My world of fantasy...

12. kapitola Žzz - Sázky a výzvědy

Tak tady máte slibovanou kapitolu, napříště už se můžete těšit na Vánoce.

***

Poslední týden před začátkem vánočních prázdnin seděli zmijozelští studenti šestého ročníku pohromadě u jednoho stolu ve společenské místnosti a společně se snažili naučit na hlášený test z přeměňování, který byl naplánován na další den. Až na Catherine a Jessicu byli kompletní a výjimečně působili jako docela dobrá parta. Zdálo se, že bez Catherine jim to dohromady celkem klape, i když tam nemohla být ani řeč o vzájemné důvěře. Ginny od Blaise velmi dobře věděla o tom, že ji James s Garym na popud Catherine špehují, ale nechávala je v přesvědčení, že o ničem z toho neví. Naopak Dawn věděla o všem z toho, Ginn to jí a Jessice řekla hned ten večer, co to sama zjistila. Díky tomu panovalo v jejich ročníku určité napětí, z kterého však vycházelo i množství zábavných situací, obzvláště když se Dawn rozhodla udělat si z Garryho nebo Jamese vtípky na jejich účet. Tentokrát však hnědovláska klukům nevěnovala sebemenší pozornost a místo toho sledovala Jessicu, která se kousek od nich o něčem potichu dohadovala se Zabinim.

„O co se do háje jedná?" nevydržela to nakonec a potichu vybuchla.

„Jess se snaží protáhnout termín sázky," odvětila Ginny bez toho, aniž by zvedla hlavu od učebnice. „Pamatuješ si, jak se před pár měsíci rozeběhla za Blaisem, že s ním chce uzavřít novou sázku? Tehdy si poprvé všimla Longbottoma."

„Neříkej mi, že to vážně udělala," zamračila se Dawn.

„Udělala."

„Nemůžu uvěřit, že mi o tom neřekla."

„Můžu tě ujistit, že mně taky ne. Dozvěděla jsem se o tom od Blaise. Každopádně jim včera vypršel termín a on vyžaduje svoji výhru."

„Kolik tentokrát?"

„Dvě stě galeonů."

„Páni," hvízdla Dawn. „Jdou už sakra vysoko."

„Taky mám takový dojem," přikývla Ginny a konečně také zvedla hlavu. „Tak jako tak to Jess projela. Sice se jí podařilo dostat Longbottoma na ten ples, ale to byl její jediný úspěch, on si ji k tělu vůbec nepustil, od té doby s ním sotva mluvila. Blaise uplatil dva čtvrťáky, aby ji sledovali," ušklíbla se, „a on se tak mohl bavit na jejím neúspěchu."

„Tys tohle věděla a neřeklas jí to?" zatvářila se Dawn nesouhlasně.

„Vlastně mi to řekl až včera, když byl nadšený ze svého vítězství," pokrčila rameny. „Nedokázala se propracovat ani k puse, což je asi její nejhorší výkon ze všech."

„Nepochybně," připustila Dí. Několik vteřin ještě pozorovala svoji kamarádku, jak o něčem diskutuje se Zabinim, ale pak se vrátila zpět k učení. Teprve po více jak půl hodině se k nim přidala i Jessica, které se na tváři zračil lehce poťouchlý výraz.

„Ten výraz se mi nelíbí," okomentovala to Ginny. „Tak co jste vyjednali?"

„Vytáhl ze mě stovku," zakroutila Jess očima, „ale podařilo se mi ten termín ještě protáhnout do konce ledna. A zároveň uzavřít novou sázku," zazubila se.

Ginny s Dawn na sebe chápavě pohlédly, ani jedna z nich pořádně nechápala tuhle posedlost sázkami, které Blaise s Jessicou neustále uzavírali.

„O co jde tentokrát?"

„Pořád o Nevilla," usmála se Jess. „Jsem na dobré cestě, vím to. A on… Ukecala jsem ho k tomu, aby šel do Láskorádový!"

