My world of fantasy...

49. kapitola PČ - Odchody a příchody

Ahoj, moc se omlouvám za zpoždění, ale jsem nějaká nemocná a dopsat kapitolu mi prostě nešlo, na to mě moc bolela hlava. Každopádně je už hotová, takže vám ji sem dávám. A další bude buď dneska, nebo zítra. Podle toho, jak se mi ji povede předělat. :)
K.
***

Konec velikonočních prázdnin nakonec všem v Nott Mannor přinesl úlevu, i když se na ně zpočátku všichni těšili. Draco opravdu zůstal na noc a ráno si jen zavolal jednoho ze skřítků, kteří patřili jeho rodině, aby mu přinesl věci a rodičům poslal vzkaz, že je v pořádku a vrací se do Bradavic. Tracy se na Velikonoční pondělí vrátila domů, aby strávila nějaký čas se svými sourozenci a rodiči a také s Charliem, kterého si alespoň na ten jeden den pozvala. Konečně tam měla šanci ho představit svým rodičům, kteří ho k její velké radosti docela kladně přijali. Christopher zbytek volna strávil přemýšlením o situaci, do které se svou vlastní zásluhou dostal a kupodivu k sobě nakonec pustil i Cassidy, kterou požádal o pomoc a radu. Přes to všechno se všem ulevilo, když konečně znovu nasedli do vlaku do Bradavic.

„Asi bych měla jít najít Michaela,“ povzdechla si Cassidy, když jí Christopher uložil kufr do kupé. K vlastnímu překvapení se usadili společně s Tracy, Theodorem a dokonce i Malfoyem. A nebylo pochyb o tom, že se zanedlouho ukáže i Blaise, Dafné a zbytek zmijozelské party.

„Neříkáš to moc nadšeně,“ všiml si Chris sestřina tónu.

„Od sobotního rána jsme spolu ještě nemluvili,“ pokrčila rameny a vykročila ke dveřím. „Netuším, s čím na mě vytasí tentokrát,“ vysvětlila důvod svých obav a vyrazila objevit svého přítele.

Osazenstvo kupé za ní chvíli mlčky hledělo, než se Christopher pohnul a posadil se na volné místo vedle Tracy. Na malý okamžik se v místnosti rozlehlo ticho, než se Tracy pohnula a s nepatrným úšklebkem utrousila. „Deset galeonů na to, že se zase pohádají.“

„Myslím, že jen těžko najdeš někoho, kdo by v tomhle šel proti tobě,“ podotkl Draco. „Dávám jim týden, než se rozejdou.“

„Tolik? Já dva dny,“ zazubila se na něj černovláska. „Corner je idiot.“

„Tracy…“

„Víš dobře, že mám pravdu, Chrisi. Tak se ho tu nesnaž nějak obhajovat. Viděl jsi přece, co udělal na tý oslavě. Dvě scény v rozmezí jedné noci, to je myslím víc než dost. Vsadím se, že jakmile uvidí Thea poblíž Cassidy, zas se rozzuří.“

„Nemám v úmyslu se s ním zase dostat do nějaké potyčky, Tracy,“ ozval se konečně Theodor.

„Jenže vyhýbat se jí taky ne, co?“ ušklíbl se Draco.

„Obvykle je to ona, kdo vyhledává moji společnost,“ zamračil se na něj Theo.

Christopher nad jejich debatou jen protočil oči a se slovy, že jde najít své spolužáky, se zvedl a chystal se opustit kupé. Přesto ho ještě Tracy stačila zastavit otázkou, proč radši nejde objevit Naomi, že to by mu určitě prospělo lépe.

„Ta už se do školy vrátila včera,“ informoval ji Christopher a vzdálil se od nich.

 

***

 

„Theodore, mohla bych tě o něco požádat?“ zeptala se Tracy těsně východem z Velké síně.

„Co zas potřebuješ?“ hodil po sestřenici nevrlý pohled.

„Mohl bys tohle prosím dát Cassidy? Zapomněla jsem jí to předat, ale musím si ještě o něčem promluvit s Křiklanem a ona to potřebuje na zítřek,“ pokrčila dívka omluvně rameny, vrazila mu cosi do ruky a s hlasitým díky se otočila a rozběhla zpátky.

Nott se za ní zamračeně podíval, ale vzápětí si všiml, že se Cassidy zvedá od stolu, takže stočil svou pozornost na ni. Na Tracy se může zlobit později. Cass si byla si byla jeho pohledu patrně vědoma, protože místo toho, aby zamířila přímo ze síně, došla až k němu a tázavě na něj pohlédla.

„Neviděl jsi Tracy? Slíbila mi…“

„Myslím, že sháníš tohle,“ nenechal ji domluvit a podal jí ruličku pergamenů, které mu černovláska strčila do ruky.

„Děkuji, Theo,“ usmála se na něj vřele a s přáním dobré noci se od něj odpojila. Vzápětí se vedle něj vynořila Tracy s Dracem, kteří nespouštěli oči z dívčiných zad.

„Můžeš mi vysvětlit, o čem to sakra bylo?“ vyjel Theo na svou sestřenici.

