My world of fantasy...

11. kapitola ŽzZ - Únikový manévr

Slíbená kapitola pro Abigail. Sice je o trošku později, než jsem čekala, ale nakonec je. A pokud tu budou nějaké komentáře, pokusím se o víkendu přidat další.
K.

***

Ginny si znuděně podpírala hlavu a snažila se dávat pozor v hodině formulí, kterou právě měli s havraspárskými studenty. Nic ji však nedokázalo donutit k tomu, aby projevila alespoň trochu zájmu o probíranou látku. Nejen, že ji neustále rušila Catherine s kluky, kteří seděli před ní a ustavičně se smáli, ale zároveň ji znervózňovala Jessica s Dawn, které po ní čas od času hodily zamračený pohled. Přestože od plesu uběhlo už pět dní, stále se ještě neodhodlala prozradit jim pravdu, přestože jim ji slíbila. A protože na ni začaly poměrně dost tlačit, vyhýbala se jim tak hodně, jak jen to šlo. Nyní se snažila předstírat zájem o učení, ale věděla, že jí to ani jedna z nich nežere. Za ty tři měsíce už ji stačily poznat dost dobře na to, aby věděly, že i když jí formule docela jdou, zas tak moc je v lásce nemá.

Aby nemusela čelit jejich pohledu a nemít přitom v zorném poli Catherine, která jí poslední dobou lezla na nervy čím dál tím víc, stočila svoji pozornost k levé polovině třídy, kde seděli Havraspárští. Bez většího zájmu přejížděla pohledem po všech pěti přítomných klucích a třech dívkách, než se jí oči zastavily na osamocené postavě v přední lavici. Tak tak zadržela povzdechnutí a nasadila opět nezúčastněný výraz, přesto si však neodpustila skousnutí dolního rtu, když pozorovala Lenku, jak rozšířenýma očima hledí na profesora Kratiknota a sem tam si udělá nějakou tu poznámku. V poslední době se snažila nemyslet na ni a na Nevilla, jen jí to připomínalo, jak moc jí chybí její starý život, její opravdový život, ale i přes veškerou ignoraci se jí to nedařilo. Nemohla si nevšimnout, jak se ti dva ujali vedení odporu vůči bradavickým Smrtijedům, jak se postavili do čela povstání a bojkotovali vše, co si Snape s Carrowovými vymyslel. Jako jedni z mála měli odvahu postavit se jim a napadnout jejich zcestné nápady a bránit proti nim slabší studenty. Dokonce se i pokusili ukradnout Nebelvírův meč z ředitelovy pracovny, což bylo něco, za co je bradavičtí studenti obdivovali.

„Ginn,“ drkla do ní Jessica.

„Co?“ otočila se otráveně na svou spolužačku, která ji právě vytrhla z víru myšlenek.

Místo odpovědi jen kývla hlavou před sebe. Vzápětí se na Ginnině tváři objevil znechucený výraz, když si všimla Garyho a Jamese, mezi kterými seděla Catherine a kteří rozhodně neměli ruce na místech, kdy by je mít měli. Hodila po Jessice výraz, který se od ní očekával, a znovu odvrátila hlavu. Zrak jí opět ulpěl na Lence, která právě nasadila svůj zasněný pohled, za který ji v tomto čase musela obdivovat. Stále to byla ta bezstarostná holka jako vždycky, i přes napjatou dobu a zlé časy. Několikrát za sebou prudce zamrkala, aby zahnala nechtěné slzy. Měla v tom být s nimi, pomáhat jim s revoltou a ochranou studentů. A měla být v té pracovně a pomáhat jim s ukradením meče. Třeba by se jim to i povedlo, kdyby jich bylo víc. Věděla, že by ani na okamžik nezaváhala a stála jim po boku, byla by jim rovnocennou partnerkou, možná i víc. Byli společně na ministerstvu zachránit Siriuse, bojovali se Smrtijedy a zabránili Voldemortovi získat věštbu. A loni bránili školu proti následovníkům Temného pána. Měli společně jít i do poslední bitvy, po boku Harryho, Hermiony a Rona. S bodnutím srdce si uvědomila, že oni pravděpodobně i půjdou. Jen ona ne. I kdyby stokrát chtěla, nedovolí jí to, nebudou jí věřit, nebudou ji tam chtít. Ani vlastní rodina ji nechtěla, když nepočítala Charlieho, jak by ji mohli chtít oni? Jak by ji mohlo chtít Nebelvírské trio, kterému údajně ublížila víc než komukoliv jinému? Byla odkázána k tomu, aby stála někde v pozadí a nechala ostatní, aby ten boj vybojovali za ni. Protože i kdyby se zapojila, jedna strana by ji pravděpodobně považovala za zrádce a ta druhá zas za nedůvěryhodného přeběhlíka. Tak jako tak neměla sebemenší šanci se toho nějak aktivněji zúčastnit.

