My world of fantasy...

52. kapitola PČ - Obránci hradu

Původně jsem měla v plánu ji vložit až zítra, ale nakonec jsem se překonala a dopsala ji teď večer. =)
Ještě před samotnou kapitolou - Astina se dožadovala mého rozkresu pohybu postav k minulé kapitole a i když jsem jí řekla ne, nakonec jsem ten papír přece jen vyhrabala. Takže Asti, tohle je pro tebe, ale jak jsem říkala, je v tom trochu chaos.

http://kait.webgarden.cz/image/18058782

A teď už k samotné kapitole :)

Cassidy, která do té doby seděla opřená o zeď a prudce oddechovala, se malátně postavila na nohy a rozhlédla se kolem sebe. Všichni přívrženci Pána zla opravdu poslechli svého velitele a stáhli ze z hradu i okolních pozemků. Ani se jí nechtělo věřit tomu, že je to opravdu pravda. Zmateně se rozhlížela kolem sebe a ani si tak nevšimla Christophera, který ji konečně našel a rychle se k ní rozeběhl.

„Cass, jsi v pořádku?“ vykřikl již z dálky.

Nejistě na něj pohlédla a přikývla. Nebyla si úplně jistá, co se stalo. Pamatovala si, že v jednu chvíli bojovala po boku svého bratra a několika dalších a v příštím okamžiku do ní narazilo nějaké kouzlo a prudce ji odhodilo na stěnu. Z bezvědomí ji probral až Voldemortův pronikavý hlas. Neměla sebemenší ponětí, jak dlouho tam ležela ani co se jí vlastně stalo.

„Myslel jsem, že jsem tě ztratil,“ přiznal a prudce ji objal. Pustil ji teprve v okamžiku, kdy bolestně zasténala. Zřejmě nebyla tak v pořádku, jak si myslela.

„Asi mám zlomený nějaký žebro,“ hlesla, když jí došla příčina její bolesti.

„Půjdeme za madame Pomfreyovou,“ vzal ji patrně do náruče a nesl ji do Velké síně, kde se začali shromažďovat všichni, kteří bránili hrad.

Jak se ukázalo, byli mezi prvními, kteří se tam objevili. Christopher beze slova donesl sestru až k léčitelce, která už čile pobíhala mezi několika pacienty, a přesvědčil se, že o ni bude dobře postaráno. Pak se ale rozhodl nechat ji na chvíli být, tak jako tak už se začala o něčem bavit s dívkou, která byla stejně jako ona ošetřována, a rozhlédl se po Velké síni, která se pomalu začínala plnit unavenými a zraněnými bojovníky. Marně se rozhlížel kolem sebe ve snaze spatřit své nejbližší. Jediné, co věděl, bylo, že Draco a Ginny byli v pořádku, je opouštěl v okamžiku, kdy přívrženci Pána zla odešli z Bradavic a on se vydal hledat Cassidy. O nikom ze svých přátel však neměl žádné zprávy. Natolik se ponořil do hledání, že když mu pak na rameni přistála čísi ruka, poplašeně vyskočil několik čísel do vzduchu.

„Promiň,“ špitla Cassidy omluvně.

„Už jsi v pořádku?“ upřel na ni zrak.

„Jsem,“ přikývla a vyčerpaně si opřela hlavu o jeho hruď. „Měla jsem dvě zlomený žebra a lehký otřes mozku. Nic, co by madame Pomfreyová nezvládla,“ zamumlala mu do hábitu, zatímco se jím nechávala objímat. Nebyli jediní, kteří spočívali v podobné pozici, většina přítomných se objímala radostí, že žijí a nebo naopak truchlili nad těmi, kteří to nezvládli. „Jsem hrozně unavená.“

„Dala ti madame něco na povzbuzení?“

Cassidy mlčky přikývla. „Jen to asi ještě nepůsobí. Jak jsou na tom ostatní?“ zeptala se napjatě.

„Ginny je v pořádku, vběhla sem chvilku před námi. A Malfoyovi se taky nic nestalo. Pojď, půjdeme se podívat po ostatních,“ vzdal ji za ruku a prošel kolem skupinky lidí, které ani neznal. Pravděpodobně se muselo jednat o nějaké členy Řádu, kteří dorazili později, a nebo nějaké jiné dobrovolníky. Když však došel doprostřed síně, zarazil se a s hrůzou hleděl na těla, která tam byla vyskládána. Cassidy vedle něj se zajíkla a v očích se jí objevily slzy. Na několik vteřin se zdálo, že doslova zkameněla na místě, ale pak už se pohnula směrem ke skupince rusovlasých lidí a Christophera, kterého stále držela za ruku, přitom táhla s sebou.

„Fred,“ hlesla téměř neslyšně, když zírala na mrtvého před sebou.

