My world of fantasy...

50. kapitola PČ - Upřímnost nade vše

Tak nakonec jsem rychlejší, než jsem čekala. takže pěkný čtení.

***

Theodor osamoceně seděl pod jedním z mnoha stromů, které lemovaly jednu z částí jezera, a podmračeně sledoval siluetu dívky, která se k němu pomalu přibližovala. Dalo mu dost práce toto místo najít a vůbec nebyl spokojený s faktem, že ho i tak Tracy objevila. Zcela úmyslně se odebral docela daleko od hradu, tak daleko, jak to jen hranice bradavických pozemků dovolovala, ale ani to jeho sestřenici neodradilo od toho, aby ho sem přišla otravovat.

„Co tu sakra chceš, Tracy?“ přivítal ji otráveně, když došla až k němu.

„vybral sis to místo zatraceně dobře, Theo,“ pousmála se. „Až se divím, že se ti chtělo trmácet se tak daleko, jen aby ses mohl v klidu učit na OVCE,“ pohlédla na knihy ležící kolem něj.

„Jako bys nevěděla, že pravý důvod, proč jsem tady…“

„Je ten, aby ses vyhnul své otravné sestřenici, která tě neustále otravuje a pronásleduje,“ dořekla za něj pobaveně. „Víš moc dobře, že k tomu mám dobrý důvod.“

„Podle tebe dobrý.“

„Snažím si s tebou promluvit už přes týden, Theo,“ zamračila se. „A ty ses pokaždé na něco vymluvil, na celý zbytek dne ses někam zašil a večer ses omluvil s tím, že jsi unavený a jdeš spát. Tentokrát už ale neutečeš. Dalo mi dost práce, než jsem tě tady objevila a nebýt těch dvou páťaček z Mrzimoru, které jsem potkala cestou, asi bych tě ani do večera nenašla. Tohle je sakra opuštěný místo,“ rozhlédla se kolem, než se konečně posadila.

Theodor si v duchu vynadal za to, že si nedal víc práce s tím být nikým nepovšimnutý. Mohlo ho napadnout, že ho ty dvě holky prozradí a všimnou si, kam míří. Bylo však už pozdě na nějaké litování, stalo se to a nedalo se to vrátit.

„Můžeme si teda spolu promluvit?“ zeptala se Tracy vážně, když si všimla, že jí konečně věnuje pozornost.

„Řekl bych, že teď už nemám jinou možnost. Když se zvednu a odejdu, nedáš mi pokoj do tý doby, než mi sdělíš, co máš na srdci.“

Černovláska na něj zamračeně hleděla, vůbec se jí nelíbilo to, co řekl. „Tady nejde o mě, ale o tebe.“

„V tom případě jsem doufal, že to necháš jen na mě a nebudeš se do toho plést.“

„To jsem měla v plánu, než ses začal schovávat před světem.“

„Před tebou.“

„To je to samý! Vtip je v tom, že tě znám, Theo. Jsi můj bratranec, známe se od malička a vždycky jsme k sobě měli blízko. Víme o sobě skoro každou blbost, která vědět jde. Takže by tě nemělo překvapovat, když poznám, když se něco děje. Nejsme Nebelvíři, takže od tebe neočekávám, že se postavíš problémům čelem, ale že před nimi začneš utíkat, není zrovna to nejlepší řešení.“

„Dostaň se k věci, Trac.“

„Fajn,“ přistoupila na jeho návrh. Chceš, abych byla upřímná, tak budu. Všimla jsem si, jak koukáš na Cassidy. A ne,“ zarazila ho dřív, než stačil cokoliv namítnout. „Poznám, když se ti nějaká holka líbí, Theodore. Procházeli jsme tím společně, pamatuješ? Takže tohle mi opravdu neuniklo. Navíc se vy dva už nějakou dobu znáte, několikrát jsem vás viděla, když jste se spolu bavili… Pro někoho, kdo tě tolik nezná, je to nepodstatné. Ani Christopher si ničeho nevšiml, a to je to jeho sestra. Jenže já si všimla. Vždyť jsi s ní šel dobrovolně tancovat a to moc dobře vím, že jen tak pro někoho bys to neudělal. Ne ze své vůle a bez toho, aniž by to byla společenská povinnost, kterou vyžaduje etiketa nebo nějaká podobná blbost. A fakt, že je to Chrisova sestra s tím nemá nic společného. Vysvětluje to leda tak to, proč jsi byl ochotný jí pomáhat, když se na ni ten blb vykašlal. Jistým způsobem je to pro tebe rodina. Ale už tím neomluvíš fakt, že se spolu bavíte na chodbách a jinde. Víš stejně dobře jako já, že je v tom víc než nějaký rodinný nesmysl, kterým bys to mohl zamluvit. Vždyť ani s Chrisem nemáš takový vztah, jako s ní, a to je to tvůj bratr. Takže mi teď popravdě řekni – máš ji rád, že jo?“ pohlédla mu naléhavě do očí a čekala na odpověď.

„Vidíš v tom víc, než v tom doopravdy je, Tracy,“ byla jeho jediná reakce.