„Kecáš!"

V tu chvíli Ginn vzhlédla a očima setkala se s Blaisem, který na ni vzápětí kývl. S pobaveným úsměvem se zvedla a zamířila k němu. Hned jí bylo jasné, co po ní bude chtít. Potřeboval něco na Lenku, aby se k ní dostal. Ještě sice nevěděla, jestli mu něco doopravdy řekne, neměla v plánu jít proti Jessice a ani vůči Lence neměla zrovna čisté svědomí, ale na druhou stranu byl Blaise kamarád, který posledních několik týdnů stál za ní. A i když se to těžko připouštělo, tady byla Lenka někdo, kdo ji neměl zrovna v lásce a kdo se k ní rozhodně nehlásil.

 

***

 

„Bezva," zvedla se Jessica deset minut poté, co Ginny se Zabinim opustila společenskou místnost. „Dawn, zvedni ten zadek!"

„Teď?" vzhlédla k ní otráveně Dawn. „Možná sis toho nevšimla, ale snažím se naučit na zítřejší test a …"

„Stejně to umíš," mávla nad tím černovláska rukou a vytáhla svou kamarádku na nohy.

Dawn si jen podrážděně povzdechla, ale následovala svou kamarádku k východu z místnosti. Ani ne tři minuty po nich opustil zmijozelské prostory i Draco Malfoy. Jejich odchod však neušel pozornosti Garyho a Jamese, kteří také na nic nečekali, sbalili si své věci a vydali se hledat Catherine. U stolu tak zbyli jen Eric Harper a Richard Bole, kteří se lehce nechápavě dívali za svými spolužáky. Ani jeden z nich netušil, proč všichni tak najednou zmizeli. Oproti tomu se Pansy kousek od nich pobaveně usmívala a Theodor Nott, jenž seděl vedle ní, měl na tváři podobný výraz. To, co se poslední dobou dělo kolem Ginny, je oba dva velmi bavilo. Hlavně, když oba o sobě po celou dobu věděli, že znají její tajemství.

 

***

 

„Stejně bych byla radši, kdybys to nedělal, Blaisi," ukončila Ginny její dohodování se Zabinim ohledně jeho sázky s Jessicou. „Ale je mi jasné, že ať už řeknu cokoliv, stejně si to uděláš podle sebe."

„Jsem rád, že to chápeš," usmál se na ni Blaise. „Každopádně děkuji za ty informace. A za rady. Jsem si jistý, že je dobře zužitkuju."

„O tom nepochybuju," zamračila se. „Sice pochybuju o tom, že se ti to povede, ale kdyby náhodou… Neubliž jí, prosím."

„Pokusím se," přikývl. „Ještě jednou dík, Ginny," naklonil se k ní a zlehka ji políbil na tvář. „Jestli se mi to povede vyhrát, máš u mě pozvání do Prasinek," mrknul na ni a otočil se k odchodu. Zastavila ho však Ginnina ruka, která chytila tu jeho.

„Chci s tebou ještě o něčem mluvit."

Podezřívavě přimhouřil oči. „O čem?"

„Já…" skousla si ret. „Co se děje mezi Dracem, Jessicou a Dawn? Nedávno jsem je viděla spolu…"

Pobaveně se usmál. „Zatím nic, s čím by sis měla dělat starosti, Ginn. Možná by ses na tohle měla zeptat Pansy, jsem zcela přesvědčený o tom, že v téhle věci má daleko lepší přehled než já. Ale můžeš si být jistá tím, že ti tři jsou odhodlaní přijít na to, co před nimi tajíš, a že se rozhodli spolupracovat."

Mlčky na něj hleděla a zpracovávala tuhle informaci. Pranic se jí nelíbilo, co právě zjistila. „Takže kromě Catherine, Jamese a Garyho teď jsou proti mně i tihle tři?"