„Ginny!“ sykla na ni Jessica.

„Co zas?!“

„Slečno Weasleyová,“ zamračil se na ni profesor Kratiknot. „Mohla byste mi zopakovat, co jsem právě říkal?“

„To bych nemohla, pane profesore,“ pokrčila rameny. „Neposlouchala jsem vás.“

Zmijozelští kolem ní se pobaveně rozesmáli, zatímco Havraspár na ni hodil nepříjemné pohledy. Nijak na ně nereagovala, jen dál sledovala Kratiknota a čekala na jeho reakci.

„Deset bodů ze Zmijozelu.“

Lhostejně přikývla, věděla, že takovýto úbytek bodů počítadla ani nezaznamenají, Carrowovi rozdávali na svých hodinách Zmijozelu tolik bodů, že se mezitím takového malé ztráty ihned ztratily. Proto ani nikomu z její koleje nevadilo, co se stalo, už předem byli jasní vítězi Školního poháru.

Jakmile se ozval zvonek ohlašující konec hodiny, urychleně sebrala svoji tašku, předtím se ani nenamáhala z ní vyndávat učení, a dřív než ji Jessica s Dawn stačily zastavit, vyběhla z učebny a zmizela za nejbližším rohem. Vzhledem k tomu, že jim pro ten den škola definitivně končila, byl to jediný způsob, jak se vyhnout tomu, aby se na ni pověsily a pokusily se ji dotlačit k pravdě. Zkoušely to na ni každý den různými způsoby, jednou čistě po zmijozelsku, podruhé se pokusily hrát na city a Ginny se docela děsila toho, co přijde dál. Proto raději dala přednost rychlému útěku, který sice neměl nic společného s jejím nebelvírským cítěním a čelením problémům, naopak se víc hodil na Zmijozela, kterým koneckonců byla, ale to jí v tu chvíli bylo jedno. Potřebovala jediné – najít si co  nejrychleji takovou zábavu, ze které ji až do večera nebudou moct vytáhnout, a pak se vplížit do ložnic tak  brzo, nebo naopak tak pozdě, aby už neměly šanci ji odchytit.

Kousek od schodiště, které vedlo do sklepení a dalo se jím dostat ke zmijozelským místnostem si všimla, že jí jsou Jessica s Dawn v patách. Zároveň ale postřehla, že naproti ní přichází skupina studentů sedmého ročníku. Bez zaváhání lehce zpomalila, nahodila strojený úsměv a nakráčela si to přímo k Blaisovi.

„Chci s tebou mluvit.“

„Teď?“ ušklíbl se Zabini, kterému neunikly její dvě pronásledovatelky.

„Dělej,“ vyplivla ze sebe rychle a potichu a zavěsila se mu na paži. „Ahoj Pansy,“ usmála se zářivě na svoji kamarádku a pokynula i ostatním sedmákům. Jen Dracovu pohledu se vyhnula, naprosto ignorovala jeho přítomnost. „Když nás teď omluvíte…“

„Očividně už jsem na dnešní den zabraný,“ ušklíbl se Blaise, mrknul na Theodora Notta a obtočil paži kolem Ginnina pasu. „Tak veď, krásko,“ pobídl svoji společnici.

Ginny se na něj jen ušklíbla a vydala se dál chodbou. Stálo ji veškeré sebeovládání, aby se neotočila a nepřesvědčila o tom, že na ně ostatní opravdu zírají s takovými výrazy, jak si představovala. V duchu viděla Pansyin pobavený pohled, Jessičin a Dawnin naštvaný a Dracův zamračený. A raději si nechtěla domýšlet, jak se tváří zbytek přítomných.

 

***

 

„Co to mělo znamenat?“ zeptal se zamračeně Draco, jakmile je dvojice opustila. Na chodbě už tou dobou zůstal jen on, Pansy a Jessica s Dawn, které k nim právě dorazily. Zbytek sedmáků nad proběhlou scénou jen zavrtěl hlavou a pokračoval dál do zmijozelských komnat.

