My world of fantasy...

5. kapitola PČ - Nečekaná společnost

Takže dneska Pavučina, příště se můžete těšit na Tři osudy.
****

„Hej, Chrisi.“

Oslovený pomalu otočil hlavu a na tváři vytvořil široký úsměv. Bylo to už několik dní, kdy onu osobu viděl naposled. „Cassidy.“

„To je fajn, že mě taky poznáváš,“ zamračila se dívka, když k němu došla a posadila se vedle něj. Christopher si v posledních týdnech zvykl sedat pod stromem u jezera, kam ho prve přivedla Hermiona Grangerová, a učit se. Ani dnešek nebyl výjimkou a Chris se nacházel na svém oblíbeném místě a učil se. „Posledních pár dní se ke mně vůbec nehlásíš. Kdy jsme se vlastně naposled nějak víc bavili, hm? Na konkurzu na famfrpál? Kdy jsme spolu prohodili sotva pár vět?“ hleděla na něj vyčítavě.

„Promiň, Cass, ale měl jsem na starosti hrozně věcí a...“

„Jako třeba seznamovat se s Hermionou Grangerovou?“ nenechala ho dokončit větu.

„Jako třeba seznamovat se s mými novými spolužáky,“ opravil ji Christopher. „Což zahrnuje i Hermionu Grangerovou,“ ušklíbl se. „A taky se učit. Protože jak ses už určitě doslechla, tak šestý ročník na téhle škole patří k těm nejtěžším.“

„Vidím, že ses seznámil s bradavickými zvyklostmi a hlavně lidmi. Hodně rychle ses tu rozkoukal, bratře,“ mračila se pořád dívka.

„To mi říkáš ty, Cass? Jsme tu dva týdny a ty se vesele bavíš snad se všemi z tvého ročníku. A nejen z tvého,“ dodal s úšklebkem. „Mám pocit, že nebude trvat dlouho a budeš tu stejně oblíbená jako v Krásnohůlkách.“

„Nech si toho, Chrisi,“ plácla ho do hrudi, ale na tváři jí přitom pohrával pobavený úsměv. „Dobře víš, že to tak vůbec není. Nestojím o to, abych...“

„Sestřičko, nesnaž se mi něco namluvit. Oba moc dobře víme, jaká jsi a co máš ráda. A ty máš ráda pozornost. A navíc...“ odmlčel se na okamžik. „Ty máš důvod mít takový sebevědomí. Jsi hezká a ještě k tomu talentovaná hráčka famfrpálu. Kam se na tebe hrabu já? Hermiona je jedna z mála, s kým se bavím mimo Havraspár. Pokud nepočítáš pár lidí z Nebelvíru a Mrzimoru,“ dodal. „Ale ty se bavíš se všemi, Cassidy.“

„Jenže já nezpůsobuji hádky v jiných kolejích,“ stočila rozhovor hnědovláska. „Víš, kolik hádek mezi Ronem a Hermionou jsem musela od začátku roku vyslechnout? Ginny už je z toho na prášky. Ronald je celé dny nabroušený a víš, kdo za to může? Ty!“

„Cass, nepřeháněj. Moc dobře víš, že to není pravda. Hermiona se s Weasleym hádala už dřív. Ale jestli Ronovi vadí, že se s ní vídám, tak je to pitomec. Hermiona je kamarádka, nic víc. A nic víc to ani nebude,“ dodal pevně.

Cassidy chvíli mlčky zkoumala jeho tvář, než si povzdechla a uvolnila se. „Já vím, Chrisi. Jen mě prostě štve, že s ní se vídáš každý den a na mě úplně kašleš. Bolí to.“

„Promiň, sestřičko. To jsem nechtěl,“ objal ji kolem pasu. „Tenhle týden byl bláznivej, ale slibuji, že to bude lepší. Dnešek strávíme spolu, co ty na to? Oba teď máme volno a venku ještě není tak hrozně...“ usmál se. „A to učení počká,“ odložil knihu. „Je neděle, tak proč se tím zatěžovat. Dnes to bude jen ty a já. A bude to fajn, uvidíš.“

„Dobře,“ usmála se. „Ale ne, že ti do toho něco vleze,“ pohrozila. „Že se například objeví nějaký tvůj kamarád a ty se na mě vykašleš.“

„Neboj, Cass, to se nestane. Přece bych si nemohl nechat ujít odpoledne se svou milovanou sestřičkou.“

„Díky. Takže co nového?“ opřela se Cass o Christophera a zahleděla se kamsi přes jezero.

