My world of fantasy...
Sice o den později, ale přece (za to se omlouvám, ale bar je bar :-D). Užijte si  ji..

***

 

V pátek odpoledne se všech třináct aktérů výměn mezi světy mělo sejít u Rochelle doma. Jako jediná měla totiž volný dům. Rodiče se vydali kamsi na dovolenou a mladší bratr odjel spolu se třídou na výlet do Evropy. Roch za to byla jen ráda. Vůbec jí nevadilo, že je nyní dům prázdný, naopak si to docela užívala. Byla na to i tak trochu zvyklá, nebylo to poprvé, kdy měla všechno na starost a mohla si užívat volnosti a pocitu, kdy si mohla dělat, co sama uznala za vhodné a ne to, co po ní chtěli ostatní, hlavně rodiče.

Jako první se k ní dostavila Betty, která s sebou přivedla i Jacoba se Sethem. Jak se ukázalo, bydlela nejblíže nim, takže je mohla cestou vyzvednout. Byl by holý nesmysl, kdyby je holky nechaly, aby se k Roch dopravili sami.

„Nazdar Beth,“ uvítala Rochelle svou kamarádku už u vrat a objala ji.

„Čau. Už jste se viděli, tak není nutné vás představovat,“ otočila se Beth na dvojici bývalých vlkodlaků.

„Rád tě zase vidím,“ pohlédl na ni Jacob.

„Nápodobně,“ pousmála se Rochelle. „Betty už říkala, co všechno jste tam u vás stačili zažít. A jsem ráda, že na vás konečně změnila názor,“ mrkla na kamarádku.

„To my taky,“ zasmál se Seth. „Ostatní tu ještě nejsou?“

„Ne, jste první. Ale nepřekvapuje mě to. Kate, Jane i Amelia obvykle chodí pozdě. A Melania se asi zdržela v práci. Pojďte dál,“ pozvala je a ustoupila z branky, aby mohli vejít. Zkoumavě si přitom oba zástupce mužského pohlaví prohlížela. Pokud to mohla posoudit, vypadali úplně stejně jako si je pamatovala. Ale zároveň se trochu lišili od herců, kteří ztvárňovali jejich role. Ony rozdíly nebyly zas tak podstatné, ale byly zde.

„Děje se něco?“ všiml si jejího pátravého pohledu Jacob.

„Ne, nic,“ odvětila rychle. Rozhodně mu nechtěla vysvětlovat, proč je oba tak zkoumala. „Jak to tu zvládáte?“ ptala se, zatímco je vedla do domu.

„Celkem to jde. Není to až tak velký rozdíl,“ odvětil zlehka Seth.

„To máte štěstí. Měli jste vidět Draca, jak včera panikařil, když jsem ho spolu s ostatními vytáhla do kina,“ pousmála se při tý vzpomínce.

„To byl ten blonďák, co jsme ho viděli v tom pokoji?“ ujišťoval se Jake.

„Jo, přesně ten,“ přikývla Rochelle. „Když ten film začal, málem vyskočil ze sedačky a utekl, hrdina jeden. Vy máte jediný štěstí, že jste v tomhle vyrůstali a jen jste změnili město a zem. On a jeho kamarádi žili obklopeni magií a kouzly, takže teď jsou tak trochu dezorientovaní. A to ani nemluvím o těch zbylých dvou,“ vzpomněla si na Murtagha a Eragona. „Chcete něco k pití?“ ptala se jako správná hostitelka, když dorazili do obývacího pokoje.

„Ne, to je dobrý,“ zavrtěla Betty hlavou.

„Já bych si docela dal,“ ozval se Seth a Jacob na sebe nenechal dlouho čekat.

„Fakt nechceš, Beth?“ ptala se znova Rochelle, když vyndala colu z lednice. „Džus, vodu…“

„Tak kdyžtak jen tu vodu,“ podvolila se Elizabeth. „Roch, seš si jistá, že ostatní dorazí? Je už čtvrt na pět…“

„Neboj. Viděla si snad někdy, že by Kate přišla včas? Nebo Jane a Amelia? Neexistuje. A Mel před chvílí psala, že dorazí kolem půl. Navíc Katie se měla stavit pro Draca, Thea a Blaise. A jak ji znám, tak vyrazila pozdě, než se tam dostane… Nepřekvapovalo by mě, kdyby dorazila tak v půl, spolu s Melaniou. A…“ chtěla pokračovat dál, ale přerušil ji domovní zvonek, který se najednou rozezněl. Rochelle ani na okamžik nezaváhala, položila sklenice a lahve na stůl a vydala se k brance. O malý okamžik později už se vracela spolu s Jane.