„Neber to tak tragicky," objal ji kolem ramen a donutil ji pomalu zamířit zpátky do Zmijozelu. „Jessica s Dawn se prostě zajímají. A Draco - alespoň si můžeš být jistá, že to s tebou nevzdal. Sice se chová jak idiot, ale záleží mu na tobě. Co kdybys to pro teď pustila z hlavy? V pátek odjíždíme na Vánoce, do té doby se jim nic nepodaří zjistit, věř mi. Navíc Pansy s Theem se velmi dobře baví tím, že je všechny tahají za nos."

„Nepochybuju o tom, že i ty v tom máš prsty."

„Přece bych si něco takového nenechal utéct," mrknul na ni. „A přestaň si nad tím lámat hlavu, všechno to dobře dopadne, věř mi," usmál se na ni a Ginny se pro ten okamžik opravdu nechala přesvědčit.

 

***

 

„Zjistily jste něco?" zeptal se Draco, který se posadil na jednu z lavic v místnosti, a vážně hleděl na Jessicu a Dawn, které seděly naproti němu.

„Ani moc ne," pokrčila Jess rameny. „Snad jen to, že Catherine s Jamesem a Garym se o ní taky snaží zjistit maximum. Vlastně se nám pořád motají pod nohy, Gary se nám posledních pár dní snaží klást nenápadné otázky, jako by si snad myslel, že něco víme."

„Higgs něco podobnýho zkoušel na Pansy," přitakal Draco. „Nevím, co si myslel, přišlo mi, že má dojem, že je úplně blbá a všechno mu hned řekne. Každopádně Pans s ním pěkně zametla, podruhé za ní už asi nepřijde," ušklíbl se.

„A Catherine se snaží tahat novinky z Notta, včera jsem slyšela jeho a Zabiniho, jak se o tom baví. Mají z toho celkem slušnou srandu," dodala Dawn. „Každopádně je jasný, že z týhle trojky nic nevytáhneme, oni Ginny nepodrazí."

„Což je od nich moc hezký, ale nám je to na prd," zamračila se Jessica.

„Máme teda vůbec něco?"

„Zatím asi ne. Jen spoustu nesrovnalostí a nezodpovězených otázek," povzdechla si Dawn.

„Skvělý, takže jediný, co víme je, že ještě patnáctýho srpna se nic nedělo, to byla u nás a vytáhla ji odtamtud její matka. A prvního září už bylo něco v nepořádku," shrnul to Draco.

„Vlastně…" zaváhala na okamžik Jessica. „Já se s ní viděla dva dny před odjezdem do školy," přiznala a přitáhla tak k sobě jeden překvapený a druhý ukřivděný pohled. „Potřebovala jsem od ní trochu poradit," otočila se na Dawn. „Byly jsme spolu na Příčný a abych pravdu řekla, působila jako vždycky. Nadávala na rodinu, chtěla se od nich dostat za každou cenu pryč, ale po celou dobu ji hlídali, furt jsme měly za zády jedno z těch jejich dvojčat," mračila se. „Divná byla až ten den, co jsme jeli do školy."

„Takže se něco stalo během těch dvou dní?" zamyslel se Draco. „To ale taky nedává smysl."

„Nedává, protože když dorazila na nástupiště, chovala se jako obvykle," přikývla Dawn. „Sešly jsme se před vlakem a společně jsme obsadily jedno kupé. A pak šla za tebou," kývla na Draca. „Teprve když se vrátila zpátky, byla taková… Zamlklá," vzpomínala. „Jako by se něco stalo."

„Myslím, že říkala, že se dostala do konfliktu s Longbottomem a Láskorádovou," doplnila ji Jess.

Draco je zamyšleně pozoroval a v duchu si přehrával, co se ten den doopravdy stalo. Doteď tomu nepřikládal větší důležitost, měl prostě za to, že se s Ginny něco stalo během doby, co byla u rodičů, ale najednou i to začalo vypadat podezřele. Vše nasvědčovalo tomu, že se něco změnilo během neskutečně krátké doby, což mu připadalo přitažené za vlasy. Zamyslel se nad tím tak důkladně, že si teprve po chvíli uvědomil, že ty dvě ho bedlivě pozorují. „Co?"

