My world of fantasy...

Všem přeji šťastné a veselé Vánoce! :-* A jako vánoční dárek vám přináším epilog k Pavučině času, tak doufám, že se vám bude moc líbit. Věnovat bych ho chtěla hlavně Abigail (mimo jiné za její úžasné komentáře), Astině a Areneis. A samozřejmě i všem ostatním (a především těm, kteří mi tu psali komentáře), kteří dočetli můj příběh až sem. :) Tak tedy krásné svátky a když tu necháte nějaký ten vzkaz, bude to hezký dárek pro mě. (Jinak příští týden určitě taky něco čekejte, nenechám vás bez příběhu, jen ho ještě budu muset vymyslet :)).

Vaše Kaitlin

***

Epilog - O pět let později

Christopher s jistým uspokojením sledoval, jak dobrou práci odvedli jeho podřízení. Za pět let u Kouzelnické archeologické společnosti se vypracoval dost vysoko a zastával nyní jednu z vyšších pozic. Dostal se tak výš, než mnoho jeho služebně starších kolegů, ale byl pevně přesvědčen o tom, že za tím byly jen roky tvrdé dřiny na něčem, co ho bavilo. Teď už věděl, že jeho tehdejší rozhodnutí opustit Británii a všechno v ní bylo to nejlepší, jaké kdy udělal. Stal se z něj úspěšný mladý muž, kterému ke štěstí nechybělo snad skoro nic. Navíc měl i ideální pracovní dobu, takže už nemusel trávit veškerý svůj čas v terénu, jako to dělal na začátku, ale sám si mohl určovat, kdy a kam dorazí a co bude dělat.

„Pane Walkere? Shání se po vás vedoucí výzkumu,“ objevil se vedle něj jeho asistent pan Gibbs.

„Hned tam budu,“ přikývl Chris a vydal se dolů k vykopávkám. Těsně před schodištěm se však zastavil a ohlédl se za sebe. Měl neodbytný dojem, že už ho delší dobu někdo sleduje, ale nemohl přijít na to, jestli se mu to jen zdá nebo je to skutečnost. Tentokrát ale zareagoval natolik rychle, že ještě stačil zahlédnout mizející postavu. Pobaveně se pousmál, okamžitě poznal jeho totožnost, a vydal se pokračovat v práci.  

O několik hodin později zamířil do hotelu, kde byl ubytován. Zřídkakdy vyjížděl do ciziny, ještě méně pak do Egypta, kde většinou pracovala jiná společnost, ale tentokrát si nenechal tuhle příležitost uniknout a přijel se na vlastní oči podívat, jak to vypadá a jak se práce hýbe. Šlo to sice pomaleji, než očekával, ale musel ocenit preciznost, s jakou někteří jeho podřízení pracovali. Těsně před příchodem do hotelu si opět všiml černé postavy kousek od něj, ale rozhodl se ji opět neřešit. Teprve před svým pokojem se otočil a počkal si, než k němu dotyčný přijde.

„Jsi velmi nápadný, otče,“ ušklíbl se na zahaleného kouzelníka.

„Neměl jsem ani v plánu být nenápadný,“ odvětil Anthony Nott a sejmul si z hlavy kápi. „Vypadáš dobře, Christophere. Skoro jsem ani nevěřil vlastním očím, když jsem tě tu uviděl.“

„Zato tobě by neuškodilo pohodlí domova. Pojď dál,“ otevřel dveře svého apartmá a nechal otce vejít dovnitř. Chvíli mu trvalo, než se odstrojil z pracovního oděvu, ale pak už se se dvěma skleničkami whisky posadili do křesel a čekali, kdo z nich začne první. Přeci jen pět let byla opravdu dlouhá doba.

„Co děláš v Egyptě, otče?“ protrhl nakonec ticho Chris. „Myslel jsem, že budeš v nějaký víc civilizovaný zemi.“

„První dva roky jsem byl. Jenže pak mě objevili jejich bystrozorové a byl jsem nucen zase utéct. Tady v Egyptě jsem půl roku a není to tak špatné, jak to vypadá.“

„Tvůj vzhled na to zrovna dvakrát nevypadá,“ přejel ho pohledem. „Dáš si něco k jídlu? Ještě jsem neobědval.“

Anthony bez rozpaků přikývl a Christopher si zavolal skřítka, který by je obsloužil. Poté se jejich rozhovor stočil k tomu, co dělal a kde byl Anthony posledních pět let. Ukázalo se, že zpočátku se měl opravdu velmi dobře, podařilo se mu usídlit se v Itálii a dva roky tam pohodlně žít, než se přišlo na to, kým doopravdy je. Další rok potom žil v Bulharsku, rok a půl na jednom z Řeckých ostrovů a nakonec se nějakou shodou okolností dostal až do Egypta. A vypadalo to, že jestli bude takhle pokračovat, nakonec skončí v Austrálii nebo v Jižní Americe. Chris s chvílemi jen nevěřícně naslouchal, co všechno jeho otec zažil. Když tenkrát během bitvy o Bradavice odcházel, Christophera ani omylem by ho nenapadlo, že by se z toho seriózního muže, kterého poznal a který se stal jeho dlouho hledaným otcem, stane něco na způsob dobrodruha, který bude raději na útěku v nepohodlí, než aby si odseděl několik let ve vězení. Azkaban by mu sice rozhodně nepřál, ale věděl, že například Itálie nebo Francie mají vězení, která jsou mnohem pohodlnější a méně nepříjemná než britská věznice.