„Ahoj,“ pohlédla nově příchozí na ostatní v místnosti. „Trochu jsem se zasekla doma,“ otočila se na Rochelle. „Ségra ještě potřebovala pomoct.“

„V pohodě. Stejně jsi tu mezi prvními,“ mávla nad tím rukou Rochelle. „Murtagh a Eragon přijdou s Ameliou?“

„Jo. Mám ti vyřídit, že dorazí později. Amy teprve teď končila v práci.“

„A my si říkaly, kde se fláká. Potvora jedna, ani se neozve. Chceš něco k pití, Jane?“

„Ne, díky,“ odbyla ji kamarádka a posadila se do volného křesla. „Mimochodem, jak se sem všichni chceme vejít?“

„Blbě,“ ušklíbla se Rochelle a taktéž si sedla. „Budu muset pak donést židle z kuchyně. Tolik se nás sem na sedačky nevejde.“

„Proč vlastně svoláváte tenhle…sraz?“ zeptal se najednou Jacob.

„No, protože…“ začala Roch, ale opět byla přerušena zvonkem. S omluvným výrazem vyrazila ke dveřím. Tentokrát trvalo mnohem déle, než se vrátila zpět do domu. Když se tak asi po pěti minutách konečně stalo, přiváděla s sebou hned čtyři lidi. Kate a kluky z Bradavic.

„Ahoj,“ zahlaholila Kate hned ve dveřích, zatímco zbylí tři jen něco zamumlali.

„To byla zase doba,“ neodpustila si Betty.

„Trochu jsem nestíhala,“ přiznala se Katie.

„Jako by to někoho z nás překvapovalo,“ zašklebila se na ni Rochelle. „Jen pro úplnost, tohle je Draco, teda teď vlastně Chris, Theo a Blaise,“ představila kouzelníky. „A tohle je Jacob a Seth,“ dodala. Věděla sice, že se většina z nich zná, ale nebyla si jistá, nakolik si ta jména zapamatovali. Navíc pro Theodora to bylo všechno nové. „Jo a Theo, to je Betty a vedle ní je Jane.“

„Rád vás poznávám,“ zamumlal Nott v odpověď.

„Taktéž,“ pousmála se na něj Jane a zvědavě si ho prohlížela.

„On tam tenkrát nebyl, co?“ uvědomil si Jacob.

„Ne. Ale nějakou shodou okolností se zde objevil spolu s námi,“ vysvětlovala Rochelle. „Nevím, proč, ale kdyby tam býval zůstal, asi by ho to stálo život.“

„Nepřijde vám divný, že jsme se všichni v jeden den, přesně třicet dní po tom, co jsme se tam objevili, ocitli v ohrožení života? A kdyby nebylo toho víru, nebo co to bylo, už bysme byli mrtví?“ mudrcoval Blaise.

Od Roch, se kterou strávil včerejší den, stejně jako Draco a Theo, už se dozvěděl o tom, co se stalo ostatním a co zažili. Kate tam s nimi nebyla, dopoledne strávila ve škole a odpoledne se svým přítelem. Rochelle jí to neměla za zlé a ani jí nevadilo, že byla s kluky sama. Tak trochu na to už byla zvyklá z Bradavic. Přece jen to byli její spolužáci a ne kamarádčini. To ona s nimi trávila většinu času na koleji i ve třídách. A nyní byla opravdu ráda za to, že jsou tu spolu s nimi. Za ten měsíc se s nimi sžila natolik, že si nedovedla představit, že by nyní měli zmizet z jejího života. Po tom všem, co spolu prožili, už to bylo naprosto nemyslitelné.

