My world of fantasy...
Pětadvacátá kapitola jen a jen pro vás. užijte si ji a komentujte :) K.

***

„Sethe? Seš si vážně jistej?“ mumlal rozpačitě Jacob, zatímco se blížili ke škole, kterou měla Melania navštěvovat. „Nerad bych tam stál jak blbec, zatímco ona by si studovala třeba na úplně jiným konci Londýna a…“

„Jaku a jak jinak chceš zjistit, jestli tu opravdu je? Tohle je jediná možnost, kterou máme. Jediný záchytný bod. Bez něj jsme totálně v háji.“

„Jen bych ze sebe nerad udělal šaška.“

„To seš tak jako tak,“ odbyl ho Seth a postavil se kousek od vchodu do školy. „Jen doufám, že je v pořádku.“

„O to bych se fakt nebál. Zmizeli jsme dřív, než se jich stačili dotknout.“

„Jak myslíš, že zareaguje?“ strachoval se Seth. „Říkaly přece, že se tam objevily, když u nich měl začít školní rok. A to bylo tady teprve včera. Vrátili jsme se v čase. Co když si myslí, že to všechno byl jen sen?“

„To snad ne. A i kdyby, tak když nás uvidí, tak jí dojde, že se jí to opravdu nezdálo. Už by ale mohlo pomalu zvonit,“ pohlédl na hodinky. „Sakra, ještě patnáct minut.“

„Možná, že jsme z tý školy neměli odcházet tak brzo.“

„Čekat tady nebo tam, to už je fuk,“ pokrčil Jacob rameny.

Zbytek času, který jim zbýval do konce hodiny, ještě prokecali. Neřešili však žádné závažné věci, jen opět probírali to, jak se dostali do tohohle světa. Následně jejich rozhovor sklouzl na banálnější věci. Ani si nevšimli, jak rychle jim čas ubíhá. Proto je překvapilo, když najednou ze školy začínali vycházet různí lidé, jim neznámí. Mlčky je pozorovali a čekali, až se tam konečně objeví ta, na kterou tak nedočkavě čekali. Po pěti minutách, kdy ji stále neviděli, však začínali být pořádně nervózní. Možná, že se opravdu spletli a ona na tuto školu nechodí. Nebo ještě hůř, vůbec není v tomhle světě a všechno je jinak, než si do té doby mysleli.

„Sethe…“ začal Jacob.

„Podívej!“ skočil mu do řeči Seth a očima sledoval blonďatou dívku, která se náhle vynořila z budovy. Nebyla však sama, obklopovalo ji několik kamarádek. Byla natolik zabraná do rozhovoru, že si dvou mladíků, jenž byli jen pár metrů od ní, ani nevšimla. Místo toho kráčela kamsi pryč od budovy.

„Hej, Melanio!“ křikl za ní Seth, oddělil se od Jacoba a rychlým krokem se vydal za ní.

Mel se při zaslechnutí svého jména otočila a nevěřícně sledovala Setha, který se k ní blížil.

„Mel, ty ho znáš?“ zeptala se jedna z jejích kamarádek a zaujatě ho přitom sledovala.

„Jo, znám,“ přikývla Melania. Stále se zdála trochu vyvedená z míry. „Holky, promiňte, ale dneska s vámi nepůjdu.“

„Dobře, jak myslíš,“ pousmála se další dívka. „Užij si to, Mel,“ mrkla na ni a spolu s ostatníma holkami odešla pryč.

„Sethe,“ přistoupila Mel k jmenovanému, který se zastavil necelé tři metry od ní.

„Rád tě vidím,“ pousmál se. „Mysleli jsme, že tě ani nenajdeme.“

„Mysleli?“

„Já a Jacob,“ mávl rukou dozadu, kde postával druhý návštěvník tohoto světa.

„Co tu děláte, Sethe?“ nechápala stále Melania a pozorovala Jaka, který se k nim právě přidal.

„Sami nevíme. Prostě jsme se tu včera najednou objevili. A nenapadlo nás nic lepšího, než se tě pokusit najít. Ale jediný, co jsme o tobě věděli, bylo, že studuješ na týhle škole.“

„Ty sis to zapamatoval?“ pohlédla na něj ohromeně. Tohle opravdu nečekala. Co si pamatovala, mluvila s ním o škole jen jednou jedinkrát. A ani si pořádně nevybavovala, že by zmínila název své střední školy. Možná jen mezi řečí. Každopádně to na ni udělalo dojem, zřejmě ji vnímal mnohem víc, než si kdy myslela.

„Pamatuju si hodně věcí,“ odvětil Seth mnohoznačně. Melania se mohla jen dohadovat, jestli to myslí všeobecně, nebo tím míní věci ohledně ní. Nevěděla a nezdálo se, že by jí to Seth chtěl vysvětlit. „Ale jsem vážně rád, že jsem si zapamatoval tohle. Jinak bychom tu byli ztracení.“

„Kde vlastně…“

„Jak to tak vypadá, tak jsme se ocitli v nějaké rodině, kde nás berou jako její součást. Prostě si myslí, že jsem jejich syn. A on můj bratranec,“ kývl Jacob směrem k Sethovi.

