My world of fantasy...
Tak tady máte tu slíbenou druhou kapitolu... Snad se vám bude líbit. :) A opět poprosím o komentáře, u té předchozí kapitolky jste mě moc nepotěšili :(
Jinak těm, kteří komentovali první kapitolu, moc a moc děkuji...byla bych odpověděla, ale většinou nebyl čas a když už byl, nebyla zas nálada...ale cením si toho, že jste reagovali :-*
Takže hezké čtení a já se jdu zas učit anatomii... :(

***

„Jak víš moje jméno?“ pohlédl na ni nevěřícně.

Pokrčila rameny: „Vím. Stejně jako jména ostatních. A nejsem sama,“ ohlédla se na některé své kamarádky. Nechápala, jak je možné, že tu jen ta stojí a baví se s někým, koho ještě před pěti minutami považovala za vymyšlenou knižní postavu.

„Nechápu, co se to tady děje,“ mumlala si pro sebe Melania a přejížděla pohledem všechny přítomné. „Jak se tady mohli jen tak objevit? Oni?“

„Co jste vlastně zač?!“ vyjel na ně najednou blonďák.

„Dej si pohov, Malfoyi,“ okřikla ho Elizabeth. „A chovej se laskavě slušně, teda pokud to dokážeš,“ ušklíbla se při pohledu na jeho zamračený výraz.

„Ty šmejdko,“ přimhouřil oči a vytáhl hůlku, stejně jako jeho přítel.

V okamžiku, kdy to udělal, se na něj zbylí čtyři mladíci překvapeně podívali.

„Hodláš jim tím snad vypíchnout oči?“ ozval se jeden z nich.

„Bože,“ protočila oči Rochelle. „Mám návrh. Co kdybychom se všichni posadili a v klidu si to nějak vyříkali? Tohle nikam nepovede,“ prohlásila a posadila se na jednu z postelí.

„To zní rozumně,“ souhlasil s ní Eragon a napodobil ji.

Ostatní na sebe chvíli jen mlčky hleděli, než se rozhodli následovat příkladu svých přátel. Teprve když se všichni nějak usadili, vzala si zase Rochelle slovo. Jako jediná z dívek vypadala, že je schopna to všechno vysvětlit. Ostatní buď pořádně nevěděly, co se vlastně děje, nebo byly příliš zaskočeny, aby cokoliv vysvětlovaly. Pořád tomu nemohly uvěřit, na rozdíl od Rochelle, která už přijala fakt, co se to děje. Nemohla si pomoct, ale musela se usmívat. Právě se jí splnil jeden z jejích dětinských snů.

„Takže… Netuším, co tu děláme, s jistotou vím jen to, že jsme v domě mých prarodičů, ale kde jsme se tu vzali…“ otočila se na své kamarádky. „My jsme ještě před chvílí byly v…“ měla už na jazyku slovo Itálie, ale zarazila se. Uvědomila si, že ne všichni vědí, co Itálie je. „Prostě v jiné zemi. A to samé můžu tvrdit o vás.“

„To sedí,“ zamumlal Draco.

„Ale myslím, že můžu říct,“ nevšímala si ho Rochelle a pokračovala dál, „že….“ zasekla se. „Prostě že všichni pocházíme z tak různých míst, až se to zdá neuvěřitelný.“

„Jak to myslíš s těma místama?“ nakrčil obočí mladík vedle Eragona.

„Asi tak,“ odpovídala mu Melania, „že každej z nás, nebo aspoň jednotlivé skupinky, pochází z jiného…světa?“ pohlédla na Rochelle a Amy.

Roch jen přikývla a dala se to vysvětlování. „Tady Eragon s Murtaghem jsou z Alagaësie.“

„Odkud že?!“ pohlédl na ni nechápavě jeden z vysokých, tmavovlasých chlapců.

„To je nepodstatné,“ odbyla ho Elizabeth. „Nech ji to dovysvětlit.“

„Jaká Alagaësie?“ nenechal Rochelle pokračovat Malfoy.

„Ježiši, mohl bys laskavě mlčet?!“ vyjela na něj Beth.

„Ne, to teda nemohl! Tak to teda vysvětli ty, když seš tak chytrá!“

„To to musíš tak nutně vědět?!“

„Jo, to teda musím.“

„Hele, nechte toho,“ zarazila je Kate. „Kdybyste nechali Rochelle mluvit, tak to,“ kývla hlavou na Draca, „mohl dávno vědět a byl by klid.“

„Alagaësie je prostě země úplně mimo naši realitu,“ shrnula to Rochelle. Až tak moc se jí nelíbilo, že Kate utnula hádku mezi její kamarádkou a Malfoyem. Byla docela zvědavá, kam by to zašlo. A navíc tak líp poznávala Dracův charakter.

„Tos nám toho fakt řekla hodně,“ rýpnul si Draco.

„Mohl bys už konečně mlčet?“ obořila se na něj i Melania.

„Fajn,“ založil si ruce na hrudníku Malfoy a zlostně probodával pohledem všechny kolem sebe.