„Ani nic,“ pokrčil Chris rameny. „Úkolů mám nad hlavu...“ začal, ale když zachytil sestřin pohled, zašklebil se a pokračoval v jiným duchu. „Dá se říct, že od posledně se toho moc nezměnilo. Samozřejmě, s lidmi od nás se znám víc a víc, ale tak to se dalo čekat.“

„Povídej mi o nich,“ položila mu hlavu na rameno.

„Cass, proč...“

„Prostě mě to zajímá,“ nenechala ho dokončit větu. „Vždycky jsme si všechno říkali, pamatuješ? Jenže co jsme tady... U nás... teda v Krásnohůlkách to bylo jednodušší. Viděli jsme se častěji, měli jsme na sebe víc času. Znala jsem tvoje kamarády a ty zas ty moje. Měli jsme toho tolik společného a najednou... Připadá mi, že se odcizujeme,“ dokončila větu.

„To se nestane, slibuji. Uvidíš, že čím dýl tu budeme, tím to bude lepší. Jen si tu musíme víc zvyknout.“

Cassidy mlčky přikývla, ale stále nevypadala, že je to tom stoprocentně přesvědčena. Nějakou dobu setrvali v tichosti, než dívka znovu zopakovala svou otázku o Chrisových přátelích. Ten na ni nějakou dobu mlčky hleděl, než se konečně přiměl k odpovědi.

„Všichni se zdají moc fajn,“ začal pomalu. „Jako ti od nás z koleje, z mýho ročníku. Jak kluci, tak holky. Terry Boot je skvělý kamarád, je na něj fakt spolehnutí a když něco potřebuješ, vždycky ti ochotně pomůže. Myslím, že ho z nich mám nejradši, aspoň co se mužské části týče,“ pousmál se. „Anthony Goldstein... Anthony je hrozně pohodovej kluk a navíc děsně chytrej. Je s ním sranda. A Michael Corner,“ ušklíbl se, „je takovej typickej bavič. Každou chvíli udělá nějaký vtípek, něco vyvede, někoho rozesměje... Je tak nějak celkově oblíbený. Ale občas ho umí být plný zuby, když má blbou náladu.“

„A holky?“ zeptala se Cass zvědavě.

„Hezký a chytrý. Teda většina,“ zasmál se Christipher. „Mandy Brocklehurstová je z nich asi nejlepší. Taková ta pohodářka, kterou nic nerozhází, co je pro každou legraci, nikdy nikoho nenaštve. Fakt úžasná holka, líbila by se ti. Tak trochu se podobá tvé kamarádce Dominique,“ připomněl jí přítelkyni z Krásnohůlek. „Pak je tam Padma Patilová, dvojče tý vaší Parvati. Nevím, jaká je její sestra, ale Padma je děsná drbna. Nejvíc jí zajímají poslední novinky a drby...“

„Tak to se od Parvati vůbec neliší,“ ušklíbla se Cass. „Ta a ta její kamarádka Levandule... Br, občas se s nimi nedá vydržet v jedný místnosti.“

„No, když to říkáš i ty, tak to musí být fakt síla,“ poznamenal Chris. „V tom případě je Padma asi lepší. Víceméně pozná, když už to ostatním začne lézt krkem a změní téma na něco inteligentnějšího.“

„No, vzhledem k tomu, že je v Havraspáru, co se to očekávat,“ přikývla Cassidy. „Ale od Parvati ne, bohužel. A dál?“

