My world of fantasy...

5. kapitola TO - Přání rodičů (Belatrix)

Takže druhá várka.
Kapitolka je pro Terezku. Dlouho jsem tuhle povídku zanedbávala, takže teď to napravuji. Snad se ti to bude líbit, zlato :)
A snad se bude líbit i vám ostatním. Doufám v to.
K.

***

„Děje se něco, matko?“

Spolu s máti jsem seděla v našem salónku a trávila tak jeden z mnoha letních večerů. Kupodivu nebyl naplánován žádný večírek, žádná společenská večeře, vůbec nic. Ode dne, kdy se Andromeda sebrala a vzala nohy na ramena, se matce nechtělo nikam chodit. To, co má sestra povedla, brala jako obrovské společenské faux pas a netroufala si přijít Lestrangeovým na oči. Alespoň po určitý čas.

„Plánuji na konec srpna takovou menší společenskou sešlost,“ oznámila mi svůj úmysl.

Spokojeně jsem se ušklíbla. Zdálo se, že se matka rozhodla zapomenout na to, co se stalo naposledy a pokračovat ve svém mnohaletém stylu života.

„Koho plánuješ pozvat?“ nadhodila jsem ledabyle.

„Walburgu s rodinou, samozřejmě. A také Nottovi. Ten jejich syn Anthony se mi docela zamlouvá. Vypadá jako slušný mladík, nemyslíš?“ požadovala po mně můj názor.

„Docela ujde,“ pokrčila jsem rameny. Nemohla jsem ani říct nic horšího, byl synem její kamarádky Michelle. Letos vyšel školu a jak jsem věděla, pěkně dlouhou dobu to táhl s Gisellou Rosierovou. Rodiče z něj museli mít radost, její rodina patřila mezi starobylé kouzelnické rody. „Slyšela jsem, že se chce zasnoubit.“

„Ach, ano. S mladou Rosierovou. Opravdu dobrý tah,“ schvalovala tento krok.

„Kdo dál by měl přijít?“ změnila jsem téma, rozhovor o Nottovi mě začínal nudit.

„Malfoyovi. S Luciusem se přeci dobře znáš. A rozumíš si s ním, ne?“ nadhodila.

Podezřívavě jsem přimhouřila oči a přemýšlela, kam s tím míří. Nic neříkala jen tak. „Ano, dá se to tak říct,“ odvětila jsem opatrně.

„Abraxas se zmínil, že hledá pro svého syna manželku,“ vysvětlila a mně to bylo okamžitě jasné. „Přeci jen už je Lucius v posledním ročníku.“

„Na to rovnou zapomeň, máti,“ zarazila jsem ji. „Do roka bysme se zabili. Moc dobře víš, jakou má Lucius povahu.“

„Pomalu bys na to měla myslet, Bello. Za chvíli ti bude šestnáct...“

„Já vím, matko. Ale Luciuse si nevezmu. Navíc pochybuji o tom, že on by o to zrovna dvakrát stál. Jemu se do ženění nechce. Na to má až moc rád ten svůj styl života.“

Nepochybovala jsem, že matce dojde, na co narážím. Viděla jsem na ní, jak nad tím přemýšlí a zanedlouho došla ke správnému výsledku. Ovšem nepočítala jsem s tím, že si domyslí víc než to. Se zábleskem nevole mě probodla pohledem.

„Chceš mi tím snad říct, že s ním spíš, Belatrix?!“ zeptala se nebezpečně.

„Lucius je skvělej milenec, ale rozhodně si nemyslím, že by byl i dobrej manžel,“ prohodila jsem. A než se stačila nadechnout k protestu, rychle jsem pokračovala. „Pro mě, samozřejmě. Ale můžeš Abraxasovi navrhnout Narcisu. Ta je do něj zblázněná už roky.“

„Toho si nejde nevšimnout,“ ucedila matka kysele. „K její smůle ji však Lucius nechce. Podle toho, co Abraxas říkal, se vyjádřil dost jasně. Do ženění se nehrne. Ale na naléhání otce mu dal seznam dívek, které by byl ochoten akceptovat. A ty jsi jedna z nich.“

„No to je mi novinka,“ podivila jsem se. „Jestli mu náhodou nejde o to, aby mu všechny řekly ne a on měl pokoj. Moc dobře ví, že se o něj v tomhle směru nezajímám. A stejně tak několik dalších slečen. Ale řekla jsem to jasně, máti. Lucius není nic pro mě,“ uzavřela jsem tuhle nesmyslnou debatu.