„No konečně,“ nedalo to Beth.

 „Můžu teda pokračovat?“ optala se Roch. „Chtěla jsem říct, že to samé co o Eragonovi,“ chtěla pohlédnout na mladého Jezdce, ale zjistila, že mezitím, co se Beth hádala s Malfoyem, se Eragon někam vypařil. Po pár vteřinách si uvědomila, že se stačil přesunout na druhou stranu místnosti a tichým hlasem cosi vykládal Jane. Zavrtěla hlavou a otočila se radši na Jacoba. „Prostě to samé jako o nich dvou platí i o Jakovi se Sethem. Vy jste sice ze Země,“ mluvila k nim, „ale z… jiné reality. Protože u nás něco jako vy neexistuje. A stejně tak váš svět,“ ohlédla se na zbývající dva.

„Jak to můžeš s takovou jistotou tvrdit?“ ušklíbl se na ni tmavovlasý mladík.

„Asi takhle, Zabini,“ odpověděla  Beth místo kamarádky. „Proč myslíš, že vás všechny známe? A že vy se zase naopak neznáte? Hm? Nevíš, viď?“ ušklíbla se pro změnu ona. „Do teďka jste pro nás byli jen knižní postavy, hrdinové, o kterých jsme si všechny myslely, že neexistují. Takže předpokládám, že asi v téhle realitě žádné Bradavice nebudou. Nebo snad někdo z kouzelníků či čarodějek sepisuje dobrodružství Harryho Pottera a prodává je mudlům?“

„Cože?! Pottera?!“ nakrčil Malfoy zhnuseně čelo.

„Proboha, to neřeš,“ zarazila ho Melania, ale na tváři měla poťouchlý výraz. „Myslím, že teď je důležitější vymyslet, jak se z tohohle dostat. Protože je víc jak jasný, že tohle,“ zdůraznila, „není v pořádku.“

„Nějaký smysl to určitě má,“ mudrovala nad tím Kate. „Proč jinak by se to stalo?“

„Třeba si z nás jen někdo vystřelil,“ podotkl Jacob. „Ale vybral si teda úžasnou chvíli.“

„Taky si myslím,“ přidal se k němu Murtagh. „Z toho bude pěknej problém,“ zamumlal si pro sebe.

„Copak, Galbatorix tě bude postrádat?“ zašklebila se na něj Rochelle.

„Do toho ti nic není!“ odsekl Murtagh. „Nepochopila bys to.“

„Tak to si nemy….“

„Ještě vy dva začínejte,“ skočila jim do toho Kate. „Jako by před chvílí nestačil tenhle,“ pohodila hlavou k Malfoyovi. „Kdo vás má pořád poslouchat?!“

Murtagh jen protočil oči v sloup, ale nic neříkal, jen propaloval Rochelle naštvaným pohledem. Ale nezdálo se, že by to dívku nějak vyvedlo z rovnováhy. Jen se na něj zašklebila a směřovala svůj pohled jinam.

„Co chcete teda dělat?“ ptala se Kate. Očividně se jí tato situace moc nelíbila.

„Zmizet odsud,“ procedil skrz zuby Malfoy. Na tváři se mu najednou objevil výraz absolutního soustředění, ale ten vzápětí polevil. „Jak to, sakra?“ zaklel.

„Říkaly jsme ti, že nejsi ve svém světě,“ pokrčila rameny Rochelle, která se už mezitím rozvalila na posteli, kterou obsadila, a pozorovala ostatní kolem sebe.

„Tohle nechápu,“ mumlal si pro sebe Draco.

„To asi nikdo z nás,“ povzdechla si Kate.

„Má někdo návrh, co budeme dělat?“ zapojil se do rozhovoru i Zabini.

„Co třeba odsud odejít?“ napadlo Mel.

„Tak to tě zklamu, je zamčeno,“ ozvala se z druhého konce pokoje Amelia. „Všechno, všude. A vypadá to, že je to i nějak neprorazitelný.“

„Kdys to proboha zjistila?“ vykulila na ni oči Melania.

„Já ne, to Jacob se Sethem,“ pousmála se. „Napadlo nás, že bysme to trošku prozkoumali…“

Rochelle a Melania na ni jen nevěřícně zíraly. Vůbec si nevšimly, kdy se od nich odpojila a připojila se k vlkodlakům. Ale moc je tato volba nepřekvapovala. Obě věděly, jak moc s nimi sympatizovala a měla je v oblibě.

„Takže pokud to správně chápu,“ začal pomalu Murtagh, „vypadá to, že tu budeme tvrdnout, než se ten někdo, kvůli kterému jsme se tady objevili, nerozhodne nás poslat zpátky.“

„Řekla bych, že to tak nějak bude,“ přikývla Rochelle.

„Co takhle se trochu seznámit? Kdo ví, jak tu budeme dlouho,“ navrhla Kate.