Její téměř neslyšné zamumlání jeho jména nezůstalo bez povšimnutí a Bill, Charlie a Fleur vzhlédli k nově příchozím. V dalším okamžiku se polovíla zvedla ze země a oba dva prudce objala. Bylo vidět, jak moc se jí ulevilo, že alespoň oni jsou nezraněni.

„Tolik jsem se bála,“ zašeptala jim oběma.

„Jsme v pořádku, Fleur,“ odvětil Christopher, který byl stejně rád jako jeho nevlastní sestřenice, že ji vidí živou a zdravou, a opatrně se vymanil z jejího objetí, aby se mohl rozhlédnout kolem. Nechal ji, aby se dál starostlivě věnovala Cassidy a aniž by se znova podíval na mrtvého Freda, vydal se dál do síně. Věděl, že sestra bude ve společnosti Fleur v pořádku. On teď potřeboval najít Tracy a ostatní. Než se ale stačil od Weasleyových odpoutat, všiml si, že ke skupince míří dvojice, kterou by pohromadě opravdu nečekal. George Weasley se k rodině blížil společně s Naomi, která měla oči upřené před sebe a zdálo se, že nebýt rusovlasého mladíka, který ji podpíral, zhroutila by se k zemi. Přesně si všiml okamžiku, kdy si George uvědomil důvod, proč jeho rodina stojí právě na tom místě. S přidušeným výkřikem se vrhl k tělu svého bratra a Naomi, která to ani v nejmenším nečekala, měla co dělat, aby se nezřítila k zemi. Její pohled nechápavě doprovázel George a teprve v tu chvíli si všimla Christophera, který se k ní vydal.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se okamžitě a v hlase mu jasně zazníval strach.

„Jsou to jen škrábance,“ přešla svůj vzhled navzdory tomu, že vypadala, jako by se poprala se stádem rozzuřených kentaurů. Pomalu přešla k němu a než se Christopher nadál, visela mu kolem krku a brečela. Teprve po chvíli z jejího zmateného mumlání pochopil, že se mu snaží říct něco o Anthonym a Dafné. Víc se od ní ale nedozvěděl. Zničehonic mi totiž v náručí hlasitě zasténala a s bolestí se svezla na podlahu. Christopher bezmocně hleděl na její tělo, ale než se k ní stačil sehnout a cokoliv udělal, zvedl si ji do náruče Charlie Weasley a rychlým krokem ji odnášel k madame Pomfreyové. Teprve poté si Chris uvědomil, že je na něj upřeno několik párů očí, včetně těch zarudlých George Weasleyho.

„Jeden z nich ji trefil nějakou kletbou,“ vysvětlil. „Měli jsme namířeno k Pomfreyové, ale…“ zadrhl se mu hlas.

Christopher mlčky přikývl, víc vědět nepotřeboval.

„Myslím… měl bys vědět…“ pokračoval dál George a zdálo se, že je to poprvé, co mu došly slova. „Dafné Greengrassová a Anthony Goldstein jsou mrtví,“ vypravil ze sebe namáhavě, než se opět otočil ke Fredovu tělu.

V tom okamžiku se Chrisovi podlomily kolena a on se bezmocně sesunul na podlahu. Teprve nyní se mu v očích objevily slzy, které nešly zastavit. Čekal, že boj budě těžký a ne všichni ho přežijí, ale u Tonyho tohle nebral ani v potaz. A stejně tak u Dafné. Nějak si představoval, že to všechno společně zvládnou. A najednou zjistil, že to tak nebylo. Ucítil, jak ho někdo zezadu objal a jak mu na odhalené paži přistály čísi slzy. Bez ohlédnutí mu došlo, že to byla Cassidy, nikdo jiný by ho neobjímal tak důvěrně a tak známě. Automaticky si ji přitáhl blíž k sobě, potřeboval cítit, že tam opravdu je, že alespoň ji neztratil. Na chvíli tam byli jen oni dva, ostatní kolem nic neexistovali. Pomalu si přál, aby tomu tak bylo napořád. Bál se zvednout hlavu, kterou měl zabořenou v jejích vlasech, a čelit realitě. Bál se, čí jméno uslyší příště, kdo další to ještě nepřežil.

Ani si neuvědomil, kdy se ve Velké síni objevil Harry Potter s Ronem Weasleym a Hermionou Grangerovou. Když po neuvěřitelně dlouhé době, jak mu to aspoň připadalo, zvedl hlavu, spatřil Hermionu, jak se objímá s Ginny. Ronald stál po boku svých bratrů a nechával se objímat Percym kolem ramen. Až po chvíli si všiml, že ho Potterova nejlepší kamarádka pozoruje. Na několik vteřin jí pohled opětoval, než se něžně vymanil ze sestřina objetí a postavil se na nohy. Všiml si, že Charlie už se mezitím stačil vrátit zpět.

