My world of fantasy...

6. kapitola PČ - Cassidino překvapení

Další kapitola k Pavučině. Doufám, že se bude líbit. :)
Jinak příště můžete očekávat buď zase Pavučinu, nebo Život za zrcadlem. Záleží na tom, jestli se dokopu ke psaní. :)
Kaitlin
***

Počasí v Británii se pomalu, ale jistě začínalo měnit. S odchodem léta se prudce ochladilo a nebylo výjimkou, když se ráno objevily mrazíky. A přestože byla teprve třetina října, bradavickými pozemky se proháněl prudký, ledový vítr, jenž zaháněl všechny studenty zpět do hradu a kazil jim tak poslední slunečné dny. Nicméně on, ani teplota pod deset stupňů nikomu nezabránila nevydat se o víkendu do Prasinek, známé kouzelnické vesničky v blízkosti Bradavic.

„No tak, Mandy, hejbni kostrou,“ hulákala Padma Patilová na svoji kamarádku.

Většina havraspárských šesťáků byla shromážděna ve společenské místnosti, kde se měli sejít a následně se společně vydat do Prasinek. Pouze Terry Boot a Sophie Fawcetová se předem omluvili s tím, že už mají naplánováno něco jiného. U Sophie všichni věděli, že jde ven se svým přítelem, studentem sedmého ročníku Mrzimoru. Zato Terry byl pro ně záhadou, nikdo ani v nejmenším netušil, s kým hodlá trávit své odpoledne.

„Moment!“ ozvalo se odněkud z havraspárské věže. O dvě minuty později dívka konečně seběhla dolů.

„To to zas trvalo,“ neodpustil si Anthony Goldstein.

„Jako bys mě neznal,“ usmála se na něj Mandy. „Jsi v pořádku, Liso?“ zeptala se následně starostlivým hlasem, když pohlédla na svou kamarádku.

„Není mi moc dobře,“ odvětila Lisa Turpinová. „Myslím, že dneska zůstanu tady.“ Na první pohled na ní bylo vidět, že není úplně v pořádku, ale očividně do poslední chvíle doufala, že se to zlepší. „Ale přinesete mi něco z Medového ráje, jasný?“ prosila očima, když se posadila do jednoho z křesel, které stále okolo plápolajícího krbu.

„Spolehni se,“ mrknul na ni Anthony, než spolu s ostatními opustil místnost.

Pouze v šesti pak zamířili na školní pozemky. Cestu hradem a následnou kontrolu Filchem přežili bez úhony, ale jakmile vyšli ven, div že nezacouvali zpět do tepla hradu. Vítr byl mnohem silnější, než předchozí dny, a také ledovější. Několik vteřin mlčky zvažovali, co dál, zatímco pozorovali mladší studenty, jak se prodírají k Prasinkám.

„Najednou mám dojem, že Lisa neprohloupila, když zůstala u krbu,“ prohodil Christopher do nastalého ticha.

„Nenechám si nějakým větrem zkazit výlet do Prasinek,“ zamračila se Padma Patilová. „A ty bys taky neměl, Chrisi. Prasinky jsou báječné.“

„Já ti to věřím. Ale dal bych kdo ví za co za to, abych se tam mohl přemístit nebo tak nějak.“

„To my všichni, kamaráde,“ přitakal Anthony.

O minutu později už všichni kráčeli ke kouzelnické vesničce, přičemž se dívky zavěsily do chlapců, aby se jim lépe šlo. Christopher, ke kterému se přidala Mandy Brocklehurstová,celou cestu spokojeně klábosil se svou spolužačkou. Mandy mu už od začátku připadala jako sympatická holka a během měsíce a půl se o tom také přesvědčil. Popravdě ji měl ze všech holek z šestého ročníku Havraspáru nejraději. Byla milá, hezká a nechyběl jí ani smysl pro humor, čímž si Chrise obzvlášť získala. Navíc se s ní dalo mluvit prakticky o všem, a to byla další výhoda.

„Netušíš, kam se poděl ten Terry?“ zeptala se Mandy, když vyčerpali téma famfrpál.

„Vůbec. Nechtěl mi říct, s kým půjde. Kdo ví,“ pokrčil rameny Christopher.