„Já jen, že vypadáš, jako bys právě na něco přišel," pokrčila Dawn rameny.

„Ten den ve vlaku byla opravdu divná," odvětil pomalu. „Přišla k nám do kupé, chvíli se zdržela, ale pak šla na záchod. Když se dlouho nevracela, šli jsme se po ní s Pansy kouknout. Nějak se nepohodla s Longbottomem a Láskorádovou, teda aspoň tak nám to připadalo. Nejdřív jsme slyšeli jen zvýšené hlasy a pak už viděli Ginny ležící na zemi, ti dva mezitím někam zmizeli, tak jsme usoudili, že se nějak porvali. Ale nic z toho jsme ve skutečnosti neviděli, jen jsme si to domysleli."

„A když se vrátila, byla už taková divná," dodala Jess.

„Byla divná už ve chvíli, kdy jsme k ní přišli," mračil se Draco. „Jako by to ani nebyla ona, chovala se k nám stejně, jako se obvykle chová k Nebelvíru a dalším. Prostě jako k někomu, kdo jí leze krkem."

„Takže to vypadá, že se něco stalo během cesty ve vlaku," shrnula to Dawn. „Mohli jí Longbottom a Láskorádová něco říct? Nebo udělat?" nadhodila.

„To brzy zjistíme," uzavřel to Draco a vstal. „Ještě se domluvíme," kývl na ně a opustil učebnu.

Dawn se také už postavila na nohy a chystala se k odchodu, když si uvědomila, že Jessica stále sedí a nepřítomně zírá do prázdna.

„Jess?"

„Já proti Longbottomovi jít nemůžu, Dí. Všechno bych si tím jen podělala," hlesla.

„Ale…"

„Nemůžu si dovolit prohrát s Blaisem další sázku. Ne tuhle," vysvětlila. „Na tohle budete muset s Malfoyem stačit sami, já potřebuju Nevilla sbalit, ne ho jít přepadnout někam na chodbu a tahat z něj rozumy."

„Myslím, že ve dvou na to budeme stačit," ušklíbla se Dawn nad kamarádčinými důvody. Na jediný kratičký okamžik si bláhově pomyslela, že by mohlo jít Jessice o něco víc, že se jí protiví zjišťovat informaci takovým způsobem, jak měli v plánu, ale ukázalo se, že černovlásce šlo jako vždy o její úspěch, nic víc.

 

***

 

Druhý den u snídaně Ginny zamračeně sledovala svoje dvě kamarádky, které seděly notný kus od ní a o něčem se potichu bavily. Přestože včera dala na Blaisovu radu a nijak se v tom nešťourala, pohled na ty dvě jí takhle po ránu zrovna na náladě nepřidal. Nemohla si nevšimnout pohledů, které na ni vrhaly a kterými čas od času obdařily Draca, jenž se nacházel jen kousek od nich a o něčem se bavil s Pansy. Připadalo jí, že má Malfoy až moc dobrou náladu, takovou v poslední době rozhodně nemíval, spíše naopak. Toužila po tom vědět, co mají ti tři v plánu, nevědomost ji ubíjela.

„Přestaň je probodávat pohledem."

„I tobě dobrý ráno, Theodore," vzhlédla k tmavovlasému mladíkovi, který právě dorazil a posadil se vedle ní. Do té doby jí dělali společnost jen Eric s Richardem, ale ti už byli na odchodu. „Kde máš Blaise?"

Nott se jen ušklíbl a pohodil hlavou za sebe. Ginny automaticky pohlédla na místo, kam naznačil a i na její tváři se objevil pobavený úšklebek. Samozřejmě, že Zabini využil první příležitosti, která se mu namanula, a nakráčel si to přímo k Lence Láskorádové. Několik vteřin je pobaveně pozorovala, než její pozornost opět upoutal Theodor.