„Ne, to není pravda. Sledovala jsem vás, Theo. Ne úmyslně, ale občas jsem na vás prostě narazila. Viděla jsem, jak ses k ní choval, když jsem přišla. Absolutně tě nezajímala. Samozřejmě že sis musel všimnout, že je hezká, ale ničím tě neoslovila, neupoutala tě. To Christopher byl pro tebe větší záhadou. A ani ses o ni nijak nezajímal, když jsi zjistil, že je Chris tvůj bratr. Pokud si správně vzpomínám, spíš jsi jí opovrhoval než cokoliv jiného. Jenže pak přišla k vám domů a ty ses najednou stal vůči ní hrozně ochranitelský. Nikdo proti ní nesměl říct jediné křivé slovo. A přitom ti předtím nevadilo, když ji Draco nebo kdokoliv jiný pomlouval. Po Vánocích ses jí prostě začal zastávat. A tím to neskončilo. Tehdy to pro tebe byla povinnost, všimla jsem si, jak tě to občas otravuje. Jenže pak se o ni začal zajímat Blaise a tvůj postoj se změnil. Nelíbilo se ti, že by s ním měla něco mít. Viděla jsem ti na očích, jak moc se ti to protiví a přitom když jsem se od něj nechala pozvat na rande já, neřekl jsi ani popel a nechal jsi mě, abych se z toho poučila sama. Ale ji jsi od toho permanentně odrazoval a jemu jsi dokonce bránil v tom, aby ji otravoval. Tehdy jsem taky začala mít podezření, že se ti nějakým způsobem líbí. Proto mě docela překvapilo, jak v pohodě jsi vzal to, že si začala nejen s Blaisem, ale i s Harperem a tím idiotem Cornerem. Ale potom jsem váš viděla na tý oslavě… Došlo mi, žes úspěšně zapíral sám sebe a to, co k ní cítíš. Když k nám Corner ráno vpadl, bránil jsi ji, ne sebe. Měl jsi v sobě dost alkoholu na to, abys nebyl schopný úplně kontrolovat své chování. Výjimečně ses neřídil hlavou, ale vlastními pocity. Takže musím opravit své tvrzení. Tobě se nejen líbí, ty ji máš dokonce rád, Theo. Což už je něco, co se dva roky nestalo.“

Theodor na ni chvíli zamračeně hleděl, než jeho výraz zjemněl a on si rezignovaně povzdechl. „Bylo by mnohem jednodušší, kdybys mě neznala tak dobře.“

„Bylo by to pro tebe horší, protože bys dál zapíral, že se něco děje. S Michaelem už není přes dva týdny. Takže… Kdy sis poprvé uvědomil, že není tak hrozná, jak sis myslel?“ zeptala se, potěšená, že už jí dál nelže.

„Mělas pravdu v tom, že když sem poprvé přišla, absolutně mě nezaujala. Samozřejmě, byla s Chrisem novinkou, svým způsobem mě zajímala, ale spíš jen proto, že je nikdo neznal a nikdo nevěděl, co jsou zač. Ona sama jako taková mi byla naprosto lhostejná. Stačil mi jeden pohled k tomu, abych ji odsoudil a dál se o ni nestaral.“

„Ale?“

„Poté vraždě jejích prarodičů jsem se na ni podíval znova a byl jsem nucen poupravit svůj názor na ni. Vidět ji ten večer tak zlomenou… Víš, že u nás nejsou lidé zvyklí dávat najevo svoje emoce, ale ona to udělala, na což jsem byl totálně nepřipravený. Prakticky mě neznala a přesto mě požádala, abych s ní zůstal. Bála se zůstat sama. Tak jako tak mi dlouho vzlykala v náručí  a asi tehdy mi došlo, že není tak silná, jak se dělala. V tu chvíli byla tak křehká a zranitelná, Christopher se choval jak totální idiot a mě prostě došlo, že potřebuje někoho, kdy by ji chránil,“ pokrčil rameny. „Nic víc v tom nebylo.“

„A později?“

„Začal jsem ji poznávat,“ přiznal. „Ona se začala chovat jinak, než po celou tu dobu předtím, Vánoce ji docela změnily, řekl bych. Byla to ona, kdo začal vyhledávat moji přítomnost. Uvědomil jsem si, že mi ta bláznivá holka začala věřit. Nepotřebovala k tomu žádné přesvědčování, žádný důkaz… Prostě jí stačilo to, že jsem jí pomohl o prázdninách a že jsem Christopherův bratr. Nic víc. Zjistil jsem, že se mi líbí trávit s ní čas od času nějakou tu chvilku. Je hrozně bezprostřední, občas dělá věci jen proto, že chce a hlavně je ochotná se pro ostatní obětovat. Líbil se mi pocit, že je tu někdo, kdo se mnou nemá skoro nic společného a přesto by za mě klidně schytal vražednou kletbu a ani na okamžik přitom nezaváhal.“

Tracy se pomalu nadechovala, aby k tomu řekla svoje, ale nakonec se rozhodla, že ho nechá mluvit. Poznala, že i když dělal všechno pro to, aby se téhle situaci vyhnul, ve skutečnosti se jí s tím chtěl svěřit. A když už jednou začal, musela mu dát možnost říct jí všechno.