„Já ji zastřelím,“ procedila skrz zuby Dawn, když sledovala kamarádčina mizející zády. „Teď už se do večera neukáže!“

„Potřebovaly jste jí něco?“ zeptala se s úšklebkem Pansy. To, co se kolem Ginny v poslední době dělo, ji začínalo čím dál tím víc bavit. Rozhodně se s ní nenudila.

„Jako bys sama nevěděla co!“ zamračila se i Jessica. „Ginny, ty a Blaise. Slíbila nám, že… To nemá cenu, jdem.“

„Počkej,“ zastavil ji najednou Draco. „Pokračuj.“

„To tě nebude zajímat, Draco,“ uculila se Pansy. „Týká se to jen a jen Ginny a ta už je pro tebe přece dávno tabu, ne?“

„Jdi si po svých, Pans.“

„Jak chceš,“ pokrčila rameny a odkráčela pryč. Na tváři se jí přitom usídlil spokojený úsměv. Čekala, kdy Draco konečně dospěje do stádia, kdy se o Ginny začne zase doopravdy zajímat. Blaisův náhlý zájem a jeho tajnůstkářství ho dostatečně znepokojilo a aktivita Dawn a Jessicy ho konečně dokopala k tomu, aby projevil opravdový zájem. Ani na okamžik mu neskočila na tu hranou nevšímavost a nezájem, jen nečekala, že mu vydrží tak dlouho. A přitom se ukázalo, že potřeboval jen pořádný impulz. Vůbec nepochybovala o tom, že když se ti tři dají dohromady a opravdu se do toho pustí, brzy přijdou na pravdu, Ginn nebude mít šanci to už dál utajit. Jen z toho nebude zrovna dvakrát nadšená. Možná, že by měla dostat malé varování, co se chystá, a začít se připravovat na nejhorší.

 

***

 

„Tak před čím tak naléhavě utíkáš, Ginn?“ poškleboval se Blaise, zatímco bezcílně bloumali chodbami. Venku bylo natolik hnusně, že je ani na okamžik nenapadlo vydat se na školní pozemky. Chodby pro ten den musely stačit. „Pořád se snažíš vyhnout svým kamarádkám?“

„Jsou den ode dne otravnější. A hlavně hrozně vytrvalé,“ zamračila se.

„Nemělas jim to slibovat,“ pokrčil rameny. „Takže jediný důvod, proč jsi mě oddělila od přátel, se kterými jsem měl v plánu poctivě vypracovávat domácí úkoly a…“

„Blaisi,“ pohlédla na něj pobaveně. „Oba dva víme, že by ti to vydrželo tak pět minut, než by sis začal hledat lepší zábavu.“

„V tom případě by ses měla snažit, aby se z tebe ta lepší zábava stala.“

„Vlastně jsem tě chtěla požádat o laskavost.“

„To už zní zajímavěji,“ protáhl a hodil na ni zamyšlený pohled. „Tak co by to mělo být, hm?“

„Nemohl by ses alespoň na okamžik chovat normálně?“

„Uhodlas, nemohl.“

„Chci vědět, co jsem udělala na Billově svatbě. Proč mě tak nesnáší,“ upřela na něj vážný pohled. Tahle otázka ji trápila už od chvíle, kdy zjistila, že něco podobného udělala, ale stále si nebyla jistá, jestli to opravdu chce znát. Čím víc se ale blížily Vánoce a vidina svátků strávených s Charliem, tím víc toužila poznat pravdu. A nechtěla, aby to byl její bratr, kdo jí to řekne. Sice jí bylo jasné, že od Blaise to bude víc necitelné než by to bylo od Charlieho nebo kohokoliv jiného, ale na druhou stranu nepochybovala o tom, že právě on jí bude ochoten poskytnout čistou realitu a dokonce i detaily. Sice stále netušila, kde k této informaci přišel, ale počítala s tím, že i tento detail jí řekne.

„Tos to ještě nezjistila?“ podivil se upřímně Zabini.

„Tak trochu jsem to odkládala,“ přiznala neochotně. „Opravdu je to tak děsné?“

„No… Být tebou, tak bych své švagrové nelezl na oči.“

„A jeje.“

„Řeknu ti to, ale něco za to chci.“

„Myslela jsem, že za tuhle fázi jsme se už dostali,“ zamračila se na něj vyčítavě. Poslední dva týdny už z ní netahal žádné rozumy, bavili se spolu jen jako kamarádi. A najednou se opět vrátil k tomu, proč ho ze začátku tak nesnášela a proč jí tak neskutečně lezl na nervy a vytáčel ji.

