My world of fantasy...

1. kapitola ŽzZ - Střet s Malfoyem

Takže konečně první kapitola k této povídce... Je sice úvodní a krátká, ale doufám, že se i tak bude líbit (za případné chyby se omlouvám, před chvílí jsem to dopsala a sice to po sobě párkrát přečetla, ale leccos jsem mohla přehlédnout...)
***

Krajina za okny vlaku postupně ubíhala a mladá dívka sedící na jedné z mnoha sedaček to vše zamyšleně sledovala a uvědomovala si, jak moc odlišný tento ročník bude. Poprvé za celou dobu, co chodila do Bradavic, tam měla být bez svého bratra a jeho přátel. Bez Rona, Hermiony a hlavně bez Harryho, její lásky. A nejen bez nich. Mnoho dalších studentů nemohlo letos dorazit do školy, všichni z mudlovských rodin byli nuceni se skrývat a utíkat před světem, do kterého podle některých kouzelníků nepatřili. Ginny si jen smutně povzdechla a ani si nezkoušela představit následující školní rok.

„Je to divné,“ prolomila ticho ve vlakovém kupé Lenka Láskorádová a vyjádřila tak pocity všech přítomných.

„A bude to jen horší a horší,“ zamračil se Neville, který nad něčím očividně přemýšlel. „Zajímalo by mě, kde asi tak mohou být.“

Ginny nemusela být jasnovidec, aby jí došlo, o kom její kamarád mluví. Neměla však v plánu na to odpovídat, ostatně předpokládala, že to byla jen řečnická otázka. Neville moc dobře věděl, že nikdo nemá ani tušení, kde se Nebelvírské trio nachází.

„Jsou v pořádku,“ prohlásila Lenka. „Kdyby ne, Vy-víte-kdo by už dávno vydal prohlášení...“

„My víme, Lenko,“ skočila jí do řeči Ginn.

„Ani se mi nechce představovat, jak letos bude probíhat vyučování. Půlka mého ročníku chybí,“ upozornil Neville na skutečnost, že čtyři nebelvírští sedmáci nedorazili k vlaku. „A Havraspár s Mrzimorem jsou na tom skoro stejně.“

„Náš ročník je na tom podobně,“ přitakala Lenka.

„Jen Zmijozel je v plném počtu,“ zavrčela Ginny a zvedla se v ní prudká nenávist vůči členům oné koleje. Jako obvykle vyvázli bez sebemenší ztráty. „Dokonce i Malfoy se vrátil, viděla jsem ho na nástupišti.“

„A k tomu Snape jako ředitel...“ vydechl Neville. Sice už se profesora nebál tak, jako v předchozích letech, ale sympatie k němu rozhodně nechoval. „Navíc jsem slyšel, že na volná místa učitelů mají nastoupit Carrowovi,“ otřásl se. Tato dvojice sourozenců neměla v kouzelnickém světě zrovna dobrou pověst. Všeobecně se vědělo, že Alekta a Amycus jsou horliví zastánci Voldemorta a samozřejmě i jeho přisluhovači.

„Tři Smrtijedi na škole, to bude horor. Letos bych snad i chtěla být ve Zmijozelu a mít to pro jednou všechno lehké,“ pronesla Ginny zamyšleně. „Budou mít totální pohodičku, zatímco my...“ nechala větu vyznít do tichého kupé. Všichni věděli, že právě pro ně tři to letos nebude zrovna procházka růžovým sadem, obecně bylo známo, že jsou Harryho přátelé.

„Zvládneme to.“

Po Lenčiných slovech opět nastalo v kupé ticho a tři kamarádi mlčky uvažovali, co všechno je vlastně čeká. Jako příslušníci čistokrevných kouzelnických rodin neměli jinou možnost, než zas nastoupit do Bradavic, ale kdyby mělo být po jejich, byli by někde tam venku a ze všech sil se snažili pomáhat Harrymu, Hermioně a Ronovi. Ale vzhledem ke skutečnosti, že ti tři zmizeli neznámo kam, se museli přizpůsobit, vrátit se do školy a aspoň v duchu na ně myslet a snažit se dělat aspoň to málo, co se jim nabízelo. A to postavit se do cesty Smrtijedům-vyučujícím. Byli si dobře vědomi toho, že na ně jako na čistokrevné nebudou chtít vztáhnout ruku, ale na škole bylo mnoho studentů ze smíšených rodin a vzhledem k tomu, co se začalo dít v létě, měli silnou obavu, jak to bude vypadat v Bradavicích během školního roku. Jisti už si nemohli být vůbec ničím.

