„Charlie!" vrhla se Ginny bratrovi kolem krku.

Charles ji udiveně objal a hodil přitom nechápavý výraz na Blaise, u kterého poznal, že nějakým způsobem patří k jeho sestře. Ten se však nenamáhal s žádným vysvětlováním, jen se na něj zlomyslně ušklíbl a přistoupil k nim blíž.

„Uvidíme se po Vánocích, krásko," prohodil k Ginny, která už zase stála nohama pevně na zemi.

„To určitě. Nepočítej s tím, že se mě zbavíš," pousmála se, s příchodem bratra se jí vrátilo trochu z její předchozí rozverné nálady. „Hezký Vánoce, Blaisi."

„To je všechno?" podivil se.

S úšklebkem protočila oči, ale nakonec k němu přistoupila blíž, postavila se na špičky a zlehka ho políbila na tvář. „Měl by sis najít přítelkyni a otravovat s tím ji," zašeptala.

„Časem. Navíc tohle Draco jen těžko vydýchává," mrknul na ni a bez dalších slov se přemístil pryč.

Ginny po jeho poznámce automaticky pohlédla zpět k vlaku a zaregistrovala blonďáka, který je očividně celou dobu propaloval pohledem. Zvesela zamávala Pansy, která se mu držela po boku, usmála se i na Theodora a otočila se zpátky ke svému bratrovi, který to celé pozoroval s podezíravýma očima.

„Tvůj přítel?" zeptal se.

„Blaise?" ujistila se, že myslí toho samého. „Jen kamarád."

„Nevypadalo to tak," mračil se na ni.

„Pak ti to všechno vysvětlím," slíbila mu. „Pojďme odsud pryč, Charlie," zaprosila. Pár vteřin na to držel Charles její kufr, zatímco druhou rukou objímal sestru. Vzápětí je oba dva přemístil pryč z nástupiště devět a tři čtvrtě, pryč z Londýna a rodné Anglie.

 

***

 

Draco zamračeně hleděl na místo, kde před malým okamžikem zmizela Ginny se svým bratrem. Toto byla další ze záhad, kterou nebyl schopen vyřešit. Ona se nikdy se svou rodinou dobrovolně nestýkala, prakticky po celou dobu, co ji znal, se jim snažila vyhýbat a trávit svátky a prázdniny kdekoliv jinde než v jejich společnosti. A najednou zcela dobrovolně vyhledávala společnost svého druhého nejstaršího bratra, o kterém za celé ty roky neřekla víc než pár vět.

„Vzdej to, Draco," culila se na něj pobaveně Pansy. „Teď to nevyřešíš."

„Víš," otočil se na ni podrážděně, „vůbec by neuškodilo, kdybys mi pomohla. Myslel jsem, že jsi kamarádka."

„To ano. Jenže Ginnina taky," usmála se na něj tmavovláska. „Přijď si na to sám, Draco, však ono ti neuškodí trošku pátrání a přemýšlení. Hezké Vánoce," popřála mu, a když jí něco zamumlal v odpověď, přemístila se pryč. Vzápětí se vedle Malfoye ozvalo pobavené uchechtnutí. Bleskově se otočil k jeho původci a pro tentokrát se zamračil na Notta, který ještě neodešel.

„Ty se k tomu raději nevyjadřuj, Theodore. Jsi stejný jako ona. Oni," opravil se. Když si vzpomněl na Blaise, jeho zamračení se ještě prohloubilo.

„Můžeš si za to sám, Draco," pokrčil Theo rameny.

„Díky za podporu."

„A jen tak pro informaci - čím víc tě to bude štvát, tím dál Blaise zajde," oznámil mu ještě. Několik vteřin pobaveně sledoval Dracův měnící se výraz, než i on usoudil, že je nejvyšší čas k odchodu. Zanechal tak Malfoye samotného na nástupišti, kde mohl jen marně přemýšlet nad tím, jestli mu chtěl Nott vlastně pomoci nebo se jen pobavit na jeho účet.