Prapodivně se pousmál. „Jsou věci, který mě zajímají a který nemám šanci zjistit jiným způsobem. Vím o tobě skoro všechno, Ginny. Znám tě přes pět let, ty odlišné věci už jsem taky dávno zjistil, ale pořád mě na tobě něco fascinuje…“ odtrhl od ní pohled a na chvíli se odmlčel. „Co bys řekla na Komnatu nejvyšší potřeby? Když už se tu stala tak všeobecně známou, proč ji nevyužít,“ a aniž by čekal na odpověď, zamířil k ní. Než tam došli, víceméně mlčel, jen tu a tam prohodil nějakou poznámku, kterou Ginny skoro ani nepostřehla. Zamyslela se totiž nad jeho slovy a ani za boha nebyla schopná přijít na to, co po ní bude chtít tentokrát. Teprve když jim Komnata vytvořila vhodné prostředí a oba dva se usadili na pohodlné pohovce, se opět rozhovořil. „Vždycky jsi byla sdílná, Ginny, alespoň Dracovi jsi věřila a řekla mu téměř všechno, co se kolem tebe dělo. A on to v menší nebo větší míře řekl nám. Popřípadě jsem vás poslouchal já nebo Pansy,“ přiznal bez sebemenších výčitek. „Všiml jsem si ale, žes nikdy nemluvila o Tajemné komnatě. Za celé ty roky ses o ní ani nezmínila, naopak bych řekl, že ses jí vyhýbala.“

„A z dobrého důvodu,“ zamumlala rusovláska.

„Uděláme tedy obchod. Povím ti všechno o tom, cos udělala a neudělala na bratrově svatbě a ty mi za to řekneš o Tajemné komnatě. Platí?“

Zhluboka si povzdechla, ale nakonec mu na to kývla. Nebyla to zas tak velká cena a ať už to chtěla nebo ne, z nějakého důvodu začínala Blaisovi doopravdy věřit, i když ji to ani trochu netěšilo.

 

***

 

„Vzdej to, Cath. Už je nenajdeme,“ zamumlal James Higgs, když se spolu s Catherine Traversovou a Garym Baddockem trmáceli hradem a snažili se objevit Ginny se Zabinim. „Ti dva si prostě našli nějakou útulnou místnost a užívaj si.“

„Jsi úplně vedle, Jamesi,“ odsekla blondýna. „Říkám ti, že mezi těma dvěma je něco víc, než to vypadá. Ona by se s někým jako je on netahala pro nic za nic, to mi můžeš věřit. Něco před náma všema tají a já chci přijít na to co!“

„Nepovedlo se ti to od začátku roku,“ namítl Gary.

„To jsem na to byla sama.“

„Popravdě řečeno si už nejsem úplně jistý, jestli mě to vlastně zajímá,“ odfrkl si James. „Slibovala jsi nám nějakou senzaci, ale zatím to vypadá, že se honíme za duchem. Nakonec z toho nic nebude, uvidíš.“

„Věř mi trochu,“ otočila se na něj Catherine. „Navíc Nott tvrdil, že v tom sex ani nic podobnýho není.“

„Jo, Nottovi tak budu věřit,“ zamručel Gary. „Nezapomeň, že jsou se Zabinim kamarádi.“

„Divil by ses, co všechno ti chlap řekne v určitých momentech,“ pousmála se blondýnka a zastavila se. „Fajn, dneska to asi vážně nemá cenu,“ usoudila. „Ti dva se někam zašili a kdo ví, kde je jim konec. Jdeme zpátky.“

„Konečně.“

„Jamesi!“

„Měl bych návrh,“ skočil jim do toho Gary dřív, než se začali hádat. „Co kdybychom se něco pokusili zjistit od Jessicy s Dawn? Něco vědět musejí, i když tvrdí, že ne.“

„Můžeš se toho ujmout, tady Cath totiž nevěří,“ ušklíbl se James.