„Dívej se a mlč,“ šťouchnul do něj Draco, který právě pohledem sledoval Cornera, který se v okamžiku, kdy uviděl svou přítelkyni ve společnosti Theodora, zvednul a vyrazil přímo za ní. „Tohle bude skvělé představení,“ liboval si blonďák.

„Lepší jak můj otec a tvoji rodiče tehdy na ošetřovně?“ rýpl si do něj Theodore.

„Dost možná,“ ušklíbl se a pospíšil si za dvojicí, která právě opustila místnost. Dostali se ze síně přesně v okamžiku, kdy Corner zakřičel na svou přítelkyni.

„Cassidy!“

Dívka se při zaslechnutí svého hlasu zarazila a překvapeně otočila za sebe. Udivilo ji, když tam spatřila svého přítele, který ji probodával pohledem. „Co se děje, Michaeli?“ zeptala se zmateně.

„Co se děje? Myslel jsem, že jsme se dohodli na tom, že se s ním nebudeš scházet!“ uhodil na ni mladík okamžitě.

„Dohodli? Dohodl ses tak ty! Nikdy jsem neřekla, že bych se přestala s Theodorem bavit.“

„Nepřeji si, aby ses…“

„Nemůžeš se mi takhle plést do života, jasný?!“ vyjela na něj, aniž by ho nechala dokončit větu. „Nebudeš mi říkat, s kým se mám a nemám bavit. Nejsem tvůj majetek.“

„Myslel jsem, že ti na mě aspoň trochu záleží,“ rozhodl se jít na to Michael z jiné strany.

„Samozřejmě že záleží. Ale říkám ti snad, aby ses přestal bavit s Mandy a nebo s Padmou? Ne, nikdy jsem proti nim neřekla ani slovo a to s nimi trávíš každý den.“

„To je ale něco úplně jinýho,“ zvýšil opět hlas Corner. „Já…“

„Není v tom vůbec nic jinýho, Michaeli. To jen ty jsi šíleně žárlivý. Vadí ti každý kluk, co se kolem mě jen mihne! Dokonce ti vadí i to, že trávím svůj volný čas s Chrisem. A to je to můj bratr!“

„Prosím tě, nepřeháněj.“

„Já že přeháním? Tak se na sebe podívej. Theo mi jen dal věci, které mi Tracy slíbila a ty na mě kvůli tomu okamžitě vyjedeš. Kvůli půl minutě a třem větám.“

„Nechci, aby se kolem tebe motal. Říkal jsem ti to už několikrát!“

„A já jsem ti zas říkala, že mi do toho nemáš co mluvit!“

„Jestli mě máš ráda…“

„Chceš mi dávat nějaký ultimáta, Michaeli?“ zamračila se na něj. „Tak ti rovnou můžu říct, že tohle na mě nefunguje. Nenechám si poroučet od tebe, ani od nikoho jiného,“ odsekla mu a otočila se, aby mohla odejít pryč.

„Ještě jsme spolu neskončili, Cassidy!“ zavolal za ní.

„Ale jo, skončili, Michaeli. Už mám těch tvých žárlivých scén akorát tak dost,“ věnovala mu znovu pozornost, i když nyní už stála několik metrů od něj. „Mezi námi je konec. Nenechám si od tebe diktovat, co mám a nemám dělat. A nebudu s někým, kdo není ochotný tolerovat moje přátele,“ dodala a rozeběhla se do schodů, aby unikla pryč. Teprve v té chvíli si totiž uvědomila, že nejsou sami, ale pozoruje je minimálně na padesát studentů, kteří právě odcházeli z večeře.

Michael několik vteřin nechápavě hleděl za svou nyní již expřítelkyní, než mu došel význam jejích slov. To se rozhodl vydat se za ní, ale asi tak v polovině schodiště si uvědomil, že nyní už ji nedohoní. Pomalým krokem proto zamířil do své společenské místnosti, stále otřesený tím, co se právě stalo.

Několik desítek metrů od něj se trojice zmijozelských sedmáků pomalu vydala do sklepení. Zatímco Theodor zamyšleně mlčel, Tracy s Dracem se pustili do hlasitého rozhovoru.

„Říkala jsem ti, že se rozejdou ještě dneska,“ usmála se černovláska. „Dlužíš mi dvacet galeonů.“

„Očividně jsi ji odhadla lépe než já,“ pokrčil rameny Draco. „Nečekal jsem, že takhle vypění.“

„Taky jsi nebyl svědkem toho, jak se v sobotu k ránu pohádali,“ ušklíbla se Tracy. „Tohle bylo dost dobrý, ale tamto taky nemělo chybu.“

„Tohle bylo jednoznačně jejich nejlepší,“ podotkl Theodor.

 

***

 

Na druhý den ráno se Christopher jen velmi nedobrovolně ploužil na snídani. Předešlého dne se mu nepodařilo odchytit Naomi a promluvit si s ní. A protože neměl tolik odvahy, aby si pro ni došel přímo do Zmijozelu, rozhodl se to raději nechat na další den. Avšak od chvíle, kdy vstal z postele a uvědomil si, co ho čeká, měl náladu pod psa a přál si, aby se vůbec neprobouzel. Jak jemu bylo v zajetí snů krásně.