„Hodláš zůstat až do konce života uprchlíkem?“

„Pokud budu muset,“ pokrčil Anthony rameny. „Pořád tak nějak doufám, že se mi povede usadit se někde, kde se o mě nikdo nebude zajímat. Ale dost o mně. Chci slyšet něco o tobě a o Theodorovi. Už jsem si všiml, že ses vypracoval dost vysoko. A předpokládám, že Theo vede moji firmu.“

„Jeho firmu,“ opravil ho Christopher. „Převedl jsi ji přece na něj, pamatuješ?“

„Samozřejmě,“ přikývl Nott.

„Theodor je dost dobrý v tom, co dělá. Během posledních let se mu podařilo zdvojnásobit zisky a loni pod sebe dostal nějakou další společnost, ale netuším, jak se jmenovala. Od začátku si vede dost dobře.“

„Slyšel jsem, že byl zraněný.“

„Lestrangeová ho skoro zabila. A stejně tak Cassidy,“ pustil se do vysvětlování Chris a stručně mu převyprávěl všechno, co se stalo po tom, co odešel z Bradavic. „Teď už je víceméně v pohodě, jen sem tam ho bolí hlava, ale není to nic, co by během pár minut zase nepřešlo.“

„A žije sám nebo…“

„Pět let chodí s Cass,“ ušklíbl se Christopher. „Když jsem s ním mluvil před čtrnácti dny, plánoval ji požádat o ruku. Udělal by to dřív, ale Cassidy se po ukončení Bradavic rozhodla studovat na léčitelku, i když teda absolutně nechápu, kde k tomu přišla. Každopádně teprve teď se z ní stala plnohodnotná lékouzelnice, takže usoudil, že je nejvyšší čas se oženit.“

„Předpokládám, že žijí v Nott Manor.“

„Jak jinak.“

„A ty, Christophere?“

„Po Bradavicích jsem se vrátil do Francie, kde jsem nastoupil do práce. Pracoval jsem tam asi dva roky, než otevřeli novou pobočku v Londýně, kterou teď vedu,“ usmál se. „Dům ve Francii teď pronajímám. A podařilo se mi získat zpátky ten domek po babičce a dědovi. Sice to trvalo docela dlouho, majitelé se ho nechtěli vzdát, ale nakonec jsem jim nabídl takovou částku, kterou nemohli odmítnout.“

Anthony uznale pokýval hlavou a začal se ho vyptávat na podrobnosti koupě a pak se vrátil zpátky ke svému prvorozenému synovi a jeho téměř snoubence. Zdálo se, že má z jejich vztahu opravdu radost. A přesto si v jednu chvíli Chris všiml hlubokého smutku v jeho očích. Přestože se snažil dělat, že mu život na útěku docela vyhovuje, poznal na něm, jak moc mu chybí Anglie a ještě víc Theodor. Byl pro něj takovou dobu jedinou rodinou, že se Christopher nemohl zlobit kvůli tomu, že se zajímá především o něj. Po více jak hodině se rozhovor konečně stočil k dalšímu členovi rodiny. Konkrétně k Tracy, která vždy byla Nottovou oblíbenou neteří.

„Stále je s tím Weasleym?“ zamračil se Anthony, když si poslechl dost o její práci.

„Jo a nemyslím si, že se něco změní jen proto, že se ti to nelíbí. Theo se s tím nakonec taky smířil, tak bys měl i ty. Charlie by se ti určitě líbil. Koneckonců se o tom můžeš přesvědčit sám, když si uděláš výlet do Rumunska.“

„Oni nežijí v Británii?“

„Tracy ano, ale on pendluje sem tam. Docela už jí to leze na nervy. Naposled mluvila o tom, že snad naschvál otěhotní, jen aby ho dostala natrvalo domů,“ zazubil se. „Navíc ona už by se ráda vdávala, ale on se pořád k ničemu nemá.“

Následovalo mnoho otázek ohledně zbylých členů rodiny Davisových, než se Anthony zeptal na Malfoyovi. Chris mu poměrně dlouho vyprávěl o Dracovi, jeho práci a o tom, jak Luciuse mají v nejbližší době propustit z Azkabanu. Většinu trestu mu totiž odpustili a další roky měl strávit pouze v domácím vězení.