„Myslím tím – kdo jiný mimo rodinu by to udělal?“

„Jen někdo, komu na tobě opravdu záleží,“ pokrčila Tracy rameny. „Kdy sis začal uvědomovat, že se ti líbí?“

„Samozřejmě, když se kolem ní začal motat Blaise,“ ušklíbl se Theodor. „Teda když začal vážně uvažovat o tom, že ji sbalí. Mluvil o tom docela otevřeně, jmenoval pro a proti a já si uvědomil, že má vlastně pravdu. Bez problémů dokázal říct to, proč ho zaujala. Jasně, že se mu vzhledově líbila už od chvíle, kdy sem přišla, ale teprve po prázdninách dostal šanci se k ní dostat blíž a drze využíval toho, že jsem se s ní začal bavit. A čím déle ji pozoroval, tím více detailů si všímal a mě tím začínal víc a víc štvát.“

„A nevadilo ti, když s tím teda nakonec šla? S ním i s Harperem?“

„Řekl bych, že Blaise z toho vyšel hůř než já,“ zašklebil se. „Poslala ho k vodě poměrně dost rychle, dřív, než to byl schopen udělat on sám. A to je co říct…“

„Ale…“

„Vím, proč s nimi byla, Tracy,“ nenechal si vzít slovo. „A můžu tě ujistit, že ani jeden z nich pro ni nic neznamenal. Prostě jen doufala, že si jí ten její natvrdlý bratr všimne a odžene je od ní. A Harper měl to štěstí, že na ni byl milý v okamžiku, kdy to potřebovala. Corner byl horší.“

„Protože jí na něm záleželo?“

„A protože nevím, proč si vybrala právě jeho. Vem si, co je Cassidy zač. Kdyby chtěla, mohla by mít prakticky každého. Je hezká, vtipná a ze skvělé rodiny. Dokonce už i Draco přiznal, že není tak špatná, jak si myslel. O Velikonocích ho pořádně vyvedla z míry,“ pousmál se.

„A proto nedokážeš pochopit, proč si vybrala právě Cornera?“

„Nedokážu. Nikdy jsem ho neměl zrovna dvakrát v lásce,“ zamračil se.

„Řekla bych, že momentálně v tvém žebříčku neoblíbenosti vede. A to i přesto, že se rozešli. Nechápu, jak jsi mohl tak klidně snášet to, že je s ním. I mně se to příčilo a to k ní nemám tak blízko jako ty.“

„Vybrala si to sama.“

„Ona moc dobře ví, že udělala chybu. Chvíli jim to klapalo, dva až tři týdny, ale pak to začalo skřípat. Mluvila jsem s ní koncem března a to už říkala, že neví, jak dlouho to ještě vydrží. Tehdy totiž začal Corner žárlit  a chovat se jak totální blbec. Vadilo jí, že ji nedokáže brát takovou, jaká doopravdy je.“

„Ty víš, proč s ním začala chodit,“ uvědomil si najednou Theodor.

„Vím. Kvůli Chrisovi jsme se začaly bavit a je pravda, že spolu vycházíme o dost líp, než jsem čekala. Navíc ona se dost snaží, abychom byly kamarádky a já rozhodně nemám v plánu to nějak sabotovat. Myslím, že časem bysme si mohly být blízké,“ pousmála se. „Navíc…“

„Nic si nedomýšlej, Tracy. Je to jen tvoje zbožné přání.“

„Ty ji máš rád, Theo, a to stačí k tomu, aby tu byla naděje. A víš, že ani jí nejsi lhostejný. Koneckonců jsi byl hlavní příčinou jejich rozchodu. Záleží jí na tobě, minimálně jako na kamarádovi. A kdybys ji k sobě pustil blíž, mohlo by to zajít i dál. Ale ty ne! Každého si držíš od těla. Ani Chrise…“

„Mám vlastní důvody, proč si právě jeho držím dál. A ani přes otcovo a tvoje naléhání nemám v plánu být jeho vzorný bratr.“

„Co přesně mu vyčítáš? Že měl tvůj otec radši jeho matku než tu tvoji? To je toho. Vybral si tebe a Gisellu. A na tom jediném záleží. On za nic z toho nemůže, Theo. Když chceš někomu spílat, vyber si svého tátu, ale ne Chrise. Možná, že přijde den, kdy budeš vděčný za to, že ho máš.“

„Nechci se o tomhle bavit, Tracy.“

„Fajn, tak zpátky ke Cassidy. Co s tím hodláš dělat?“

„Nic, řekl jsem ti to. Navíc nemám v plánu Cornera provokovat, kdybych se s ní zastavil třeba jen na pětiminutový rozhovor, pravděpodobně by nás zabil už jen proto, že by měl pocit, že jsme mu lhali.“

„Corner je mi ty víš kde. Jde mi o tebe!“

„Není to jen na mně, Trac.“

„Pravda,“ mračila se na něj čím dál tím víc.

„A hlavně se to netýká tebe. Takže ať už na to máš jakýkoliv názor, budeš se od toho držet dál, jasný?! A o tomhle rozhovoru nikomu neřekneš ani slovo. Zůstane to jen mezi námi dvěma.“

Několik vteřin ho probodávala pohledem, než svěsila ramena a na tváři se jí objevil zoufalý a smutný výraz. „Jen bych chtěla, abys byl šťastný, Theo. Nic víc.“

„Já vím,“ pousmál se.

„Zasloužíš si to víc, než mnozí jiní,“ řekla ještě, než se rozhodla, že je nejvyšší čas na to vyklidit pole. Své už mu řekla a dozvěděla se přesně to, v co doufala. Přesto jí to na náladě nepřidalo, spíše naopak. Naposledy se na něj sklesle ohlédla, než se vydala zpět do hradu, přemýšlejíc, jak by tomu přece jen mohla pomoci, aniž by komukoliv něco řekla.