„Je to divné,“ zopakovala svoji větu Lenka.

„Nejdivnější,“ potvrdil jí to nepřítomně Neville.

Ginny, která už nechtěla nic takového poslouchat, se zvedla a se slovy, že se chce na chvilku projít, opustila kupé. Několik minut bezcílně bloudila chodbičkami, než se dostala až na úplný konec vlaku. Teprve tam se zastavila a s mírně nepřítomným výrazem sledovala koleje, které stále mizely v dáli. Každou chvílí se víc a víc vzdalovala od domova a poprvé za celá ta léta jí kvůli tomu bylo smutno. Pokaždé se do školy těšila, ale letos už nebylo na co. Všechno, co v Bradavicích milovala, zmizelo nebo bylo úplně potlačeno.

S mírným povzdechem vzpomínala na všechny krásné věci, které jí škola dala a které díky ní zažila. Věděla, že bez Brumbála budou Bradavice jiné, smutnější a horší, ale netušila, že to bude až tak děsné. To, co nyní přicházelo, si nepředstavovala ani v těch nejhorších snech.

„Ale, ale... Podívejme se, kohopak to tu máme,“ ozval se jí najednou za zády posměšný hlas.

„Co chceš, Malfoyi?“ otočila se otráveně za hlasem a vzhlédla k blonďákovi, který se na ni spatra díval. Kousek za ním spatřila jeho dvě gorily, Crabbea a Goyla.

„Překvapuje mě, že jsi měla tolik odvahy a vrátila se do školy. Ale mám pocit, že jsem tu nikde neviděl tvé kamarády, Pottera a Grangerovou. Copak, měli strach?“ poškleboval se.

„To není tvoje věc. A když mě omluvíš, vrátím se zpět do svého kupé,“ odsekla a pokusila se kolem něj projít.

„Já ještě neskončil,“ zatarasil jí cestu. „Kde jsou Potter a Grangerová?“ zeptal se tentokrát přímo.

„I kdybych to věděla, někomu jako jsi ty bych to nikdy neřekla.“

„Dej si pozor na jazyk, Weasleyová. Nezapomínej, že letos už tu není žádný Brumbál, který by vysekával své milované Nebelvíry z problémů.“

„To velmi dobře vím, neměj starosti,“ hleděla mu klidně přímo do očí, zatímco uvnitř soptila. „A taky vím, kvůli komu to je!“

Na okamžik se jí zdálo, že Draco zbledl a ve tváři se mu objevil bolestný výraz, ale v další chvíli už měl opět nasazenou svou samolibou masku a pohrdavě si Ginny měřil.

„Bez něj je nám tu všem líp. Tenhle svět nepotřebuje žádné mudlomily ani jiné podivíny, například tvého otce.“

„Moji rodinu do toho netahej!“ vyštěkla.

„A pročpak bych neměl?“ podivil se a dál se opíral o zeď, čímž Ginny blokoval jedinou cestu pryč. „Jste jen ostudou všech kouzelníků. A když už jsme u toho, kde máš svého milovaného bratříčka? Slyšel jsem správně, že chytil kropenatku? Jak smutné.“

„Měla jsem za to, že naše rodina je špína a ostuda kouzelnické společnosti, takže nevidím jediný důvod, proč by ses námi měl zabývat a plýtvat na nás svým dozajista drahocenným časem.“

„Na tom něco bude, Weasleyová, bod pro tebe,“ ušklíbl se Malfoy. „Ale k tvé obrovské smůle právě nemám nic lepšího na práci. Je tu ohromná nuda,“ zívl naoko. „Vraťme se teda k našemu báječnému rozhovoru...“

„Nemám sebemenší chuť se s tebou vybavovat. Mám mnohem lepší věci na práci,“ pokusila se kolem něj opět proklouznout, ale ani tentokrát se jí to nepodařilo. Naštvaně na blonďáka pohlédla, ale ten si z toho pranic nedělal, očividně si byl sám sebou velmi jistý a navíc mu Crabbe a Goyle kryli záda. Několik minut na sebe Malfoy a Ginny hleděli, než to dívku přestalo bavit. Naštěstí je v tom okamžiku kdosi vyrušil.