„Pak je tam Morag MacDougalová. Nejlepší kamarádka Mandy. O tý ti toho moc neřeknu, ta holka je děsně uzavřená a moc toho nenamluví. Ale na druhou stranu, když už něco řekne, tak to obvykle stojí za to. Lisa Turpinová... ta je naopak výrazná až moc. Většinou je to ona, koho je slyšet přes celou společenskou místnost. Lisa je pravá ruka Padmy, takže si o ní asi dovedeš udělat obrázek. Ale...“ zašklebil se najednou. „Abych pravdu řekl, tak jen s málokým se nasměješ tak jako s ní. Je tak trochu Michael v ženském podání. A poslední členka naší party je Sophie Fawcetová. Ta je pro mě úplně největší záhadou. Moc s námi totiž není. Jak jsem pochopil, tak se dřív kamarádila s nějakou holkou, co se po čtvrťáku odstěhovala do Ameriky, no a teď se drží víc Mrzimorských než nás. Popravdě o ní vůbec nic nevím, jen to, jak vypadá. Nic víc.“

„Zajímavý kolektiv,“ ohodnotila to Cassidy. „Myslím, že se mi tví kamarádi budou zamlouvat. Nebo aspoň většina. Zdají se být fajn.“

„Jsou fajn, Cass. Nerad to přiznávám, ale myslím, že už bych se do Krásnohůlek nevrátil.“

„No Chrisi,“ pohlédla na něj ohromeně sestra. „To mi říkáš ty? Ten, co tak dlouho zbrojil proti téhle škole?“

„Já vím. Ale nemůžu si pomoct. Ono na tom kouzlu Bradavic fakt asi něco bude.“

„S tím se nedá nesouhlasit. Jenže mně Francie pořád chybí. Tady je to fajn, ale tam... tam je doma,“ povzdechla si.

Christopher na ni vážně pohlédl, ale nic neřekl. Místo toho si ji přitáhl do náruče. Věděl, že slova by v tu chvíli ničemu nepomohla, naopak. Chtěl jen, aby Cassidy věděla, že tam pro ni je, ať se děje co se děje. Mohl tušit, že to bude brát takhle. Vždycky Krásnohůlky milovala, dokonce víc než on sám. A vůbec se nedivil, že jí chybí. Měla tam už svou pozici, své přátele, své místo ve famfrpálovém týmu. Měla vše, o čem kdy jen snila. To, na čem pět let usilovně pracovala a najednou musela začít znovu. A hlavně – měla tam rodinu. Patřila tam daleko víc než Chris, doopravdy byla napůl Francouzka, zatímco Christopher byl Angličan, ať už si namlouval co chtěl.

„Zvykneš si tady. A nakonec bude doma i v Anglii, věř mi.“

„Ale...“

„Cass, možná jsi po tátovi Francouzka, ale po mámě jsi i Angličanka. A víš co? Ta by na tebe byla pyšná, kdyby tě tady viděla. Její malá holčička a dostala se do,“ zarazil se na chvíli, ale pak se rozhodl větu doříct, „nejvíc opěvované koleje Bradavic a ještě k tomu se stala střelkyní pod vedením slavného Pottera. A bude toho víc, věř mi,“ mrknul na ni.

Cassidy se na něj zářivě usmála, ale než stihla cokoliv odvětit, znenadání se k nim přiblížila Ginny Weasleyová. Chris se trochu překvapeně na rudovlasou dívku podíval. Neměla ve zvyku zastavovat se, když s ním Cassidy mluvila. Obvykle na svou kamarádku jen kývla a pokračovala dál v cestě. Musel připustit, že ne vždy to byla její iniciativa, obvykle se totiž vedla za ruku s chlapcem jménem Dean Thomas, kterého Chris potkával na některých hodinách a věděl o něm, že je z Nebelvíru. Přesto měl ale pocit, že ho nebelvírská střelkyně zrovna dvakrát nemusí.  Netušil proč, ale odmítala trávit svůj čas v jeho společnosti.

