My world of fantasy...

8. kapitola PČ - Zapomenuté dopisy

Díky mé neuvěřitelné lenosti se tu zas a znova objevuje kapitola k Pavučině. Úžasné, co? Pro příště už se vážně pokusím napsat něco jiného, slibuji. Snad se vám to bude líbit. :)
P.S. Kapitola je pro Terezku :-*
P.P.S. Abi, doufám, že ten notebook budeš mít už v pořádku. CHCI Maxe :-D

Dny v Bradavicích opět běžely onou šílenou rychlostí, kterou nabraly na začátku školního roku, a než se kdokoliv nadál, říjen se chýlil ke konci a hrad se začínal připravovat na každoroční Předvečer všech svatých. Jako obvykle tomu přecházelo velké očekávání a přípravy. Hagrid již začal vyřezávat své obří dýně, jež celé léto pěstoval, a i ostatní profesoři přispívali svou troškou do mlýna. Vše pak dokonal Albus Brumbál, když týden před jednatřicátým říjnem při večeři oznámil, že se bude konat slavnostní večeře, po které bude následovat menší maškarní párty přístupná všem studentům a trvající až do půlnoci onoho dne. V Bradavicích tak následně vypukla hotová hysterie, když se všichni na poslední chvíli snažili sehnat kostým, ve kterém by mohli zazářit. Pro většinu lidí, především chlapce, bylo úlevou, když konečně nadešel onen dlouho očekávaný den.

„Počkej, stůj!“ zastavila toho dne Cass na chodbě bratra, který právě šel na oběd.

„Cassidy, už aspoň po sté ti říkám, že netuším, co si bere Terry na sebe. Odmítá nám to všem prozradit a chystá si to zašitej někde na druhé straně hradu,“ protočil oči Christopher.

„Takže vážně nevíš…“

„Ne, nevím. Co kdyby ses ho zeptala sama? Pokud si pamatuju, tak je to tvůj kluk, ne můj.“

„Když on mi to nechce říct,“ zamračila se Cass a založila si ruce na prsou. „Dělá s tím příšerný tajnosti a...“

„To ale většina, víš? To, že tys mi hned po vyhlášení řekla, za co půjdeš, neznamená, že to udělají i ostatní. Chtějí všechny oslnit, chápeš? A to by nemělo ten efekt, kdyby to roztroubili do celého světa.“

„Já vím, ale...“

„Ségra, co kdyby ses na to vykašlala a nechala se překvapit? Bylo by to to nejrozumnější, co bys mohla udělat.“

„Jsi děsnej, Christophere!“

„Ne, to nejsem. Už týden mě bombarduješ dotazy, za co Terry půjde. Ostudu ti neudělá, tím si můžeš být jistá. A aspoň se máš na co těšit.“

„A za co teda jdeš ty?“ změnila bleskově téma a usmála se na bratra.

„To se nech překvapit, Cass. Ale bude se ti to líbit, to ti garantuju,“ zašklebil se. „Na tebe samozřejmě mít nebudu, ale bude to fakt skvělý, uvidíš. A teď, když mě omluvíš...“ zazubil se na ni, když došli do Velké síně.

„Jo, jasně,“ povzdechla si a zamířila k vlastnímu stolu.

Chris se za ní ještě naposled podíval a neskrýval přitom pobavený úsměv. Samozřejmě věděl, co za kostým si Terry Boot zvolil, ale slíbil mu, že to Cassidy neřekne a hodlal to také dodržet. Sice měl sestru opravdu rád, ale usoudil, že ji nezabije, když si jednou počká a nebude všechno vědět hned. Navíc Terrymu na tom opravdu záleželo a co by to byl za kamaráda, aby ho takhle zradil. Radši tak nechal Cass v napjatém očekávání. Těch pár hodin už zvládne.

„Už zas?“ otočil se k němu Terry hned, jak se přiblížil.

„Jak jinak. Přísahám, že nebýt to ty, tak jí to normálně řeknu. Je až neskutečně otravná.“

„Mně se to zdá roztomilý,“ objevil se na Bootově obličeji zamilovaný výraz.