 

***

 

„Páni, to je nádherné, Charlie," otáčela Ginny hlavu na všechny strany a rozhlížela se kolem sebe, přičemž úplně zapomněla na události z vlaku. Bratr se s ní přemístil na jakýsi palouček uprostřed lesa, který jednoznačně jevil známky lidí. Všude okolo, kam jen dohlédla, se rozkládaly vysoké hory, které byly zasypané sněhem. Byla zvyklá jen na Doupě a Bradavice, takže tohle překonalo všechny její představy. „Proč jsi sem nikdy nikoho z rodiny nevzal?"

„Matka by to nevydýchala," ušklíbl se Charlie a pobídl ji, aby se pohnula. „A dvojčata bych odsud nedostal. Pojď."

„Jdeme daleko?" zeptala se zvědavě.

„Jen kousek. Tohle je jediné místo široko daleko, kam se dá přemístit," vysvětloval, zatímco ji vedl po vyšlapané pěšině lesem. „Celá tato oblast je v Rumunsku prohlášena za národní park a je začarována tak, aby sem mudlové nemohli. Máme na místním ministerstvu své lidi, kteří to kontrolují a zajišťují, aby se v tom nikdo víc nešťoural, přece jen se jedná o poměrně velkou plochu. Naštěstí v těchto oblastech nežije moc lidí."

„Jak to?"

„Jsme v horách," pokrčil rameny. „Přesněji v Karpatech. Tyto oblasti nejsou moc zalidněné, nacházejí se tu jen vesnice a samoty, do hor se vydávají jen místní lidí a turisti, kteří touží po nějakém tom dobrodružství a poznání cizí země. Čas od času se tu objeví i nějaký kouzelník, který si nějak zjistí polohu tohohle místa a chce vidět draky na vlastní oči, ale ve většině případů se žádný nedostane až do samotné rezervace, většinou zabloudí v horách a pak se snaží vymotat z lesa ven."

„A já sem můžu?"

„Rodiny mají vstup povolený," mrknul na ni a zastavil se. „Jsme na místě."

Ginny došla až k němu a zvědavě pohlédla před sebe. Přímo před ní se objevila malá osada složená z několika domečků a stodol. Bylo to naprosto ideální místo, které nikdo nepovolaný nemohl objevit, pokud mu někdo nepomohl. Domky naprosto zapadaly do okolní krajiny, jejich přítomnost prozrazoval jen kouř, který vycházel z jejich komínů.

„Líbí?"

„Je to kouzelný," přikývla. Než ale vyšla dál, napadla ji další věc. „Čím se ti draci živí, Charlie?" zeptala se na otázku, která jí už delší dobu vrtala hlavou.

K jejímu překvapení se pobaveně rozesmál. „Tohle je věc, kterou si láme hlavu velká spousta lidí. Většina má za to, že se prostě živí tím, co si v lese uloví, ale popravdě řečeno tu není zas tak moc zvěři, aby nasytila všechny naše draky. Ve skutečnosti vlastníme poměrně velké stádo ovcí, které přes zimu chováme právě v těhle stodolách," usmál se. „Přes léto je necháváme volně běhat po lese, aby si je mohli draci sami ulovit. A taky nám pomáhají místní," dodal.

„Říkal jsi…"

„Kousek odsud je vesnice, kde žijí jak kouzelníci, tak mudlové. Vzájemně o sobě vědí, takže s nimi není žádný problém. My od nich odkupujeme jejich ovce a krávy, které pro nás chovají. Obě strany z toho mají užitek. My máme čím krmit, oni mají peníze. A pojď už," vyrazil k jednomu z menších domků.

Ginny ho s úsměvem na rtech následovala, byla zvědavá na jeho bydlení. Než se ale uvnitř stačila rozkoukat, Charlie odložil její kufr na zem a vydal se zase ven. Lehce zmateně ho následovala, nyní nechápala, co se přesně děje. Na její dotaz, kam zase jdou, zareagoval jen pobaveným úšklebkem a slovy, která jí vůbec nic neřekla. Místo vysvětlování ji zavedl do největšího domu v osadě. Teprve když otevřel dveře a ona se zastavila na prahu, pochopila, co se děje.

„Vítej v mojí rodině," otočil se na ni bratr.