Dívka se na něj zkoumavě podívala a poté se ušklíbla. „To, že má rande, je jasný. Otázkou teda je kdo. Předem vylučuju Zmijozel.“

„A náš a sedmý ročník,“ dodal Chris. „Nikdo, kdo má všech pět pohromadě, by si s ním nevyrazil. Sázím na páťačky a čtvrťačky.“

„Tím pádem nám zbyl jen Nebelvír a Mrzimor. Naše páťačky vyrážely všechny spolu a o těch mladších silně pochybuju. Vypadají tak na dvanáct a ne na čtrnáct.“

„Jsi zaujatá, Mandy. Některé vypadají docela dobře.“

„No jasně, ty náš znalče,“ šťouchla do něj dívka. „Sázím na Mrzimor.“

„Fajn, tak tím pádem já na Nebelvír,“ usmál se s podivným leskem v očích.

„Galeon?“ objevil se na Mandině tváři poťouchlý výraz.

„Že váháš,“ souhlasil Chris.

Pár minut na to konečně došli do Prasinek a zapadli do prvního obchodu, na který narazili. Christopher, který se nyní přidal k Michaelu Cornerovi, si mlčky prohlížel zboží v Medovém ráji a přemýšlel, co všechno by měl koupit a co naopak ne. Opakovaně odbýval Michaela a Anthonyho, kteří se mu snažili vnutit všelijaké pamlsky a pochutiny, které už podle názvu vypadaly podivně. Ulevilo se mu, když o deset minut později konečně vyšel ven a nesl si jen několik obyčejných sladkostí. Všechny ty nebezpečné naštěstí zůstaly uvnitř. A také u jeho přátel.

„Ty, Mandy...“ přidal se opět ke své kamarádce. Stačil už zjistit, že je čistokrevná čarodějka a právě tu nyní potřeboval. „Většina britských kouzelnických rodin je navzájem příbuzná, viď?“ zeptal se opatrně.

„Samozřejmě,“ odfrkla si. „Ve své podstatě... Téměř všichni čistokrevní studenti na téhle škole jsou nějakým způsobem spřízněni. Vezmi si třeba mě. Mým bratrancem je ten blbec z Mrzimoru, Zachariáš Smith. Přes dědova bratra jsem příbuzná s Weasleyovými a dokonce i Susan Bonesovou. A přes prababiččinu sestru i s Millicent Bullstrodeovou a Ericem Harperem ze Zmijozelu. A to je jen zlomek. Kdybych se koukla jen o generaci výš, tak najdu dalších padesát. Šílený, co?“ zhnusila obličej. „Prakticky všichni ze Zmijozelu a i z velké části z Havraspáru – netuším proč, ale hrozně lidí od nás je čistokrevných, víc jak z jiných kolejí. Kromě Zmijozelu, samozřejmě. Popravdě ani nechci vědět, s kým vším jsem příbuzná. Takový Malfoyovi nejsou zrovna vábná rodinka.“

„Jo, na tom něco je.“

„Proč se vůbec ptáš?“

„Jen mě to zajímalo. Předpokládám, že když babička je Prewettová, tak na tom nebudu o moc líp, co?“ vzdechl.

„To ne,“ rozesmála se Mandy. „Minimálně máš hodně úzkou vazbu na Weasleyovi. No co koukáš?“ bavila se jeho šokovaným výrazem. „Ronova matka se taky jmenovala Prewettová.“

„Bože. Já a příbuzný s Ronaldem Weasleym. Děs,“ zazoufal si.

„Ber to z té lepší stránky. Jeho sestra není tak špatná a ta jejich dvojčata...“ odmlčela se na okamžik, jako by na něco vzpomínala. „Je fakt škoda, žes je nenažil. Co ti dokázali na škole způsobit. Jejich žertíky jsou až legendární.“

„Jo, potkali jsme je s Cassidy v tom jejich obchůdku na Příčný. Byla z nich totálně nadšená,“ vysvětlil kysele.

Mandy se na něj jen usmála. Chvíli mlčela a zvažovala, jestli tato konverzace ještě bude někam pokračovat, ale když se Chris k ničemu neměl, odpojila se od něj a znovu se přidala ke svým kamarádkám. Christopher šel chvíli sám a dumal nad genealogií kouzelnických rodů, ale nebylo mu dovoleno v tom setrvat. Ani ne minutu po odchodu Mandy se do něj zavěsili Anthony s Michaelem, oba s potměšilými výrazy.

„Chrisi, už jsi slyšel tu novinku?“ zeptal se nevinně Michael.

„Nebo spíš viděl tu novinku?“ ušklíbl se Anthony a mrknul dozadu na holky, které se potichu hihňaly.

