My world of fantasy...

10. kapitola ŽzZ - Maškarní ples

Omlouvám se za zpoždění, trošku jsem to nevychytala... Jinak další kapitola bude cca v neděli :)

***

Ginny se spěšně rozloučila s kamarádkami, které měly namířeno do obchodů s maškarními kostýmy, a rychlým krokem zamířila ke Třem košťatům. Během necelé minuty už stála uvnitř a rozhlížela se kolem sebe. Netrvalo dlouho a našla muže, který na ni čekal a pobaveně ji sledoval.

„No to je dost,“ uvítal ji, když se posadila naproti němu.

„Jessica s Dawn mě zdržovaly,“ vysvětlila.

„Tvoje spolubydlící a nejlepší kamarádky, správně?“ ujistil se.

„Naprosto. Máš to?“ vyhrkla nedočkavě.

„Slíbil jsem ti to, ne?“ pousmál se a zpod stolu vytáhl objemnější balíček. „Nemohl jsem to zmenšit, aniž bych riskoval, že se tomu něco nestane.“

„Děkuju,“ usmála se Ginny a zvědavě nakoukla dovnitř. „Páni. Vypadá to skvěle.“

„A počkej, až si to oblečeš. Budeš královnou večera, věř mi.“

Nadějně na něj pohlédla a odvětila: „To je něco, co by mi dost pomohlo. Zlepšit si reputaci ve škole a tak. Jak jsem se tak dozvěděla, tak právě ztráta reputace a respektu mi ublížila nejvíc a dělá mě zranitelnou. A přivádí některé lidi k pochybnostem.“

„Kdo ti to řekl?“

„Kamarád,“ pokrčila rameny. „Moc děkuju za ten převlek, Charlie. Vážně si toho cením.“

„To už jsi říkala,“ usmál se. Vzápětí však zvážněl. „Jak to zvládáš?“

„Jde to. Akorát…“ zaváhala. „Minule nás někdo slyšel, jeden kluk od nás, takže naprosto přesně ví, co se děje a tak. Ale slíbil mi, že to nikomu neřekne,“ pousmála se. „Spíš mi vadí, že i Jess a Dawn začínají tlačit na pilu, něco málo někde zaslechly a teď chtějí znát pravdu. Nejspíš mi nezbyde nic jinýho, než jim ji říct. Ale dost o mně. Co ty? A co rodina?“ zeptala se s opravdovým zájmem.

Několik dlouhých minut jí bratr sděloval nejnovější události z jejich rodiny, o tom, jak si dvojčata vedou v obchodě, otec a Percy v práci, Bill s Fleur v jejich novém domě. Neřekl jí však nic, co by si sama nedokázala domyslet. A zamlčel jí jednu věc – že se Ron odpojil od Hermiony a Harryho a vrátil se zpět k rodině, k Billovi a jeho manželce. Byl jeden z mála, který o tom věděl, v den, kdy se Ronald vrátil, byl u svého bratra na návštěvě. Ginny to však říct nemohl a nechtěl. Byla sice jeho sestra, ale také se neustále nacházela v přítomnosti lidí, kterým nevěřil. A pokud někdo nepovolaný poslouchal jejich tehdejší rozhovor, nepochyboval o tom, že by se našel někdo, kdo by si vyslechl i tento. Proto raději volil opatrnější cestu, i když to znamenalo nechat sestru v nevědomosti, přestože věděl, že má o ty tři strach.

Teprve okolo čtvrté hodiny se Charlie začal zvedat k odchodu. To už bylo v okamžiku, kdy vyčerpali všechna možná témata, která se dala probírat na veřejnosti.

„Vážně už musíš?“ mračila se Ginny, když sledovala bratra, jak se obléká.

„Někteří z nás taky pracují, Ginn. A já dostal dovolenou jen na týden, zítra musím být zpátky v Rumunsku. A ještě mě chce vidět mamka, jsem pozvaný na večeři.“

„Pozdravuj je,“ hlesla dívka.

S úsměvem přikývl, ale neodpověděl. Místo toho ji objal a rozloučil se s ní se slovy, že si ji vyzvedne na nástupišti, až pojede na prázdniny. Nepotřebovala vědět, že rodina o ni nijak zvlášť nestojí, obzvlášť její bratři ne.

Jen co se za ním zavřely dveře, zpoza rohu vylítla Jessica následovaná Dawn. Obě dvě se bez vyzvání posadily k Ginny a s poťouchlými úsměvy na ni hleděly.

„To jako vážně?“ zeptala se rusovláska otráveně.