„Po patnácti letech s ní by ti to už nepřišlo,“ ušklíbl se Christopher. „Už aby byl večer. Protože jestli mě ještě jednou odchytí...“

„Náhodou je to...“

„Terry! Opovaž se...“

„Nech ho, Chrisi, to nemá cenu. Je v tom až po uši,“ skočila mu do řeči Mandy Brocklehurstová.

Zdálo se však, že to Terry ani nepostřehl. Zrovna totiž hleděl k nebelvírskému stolu s neuvěřitelně přiblblým úsměvem na tváři. Christopher nad tím jen protočil oči, ale nakonec se i on usmál. Jak to tak vypadalo, Boot byl do Cassidy opravdu zamilovaný a zdálo se, že i jí na něm záleží. Podle Chrisova názoru až neobvykle. Za celou dobu ji viděl jen jednou takhle vyvádět, ale tenkrát jí to vydrželo jen čtrnáct dní. Nyní to však už byl víc jak měsíc a nezdálo se, že by to vyprchávalo. Naopak měl dojem, že je to horší a horší. Tak jako tak se nedalo v jejich společnosti vydržet déle jak pět minut. Dokonce, i když byl jeden bez druhého, těžko se dalo bavit o něčem jiném.

Chris byl za sestru opravdu rád, těšilo ho, že ji vidí šťastnou, ale tak trochu jí i záviděl. On ještě nenašel nikoho, kdo by pro něj znamenal to, co Terry po Cassidy. A zatím to vypadalo, že v celých Bradavicích nikdo takový není. Po chvíli přemýšlení mu však došlo, že se ani nepokoušel někoho najít. Užíval si studium v Anglii, navazoval nová přátelství a nové známosti, ale po někom, s kým by mohl být, nepátral. V okamžiku, kdy si tohle uvědomil, se lehce zarazil. Předtím se málokdy stávalo, že by neměl přítelkyni nebo by ho neuháněly holky. Ale tady žil víceméně bez povšimnutí, nikdo o něj nezajímal. A než se Cassidy dala dohromady s Terrym, ani mu to nevadilo. Náhle mu však začala chybět jeho pověst z Krásnohůlek. Jeho postavení, oblíbenost a vůbec vše, co si tam vybudoval. Zastesklo se mu po všech, které znal. A cítil se hrozně za to, že na ně za poslední dva měsíce téměř nevzpomněl a ani se jim neozval, přičemž jemu samotnému už došly asi dva tucty dopisů od různých lidí.

„Děje se něco, Chrisi?“ všiml si výrazu jeho tváře Michael Corner.

„Ne, nic. Jen jsem si něco uvědomil,“ zvedl se od stolu a chystal se odejít.

„Ty nebudeš jíst?“ zarazilo Mandy.

„Vezmu si něco později,“ pokrčil rameny.

O deset minut později již vcházel do havraspárské věže a mířil přímo do chlapeckých ložnic. Netrvalo dlouho a z kufru vylovil psaní, která mu zaslali jeho přátelé. Uvědomil si, že většinu z nich ani neotevřel. Zastyděl se sám za sebe za svou zbabělost a roztrhl první obálku, která mu přišla pod ruku. Shodou okolností byla od jeho nejlepšího přítele z Krásnohůlek.

 

Nazdar chlape,

prosím tě, co s tebou pořád je? Už přes měsíc a půl ses mi neozval, je všechno v pořádku?! Koukej mi okamžitě odepsat!

Lucas.

 

S provinilým výrazem otevřel další dopis od Lucase. Tento však byl staršího data než první. Byl poslaný někdy na začátku září.

 

Čau brácho,

tak co, jak to jde v Bradavicích? Co škola? A co holky? Slyšel jsem, že v Británii jsou fakt kočky.

Mimochodem, víš, co je nového? Pamatuješ si na Gabriele? Tu holku o ročník níž? Vypadá to, že se jí fakt líbím. Tak doufám, že to nějak dopadne. Je fakt kus a navíc je s ní vážně sranda. Později ti napíšu, jak to dopadlo. Teď musím běžet. Zatím čau.

Lucas.