„Neviděl jsi Tracy?“ hlesl směrem k němu.

„Je v pořádku, nemusíš se o ni bát,“ odpověděl mu vážně Charlie. „Dorazila s Billem a Fleur mezi prvními. Dobrovolně se nabídla, že pomůže s raněnými a mrtvými,“ vysvětlil důvod její nepřítomnosti.

Chris mohl cítit, jak mu ze srdce spadl obrovský kámen. Beze slova pomohl Cassidy na nohy a několik dalších minut stál spolu s ostatními. Nikdo z nich již víc nepromluvil, nebylo o čem si povídat. Po nějaké době se k nim přidala i Naomi, která už byla z nejhoršího venku, a potichu se postavila vedle Cassidy, která se na ni skrze slzy usmála. Chris se pomalu opět začínal ztrácet ve svých myšlenkách, když si najednou všiml přítomnosti další osoby. Bez zaváhání k ní vyrazil a zastavil se až těsně před ní.

„Je mi to moc líto,“ pohlédl na mrtvou ženu, která ležela nedaleko Freda.

„Kdyby nebylo tebe, ležel bych vedle ní,“ zvedl k němu zrak Remus.

„To nevíš.“

„Nikdy bych se odtamtud nedostal, kdyby ses pro mě nevrátil, Chrisi. Zachránil jsi mi život, o tom ani na okamžik nepochybuj. Děkuji,“ pohlédl na něj vážně. „Nebýt tebe, byl by z Teddyho sirotek.“

„Jak…“

„Prostě sem musela přijít,“ nezaregistroval Chrisův pokus o otázku a nepřítomně hleděl na tělo své manželky. „Prý se přidala k ostatním bystrozorům. Skoro nikdo od nich to nepřežil, bojovali v tom nejhorším…“ hlesl. „Byla mrtvá dřív, než mě dala madame Pomfreyová dohromady a mně se povedlo vrátit se do boje.“

„Alespoň netrpěla,“ hlesl Chris. Nebylo pochyb o tom, že Tonksovou trefila kletba avada kedavra. Jakákoliv jiná kletba nebo jiná příčina úmrtí by byla patrná na jejím těle.

Remus nepřítomně přikývl a dál visel očima na mrtvém těle své ženy. Pak se zničehonic vydal pryč. Christopher za ním nechápavě hleděl, než si uvědomil, že dovnitř vešlo několik členů Fénixova řádu. Minimálně Pastorka poznával a u několika dalších lidí měl dojem, že by je měl znát. Než začala bitva, některé z nich mu i představovali, ale jména byla nyní to poslední, co by si pamatoval.

 

***

 

Tracy vyčerpaně otevřela dveře, které jí byly podrobně popsány, a nechala své společníky, aby vešli dovnitř. Ona sama počkala na chodbě a dál se vydala teprve v okamžiku, kdy zevnitř vynesli mrtvé tělo. Letmým pohledem zaznamenala, že se jedná o její spolužačku z Mrzimoru. Dál se na to dívat nemusela, nepotřebovala znát podrobnosti. Místo toho pokračovala v chůzi a zanedlouho došla téměř k hlavnímu schodišti. Těsně před ním si však všimla pootevřených dveří a zvědavě k nim zamířila. Ve stavu, v jakém byl hrad, mohla narazit prakticky na všechno. Hned na prahu však strhnula a jen silou vůle zaháněla slzy, které se jí draly do očí. Nevěděla, kolik dalších ještě zvládne, začínalo toho na ni být moc.

„Tracy, co…“ objevil se jí po boku černovlasý mladík, ale když uviděl příčinou jejího zaražení, větu už nedokončil. „Myslel jsem, že vyvázl,“ hlesl těžce.

„Očividně ne,“ zamumlala Tracy a mávla hůlkou. V dalším okamžiku se tělo zvedlo do vzduchu a pomalu plachtilo k ní. Teprve poté se celá skupina opět pohnula a konečně zamířila k Velké síni. Když tam po několika minutách konečně dorazili, letělo za nimi šest těl těch, kteří bitvu nepřežili, a tři vážně zranění studenti. Mrtvé mlčky je uložili poblíž vchodu do síně, raněné už od nich stačili převzít jiní, a s prapodivným pocitem na ně hleděli. Tracy usilovně zaháněla slzy, které se jí draly do očí. Pět z nich znala osobně. Hannah Abbotová, Vicky Frobisherová, Levandule Browneová a Padma Patilová s ní stále chodily do školy a Lee Jordana také stále měla v živé paměti.

„Tohle je snad těžší, než celá ta bitva předtím,“ prohodila ke svému společníkovi tiše. Vzápětí se rozhlédla po Velké síni. Když sem přišla hned po ukončení bitvy, bylo tu jen několik lidí, dorazila mezi prvními. Nyní zde však byli úplně všichni, kteří se celé akce účastnili, a sál tak téměř praskal ve švech. Bylo téměř nemožné mezi nimi najít ty, které tak zoufale toužila spatřit.