„Taky už jsem nad tím přemýšlel,“ přikývl Theodor. „Ale nějakej smysl to určitě má. I když si nemyslím, že by to bylo kvůli tomu, aby se tady holky vrátily včas domů. Co jsem pochopil, tak u vás se to všechno odehrálo za jedinou noc.“

„Jo, přesně,“ přikývla Jane. „Naštěstí. Nedovedu si představit, jak by reagovali rodiče a ostatní, kdybych jen tak na měsíc zmizela a oni o mně neměli žádné informace, nic.“

„Naše by kleplo,“ přidala se Kate.

„Můžeme být jen rády, že to bylo takhle,“ souhlasila s nimi Rochelle.

„Snad to s námi bude taky tak,“ ozvalo se najednou ode dveří.

Všichni sedící vzhlédli k nově příchozím. Zdálo se, že už jsou úplně všichni. Spolu s Melaniou dorazila i Amelia, která přiváděla také Murtagha a Eragona. Rochelle, jež jen něco zamumlala na pozdrav, okamžitě vyskočila na nohy. O chvíli později už do pokoje přinášela dvě židle, a Jacob, který se dovtípil, co má v plánu, nesl další dvě.

„Mimochodem, Rochelle,“ pohlédl na dívku Jacob, jakmile se opět posadil na své místo, „Ještě jsi mi neodpověděla, proč tohle všechno,“ mávl rukou a myslel tím toto seskupení, které se konalo.

„Z jednoho důvodu. Ale… ještě bych asi měla představit nově příchozí, ne?“ a pustila se do toho. Když už všichni konečně věděli, kdo je kdo, i když toto divadlo zde bylo hlavně kvůli Nottovi, který většinu z nich viděl poprvé, pokračovala Rochelle v tom, co už načala. Popravdě to byla ona, kdo si vymyslel toto setkání. Jako jediná se totiž zajímala o to, co se jejich návratem mohlo změnit. Ostatní na to neměli buď čas, nebo je to ani nenapadlo. „Když jsme se vrátili, popřípadě objevili,“opravila se, když si uvědomila, že se kluci nikam nevrátili, „uvědomila jsem si, že se něco naším vpádem do vašich světů muselo změnit.“

„A na co jsi přišla?“

„Znova jsem si pročetla ty knihy, teda jen díly, do kterých jsme vpadli a hádejte co,“ přejela všechny přítomné pohledem.

„Nenapínej nás a povídej.“

„Všechno se změnilo. Jsou totálně přepsaný od doby, co jsme se tam objevili. Tedy,“ zarazila se pohledem na Eragonovi a Murtaghovi. „U vás dvou nevím, jak to je, ta kniha ještě nevyšla, ale nepochybuji o tom, že až se objeví na pultech, bude na tom stejně jako ty druhé dvě.“

„Jak myslíš to, že se všechno změnilo?“

„Takhle, Jacobe,“ popadla Rozbřesk, který se do té doby válel ve stole. „Melania s Beth vám určitě říkaly, co se mělo stát, že jo?“ zeptala se, ale předem tušila odpověď. Vždyť i ona klukům vše vyžvanila. A nejen jim. „Jenže nic z toho tam teď není. Jakoby se knížka přepsala od okamžiku, kdy se tam holky objevily. Dokonce tam i jsou, koukej,“ strčila Jakovi knihu pod nos.

„A v čem je problém?“ nechápal Draco. „Tak se to prostě přepsalo.“

„Problém je v tom,“ vytrhla Jacobovi a Sethovi knihu z rukou, „že oni dva už tam nejsou. Všechno je to samozřejmě psáno z Bellina pohledu, zatímco předtím tam byl i Jacobův pohled. Ale teď nic. Chvíli poté, co od nich odejdou Volturiovi, je tam scéna, kdy se vás Cullenovi vydávají hledat. Ale zjišťují…“ zadrhla se a s obavami na ně pohlédla, „že jdou pozdě.“ Poslední slova pronesla tak tiše, že si někteří, hlavně ti, co seděli nejdál, nebyli jisti tím, jestli je opravdu pronesla.

„Chceš říct, že jsme jako…mrtví?“ došlo Sethovi.

