My world of fantasy...
Tak teda přidávám první kapitolku k této povídce. Hned na začátku upozorňuji, že asi budete mít trochu guláš ve jménech, ale časem se v tom zorientujete, nebojte. :) Tak jsem zvědavá, co na to řeknete. :) Tzn. že očekávám komentáře. Děkuji

Jo a co se týče přidávání kapitol, rozhodla jsem se, že budu dávat dvě týdně. Jednu ve středu a druhou v sobotu (dnešek je výjimka, tenhle týden budou kapitoly tři :)

A abych nezapomněla - tuhle kapitolku bych chtěla věnovat třem lidem, díky kterým se tu tato povídka objevila. A to: Areneis, Abigail a Astina :)

***

Trojice dívek nejistě postávala před obchodem a rozhodovala se. Už před nějakou dobou se tam měly setkat s ostatními kamarádkami, ale ty se ne a ne ukázat.

„Kde sakra můžou vězet?“ starala se jedna z nich, rudovláska, a rozhlížela se kolem.

„Třeba se jen někde zdržely,“ pokrčila rameny drobná brunetka. „Znáš je, něco je zaujalo, někde se zapomněly…“

„Nebo se ztratily,“ nakrčila čelo menší hnědovláska.

„Ty?“ ušklíbla se první. „To spíš souhlasím s Amy. Někde se zase zasekly. Je jim to až moc podobné. Obzvlášť, když je s nima Kate.“

„Ne že by Melania s Rochelle byly o něco lepší,“ přisadila si bruneta.

Hnědovláska už zase otevírala pusu, aby své kamarádky nějak bránila, ale než tak stihla udělat, zmiňované dívky se konečně vynořily zpoza rohu.

„No to je doba,“ přivítala je rudovláska.

„Ale, Beth, přece by ses na nás nezlobila,“ objevil se jedné z nich, Kate, na tváři nevinný výraz. „Navíc jsme v tom úplně nevinně.“

„To známe,“ ušklíbla se Amelia.

„No fakt,“ přidala se do hovoru Rochelle a drcla do blondýnky vedle sebe. „Tady Mel ti to může potvrdit. My fakt nemůžeme za to, že jsme zase potkaly ty dva Italy. Víš, jak dlouho nám trvalo, než jsme se jich zbavily? Nechtěli se od nás hnout na krok.“

„Co jste vlastně celou dobu dělaly?“ stočila Kate řeč někam jinam.

„Čekaly na vás,“ Elizabeth.

„Tohle jsem zrovna nemyslela, Beth.“

„Tak různě,“ odpovídala Amy. „Ale bylo to od vás pěkně podlý, takhle se ráno vytratit a ani nic neříct.“

„Nechtělo se nám vás budit,“ usmála se poťouchle Rochelle. „Tak pěkně jste spaly.“

„Milá jako vždycky,“ protočila oči hnědovlasá Jane.

„Co takhle týhle nesmyslný debaty nechat a vydat se zpátky na hotel?“ navrhla Mel. „Protože jestli ještě chcete jít na pláž…“

„Chtěla jsi říct chceme,“ opravila ji Kate.

„No jo pořád,“ protočila Melania oči.

S těmito slovy se všechny sebraly a vydaly se na hotel, který byl na druhé straně městečka. Ani ne po čtvrt hodině už všechny pobíhaly po malém apartmánu, který měly až do konce týdne pronajatý, a sháněly věci, které potřebovaly k moři.

„Kate, nevidělas někdy moje plavky? Ty fialový,“ křikla na kamarádku Roch.

„Myslím, že byly na balkóně, ale…“ zarazila se a nepřítomnýma očima na ni dál zírala.

„Jsi v pořádku? Katie?“

„Jo, jen…“ načala větu, ale než ji stačila dokončit, zhroutila se k zemi.

„Kate!“ vykřikla zděšeně dívka a vrhla se ke své kamarádce. Ale v okamžiku, kdy k ní přiklekla, se hlava zamotala i jí samotné, a než stačila zavolat zbývající kamarádky, zhroutila se vedle Kate.

 

***

 

O nějakou dobu později se Rochelle probrala. Netušila, jak dlouho byla v bezvědomí, ale podle šera, které panovalo v místnosti, usuzovala, že docela dlouhou dobu.