Celé dopoledne a i zbytek odpoledního vyučování skoro nevnímal a stále v duchu přemýšlel nad tím, co jí řekne. Ještě pořád se nerozmyslel, jak by bylo nejlepší to podat, a začínal mít dojem, že už na nic ani nepřijde. Anthony se pohledem na něj bavil většinu dne, ale neměl to srdce na to, aby si z něj utahoval. Dokonce ani Tracy si ho nevšímala a nechávala ho na pokoji, což ho nesmírně udivovalo, ale byl za to opravdu rád. Neměl náladu na to, aby se s ní o něčem dohadoval a přesvědčoval ji, aby ho nechala na pokoji. Zdálo se, že vzala na vědomí to, že nemá zájem o cizí rady a většinu dne se bavila s Theodorem a svými přáteli ze Zmijozelu.

„Tak hodně štěstí, Chrisi,“ poplácal ho Tony po zádech, když odzvonil konec jejich poslední hodiny a všichni se začali balit.

„Díky,“ zamumlal Christopher a neochotně se ploužil ven z učebny. Domluvil se s Naomi, že se sejdou venku na pozemcích, ale jen velmi nerad stočil kroky tím směrem. Stokrát radši by se vrátil se svými přáteli do Havraspáru. Nakonec se však přemohl a pevným krokem zamířil k východu. Po několika minutách konečně prošel vstupní branou a zamířil k místu, kde měl se svou dívkou sraz. Již z dálky viděl, že Naomi byla rychlejší a čeká na něj. Ale teprve, když ho od něj dělilo několik metrů, si všiml výrazu její tváře. Mračila se, což pro ni nebylo zrovna typické.

„Ahoj,“ hlesl.

„Ahoj, Chrisi,“ opětovala mu pozdrav a upřeně mu pohlédla do očí, aniž by se výraz její tváře jakkoliv změnil.

„Naomi… Já… Musím ti něco říct,“ začal váhavě a očima klouzal po okolí, jen aby na ni nemusel pohlédnout. Všechna jeho předsevzetí byla tatam a on se cítil jako nezkušený školáček.

„A týká se to Astorie,“ dořekla za něj Naomi.

„Jak…“

„Řekněme, že nejsem slepá,“ pokrčila rameny. „A ani hluchá ne.“

„Mrzí mě to.“

„Nemrzí. Když už nic jinýho, buď ke mně aspoň upřímný, Christophere,“ probodla ho pohledem a založila si ruce v bok, takže vypadala jako bohyně pomsty těsně před útokem. Chvíli si mlčky hleděli do očí, než si Naomi povzdechla a výraz její tváře se změnil. „Chápu, že vy dva mezi sebou něco máte, Chrisi,“ pokračovala už jemněji. „Bylo od začátku jasný, že vy dva mezi sebou máte pořádně silný pocity, i když to zpočátku byla spíš nenávist nebo zloba. A když jsem včera náhodou zaslechla Astoriin rozhovor s Julíí – neboj, neviděly mě – došlo mi, že to k něčemu podobnému muselo směřovat. K tomuhle a nebo byste se navzájem zabili,“ pokrčila rameny. „Dá se říct, že tohle je ta lepší varianta, protože po tom minule už jsem se docela bála, kam až to zajde. Chci ale vědět – co bude dál, Chrisi? Chceš být s ní?“ zeptala se přímo.

Christopher na ni šokovaně hleděl a přemýšlel, jestli opravdu slyšel dobře. Čekal cokoliv, ale tohle opravdu ne.

„Chrisi, na něco jsem se tě ptala,“ zopakovala Naomi svoji otázku, když nedostala odpověď.

„Nevím, jak to to říct, Naomi. Ale s Astorií….“

„Cítíš něco, co se mnou ne,“ dořekla za něj dívka a ušklíbla se. „No nediv se tak,“ okomentovala jeho ohromený výraz. „Na rozdíl od tebe mi už před Velikonocemi došlo, že i když je nám spolu dobře a máme hezký vztah, něco tomu chybí. A když jsem se zeptala sama sebe, co je na tom špatně, uvědomila jsem si, že tě mám radši jako kamaráda než jako přítele, Chrisi. Že se rozejdeme byla jen otázka času.“

„Ale…“

„Nech mě mluvit! Nevadí mi, že chceš být s ní, Chrisi. Vadí mi, že jsem se to dozvěděla od někoho jiného.        Že jsi mě nechal celý den čekat, než ses uráčil přijít a oznámit mi to. Včera večer bys to bez problému stihl, nemyslíš?“ uhodila na něj.