„Nebo od Pansy,“ dodala Catherine. „A já vím naprosto přesně, kdo se tohohle úkolu zhostí,“ pohlédla na Jamese s těžko zadržitelným úšklebkem. „Ta toho ví víc, než je zdrávo. A jsem si naprosto jistá, že mužskou společnost ocení.“

 

***

 

„Co chceš slyšet, Blaisi?“

„Všechno,“ odvětil zlehka a naklonil se, aby jí mohl pohlédnout do očí. „Nikdy jsi o tom  neřekla ani slovo, alespoň ne tak, abych to slyšel. Možná, že Draco něco ví a opravdu si to nechal jen a jen pro sebe… Ale i kdyby, tak tvůj příběh mě zajímá víc než ten původní. Zmijozelská Ginny ovládána Ty-víš-kým… Tam asi nebylo potřeba ani moc manipulace, už v prváku jsi byla pěkná potvora,“ zašklebil se. „Ale Nebelvír a Pán zla? To je vskutku zajímavá kombinace.“

„Jednou se ti ta tvoje zvědavost vymstí, Zabini.“

„Možná,“ připustil. „Ale nemyslím si.“

„Víš o tom, že můj život bez tebe byl daleko jednodušší? Celých šestnáct let mi někdo jako ty nechyběl. Netuším, čím jsem si tě zasloužila.“

„Važ si toho, jsem nenahraditelný.“

„Jsi nafoukaný.“

Pobaveně se ušklíbl, ale pak už ji pobídl k tomu, aby začala vypravovat. Jen velmi neochotně začala vzpomínat na události ze svého prvního ročníku, ale překvapovalo ji, jak lehce to šlo. Blaise měl v jednom pravdu – nikdy o tom s nikým pořádně nemluvila, uchovávala to všechno v sobě a tématu Tom Raddle jako student a Tajemná komnata se vyhýbala jako čert kříži. Zpočátku, první roky po té události, ji to stále trápilo a měla z toho noční můry, a později už ti prostě jen vytěsnila ze své paměti. Bylo zvláštní to po tak dlouhé době zase vytáhnout a vrtat se i v těch nejmenších podrobnostech, rozebírat své pocity a chování. Nedokázala pochopit, jak je možné, že si pamatuje všechno až do těch sebemenších detailů. Několikrát měla tendenci je vynechat, ale Blaise ji nenechal. Když říkal, že chce slyšet všechno, myslel tím úplně všechno. Když po mnoha a mnoha minutách konečně skončili, s naprostou jistotou věděla, že tento člověk už toho o ní ví víc než kdokoliv jiný. Nikdy nebyla k nikomu až takhle upřímná, nikdy nikoho nenechala nahlédnout až tak hluboko do ní samé, jen jemu. Nějak se jí dostal pod kůži a věděla, že se nemůže vymlouvat na to, že ji něčím vydírá nebo na ni tlačí. Trávila s ním čas dobrovolně a ve své podstatě mu to i ochotně řekla. Mohla z tohohle spojení už dávno vycouvat, ale neudělala to a ani to neměla v plánu. V Zabinim měla pevnou oporu, nepochybovala o jeho loajalitě k ní a věděla, že i kdyby mu přestala říkat věci, nevykašle se na ni a dál ji bude podporovat. Netušila sice, jak k tomuhle názoru došla, ale věděla, že je to jen čistá pravda.

„Jsi na řadě. Tvoje téma jsme vyčerpali, teď chci zas něco slyšet já.“

„Jak si přeješ,“ usmál se. „Ale připrav se na to, že to není žádné veselé vypravování.“

„Jako by tohle bylo.“

„Tohle bylo něco, o čem jsi potřebovala mluvit. Tohleto je něco, co zas potřebuješ slyšet, ale nebude se ti to líbit.“

„Děláš to pro mě nebo pro sebe, Blaisi?“

„Oboje, krásko. Vždycky oboje.“

S povzdechem protočila oči a pohodlněji se uvelebila na sedačce. Teprve nyní si uvědomila, že po celou dobu seděla předkloněná a opřená o svá kolena, zatímco vzpomínala na svůj první ročník. Bolela ji z toho záda a nechtěla, aby to mělo nějaké dlouhodobější následky.

„Co se stalo na té svatbě, Blaisi? Z mého pohledu byla docela povedená. Spolu s Fleuřinou sestrou jsem byla družička, Fleur to neuvěřitelně slušelo, i Bill vypadal šťastný… Sešla se tam úplně celá naše rodina, včetně všech strýčků a tetiček z pátých a dalších kolen… Dokonce i Harry tam byl, i když maskován jako jeden z našich příbuzných,“ pousmála se. „Kdyby ten den nepadlo ministerstvo a nevpadli tam pak Smrtijedi, byla by to naprosto úžasná svatba.“

„Vážně tě nenapadá jediný způsob, jak jsi to mohla pokazit?“ podivil se upřímně Zabini.