„Katie,“ zašeptala a otočila se směrem, kde tušila svoji kamarádku.

„Jsem v pořádku,“ ozvalo se nad ní.

„Co se…“ nakrčila čelo Roch a s pomocí kamarádky se zvedla na nohy.

„To bysme taky rády věděly,“ přistoupila k ní Melania.

„Jak jste se tu vy…“ pohlédla na své kamarádky. Byly zde všechny.

„Dobrá otázka,“ ušklíbla se Amy. „Taky bych na ni ráda věděla odpověď.“

„To my všechny,“ povzdechla si Kate a rozhlížela se kolem sebe. „Připadá mi, jako bych tu už někdy byla,“ všimla si. „Je mi to tak povědomé.“

Jane, která až do té doby mlčela, se také pozorně rozhlédla po místnosti. „Mám stejný pocit. Jako bych to odněkud znala.“

„To bys taky měla,“ ozvala se Rochelle, zatímco se procházela po pokoji. „Všechny jsme tu byly. Minulé léto, vzpomínáte? Ale…“ zarazila se a nechápavě se na ně podívala. „Jak jsme se tady ocitly? Vždyť před chvílí jsme byly na hotelu a najednou,“ rozhodila rukama. „To nedává smysl.“

„Chceš mi říct,“ pohlédla na ni jak na blázna Elizabeth, když jí došlo, kde je, „že v jednu chvíli jsme v Itálii a najednou jsme se ocitly v letním domě tvých prarodičů?“

„Asi jo,“ zamračila se Roch.

„A jak by se to asi tak mohlo stát?“ ušklíbla se ironicky Melania. „Tohle musí být nějaký sen, to nemůže být realita. Není to možné, vždyť…“

„A tohle možné je?“ přerušila ji Jane, která v tu chvíli jako jediná hleděla na opačnou stranu než ostatní dívky.

Jako na povel se všechny otočily a stejně vyjeveně jako Jane hleděly na několik lidí, kteří se zničehonic objevili v místnosti. O vteřinu později se na tváři několika z nich objevil přímo nevěřícný výraz, když poznaly, o koho se jedná.

„Tohle není možné,“ kroutila hlavou Rochelle a pomalými kroky ustupovala ke zdi. „Tohle se mi zdá, je to jen sen…“

Stejnou reakci šestice mladíků vyvolala i u Mel, Elizabeth a Amy. Zbývající dvě na své kamarádky nechápavě hleděly, snažíce se pochopit, co se to tady děje. A zjevně nebyly samy, kdo si připadal zmateně.

„Může mi někdo říct, kde to proboha jsme?“ ozval se vysoký, snědý kluk a poodstoupil od své skupinky. „A co se to tu zatraceně děje? A kdo vlastně všichni jste?!“ rozhlédl se kolem sebe. Zdálo se, že chápe ještě míň než dívky.

„To bych taky rád viděl,“ zamračil se blonďatý mladík a nedůvěřivě si prohlížel skupinu kolem sebe. „Protože jestli tohle má být nějaký vtip, tak je zatraceně blbý.“

„Nemyslím si, že je to vtip,“ vzala si slovo Elizabeth, která se už jakž takž vzpamatovala. „Rozhodně ne z naší strany. Nejsme na tom o nic líp jak vy.“

„To bych neřekla,“ ušklíbla se Rochelle a se zájmem si prohlížela všechny neznámé. Vypadala, jako by se jí právě splnil nějaký sen. „My se aspoň známe, na rozdíl od nich.“

„Co tím chceš říct?!“ obořil se na ni tmavovlasý mladík, který se držel po boku blonďákovi.

„Že třeba ty neznáš víc jak jednoho z přítomných,“ pokynula hlavou k blonďákovi. A stejně jsou na tom oni,“ pohlédla na další dvojici, ve které byl i ten, který promluvil jako první. Nakonec se pohledem zastavila na poslední dvojici. „I když ne všichni jsou rádi, že znají toho druhého,“ povzdechla si.

„Co ty o tom sakra víš?“ pohlédl na ni podezřívavě jeden z dvojice.

„Víc, než si myslíš, Eragone,“ povzdechla si.

 

pokračování: 2. kapitola

12.10.2009 18:28:48
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one