„Bál jsem se přijít za tebou… do Zmijozelu,“ povzdechl si. „Navíc jsem vůbec nevěděl, jak ti to říct. Nechtěl jsem ti ublížit, Naomi. Jsi hrozně fajn holka a já… Mám tě rád, ale nemiluju tě. Ale s Astorií… Nevím, jak to popsat, ale cítím se s ní jinak a myslím, že by to mohlo fungovat. Pokud ona bude chtít.“

Naomi na něj chvíli bez hlesu hleděla, než se rozesmála. „Uvědomuješ si vůbec, do čeho se to pouštíš, Christophere? Mluvíme o Astorii! O té, se kterou jsi půl rok na nože,“ smála se dál. „Jsou jen dvě možnosti. Buď spolu budete naprosto dokonalí, nebo se povraždítě.“

„Ona není taková…“

„Prosím tě! Znám ji skoro pět let, tak mi nevykládej, jaká je nebo není. Řekla bych, že to vím podstatně líp jak ty. Ale třeba ti to vyjde,“ pokrčila rameny. „Ale zpátky k nám.“

„Naomi, opravdu mě to mrzí…“

„Bože, přestaň se už konečně omlouvat. Copak jsi vůbec neposlouchal, co jsem ti tu celou dobu říkala? Mám tě ráda, Chrisi, to víš. Ale jak jsi sám řekl, nemiluji tě a nemyslím si, že bych někdy mohla. Tenhle vztah by byl pro oba jen ztráta času a brzo bysme se v něm začali trápit. Myslím, že jako kamarádi na tom budeme mnohem líp, nemyslíš?“ mrkla na něj a natáhla k němu ruku.

„Ty to vážně myslíš vážně?“ vyplodil ze sebe Chris.

„Pochybuješ snad o mně?“ nadzvedla obě obočí a čekala, až konečně přijme její natáhnutou ruku. Když tak konečně udělal, opět se jí na tváři rozprostřel úsměv.

„Ale proč?“

„Protože mi na tobě záleží. A protože mi záleží i na lidech, které máš kolem sebe, Christophere,“ vysvětlovala mu pomalu, jako by mluvila na malé dítě. „Nechci s tebou být na kordy a dělat, že se neznáme. Chci se s tebou normálně bavit a stejně tak i s Tracy a Cassidy, což by v případě, kdybych se s tebou rozhádala, zrovna dvakrát nešlo,“ ušklíbla se a aniž by čekala na jeho reakci, otočila se a rozběhla se k vodě.

Teprve nyní si Christopher všiml, že na ni celou dobu čekaly kamarádky. Nevěřícně zakroutil hlavou, takový vývoj událostí absolutně nečekal. Sice věděl, že Naomi nemá zrovna povahu na to, aby na něj začala hystericky vřískat, ale i tak čekal z její strany úplně jinou odezvu. Nemohl si pomoci, aby ji nedoprovázel pohledem, zatímco se mu spolu se svou skupinkou vzdalovala. Teprve když zmizela za nějakým křovím ho napadlo, že se tak trochu zachovala jako Zmijozel. Věřil, že s ním asi nechtěla zpřetrhat vztahy, ale stejně tak z toho chtěla mít prospěch i ona. Stále bude v jeho blízkosti, bude se bavit s jeho přáteli a v neposlední řadě… Věděla, že když ho o něco požádá nebo si o něco řekne, on to udělá. Už jen proto, že by jinak měl pořádný výčitky svědomí. Přemýšlel, kolik z toho, co mu před chvílí řekla, byla čistá pravda a kolik toho bylo nacvičené a připravené. Náhle si totiž uvědomil, že přesně věděla, co má říkat a ani na chvíli nezaváhala. Nic ji nevyvedlo z míry. S kroucením hlavy se konečně otočil a vydal se zpátky do hradu. Naomi byla záhada a pravděpodobně jí i zůstane.

 

***

 

„Ahoj,“ objevila se Cassidy za zády nebelvírského studenta, který právě seděl v knihovně a pečlivě se připravoval na hodinu bylinkářství.

„Ahoj, Cassidy,“ vzhlédl Neville ke své kamarádce a shrnul knihy z vedlejší židle, aby se mohla posadit. „Co tě sem přivádí?“

„To nemůžu jen tak přijít a chtít vidět svého kamaráda?“ zamračila se na něj naoko.

„V poslední době jsi na to neměla moc času.“

„Já vím a je mi to líto,“ povzdechla si. „Zaměstnávala jsem se něčím, co za to nestálo.“

„Takže s Michaelem jste to definitivně ukončili? Slyšel jsem nějaké řeči…“

„Nemělo to cenu. Pořád jsme se jen hádali, vadil mu skoro každý, kdo kolem mě prošel…“ rozhlédla se kolem, když najednou získala pocit, že je někdo sleduje. Nikoho však neobjevila. „Nešel by ses projít? Je tu moc lidí a venku je docela hezky,“ navrhla.

„Můžeme. Tady už jsem stejně skončil,“ souhlasil a začal si balit věci do tašky.