„Jsem si jistý, že budou v pořádku,“ položil jí kdosi ruku na rameno.

„Musejí být,“ odvětila a vykročila dopředu. Jen matně ucítila, že její tři společníci na okamžik zaváhali, než se vydali za ní. Po chvíli se jí konečně podařilo objevit známé tváře, když spatřila skupinku rusovlasých lidí. Jestli někoho nešlo v celé síni přehlédnout, byli to oni. Už už se začínala usmívat, když si všimla, proč jsou všichni shromážděni právě na tomto místě. Několikrát prudce zamrkala, než odhodlaně vykročila k Charliemu, který si jí stále nevšiml. Než k němu ale došla, zahlédla za Weasleyovými další osoby a okamžitě změnila směrem. Ani k nim nestačila dojít, když si jí všimli. Až nyní se jí rozzářila tvář, když spatřila jak Chrise, tak Cassidy živé a očividně i zdravé. Než k nim však stačila dojít, oba dva zaznamenali její společníky, kteří se jí stále drželi za zády.

„Theo?“ hlesla nevěřícně Cassidy při pohledu na Chrisova bratra, prosmekla se mezi Chrisem a blížící se Tracy a vrhla se tmavovlasému mladíkovi kolem krku. Překvapila ho tím natolik, že toto setkání málem neustál. „Nevěděla jsem, jestli jsi odešel nebo ne,“ zamumlala, když ho konečně pustila.

Christopher mlčky přihlížel divadlu před sebou. Už nějaký čas měl dojem, že mezi jeho sestrou a Theodorem nejde jen o přátelství, ale až nyní se mu to opravdu potvrdilo. S úšklebkem zavrtěl hlavou a jemně od sebe odstrčil Tracy, která ho pevně objímala. „Nakonec jste teda zůstali,“ pohlédl na svého bratra a Blaise. Cassidy se mezitím stačila vrátit zpět k němu a zarytě hleděla do podlahy, aby nemusela pohlédnout na Thea.

„Očividně,“ odtušil Theodor vážně s pohledem upřeným na Cassidy.

Chris s úsměvem přikývl, dalších slov nebylo potřeba. Nebylo těžké si domyslet, co bylo tím důvodem, proč se rozhodl zůstat na hradě a pomoct jim. Přesto však stále nevěděl, co mezi ním a jeho sestrou doopravdy je. Nakonec však od bratra odvrátil pohled a opět se věnoval Tracy. „Prý jsi byla pomáhat s…“

Tmavovláska mlčky přisvědčila, nebylo potřeba, aby dokončil větu. Oba dva věděli, o čem je řeč.

„Kdo?“

„Padma Patilová, Hannah Abbotová, Levandule Browneová,“ vyjmenovala jejich spolužáky, „Vicky Frobisherová,“ pohlédla tentokrát na Cassidy, ale ta jen smutně přikývla, koneckonců sama viděla,  jak její kamarádka zemřela. „A Lee Jordan,“ hlesla nakonec a pohlédla na George, který stále klečel u bratrova těla.

„Tony a Dafné jsou taky mrtví,“ hlesl potichu Christopher.

Po tomto prohlášení mezi nimi nastalo ticho. Tracy několik minut visela na Christopherovi pohledem, jako by doufala, že jí to vzápětí vyvrátí. Vzápětí k ní přistoupil Theodor a jemně ji chytl za rameno, zatímco tmavovláska zaháněla slzy.

„A Naomi?“ zeptala se po chvíli ticha, když vstřebala informaci o své nejlepší kamarádce.

„Je v pořádku, dorazila spolu s Georgem. Madame Pomfreyová se o ni postarala, před chvílí někam odešla.“

„Jak…“

„Zeptej se George nebo Naomi. Byli při tom,“ odkázal ji dál a opět zmlknul.

„Musíme… jdu ven,“ protrhla ticho po chvíli Tracy a bez dalšího slova zamířila ven ze síně. Christopher ji po chvíli váhání doběhl, čím déle zůstával ve Velké síni, tím víc na něj dopadal smutek ze ztráty svých přátel. Musel něco dělat, potřeboval se cítit užitečně. A třeba se mu podaří najít někoho, komu by ještě mohl pomoci. Věděl, že venku bojovalo dost lidí. A že ne všichni se vrátili, velká část z nich byla stále pohřešovaná.