„Neměla bys být tak vybíravá, Bello,“ pokárala mě. „Co nejdřív si budeš muset někoho zvolit, jestli chceš, aby na tebe někdo zbyl. Zbytek už se zařídí,“ objevil se na její tváři ďábelský úšklebek. Když chtěla, dokázala si prosadit prakticky všechno. Stejně jako já.

„Neměj obavy, matko. Budu o tom přemýšlet,“ zvedla jsem se a zamířila jsem ke dveřím. Tam jsem se ale ještě zastavila a naposledy jsem se otočila. „Měla bys pozvat i Lestrangeovi. Je to slušnost. A naposledy nás hostili oni,“ dodala jsem a opustila jsem místnost.

 

***

 

O necelý týden později jsem opět stála před zrcadlem. Tentokrát jsem si dávala záležet víc jak minule. A černé šaty jsem vyměnila za krvavě rudé, které jsem donutila matku přede dvěma dny koupit.

„Bello?“ vyrušil mě tichý hlas a zaklepání na dveře.

„Potřebuješ něco, Cisso?“ otočila jsem se na svoji mladší sestru.

„Potřebuji poradit,“ pohlédla na mě zoufale. Od chvíle, co od nás odešla Andromeda, za mnou chodila mnohem častěji než dřív. Většinou mi to nevadilo, beztak byla v domě nuda, ale dnes jsem na ni neměla ani čas, ani náladu.

„Povídej,“ protočila jsem oči a doufala jsem, že se jí co nejdřív zbavím.

„Nemám co na sebe!“ vyhrkla. „Všechno už jsem na sobě měla nejmíň dvakrát. A nemůžu se zas dole ukázat...“ panikařila. Bylo mi jasné, že je to jen kvůli Luciusovi, který měl přijít. Jinak by jí nevadilo vzít si zas své oblíbené šaty. Několik minut jsem ji nechala podusit, než jsem se shýbla pro balík, který ležel na zemi. Když jsem poslala matku pro své šaty, samozřejmě jsem nezapomněla ani na svou milovanou sestru. Teď už vlastně jedinou sestru, Andromeda pro mě již neexistovala, ne v této rodině.

„Měly by ti být,“ podala jsem jí dosud zabalené šaty.

Okamžitě je rozbalila a obličej se jí okamžitě rozzářil, když v rukou převracela tmavě modrou róbu. Podobné ještě neměla, tím jsem si byla jistá, a věděla jsem, že tahle barva jí bude slušet.

„Moc dík, Bell,“ objala mě a vyřítila se z pokoje.

Spokojeně jsem se usmála, bylo tak snadné jí udělat radost. Cissa byla vždycky velmi průhledná. Byla sice chytrá, ale příliš často se nechávala unášet city. Vždy jsem ji dokázala lehce odhadnout.

O chvíli později jsem však pustila sestru z hlavy a soustředila jsem se sama na sebe. Dnes jsem chtěla být hvězdou večera já. Měla jsem plán a hodlala jsem ho dotáhnout až do konce, pokud se nestane nic neočekávaného.

„Bello, vypadáš úžasně,“ pochválila mě matka, když jsem sešla do haly, kde jsme měli vítat hosty. „Ty šaty ti ohromně sluší.“

„Děkuji,“ přikývla jsem spokojeně.

„Jak je na tom Narcisa?“

„Už je téměř hotová,“ informovala jsem ji. „V těch šatech vypadá fantasticky.“

„Vybíralas je přece ty, takže se není čemu divit,“ prohodila matka. O dvě minuty později se o tom mohla přesvěčit na vlastní oči, když Cissa konečně sešla dolů. Otec se nad ní samozřejmě rozplýval, ostatně jako vždy, zatímco matka jen uznale podotkla, že jí to opravdu sluší. I tak jsem na ní však viděla, že je na nás ohromně pyšná. Byly jsme její chloubou.

„Á, Walburo,“ hrnula se matka ke své švagrové hned, jak ji zahlédla. Ty dvě si vždy velice rozumněly. A ještě aby ne, když byly úplně stejné.

„Strejdo Orione,“ nahodila jsem milý úsměv, když jsem spatřila svého strýce. „Regulusi,“ pozdravila jsem i svého mladšího bratrance.

„A mě si ani nevšimneš, drahá sestřenko?“ ušklíbl se Sirius, který se vlekl za nimi.