Cassidy v tichosti vyčkala, než bude mít hotovo a teprve když vyšli ven z hradu, znovu navázala na začaté téma. „Jsem docela ráda, že už to mezi námi skončilo. On je ve skutečnosti docela fajn, bylo mi s ním hezky, ale nestálo to za všechny ty nervy. Děsila jsem se toho, kdy se zase pohádáme. A hlavně kde. To, co předvedl na oslavě Chrisových narozenin, bylo šílený.“

„O tom už jsem taky něco zaslechl. Od Zmijozelských.“

Dívka jen mlčky přikývla. „Z nějakého důvodu mu Theodor hrozně vadí. Je štěstí, že mě neviděl pak bavit se s Dracem.“

„Od kdy se z Malfoye stal Draco?“

„Od tý doby, co…“ zarazila se. „To je vlastně to, kvůli čemu jsem za tebou šla, Neville. V neděli se něco stalo a myslím, že bys to měl vědět,“ zastavila se, donutila ho posadit se u jezera. Po krátkém zaváhání, jak začít, mu nakonec převyprávěla to, s čím k nim přede dvěma dny přišel Draco, včetně jeho role v tom všem. Neville na ni chvílemi nevěřícně a šokovaně hleděl, ale i přes to všechno na něm bylo znát, jak se mu ulevilo, že jsou Harry, Hermiona a Ron v pořádku a celé ty měsíce přežili bez větší úhony. A v okamžiku, kdy zjistil, že se jim podařilo utéct přímo z Malfoyova domu, se jeho tvář rozzářila.

„Páni, utéct přímo Malfoyovi a Lestrangeové pod nosem,“ zasmál se nakonec.

„To ještě není všechno, Neve,“ pohlédla na něj s úsměvem Cassidy. „Spolu s nimi se odtamtud dostali další tři… čtyři,“ opravila se, když si vzpomněla na skřeta, který s nimi také byl, „osoby.“

„Chceš říct, že…“

„Lenka a Dean Thomas,“ nenechala do nad ničím uvažovat a přímo to na něj vychrlila. „A s nimi s pan Ollivander a nějaký skřet, kterého lapkové zajali cestou.“

„Cass, to je ta nejlepší zpráva za posledních několik měsíců!“

„Já vím. Taky proto jsem ti to přišla říct. Věděla jsem, že z toho budeš mít stejnou radost jako já. To je ostatně taky důvod, proč jsem trochu změnila uvažování o… Malfoyovi,“ vysvětlila. „Neprozradil je, nepomáhal zabránit v jejich útěku…“

„Myslíš si, že ještě není úplně ztracený.“

„Přesně. Podle mě je u něj ještě naděje,“ usmála se.

„Víš o nich něco víc?“

„Bohužel ne,“ pokrčila rameny. „Jen že jsou živí a zdá se, že i v pořádku. A i Lenka je na tom dobře. Trochu jsem Draca vyzpovídala, sice se přitom tvářil jako kdyby ho bolely zuby a radši by skočil do nádrže plné olihní, ale nakonec mi přece jen něco řekl. I když u nich byla jako vězeň, měla se celkem slušně, aspoň v rámci mezí. Žádné mučení, nic. Jen byla zavřená. Takže si už o ni nemusíš dělat starosti.“

„A Dean?“

„Ten se tam dostal společně s Harrym a ostatními. Zřejmě se je podařilo odchytit ve stejný den.“

„Zdá se, že přece jen máme štěstí,“ pousmál se Neville. „Jen nám musí vydržet až do konce.“

„Vydrží, Neve, uvidíš,“ obdařila ho Cassidy zářivým úsměvem při kterým se jí v očích objevily zářivé jiskřičky. „Budeme to my, kdo vyhraje.“

„Půjdeš proti nim?“ zvážněl mladík, když mu došel smysl jejích slov.

„Ty víš, že nebudu stát stranou. Až to přijde, stejně bude jedno, kde budu. A radši pomůžu Harrymu, než abych nic nedělala. Oni to stejně ví. A myslím, že... Chris mě v tom nenechá samotnou. I když se nijak neangažoval – z jistých důvodů – má celkem jasnou představu o tom, co je dobré a co ne. Bude tam se mnou.“

„A ti ostatní?“

„Netuším. Myslím, že Tracy je na vážkách. Na jedné straně rodina, na druhé přítel. A vlastní přesvědčení. Nikdy bych nevěřila, že ona a Dafné budou tak jiné. Než se začaly bavit s Chrisem, hodila bych je do jednoho pytle s Parkinsonovou. A nejen s ní... V poslední době mi dochází, že Zmijozel není tak hrozný. Každý má svoje důvody, proč se chová tak, jak se chová. Většinou rodinné, samozřejmě. Ale když jsem měla tu čest,“ zaksichtila se, „poznat Luciuse Malfoye, asi jsem pochopila, proč je Draco takový, jaký je. Mít otce jako je on, žít v jednom domě s Pánem zla... Bála bych se udělat jen krok mimo.“

„Měl jsem na mysli spíš Nottovi.“

Cassidy se na okamžik zarazila a zapřemýšlela nad tím. „Popravdě řečeno nejsem ohledně Thea vůbec moudrá,“ vzdychla si nakonec. „Občas mám pocit, že nesouhlasí s názory svého otce. Vlastně... většinu času z něj mám dojem, že se ho tohle dělení vůbec netýká, že má svoji vlastní stranu a bude si dělat, co sám uzná za vhodné. Otec na něj totiž zřejmě nijak netlačí, aby se stal Smrtijedem, i když se to asi bere jako samozřejmost. Vůbec bych se nedivila, kdyby zůstal nestranný a počkal si, jak to dopadne. Tak jako tak se podle toho potom zařídí.“

„Nezdá se mi, že se ti to líbí.“

„Samozřejmě, že nelíbí. Ale zase je to lepší, než kdyby Ty-víš-koho veřejně podporoval,“ pokrčila rameny.