 

Po otevření dalších pěti dopisů od Lucase Barsacqa Chris nedokázal pochopit, jak mohl všechny ty dopisy ignorovat. Přečetl si ještě všechny zbylé, většinou od ostatních kamarádů z Krásnohůlek, i když některé byly i od jeho ctitelek, a rozhodl se napravit svou chybu a všem jim napsat zpět. Nikam nepospíchal, odpolední vyučování bylo zrušené a kostým na večer už měl dávno nachystaný. Mohl tedy bez výčitek strávit jedno odpoledne psaním dopisů.

 

Čau Lucasi,

omlouvám se, že odepisuji tak pozdě. Tady v Bradavicích bylo pořád co dělat, téměř jsem se nezastavil. Vím, je to blbá výmluva. Nějak jsem ti nebyl schopný odepsat. Tobě, ani těm ostatním. Fakt se za to stydím. Jinak v Británii je to fakt super, Krásnohůlky mi popravdě ani nechybí (samozřejmě až na tebe a dalších pár lidí – kdybyste tu byli, bylo by to dokonalé). Víš, jak jsem si vždycky myslel, že se přehání o tom, jaký to v Bradavicích je? Ti lidi fakt nelhali. Přijdeš sem a už odsud nechceš odejít. Jsou tu fakt skvělí lidé. Mimochodem, zmínil jsem se, že jsem se dostal do Havraspáru? Asi se to dalo čekat, co? A Cassidy je v Nebelvíru. Ta holka je fakt neuvěřitelná. Během měsíce se dala dohromady s jedním mým kamarádem a popravdě, je v tom až po uši. Fakt bych ti ji přál vidět, popadal by ses smíchy za břicho. Ten její románek s Paolem je proti tomu nic. Ale co se týče mě, tak tu není žádná holka, která by mě na první pohled uchvátila. Jsou sice pěkný, ale žádná není ta pravá. Uvidíme, co bude dál.

Mimochodem, co bys říkal tomu, kdybys k nám přijel na Vánoce? Bylo by to hrozně fajn. A babička s dědou by proti tomu rozhodně neprotestovali, naopak.

A chceš něco říct? Ten Harry Potter (víš, o kom mluvím, viď) není vůbec špatný týpek. Sice ho pořádně neznám, ale čekal jsem úplně někoho jiného. A jeho kamarádka – Hermiona – je fakt super. Ne že by se mi líbila nebo tak něco, ale je vážně skvělá. Líbila by se ti, věř mi. Ta holka je nejen chytrá, ale i hezká a milá. Sice to s tím učením občas přehání, ale to jde skousnout.

A co ty? Co Gabriele? Pořád jste spolu? Doufám, že jo. Přál bych ti to. Napiš co nejdřív zpátky a všechno mi detailně popiš.

Mimochodem, přikládám ti tam fotky mých spolužáků z Havraspáru i s detailním popiskem. A mimochodem, mezi mnou a Mandy nic není, jasný? Chápu, že to tak bude asi vypadat, ale byla to sázka a bohužel je to jediná fotka, kterou mám, a jsme na ní všichni. Jo a Terry je ten, se kterým Cassidy chodí.

Rád bych ti to všechno podrobněji popsal, ale mám tu ještě osm lidí, kterým musím odepsat a popravdě řečeno to moc nestíhám. Za tři hodiny nám tu začíná Halloweenská večeře a následná párty v kostýmech. Nevěřil bys, čeho je ten zdejší ředitel schopný. Fakt super týpek. Sice je mu tak sto padesát let... Docela se děsím toho, v čem na tu večeři přijde. Kdyby to bylo být něco křiklavě růžového, vůbec bych se nedivil.

Jo a hele, co Maria? Jak to bere? Vůbec se mi neozvala. Doufám, že je v pořádku. Je to hrozně fajn holka, ale sám víš, že jsem v tom nemohl pokračovat, když jsem se stěhoval do Anglie. Nezlobí se na mě, že ne? To by mě vážně mrzelo.

No nic, já budu končit. Zatím se měj, kámo, a všechny pozdravuj, jasný? Klidně jim vyřiď, že mi děsně chybí (i když většina teda ne, ale chápeš, že?). A můžeš za mě něco vzkázat Raymondovi? Vyřiď mu, že je blbeček a hlavně mu co nejdetailněji popiš (klidně si i vymýšlej) tu situaci s Cassidy. Věřím, že ho to hrozně potěší. Nikdy jsem toho týpka neměl rád, a jestli ho to naštve, budu vážně rád. Takže já už fakt končím. Měj se.