„Ty mi nestojíš ani za pohled,“ odsekla jsem.

„Ale nepovídej,“ pohrával mu na tváři stále ten samý úšklebek. „Minule jsem došel k jinýmu názoru,“ dodal provokativně. Samozřejmě mu neuniklo, jak jsem si ho minule prohlížela. K mé smůle byl nejen zatraceně pěkný, ale také velmi inteligentní. „Copak, Bello, nemám snad pravdu?“ poškleboval se mi stále.

„Dej si odchod, Blacku,“ zavrčela jsem na něj a vykročila jsem k Nottovým, kteří se právě dostavili. V hlavě jsem však stále měla Siriuse. Jeho ležérní styl i způsob, jakým se smál. Vlastně měl jen jedinou chybu. Nechal se zařadit do Nebelvíru a podlehl tamějším zvykům. Kdyby byl kráčel ve stopách své rodiny, byl by dokonalý. Ještě několik minut jsem o něm v duchu uvažovala, ale poté jsem se rozhodla hodit to za hlavu. Byl to jen můj bratranec, nic víc. Neměla bych o něm takto přemýšlet. Naposledy jsem se na něj kradmo podívala. Stál osamoceně u zábradlí a znuděně pozoroval scénu před sebou. Znala jsem ho dost na to, abych poznala ten znechucený a odsuzující pohled, kterým propaloval svou rodinu i ostatní účastníky večírku. Pohodila jsem hlavou, nemohla jsem o něm uvažovat.

„Belatrix!“ ozvalo se náhle vedle mě a já se úlevně otočila za hlasem, který mě donutil pustit Siriuse z hlavy.

„Rabastane,“ usmála jsem se nuceně na tmavovlasého mladíka, který se objevil vedle mě.

„Slyšel jsem, že tvá matka Andromedu vyhnala a vydědila.“

„A dokonce ji i vyškrtla z rodokmenu,“ doplnila jsem ho. Bylo to úplně poprvé, co jsme se od té večeře viděli. „Ale máti ji nevyhodila. Odešla sama. Právě proto ta matčina reakce,“ vysvětlovala jsem. Trochu nechápavě jsem si přitom Rabastana prohlížela. Nikdy jsem mu nevěnovala moc pozornosti, většinou jsem se bavila s jeho starším bratrem Rudolfusem. Zarazilo mě však, že jsem v jeho hlase zaslechla starost. Napadlo mě, jestli se náhodou o Andromedu nezajímá víc, než jen zhrzelý nápadník, kterého odmítla dívka, jež mu náhodně vybrali rodiče. Jestli mu na ní nezáleželo. Když jsem nad tím tak přemýšlela, dávalo by to smysl. Proč jinak by se mladší syn zasnuboval dřív jak starší. Jediný důvod by byla zamilovanost, láska.

„Mrzí mě to,“ povzdechl si.

„Vybrala si to sama,“ pokrčila jsem rameny.

„Nevíš, proč to udělala?“ naléhal na mě. V tu chvíli jsem litovala, že si na tento rozhovor vybral mě a ne Narcisu. Ta o tom určitě věděla víc, byla u Andromedy pečená vařená. A nepochybovala jsem, že moje mladší sestřička, i když Andy milovala, s Rabastanem nesoucítí a není jí ho líto.

„Co jsem slyšela, tak s někým chodí.“

„S kým?“ zavrčel náhle a mně se potvrdila teorie o tom, že ji má rád.

„Ted Tonks. Možná ti to něco řekne,“ nahodila jsem a zaujatě jsem sledovala jeho tvář.

„Ten mudlovkej šmejd?“ procedil skrz zuby. „Za to mi zaplatí!“

Spokojeně jsem pozorovala jeho zlostný, téměř šílený výraz. Bylo mi jasné, že takto zareaguje. Nemohla ho potupit víc než tímhle. Nechat ho kvůli obyčejnému mudlovi, který mu nikdy nestál ani za pohled, který mu nesahal ani po kolena. Věděla jsem, že teď čeká Andromedu a toho nečistokrevnému hlupáka doslova peklo. Rabastan to tak rozhodně nenechá, pomstí se jim. A ve škole k tomu bude mít vynikající příležitost. Přece jen jsou všichni ve stejném ročníku, denně se budou potkávat na chodbách a na hodinách.

