My world of fantasy...

55. kapitola PČ - Vše jednou končí

Takže nová kapitolka - ta, která měla být teď v sobotu 17, čímž jsem dohnala ten skluz. =)  Doufám, že se vám bude líbit, protože už je poslední, chybí jen epilog. :)

***

„Chrisi,“ roznesl se domem Cassidin hlas. „Máš tu dopis.“

Christopher si hlasitě povzdechl a jen velmi neochotně se zvedl z lehátka, na kterém až do té doby lenošil. Vzhledem k počasí, které panovalo v Anglii, trávil většinu volných dní na zahradě, jež si, stejně jako dům, navzdory tomu, jak moc to zpočátku považoval za snobské, velice oblíbil a už dávno si stačil najít pár míst, která se mu opravdu zamlouvala. Cestou do domu ho napadlo, jak to, že si přilétající sovy nevšiml sám a proč od ní převzala dopis Cassidy. Obvykle za ním sovy létaly kamkoliv, kde právě byl.

„Od koho…“ začal, hned jak vešel dovnitř, ale sestřin úšklebek ho donutil zmlknout a přehodnotit celou situaci. Konečně mu došlo, o jaký dopis se jedná.

„Pojď dovnitř,“ kývla hlavou k nedalekým dveřím a sama se tam vydala jako první.

Chris ji okamžitě následoval a zamířil přímo k Theodorovi, který seděl na pohovce a sám měl před sebou otevřený dopis. Bez zaváhání se natáhl po tom zavřeném, jediným trhnutím ho otevřel a začal zkoumat jeho obsah. Po chvíli se na jeho tváři objevil potěšený úsměv, když dočetl psaní až do konce.

„Tak jak jsi dopadl?“ zeptal se ho Theo.

Byly to tři týdny, co ho doktoři probrali z bezvědomí a dva týdny, co se vrátil domů. Přestože ještě pořád nebyl úplně v pořádku, dost často trpěl různými bolestmi, kvůli kterým musel stále docházet do nemocnice, ale zdálo se, že se to bude lepšit a měl velkou naději, že během několika měsíců bude úplně zdravý.

„Všech sedm,“ usmál se potěšeně. „Ty?“

Přestože na Theodora všichni naléhali, aby se na OVCE vykašlal a nechal si je z důvodu zranění o něco odložit, on dělal, jako by je neslyšel a v den zkoušek stejně jako všichni ostatní dorazil. Nikdo sice nepochyboval o tom, že znalosti na to má dostatečné, ale především Cassidy s Tracy měly obavy, aby ho přílišné kouzlení moc nevyčerpalo a nezpůsobilo mu nějaké další problémy. Dokonce i lékouzelníci mu radili zůstat ještě v klidu, ale Theo se rozhodl podle vlastního uvážení. Koneckonců byl dospělý a nikdo mu to nemohl zakázat.

„Promiň,“ vyhrkl Chris, než stačil Theodor odpovědět. „Samozřejmě, že máš všechno!“

„Zdá se, že je to dědičný,“ poznamenala Cassidy a vytrhla bratrovi pergamen z ruky. „Páni, Chrisi. S těmihle výsledky tě vezmou úplně kamkoliv! Výborné z přeměňování, run, formulí a věštění z čísel a Nad očekávání z lektvarů, bylinkářství a obrany? Neuvěřitelný.“

„Co má Theo?“

„No…“ ušklíbla se. „Je na tom úplně stejně jako ty, jen má ty známky trochu jinak rozházený,“ otočila se s úsměvem na Theodora. Dopadlo to mezi nimi přesně tak, jak Chris očekával. Po jeho probuzení u něj trávila Cassidy ještě víc času než předtím, bylo-li to vůbec možné. A přestože se to Theo snažil nedávat před ostatními moc najevo, bylo na něm vidět, že ho její postoj velmi těší. Začali spolu chodit ještě předtím, než ho propustili z nemocnice. Christopher byl rád za ně za oba – oba dva je miloval, hodili se mu k sobě a navíc k tomu měl ještě jeden o trochu sobečtější důvod, který si však stále nechával pro sebe, i když věděl, že s tím bude muset hodně brzy ven.