„Cassidy! Všude jsem tě hledala.“

„Promiň, Ginn. Já zas hledala svého bratra. A našla ho až tady.“

„Vidím, že si oblíbil místo našeho tria,“ ušklíbla se na Chrise a posadila se vedle Cassidy. „Co tu tak osamoceně? Cass tě nemohla najít víc jak před půl hodinou.“

„Učím se tu. A tady je to ideální.“

„Jsi jak Hermiona,“ odfrkla si.

„Ne, to nejsem,“ nesouhlasil s ní. „Uznávám, že mě škola baví, ale jen určitý předměty. A nejsem ochotný nad tím strávit tolik času jako ona. A už vůbec ne večery,“ mrkl na Ginn. „Nevěřila bys, jak moc to po večerech v Havraspáru žije. Člověk by čekal, že se většina lidí bude učit a ono nic.“

„Jo, toho jsem si taky všimla,“ přikývla dívka.

„Jak...“

„Loni chodila s tvým kamarádem Cornerem,“ vysvětlila hned Cass a zazubila se na svoji kamarádku.

„Teda, to se Michael nepochlubil. Čím to, že vám to nevyšlo?“

„Byl to idiot.“

„S tím se nedá nesouhlasit,“ zasmál se Christopher. „Být na jeho místě, tak si dávám pozor a nenechám si takovou pěknou holku utéct.“

„Chrisi!“

„V pohodě, Cass. Však já vím, že tady slečna Weasleyová je zadaná. Jen říkám, že Michael je vůl. Nic víc.“

„Jasně. To už jsem někde slyšela,“ protočila oči Cassidy a otočila se ke své kamarádce. „Ono to tady nevypadá, ale v Krásnohůlkách byl Chris u holek hodně oblíbený. Půlka mýho ročníku mu ležela u nohou. Ale pán ne, pán je moc vybíravý. Chudinky dělaly první poslední, aby ho zaujaly.“

„Takže teď jsi sám?“

„Poslední půlrok ano. Navíc by byla blbost udržovat vztah s někým z Krásnohůlek. Je to moc daleko a na moc dlouho.Navíc tam nebyl nikdo, kdo by mě tak moc zaujal," pokrčil rameny. „Ale neřekl bych, že chceš tohle řešit.“

„Naopak,“ překvapila ho Ginny. „Zaujala tě nějaká zdejší holka nebo jsou pro tebe Angličanky moc upjaté? Ne tak nóbl jako Francouzky?“ ušklíbla se.

„Popravdě bych nedělil holky podle národnosti, přijde mi to dost scestný. Hezké slečny jsou všude. O tom ale mluvit nechci. Předpokládám, žes Cassidy hledala z nějakého důvodu," upřel na rusovlásku oči a vyhnul se tématu, o němž se mu nechtělo diskutovat s téměř cizí dívkou.

„Samozřejmě, že hledala," zamračila se na něj Ginny a otočila se k Cassidy. „Nevěřila bys, co jsem dneska zaslechla! Budeš z toho nadšená. Ale... tady to řešit nebudu," pohodila hlavou směrem k Chrisovi a zamračila se.

„Počkej, Ginn," zarazila ji Cass. „Co máš proti mému bratrovi?"

„Nic, co bych měla..."

„Nejsem slepá. Vidím, jak se mu vyhýbáš, jak se se mnou odmítáš bavit v jeho společnosti..."

„To nic není. Prostě ho jen pořádně neznám," odvrátila hlavu.

Chrisovi však, narozdíl od Cassidy, neunikl jemný úsměv, který se objevil na Ginnině tváři. Najednou měl dojem, že konečně chápe, oč tu běží. Věděl však, že by to neměl rozebírat, že by všechno naopak zkomplikoval. Místo toho tak stočil pozornost zpět na sebe a pro změnu zachytil děkovný pohled, který na něj Ginny vyslala přes Cassidinu hlavu.

„Hádám, že nám to zas dneska nevyjde, sestřičko," povzdechl si. „Najdeme nějaký jiný den, co říkáš? Stejně bych se měl ještě učit. Na zítřek mám dva testy a jedno stále nedodělaný pojednání."