„Jakou myslíš, že má šanci?"

„U Lenky? Nulovou," dala mu upřímnou odpověď. „Ona je skvělá, ale žije v  tak trochu jiným světě. Jemu dřív přeskočí, než mu ona dá jakoukoliv odpověď."

„Takže sázíš na Jessicu?"

„Ne. Znám je oba dva dost dobře na to, abych věděla, že nemají sebemenší šanci na úspěch," usmála se. Nezasvěcenému posluchači by se mohlo zdát, že mluví o Jess a Blaisovi, ale Nottovi, který znal pravdu, bylo jasné, že má na mysli Láskorádovou a Longbottoma. „Proč jsme se my dva nebavili už dřív, Theodore? Věděl jsi všechno a stejně jsi zůstal v pozadí, zatímco Blaise udělal naprostý opak. Snažila jsem se to pochopit, ale nejde mi to."

„Nepovažoval jsem to za dobrý nápad," pokrčil mladík rameny. „Navíc jsem viděl, jak si to Blaise užívá. Nerad bych mu kazil zábavu."

„Držíš se až moc mimo všechno dění."

„A ty jsi zas uprostřed všeho."

„Trefa," připustila. „Slyšela jsem o tobě a Catherine."

„Slyšela jsi jen to, co udělala Catherine pravdou," opravil ji Theodor a zamračeně pohlédl na místo, kde seděla jmenovaná blonďatá dívka a bavila své okolí. „Snaží se ze sebe dělat důležitější, než doopravdy je. Nikdy se ke mně nedostala blíž než třeba ty. Jen se snaží zapůsobit a uzmout si trochu té moci pro sebe. A podívej se, co má. Dva spolužáky, kterým je dobrá leda tak do postele," ušklíbl se pohrdlivě, „a skupinku neužitečných páťáků a čtvrťáků, kteří mají radost z toho, že si jich všímá někdo starší. Ve skutečnosti neznamená nic a nikdy znamenat nebude. Celé roky žila ve tvém stínu, hrála si na tvoji kamarádku a využívala všeho, co jí ta pozice přinášela. Ale jakmile jsi ustoupila stranou, pokusila se dostat na tvé místo. A podívej se, co má ona a co ty. Holky od nás z ročníku se s ní nebaví, Pansy ji nesnáší, pro Dafné a Tracy je absolutně nedůležitá a nudná a Millicent se celkově o své okolí moc nezajímá. Blaisovi je pro smích, byla by mu dobrá leda tak do postele, ale vzhledem k tomu, že už ji tam měl a co jsem tak slyšel, za moc nestála, tak ani tuhle funkci plnit nemůže. S Dracem si už taky začala, ale ten ji poměrně nemilosrdně odkopl a stále jí nemůže přijít na jméno. Můj postoj znáš. A Crabbe a Goyle?"

„Chápu," přikývla Ginny.

„Nemyslím si. Ty pořád nevidíš sebe tam, kde máš. Snažíš se víceméně držet mimo dění, nedobrovolně se sice stáváš objektem zájmu všech ostatních, ale bráníš se tomu. A přitom bys měla mnohem větší prospěch z toho, kdybys nechala věci plynout. Jsi zvyklá na určitou popularitu, Ginny. A je jedno kde. Tam nebo tady, není to jedno?" zeptal se s jakýmsi zvláštním úsměvem.

„A co bych tady z toho měla?" podivila se.

„Zkus to a uvidíš," ušklíbl se a postavil se na nohy. „Nech si to přes prázdniny projít hlavou," poradil jí ještě, ohlédl se na Blaise, který se stále snažil oblbovat Lenku, a odešel z Velké síně.