Nechala jsem nejmladšího příslušníka rodina Lestrangeů samotného a zamířila jsem do salónku, kam se přesunula většina společnosti. Bez váhání jsem se posadila vedle matky a zaposlouchala se do rozhovoru, který právě vedla s paní Malfoyovou a s tetou. Samozřejmě řešily nás, své děti. A dohadovaly se, kdo by se ke komu nejlépe hodil. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem seděla s nimi, se tam ani jednou neobjevilo moje jméno, ale i tak jsem se dozvěděla dost zajímavých věcí. Obzvlášt Isabella Malfoyová se rozpovídala a uvažovala o dívkách, které by byly vhodné pro jejího jediného syna. Neunikl mi její pronikavý pohled, kterým mě několikrát obdařila. Matka jí musela vyzvonit, že si nechci Luciuse za žádnu cenu vzít. Nebylo zas tolik čistokrevných čarodějek ve správném věku, které by si její syn mohl vzít. Kromě nás Blackových bylo jen několik vhodných rodin s pořádně dlouhým rodokmenem. V úvahu přicházela jen Melissa Parkinsová, Reese Brocklehurstová, Viktoria Greengrassová a samozřejmě jeho sestřenice Nicol Nottová. Další rody už se paní Malfoyové zdály pod její úroveň. Ještě několik minut jsem poslouchala jejich zapálený rozhovor, než jsem se vydala dál. Nezdálo se, že by došly k nějakému závěru. A právě ten mě na tom zajímal nejvíc. Dohady a teorie pro mě byly nepodstatné.

„Ráda tě zas vidím, Luciusi,“ přidala jsem se k Malfoyovi, který postával u stolku s občerstvením a podezřívavě pozoroval matku a její dvě společnice.

„Můžeš mi vysvětlit, co tam ty tři řeší?“ zavrčel na mě, aniž by se obtěžoval s pozdravem.

„Tebe, co jiného,“ odvětila jsem. „Vybírají ti tvou budoucí nevěstu a paní Malfoyovou.“

„Báječné,“ ucedil.

„Taky si myslím.“

„Slyšel jsem, že tys mě odmítla.“

„A čekal jsi snad něco jiného? Moc dobře víš, jaký k tomu mám postoj.“

„Samozřejmě. Jenže matka si usmyslela, že mě za každou cenu musí oženit.“

„Myslela jsem, že na tebe tlačí otec?“ zarazila jsem se a překvapeně jsem se na něj podívala. Netušila jsem, že v tom má prsty Isabella.

„Otci je fuk, jestli se ožením teď nebo za deset let. Ale ona touží po snaše a hlavně po vnoučeti,“ odrfkl si.

„A můžeš mi vysvětlit, co tě vedlo k tomu, abys nadhodil jako vhodnou kandidátku mě?“ štěkla jsem na něj. „Vypadám snad jako někdo, kdo by chtěl mít děti?“

„Ne. A právě proto bych měl klid. S tebou by matka nic nezmohla,“ ucedil.

„Báječnej plán, ale nevyšel ti. Nehodlám se v nejbližší době vdát. Ještě pořád mám před sebou tři roky studia, pokud jsi nezapomněl.“

„Jak bych mohl, Bello. Ale jestli to bude pokračovat tímhle způsobem,“ vrátil se zpět k předchozímu tématu, „tak se budu muset spokojit s tvou sestrou,“ ohlédl se a utkvěl pohledem na Narcise, která se bavila s Regulusem, Anthony Nottem a jeho přítelkyní Gisellou Rosierovou. „Když už nic jiného, tak oddálím svatbu. A ona ještě nemá ani věk na zasnoubení,“ ušklíbl se.

„Bude skákat radostí, až se tohle dozví.“

„Řekl jsem, že je to jedno z řešení. Nijak netoužím po tom, abych s ní byl spojovám. Aspoň zatím ne. Je hrozně...“

„Je jen o rok mladší než já, Luciusi. A se mnou žádný problém nemáš, nemýlím se? Navíc tři roky nic neznamenají. Leda to, že budeš mít na tak dlouhou dobu pokoj, než vyjde školu. A tvoje matka by z toho určitě měla radost.“

„Moje matka chce tebe, ne tvoji mladší sestru. Ale předpokládám, že i s touhle variantou by se smířila. Vysoká, pohledná blondýnka by ji určitě potěšila.“

„Řekla bych, že Cissa je víc než pohledná, nemyslíš? A kdys vlastně stihl změnit svoje smýšlení? Ještě minule jsi ji razantně odmítal a nechtěl jsi to se mnou řešit,“ bavila jsem se na jeho účet.