„Jasně, chápu,“ přikývla Mel. „Něco podobného už jsem slyšela od Rochelle a Kate.“ Když však na ni ti dva nechápavě hleděli, povzdechla si a dodala. „Zatímco my dvě, já a Beth, jsme byly u vás, ty dvě se objevily v jiném světě. A taky byly najednou v rodině, která je považovala za svoje. Myslím, že se jednotlivé světy přizpůsobují našim vpádům.“

„To by vysvětlovalo, proč si pamatujeme různé detaily z života, který tu teď vedeme,“ odvětil Seth zamyšleně. „Jen by mě zajímalo, co se stane, jestli zase zmizíme.“

„Kdo ví,“ pokrčila Melania rameny. „Nechcete někam jít? Tohle není nejlepší místo na rozhovor,“ rozhlédla se kolem.

„Fajn. Kam?“

„Tak to netuším,“ pokrčila dívka rameny. „Moment,“ zarazila se najednou a vytáhla z kapsy telefon. „Nebude vám vadit, když se pokusím sehnat Betty? Řekla bych, že se jí to také týká.“

„Budeme jen rádi,“ odpověděl Jacob za oba. Vzápětí se na něj jak Melania, tak Seth pobaveně podívali. Bylo jim jasné, že on z toho bude nadšený.

„Fajn, zavolám jí,“ usmála se Melania. V další chvíli už vytáčela kamarádčino číslo. Nějakou dobu čekala, než jí to zvedne, ale nakonec se dočkala. Trvalo více jak pět minut, než se nějak domluvily, ale nakonec Mel uspěla. A to dokonce bez toho, aniž by jí řekla, o co se jedná. „Jdeme?“ otočila se na kluky v okamžiku, kdy ukončila hovor.

„Kam?“

„Nedaleko odsud je jedna čajovna. Počkáme tam. Říkala, že během půl hodiny by se tam mohla dostat.“

Když ani jeden z nich nereagoval, protočila oči a vydala se na cestu. O okamžik později ji ti dva doběhli a dál už pokračovali společně. Netrvalo dlouho a všichni tři vstupovali do malé čajovničky, kde se měli setkat s Elizabeth. Protože však měli víc jak čtvrt hodiny času, objednali si a dali se do řeči. Rozhovor se velmi brzy stočil na poslední okamžiky v druhém světě, na jejich střet s Demetrim a Marcellem. Z různých úhlů nahlíželi na tuto událost a spekulovali, jestli by to opravdu skončilo jejich smrtí, kdyby se náhle neobjevil onen vír. Nyní to vše viděli v jiném světle. Udělali chybu, že se nechali vylákat ven. Možná, že kdyby nějakou dobu počkali a zůstali mezi lidmi, mohlo to dopadnout úplně jinak. Cullenovi by se k nim stačili přidat a upíři od Volturiů by tak neměli sebemenší šanci.

Zdálo se, že Jacoba a Setha trochu mrzí, že to takhle nedopadlo, ale Melania byla ráda za to, co se stalo. Sice se jí tam líbilo, měla Cullenovi a i druhé upíry z Denali ráda, ale domov byl domov. Některé aspekty jejího života jí sice nechyběly, ale zato přátelé a mnoho dalších lidí už postrádala. Věděla, že může být jen ráda za to, že se vrátila zpátky takto, kdyby Demetriho porazili, možná už by nedostala šanci na návrat. Navíc teď už si nemohla stěžovat, když zjistila, že Seth a Jacob jsou zde s ní. Těžko se jí to přiznávalo, ale za ten měsíc k nim docela přilnula, víc jak k jiným. A přestože dřív vlkodlaky ráda neměla, nyní by je za nic neměnila. Poznala už, jak skvělí přátelé to jsou. A věděla, že i jim na ní záleží. Mohla být jen ráda, že natrefila právě na ně dva, i když ze začátku to tak nevypadalo. Tatam bylo její přání setkat se hlavně s Emmettem a Edwardem. Pořád je sice měla ráda, dokonce víc jak předtím, ale na tyto dva přátele, kteří nyní seděli spolu s ní v jednom z boxů, opravdu neměli.

„Mel, jsi v pořádku?“ zamával jí Seth před očima, když se na okamžik zasnila.

„Jo, jasně,“ otočila se na něj.

„Přišla jsi mi trochu mimo.“

„Promiň, na okamžik jsem se zamyslela,“ přiznala.

„Všimli jsme si,“ ušklíbl se Jacob. „Hele, není to…“ naklonil se a pohlédl ke dveřím, které se právě otevřely.

„Beth,“ postavila se Melania a upozornila kamarádku na svoji přítomnost.