Několik dalších minut seděla Ginny sama na lavici a přemýšlela o Nottových slovech. Stále nedokázala pochopit, co přesně tou svou radou myslel. Ale než se stačila dostat k nějakému řešení, volné místo po Theodorovi obsadil Blaise, který se konečně rozhodl nasnídat se.

„Tak jak chutná neúspěch?" zeptala se ho Ginny poťouchle.

„Ta holka to vážně nemá v hlavě v pořádku," zavrčel a natáhl se po kávě. „Člověk se jí snaží zalichotit, pozvat ji na rande a místo toho se dočká přednášky o muchlorohých chropotalech. Vážně, copak si opravdu myslí, že něco takového může existovat?"

„Ne, ona je o tom přesvědčena," bavila se Ginny na jeho účet. Když už nic jiného, tahle jeho sázka jí ještě mohla přinést hodně zábavy. „Takže jsi ani trochu nepokročil?"

„Asi ne," odvětil váhavě. „Nejsem z jejích odpovědí zrovna dvakrát moudrý."

Ginny si nemohla pomoci, musela se nahlas rozesmát. Varovala ho, říkala mu o tom, jaká Lenka je, a on přesto přišel udivený nad tím, jak se ona blonďatá Havraspárka chovala. „Nemáš u ní sebemenší šanci, Blaisi," chichotala se.

„Blbost. Když ji nechám mluvit, nabudím u ní dojem, že se o to všechno zajímám… Třeba jmelí by mohlo zafungovat," uvažoval nahlas.

„Poví ti leda tak to, že je prolezlé škrknami," zazubila se na něj rusovláska.

„Ani se nebudu ptát, co to je."

„To by byla ztráta času, Lenka ti to později určitě mileráda vysvětlí."

„S tou sázkou jsem se hodně unáhlil, že jo?" přiznal si najednou.

„Neboj," postavila se a položila mu ruku na rameno. „Jessica to nebude mít o nic jednodušší. Neville sice není takový snílek jako Lenka, ale zato nepodlehne někomu, jako je naše Jess. Myslím, že jste v celém hradě nemohli najít lepší objekty. I Snapea byste dostali snadněji než tyhle dva," usmála se na něj sladce a vydala se na vyučování.

Blaise zůstal ještě několik dalších minut v síni a snažil se vymyslet, jak tento problém vyřešit. Zpočátku mu to nepřišlo natolik šílené jako nyní, ale rozhovor s Láskorádovou zcela změnil jeho názor. Nikdy dřív s ní pořádně nemluvil, spíš o ní jen slyšel a tak, ale rozhodně nečekal, že by mohl narazit na něco takového. Aby se k této blondýnce dostal, potřeboval něco speciálního. A přestože si to nerad přiznával, věděl, že bude opět potřebovat Ginninu pomoc, jestli chce alespoň malou naději na úspěch. Minule jí kladl špatné otázky, tentokrát se musí zaměřit na něco jiného. Na něco, co by mu pomohlo dostat se přes Lenčinu obranu a její prazvláštní chování.

 

***

 

Dawn nervózně přešlapovala ve Vstupní síni a čekala, až se objeví Draco. Domluvili se spolu, že se setkají před hradem, ale tam byla dost velká zima na to, aby tam mohla trávit déle času. Před dvěma dny se jim od nějakého mladšího studenta z Nebelvíru podařilo zjistit, že Láskorádová s Longbottomem tráví každé čtvrteční odpoledne u Hagrida. Dohodli se proto, že si na ně počkají, až se budou před večeří vracet zpět do hradu. Bylo však už pět hodin pryč a Malfoy nikde. Netrpělivě přešla ke dveřím a nahlédla ven, ale ani tam ho neviděla. Teprve po dalších deseti minutách se konečně uráčil ukázat.

„Jdeš pozdě," zamračila se na něj.

„A tobě chybí druhá polovina," okomentoval Jessičinu nepřítomnost.