Chris.

 

Další hodinu a půl strávil Christopher odepisováním na různé dopisy od svých krásnohůlských přátel. Při psaní toho posledního do pokoje vpadli ostatní kluci a chtěli se chystat připravovat na večer. Když však zjistili, co jejich kamarád dělá, okamžitě zapomněli na své plány a začali ho bombardovat otázkami. A i když ani jeden nedokázal přečíst to, co Chris psal – vše bylo jen ve francouzštině – nezabránilo jim to vyptávat se na všechno, co je napadlo. Obzvlášť je zaujaly růžové dopisy se srdíčky, které Christopher nechal válet na posteli a včas je neuklidil. Byl tak donucen jim to přeložit, i když se mu do toho zrovna dvakrát nechtělo. Ale proti jejich nátlaku neměl sebemenší šanci.

„Wow, tenhle ale vypadá vážně dobře,“ zamával Michael Corner křiklavě růžovým papírem, který byl ještě navíc navoněný a celý pokreslený srdíčky.“

„Ten číst nebudu. Už jsem vám jim přeložil pět. Bez tohohle se obejdete,“ pokusil se vzdorovat.

„Tak to teda neobejdeme, kámo,“ ušklíbl se Michael. „Už jsme slyšeli o Anne, Sandrine, Audélien, Myléne a Antoine. Ale tohle od...“ podíval se na podpis, „Ginger vypadá nejzajímavěji ze všech.“

„Michaele, je to jen další holka, co do mě byla zamilovaná. Nic víc. Obsah bude stejný.“

„O tom silně pochybuji,“ přidal se ke svému kamarádovi Anthony. „Čti.“

„Vás jsem schytal fakt za trest,“ protočil Christopher oči, vzal Michaelovi dopis a začal číst. „Milý Chrisi. Nechápu, že je to teprve týden, co tu nejsi. Připadá mi to jako celá věčnost. Celé léto jsem se těšila, až tě zas uvidím, a najednou mi řeknou, že ses odstěhoval do Anglie. Úplně mi to zlomilo srdce,“ odmlčel se, když se jeho kamarádi zhroutili v záchvatu smíchu. „Doufám však, že se co nejdřív vrátíš k nám do Krásnohůlek, protože si nedovedu představit život bez tebe. Bez tvého úsměvu, tvého hlasu... Tohle vám číst nebudu, to je dost osobní...“

„Koukej to přečíst celý. Jinak ti ten dopis seberu a nedám si pokoj, dokud nenajdu někoho, kdo umí francouzsky. I kdyby to měla být tvá sestra.“

„Fakt tě nesnáším,“ zavrčel Chris. „Tvého těla, zadečku,“ přečetl s utrápeným obličejem a Michael s Anthonym vybuchli v dalším záchvatu smíchu, „prostě bez celého tebe. Naprosto tě miluji a pochybuji o tom, že v celých Bradavicích – jak já tu školu nesnáším – se najde holka, která by mi aspoň sahala po paty. Navždy tvá Ginger. A milion srdíček,“ vzdychl. „Ta fakt není normální.“

„Hele, poslala ti k tomu i fotku,“ všiml si Anthony a vytrhl Christopherovi obálku.

„Teda, to je ale kočka,“ hvízdl Michael. „Neříkej mi, žes ji fakt odmítl, Chrisi. Je kus.“

„Především je hrozně otravná a úplně vypatlaná. V její společnosti se nedá být víc než pět minut. Pak už začneš zvažovat všechny možné i nemožné způsoby sebevraždy. To mi věř.“

„No, za jednu noc s ní by to určitě stálo.“

„Nestálo,“ nesouhlasil s ním Chris.

„A od koho je tohle?“ všiml si Anthony poslední neotevřené obálky.

„Jen od jednoho kluka,“ odbyl ho Christopher.