„A Nott starší?“

„Tam je to myslím jasné. Prostě k nim patří. Ale...“ pousmála se najednou. „Myslím, že jsem pochopila, proč se do něj máma zamilovala.“

„Chceš říct, že jsi ho poznala jinýho než jako studenýho a nepřístupnýho chlapa?“

„To ani ne, ke mně se chová docela s odstupem. Ale vidím, jak se chová k Chrisovi a Theovi. I když se to snaží nedávat najevo, je na ně pyšný a záleží mu na nich. A...“ zarazila se a ostražitě se rozhlédla kolem sebe, jestli je náhodou někdo neposlouchá, „tak trochu jsem poslouchala jeho rozhovor s Theem,“ přiznala. „Chtěla jsem se na něco zeptat, ale v pracovně už byl Theo. Odešla bych, ale zaslechla jsem matčino jméno,“ omluvně se zašklebila. „Takže mi to prostě nedalo a poslouchala jsem za dveřmi. Myslím, že jsem slyšela prakticky všechno, od začátku do konce. Řekl Theodorovi mnohem víc věcí, než v létě Chrisovi. Donutilo mě to si o něm poopravit názor. Ale Neve,“ pohlédla na něj prosebně. „Neříkej to nikomu, prosím. On by na mě byl naštvaný, kdyby to zjistil.“

„Nott?“

„Theodor. Nechci si to s ním nijak rozházet.“

„Co mezi vámi vůbec je, Cass? Myslím tím – má Michael důvod, aby na něj tolik žárlil?“

„Ne, nemá... On nikdy nedal najevo, že by ke mně něco cítil. Jsme kamarádi – aspoň doufám. I když bych chtěla, nevyznám se v něm. Chová se ke mně hezky a když potřebuju, pomůže mi. Ale víc... Přála bych si, abych do něj viděla. Pořád je pro mě jednou velkou záhadou. A pochybuji, že se to změní. Jediný lidé, kteří ho doopravdy znají, jsou Tracy a Blaise. A ti nic neřeknou.“

„Ani Zabini?“

„Nemysli si, že jsem se od něj nepokusila něco zjistit, když jsme byli spolu. Mlčí jak hrob. A Tracy zrovna tak,“ zamračila se.

Neville na ni chvíli zkoumavě hleděl a zjevně o něčem přemýšlel. Trvalo však několik dalších minut, než se rozhodl podělit se o svoji myšlenku. „Změnila ses, Cassidy. Když jsi sem přišla, bylas úplně jiná. Ale hrozně rychle jsi zapadla mezi nás v Nebelvíru. Málokdo by tě mohl nařknout z toho, že k nám do koleje nepatříš. Ale teď ses změnila znova. A nemyslím tím,“ začal rychle, když viděl, jak se nadechuje k protestu, „to po smrti tvých prarodičů, ani po tom, jak se zachovala Ginny, nic z toho. Tehdy jsi prostě truchlila. Ale co jste se udobřili s tvým bratrem.... Zdá se mi, že jsi vyrostla, přenesla ses přes všechnu tu kolejní nenávist. Podívej se na sebe. Bavíš se se mnou a s holkami ve třídě. Ve své podstatě nemáš s nikým z Nebelvíru žádný problém. A rozumíš si i s Havraspárskými – chodila jsi s Michaelem a předtím s Terrym. A přátelíš se s lidmi se Zmijozelu. Ať už s Theodorem, Tracy... Připadalas mi podobná jako Ginny, chováním a názory, ale ona by nikdy nerandila s nikým ze Zmijozelu. Rozhodně ne s Harperem nebo se Zabinim. A rozhodně by neprohlásila o Malfoyovi, že je ve svý podstatě hodný. Přišla jsi sem jako nezávislá holka z Krásnohůlek, změnila ses v zarytou členku Nebelvíru a nakonec je z tebe někdo, kdo pohlíží na lidi bez ohledu na kolejní příslušnost. Řekl bych, že jsi jedna z mála, která pochopila a dokázala udělat to, o čem zpíval Moudrý klobouk,“ usmál se.

„Nevile, já... já nemám slov.“

„Až bude válka pryč, lidi jako ty budou právě ti nejpotřebnější. Ti bez předsudků.“

„Tím pádem budeš mezi nimi,“ odvětila upřímně. „Ty a Lenka. Ani Ginny, ani Harry nebo kdokoli další by mi tohle nebyl schopný říct. Nelíbilo by se jim, že se bavím se Zmijozelem, i když to ze začátku vůbec nebyla moje iniciativa. Zlobili by se na mě. Ale ty ne.“

„Důležité je, že jsi tak spokojená. A pořád stojíš na správné straně, i když bydlíš v domě Smrtijeda,“ mrknul na ni a zasmál se. A Cassidy ho chtě nechtě musela napodobit. Koneckonců měl ve všem pravdu.