„Nebylo jí dobře, tak zůstala v ložnici," zalhala hladce. „Stačíme na to sami, uvidíš."

„Tím bych si nebyl zas tak jistej," odsekl Malfoy. „Počítal jsem s početní převahou a Rosierová se uráčí nedostavit. Uvědomuješ si, co to znamená?"

„Nevyšiluj."

„Tys asi v poslední době ty dva neviděla, co? Podceňuješ je, ve dvou máme moc vyrovnaný šance na to, abychom je dokázali zaskočit. Počkej tady a kdyby se vraceli, zdrž je."

Dawn mohla jen bezmocně sledovat, jak blonďák zamířil zpět do sklepení a nechal ji ve Vstupní síni samotnou. Další čtvrthodinu si připadala jako naprostý idiot, když tam jen tak stála a čekala na něco, co vůbec nemuselo proběhnout. Měla sto chutí se sebrat a odejít, ale na druhou stranu to nechtěla tak lehce vzdát. Nakonec se Malfoye opravdu dočkala, když se konečně vrátil zpět a přivedl si s sebou Crabbea a Goyla.

„To jako vážně?" zatvářila se nesouhlasně při pohledu na ty dva. „Neměla jsem v plánu je fyzicky zlikvidovat."

„To ani já ne," odpověděl Draco s lehkým náznakem úšklebku a přistoupil k ní blíž. Vzápětí snížil hlas natolik, aby ho jeho dva společníci nemohli slyšet. „Jsou dost tupí na to, aby nepochopili, o co se jedná. A dokáží je udržet v šachu na dost dlouho. Ber to z tý lepší stránky, Pritchardová. Jestli někdo přijde k úhoně, nebudeme to my dva."

„Ale jestli se cokoliv stane, máš to na triku ty."

„O to si nedělej starosti," ušklíbl se a opřel se zády o zeď.

„Co když ale pochopí, o co se jedná? Nechci Ginny způsobit nějaké problémy, kdyby to bylo něco vážnýho a…"

„Přinejhorším jim vymažeme paměť," pokrčil jen rameny.

Nevěřícně na něj vykulila oči. „To nemůžeme! Ani jeden z nás k tomu nemá dostatečné kompetence, mohli bysme jim trvale uškodit a."

„Vážně si myslíš, že by to byla nějaká změna?"

„Malfoyi…"

„Theodor na to má dostatečné znalosti," nenechal ji domluvit. „Pokud se dostaneme do nějakého problému, bude nás z toho muset vytáhnout. Tak jako tak v tom jede s nimi a jestli se něco zvrtne, ještě rád nám pomůže."

Nepřesvědčeně na něj chvíli zírala, ale nakonec spolkla veškeré své námitky a dál už to nerozebírala. Její názor zde nebyl k ničemu, Draco byl rozhodnut vykonat to po svém a nic z toho, co by řekla, by nemělo větší váhu. Byla zde jen do počtu, jen jako někdo, kdo se mu momentálně hodil. Stejně tak se ale hodil on jí a věděla, že tohle je nejlepší příležitost k tomu, aby zjistili, co se s Ginny děje.

O necelých deset minut později se všichni čtyři přesunuli na školní pozemky, když z okna zahlédli, že Láskorádová s Longbottomem konečně opouštějí bezpečí Hagridovy hájenky. Zpoza jednoho rohu sledovali, jak bezstarostně kráčí po vyšlapané cestě a ani v nejmenším si nepřipouští, že by jim mohlo něco hrozit. Dawn toto chování připadalo zvláštní vzhledem k tomu, do jaké role se v posledních měsících stavěli. Takto vyrovnanou a sebevědomou chůzi by čekala od někoho ze Zmijozelu, od někoho, komu vedení školy nadržovalo. Ne však od nich. Vzápětí se však přesvědčila, že se ve svém odhadu mýlila. Jakmile dal Draco pokyn k tomu, aby Crabbe a Goyle ty dva zajali, Nebelvír a Havraspárka bleskově vytáhli hůlky a zaujali obrannou pozici. Teprve tehdy vystoupila z úkrytu i ona s Dracem.