„Ne, co...“ vzhlédl, ale jakmile to udělal, bylo mu jasné, na co jeho přátelé narážejí.

Přímo před nimi právě procházel Terry Boot a nevedl se za ruku s nikým jiným, než s Cassidy Walkerovou. Společnost jim dělal další pár, konkrétně Ginny Weasleyová a Dean Thomas. Chris na ně chvíli mlčky hleděl, než vykročil směrem k nim.

„Chrisi, neblbni...“ snažil se ho zastavit Anthony, ale Christopher ho prudce odbyl a pokračoval dál.

„Hej, Terry!“ křikl na svého spolužáka, když se dostal dostatečně blízko.

„No nazdar, Chrisi,“ otočil se Boot s nejistým výrazem ve tváři. Cassidy byla oproti němu velmi klidná, což překvapilo jak Ginn, tak i Deana. Jen Terry si toho nevšiml.

„Od kdy randíš s mojí sestrou?!“

„No, popravdě...“ začal váhavě Terry.

„To seš mi ale pěknej kamarád. Za mými zády se stýkat s Cassidy a ani mi o tom neříct. Že se nestydíš,“ mluvil k němu Chris se stále stejným výrazem ve tváři.

„Víš, nechtěl jsem...“ mumlal Boot.

„A ty, Cass,“ stočil Christopher svou pozornost k sestře, „ty seš mi pěkná potvora. Po mně chceš, abych ti každý svůj vztah hlásil a sama mi to tajíš přes dva týdny,“ ušklíbl se.

„Chtěla jsem vědět, jak jsi všímavej,“ zazubila se na něj Cassidy. „A to jsem doufala, že tě tentokrát zaskočím.“

„To by sis musela vybrat někoho jiného než mého spolužáka,“ mrknul na ni Chris. „A krom toho...“ obrátil se na zbylé tři osoby, které na ně hleděli s nevěřícným výrazem. „Ginny tě prozradila. Pamatuješ na ten den u jezera? Bylo mi jasný, že v tom je nějaký kluk. A protože ona sama má přítele... Došlo mi, že se jedná o někoho, kdo zaujal tebe. A tak jsem prostě dával pozor. No a Terry není zrovna nejopatrnější, jeho výmluvy jsou děsně průhledné.“

„Sakra. Tak snad příště,“ zasmála se Cassidy.

„Užij si rande, sestřičko,“ popřál jí ještě Christopher a vrátil se ke svým přátelům, kteří na něj zírali stejně nevěřícně jako Terry, Dean a Ginny. Ti se za nimi ještě chvíli mlčky dívali, než se konečně zmohli na nějaké slovo. Ještě však zaslechli Chrise, jak se hlasitě hlásí o galeon, který právě vyhrál nad Mandy Brocklehurstovou.

„A to je jako všechno?“ podivila se Ginn. „Žádné kázání, žádný vztek, nic?“

„Ne, cos čekala?“ otočila se na ni Cassidy se sladkým úsměvem na tváři.

„Nevím, asi něco jako od mého bratra. Zuřivost, rudý obličej od vzteku, nadávky, křik...“ pokrčila rusovláska rameny. „Nikdy se to bez toho neobešlo. Dean by ti mohl vyprávět. Letos už nám ztropil asi šest scén. A to nás jen potkal na chodbě, když jsme se líbali. A to samé bylo i předtím,“ povzdechla si.

„Chris je v tomhle úžasnej,“ mínila Cassidy, přičemž si na tváři stále udržovala blažený úsměv. „Samozřejmě, že se stará, ale pokud si nevyberu nějakýho idiota – což se mimochodem stalo jen jednou – tak mě nechá být. V opačným případě toho kluka rychle pošle někam, ale nějakým zázračným způsobem to udělá tak, že mě přitom vůbec neztrapní, ale toho nešťastníka totálně odpálkuje. Horší je to, když mi někdo ublíží,“ kousala se do rtu. „To si moc servítky nebere.“

„Myslím, že ti ho začnu závidět,“ pousmála se Ginny.

„To klidně můžeš, je báječnej. Jen někdy moc impulzivní.“

„Popravdě jsem čekal úplně jinou reakci,“ přidal se do rozhovoru i Terry, který se konečně vzpamatoval. „Asi bych ho měl znát líp, ale myslel jsem...“

„Že to bude druhý Ron,“ dořekl za něj Dean. „No nevím, Ginny, jestli po tomhle radši nebudu chodit s Cassidy. Je to mnohem bezpečnější, než chodit s tebou. Žádnej velkej vzteklej bratr,“ dobíral si svou přítelkyni.