Cassidy, která se mezitím unaveně posadila na podlahu, bez pohnutí sledovala bratra a jeho sestřenici, jak spolu s několika dalšími opouštějí Velkou síň. Mezi odcházejícími byla Ginny se svými bratry. Jen George zůstal uvnitř a k jejímu překvapení mu nedělal společnost nikdo jiný, než Naomi. Podle toho, co věděla, se s ním nikdy dřív nebavila, ale dokázala si představit, že je bitva dokázala sblížit víc, než cokoliv jiného. Podle toho, co slyšela, se jen tak tak dostali z bradavického sklepení, ale někteří z těch, kteří tam byli s nimi, takové štěstí už neměli a zemřeli jim přímo před očima.

„Jsi v pořádku?“ ozvalo se najednou velmi blízko.

„V rámci možností,“ přikývla, když se dotyčný posadil vedle ní. „Jak to, že jste tu nakonec zůstali?“ otočila se na něj s otázkou v očích.

„Theo se rozhodl zůstat. A já ho v tom nechtěl nechat samotného,“ pokrčil Blaise rameny.

„Nevrátili jste se do síně jako ostatní,“ hlesla a v hlase jí zazněla lehká výčitka.

K jejímu překvapení se Blaise pobaveně ušklíbl. Šokovaně na něj vytřeštila oči, byl asi jediným člověkem v sále, který měl relativně dobrou náladu. „Věř mi, že kdyby mělo být po jeho, rozběhl by se přímo sem. Přemluvil jsem ho, aby to nedělal a místo toho jsme sledovali tady toho,“ šťouchl loktem do Draca, který se po dlouhém zaváhání nakonec posadil k nim.

Cassidy se už už nadechovala, aby se zeptala Draca, proč zůstal na hradě, ale nakonec svou otázku spolkla. Zaslechla už od Rona dost na to, aby si to domyslela. Jen to na rozdíl od něj viděla v jiném světle. Pamatovala si na to, co říkal o Velikonocích, a měla dojem, že na rozdíl od Ronalda chápe jeho skutečné úmysly. „Mrzí mě to ohledně Crabbea.“

„Může si za to sám,“ odvětil Malfoy.

„A Goyle?“

„Netuším. Odpojil jsem se od něj hned poté, co jsme vypadli z Komnaty. Předpokládám, že se přidal k Pánovi zla.“

„Jsem ráda, žes tu zůstal, Draco,“ řekla upřímně a pohlédla mu do očí. „A i ty, Blaisi,“ otočila se i k němu. Zdálo se, že veškerá nevraživost, která mezi nimi dřív byla, se zničehonic vytratila. Ve světle událostí, které se staly, se zdálo všechno ostatní nepodstatné.

Nevěděla, jak dlouho s nimi seděla na podlaze Velké síně a potichu se bavila o důležitých i zcela nepodstatných věcech. Mluvit bylo jednodušší než mlčet, zaměstnávalo to mysl natolik, že nemusela myslet na všechny ty mrtvé kolem sebe. Zdálo se, že především Blaise pochopil, jakou sílu má v tomto okamžiku slovo, a téměř neustále o něčem vykládal a dělal vše pro to, aby ani jeden z nich neměl čas přemýšlet o současnosti a o tom, co je čekalo a potkalo. Cassidy mu za to byla neskutečně vděčná a znovu si uvědomila, že Blaise je ve skutečnosti skvělý kluk. Právě se mu znovu podařilo vyvolat na její tváři úsměv, když si najednou uvědomila, že se vedle ní někdo zastavil. Zvědavě vzhlédla, stejně jako její dva společníci, a šokovaně zůstala hledět do tváře Ginny Weasleyové. Všimla si pohledu, kterým rusovláska přejela její společníky, ale tentokrát v tom byla spíše vděčnost a pochopení než cokoliv jiného.

„Myslím, že bysme si měli promluvit, Cass,“ protrhla ticho Ginny.

„Taky mám takový dojem,“ souhlasila s ní Cassidy, přijala nabízenou ruku a s její pomocí se postavila na nohy. Ještě než odešla se však otočila na Zabiniho. „Děkuji, Blaisi,“ pousmála se a spolu s Ginny vyklouzla ze síně ven. Bylo toho hodně, co potřebovaly probrat, a hodlaly tak udělat někde, kde by měly alespoň trochu soukromí.

Chvíli před uplynutím lhůty dané Voldemortem se všichni opět sešli ve Velké síni. Ranění byli ošetřeni madame Pomfreyovou a v případě vážného zranění přesunuti na ošetřovnu a mrtví byli s úctou uloženi v sousední místnosti. Nadále se obránci zdržovali ve skupinkách a napjatě čekali, co se bude dít dál. Bylo jim jasné, že pokud se Harry Potter nevydá, bitva bude pokračovat. Nikdo z nich však ve skutečnosti neočekával, že by Harry udělal takovou blbost a dobrovolně by se vzdal. Navíc jen málokdo doopravdy věřil slovům lorda Voldemorta o tom, že by bojující ušetřil. Byli rozhodnuti dál bojovat o své životy a o osud jejich světa.