„Jinak Draco už je ženatý, loni si vzal Astorii Greengrassovou. A s Kristin Forbesovou, to je ta moje sestřenice z Ameriky, má čtyřletou holčičku,“ usmál se. „Měl jsi ho vidět, když se narodila, byl z toho úplně hotovej. A pořád ještě je, naprosto ji zbožňuje, přestože s její matkou jsou jen kamarádi. Kristin teď taky žije v Anglii, když se malá Summer narodila, matka ji víceméně vyhodila z domu. Draco se o ně pak postaral.“

„A Astorii to nevadí?“

„Není z toho dvakrát nadšená, ale toleruje to,“ pokrčil Chris rameny. „Řekl bych, že doufá, že se to změní s tím, až bude mít vlastní dítě.“

„Jak vůbec vzala Narcisa fakt, že je z ní babička?“ položil Anthony další otázku. Nějakou dobu jim trvalo, než probrali všechny Malfoyovi a poté i další bývalé Smrtijedy. Byl už skoro večer, když se Nott opět vrátil ke svému mladšímu synovi. Předtím však ještě stačili probrat Pottera, Weasleyovic rodinu, Blaise Zabiniho, který měl natolik bohatý život, že než Chris vyjmenoval všechny důležité ženy v jeho životě a následky některých jeho vztahů, včetně tří nemanželských dětí, byl čas na večeři. Teprve při ní se Anthony konečně zeptal na Chrisův soukromý život.

„V zimě se budu ženit,“ odpověděl mu Christopher na otázku, zda někoho má.

Jeho otci chvíli trvalo, než strávil tuhle odpověď. „A která je ta šťastná?“

„Hermiona Grangerová.“

„Grangerová? Ta kamarádka Pottera? Myslel jsem, že chodila s Weasleym…“

„Před třemi lety se rozešli, nedokázali se prakticky na ničem shodnout. Hermiona chtěla dělat kariéru, zatímco Ron chtěl, aby byla doma a tak. Takže mu nakonec dala kopačky. On se chvíli nato dal dohromady s Levandulí Brownovou, taky svou spolužačkou z Nebelvíru, a vypadá to, že je naprosto spokojený. Levandule nemá žádné ambice ohledně práce a navíc se jim před rokem a půl narodil syn. A slyšel jsem, že už je znova těhotná.“

„Weasley se nezapře,“ zakabonil se Nott. „Doufám, že Tracy nedopadne podobně.“

„O ni si strach dělat opravdu nemusíš,“ zasmál se Christopher. „Už roky prohlašuje, že víc jak dvě děti rozhodně nechce. Trac je inteligentní, baví ji pracovat a doma by určitě nevydržela. Levandule vždycky byla trochu… hloupější? Asi. Jo a Naomi, co jsem s ní chodil, je taky s jedním Weasleym. S Georgem, jeho dvojče zabili v bitvě.“

„Měl jsem dojem, že je chytřejší.“

„Otče!“

„Dobře, nechceš slyšet můj názor. Vrať se zpátky ke své přítelkyni.“

„Jmenuje se Hermiona. Jsme spolu dva a půl roku. Mia je dost úspěšná právnička a především je hodně uznávaná. Byla to ona, kdo dostal Luciuse z Azkabanu, samozřejmě na Dracovu žádost. Chtěli jsme pozastavit tvoje stíhání, ale nebylo to dost možný, když jsi nebyl nikde k sehnání,“ vyčetl otci. „Kdybys chtěl, jsem si jistý, že by pro tebe dokázala udělat něco podobného jako pro Malfoye. Možná i víc,“ navrhl. I když byl na otce naštvaný, že se jim za celých pět let ani jednou neozval, přál si ho mít opět doma. Jemu osobně zas tolik nechyběl, znal ho sotva rok, než mu zase zmizel ze života, předchozích šestnáct let se bez něj obešel, ale věděl, že Theo by to velmi ocenil. A i Cassidy si z nějakého důvodu přála poznat svého budoucího tchána víc.

Anthony ho nějakou dobu probodával pohledem, než usoudil, že si z něj syn opravdu nedělá legraci. Vzápětí však následovaly otázky přímo ohledně Hermiony, vypadalo to, že o ní chce zjistit první poslední. Teprve když z Chrise dostal i tak nepodstatnou informaci, jako že její rodiče stále žijí v Austrálii, kam je před lety poslala, s jistým uspokojením se zvedl a zamířil ke dveřím. Byl tam už moc dlouho a nemohl riskovat, že ho někdo objeví.

„Dej na sebe pozor, Chrisi,“ otočil se na syna předtím, než otevřel dveře.

„O to se neboj,“ přikývl Christopher. „Proberu to s Hermionou a až pojedu za měsíc do Řecka, řeknu ti víc.“

Anthony s lehkým úsměvem přikývl, zmáčkl kliku a vyšel ven na chodbu. Avšak po pár krocích ho zastavil Christopherův hlas.

A tati?“

„Ano?“

„Budeš dědeček. Mia je těhotná.“

<< 55. kapitola <<

Takže tohle je definitivní konec Pavučiny času. Doufám, že se vám příběh líbil a že se vám líbí i závěr. Mě samotnou trochu mrzí, že už to celé skončilo, protože Pavučina patří vedle Návratu ztraceného k mým nejoblíbenějším příběhům z mé tvorby. =) Ale něco končí, něco dalšího začíná... každopádně všem moc děkuji za přízeň a za komentáře, díky kterým jsem to nakonec celé dopsala. :-*

24.12.2011 01:30:43
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one