„Prostě nešlo odolat,“ usmála se Jessica. „Ty, tvůj bratr… obzvlášť ten teda…“

„Jess!“ okřikla ji Dawn. „Promiň, Ginn, vážně jsme neměly v plánu poslouchat, ale znáš tuhle otravu, nestačilo jí sledovat Charlieho přes sklo, chtěla ho vidět a slyšet z co největší blízkosti.“

„A co,“ pokrčila Jessica rameny. „Kolikrát se stane, že se tady v Prasinkách objeví kluk, který by vážně stál za hřích? Není moje chyba, že je to zrovna tvůj bratr.“

„Uvědomuješ si, jak směšně to zní?“ objevil se na Ginnině tváři úšklebek. „Podle tebe stojí za hřích snad každý druhý kluk. Nehledě na to, že hřešíš neustále.“

„Detail,“ mávla nad tím rukou Jessica. „Chci podrobnosti. Nikdy jsi o něm pořádně nemluvila, tak začni zpívat!“ poručila si.

Dawn vypadala, že ji už už přeruší, očividně ji zajímaly úplně jiné věci než Charlie Weasley, ale nakonec raději zůstala mlčet. Znala svou kamarádku už natolik dobře, že věděla, že by stejně nedala pokoj až do doby, kdy by se dozvěděla vše, co je podle ní podstatné.

 

***

 

„Tak se pochlub,“ přepadla Ginny hned na koleji Pansy. „Viděla jsem, že ti bratr donesl oblek, takže předpokládám, že to bude stát za to, když sis ho takhle pracně sehnala.“

„To se tady vážně nic neutají?“ zasténala Ginn. „Nejdřív Jess s Dawn, teď ty… Jestli se tu objeví ještě Zabini, tak přísahám, že někomu zakroutím krkem.“

„Máš moc morbidní nápady.“

„Tahle kolej by stejně potřebovala pročistit. Na můj vkus je tu až moc otrapů,“ zašklebila se Ginny.

„Měla by sis dávat pozor na jazyk, Weasleyová. Jeden by si skoro i myslel, že nemáš Zmijozel ráda.“

„Starej se o sebe, Draco, jo?“ odpálkovala blonďáka, který právě procházel kolem nich, Ginny.

„Neboj, ty mě ani v nejmenším nezajímáš. Potřebuju s tebou mluvit, Pans,“ obrátil se vzápětí na Parkinsonovou.

„Počkáš. Pokud sis nevšiml, bavím se zrovna s Ginny.“

„Ale já s tebou potřebuju mluvit okamžitě.“

„Řekla jsem, že počkáš, Draco. Nebudu skákat tak, jak ty pískáš,“ zamračila se na něj Pansy.

„Fajn,“ odsekl naštvaně a odkráčel do ložnic.

Pansy za ním několik vteřin zakaboněně hleděla, než se otočila zpět ke své kamarádce. „Je den ode dne protivnější. Nedokážu pochopit, jak jsem mohla souhlasit s tím, že ho na ten ples doprovodím. Posledních pár dní na všechny kolem sebe jen štěká a nemá žádnou trpělivost. S nikým a ničím.“

„Asi mu něco zas přeletělo přes nos.“

„Ne něco, ale někdo,“ mračila se Pansy.

„Zase to házíš na mě?“

„Ne, teď mu pro změnu vadí Blaise. Nebo spíš to, jak moc se vy dva v poslední době bavíte. A až zjistí, že spolu jdete i na to maškarní, tak s ním nebude už žádná řeč. Přísahám, že takhle protivnýho jsem ho snad ještě nezažila.“

„Kam tím míříš, Pansy?“ přimhouřila oči Ginny. „Neříkáš mi to jen tak.“

„Nemohl by sis s ním alespoň zatancovat? Nebo se s ním začít zas bavit?“

„Ne, to bych nemohla,“ odsekla. „Pokud sis toho nevšimla, tak je na mě leda tak protivný, když už se teda uráčí na mě promluvit. Až ho to přejde, tak o tom možná budu uvažovat. Ale takhle ne. A ne, Pans. Já vím, co jsem ti slíbila, ale tohle je jeho vina, ne moje. Já nebyla ta, kdo se na něj vykašlal, alespoň ne úmyslně. A že on k tomu zaujal takový postoj… Pokud je opravdu takový kamarád, jak mi tvrdíš, tak za mnou přijde sám.“

„Po třech měsících? Pochybuju o tom.“

„Já ho k životu nepotřebuji. Pokud on mě ano, tak by s tím něco měl dělat. A teď mě omluv, musím se jít chystat,“ sebrala se a zmizela do ložnic.