Christopher dorazil do Velké síně téměř mezi posledními ve společnosti své sestřenice a bratra a přidal se ke Cassidy a ostatním, kteří stáli kolem ní. Netušil, kdy se to stalo, ale opět se bavila s Ginny. A nějakým způsobem docílila toho, že ačkoliv se zdržovala u Weasleyových, byli tam s ní i Draco a Blaise. Toho zjištění ho trochu zarazilo, ale došlo mu, že je to to nejlepší, co se mohlo stát. Snad poprvé viděl Nebelvírské a Zmijozelské vedle sebe bez toho, aby se navzájem snažili zabít. Že Cass vychází se Zmijozelem, už bral jako samozřejmost, ale že to dokázala přijmout i Ginny, George a další, ho potěšilo. Zdálo se, že bitva dokázala sblížit i zaryté rivaly.

Z truchlení a přemýšlení je vytrhl ten samý hlas, jaký už se té noci roznesl po bradavických pozemcích dvakrát. „Harry Potter je mrtvý. Byl zabit na útěku, když si chtěl zachránit svoji kůži, zatímco vy jste za něj pokládali životy. Přinášíme jeho tělo na důkaz, že váš hrdina zemřel.“

„Blbost,“ vykřikl Ron Weasley na celou Velkou síň a přehlušil tak další černokněžníkova slova.

„…polovinu bojovníků. Moji Smrtijedi jsou v přesile a chlapec, který zůstal na živu, není více mezi námi. Musíme s válkou skoncovat. Každý, kdo bude pokračovat v odporu, ať muž, žena či dítě, bude utracen a popravena bude i celá jeho rodina. Vyjděte okamžitě z hradu, poklekněte přede mnou a budete ušetřeni. Vaši rodiče a děti, vaši bratři a sestry budou žít, bude jim odpuštěno a všichni se ke mně připojíte v novém světě, který společně vybojujeme.“

V další chvíli byla celá skupinka stržena davem a vlečena ke vstupní bráně. Všichni se potřebovali na vlastní oči přesvědčit, že Voldemort lže. Jen málokdo uvěřil tomu, že by byl Potter opravdu po smrti. Christopher neuvěřil ani jedinému slovu, který Pán zla vypustil z úst, ale stejně mířil do vstupní síně a ven z hradu, aby se přesvědčil o opaku jeho slov.

„Ne!“

Nastalé ticho protrhl hlasitý výkřik profesorky McGonagallové. Christopher nemusel ani vidět, že Voldemort nelhal, tohle mu stačilo jako potvrzení. Přesto však pokračoval dál, dokud se sám na vlastní oči nepřesvědčil, že je to pravda.

„Ne! Ne! Harry! Harry!“ rozléhala se nocí srdceryvná volání. Ta se však po chvíli změnila v nenávistný křik.

„Ticho!“ vřískl Voldemort a mávl hůlkou. Obránci vzápětí byli donuceni zmlknout. „Je po všem! Polož ho, Hagride, tady na zem k mým nohám, kam patří! Vidíte? Harry Potter je mrtvý! Chápete už konečně, jakým sebeklamem jste se opájeli? Nikdy nic neznamenal, byl to jen kluk, který se spoléhal na to, že se za něj obětuje někdo jiný.“

„Porazil tě!“ vykřikl Ronald a zrušil tak kouzlo mlčení, které na ně bylo uvaleno.

Christopher ani nezaznamenal, co mu na to Voldemort odpověděl. Víc ho zaujal Neville, který se kolem něj právě prodíral dopředu. Než si stačil uvědomit, co má v plánu a zarazit ho, Longbottom se rozeběhl přímo ke Smrtijedům a jejich pánovi. Chris sebou trhl, když Nevilla srazilo k zemi nějaké kouzlo.

„Kdo se mi to postavil?“ začal opět vnímat Pána zla, který nyní mluvil o poznání tišeji než předtím.

„To je Neville Longbottom, můj pane,“ přispěchala s odpovědí Belatrix Lestrangeová a potěšeně se přitom chechtala.

Vyděšeně sledoval slovní výměnu mezi Nevillem a Voldemortem, ale stejně jako ostatní se neodvážil nic udělat. Cassidy vedle něj se nepohodlně zavrtěla, bylo na ní vidět, že by kamarádovi nejraději pomohla, ale stejně jako on věděla, že jakýkoliv zásah by mohl nastalou situaci ještě zhoršit. Přesto ji po celou dobu po očku sledoval a byl připravený zasáhnout, kdyby se rozhodla udělat nějakou blbost. Když pak Pán zla narazil Longbottomovi na hlavu Moudrý klobouk, musel ji pevně chytit kolem pasu. Že je to zbytečné mu došlo až ve chvíli, kdy si uvědomil, že přihlížející Smrtijedi kouzlem zabraňují obráncům hradu, aby se byť jen o metr přiblížili. Přesto však sestru nepustil a zděšeně sledoval, jak Klobouk na mladíkově hlavě vzplanul.