„Tak kluka, jo?“ objevil se na Michaelově tváři potutelný úsměv. Nenechal se zmást kamarádovým rádoby klidným tónem a došlo mu, o co se jedná. „Ale, Chrisi, co ses nám to snažil zatajit? Že se nestydíš.“

„Dej mi pokoj, jo?“

„Zapomeň,“ zazubil se a vrhnul se po dopise. „No to mě podrž,“ vydechl, když ho otevřel. „A to jsem si myslel, že si ze mě děláš srandu.“

„Edgar je totální debil, jasný? Odmítal jsem ho snad stokrát, ale on prostě nedokáže pochopit, že se mi líbí holky. Je příšerně nadržený a jsem vážně rád, že jsem se ho zbavil.“

„No tak se hned nečerti,“ mírnil ho hned Anthony, jenž si všiml, že narazili na citlivé téma. Christopher onoho kluka zřejmě opravdu z hloubi duše nesnášel. Dokonce i Michael už nic neříkal, ale v nestřežený okamžik sebral obálku a schoval ji do hábitu. Byl odhodlaný si to přečíst za každou cenu. Jen to nesměl nikdo zjistit.

„Měli bysme se začít chystat. Za hodinu to začíná,“ prolomil nastalé ticho Anthony.

„Jasně. Jen to skočím odeslat,“ poklepal na hromádku dopisů Chris. „Kde je vlastně Terry?“ zarazil se na odchodu. „Přišel snad s vámi, ne?“

Dalších pět minut strávili chlapci dohadováním, kam se poděl jejich spolubydlící. Když však na nic nepřišli, Christopher se vydal do sovince a ostatní se začali převlékat do kostýmů. O tři čtvrtě hodiny později pak všichni tři vstupovali do Velké síně, která byla speciálně upravena pro tuto příležitost. Místo klasických kolejních stolů tam bylo množství menších stolků pro čtyři až deset lidí a po sále bylo rozmístěno mnoho stolů, na kterých bylo až neuvěřitelné množství jídla a pití. Jediné, co zůstalo stejné, byl profesorský stůl.

„Teda, letos se fakt vytáhli,“ okomentoval to Michael.

„Letos?“ podivil se Chris.

„Obvykle se na Předvečer svatých moc neděje. Jen slavnostní večeře nebo tak nějak. Poslední velká akce, co se tu konala, byl Turnaj tří kouzelníků. Ale o tom už jsi určitě slyšel od Fleur.“ Nebylo žádným tajemstvím, že Walkerovic rodina má k Delacourovým velmi blízko. „A to bylo ještě k tomu na Vánoce. Jindy se tu na Halloween koná slavnostní večeře, ale žádná sláva. Ale dneska...“ rozhlédl se kolem sebe. „Brumbál překonal sám sebe.“

„Ale koukni na Snapea a McGonagallovou,“ kývl Anthony k profesorskému stolu. „Vypadají, jako by je někdo donutil sníst citron.“

„Za co to Snape vlastně jde?“ podivil se Chris.

„Tipnul bych to na netopýra,“ uculil se Michael. „Ale v tom případě to není kostým.“

„Svatá pravda,“ souhlasil s ním Anthony. „A McGonalka jde zřejmě za...“

„Čarodějnici,“ dořekli za něj kamarádi. Jejich profesorka přeměňování se opravdu nenamáhala obléct do něčeho, co by se odlišovalo od jejího běžného oblečení.

„Ale Brumbál je hvězdnej, to musíte uznat,“ usmál se Christopher při pohledu na bradavického ředitele, který byl oblečen za Santu Clause.“

„Je to prostě Brumbál. Půjdem si sednout? Za chvíli bude všude plno. A fakt nerad bych byl poblíž Zmijozelských,“ mávl Michael směrem k levé části místnosti.

Hned poté se tři kamarádi přesunuli k jednomu z mála volných stolů. Úmyslně zabrali největší, který objevili, protože slíbili holkám, že jim budou držet místa. Během doby, kdy na ně čekali, si se zaujetím prohlíželi, kdo si vzal co na sebe. Jak se dalo očekávat, většina dívek si dala s oblekem opravdu záležet. Prakticky všichni z Nebelvíru, Havraspáru a Mrzimoru přišli v duchu Předvečeru všech svatých. Jen Zmijozel to jako obvykle sabotoval. Jen menšina z té koleje měla na sobě kostým.