Mlčky zavrtěla hlavou, ale zamyslela se nad jeho otázkou. V mysli jí vytanulo mnoho věcí, ale nic z toho se jí nezdálo dostatečně hrozné na to, aby ji za to bratr nenáviděl.

„V podstatě jsi to celé sabotovala, Ginn. Nikdy jsi Fleur neměla v lásce, od prvního dne, co se objevila v Bradavicích, jsi na ni měla pifku, a když se pak dala dohromady s tvým bratrem, začala jsi ji vážně nesnášet. Řekl bych, že to bylo i proto, že Bill byl snad jediný z tvých bratrů, se kterým jsi ještě jakž takž vycházela. Obviňovala jsi Fleur z toho, že ti narušuje i tuhle poslední vazbu k rodině, protože abych byl upřímný, ani ona tě neměla ráda,“ pousmál se.

„Klasika. Dál?“

„Kdyby tě Bill neměl rád, pravděpodobně bys na tý svatbě ani nebyla, rodina nerodina. Jenže on si prostě vyžádal tvoji přítomnosti, i když teda o pozici družičky nemohla být ani řeč,“ uchechtl se. „Fleur by to nezkousla a ty už tuplem ne. Prostě jsi tam byla jako host. Z toho, co Draco říkal, ses tam zrovna dvakrát nehrnula, ale nakonec jsi jim kývla na to, že přijdeš.“

„Sama?“ zeptala se Ginny, ve které začalo hryzat podezření.

„Blázníš? Samozřejmě, že sis přivedla společnost,“ zasmál ses pobaveně. „Trávila jsi léto u Draca, takže bylo samozřejmé, že dorazíš v jeho doprovodu. A z nějakého důvodu ti přišlo jako děsně dobrý nápad, když tam dorazí víc lidí. Takže krom tvého milovaného Malfoye jsem tam šel i já, Pansy a Theodor. Původně jsi do toho chtěla zatáhnout i Jessicu, Dawn a Catherine, ale Pansy ti to vymluvila. Naštěstí.“

„A to mi dovolili tam jen tak přitáhnout čtyři další lidi ze Zmijozelu?“

Skepticky na ni pohlédl: „To jako vážně?“

„Nebudu hádat, prostě mi to řekni!“

„Fajn, prostě jsi věděla o tom, že tam bude Potter převlečený za jednoho z vašich příbuzných. A připadalo ti jako děsná sranda, proč by tam takovýhlech lidí nemohlo pobíhat víc. Takže jsme tam všichni přišli jako někdo z rodiny Weasleyových. Vůbec si nevšimli toho, že k nim nepatříme, prostě nás vzali a bylo to.“

„A dál?“ zeptala se s narůstající obavou.

„Ze začátku to probíhalo vážně dobře, prostě ideální svatba. Hromada příbuzných a kamarádů, šťastný ženich s nevěstou… Docela jsme si to s klukama užívali, sice jsme museli být převlečeni za Weasleyovi, ale tvoje švagrová tam měla několik kamarádek, které v sobě určitě musely mít nějakou tu vílí krev a…“

„Já si to dovedu živě představit, Blaisi, nechci detaily,“ skočila mu rychle do řeči Ginny, ale koutky úst jí nebezpečně cukaly.

„Navíc vidět tvé bratry v zajetí té vaší tetičky…“

„Muriel?“ napověděla mu.

„Dokonalé,“ přikývl.

„No, tak jako tak měla Pansy dost práce s tím, aby ti rozmluvila zkažení samotného obřadu, což jsi měla v plánu. I když teda svatební dar… Řekněme, že byl hodně nezvyklý. A rozhodně nechtěný. S Dracem jste uvařily lektvar, který měl Billovi ukázat pravou tvář jeho manželky, do sbírky jste přidali anti-nápoj lásky, nápoj lásky… samé lepší věci. Když nevěsta zjistila, o co se jedná, málem se rozbrečela.“