Ani nestihl postřehnout, jak se to stalo, ale najednou se obři pohnuli a pustili se do Drápa, který se tam zničehonic objevil. Ve stejnou chvíli zaútočili až do té doby nečinní kentauři, kteří svými šípy rozptýlili pozornost většiny Smrtijedů. Ochranná bariéra tak padla a dav obránců se pohnul. Přesto však ještě všichni viděli, jak se Neville dostal zpod Klobouku, z kterého vytáhl Nebelvírův meč a jedinou ranou uťal hlavu obrovskému hadovi. Vzápětí se bitva opět rozhořela naplno. Christopher jen bezmocně sledoval, jak se mu Cassidy ztratila v davu, ale pak mu nezbývalo nic jiného, než se začít starat sám o sebe, pokud chce přežít.

 

***

 

Theodor zamračeně sledoval scénu před sebou, ale většinu času přejížděl očima po shromážděných Smrtijedech. Velká část z nich už dávno neměla masku a on doufal, že někde uvidí otce. Věděl, že se do bitvy zapojil, pochyboval o tom, že existuje nějaký Smrtijed, který by zůstal doma, ale potřeboval se ujistit, že stále žije. Tak trochu pociťoval výčitky svědomí, že ho téměř bez přemýšlení zradil a postavil se proti němu, ale na druhou stranu si byl svým rozhodnutím úplně jistý a nezměnil by ho. Přesto však potřeboval vědět, že to otec schvaluje a chápe.

Než se mu ale podařilo otce najít, k jeho nelibosti se znovu rozpoutala bitva a on byl opět donucen vytáhnout hůlku a bránit se. S jistou spokojeností zaznamenal, že Blaise se mu stále drží po boku, ale po Tracy a Dracovi se zničehonic slehla zem, i když před chvílí oba dva stáli vedle něj. Poté už však neměl čas nad tím přemýšlet a musel se pustit do boje. Víc než za celou dobu předtím ocenil kamarádovu přítomnost, bylo nad slunce jasné, že nebýt jeho, byl by v daleko větších problémech. Takhle si navzájem chránili záda a pomalu, ale jistě ustupovali směrem k hradu, který skýtal daleko větší bezpečí než otevřené prostranství. Oba dva dávali přednost boji, při kterém se měli kam schovat a kde mohli použít daleko zajímavější a účinnější zaklínadla než zde. Než se tam stačili dostat, nějakým způsobem se k nim přimotala Cassidy, které ošklivě krvácela paže. Theodor se zamračil nad faktem, že neměla nikoho, kdo by jí pomáhal, a dobrovolně se ujal role jejího ochránce. Ještě stačil zaznamenat její vděčný pohled, když se před ním najednou objevila Belatrix Lestrangeová.

„Ale ale… jestlipak to není Nott junior,“ ušklíbla se potěšeně. „Tatínek z tebe nebude mít radost, Theodore.“

„Do toho vám nic není,“ ucedil Theo a seslal na ni několik kouzel. Stejně se zachovali i Blaise s Cassidy.

„A mladá Walkerová. O tobě už jsem toho taky hodně slyšela,“ upřela Smrtijedka svou pozornost na Cassidy.

Cass zatnula zuby, ale neřekla ani slovo a místo toho se opět chopila hůlky. Spolu s Theodorem a Blaisem byla nucena ustupovat blíž a blíž k hradu, až se najednou ocitla ve Vstupní síni. Nemusela být jasnovidec, aby si domyslela, že tohle pro ně nemůže dopadnout dobře. Bella nad nimi měla jasně navrch, ale zdálo se, že si s nimi zatím jen hraje. Nelíbil se jí ale fakt, že hlavními cíli jsou pro ni ona a Theo, přestože i Blaise se jim stále držel v patách. Nemohla si pomoci, ale musela žasnout nad zručností, s jakou Smrtijedka používala hůlku. Za celou dobu bitvy neviděla nikoho bojovat tak, jako to dělala ona. Snad i proto litovala, že se jí nějakou nešťastnou souhrou náhod dostali pod ruku. Byl by potřeba zázrak, aby z toho vyvázli živí. Koutkem oka pohlédla na Thea, který právě seslal na ženu ne moc hezkou kletbu, a vzápětí ztuhla, když ho zasáhlo Belatrixino vlastní kouzlo.

„Theo!“ vřískla hlasitě a okamžitě se vrhla k bezvládnému mladíkovi, aniž by myslela na vlastní bezpečnost.