 

***

 

Christopher seděl v křesle krbem, přestože se v něm už vzhledem k počasí venku netopilo, a nepřítomně hleděl na cihly, ze kterých byl udělaný. Bylo už dost pozdě na to, aby šel kamkoliv ven, ale na druhou stranu se mu nechtělo jít ani do ložnice. Znamenalo by to totiž, že by musel čelit Michaelovi, který byl od rozchodu s jeho sestrou prakticky nesnesitelný a svaloval na něj to, že se s ním rozešla. Jako by to byla jeho chyba, jak se k ní choval. Podrážděně si odfrkl, když ho z onoho stavu vytrhlo jakési vysoké zachechtání dvou dívek, které se ještě jako jedny z mála zdržovaly ve společenské místnosti. Netrvalo však dlouho a i ony zmizely do svých ložnic a Chris si najednou uvědomil, že tam zůstal úplně sám. Celkem mu tento stav vyhovoval, ale než si mohl samotu a klid naplno užít, otevřel se najednou vchod a dovnitř vpadly dvě postavy.

„A jé, co tu sakra děláš, Chrisi?“ pohlédl Tony na svého kamaráda zamračeně. „V tuhle dobu už tu obvykle nikdo nebývá.“

„Hledali jste soukromí, jo?“ pousmál se při pohledu na něj a na Dafné.

„Tak trochu,“ přisvědčila blondýnka. „Co děláš?“

„Oddaluju chvíli, kdy si budu muset jít lehnout. Před hodinou jsem byl v ložnici a Michael byl dost vzhůru na to, abych zase odešel. A ještě před deseti minutami jsem ze shora slyšel jeho milý hlásek,“ ušklíbl se.

„Zajímalo by mě, kdy ho to přejde,“ nadhodil Anthony a spolu s Dafné se posadil na pohovku u krbu. „Pamatuju si, že když se s ním rozešla Ginny, vyváděl asi dva dny, ale pak se uklidnil a začal se naopak litovat. Ale tentokrát pořád jen nadává na tebe a na tvého bratra.“

„Pořád nemůžu pochopit, jak se s ním můžeš kamarádit,“ zamumlala Dafné při pohledu na svého přítele.

„Není tak špatný. A koneckonců, ty ses zase přátelila s Pansy a to je věc, kterou zase nemůžu pochopit já,“ vrátil jí to s úsměvem.

Christopher na ně zamyšleně hleděl, než ho zničehonic napadla jedna věc. Chtěl se na ni zeptat už dávno, ale pokaždé na to zapomněl. Nyní však viděl ideální příležitost k tomu, aby zjistil něco víc o minulosti svých přátel.

„Mohl bych se tě na něco zeptat, Dafné?“

„Povídej,“ přikývla dívka a se zaujetím ho sledovala.

„Naomi mi jednou říkala, že ty a Tracy jste nebyly vždycky takové, jako jste dneska. Vlastně říkala, že jste se hodně přátelily s Pansy, ale na konci pátého ročníku jste se rozhádaly. Co se mezi vámi stalo?“

Dafné ho chvíli mlčky pozorovala, než si povzdechla a rozhodla se mu odpovědět. „Proč to chceš vědět, Chrisi?“

„Myslel jsem si, že vás znám, Dafné. Tebe a Tracy. A najednou se objeví něco, co mi to vyvracuje. Samozřejmě tím nechci říct,“ pokračoval rychle, když se začala nadechovat k protestu, „že bych nevěděl, jaké jste a tak. Jenže jsem prostě zjistil, že až chvíli předtím, než jsem sem přišel, jste se změnily na takové, jaké jsem vás poznal já. Víte prakticky všechno o mé minulosti a přítomnosti. Ale já jsem zjistil, že vlastně vůbec nevím, jakou máte minulost vy. A chtěl bych ji znát.“

Blondýnka na něj nějakou dobu váhavě hleděla a rozhodovala se, zda by mu opravdu měla říct pravdu nebo ne. Prosebným pohledem pohlédla na Tonyho a doufala, že jí nějak ulehčí rozhodování. A když se dočkala chápavého přikývnutí hlavou, rozhodla se. Christopher měl pravdu v tom, že on k nim byl zcela upřímný. I když mu to nějakou dobu trvalo, nakonec jim řekl prakticky všechno a pokud o něm něco nevěděli, byli to jen maličkosti. Ale to podstatné jim řekl a teď bylo na nich, aby mu to oplatili. „Ty roky předtím nejsou nic, na co bych byla pyšná, Christophere. Já ani Tracy. V tu dobu jsme byly s Pansy nejlepší kamarádky a užívaly jsme si, že nás ostatní poslouchají a berou nás jako autoritu. Prakticky každá mladší holka ze Zmijozelu z nás měla respekt a neodvážila se udělat nic, co by se nám nelíbilo. A nejen ve Zmijozelu, Mrzimorští z nás taky měli celkem nahnáno. Nevím, jak moc si to můžeš představit, byli jsme něco jako Draco s Crabbem a Goylem. Jenže ani ty jsi nezažil na vrcholu jejich slávy, protože Draco se na začátku šestého ročníku uzavřel a moc s námi nekomunikoval. Ale kamarádil ses s Grangerovou, takže o tom určitě nějakou představu máš,“ pohlédla na něj tázavě.

„Něco málo mi říkala,“ přisvědčil.