Lehce zaskočeně hleděla na skupinku přibližně deseti lidí, kteří seděli kolem jednoho stolu a hlasitě se bavili. Avšak v okamžiku, kdy zaregistrovali Charlieho, rozhovor ukončili a vydali se jim vstříc.

„Tak tohle je ta tvoje sestra, o které jsi nám tu poslední měsíce tak vyprávěl," ozval se jako první tmavovlasý zarostlý muž kolem čtyřicítky. „Vítej mezi námi," natáhl k ní ruku.

„To je Ivan, náš šéf," seznámil je Charlie. Vzápětí se k ní přihrnul další muž, tentokrát o něco mladší. „Tohle je Claude, Traian, Stanislav, Nick, Giorgio, María a Katarína," představil své společníky a kamarády.

Ginny si se všemi přítomnými potřásla rukou a nechala se jimi přátelsky přivítat. Nedokázala však úplně pochopit, proč se k ní chovají tak vstřícně.  Přemýšlela, jestli to bylo tím, že od té doby, co byla ve Zmijozelu, ji nikdo nevítal zrovna s otevřenou náručí, nebo jestli už si natolik stačila zvyknout na určitou odměřenost uvnitř koleje, že ji takového chování dokázalo zaskočit. Přesto ji to ale potěšilo, připadala si, že je někde konečně chtěná i bez toho, aby musela někomu něco zdlouhavě vysvětlovat. Tady jen stačilo, že je Charlieho sestra, víc ti lidé vědět nepotřebovali.

Teprve o mnoho hodin později se konečně dostala do bratrova domu. Proběhlý večer ji však natolik nabudil a přidal na náladě, že prostě nedokázala usnout. Místo toho se sebrala a přidala se k bratrovi, který seděl v něčem, co mělo být pravděpodobně obývacím pokojem, a cosi čistil.

„Nemůžeš usnout?" pohlédl na ni s pobaveným úsměvem.

„Ani ne," přisvědčila. „Povídej mi něco o sobě, Charlie. Řekla jsem ti o sobě snad všechno, co jde, ale o tobě nevím téměř nic," rozvalila se pohodlně v křesle a upřela na něj oči.

„To by bylo na dlouho. A stejně mi tu za chvíli usneš," sjel ji pohledem.

„Tak mi řekni něco o nich. Vypadají jako hrozně fajn lidi. Odkud jsou?" zeptala se zvědavě. Dokázala poznat, že i když všichni mluví anglicky, zřejmě to zde byla jakási univerzální řeč, pro většinu z nich to nebyl jejich rodný jazyk. Protože však téměř nikdy neopustila Británii, nedokázala vůbec odhadnout, kam by je zařadila.

„Tak různě," pokrčil Charlie rameny. „Každej je z jiné časti Evropy, sešli se tu prostě lidé, kteří mají zájem o draky. V celé Evropě jsou jen tři dračí rezervace, tady, ve Walesu a ve Skandinávii. Jedna je samozřejmě ještě v Rusku, ale v tom asijském, takže to se nepočítá. Ve skutečnosti je nás tu o trochu víc, ale někteří z nás mají rodiny, za kterými čas od času jezdí. Ti, co tu zůstali, mají jen jednu rodinu - tuhle rezervaci."

„Patříš mezi ně," pochopila najednou. „Proto ses nikdy moc nevracel."

„Moje místo je tady, Ginny," pousmál se. „Vy jste stále moje rodina, ale tohle… tohle je můj život a já nemám v plánu se někdy natrvalo vrátit do Británie."

Přikývla, pomalu už začínala rozumět, proč se skoro nevracel domů. „Pověz mi o nich něco."

„Nick je stejně jako já z Anglie, byl to můj spolužák v Bradavicích, takže jsme sem přišli společně. Vlastně jsme tak trochu něco jako nejlepší přátelé," ušklíbl se, když popisoval hnědovlasého mladíka. „Já, on, Claude a Katarína jsme tu nejmladší, ostatním je třicet a víc."