„Už víš, co s tím budeš dělat dál?“

„Mám několik variant, ale ještě jsem se nerozhodl,“ odvětil opatrně. „Tebe se asi ani ptát nemusím, viď?“

„Ne, to opravdu nemusíš,“ přikývl Theodor. Hned po svém návratu domů převzal od Chrise, který to udělal víc než rád, vedení firmy, k čemuž ho koneckonců opravňovalo i otcovo rozhodnutí, a pomalu začal napravovat přehmaty, které jeho bratr za těch čtrnáct dní zvládl. Oceňoval ale, že si vzal na pomoc Draca, bylo mu naprosto jasné, že kdyby mu mladý Malfoy sem tam nepodal pomocnou ruku, asi by mu toho po otci moc nezbylo. Navíc se některými chybami, které tam Chris udělal, velmi dobře bavil a dával mu je každou chvíli pořádně sežrat. Ale ani to Christopherovi nezkazilo radost z toho, že se nechtěného břemena zbavil. „Nemám důvod si hledat nějakou jinou práci, když tohle je víc, než mi kdokoliv jiný může nabídnout. Otec mi velmi zjednodušil rozhodování, věděl, že tohle mě baví a chci to dělat.“

Christophera stále překvapovalo, jak moc v pohodě bere útěk jejich otce do zahraničí. Předpokládal, že kvůli tomu bude naštvaný nebo alespoň zklamaný, ale zdálo se, že ho to ani trochu nevyvedlo z míry. Měl podezření, že toho Theo věděl daleko víc, než dával najevo, a že mu otec o téhle možnosti řekl nebo mu to oznámil jiným způsobem. Jeho samotného to dost šokovalo a nečekal to, přestože byl stejně jako jeho bratr rád, že Anthony Nott neskončil v Azkabanu jako někteří jiní.

„Jdu se podívat za Blaisem a Dracem. Cass, jdeš se mnou?“ pohlédl Theodor na svou přítelkyni.

„Za tím prvním s radostí,“ zašklebila se Cassidy, na jeho výsledky OVCí byla opravdu zvědavá, byla si moc dobře vědoma jeho studijní morálky. „Draco má stejně všechno splněný a tak jako tobě mu na tom nezávisí kariéra.“

„Myslím, že budeš zklamaná,“ podotkl.

„No, třeba mě Blaise překvapí,“ pousmála se a spolu s ním opustila místnost.

Christopher ještě několik minut zůstal v domě, chvíli zkoumal výsledky bratrových OVCí a pak přemýšlel o svém dalším kroku, než se rozhodl vydat se za Astorií, která už tou dobou měla mít výsledky NKÚ a nepochyboval o tom, že se o ně bude chtít s někým podělit.

 

***

 

Tracy se pobaveně rozesmála, když Blaise dopověděl svoji nejnovější historku s jakousi neznámou slečnou. Nepochybovala o tom, že on se nikdy nezmění a bude pořád tím samým klukem, kterého před sedmi lety poznala ve škole. Když ho nedokázal změnit ani boj s Voldemortem a jeho následky, nedokáže to už nic. Leda by musel jednoho dne potkat takovou, která by mu natolik učarovala, aby se kvůli ní vzdal svého životního stylu. Tak trochu ale pochybovala o tom, že někdo takový vůbec existuje.

„Už sis vůbec rozmyslel, co chceš dělat?“ zeptala se ho, jakmile se přestala smát.

Draco s Theodorem se při té představě pobaveně ušklíbli, zatímco Zabini se na ni vyčítavě zamračil. Nebylo to poprvé, co se na tuhle otázku zeptala, po boji mu jí položila hned několikrát a stejně tak po absolvování OVCí. A nebyla by to ona, aby se nezeptala i ve chvíli, kdy si uspořádali takový menší posezení jejich absolventského ročníku Zmijozelu. Bylo jich ale žalostně málo, z původního počtu jich zbyla sotva polovina. Crabbe a Dafné byli mrtví, Goyle a Pansy byli odsouzeni na několik měsíců do Azkabanu a Millicent se prostě jen tak sebrala a odstěhovala se k příbuzným do Ameriky. Z devítičlenné třídy tak zbyli jen čtyři.