 

***

 

O několik hodin později Ginny opouštěla svůj pokoj. Jessica byla už několik minut pryč, měla sraz s Nevillem a nechtěla přijít pozdě, aby si to náhodou ještě nerozmyslel, a Dawn se už před dvěma hodinami sebrala a kamsi zmizela. Ginn ji podezřívala, že se buď snaží vyhnout svému partnerovi, nebo má natolik ojedinělý kostým, že chce svým příchodem zapůsobit. Ale spíš sázela na to první. Jediný, kdo se stále připravoval, byla Catherine, ale té nevěnovala žádnou pozornost, už pár dní se naprosto ignorovaly a jí to víc než vyhovovalo. Nechtěla tuhle krásnou rovnováhu narušit, a tak beze slova opustila místnost a vešla do společenské místnosti Zmijozelu

„Myslím, že jsem si vybral víc než dobře,“ uvítal ji Blaise v okamžiku, kdy se objevila v pokoji. „Vypadáš úžasně.“

„Děkuji,“ usmála se na něj Ginny. Charlie se opravdu překonal a sehnal jí naprosto dokonalý kostým. Původně si pohrávala s myšlenkou na některou z mudlovských pohádkových bytostí, ale nakonec tento návrh zavrhla a nechala to zcela na svém bratrovi, aby jí něco vybral. Rozhodně nečekala, že z ní udělá rusalku, ale musela uznat, že nápad to byl dokonalý. Světle zelené šaty, které neustále povlávaly kolem ní, jí perfektně ladily s vlasy a květiny zapletené ve vlasech jí dodávaly velmi jemný a něžný vzhled. Celkově s tím byla víc než spokojená. A zdálo se, že to nebyl jen její názor. „Můžu se zeptat, za co to jdeš ty?“

„Anglický šlechtic z devatenáctého století,“ pokrčil rameny. „Neutrální a nevypadám jako kašpar,“ pohodil hlavou za sebe. Když se Ginny nahnula, aby viděla, na co naráží, okamžitě pochopila. Pobaveně se zasmála při pohledu na některé mladší studenty, kteří vzali maškarní úplně doslova a převlékli se za troly, skřety a další fantastické bytosti. „Můžeme?“ nabídl jí galantně rámě.

„Samozřejmě,“ přikývla a nechala se odvést do Velké síně.

Na to, jaký režim fungoval na škole, byla docela překvapená, jak je Velká síň vyzdobená. Učitelé si opravdu dali záležet a vše nachystali tak, aby se tam studentům opravdu líbilo a aby alespoň na chvíli zapomněli na poměry, které panovaly ve světě kouzelníků. Obzvlášť mladší studenti na všechno hleděli s opravdovým nadšením. Pohlédla na Blaise, aby se přesvědčila, že na tom má stejný názor jako ona, ale ten jí nevěnoval žádnou pozornost a místo toho se rozhlížel kolem sebe, jako by někoho hledal.

„Blaisi?“

„Moment,“ odbyl ji. Teprve po víc jak minutě se na ni opět otočil. „Bude ti vadit, když si sedneme k Pansy a Dracovi?“

„Je to nutný?“

„Pokud nechceš k Theovi… toho ale ulovila Catherine.“

„Fajn. Tak teda Pansy,“ zavrčela Ginny.

O chvíli později už se oba dva usazovali u stolku pro šest, kde kromě zmíněné dvojice byla i Dafné Greengrassová a Terry Boot, který byl pro ten večer jejím partnerem. Brzy se však ukázalo, že tato kombinace nebyla právě ideální. Draco a Ginny spolu nemluvili a vyhýbali se tomu, aby se navzájem oslovovali, Pansy se je oba bezradně snažila zapojit do rozhovoru, Boot se zdál být znuděný vším, co se kolem něj řešilo, a Dafné se věnovala víc Blaisovi než svému partnerovi. Nakonec se to Zabini rozhodl vyřešit tak, že vytáhl Ginny na parket, kde nakonec vydrželi déle než hodinu, což Ginn velmi překvapilo. Spíš čekala, že po pěti minutách opět zamíří ke stolu. Nakonec ji však přece jen opustil, když ho přišla o tanec poprosit jakási blondýnka. A Ginny jí bez zaváhání přenechala svoje místo a zamířila k baru, aby si našla něco k pití. Chvíli přemýšlela o návratu ke stolu, ale nakonec zůstala nedaleko parketu, o Dracovu společnost vážně nestála.

Po mnoha minutách postávání na místě a sledování okolních lidí se Ginny sebrala a opustila místnost. Neměla náladu tam zůstávat déle, místo toho se přesunula ven, kde se posadila na jednu z mnoha vykouzlených laviček přímo pro tuto příležitost. Vedení školy zřejmě očekávalo, že studenti budou chtít alespoň na chvíli opustit vír tance a zábavy a užít si chvíli o samotě. Několik minut v tichosti seděla a pozorovala hvězdy. Určitým způsobem ji to uklidňovalo a navíc i překvapovalo. V tuto roční dobu obvykle venku nebylo počasí na to, aby tam mohla být jen v lehkém svetříku. Počasí však vyšlo tak skvěle, že nejen že bylo relativně teplo, ale dokonce ani nepršelo, na celé obloze nebyla jediná stopa po sebemenším mráčku. Jen tisíce malých stříbrných teček, kterým vévodil dorůstající měsíc.