„Jako by si z Ronalda dělal někdo těžkou hlavu,“ uculila se rusovláska a vykročila k Medovému ráji, kam všichni původně mířili.

Havraspárská skupinka mezitím dorazila ke Třem košťatům, kam se hodlala ukrýt před svištícím větrem. Jak očekávali, hospoda byla z větší části plná, hodně studentů mělo stejný nápad jako oni. Nakonec se jim ale podařilo najít stůl, kam se pohodlně vešli všichni. Po nějaké chvíli už před všemi stály máslové ležáky a v některých případech i něco ostřejšího a u stolu se rozproudila veselá debata. Nějakou chvíli se probíral Terryho Boota vztah s Cassidy Walkerovou, ale jakmile bylo toto téma probrané, což bylo velmi rychle, většina se na to chtěla zeptat přímo Terryho, pomalu se přešlo k jiným, méně žhavým tématům. Nicméně i ty byly dost často zajímavé. Během hodiny stihli havraspárští probrat vše od školy, nejnovějších klepů až po rodinné problémy a venkovní počasí. Nakonec se rozhovor stočil k Voldemortovi a letošnímu létu.

„Mamka ani nechtěla, abych se sem vracela,“ přiznala Padma Patilová. „Všechno to, co se venku dělo...“ otřásla se. „Zbořený mosty, zdevastovaný vesnice, obři, vraždy...“ otřásla se.

„Prosím tě, Bradavice jsou nejbezpečnější místo v Británii,“ mínil Anthony Goldstein. „Dokud je tu Brumbál...“

„Jenže Brumbál stárne, nemyslíš? Viděl jsi tu jeho ruku?“ ozvala se i Morag MacDougalová. „Jako by v ní vůbec neměl život. Minule jsem ho potkala na chodbě...br.“

Christopher, který k tomu všemu zatím neměl co říct, pozorně naslouchal. Bylo to vůbec poprvé, co se havraspárští bavili o tomto tématu. Až doposud se mu vyhýbali jako čert kříži, ale hospoda a máslový ležák zřejmě nabouraly jejich zábrany. Chris si doposud myslel, že babička s dědou přeháněli, stejně jako noviny, ale nyní konečně začínal věřit tomu, že ona kouzelnické válka je téměř na spadnutí.

„Taky po tom, co se stalo na ministerstvu,“ pokračoval Anthony. „Ron říkal, že Harry říkal, že Ty-víš-kdo je opravdu mocný. Jen to, co předvedl v červnu... A že se to toho Potter zase zamíchal.“

Nyní Chris úplně zpozorněl. Od svých přátel už slyšel, že se Potter pouští do jedné nebezpečné akce za druhou, ale nikdy se na to moc nevyptával, nechtěl být přespříliš zvědavý. Přesto ho však zajímalo, jak to s tímhle chlapcem doopravdy je. Přišlo mu až neskutečné, že by se jeden šestnáctiletý kluk dokázal poprat s takovým množstvím věcí.

„Lenka říkala, že tam vyrazili kvůli jeho kmotrovi, Siriusi Blackovi. Do tý doby jsem si fakt myslel, že je to masový vrah. Ale ne, Potter měl jako obvykle pravdu, byl nevinný a ministerstvo to zase jednou totálně zvoralo. Dokonce ani tu Lestrangeovou nedokázali chytit. A to ji měli přímo pod nosem,“ rozmluvil se Michael Corner.

„Já se spíš divím, že z toho všichni vyvázli bez úhony. U HarryhoPottera mě to nepřekvapuje. A u Hermiony už vůbec ne, ta si dokáže poradit úplně se vším. Ale že to i Ron a Neville zvládli,“ zavrtěla hlavou Padma. „To spíš věřím Ginny, z tý jde občas i strach. Ale ti dva...“

„Do Nevilla se nenavážej!“ okřikla ji Mandy. „Já ho náhodou obdivuju. To, že se dokázal postavit Lestrangeové tváří v tvář a ještě se od ní nechat mučit cruciatem, jen aby mohl Harry vyváznout...“ řekla obdivně. Když si všimla Chrisova zmateného výrazu, obrátila se na něj a dodala: „Nevillovi rodiče byli tak dlouho mučeni kletbou Cruciatus, až přišli úplně o rozum. Nevillovi byl asi rok, když se to stalo a od té doby jsou u Svatého Munga. Udělala jim to ta samá Lestrangeová.“