„Jo,“ přikývla. „Vy dva a taky vaše…“ ušklíbla se. „Nějak jste mi zapomněly říct, holky, co mezi vámi a jimi je.“

„No…“ začala rozpačitě Melania. „Asi jsme to krapet pozapomněly, no.“

„A zcela úmyslně, co?“

„Stejně to už teď neplatí, ne?“ pokrčila Beth rameny. „Vždyť ani jeden z nich už není vlkodlak. Stejně jako oni nejsou kouzelníci a oni Dračí jezdci. Prostě jsou normální lidi jako ostatní.“

„Rochelle, chceš nám teda říct, že už není možnost, jak bychom se mohli vrátit zpět?“ pronesl Jacob s obavami v hlase.

„Podle mě žádná. A u nich je to taky tak,“ pohlédla do očí Dracovi. „U vás tří je zmínka, že vás zabil sám Voldemort, když jste se proti němu vzepřeli a odmítli se k němu přidat.“

„Báječný,“ procedil Malfoy skrz zuby.

„Aspoň jsi nakonec za hrdinu a ne za zbabělce.“

„To mě opravdu těší.“

„Hele, já za to nemůžu, jo? Tak na mě nebuď nepříjemnej.“

Draco se však jen ušklíbl a ani se nenamáhal omluvit. Místo toho jen tupě sledoval stůl a zřejmě přemýšlel nad následky toho, co se stalo. Ostatní na tom byli podobně. Konečně věděli, na čem jsou, ale pranic je to netěšilo. Spíš naopak. Přestože byli rádi, že neztratili své kamarádky, vidina toho, že už se nikdy nevrátí do svých domovů, byla strašlivá. Ztratili místo, kde vyrůstali a prožili celý svůj dosavadní život, své přátele a známé. Vlastně přišli úplně o všechno. A to, že zde měli někoho, koho znají, byla jen malá útěcha.

Najednou se Jacob zničehonic zvedl a beze slova zamířil ke dveřím. „Omluvte mě,“ zamumlal ještě, než se vytratil ven.

„Jaku!“ křikla za ním Mel a chtěla se za ním vydat, ale Beth ji stáhla zpět.

„Nech ho být. Potřebuje si to všechno srovnat v hlavě,“ a pozorovala Setha, který také opouštěl dům. „Musí to pro ně být těžký.“

„Ani nevíš jak,“ povzdechl si Blaise. Jako jeden z mála ještě seděl. Ostatní již byli také na odchodu. Eragon s Murtaghem se zvedli chvíli po Sethovi. A stejně tak některé z dívek. Nakonec v domě zůstali jen Kate, Blaise, Draco, Theo a Rochelle. Ostatní se se zamumláním vytratili hned, jak uznali za vhodné. Každý se potom vydal vlastním směrem, jako by potřeboval promyslet, co z toho pro něj plyne za následky.

„Taky už bych měla jít,“ zvedla se po půl hodině mlčení Kate.

„Jo, jasně,“ pokývala hlavou Rochelle, ale zdálo se, že skoro nevnímá, co kamarádka říká.

„Měj se, Rochelle. A vy také,“ pohlédla na zbylé přátele.

„Čau, Katie,“ zavolal za ní Blaise, ale byl jediný, kdo to udělal. „Je to divný, co?“

„To mi povídej,“ přikývl Theodor. „Ale zas tak mě to nepřekvapuje. Nějak jsem tušil, že to takhle dopadne. Už když jsem se za vámi hnal do ředitelny jsem měl takovou předtuchu, že to dopadne…“ nedořekl větu. „Asi jsme s tím měli počítat.“

„Hmm,“ zamumlal Draco, který přitom zamyšleně sledoval Rochelle. „Jsi v pořádku, Roch?“

„Jo, nic mi není,“ vzhlédla k němu, ale v dalším okamžiku sklopila pohled k telefonu, který držela v ruce. „Dejte mi chvilku, hned jsem zpátky,“ vyskočila na nohy a zamířila ven na zahradu.

Několik minut tam jen tak stála a opírala se o zeď, než konečně spatřila to, kvůli čemu tam vyběhla. Po ulici se k jejímu domu rychle blížila jakási postava, která o okamžik později stanula a vrátek a chystala se zazvonit. Než to však stačila udělat, Roch už ji pouštěla na zahradu.