 

***

 

Christopher pomalu zamířil z pozemků zpět do hradu, stále ztracen ve svých myšlenkách. Vlekl se tak pomalým krokem, častokrát se zastavoval a na jednu chvíli se dokonce i posadil pod strom, jak moc se mu nechtělo pryč. Mezitím si stačil všimnout, že se Naomi odpojila od své skupinky a zamířila k Hagridovi, ke kterému stále chodila na hodiny. Byl rád, že to mezi nimi nakonec dopadlo takhle. Za posledních několik týdnů mu opravdu přirostla k srdci, hrozně mu svých chováním připomínala Tracy a snad právě proto se o ni začal zajímat. Uvědomil si však, že ji má rád spíš jako kamarádku než něco víc. Rozchod pro něj byl nevyhnutelný, ale hřálo ho vědomí, že ona je na tom stejně jako on a dokonce i navrhla, aby zůstali kamarády.

Ještě jednou se otočil a spatřil ji, jak o něčem vesele diskutuje s Hagridem. Kromě Pottera a jeho přátel neviděl nikoho, kdo by se k bradavickému učiteli Péče o kouzelné tvory choval tak přátelsky jako ona. Jeho úsměv se ještě víc rozšířil, když na břehu jezera spatřil Cassidy ve vřelém rozhovoru s Nevillem Longbottomem. Musel se ušklíbnout při vzpomínce na to, jak za ním necelou hodinu po večeři přilétla Tracy s vítězným šklebem na tváři. O rozchodu sestry a Michaela už věděl, ale ona byla první, kdo mu celou scénu převyprávěl a zacinkal mu pod nosem galeony, které vyhrál nad Malfoyem.

„Vidím, že to máš už za sebou,“ ozval se před ním najednou hlas.

„Koukám, že vás nakonec slunné počasí taky vytáhlo ven,“ poznamenal při pohledu na Tonyho a Dafné, kteří se před ním najednou objevili.

„Očividně,“ přikývla blondýnka. „Jak to vzala?“

„Dost dobře. Dokonce navrhla, abychom byli kamarádi.“

Dafné se vševědouce usmála, zřejmě o tom věděla víc, než si myslel. „Takže další zastávka bude u mé sestry?“ zeptala se ho přímo.

„Mám to v plánu.“

„Je na koleji, naposledy se snažila udělat úkol na přeměňování. Kdoví proč to nestihla o prázdninách,“ ušklíbla se. „Jo a být tebou, tak se vyhnu Tracy. Má nechutně dobrou náladu.“

„To je snad špatně?“

„Věř jí, Chrisi,“ zapojil se Anthony. „Viděl jsem ji a opravdu je lepší nepřijít jí pod ruku. Ale zatím se zaměřila jen na tvého bratra, kterého pronásleduje snad po celém hradě a něco do něj hučí. Když budeš mít štěstí, nenarazíš na ni. V opačném případě upřímnou soustrast.“

„Díky za varování,“ přikývl.

„Jo a Chrisi,“ otočila se Dafné ještě na odchodu. „Změnilo se nám heslo, to nové je Lidská zhouba.“

„Opravdu pozitivní,“ zakroutil nad tím hlavou a vydal se do hlubin hradu. Několik dlouhých minut mu trvalo, než dorazil ke zdi, která ukrývala vchod do Zmijozelu, ale nakonec tam přeci jen došel, i když se mu to zdálo jako celá věčnost. Trochu nervózně zamumlal heslo, které mu Dafné prozradila, a vešel dovnitř. Připadal si tak trochu divně, přeci jen tam obvykle chodil ve společnosti Tracy nebo někoho jiného. Sám na vlastní pěst tam šel asi potřetí a pořád z toho neměl dobrý pocit. Nepatřil tam a jistí jedinci mu to dávali pořád celkem hlasitě najevo. A ani tentokrát to nebylo jiné.

„Walkere,“ zavrčel Malfoy při pohledu na svého neoblíbeného spolužáka. „Tys tady opravdu chyběl.“

„Taky tě rád vidím, Malfoyi,“ ušklíbl se na něj Chris. Neušla mu totiž změna Dracova tónu. Od oslavy a svého následného pobytu u nich doma se k němu přeci jen začal chovat trochu slušněji.

„Asi se ani nemusím ptát, co tě sem přivádí,“ odvětil s pokřiveným úšklebkem blonďák a pohlédl do rohu místnosti, kde se nad stolem hrbily dvě dívky a zřejmě se snažily vypracovat zadanou úlohu.

„Máš pravdu, nemusíš,“ zašklebil se Christopher, nechal Malfoye svému osudu a zamířil přímo k Astorii a Julii, které stále ještě nezaregistrovaly jeho příchod. Nedivil se tomu, ve zmijozelské společenské místnosti bylo pomerně dost lidí, určitě víc než v tu dobu v Havraspáru. Ovšem dalo se očekávat, že Havraspárští si vypracují úlohy během prázdnin, zatímco zbylé koleje to zase nechají na poslední chvíli. Koneckonců i Malfoy na něčem pracoval, i když u něj Chris našel dostatečný důvod, proč je nestihl o prázdninách. Jestli měl po celou dobu nalezlou v domě tu smrtijedskou sebranku, nebylo se čemu divit.