„Prostě jsme byly s Pansy jedna ruka a byly jsme nejlepší kamarádky už od prvního ročníku. Jenže pak se Pansy začala chovat jako něco víc, snažila se být nad námi a poroučet nám, což jsme s Tracy nesly dost špatně. Oběma se nám to protivilo. Vlastně se chovala tak, jako se chová dnes. Stále si myslí, že ji ostatní budou poslouchat a do určité míry je to pravda. Jenže už ne tak moc, jako to bývalo dřív.“

„Kvůli tomu jste se pohádaly?“ domyslel si Christopher.

„Nech ji to doříct, Chrisi,“ doporučil mu Anthony. On sám o tom už dávno věděl, bylo mnoho věcí, o kterých si museli s Dafné promluvit, aby jejich vztah mohl fungovat. A minulost byla jen jedna z nich.

„To byl jeden z důvodů,“ přisvědčila blondýnka.

„A ten další?“

„Pansy tou dobou objevila zvláštní koníček,“ odpověděla opatrně Dafné. „Zničehonic si začala hrát se životy ostatních. Támhle rozhádala nějaký pár, támhle pokazila nějaké kamarádství… Když o tom začala poprvé, přišlo nám to dost ujeté, jenže hodně brzo jsme zjistily, že Pansy má na podobné věci talent a pracuje tak opatrně a šikovně, že prakticky nikdo nezjistil, že v tom měla prsty ona. Jenže my s Tracy jsme to věděly a je pravda, že zpočátku jsme se tím docela bavily. Jenže pak to zašlo už moc daleko, Pansy dělala horší a horší věci a navíc do svých intrik začala zatahovat i lidi, kteří nám byli blízcí. Do té doby na kamarády nikdy nevztáhla ruku. Zašlo to až tak daleko, že jsme se bály dne, kdy něco podobného vyvede i nám. To už jsme se tak trochu odcizily. Zatímco mě a Tracy to sblížilo, Pansy to od nás hrozně oddálilo. A pak to prostě totálně přehnala,“ pokrčila rameny. „Rozehnala od sebe lidi, na kterých nám záleželo a několika z nich docela ublížila. Příšerně jsme se pohádaly a skoro půl roku jsme spolu nemluvily. Teď je to mezi námi už lepší, ale ani jedna z nás myslím netouží po tom, aby z nás zase byly kamarádky.“

„Tomu rozumím,“ přikývl Christopher. „Ale… Dafné, chápu, že vás to rozeštvalo, ale vy jste se změnily celkově, ne?“

Dívka se při téhle otázce musela pousmát. „Ono to nějak vyplynulo samo. Kvůli tomu, co se stalo, jsme prostě zaujaly jiný postoj. Samozřejmě, mít nad někým moc a vědět, že se tě ostatní bojí a udělají všechno pro to, aby se ti zavděčili, je nepopsatelný pocit. A hlavně hrozně opojný. Jenže na druhou stranu… Být na druhým konci a být ovládaný strachem nebo poslušností…  Na konci jsme se opravdu docela bály toho, co Pansy vyvede příště. Kdyby tenkrát Draco nezasáhl a nedonutil ji k tomu, aby toho nechala a chovala se přiměřeně svému postavení, netuším, jak by to dopadlo.“

„Přemýšlely jste někdy nad tím, jaký by to bylo následovat Ty-víš-koho?“

„Já nikdy a pokud vím, tak ani Tracy ne. Víš, že naše rodiny ho nepodporují, i když mu ani nijak nevzdorují.“

„Já vím. Ale podle toho, cos mi řekla…“

„Věř mi, Chrisi, že to s tím nemá nic společného. Navíc… Nemyslím si, že by role následníka Pána zla byla nějaká výhra. Viděla jsem, jak moc se Draco loni změnil. A když nám po tom všem řekl, o čem to bylo doopravdy… Nezávidím mu to, čím teď procházím. A jsem ráda za to, že moje rodina je na tom tak, jak na tom je.“

„Tomu rozumím,“ přikývl chápavě a na tváři se mu objevil úsměv. Po chvíli ho však nahradil zaražený výraz, když si uvědomil jednu věc. „Dafné,“ začal pomalu, zatímco si utřiďoval myšlenky. „Nemá náhodou to, co vyváděla Pansy, něco společného s tím, proč Theodor v posledních dvou letech s nikým nechodil? Tracy říkala, že mu někdo ublížil a…“

„Mohla za to Pansy,“ přikývla Dafné, aniž by ho nechala dokončit větu. „V podstatě tu holku, se kterou Theo tehdy chodil, tak dokonale zmanipulovala, že jejich vztah skončil naprostou katastrofou.“

„A…“

„Promiň, Chrisi, ale tohle není moje věc. Pokud chceš vědět podrobnosti, zeptej se přímo svého bratra. Ode mě se to nedozvíš,“ zarazila ho rázně.

Christopher přikývl na znamení porozumění. Ani nečekal, že by se od ní dozvěděl něco víc. To, co mu řekla, mu bohatě stačilo. Dozvěděl se to, co potřeboval, a ještě něco navíc. S úsměvem Dafné poděkoval a oběma, jí i Tonymu, popřál dobrou noc a konečně se odebral do postele. Nakonec si přeci jen zasloužili trochu toho soukromí, které hledali.