Teprve s úderem sedmé hodiny dorazil i zbytek havraspárských šesťáků. Kluci zpočátku nepostřehli, že dívky konečně přišly, ale hodně rychle svou chybu napravili. Holky se opravdu nedaly přehlédnout.

„Teda, dámy, vám to ale sluší,“ složil jim okamžitě poklonu Michael a bez ostychu si je prohlížel.

Zdálo se, že si dívky daly na svých oblecích opravdu záležet. Mandy Brocklehurstová přišla převlečená za lesní vílu, Morag MacDougalová za svůdnou upírku, Padma Patilová si zvolila převlek antické bohyně a Lisa Turpinová dorazila jako Amazonka. Nedalo se říct, která z nich vypadá nejlépe. Všem to neuvěřitelně slušelo.

„Díky, Michaeli,“ usmála se Mandy a posadila se vedle něj. „Budu hádat – hrabě Drácula?“

„Přesně tak, krásná vílo.“

„Tony jde za mnicha a Chris...“ pohlédla na posledního přítomného, „starodávného válečníka?“ podivila se. „Fakt slušný, kluci.“

„Rozhodně lepší jak zmijozelský.“

„Tak to každopádně,“ souhlasila s ním Padma. „Viděli jste Pansy Parkinsovou? Ona jde za princeznu. No věřili byste tomu?“

„Vždycky jsem si myslel, že je úplně pitomá,“ zazubil se Michael.

Než si však stačili říct něco víc, ředitel Brumbál povstal a začal svou úvodní řeč. Jak se ukázalo, uspořádání této akce mělo jediný důvod. Profesoři se snažili odlehčit situaci, která nastala v kouzelnickém světě a připravit pro studenty něco aspoň trochu pozitivního. Navíc to měla být i náhrada za výlety do Prasinek, které byly po útoku na Katie Bellovou zrušeny.

Po několika minutovém proslovu se konečně mohli pustit do večeře. A i když se zdála být fantastická, Christopher rozmrzele vzpomínal na Francii a její kuchyni. Protože ať už se Britové snažili, jak chtěli, ani zdaleka se jim nepodařilo dosáhnout úrovně a hlavně chuti jídel, na která byl mladík do malička zvyklý. Ne nadarmo se o anglické kuchyni tradovalo, že patří k těm nejhorším. Jen o málokterém jídle se dalo prohlásit, že je opravdu dobré. I když žádný rodilý Brit by to nikdy nepřiznal.

Po více než hodině, kdy stále pokračovala hostina, nastaly ve Velké síni menší změny. Nikdo si nevšiml, že vedle profesorského stolu bylo postaveno menší pódium, na které se kolem půl deváté dostavila kapela, kterou Bradavice na tuto zvláštní událost objednaly. Bylo to příjemné zpestření večera, i když většina studentů raději seděla, než aby šla tancovat na parket, který se vytvořil uprostřed síně. Nicméně se našlo pár odvážlivců, kteří se nebáli předvést se před celou školou. Havraspárští šesťáci však stále seděli na svých místech a nezdálo se, že by se chystali zvednout. I bez tance se bavili víc než dobře.

„Ahoj, můžu si přisednout?“

Všech sedm lidí se překvapeně otočilo na Harryho Pottera, který se zničehonic objevil u jejich stolu. Nebylo právě obvyklé, že by vyhledával jejich společnost.

„Jo, klidně,“ vzpamatovala se jako první Mandy. „Kde máš Rona a Hermionu?“

„Ron je s Levandulí a popravdě,“ ušklíbl se, „se v jejich společnosti nedá vydržet. Je to fakt na zbláznění. A Hermiona se před hodinou někam vypařila.“

„Takže jsi zůstal na ocet a jediný, kdo má volné místo u stolu, jsme my,“ shrnul to Michael Corner. „Tak vítej do týmu, Harry,“ poplácal ho po zádech. „A mimochodem, skvělej kostým,“ zasmál se.

„Ehm, díky,“ odvětil rozpačitě.