„Co chceš, Malfoyi?" štěkl na ně Longbottom, jakmile si jich všiml.

„Jen odpověď na několik otázek," odpověděla místo něj Dawn a pohlédla mu do tváře.

„Pritchardová!" zasyčel na ni Draco.

„Chci vědět," ignorovala ho Dawn, „co se stalo mezi vámi a Ginny prvního září ve vlaku."

Nemusela se na svého partnera podívat, aby jí bylo jasné, že ji právě vraždí pohledem. Už předtím jí velmi jasně řekl, jak chce postupovat, a tohle rozhodně nebylo tak, jak si představoval. Ona ale s jeho přístupem nesouhlasila a chtěla to udělat po svém. Byla ráda Zmijozel, milovala svoje malé intriky a zákulisní boj, ale otevřené násilí jí bylo vždycky cizí a nehodlala se k němu uchýlit ani nyní.

„Nic, co by vás mělo zajímat," odsekl však Longbottom.

Vzápětí ucítila, jak ji něco strhlo dozadu, zatímco Crabbe s Goylem se vrhli na Nebelvíra. Vyčítavě pohlédla na Draca, ale ten už měl plné ruce práce s tím, aby dostal Láskorádovou. S povzdechem vytáhla svou vlastní hůlku a pomohla Vincentovi a Gregorovi s Longbottomem. Po několika minutách se jim podařilo ty dva zneškodnit, především proto, že Neville nepočítal s tím, že by ho mohla Dawn nějak ohrozit.

„Začneš teď mluvit, Longbottome?" ušklíbl se Draco, zatímco držel Lenku jako rukojmí a hůlkou jí mířil na krk.

„Bylo tohle nutný?" mračila se na něj Dawn.

„Zmlkni. Co se stalo ten den ve vlaku."

„Nic," odsekl Neville.

„Nic se nestalo," ozvala se najednou Lenka, čímž všechny překvapila. „Potkali jsme se, ona se s Nevillem pohádala, ale nic víc."

„Prokleli jste ji."

„Ani jsme nevytáhli hůlky!" štěkl po něm Neville. „Proč se nezeptáte jí?"

„Nedovolil jsem…"

Dawn jen protočila oči a skočila Malfoyovi do řeči dřív, než stačil cokoliv dalšího říct. „Proč jsme ji teda našli v bezvědomí?"

„S tím my nemáme nic společného. Když jsme odcházeli, byla v naprostém pořádku."

„Lžeš!"

„Myslím, že nelže," hlesla váhavě Dawn, ale najednou si byla zcela jistá tím, že je to pravda. „Nechte je jít."

„Pritchardová!"

„Udělej, co říkám, Draco! Oni nám nelžou. Nic víc už se nedozvíme."

Několik dlouhých vteřin na ni zíral, ale nakonec pokynul Crabbeovi a Goylovi, aby nechali Nevilla jít, a on sám pustil Lenku ze svého sevření. Longbottom okamžitě popadl svou kamarádku za paži a odváděl ji od svých nepřátel, blondýnka se však přesto ještě zastavila a upřela na ně oči.

„Myslím, že Ginny omdlela sama od sebe. Když jsme odcházeli, slyšeli jsme nějakou ránu, ale pak už ses objevil ty a Parkinsonová," sdělila jim, než spolu s Longbottomem zmizela v hradě.

Draco s Dawn na sebe nechápavě pohlédli, tohle jim ani zdaleka nepomohlo, naopak to vneslo do jejich problému ještě víc otázek. Bylo jim však jasné, že odpovědi zvenčí už nezískají. Musejí se zaměřit přímo na Ginny, jiná možnost už nebyla.  

<< 11. kapitola <<                                                    >> 13. kapitola >>

24.09.2013 20:20:10
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one