„Až si to promyslím, budeš první, co se to dozví, Tracy. A když už jsme u toho, co vlastně máte v plánu vy?“

„Řekl bych, že je to docela očividný, ne?“ protočil oči Draco.

„Samozřejmě. Theodor bude dál vést otcovu firmu… Promiň, Theo, chtěl jsem říct tvoji firmu, vím, že ji na tebe Anthony převedl. A až Cassidy dostuduje, tak se vezmete a budete mít hromadu dětí,“ bavil se na cizí účet Blaise. „Tracy… Ta bude pracovat v té své kouzelnické laboratoři, kam ji s takovou radostí vzali a kde se jednoho dne vypracuje na mistra lektvarů.“ Stejně jako ostatní věděl o Tracyině vášni ohledně lektvarů a bylinkářství a také o jejích plánech tyhle dvě věci co nejvíce spojit dohromady. A pracovní nabídka, kterou obdržela, vypadala jako splnění jejího snu. „A časem, až se jí povede dostat Weasleyho od těch draků, se taky vdá a bude mít spoustu rudovlasých dětí,“ maloval jí budoucnost. „A Draco, ten si vezme nějakou bohatou, čistokrevnou a hlavně blonďatou aristokratku a dál si bude vést tu svou „malou“ firmičku,“ dokončil svoje odhady.

„No a Blaise bude dál žít z peněž své matky a jejích bůhví kolika zesnulých manželů a dál bude střídat holku za holkou, takže brzy bude na mizině, protože bude muset platit tolik alimentů za děti, že se z toho jednoho dne zblázní,“ dodala ještě Tracy.

„Nebo vezme roha někam do ciziny. Jsem si jistý, že otec by ocenil tvoji společnost, Blaisi,“ ušklíbl se na kamaráda Theodor.

„Ještě je tu varianta, že se z něj stane veleúspěšný podvodník. Viděl jsem, cos nakukával Christopherovi, aby udělal v Theově podniku. A jednoho krásného dne skončí v Azkabanu, kde bude pro změnu dělat společnost mému otci,“ přispěl svou troškou i Draco.

„Vy jste se proti mně spikli,“ zamračil se na ně Blaise a zvedl se ze židle. „Když se vám moje společnost nelíbí, tak si půjdu najít někoho, kdo ji ocení,“ zamířil pryč z místnosti.

„Pokud tam ještě někdo bude,“ zamumlala potichu Tracy. „Měl tam být už před deseti minutami.“

„A já mám být za pět minut na Manoru,“ protočil oči Draco. „Matka se v poslední době baví tím, že neustále pořádá nějaké dýchánky a zve si své čistokrevné kamarádky s dcerami. Jako by doufala, že se do některé z nich zamiluju a vezmu si ji za ženu. V některých ohledech ti, Theo, závidím, že ti do toho nemá kdo kecat,“ postavil se a po rychlém rozloučení se také přemístil pryč.

Theodor s Tracy tak v domě osiřeli, ale nezdálo se, že by jim to nějak vadilo. Jen málokdy se jim podařilo vidět se jen takhle ve dvou, většinou tam byl přítomný ještě někdo další. Nějakou dobu oba dva mlčeli, Tracy zamyšleně hleděla z okna, zatímco Theo byl duchem někde úplně jinde a jen sem tam se napil z vína, které měli otevřené. Bylo příjemné takhle trávit čas a nemuset nic předstírat. Tohle byla jedna z věcí, které Tracy na svém bratranci milovala. Nesnažil se za každou cenu zaplnit ticho nesmyslnými řečmi. Přesto to byl nakonec on, kdo se rozhodl opět začít konverzaci.