„Když už seš tu,“ obrátil se k němu Christopher, „neviděl jsi někde moji sestru a Terryho?“

„Ti sedí s Ginny a Deanem kousek od našeho stolu,“ informoval ho Potter. „Ale myslím, že před chvílí šli tancovat.“

„Dík.“

Netrvalo dlouho a dívky se začaly dožadovat tance. Kluci se zpočátku snažili odolávat, ale po deseti minutách přesvědčování se Chris zvedl a odvedl Mandy na taneční parket. Chvíli po něm tam dorazili i Michael s Lisou a Anthony s Morag. A nakonec se i Padmě podařilo vytáhnout Harryho. Christopher však pořádně nechápal, jak to zvládla. Potter totiž vypadal jako velký odpůrce tancování. Havraspárská studentka ale dokázala i nemožné. Chris nemohl vědět, že to má být vykompenzování toho, jak se k ní a jeho sestře s Ronem chovali na plese ve čtvrtém ročníku. Ovšem ve chvíli, kdy konečně zahlédl Cassidy a Terryho to zcela pustil z hlavy.

„Teda, Cassidy vypadá nádherně,“ vydechla Mandy, když ji také spatřila.

„Taky si na tom dala záležet,“ přikývl, ale i on na ni obdivně hleděl. Sice již ode dne, kdy vyhlásili tuto akci, věděl, za co půjde, ale i tak ho to dokázalo překvapit. Cass na sobě měla andělský kostým a bylo vidět, že hodně chlapců ji v tom okamžiku za anděla opravdu považuje.

„Neuvěřitelně jí to sluší.“

„To jo. Omluvíš mě na moment?“ zeptal se váhavě.

„Chceš si s ní zatancovat,“ došlo Mandy. „Fajn, ale jen v případě, že mi ona půjčí Terryho,“ zazubila se. „Nehodlám si jít zas sednout.“

„Domluveno,“ ušklíbl se. „Hej, Terry!“ křikl na svého kamaráda. „Mohl bych si na chvíli půjčit tvou krásnou partnerku?“

„No, já...“ zaváhal Boot.

„Díky, kámo. A abys nezůstal sám, Mandy by si s tebou určitě ráda zatancovala.“

Než se ubohý Terry nadál, Cassidy už byla u Chrise, zatímco k němu přistoupila Mandy s pobaveným úsměvem. Nezbývalo mu nic jiného, než si nad tím povzdechnout a všímat si své nové tanečnice.

„Vypadáš báječně, Cass,“ složil Chris sestře poklonu, zatímco tančili waltz.

„Dík. Ty taky ujdeš.“

„To ti teda děkuji. Tak jaký je Terry tanečník?“ vyzvídal.

„Na tebe samozřejmě nemá, ty seš vycvičenej z těch všech krásnohůlských plesů a zábav, ale jinak je docela dobrý.“

„To rád slyším,“ přikývl. „Mimochodem, může tě o něco požádat? Kdyby za tebou náhodou přišel Michael a chtěl od tebe něco přeložit, nedělej to, prosím, jo?“

„A to jako proč?“

„Ale, objevil můj neotevřený dopis od Edgara,“ přiznal. „A mám dojem, že mi ho prostě šlohnul. Protože když jsme odcházeli dolů, už tam nebyl.“

Cassidy se po jeho prohlášení zvonivě rozesmála. Moc dobře věděla, o čem Christopher mluví. A i když ho kvůli tomu litovala, nemohla si pomoct, v danou chvíli ji to neuvěřitelně pobavilo. Nakonec se však nad bratrem slitovala.

„Nepřečtu mu to, slibuji,“ usmála se na něj.

„Jo a pozval jsem Lucase k nám na Vánoce.“

„To je skvělý, ráda ho uvidím. Já chtěla pozvat Dominique, ale Ginny chce, abych jela k nim. Ale myslím, že prvních pár dní budu...doma. Ještě uvidím.“

„Jasně.“

Chvíli na to se Terry přihlásil o svou přítelkyni a Chris se tak vrátil zpět k Mandy. Nemohl však říct, že by mu to přímo vadilo. Řekl sestře to, co jí říct chtěl a Mandy byla navíc výborná společnice. Zbytek večera, když už nikdo nebyl ochotný tancovat, strávil se svými přáteli zase u stolu. S jistotou pak mohl říct, že to byl jeden nejlepších dní, které v Bradavicích zatím zažil.

 

<< 7. kapitola <<                                                              >> 9. kapitola >>

30.10.2010 18:12:57
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one