 

***

 

Cassidy rychle kráčela bradavickými chodbami a ostražitě se rozhlížela kolem sebe. Bylo už po večerce a ona měla být dávno na koleji, ale v průběhu večera se jí podařilo naprosto zapomenout na čas. Již při rozhovoru s Nevillem před téměř třemi týdny se rozhodla pomáhat vzbouřencům v Bradavicích, tehdy však ještě netušila, jaký to bude mít rozsah. Nedlouho poté, co s Longbottomem mluvila, se totiž bradavické vedení rozhodlo, že mladíkova přítomnost na hradě už není přínosná a chtěli se ho zbavit. Ovšem Nevillovi a několika dalším se podařilo na tento záměr přijít a dřív, než na ně stihli Carrowovi došlápnout, zmizeli v Komnatě nejvyšší potřeby, kde o nich nikdo nevěděl a byli tam v absolutním bezpečí. Díky tomu Cassidy zabředla do tohoto problému mnohem hlouběji, než měla v úmyslu. Protože byl ale Neville jeden z jejích nejlepších přátel, byla odhodlána mu pomáhat nejlíp, jak uměla.

Tentokrát se však rozhodla postupovat zcela jinak než dříve. Jen krátce poté, co Neville zmizel, vyhledala Christophera a pověděla mu o všem, v čem se hodlala angažovat. Překvapil ji tím, jak lehce to přijal a ještě se podivil nad tím, jak dlouho se od toho dokázala držet zpátky. Postupně mu prozradila prakticky všechno, co věděla. Řekla mu o ukrytých studentech v Komnatě nejvyšší potřeby, o tajné chodbě vedoucí z Bradavic do Prasinek i o pomoci Aberforta Brumbála. Takže přestože se Christopher aktivně neangažoval v odboji proti bradavickému vedení, věděl o něm stejně jako jeho členové.

Z rozjímání nad vzpomínkami z několika uběhlých dní jí vyrušily blížící se kroky. Na minutu dvě přestala dávat pozor a najednou bylo pozdě na to, aby se dokázala někam schovat. Zoufale se rozhlédla po chodbě, ale nenašla nic, kde by se mohla ukrýt. A vzápětí jí do očí udeřilo prudké světlo od nově příchozího.

„Co tu sakra děláš?“ ozval se až příliš známý hlas.

„Theodore,“ hlesla, když spatřila mladíka několik metrů od sebe. „Co…“

„Co myslíš, že tu asi tak dělám? Jsem primus a mám zrovna dneska hlídku. Zato ty tu nemáš co pohledávat, Cassidy,“ mračil se na mladší dívku.

„Já…“

„Uvědomuješ si, co by se stalo, kdyby tu na tebe narazil někdo jiný, než já?“ nepustil ji ke slovu, jen přistoupil až k ní a probodával ji pohledem. „V posledních dnech Carrowovi právě dvakrát netolerují chování mimo pravidla.“

„To vím.“

„A přesto ses vydala na noční procházku? Zrovna ty by sis měla dávat větší pozor. Jsi snad tak naivní, že si neuvědomuješ, že tě zase začali sledovat? Ten tvůj poslední rozhovor s Longbottomem totiž nezůstal nepovšimnutý,“ vysvětlil, když spatřil její nechápavý výraz. „Kdyby se za tebe můj otec nezaručil a kdyby nebylo tvého chování v posledních měsících, už dávno by si tě zavolali k výslechu. Bylas jednou z posledních, kdo s ním mluvil, než se vypařil kdo ví kam. Měla by sis dávat pozor na to, co děláš a s kým se stýkáš, pokud nechceš mít problémy.“

„Díky za starost, ale umím se o sebe postarat sama,“ odvětila.

„Umíš? Tím si nejsem tak jistý. Kdybys měla aspoň trochu rozumu, nepotloukala by ses v noci po chodbách. Kdes vlastně byla?“

„Do toho ti vůbec nic není, Theodore!“ ohradila se proti němu prudčeji, než měla v úmyslu.

„Že by nová známost? Přece jen jsou to už víc než dva týdny od chvíle, cos poslala Cornera k vodě,“ ušklíbl se.

„Jsi úplně vedle.“

Po tomto prohlášení Theo přimhouřil oči a zamyšleně si dívku před sebou prohlédl. Nervózně se pod jeho pohledem ošila, vůbec se jí nelíbilo, jak na ni kouká. Připadala si jako zloděj přistihnutý při činu. Snažila se koukat kamkoliv, jen ne na něj, ale nakonec přece jen neodolala a pohlédla mu do očí.

„Ty jim znova pomáháš,“ uvědomil si náhle Nott.

Cassidy okamžitě ztuhla šokem. Nenapadlo ji, že by na to byl schopný přijít, ne tak brzy. Vyděšeně na něj zírala a čekala na jeho další krok. Ze všech lidí na škole to musel zjistit právě on.

„Proto ses poslední dobou chovala tak divně,“ pokračoval Theo, když se nedočkal žádné reakce. „Na celá odpoledne někam mizíš…“

„Tys mě sledoval?“ vyjela po něm.

„Jen jsem si všiml změny v tvém chování,“ odvětil s klidem. „Víš, kde je Longbottom a ostatní, co? Samozřejmě, vy dva jste moc dobří kamarádi na to, aby ti to neřekl. A ty jsi dost Nebelvír na to, aby ses do toho zase vrhla po hlavě,“ objevil se na jeho tváři zachmuřelý výraz.