„Myslím, že si na Nicka vzpomínám," došlo najednou Ginny. „Když jsi byl v pátým ročníku, přivedl sis ho na prázdniny. Byl stejně jako ty v Nebelvíru. Mamce se tehdy hrozně zamlouval a předhazovala ho jako vzor ostatním. A Percy nad ním ohrnoval nos," vybavovali se jí jednotlivé detaily. „Dvojčatům se naopak líbil, vím, že Fred se ho pořád snažil přesvědčit, aby mu na tebe něco prozradil. A neustále se bavili tím, že se mezi sebou měnili. A Ron o něj vůbec nejevil zájem, jakmile zjistil, že ho nebaví famfrpál a nemá rád jeho oblíbené mužstvo, přestal pro něj být zajímavý."

„Teda, nechápu, že si to opravdu pamatuješ," pohlédl na ni udiveně.

„Byl pěkným zpestřením léta," pokrčila rameny. „Co ostatní?"

„Ivan, náš šéf, je z Bulharska. A stejně tak i María. Ivan se sem dostal přes svého dědečka, taky tu pracoval a prý ho sem tak často bral, že když vystudoval školu, přestěhoval se sem natrvalo. A o pár let později sem přivedl i ji. Jsou nějací vzdálení příbuzní, myslím, že je jeho neteř přes pár kolen nebo jak to vůbec je. Každopádně ani jeden z nich odsud téměř neodjíždí, jejich rodina jsme my. Claude je Francouz, je o rok starší než já a samozřejmě chodil do Krásnohůlek. Dokonce zná i Fleur, ji si pamatují snad všichni, co kdy v Krásnohůlkách byli. Prý už jako prvačka byla nesmírně okouzlující, nešlo si jí nevšimnout. Pak je tu Stanislav, ten pochází z Ukrajiny. Je mu pětatřicet a popravdě řečeno na něm není nic zajímavého. Traian je z nás jediný, kdo je opravdu odsud, z Rumunska. Je to takový samotářský typ, až se divím, že se tam dneska ukázal. Dál je tu Giorgie. Určitě jsi poznala, že je Ital, to prostě nejde přehlídnout. Je mu něco málo přes třicet a být tebou, tak si na něj dávám pozor. Je to takový náš gigolo. A pak už tam byla jen Katarína," pousmál se, „ta je ze Slovenska. Takže jak vidíš, jsme opravdu pestrá sbírka lidí. Chybí tu ještě dalších šest. Christian z Německa, Zoltán z Maďarska, Adam z Polska, Jakub z Česka, Lissan z Holandska a Mariano ze Španělska."

„Jen tři holky?" podivila se Ginn.

„Která holka by chtěla pracovat s draky a riskovat, že může přijít o vlasy nebo být celá připálená?" zazubil se Charlie.

„Katarína rozhodně nevypadá, že by ji draci něčím poznamenali," vzpomněla si Ginny na pohlednou tmavovlásku s vlasy do pasu.

„Káťa má obrovské nadání na práci se zvířaty," vysvětlil Charlie. „Pracuje tu už šestým rokem a ještě ani jednou jí žádný drak neublížil. Je z nás jediná."

Ginny přikývla, na ostatních bylo jasně znát, jak moc nebezpečná jejich práce je. María rozhodně neměla tolik štěstí jako její parťačka, na obou pažích se jí leskly spáleniny od ohně a vlasy měla pro jistotu sestříhané na ježka, aby o ně náhodou nepřišla. Stejně tak i většina mužské části chovatelů draků měla vlasy střižené velmi nakrátko.

Nějakou dobu Ginn jen mlčky přemýšlela nad tím, co jí Charlie řekl. Nakonec se však rozhodla zeptat se na věc, která ji upoutala ze všeho nejvíc.

„Charlie? Můžu se zeptat na…" začala, ale okamžitě si uvědomila, že nemá cenu dokončovat větu. Charlie během té chvíle, co nemluvila, stačil usnout. Pobaveně se nad tím pousmála, natáhla se pro svou hůlku a zhasnula světla. Měla spoustu času na to, aby se ho na to zeptala později.

<< 12. kapitola <<                                                     >> 14. kapitola >> 

24.09.2013 20:19:17
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one