„Má Blaise pravdu?“

Trac na něj chvíli nechápavě zírala, než se nadechla k odpovědi. „Jak to myslíš?“

„O tobě a Charliem.“

„Teď jsem vyšla školu, Theo.“

„Já vím. Ale je to mezi vámi opravdu tak vážný?“

„Nevím,“ přikývla Tracy s úsměvem. „Miluju ho, ale popravdě řečeno si nejsem jistá tím, jestli je to opravdu ta láska na celý život. Jestli bych chtěla strávit zbytek života s ním. Vím, že mě má rád, že mě miluje, ale zatím jsme na sebe neměli tolik času, abychom pořádně zjistili, jak na tom jsme. Já byla ve škole, on v Rumunsku a v Řádu… Řekla bych, že to zjistím až časem. Ale,“ usmála se, „přála bych si, aby mi to s ním vyšlo. A asi si to dovedu i představit, pokud se ptáš na tohle. Ale jestli to tak opravdu bude, kdo ví,“ pokrčila rameny.

„A tu práci máš jistou?“

„Za týden nastupuji,“ přikývla.

„A zůstáváš bydlet u vašich teda?“

„Zatím jo. Časem asi začnu uvažovat o něčem vlastním, třeba i s Charliem. Pokud se teda nevrátí do Rumunska,“ povzdechla si. „On ty svoje draky miluje. A nevím, jestli má radši je nebo mě. Ale dost o mně. Co ty a Cassidy? Už jsem ti říkala, že jsem vážně ráda, že…“

„To už jsi říkala asi stokrát, Trac,“ zarazil ji rychle Theo.

„Já vím, ale prostě jsem nadšená z toho, že jste se vy dva dali dohromady. Ona je pro tebe naprosto skvělá!“

„Ona je ta pravá,“ pokýval hlavu Theo.

Tracy si nebyla úplně jistá, jestli si vůbec uvědomoval, co řekl. Chvíli mu zkoumavě hleděla do tváře a pokoušela se zjistit, jak přesně to myslel a jestli to bylo míněno úplně vážně. Po chvíli ale došla k názoru, že on si je naprosto jistý tím, co řekl. Ona pro něj opravdu byla tím, co chtěl a co hledal.

 

***

 

Christopher netrpělivě přešlapoval před krbem a čekal, až se plameny konečně zeleně rozzáří a vystoupí z nich jeho sestřenice Kristin. Už před několika dny mu od ní přišel dopis, že s ním potřebuje nutně mluvit a jestli se u něj může zastavit. Chrise to trochu překvapilo, předpokládal, že vzhledem k tomu, jaký k nim měla postoj její nevlastní matka, ji jen tak v Anglii neuvidí. Ne když zjistil, že se jeho teta nakonec dozvěděla o tom, že u nich byla na Velikonoce a udělala kvůli tomu docela poprask. Předpokládal ale, že její manžel Eric má trochu jiný postoj, koneckonců jeho a Kristin měl z celé té rodiny nejraději, což bylo poněkud kuriózní, protože ani jeden z nich nebyl jeho pokrevní příbuzný.

Nakonec krb konečně ožil a nedlouho poté z něj vyšla šestnáctiletá blonďatá dívka. Chrisův obličej se okamžitě rozzářil a než se Kristin nadála, vtáhl ji do svého objetí. Jeho samotného překvapovalo, jak moc mu chyběla, přestože ji viděl před čtvrt rokem. Po delším přivítání ji konečně odvedl k pohovce a vybídl ji, aby se posadila, zatímco požádal jednoho ze skřítků, aby jim přinesl nějaké občerstvení. Vzápětí následovaly klasické zdvořilostní otázky a nedůležité věci, než se Chris konečně zeptal na to, co ho zajímalo nejvíc.

„Cos mi vlastně chtěla tak důležitého, Kris?“

„Já…“ rozhlédla se dívka nervózně kolem sebe, jako by čekala, že se tam objeví nějaký nečekaný host. „Musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš, Chrisi. Moc lidí to zatím neví a já bych chtěla, aby se to ještě nějakou dobu nikdo nepovolaný nedozvěděl.“

„Víš, že ať už se jedná o cokoliv, tak to tvoje tajemství udržím. To je to tak vážné?“

„No… záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváš,“ pokrčila rameny a napila se vody.

„Tak už to v sobě nedus a povídej,“ pobídl ji.

Kristin na něj několik dlouhých vteřin hleděla, než se zhluboka nadechla a jedním dechem ze sebe dostala: „Jsem těhotná.“

„Cože jsi?“ vyhrkl až příliš rychle.