„Neměla bys svého partnera opouštět bez jediného slova vysvětlení,“ ozvalo se jí náhle za zády.

Pobaveně si odfrkla: „Pokud si správně vzpomínám, můj partner se na mě před několika desítkami minut vykašlal a flirtoval s jakousi princeznou v růžovém. A o svoji partnerku se vůbec nestaral.“

„A co když změnil názor?“ posadil se vedle ní.

„Už ho nezajímá ta krásná a okouzlující princezna?“

„Zas tak úžasná nebyla,“ pokrčil Blaise rameny. „A navíc nebyla ani chytrá. Jen nějaká čtvrťačka z Mrzimoru,“ odfrkl si.

„Nezdá se ti, že zacházíš už dost daleko? Vždyť jí nemohlo být víc než čtrnáct!“

„Patnáct. Ale nestála za to.“

„Takže radši budeš tady se mnou?“

„Lepší trávit čas ve společnosti krásné, chytré a oblíbené dívky ze Zmijozelu, než v přítomnosti průměrné mrzimorské holky.“

Ginny potřásla hlavou. „Když chceš, umíš být i celkem okouzlující, Zabini. Škoda jen, že to pak vždycky něčím zkazíš.“

„Například?“ nadzvedl obočí.

„Nějakou nejapnou poznámkou třeba. I když je pravda, že pokud tě někdo nezná, zbaští ti to i s navijákem.“

„A ty mě snad znáš?“

„Dost na to, abych ti na tvoje lichotky neskočila,“ usmála se. „Co tu ve skutečnosti děláš, Blaisi? Měl bys být vevnitř a bavit se.“

„Stejně jako ty.“

„Nějak na to už nemám náladu,“ přiznala. „Být tam uvnitř a předstírat… Jessica s Dawn nás minule slyšely a mají moc otázek, na které se mi nechce odpovídat. Sice mi slíbily, že to nechají být, alespoň do zítřka, ale ani jedna to nedodržuje, přinejmenším Jessica se ze mě snaží vypáčit tolik věcí… Slíbila jsem jim, že jim řeknu pravdu. A Pansy… pořád na mě tlačí ohledně Draca. Snape se na mě vykašlal, včera mě dokonce vyhodil z ředitelny. A Charlie má kvůli mně problémy. Sice mi to nechtěl říct, ale poznala jsem to na něm. Fred s Georgem jsou na něj kvůli tomu naštvaní a vím, že ani Bill nesouhlasí s tím, aby se se mnou bavil. Způsobila jsem jim dost trápení na to, aby tohle dokázali překousnout. Chtěla bych, aby to všechno už skončilo,“ pohlédla svému společníkovi do tváře. „Aby to zas bylo v pořádku. Aby všechno zas bylo tak, jak to má být. A aby to bylo dřív jak za tři čtvrtě roku,“ vysypala ze sebe a z nějakého důvodu se jí ulevilo, i když to byl Zabini, komu se svěřovala.

„A nebudeš pak litovat toho, co ztratíš?“ zeptal se vážně Blaise.

Nechápavě na něj pohlédla, v daný okamžik nedokázala pochopit, na co přesně se jí ptá. Před očima měla jen svou vizi ideálního života. Nebelvírského života.

„Tohle všechno. Jessicu, Dawn, Pansy, Zmijozel… Svůj vztah s Charliem. Co jsem pochopil, tak normálně spolu až takhle dobře nevycházíte. Připadá ti tenhle život vážně tak strašný?“

„Tamten je lepší,“ hlesla potichu a na okamžik se odmlčela. „ Mám tam milující rodinu, přátele, kteří za mě bez zaváhání položí život… přítele… Tam mám budoucnost, tady jen nejistotu. Není tu nic, čeho bych se nedokázala vzdát.“

Mlčky na ni hleděl, ale nic jí na to neřekl. Po chvíli se dokonce zvedl a zamířil zpět do hradu. Přesto se ale nakonec otočil. „Uvidíme, jak o tom budeš smýšlet později, Ginn. Jestli se tohohle nakonec budeš ochotná vzdát,“ podotkl a zmizel ve tmě.

Ginny několik minut přemýšlela o jeho slovech, ale byla skálopevně přesvědčena o tom, že má pravdu. Sice už si tu něco vybudovala, ale několik měsíců, dokonce ani rok nedokáže změnit její pohled. Šestnáct let života bylo něco, na co se nedalo zapomenout. Nakonec bude ochotná obětovat přátelství s Dawn, Jessicou a Pansy za život, který tolik chtěla zpět.

<< 9. kapitola <<                                         >> 11. kapitola >> 

22.02.2012 22:42:19
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one