„Draco, tady jsi, všude jsem tě hledala,“ přiblížila se k nim další členka Zmijozelu, Pansy Parkinsonová. „A hele, Weasleyová.“

„Taky tě ráda vidím, Parkinsonová,“ zavrčela na ni Ginn. Nastalá situace se jí líbila čím dál tím méně. Navíc v ní přítomnost Zmijozelů vyvolávala velmi silnou agresi, aniž by věděla proč.

„Co tu děláš s takovou lůzou, Draco?“ nechápala Pansy a toho, že na ni Ginny promluvila, si ani nevšimla.

„Do toho ti nic není. Mohla bys nás laskavě opustit?“

„Tak to se mi zrovna nechce,“ založila si dívka ruce na prsou a dala mu tak najevo, že se nikam nechystá jít.

„Fajn, jak chceš. Tak ještě jednou, Weasleyová,“ otočil se zpět k rusovlasé nebelvírské studentce. „Kde je Potter a Grangerová?“ zopakoval svoji původní otázku.

„Máš snad pocit, že bych se s tím zrovna tobě měla svěřovat?“ opáčila drze Ginn. „Můžu tě jen ujistit, že jsou dost daleko, a to jim hrozně moc závidím, od toho tvého hnusného ksichtu!“

V dalším okamžiku už však věděla, že tentokrát přestřelila. Malfoyva tvář v jednu chvíli ztvrdla, ale vteřinu na to už jí mířil hůlkou na srdce. Vytasil ji tak rychle, že Ginny ani nestačila postřehnout, kdy ji stihl vyndat z kapsy.

„Varoval jsem tě, Weasleyová,“ zavrčel Malfoy tak tiše, že ho mohla slyšet jen ona. „Dej si na mě pozor!“

Ginn téměř nepatrně přikývla. Poprvé za celou tu dobu, co ho znala, jí nahnal opravdový strach. Věděla, že se Draco změnil, ale netušila, že až tak moc. Stále ho ještě považovala za rozmazleného fracka, který bez pomoci svých bodyguardů neudělá ani krok, ale nyní viděla, že se cosi změnilo. Crabbea a Goyla dokonce ani nikde neviděla, museli během jejich rozhovoru odejít. A zdálo se, že Malfoy nepovažuje Pansy za někoho, od koho by chtěl pomoct. Věřil jen sobě a svým schopnostem, což byla výrazná změna a Ginny ji viděla až teď. Netušila, co se stalo, ale viděla, že něco zapříčinilo, že z vychloubavého smrtijedského synáčka, který se věky věků oháněl otcovým postem a bohatstvím, se stal nebezpečný mladý muž.

„Vypadni, Pansy,“ otočil se Draco najednou na svou spolužačku a kamarádku, a ta se k Ginnině překvapení opravdu otočila a zmizela. Zřejmě i ona postřehla změnu v Malfoyově chování. „Fajn, takže konečně sami, Weasleyová,“ ušklíbl se. „Tak?“ přiložil jí hůlku na hrdlo a očekával odpověď na svoji otázku.

„Ode mě se to v životě nedozvíš, Malfoyi,“ zachroptěla dívka a mírně zaklonila hlavu, aby mu mohla pohlédnout do tváře. Vůbec si nevšimla, kdy se k ní stačil dostat tak blízko. „Expelliarmus“ křikla náhle a odhodila svého soka daleko od sebe a zároveň ho tak odzbrojila. Než však stihla podniknout něco dalšího, Malfoy už byl opět na nohou a vysílal na ni své vlastní zaklínadlo. Ginn mu jen tak tak uhnula, aby v další chvíli opět zaútočila. Avšak i tentokrát měl Zmijozel navrch, její nestvůrné netopýří zaklínadlo odrazil tak, že se vracelo zpět k ní, a zároveň na ni ještě stihl vrhnout svou vlastní kletbu. Tentokrát už dívka uskočit nedokázala a obě dvě kouzla do ní téměř současně narazila. Před očima se jí náhle zatmělo a cítila, jak se pomalou sesouvá k zemi. Kdesi v dáli slyšela křik Nevilla a Lenky, ale to už upadla do sladkého bezvědomí.

 

<< Úvod <<                                    >> 2. kapitola >>     

19.06.2010 22:03:35
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one