„Díky, žes přišla, Kathleen.“

„Není za co. Jen jsem to dřív nestihla.“

„O nic jsi nepřišla. Teda jen o to, že jsem jim sdělila, že se nemaj jak vrátit a většina z nich odešla. Asi je toho na ně moc.“

„A divíš se jim? Jak ses cítila ty, když jsi tam byla?“

„Občas hrozně,“ povzdechla si Rochelle. „Jenže já pořád měla naději, že se nějak vrátím, myslela jsem si, že tam jsem jen dočasně. Ale oni…“

„Vypořádají se s tím. Budou muset. Katie už tu není?“

„Odešla asi před deseti minutami. A ani se jí nedivím. Ta atmosféra tam… a navíc se těšila na něj,“ zašklebila se. Nebylo pochyb o tom, že měla na mysli jejího přítele. „Tohle jí taky dost zkomplikovalo život. Kluci se tam starali o nás, pomáhali nám, ale my… myslím tím, že James by nebyl asi nadšený z toho, kdyby s nimi trávila hodně času, co?“

„To ne, to by fakt nebyl,“ přikývla Kathleen. „Ale říkala jsem ti, že můžu pomoct.“

„Já vím. A jsem za to moc ráda. Asi jsem to holkám měla říct předem, viď? Ale nebyla jsem si jistá, jak budou reagovat. A taky jsem nechtěla, aby se kluci cítili nějak znevýhodněni. Ale nechtěla jsem, aby to dopadlo takhle…“

„Ono se to zpraví.“

„Jo, snad jo. Tak pojď, představím tě,“ vydechla a vydala se zpět do domu. Všimla si, že v okamžiku, kdy tam vešla, na ni kluci upřeli oči. A v dalším momentu je udiveně vykulili na Kath, která šla za ní. „Tohle je Kathleen. Kath, to je Blaise, Theo a Draco, tady teda Chris,“ dodala. „Kathleen o tom všem ví, říkaly jsme jí to. A nabídla se, že kdybyste potřebovali jakoukoliv pomoc, můžete se na ni obrátit.“

„Myslíš, že je tohle nutný? Máme tu tebe a Kate…“

„Jenže Kate má přítele a ten by asi nebyl nadšený, kdyby byla pořád s vámi. A taky vím, že ona bude radši s ním. A krom toho, Theo mi taky pomáhal, ne?“ upřela oči na Notta.

„Myslím, že je to rozumné,“ pousmál se Theodor.

„To určitě. Zvlášť když jsem zjistila, že budete chodit na stejnou školu.“

„Cože?!“ zakuckal se Draco, který právě pil.

„Říkali jste, že jdete na ekonomku. A taky na kterou. Kathleen tam jde taky. Vy dva, Draco, dokonce budete spolužáci. I když budete mít jinej jazyk. Ty francouzštinu a ona němčinu. A vy byste měli být jen na jiným oboru, ne?“

„Když to říkáš.“

„Vyvodila jsem to z těch vašich dokladech o studiu,“ usmála se Rochelle. „A Kathleen by vám mohla s lecčím pomoct. Aspoň, abyste si vzpomněli.“

„A na co asi tak? V životě…“

„Počkej, Draco,“ skočil mu Blaise do řeči. „Ona přece taky nevěděla nic o kouzlení a vem si, jak jí to šlo. Na začátečníka,“ zašklebil se vzápětí.

„Moc díky, Blaisi,“ zakřenila se na něj na oplátku Rochelle. „Milej jako vždycky.“

„To víš,“ zazubil se na ni Zabini.

Zbytek odpoledne strávili u Rochelle doma, než se Kathleen konečně zvedla a vydala k domovu. Draco, Theo a Blaise opustili dům spolu s ní. Zaprvé s ní měli společnou cestu, minimálně jednu její část, a za druhé ještě chtěli dívku poznat o něco víc. Rochelle tak zůstala doma sama, ale mnohem spokojenější, než byla před hodinou. Teď mohla doufat, že to všechno bude dobrý.

pokračování: 28. kapitola

04.04.2010 13:12:49
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one