„Neříkej mi, že ty, Christopher Walker, máš něco nepřipraveného!" vykulila na něj oči Cassidy, ale Chrisovi bylo jasné, že to na něj jen hraje. Znala ho dost dobře na to, aby věděla, jak rád se o víkendech fláká.

„Jen pojednání na obranu, to je za hodinu hotové. Snape nás neznámkuje tak tvrdě jako nebelvírské," mrkl na ni. „Očividně vaši kolej z hloubi duše nesnáší."

Když obě dívky protočily oči, Chris se jen ušklíbl a vzápětí je začal vyhánět. Opravdu měl ještě hodně věcí na učení, i když to původně chtěl kvůli Casidy odložit. Navíc na Ginny viděl, že jeho sestře chce sdělit něco, co považovala za hrozně důležité a nechtěla to odkládat, takže je nechtěl zdržovat ještě víc.

Když o pět minut později obě dívky konečně odešly, Chris se spokojeně usmál a vrátil se zpět k učení. Teprve hodinu před večeří se zvedl a zamířil zpět do hradu. Neušel však ani půlku cesty k bráně, když získal nečekanou společnost. Přímo za ním stála skupinka lidí ze Zmijozelu, kteří očividně neměli nic na práci. Chris jen protočil oči, když je spatřil. Nemohl si pomoct, ale neměl zmijozelské rád. Sice s nimi ještě pořádně nemluvil, ale to, co viděl, mu velmi stačilo k tomu, aby si uvědomil, o jak moc nevábnou společnost jde. Byl víc než rád za to, že ho Klobouk nakonec poslal do Havraspáru a ne do Zmijozelu. Pokud něco věděl najisto, tak to bylo to, že mezi tyto lidi rozhodně nepatří.

„Ale, podívejme se, kdopak to tu je,“ protáhl Draco Malfoy, který byl očividně vůdcem této party. „Christopher Walker. Z Krásnohůlek,“ ušklíbl se. „Jaké to je na té škole pro barbínky?“ zeptal se posměšně.

„Báječné,“ ucedil Chris skrz zuby. „Až se divím, žes tam taky nechodil. Skvěle bys zapadnul.“

„Dej si bacha na jazyk, Walkere,“ přimhouřil Malfoy oči.

„Nech ho být, Draco,“ položila mu ruku na rameno Pansy Parkinsová. „Ten ubožák ti za to nestojí.“

„Ty si dej bacha na to, co říkáš, Parkinsová. Jestli je tu někdo ubožák, tak jsi to ty,“ prohlásil zcela netakticky Chris. Zřejmě si neuvědomoval skutečnost, že jich je pět, zatímco on tam stojí sám.

„Koukám, že Francouz má pěkně prořízlou pusu,“ ušklíbla se Pansy, očividně si z té urážky nic nedělala. Rozhodně byla méně výbušná než její přítel.

Christopher taktně pomlčel o tom, že je ve skutečnosti Angličan. Nemusel to vykládat každému na potkání a už vůbec ne lidem, jako byli tito. Popravdě byl radši označen za Francouze, než aby byl spojován s někým, jako byli oni. Tušil však, že jeho pravý otec nebude tak moc odlišný od lidí, kteří právě stáli proti němu. Což byl další důvod, proč nechtěl prozradit svou pravou totožnost. Neměl problém s tím je nechat v té lži, které věřili.

„Kde ses vlastně naučil tak perfektně anglicky?“ zaznělo od dívky, kterou Chris znal pouze od vidění, ale nedokázal k ní přiřadit žádné jméno. Věděl jen, že patří do party Pansy Parkinsové.