„Nemám jinou možnost,“ zavrčel. „Nemůžu se přece oženit s vlastní sestřenicí. A Parkinsovou si nevezmu ani omylem. Je úplně vypatlaná.“

„S tím se nedá nesouhlasit,“ přikývla jsem. Melissa opravdu nepatřila mezi ty nejchytřejší. „Dalšími kandidátkami jsou Reese Brocklehurstová a Viktoria Greengrassová. Ani jedna sice nejsou nic moc, ale...“

„Bello, přestaň!“ zarazil mě. „Dobře víš, že ani jednu z nich nejsem schopen vystát. A ty, které jsem, s těmi se zas oženit nemůžu,“ probodl mě pohledem. „Pokud se nestane nějaký zázrak, tak dosáhneš svého a budu si muset vzít tvou sestru. Ale zajímala by mě jedna věc, na kterou jsi mi nikdy neodpověděla. Proč mi ji tak vehementně nutíš? A pravdu, Belatrix!“ poručil si. „Minule ses z toho krásně vykroutila.“

„Jen se na ni podívej,“ zavrčela jsem, opět mě začal nehorázně štvát. „Milá, nevinná, důvěřivá. Jsem jen ráda, že odsud Andromeda vypadla. Kdyby tu zůstala o rok déle, jsem si jistá, že by ji strhla na svou stranu. A to je to poslední, co chci. Stačí, že jsem přišla o jednu sestru. Ale když bude Cissa s tebou, budu mít záruku, že se nebude paktovat s lidmi, kteří jsou pod její úroveň. Mám pocit, že tenhle rok pro ni bude rozhodující. Takže si to koukej rychle rozmyslet. Protože ve škole na ni zas bude mít Andromeda vliv a bude se jí snažit vymluvit vše, co nám rodiče říkali. A hlavně se jí bude snažit vymluvit tebe. Nesnáší tě, ale to moc dobře víš.“

„Nejde si toho nevšimnout,“ usmál se spokojeně Lucius. „Možná, že když mě budeš takhle vehementně přemlouvat, Bello, obzvláště na určitém místě a při určité činnosti, tak bych o tom mohl začít vážně uvažovat.“

Spokojeně jsem sledovala, jak opět pozoruje mou mladší sestru a pečlivě si ji prohlíží. Nebyl hloupý. A brzo mu určitě dojde, že je to pro něj nejlepší a hlavně jediné řešení. Dostane krásnou, oddanou ženu, která ho bude zbožňovat nade vše a ještě k tomu získá pár let, behěm kterých si bude moct dosyta užít jiných žen. Mezi nimi i mě. Už už jsem se od něj chtěla odpojit a přesunout se zas k někomu jinému, když mě chytl za ruku a donutil mě k němu zas vzhlédnout.

„A na koho si děláš zálusk ty, Belatrix?“ zeptal se téměř šeptem a pohlédl mi do očí.

„To není tvoje věc, Luciusi,“ odbyla jsem ho.

„Rád bych věděl, kvůli komu časem přijdu o...“ sjel mě od hlavy až k patě. Ani nemusel dokončovat větu, oba jsme věděli, co tím myslí.

„Třeba na to přijdeš i sám,“ usmála jsem se smyslně a přejela jsem lidi v místnosti.

„Myslel jsem si to,“ pousmál se. „A jak tě tak znám, tak budeš mít úspěch. Nejsi z těch, které by prohrávaly.“

„Ne, to opravdu nejsem,“ utkvěl mi zrak na jednom z Lestrangeů.

„Byl by blázen, kdyby tě odmítl. Ale do té doby...“ přistoupil ke mně o něco blíž. Pochopila jsem, na co myslí.

Během pěti minut jsme nenápadně opustili salónek a zamířili nahoru ke mně. Dávali jsme si přitom pozor, aby nás nikdo neviděl, ale i tak jsem měla dojem, že mě cestou po schodech doprovázely čísi oči. To se mi potvrdilo v okamžiku, kdy jsem se ohlédla a zahlédla Siriuse, který stál ve výklenku okna, s lahví ohnivé whisky v ruce, a nesouhlasným pohledem mě doprovázel. Nevšímala jsem si ho, na jeho názoru mi nesešlo. Nebylo to poprvé, kdy mě s Luciusem viděl. A byla jsem si jistá, že bude tiše. Neměl na výběr.

 

<< 4. kapitola <<                                          >> 6. kapitola >>

01.01.2011 18:37:48
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one