„A co je tobě do toho?“ zaujala obrannou pozici Cassidy. „I kdyby to byla pravda, není to tvoje věc. Tvoji rodinu ničím neohrozím, to se neboj. Tak jako tak bych to schytala já.“

„A Christopher by…“

„Chris ví o všem, co dělám, takže tenhle argument proti mně nevyužiješ. A teď mě nech jít.“

„Ne, dokud si nepromluvíme,“ odmítl ji pustit.

„My nemáme o čem mluvit, Theodore. To, co dělám, je čistě moje věc. A tobě do toho nic není. Proč se vůbec staráš?“

„Protože se snažím, aby se ti nic nestalo, Cassidy!“ vyjel na ni prudčeji, než měl v úmyslu. „Jen dvakrát za poslední dva týdny jsem přesvědčoval Carrowovi, že si ohledně tebe nemusí dělat starosti. Že jsi pro ně naprosto neškodná, i když mi bylo jasný, že to není úplně tak pravda. Nemusím ti snad připomínat, jak to dopadlo naposled, když ses do něčeho podobného pustila. Na několik dalších týdnů tě to zlomilo. A z nějakého důvodu mám dojem, že tentokrát bys to schytala rovnou ty a ne tvoji blízcí. Myslíš, že nevím, co se kolem děje?“ ztlumil hlas. „Stejně jako ty vím o tom, co se stalo na Malfoy manor. Jenže na rozdíl od tebe vím víc. Mluvil jsem s otcem a ten od Narcisy zjistil prakticky všechno, co se tam událo. Viděla víc než Draco. A otec není hloupý, domyslel si, že Potter a ti jeho kamarádi něco chystají. Něco velkého. A nemusím být jasnovidec, abych poznal, že ty se postavíš vedle nich, jakmile to něco vypukne. A Christophera pravděpodobně stáhneš s sebou. A nejen jeho.“

„A kam se postavíš ty, Theo?“ špitla potichu. „Vedle svého otce nebo ke mně, Chrisovi a snad i k Tracy?“

„To není tvoje věc. Bavíme se o tobě, Cassidy.“

„Jenže tohle s tím taky souvisí. Nechtěla bych být proti tobě.“

„Čekáš ode mě, že zradím svého otce?“

„Ne, jen že si vybereš to, co je správné. Nejsi jako oni, Theodore. Dokonce ani Draco k nim nepatří. Víš, že to, co on chce, není správné,“ naléhala na něj. „Nesnesla bych pomyšlení, že bych pak měla stát proti tobě. To už nejde.“

„Neříkej, že ti na mě začalo záležet,“ ušklíbl se posměšně.

„Víš, že začalo. Ty čtyři měsíce všechno změnily. Byl jsi tu pro mě, když jsem potřebovala, staral ses o mě. Takže je jasný, že mi na tobě záleží. A ať už se má stát cokoliv, nechci, abys stál na jiný straně než já.“

„Tohle není něco, do čeho by ses měla angažovat, Cassidy. Budu stát tam, kde to pro mě bude nejvýhodnější. Kde já sám budu chtít být. A nic z toho, co řekneš nebo uděláš, to nemůže změnit. Měla by ses raději starat o sebe a své přátele.“

„To taky dělám. Ale řekni mi popravdě, Theo – ty bys byl schopný jít proti nám? Víš, že já tam budu. Vím, že to bude nebezpečné, dokonce i vím, že to pro mě nemusí dopadnout vůbec dobře. Ale jak si sám řekl, postavím se vedle nich a udělám všechno pro to, aby tenhle režim padl. Máš pravdu ohledně toho, co dělám. Vím, kde je Neville a ostatní studenti. Pomáhám jim a budu v tom pokračovat dál, dokud bude třeba.“

„Jestli tě chytí, stáhneš dolů nejen sebe, ale i další.“

„To se nestane. Můžu s sebou stáhnout leda ty, kteří se v tom angažují se mnou. A ti všichni znají riziko, do kterého šli. Vás ostatních se to nijak nedotkne. Tvůj otec možná bude naštvaný za to, co jsem udělala, ale řekla bych, že s tou variantou docela dost počítá. A nedivila bych se, kdyby neměl iluze ani o tom, co udělá Christopher. Můžeme žít u vás, podřídit se, ale v konečném stádiu to stejně nezabrání tomu, abychom nakonec jednali tak, jak uznáme za vhodné a správné. A já moc dobře vím, že i kdybych já zůstala stranou, Christopher se stejně nakonec přidá k Harrymu a ostatním. Viděla jsem, jak zareagoval na zmínku o Hermioně a uvědomila jsem si, že jemu na ní pořád záleží, i když jsou rozhádaní. Nešel by proti ní a nešel by ani proti dalším lidem. Fleur k nim patří taky a i kdyby nebyl jiný důvod, tak už jen kvůli ní do toho půjde. Sice o ní v poslední době vůbec nemluví, ale moc dobře vím, že ti dva si pořád píšou. A řekla bych, že ti musí být jasný i to, že i Tracy přeběhne. Udělala to už jednou a teď to udělá znova, kvůli Charliemu. A když to tak vezmeš… Tony patří k Brumbálově armádě, jeho loajalita je docela jasná. A Dafné ho podle mě bude následovat.“

„Přemýšlela jsi nad tím,“ uvědomil si Theodor.