„Řekla bych, že někteří už s tím dokonce začali,“ ušklíbla se Melania a pohlédla na Amy, která už zase o něčem živě debatovala s Jacobem a Sethem, a na Jane, která o něčem bouřlivě diskutovala s Eragonem.

„Myslím, že je zbytečný, abychom se my představovali,“ zamračil se Malfoy. „Očividně nás všechny znáte.“

„Ne každá,“ usmála se Rochelle. „Ale většina ano, to máš pravdu.“

Po těchto slovech se tak nějak začali seznamovat, i když někteří ne zas tak ochotně. U Zmijozelských se zdálo, že se jim v téhle společnosti moc nelíbí, ale jak už stačili zjistit, přemístit se odsud nemohli. Takže jim nezbývalo nic jiného, než postupně poznat každého v místnosti a zjistit, co je vlastně zač. Nakonec se skupina rozdělila na menší skupinky, každý si našel někoho, s kým si chtěl popovídat, kdo se mu nějakým způsobem zamlouval.

První skupinku tvořila Amy společně s vlkodlaky. Zdálo se, že si mají opravdu o čem povídat. Amelia jimi byla víc jak uchvácená, chtěla o nich vědět úplně všechno. A oni se zase na oplátku vyptávali na to, jak to o nich věděla, co všechno se psalo v knížkách, jak tam byli popisováni.

„Ale většina lidí tě neměla ráda, Jaku,“ objevil se Amy na tváři mírný úsměv.

„Nechápu proč,“ mumlal Jacob. „Mě. Takovej…“

„Bejt tebou, tak radši mlčím, brácho,“ poškleboval se mu Seth.  „Bůhví, co by ses o sobě mohl dozvědět.“

„Chci to vědět,“ mračil se Jake.

„Jak chceš,“ zazubila se Amelia. „Tak třeba jeden názor…“ hodila očkem po Beth, která seděla několik metrů od nich. „Určitým lidem jsi připadal jako vlezlej trouba, co leze upírovi do zelí. A neposlouchá, co mu říkají ostatní.“

„Tohle teda vůbec není pravda,“ ohradil se hned Jacob. „Nikdy jsem nic takového nedělal, bylo to úplně jinak a…“ pokračoval dál, zatímco Amelia se Sethem se pobaveně smáli nad jeho reakcí.

 

***

 

O kousek dál cosi řešila Jane s Eragonem. Zřejmě měli oba úplně rozdílné názory a ani jeden nechtěl z toho svého ustoupit.

„Jsi se zbláznil, ne?“ kroutila Jane hlavou.

„Bratránek není zas o tolik starší a…“

„Proboha, kde to žiješ? Tohle se dělalo možná ve středověku, ale…“

„V čem?“ nechápal pro změnu Eragon.

„To je fuk,“ mávla nad tím rukou. „Každopádně ženit se tak brzo?“

„U nás je to úplně normální,“ ohradil se.

„U vás je to taky pěkně divný,“ odfrkla si dívka. „Tam bych nechtěla žít ani za milion.“

„Taky bys dlouho nepřežila,“ ušklíbl se. Nevěděl, kde se to v něm bralo, ale Jane ho dokázala pořádně vytočit. Nechápal její postoj k životu ani její názory. Připadala mu tak…zvláštní, jiná.

„Asi proto žiju tady a ne tam,“ pokrčila rameny. „Představa, že bych měla chodit oblíkaná v…ani nevím v čem,“ otřásla se.

„Pro tebe by nebyla dobrá ani pozice dvorní dámy,“ poznamenal při pohledu na ni.

„Taky kdo by o to stál,“ pokývala hlavu a dál rozvíjela svoje myšlenky.

 

**

 

Vedle nich hovořil zbytek skupiny. Na rozdíl od ostatních se teprve stačili pořádně představit, takže jejich konverzace ještě nestačila nabrat nějaký směr.

„Takže pokud to dobře chápu,“ pohlédla Kate zkoumavě na Murtagha, „tak Eragon je tvůj bratr?“

„Jo, je,“ přikývl.

„Nepřipadáte mi moc podobní,“ zakabonila se.

„Třeba je jeden po matce a druhej po otci,“ ušklíbla se Beth.

„Tak to každopádně,“ zazubila se na Murtagha Rochelle. „Koukni, on je celá máma. Ty vlasy, postava…“ šklebila se.

„Roch, nedělej si z něj srandu,“ klidnila ji Melania, zatímco Malfoy se Zabinim se rozesmáli.

„Vy dva se tak máte čemu smát,“ otočila se na ně prudce Rochelle.

„Jo, Malfoy jako by matce z oka vypadl,“ přidala se hned Beth.

„Ty jedna mrňavá…“ začal Draco.

V dalším okamžiku se svalil bezvládně na postel, na které až do té doby jen seděl. Kate otevřela pusu, aby se ujistila, že je v pořádku, ale o okamžik později ona i ostatní v místnosti omdleli, stejně jako Malfoy. Věci se vracely zpět do pořádku.


Pokračování: 3. kapitola

14.10.2009 20:53:12
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one