„Těhotná,“ zopakovala znovu Kristin. „Jsem ve třetím měsíci.“

Christopherovi netrvalo dlouho, než si v hlavě spočítal, co to vlastně znamená. „Chceš mi snad říct, že to dítě je Dracovo?“ zeptal se ohromeně.

„S nikým jiným jsem v tu dobu nebyla,“ pokrčila Kris rameny.

„Jak dlouho to víš?“

„Asi měsíc a půl, přibližně.“

„A jak to berou vaši?“

Na Kristinině tváři se objevil nervózní výraz. „To je právě to. Zatím jsem to řekla jen tátovi. Toho to dost překvapilo a vynadal mi za to, jak jsem nezodpovědná, ale pak se uklidnil a začal to řešit z té praktické stránky. Vlastně jsme se shodli na tom, že si to dítě nechám. I on byl proti tomu, abych šla na potrat, i když ho vyhlídka na to, že bude dědečkem, zrovna moc nenadchla.“

„A teta? Kdy jí to plánuješ říct?“

„No, čím dýl, tím líp. Zabije mě, až to zjistí. A jestli se dozví, kdo je otcem, tak to bude peklo. Ona Malfoyovi nesnáší, nemá ráda ani tvého otce, Chrisi… Skoro nikoho z Anglie nemusí, ale rodiny, které stály na špatné straně… i když tam byl třeba jen jediný člen… Bude šílet.“

„No… to máš asi pravdu,“ souhlasil s ní zdráhavě Chris. „Co máš v plánu dělat?“

„Chci to říct Dracovi,“ pokrčila rameny. „Zaslouží si to vědět. A pak… Někdy časem to budu muset říct i mamce, až to teda bude nezbytně nutné.“

„A co škola? Chybí ti ještě dva ročníky.“

„To ještě nevím,“ pokrčila rameny. „Zatím to vypadá, že asi budu muset mít domácího učitele, nemůžu si dovolit chodit do školy. Možná tak do Vánoc by to šlo, ale pak už ne. Každopádně pak chci být s dítětem doma, alespoň chvíli.“

„A vrátíš se do…“

„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Víš, co to bude u nás za poprask? Vlastně jsem přemýšlela o tom, že bych si poslední rok dodělala tady v Británii. Náš ředitel by mi rozhodně nevyšel vstříc, je to děsnej člověk. A další školy jsou takový… nevím, asi bych dala přednost Bradavicím. Otec poslední dobou odebíral vaše noviny a říkal, že ředitelkou bude Minerva McGonagallová. Myslíš, že ta by mi byla schopná pomoct?“

„Možná,“ odvětil opatrně. „Ale musela by ses jí zeptat sama, Kris.“

„Nejdřív potřebuji vyřešit Draca, tohle má ještě spoustu času. Mohl bys mi prosím říct, kde bych ho našla?“

„Odvedu tě za ním,“ navrhl jí.

„A nebude mu vadit, že tam tak vpadneme? Bez ohlášení a tak?“

„Nebude, to mi věř. Narcisa s trochou štěstí nebude doma a Draco sem poslední dobou chodil tak často a nečekaně, že mu jedno malé překvapení určitě odpustí. Tak nějak jsme se…skamarádili,“ zkřivil obličej do směšné grimasy.

Kristin se pobaveně rozesmála, než mu dovolila, aby jí pomohl na nohy a doprovodil ji do Malfoy Manor.

 

***

 

Cassidy zamyšleně hleděla na noční oblohu a snažila se nevnímat rozhovor, který se k ní linul z domu. Kristin u nich byla už druhý den a nezdálo se, že by se chystala někam odjet. Chris ji ubytoval v jednom z mnoha volných pokojů a zdálo se, že Theodor nemá nic proti tomu, aby u nich nějaký čas zůstala. Přesto z toho měla Cass takový divný pocit, který však nepramenil z přítomnosti jejich sestřenice, ale z jejího bratra. Z nějakého důvodu měla ohledně něj divný pocit, který stále narůstal a narůstal.