„Hodně dlouho. Potřebovala jsem vědět, kdo se kam postaví. A víceméně si myslím, že jsem odhadla, kde bude kdo. Jen u tebe nevím,“ pohlédla mu přímo do očí. „Vůbec se v tobě nevyznám, Theo. Netuším, co si myslíš a nevím, jak se zachováš. Necháváš si pro sebe tolik věcí, že z tebe nejsem moudrá. Prakticky nikomu nic neříkáš, jen Tracy a Blaisovi a ti mlčí jako hrob, nic se z nich nedá dostat,“ odmlčela se na chvíli. „Vlastně ani nevím, co si o mně a Chrisovi myslíš. Od něj si z nějakého důvodu udržuješ odstup. Ale vůbec nechápu tvůj vztah ke mně. Klidně bys mě mohl ignorovat, prakticky pro tebe nic neznamenám kromě faktu, že jsem sestra tvého bratra. Ale ty se se mnou bavíš a nemyslím si, že by ti moje společnost vadila. Dokonce pro mě děláš věci, které bych od tebe nečekala nebo které nejsi ochotný udělat pro jiné. A přesto všechno mě od sebe pořád tak nějak odháníš. Jakmile se k tobě dostanu blíž, začneš zase couvat. Na tý oslavě jsme spolu docela dobře vycházeli, bavili jsme se a všechno. A od tý doby jsi se mnou sotva promluvil,“ pohlédla na něj vyčítavě. Několik dlouhých chvil čekala na odpověď, která však stále nepřicházela. Marně hleděla do jeho obličeje a čekala na jakoukoliv reakci. Kromě upřeného pohledu se jí ničeho nedostalo. „Co si o mě vlastně myslíš, Theo?“ zeptala se nakonec.

„Myslím, že bys měla jít spát, než nás tu někdo najde.“

„To není odpověď. Je mi jedno, že nás tu někdo uvidí. Tobě se nic nestane, jsi primus. A já maximálně schytám školní trest a seberou mi body, nic horšího se nestane. Odpověz mi, prosím.“

„Nech si ten rozhovor na jindy, Cassidy. Je pozdě, měla by sis jít lehnout.“

„Víš stejně dobře jako já, že žádné jindy nebude. Nebudeš se o tom se mnou bavit, nenecháš mě, abych s tím příště začala.“

„Přece jen dokážeš odhadnout, jak se zachovám.“

„To je všechno, co mi k tomu řekneš?“

„Pro dnešek jo.“

Cass se nadechovala, aby mu k tomu něco dalšího řekla, ale těsně před tím, než otevřela ústa, si uvědomila, že to nemá cenu. Ať už řekne cokoliv, jeho rozhodnutí nezmění. Zklamaně svěsila ramena a povzdechla si. Občas bylo jednání s ním nadlidským uměním. Neznala nikoho, kdy by si tak pečlivě střežil své soukromí a pocity jako on. Od chvíle, kdy se spolu začali bavit, co u ní o Vánocích zůstal, když nechtěla být po smrti prarodičů sama, se o něm skoro nic nedozvěděla. Samozřejmě něco vypozorovala, ale on sám jí prakticky nic neřekl, ne pokud se to mělo týkat jeho. A přitom ona k němu byla upřímná. Víc jak k mnoha jiným lidem, ale ani to nestačilo k tomu, aby jí věřil. Ona jemu už dávno důvěřovala a měla ho ráda, ale na věci to nic neměnilo. Stále byl tím samým uzavřeným a nesdílným člověkem jako na začátku.

„Dobrou noc, Theodore,“ pohlédla mu naposled do očí. Z náhlého popudu k němu přistoupila blíž a lehce ho políbila na tvář, než se odtáhla a vydala se do nebelvírské věže.

Několik vteřin stál strnule na místě a uvažoval o tom, co dál. Měl několik možností a bylo jen na něm, co zvolí. Nakonec se přeci jen otočil a rychlým krokem se vydal za mizející siluetou dívky. „Cassidy, počkej!“

Překvapeně se zastavila na místě a otočila se k přicházejícímu Theodorovi. Nečekala, že by mohl mít přeci jen něco na srdci, už se stačila smířit s tím, že nechá její otázku nezodpovězenou.

„Theo, co…“ začala, když přistoupil až k ní.

Místo odpovědi jí jen dlouze pohlédl do očí a vzápětí se k ní sklonil tak, aby jí mohl lehce políbit na rty. Když se po několika vteřinách odtáhl, zlehka ji pohladil po tváři a s tiše zamumlaným „Dobrou noc,“ se otočil a vydal se pokračovat ve své noční obchůzce.

Cassidy ještě několik minut po jeho odchodu stála na místě, kde ji zanechal, a hleděla do tmy, kam jí zmizel. Levou rukou se udiveně dotkla místa, kde ještě před chvílí byly Theovy rty, a zasněně se usmála. Přestože ji tímto činem absolutně zaskočil, bylo to pro ni příjemné překvapení a vysvětlovalo to mnoho věcí. Se stále spokojeným úsměvem se otočila a konečně zamířila do nebelvírské společenské místnosti.

<< 49. kapitola <<                                                      >> 51. kapitola >>

 

Jinak se už pomalu, ale jistě blížíme ke konci. Jen tak pro informaci - tahle kapitola se odehrávala úplně na konci dubna, takže určitě není těžký si spočítat, co bude následovat dál.
=)

 

12.11.2011 22:01:19
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one