„Celá tahle rodina je verbež,“ zamračil se Anthony, zatímco Chris vstřebával právě nabyté informace. „Ona, Malfoyovi, ten její švagr...“

„Každopádně,“ vzala si slovo zpět Morag, která posledních pár minut spíše mlčela. „Chápu, že Padmini rodiče nechtěli, aby se vracela. Protože když se to tak vezme, tak Voldemort jde nejvíc právě po Potterovi. A ten je tady, v Bradavicích,“ pohlédla ke stolu, kde sedělo vyhlášené nebelvírské trio. Jak se zdálo, Pottera něco hrozně rozrušilo a Hermiona se ho snažila uklidnit.

„To byli vždycky takhle nerozluční?“ zeptal se Chris, kterého to jednak zajímalo a jednak chtěl změnit téma. Nepotřeboval vědět ještě o dalších hnusech, které se komu staly. Ne nyní.

„Zpočátku ne,“ zavrtěla hlavou Padma. „Ron s Harrym se spřátelili už ve vlaku, ale Hermionu moc nemuseli. Naopak, neměli ji rádi, považovali ji za šprtku, nic víc. Teprve po Halloweenu, kdy je málem zabil horský trol, se dali dohromady. A vydrželo jim to dodnes.“

„Jak je možné, že tohle všechno víte?“ nechápal Christopher.

„Věř mi, že bychom byli rádi, kdybychom nevěděli, ale bohužel je Potter tak slavnej, že o něm každý ví skoro vše. Navíc když je ve stejným ročníku jako on.“

„Prostě děs. Víme toho o něm daleko víc, než nám je milé,“ zamračil se Anthony. „Ale na druhou stranu to má i své výhody,“ ušklíbl se.

„A jaké, prosím tě?“

„No...“

„Vidíš, žádné,“ usmála se vítězně Mandy. „Občas je totiž děsně otravné být s nimi ve třídě. Ne, že bych je neměla ráda, ale... Ty jejich věčné hádky už mě unavují.“

„Hádají se často?“ zjišťoval Christopher.

„Na můj vkus až moc. Jednou je to Ron a Hermiona, Harry a Hermiona, pak Ron a Harry, pak Ron a Hermiona, zase Ron a Hermiona... vlastně většinou Ron s někým,“ shrnula to Mandy. „Děsně konfliktní člověk, to ti teda řeknu. Vylítne kvůli každé maličkosti. A navíc,“ zašklebila se. „Je víc jak očividné, že mu vadí Harryho sláva, zatímco on pořád zůstává v jeho stínu. A Hermiona ho zas lehce zastíní svou inteligencí. Prostě je to nejslabší článek v tý jejich skupince.“

„To jo. Nevyniká ani krásou, ani inteligentní a dokonce ani talentem. Prostě smolař.“

„Hej, hej, hej... Co takhle nechat Weasleyho na pokoji? Začíná se mi z toho dělat špatně,“ skočil jim do debaty Michael.

Skupinka se pobaveně rozesmála, ale hned poté změnila téma na něco příjemnějšího. Nakonec strávili v hospodě celý výlet do Prasinek a nikam jinam už se jim dostat nepodařilo. Ale i přesto to Christopher hodnotil jako velmi dobrý výlet, nejlepší víkendový den za celý pobyt v Bradavicích. Jen velmi nerad se vracel zpět do hradu. Neměl pocit, že po dnešním skvělém dni ho tam čeká něco úžasného. Těžko si dokázal představit lepší den než tento. Ale i tak byl rád, že studuje na této škole a ne někde jinde. S přáteli, které si zde našel, těžko mohl toužit po Krásnohůlkách.

Možná proto ho natolik šokovalo, že hned po jejich příchodu se dozvěděli šokující novinu o Katie Bellové. Většina lidí předpokládala, že Bradavice jsou nejbezpečnějším místem v Británii, takže je zcela vyděsila zpráva o tom, že se tuto studentku sedmého ročníku Nebelvíru někdo pokusil zabít. Z toho mála, co se doslechli, usoudili, že jí někdo dal náhrdelník, který byl prokletý tak hrozným kouzlem, že když se ho dotkla, téměř zemřela. Věděli jen, že je nyní v nemocnici u Svatého Munga a bojuje o holý život. Mohli jen doufat, že se z toho dostane a že se v budoucnosti nestane něco podobného jim samotným.

<< 5. kapitola <<                             >> 7. kapitola >>

16.10.2010 23:37:51
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one