„Možná by ses divila, ale některé školy dbají i na výuku cizích jazyků. Občas se to může hodit, víš? Umět něco víc, než jen rodný jazyk. Ale někteří zdejší studenti zřejmě nejsou tak chytří jako jiní, takže Bradavice musely na výuku cizích jazyků rezignovat,“ plácnul první věc, která ho napadla. „Slyšel jsem ale, že většina anglických kouzelnických rodin je už natolik degenerovaná, že se tomu ani nedivím.“

„Pán si zřejmě myslí, že je něco víc než my, co?“ postoupil dopředu Blaise Zabini a probodával Chrise nenávistným pohledem. Pravděpodobně bylo dobře, že se slova chopil právě on. V opačném případě by se totiž dostal ke slovu znovu Malfoy a ten nevypadal na to, že by zůstal chladným. „Tak mě teď poslouchej, Walkere. Řeknu ti to jednou a naposled. Ještě někdy si vezmeš ho huby kohokoliv z nás, tak to pro tebe bude mít velmi, ale velmi nepříjemný následky. Rozumíš mi?“ přistoupil Zabini až k němu a výhružně na něj hleděl.

„Je mi to úplně jasné,“ odsekl Chris.

„V to doufám. Příště už nebudeme tak shovívavý.“

Christopher se v odpověď pouze ušklíbl. Nelíbilo se mu, jak se k němu zmijozelští chovají, ale došlo mu, že tito lidé jsou schopni zajít až do krajností jen pro vlastní zábavu. Už už se otáčel, že je obejde a vrátí se do hradu, když se opět ozval Malfoy.

„Slyšel jsem, že tvoje matka letos natáhla bačkory, je to pravda?!“

Chris ztuhl uprostřed pohybu a nenávistně blonďáka probodl očima. „Do toho ti nic není, Malfoyi. Hleď si svýho a mně dej pokoj!“

„Předpokládám, že to byla nějaká mudlovská šmejdka, co ani nevěděla, že si stačí zajít do pořádné nemocnice, co?“ provokoval dál Draco.

„Ještě jedno slovo o mé matce...“ popošel Christopher dopředu a nyní t o byl on, kdo nad sebou pomalu ztrácel kontrolu. „Nic o ní nevíš, tak si ji neber do huby.“

„Ale, prosím tě, tihle lidi jsou všichni stejní.“

„O tom silně pochybuji. Ona totiž byla stokrát lepší, než kdy bude ta tvoje. Někdo s takovým synem nemůže být normální. Až se divím, že ona nenatáhla bačkory, když tě musí mít pořád na krku.“

To, že tentokrát doopravdy přestřelil, si Chris uvědomil až v okamžiku, kdy postřehl Malfoyúv výraz. Bezděčně ustoupil o pár kroků zpět, ale než stihl cokoliv udělat, řítilo se na něj jakési kouzlo, které ho vzápětí udeřilo do prsou a odhodilo pár metrů dozadu.

„Už nikdy si neber do huby moji matku, rozumíš?!“ vřískal na něj Draco jako smyslů zbavený. „Rozumíš?!“ popošel blíž a mířil mu hůlkou přímo do obličeje.

„Draco...“ hlesla Parkinsová s mírně ustrašeným výrazem. I ji jeho reakce zřejmě překvapila.

„Uklidni se, kámo,“ ozval se i Zabini. „Jen si zaděláš na školní trest.“

„Kašlu na nějaký trest. Tahle škola stejně za nic nestojí,“ odsekl, otočil se na patě a zamířil zpět do hradu. Pansy na něj několik vteřin zaraženě hleděla, než se vzpamatovala a rozeběhla se za ním. I zbytek zmijozelské party dlouho neváhal a zmizel ze školních pozemků. Jen jedna dívka, právě ta, která se Chrise prve ptala na jeho angličtinu, se na mladíka ležícího na zemi ohlédla, než také odešla za svými přáteli.

Teprve po jejich odchodu se byl Christopher schopný zvednout ze země a odebrat se do havraspárské věže. Cestou se snažil ignorovat všechny kolem, ale bylo mu jasné, že jeho malý incident se Zmijozelem nezůstal nepovšimnut. Mohl jen doufat, že se to neroznese po celé škole. Tohle opravdu nebylo něco, na co by byl pyšný.

 

<< 4. kapitola <<                         >> 6. kapitola >>

02.10.2010 17:25:30
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one