„Tady jsi,“ všimla si jí Elizabeth a vyrazila k ní. Když však přišla blíž, zarazila se. „Co…“

„Rád tě vidím, Betty,“ zazubil se na ni Jake.

„Jak…“ zírala na něj šokovaně dívka.

„Posaď se a všechno ti vysvětlíme,“ stáhla ji k nim Melania. Nerada by vyvolávala v čajovně rozruch.

Když se však Beth posadila, žádné vysvětlení se nekonalo. Naopak, všichni mlčeli jako hrob. Rozpačitě hleděli jeden na druhého a čekali, až někdo z nich začne. Nakonec to byla Elizabeth, kdo prolomil ono trapné ticho.

„Takže? Co vy dva tu děláte?“

„Popravdě…“ začal Seth, ale Jacob mu do toho skočil.

„Ani nevíme. Spolu s vámi nás strhl ten větrný vír, nebo co to bylo, a včera ráno jsme se probudili v nějakém domě, kde nás berou za vlastní.“

„To jako…“ začala Beth, ale Melania jí to toho skočila.

„Je to podobný jako u Rochelle a Kate, taky byly v rodině.“

„Jo, jasný,“ přikývla Elizabeth. „Takže pokud to chápu, tak teď bydlíte v rodině, která vás považuje za vlastní syny a…“

„Popravdě,“ nenechal ji zase mluvit Seth, „já tam jsem spíš na návštěvě. A jsem jeho bratranec,“ zašklebil se na Jacoba.

„Jak to berete?“

„Co asi tak myslíš?“ otázal se ironicky Jake.

Betty pak měla ještě spoustu otázek ohledně jejich nového domova, ale také ji zajímalo všechno kolem. Znova se probíral okamžik, kdy se ocitli v tomto světě. A zase se řešil Marcello s Demetrim. Nakonec se řeč stočila na Cullenovi.

„Myslíte, že jim se nic nestalo? Sice Alice říkala, že oni jsou v pohodě a že Volturiovi už od nich odešli, ale co když to bylo jen naoko. A tím, že jsme zmizeli, jsme jim způsobili další problémy?“

„Tak to snad ne. Ti dva jasně viděli, museli to vidět, jak mizíme. A nikdo kromě nás tam nebyl. Pokud jim Aro, Caius nebo Marcus řekli, jak jste se tam ocitly vy dvě, muselo jim dojít, že se to děje znovu. Jen naopak.“

„Jen aby,“ pochybovala stále Beth a i na Mel bylo vidět, že tomuto vysvětlení zas tak moc nevěří.

„Betty, i kdybychom jim způsobili problémy, o čemž pochybuju, tak s tím nic nenaděláme. A oni to zvládnou, o to bych se vážně nebál. Alice by to určitě všechno viděla.“

„Snad máš pravdu, Jacobe,“ povzdechla si Beth.

„Já bych si dělal starosti spíš o nás,“ vložil se do toho Seth. „A nejvíc sám o sebe. Protože až se vrátíme, tak mě Leah s největší pravděpodobností zabije. A pak seřve za to, kde jsem se flákal. A nakonec se rozbrečí úlevou,“ domýšlel si, jak by jeho sestra mohla reagovat.

„Upřímně řečeno doufám, že se pleteš, kámo. Protože to bych byl první mrtvola já. Okamžitě by mě z toho obvinila a ještě mi spílala za to, že jsem na tebe nedával pozor.“

„Máme to ale pěkný vyhlídky,“ ušklíbl se Seth. „Už se na to opravdu těším.“

„Řekla bych, že tohle ještě nemá cenu řešit. Teď bychom spíš měli přemýšlet nad tím, co vy dva tady budete dělat.“

„Chodit do školy, učit se, poslouchat rodiče, pracovat…“ začal Jake.

„Takhle jsem to nemyslela, Jacobe,“ zamračila se na něj Beth.

„My to nějak zvládneme, holky, nebojte,“ mrknul na ně Seth. „Vždycky jsme si poradili, v každé situaci.“

„Asi jo,“ připustila Mel.

Zbytek odpoledne spolu strávili v čajovně a probírali všechno možné a nemožné. Především se soustředili na to, co prožili na Aljašce a v jejím okolí. Vzpomínali na všechny ty zážitky, ale nyní na ně nahlíželi jiným pohledem. A když toto téma vyřešili, rozhovor se stočil na svět, ve kterém se nyní nacházeli. Jake se Sethem byli přirozeně zvědaví na to, jak zde jejich kamarádky žijí. Tahali z nich každou maličkost, i když to byla ta největší blbost, co si mohli vymyslet. Nakonec ale prožili nádherné odpoledne, které nikdo z nich nečekal, když ráno vylezl z postele. Přece jen bylo rádi za to, že jsou pořád spolu. A bylo jedno, v jakém světě a na jakém místě to je.

pokračování: 26. kapitola

20.03.2010 21:00:00
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one