„Cass?“ ozvalo se jí za zády potichu. „Proč nejsi uvnitř?“

„Potřebovala jsem na vzduch,“ vydechla a opřela se o Thea, který ji automaticky objal kolem pasu. „Co si o tom myslíš?“

„Že to Draco bere docela v pohodě,“ odvětil. „Vlastně mě tím i celkem překvapil. Poslední dobou se chová až nezvykle dospěle.“

„Ty se tak chováš skoro pořád.“

„Já nejsem Draco,“ pousmál se. „Ale jen si vem, jaký byl před rokem. A teď? Vede místo otce firmu a stal se hlavou Malfoy Manoru. A zjistil, že čeká dítě s holkou, kterou skoro nezná. A nejen, že nemá nic proti tomu, aby si ho nechala, ale dokonce jí nabídl všechnu pomoc, jakou bude potřebovat, i když s ní nechce být. A dokonce má i v plánu se k tomu dítěti přihlásit. Nevím, kdy se to stalo, ale už to není to rozmazlené princátko, co býval.“

„Obdivuju Kristin, že do toho jde. Je skoro o rok mladší než já a už má být mámou. Nedovedu si to představit.“

„Nemá na výběr,“ podotkl Theo a na chvíli se odmlčel. „To ale není důvod, proč jsi od nich odešla,“ připomněl jí společnost, kterou měli v domě. Kromě Chrise, Kristin a Draca tam byli také Blaise, Tracy i s Charliem, Naomi s Georgem, Astorie a kupodivu i Ginny.

„Jde o Chrise,“ povzdechla si. „Mám dojem, že už se nějakou dobu chystá odejít a tohle má být takové rozloučení. Chvíli po vašich OVCích jsem si všimla, že dostal odpovědi na své žádosti o zaměstnání. A myslím, že vím, co z toho si vybere. Až zítra Kristin odjede, dlouho už se tu nezdrží. Vrátí se zpátky do Francie,“ hlesla a najednou věděla, že je to pravda. „Vím, že uvažoval o podobné práci jako měla mamka. A vypadá to, že ho přijali do té samé společnosti, kde pracovala ona.“

„Už v létě mluvil o tom, že chce pokračovat v její práci,“ vzpomněl si Theodor na rozhovor, který vedl s Chrisem a otcem krátce poté, co vyšlo najevo, že jsou rodina.

„Vždycky ho to bavilo. A navíc ta společnost má ve světě jméno a mamka bývala docela dobrá. Nedivím se, že ho přijali s otevřenou náručí. A když tam máme navíc i dům… Nejsem připravená na to, aby odešel, Theo,“ otočila se k němu čelem a pohlédla mu do očí.

„Zvládneš to,“ usmál se na ni a pohladil ji po tváři. „A vždycky se k němu budeš moct přemístit.“

 

***

 Christopher se nepatrně ošil, ale i tenhle malý pohyb zaujal dívku, která mu ležela v náručí a spolu s ním si užívala krásný letní den v Nott Manor. Opatrně se otočila a pohlédla mu do obličeje. Nedíval se na ni, místo toho sledoval oblohu a na tváři se mu zračil nepřítomný výraz.

„Co se děje, Chrisi?“ odvážila se zeptat.

„Já…“ začal, ale větu nedokončil. Nevěděl, jak jí to má říct. Přišla v poslední době o hodně, ale především o milovanou sestru. Nechtěl jí způsobovat další trápení, ale neviděl jinou možnost. Už dávno se rozhodl, že to tak udělá.

„Chrisi?“ znejistěla a v její tváři se zračily obavy.

„Za tři dny nastupuju do práce.“

„A co je s tím za problém?“

„Tori, já… Vracím se zpátky do Francie,“ odpověděl jí s těžkým srdcem.