„Aj… To asi není všechno, co?“

„Ne,“ potvrdil jí Blaise. „Vlastně jsi zesměšnila Fleur. Netuším, jak se vám to s Pansy podařilo, ale krátce poté, co si zatancovala tanec s ženichem a několika hosty, jste na ni seslaly kouzlo, které ji tak trochu… zošklivilo? Pamatuješ si, jak vypadají víly, když se přestanou ovládat?“

„Ups.“

„A z šatů jste jí udělaly cáry. Jenže nikdo si v tom chaosu tam nevšiml, kdo to doopravdy udělal, až ke konci za tebou Bill přišel a víceméně tě vyhodil pryč s tím, že s tebou už nechce mít nic společného.“

„Už se nedivím, že se mnou minule nechtěl mluvit,“ povzdechla si zrzka. „Fleur sice není zrovna ideální, ale tohle bylo opravdu moc, udělat jí to na vlastní svatbě.“

„Navíc když tam vpadli ministerští, tak to ještě pokračovalo. Teprve tehdy jsme ze sebe shodili ty převleky, tvoje rodina z toho málem dostala infarkt. A navíc jsi nějakým způsobem odhalila ostatním i Pottera, který pak jen tak tak stihl utéct. Tvoje matka vypadala, že ji trefí šlak. Štěstí, že ses jí v tu chvíli nedostala pod ruku, všichni jsme se odtamtud totiž přemístili pryč. I když pak si pro tebe matka přece jen přišla na Malfoy manor a na poslední dva týdny tě odvlekla domů. Co tam se dělo, to už netuším…“

Ginny přikývla na znamení pochopení a na několik minut se ponořila do hlubokého zamyšlení. Z toho všeho pochopila, že opravdu nemá sebemenší šanci na to, aby rodinné vztahy nějak zlepšila. Matka s otcem jí musejí mít plné zuby za to, že zničila svatbu jejich prvorozenému synovi, Percy s rodinou vůbec nekomunikoval, dvojčata ji určitě nesnášela až do morku kostí a Ron k ní musel mít nejhorší vztah ze všech. Jen Charlie zbýval, jako jediný jí dal ještě šanci a dovolil jí povědět mu pravdu. Ale nikdo jiný se to dozvědět nemohl, neuvěřili by jí a považovali by to za další tah vůči nim. Po tom všem by se jim vůbec nedivila.

„Jsem opravdu povedená dcera a sestra, jen co je říct.“

„Ale jako Zmijozel se určitě neztratíš,“ mrknul na ni Zabini. „Věř mi, že v naší koleji jsi k nezaplacení.“

„Díky za podporu, Blaisi, to mě opravdu uklidňuje,“ ušklíbla se.

„Že,“ postavil se na nohy a natáhl k ní ruku, aby jí pomohl vstát. „Jdem odsud, už mě tohle prostředí nebaví. Potřebuju se nadýchat čerstvého vzduchu. A povědět ti pár pikantností, které bys určitě měla vědět.“

„Jako například?“ zeptala se pochybovačně, zatímco vycházela ven z Komnaty nejvyšší potřeby.

„Že si Catherine rozhodně nedala pohov, jak sis myslela, ale naopak k sobě přibrala vaše spolužáky Higgse a Baddocka, kteří s ní teď táhnou za jeden provaz. Nepochybuji o tom, že víš, jak se k nim dostala. A že se snaží tahat informace s Theodora.“

„A má to nějaký efekt?“

„Má. Neustále ji krmí samými blbostmi,“ zazubil se Zabini. „A možná bys měla vědět, že Theo ví skoro všechno, co já,“ dodal ještě jakoby mimochodem. ¨

Prudce se zastavila na místě a šokovaně na něj zírala. „To myslíš vážně? Slíbil jsi mi…“

„Klid, zlato, já jsem svůj slib neporušil. Tehdy v Prasinkách tam byl se mnou,“ vysvětlil jako by nic. „Snad sis vážně nemyslela, že všechny informace, které mám, jsem si zjistil sám a s vlastní snahou… Ještě mě pořádně neznáš, Ginny. Jestli je tady v Bradavicích někdo, kdo má prakticky o všem absolutní přehled, tak je to Theodor Nott. Pamatuj na to,“ usmál se na ni a naprosto konsternovanou ji odváděl směrem k astronomické věži. „Asi bys měla popřemýšlet nad tím, že ho budeš muset zahrnout do té své rovnice. Dřív nebo později.“

<< 10. kapitola <<                                                  >> 12. kapitola >>

01.03.2012 21:09:59
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one