„Cassidy, ne!“ zakřičel její jméno vzápětí Blaise, když viděl úšklebek na tváři Belatrix Lestrangeové, která právě docílila přesně toho, co chtěla. Ačkoliv zareagoval prakticky okamžitě, bylo už pozdě zabránit Smrtijedce, aby ji nechala na pokoji. Než stihl cokoliv udělat, Bella vyslala na Cassidy, která právě doběhla k Theodorovi a chystala se zjistit, jestli je v pořádku, svoji kletbu. Cass hlasitě zakřičela, když ji kouzlo zezadu trefilo do zad a pak se stejně jako Theo sesunula na podlahu, kde zůstala bezvládně ležet. Vzápětí se Belatrix bláznivě rozchechtala, bylo na ní vidět, že si celou bitvu užívá. To už však stál Blaise před ní a s hůlkou namířenou na její hruď vyslal své první kouzlo. Prvních několik kleteb bez problému vykryl, ale poté začalo jít do tuhého a on poznal, že do té doby si s ním žena jen pohrávala. Než ho ale stihla vyřadit z boje, objevily se vedle něj tři další osoby.

„Postarej se o ně,“ prohodila k němu Hermiona Grangerová, než upoutala Smrtijedčinu pozornost.

Blaise se na ni pochybně podíval, ale nakonec uposlechl jejích slov. Bella o něj už ztratila zájem, Grangerová, Láskorádová a Weasleyová pro ni byly mnohem zajímavějšími protivníky než on sám. Obezřetně se rozhlédl kolem sebe a když mu došlo, že už v sále není téměř nikdo, kdo by ho mohl ohrozit, vrhl se k Theodorovi a Cassidy. Jen doufal, že už není pozdě.

 

***

 

Christopher v jednu chvíli bojoval s jedním stále zakukleným Smrtijedem, ale netrvalo dlouho a byl odstrčen davem, který se hrnul do Velké síně, dál a o svého protivníka přišel. Stihl ještě zahlédnout, jak se mu postavili dva bystrozorové. V další chvíli ho kdosi tvrdě popadl za paži a než stihl jakkoliv zareagovat, strhl ho ke zdi. Do té doby si Christopher ani neuvědomil, že se ocitl v blízkosti jednoho kumbálu, který se tam nalézal.

„Co…“ začal a otočil se na útočníka s připravenou hůlkou. To už si ale dotyčný sňal z tváře bílou masku a mlčky na něj hleděl. „Otče,“ hlesl Chris překvapeně.

„Mám málo času, Christophere. Kde je tvá sestra a Tracy? A kde Theodor? Vím, že tu zůstal s vámi a brání hrad.“

„Naposled jsem je zahlédl ve Vstupní síni. Všichni byli v pořádku. Ale…“

„Nemám čas na klábosení, Chrisi. Jen si myslím, že vím, jak tohle dopadne. Nezklam mě. Vím, že se ti nelíbilo nic z toho, co jsem po tobě kdy chtěl. A přece jsi to udělal. Teď po tobě chci jedinou věc. Vydržte spolu, ty a Theodor. Jste bratři, i když jste se po většinu života neznali. A bratry zůstanete, slib mi to.“ 

„Slibuji,“ přikývl mladík, který za poslední měsíce Theodora za svého bratra opravdu začal považovat, „ ale…“

„Dej na sebe pozor. A i na svou sestru. Vaše matka by na vás byla pyšná,“ usmál se Anthony a než stačil Christopher říct cokoliv dalšího, zamířil ke dveřím.

„Otče! Tati!“

„Musím odejít, Christophere. Tady nemám žádnou budoucnost. Postarejte se o sebe. Řekni to Theovi. On už bude vědět, co má dělat dál,“ pohlédl naposled na svého syna a proklouzl dveřmi ven.

Christopher se ho pokusil následovat, ale zahlédl už jen jeho postavu, která se nikým nepozorována prodrala bojujícími lidmi a zmizela ve venkovní tmě. Několik dlouhých vteřin za ním hleděl, než si uvědomil okolní realitu a byl strhnut zpět do boje. Netrvalo dlouho a dostal se do Velké síně, kde byla většina lidí. Po chvíli však téměř veškerý boj ustal, valná většina Smrtijedů byla poražena a v celé místnosti bojovalo už jen několik málo lidí. Belatrix Lestrangeová s Molly Weasleyovou a lord Voldemort s profesorkou McGonagallovou, s profesorem Křiklanem a s Kingsleym Pastorkem. Chris stejně jako ostatní sledoval, jak Molly zabila Belatrix a jak se poté zničehonic objevil Harry Potter, živý a zdravý. Ohromeně naslouchal celé scéně před sebou a nakonec byl i svědkem Voldemortova pádu. Zdálo se, že budoucnost přeci jen nebude tak strašná, jak to na začátku dne vypadalo. 

<< 51. kapitola <<                                                       >> 53. kapitola >>
26.11.2011 23:35:04
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one