„Do Francie? Ale proč? Myslela jsem…“

„Byla to ta nejlepší nabídka,“ odvrátil se od ní. „A já chci pokračovat v tom, co dělala máma. Mám po ní spoustu materiálů, spoustu věcí, co rozdělala, ale nedostala příležitost to dokončit. A mě vždycky bavilo jí pomáhat. Vím, že je to přesně to, co chci v životě dělat. A ta společnost, kde mám pracovat, patří k jedněm z nejlepších.“

„Chápu,“ přikývla a dalších několik minut nepromluvila. Pak mu ale položila otázku, která ho trápila už mnoho dní. „A co bude s námi, Chrisi?“

Teprve tehdy se k ní znovu otočil. „Já tě miluju, Astorie. Ale… Myslím, že bude nejlepší, když se rozejdeme. Netuším, kolik budu mít volného času, pravděpodobně skoro žádný. A tebe čekají ještě dva roky ve škole a já nechci, aby ses na mě vázala a… Nechci ti to ztěžovat víc, než je nutné. Byl by to vztah na dálku a prostě si nemyslím, že by to fungovalo.“

„Takže se se mnou teda rozcházíš.“

Mlčky přikývl a s obavami čekal na její reakci. Jako obvykle ho nezklamala. Naštvaně vyskočila na nohy a zamířila pryč ze zahrady. Po několika krocích se však otočila a rozzuřeně na něj pohlédla.

„Jsi srab, Christophere. Víš, že by to mohlo fungovat, že by to fungovalo, ale ty se prostě bojíš. Ale jestli si tohle přeješ… V tom případě ti přeju hodně štěstí u těch žabožroutů,“ vyprskla a vřítila se do domu.

I na takovou dálku uslyšel šumění v krbu a její naštvané vykřiknutí jejího domova. Zkormouceně si opět lehl a zahleděl se na oblohu, po které se proháněly načechrané bílé mraky. Tohle dopadlo mnohem hůř, než doufal, i když něco podobného mohl s Astoriinou povahou čekat. Přesto ho ale mrzelo, jak to vzala, chtěl se rozejít v dobrém. Věděl ale, že udělal správnou věc, kdyby ji nechal při tom, že to mezi nimi bude dál fungovat, časem by to jednomu z nich velmi ublížilo. Takhle to byla rána, která ale mohla přebolet. Musel to udělat, jinou možnost neměl.

 

***

 

„Nechceš si to ještě rozmyslet, Chrisi?“ hodila na něj Cassidy psí oči.

„Víš moc dobře, že ne,“ usmál se smutně na svou mladší sestřičku. „Potřebuju to udělat. Miluji Anglii, Cass. Ale nemůžu tu zůstat. Pro tohle už jsem se dávno rozhodl a chci to dělat. A víš, že tam jsou pro to daleko lepší podmínky, alespoň pro začátek. A koneckonců tam na mě čeká dům, který už roky nikdo nepoužíval. A já ho nechci nechat zchátrat.“

„Necháš mě tu samotnou, Chrisi?“ upřela na něj hnědovláska smutný pohled.

„Nebudeš tu sama, sestřičko. Máš tu přece Thea. Věřím, že se o tebe dobře postará, zatímco budu pryč,“ ušklíbl se na svého bratra.  

„Takový důvěry,“ oplatil mu úšklebek Theodor. „Ale neboj, dám na ni pozor,“ usmál se při pohledu na Cassidy.

„V opačném případě si mě nepřej,“ pousmál se a po chvíli zaváhání k němu přistoupil a bratrsky ho objal. Pak už se otočil k Cassidy, která na něj stále vyčítavě koukala, ale vzápětí zjihla a skočila mu kolem krku. Pevně ji k sobě přitiskl a několik minut se ani jeden z nich nepohnul. Až při pohledu na hodiny se Chris neochotně odtáhl a pohlédl jí do obličeje, po kterém jí stékaly slzy. „No tak, Cass, jen se stěhuju o kus dál.“

„Já vím, ale…“ popotáhla. „Prostě je to tak divný a…“

„Víš, že mě můžeš kdykoliv navštívit. Vždyť je to i tvůj domov.“

K jeho překvapení zavrtěla Cassidy hlavou. „Můj domov je tohle, Chrisi. Tamto bude tvůj. Hodně štěstí,“ stoupla si na špičky a zlehka ho políbila na tvář. „A koukej se co nejdřív ozvat, jak ti to jde a podobně,“ usmála se a odstoupila od něj.

Christopher potěšeně přikývl, ještě naposled se s nimi rozloučil a i se svými věcmi se přemístil pryč, za novou budoucností a novým životem, který ho ve Francii čekal.

<< 54. kapitola <<                                                        >> Epilog>>

22.12.2011 23:59:04
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one