„Astorie?“ přistoupil potichu k mladší dívce.

Oslovená překvapeně vzhlédla a bylo na ní vidět, že se už už chystá něco odseknout, ale na poslední chvíli se zarazila, když si uvědomila, kdo na ni mluví.

„Co tu děláš, Christophere?“ zeptala se, když si všimla, že tam je úplně sám.

„Chtěl bych s tebou mluvit.“

Krátce pohlédla na rozdělanou úlohu a pak zas na Chrise, než odpověděla. „Zrovna teď trochu nestíhám. Musím dokončit tohle pojednání pro McGonallku a pak ještě jedno na Formule.“

„Nezabere to víc než deset minut.“

„Ale já...“

„Prosím tě, běž,“ zavrčela na ni kamarádka, kterou očividně rušili. „Stejně ti nedá pokoj, očividně ti chce sdělit něco velmi důležitého,“ protáhla nepříjemně. „Ty se budeš deset minut vymlouvat a nakonec stejně svolíš. Ale pokud možno běžte někam jinam,“ mávla na ně rukou a začala se zase věnovat své práci.

Chris tmavovlásku překvapeně zíral. Když s ní mluvil naposled, zdála se mu docela milá. Právě nyní se ale zase chovala jako ona nesnesitelná Julie Rowleová, kterou měl tu čest poznat na začátku roku. Trochu s obavami pohlédl na Astorii, která už se mezitím stačila postavit, a přemítal, jestli to vlastně byl dobrý nápad. Co když se k němu jen na oslavě chovala mile a hezky a nyní se zase vrátí zpět ke svému nepříjemnému já? Ulevilo se mu, když spatřil na její tváři lehký úsměv a protočila nad kamarádčiným chováním oči. Beze slova pak zamířila ven z místnosti a Christopher ji o vteřinu později napodobil.

„Julie je lehce nervózní,“ vysvětlila její chování. „Neudělala o prázdninách ani jeden z úkolů a teď to prostě nestíhá.“

„Tomu říkáš lehce nervózní?“

„Tak trochu víc, ale bývá to i horší,“ pokrčila rameny. „Co potřebuješ, Chrisi? Mám toho vážně hodně.“

„Chci s tebou mluvit.“

„Možná tě to překvapí, ale to už jsem si stačila domyslet.“

„Mám dojem, že jsme nedokončili jeden rozhovor.“

„Ano, to nedokončili. Z určitého důvodu.“

„A když ti řeknu, že jsem to vyřešil?“

Astorie na něj chvíli tiše hleděla a zpracovávala jeho odpověď. „Chceš mi tím říct, že ses rozešel s Naomi?“

„Tak nějak.“

„Neděláš si ze mě srandu?“

„Takhle zvrácenej smysl pro humor opravdu nemám,“ zamračil se na ni. „Myslel jsem, že bysme to mohli zkusit.“

„Myslíš nás dva?“ ujistila se dívka, že se nepřeslechla.

„Samozřejmě, Astorie. Oba víme, že ten pátek pro nás něco znamenal, ne? Dala jsi docela jasně najevo, že ke mně něco cítíš. A asi ti došlo, že přes to všechno mi nejsi lhostejná. Strávil jsem dost času přemýšlením nad tím, co vlastně chci, a došel jsem k názoru, že bych chtěl aspoň zkusil být s tebou. Neříkám, že to bude fungovat, ale...“

„Za pokus to stojí,“ dořekla za něj. Její lehce odmítavý postoj, který na začátku zaujala, najednou zmizel. „Ty jsi ochotný kvůli mně nechat být Naomi, která tě má ráda, na poměry naší koleje je až trochu moc slušná a hodná a...“

„To už jsem ve skutečnosti udělal. Promluvili jsme si a došli jsme k závěru, že na tom budeme líp jako kamarádi. Naomi je fajn holka, je milá a hodná a všechno, ale to je asi tak všechno. Nic mě k ní netáhne, nic víc mezi námi není.“

„A my dva?“

„Musíš se na to ptát? Koneckonců jsi to byla ty, kdo za mnou přišel. Bylas to ty, kdo mě políbil. A já ten, kdo váhal. Teď neváhám. Jen chci tvoji odpověď.“

„Překvapil jsi mě,“ přiznala. „Nečekala jsem to.“

„A vadí ti to?“ zapochyboval najednou.

„Ani v nejmenším,“ objevil se jí najednou na tváři úsměv a Christopher si uvědomil, že takovýhle u ní ještě neviděl. Ne šťastný a upřímný. Tak jako tak mu tato odpověď stačila k tomu, aby překonal těch několik kroků mezi nimi a přitáhl si blondýnku k sobě, aby ji mohl políbit. „Myslím, že ty úlohy asi nedokončím,“ hlesla, když mu po chvíli pohlédla do očí.

„Pak ti s nimi pomůžu,“ slíbil jí a znovu se k ní sklonil.

<< 48. kapitola <<                                        >> 50. kapitola >>

12.11.2011 19:56:25
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one