My world of fantasy...

48. kapitola PČ - Velikonoční události

Vkládám až dneska, včera jsem bohužel byla natolik vytížená, že jsem se vrátila až ve dvě v noci. :) Takže proto to zpoždění.

***

Theodor s Tracy se znuděně povalovali na pohovkách v obývací místnosti a užívali si nedělní odpoledne. Zbýval jim jediný den do konce velikonočních prázdnin, ale ani jeden z nich už neměl chuť ho naplňovat nějakou akcí nebo zábavou. Místo toho se rozhodli využít klidu a ticha, které jim nabízelo Nottovo sídlo.

„Nakonec to nebyla tak špatná oslava, co myslíš, Theo?“ zeptala se zničehonic Tracy, která už půlhodinu bez pohnutí ležela a zírala do stropu. Večírek z pátku na sobotu, sobotní úklid a nedělní dopoledne ve společnosti vlastní rodiny ji zmohlo natolik, že nebyla ochotná se jakkoliv pohnout. „Čekala jsem to mnohem horší, když jsem viděla tu společnost, co se tam sešla.“

„Věděl bych o pár věcech, které by se daly vylepšit,“ zamumlal Theodor. „Příště Christopherovi sám zkontroluju seznam hostů. Pozvat si sem takovou sebranku…“

„Jsi zaujatý. Nebyli tak špatní.“

„Mluv za sebe, mě to rameno bolí ještě teď,“ zavrčel na ni.

„Ach, Corner,“ ušklíbla se černovláska při vzpomínce na roztržku mezi ním a Theodorem. „Uznávám, že pozvat tohohle blba byla chyba. Ale můžeš si za to sám. Kdybys jen trochu přemýšlel, mohlo tě napadnout, že se mu nebudeš líbit v Cassidině společnosti. Aspoň se příště vyvaruješ zbytečných chyb,“ pousmála se sama pro sebe.

Theo na ni tázavě pohlédl, velmi dobře zachytil ten zvláštní podtón. Nakonec se ale rozhodl, že pro vlastní dobro bude mlčet. Taky by se mohl dozvědět něco, co by mu nebylo po chuti.

„Ale jinak to bylo povedený, ne? Řekla bych, že většina byla spokojená. Někteří jedinci odcházeli dobře najezení,“ udělala narážku na Crabbea, Goyla a Millicent, „jiní si příjemně užili oslavu, no a ten zbytek…“

„Neřekl bych, že Draco s Blaisem odcházeli právě v nejlepší náladě,“ navázal na ni plynule Theodor. „Musím ale uznat, že to odpoledne vážně nemělo chybu,“ objevil se mu na tváři pobavený výraz, když si vzpomněl na to, jak se jeho otec vrátil dřív, než se stihli všichni probudit po probdělé noci.

 

„Můžeš mi vysvětlit, co jste to tu včera vyváděli, Theodore?“ zavrčel Anthony Nott, když kolem páté hodiny dorazil domů a spatřil tu nehoráznou pohromu. Všude po sále se povalovaly prázdné lahve od alkoholu, podlaha byla pokryta všemožným bordelem – od rozbitých sklenic až po jídlo a rozlité pití – a dokonce i několik kusů nábytku vzalo za své.

„No, popravdě řečeno ani ne,“ pokrčil Theo rameny a tázavě pohlédl na Tracy, která stála vedle něj a překvapeně si prohlížela zdevastovanou místnost. Od určité hodiny měl parádní okno a ani za boha si nemohl vzpomenout, co tam dělali.

„Myslím, že se kolem čtvrtý vrátil Corner,“ zamumlala černovláska potichu.

„Corner?“ otočil se na ni Anthony.

„Michael Corner, přítel Cassidy a Christopherův spolužák z Havraspáru,“ uvedla to na pravou míru a zamračila se. „Nepadli si s Theodorem zrovna do noty a myslím, že se tak trochu porvali. Ale jistá si tím nejsem.“

„Myslel jsem, že už jste dospělí,“ povzdechl si Nott a zavřel dveře do sálu, aby se na tu spoušť nemusel dívat. „Kde je Christopher?“

„V pokoji a odmítá odtamtud vylézt,“ informoval ho jeho syn. „Tak trochu…“ pohlédl tázavě na Tracy, než pokračoval, „si včera něco začal s Astorií a teď sedí nahoře a nadává sám sobě, jaká to byla chyba a tak. Myslím, že má špatný svědomí kvůli tý svý Naomi.“

Na Anthonyho tváři se objevil naprosto rezignující výraz. Pravděpodobně čekal od svých synů něco víc. „Doufám, že aspoň ty ses zachovala jako dospělá a správně vychovaná slečna,“ otočil se na svou neteř, která byla jeho jedinou nadějí, že jeho rodina zas nespadla až na společenské dno.

„Neboj se, strýčku, já jsem si to naopak velmi dobře užila, nic jsem nezničila a nemám ani výčitky svědomí,“ usmála se na něj Tracy. „A můžeš být klidný dokonce i ohledně Cassidy, protože ta dokonce zachraňovala situaci tady ohledně Thea. Byla to ona, kdo vyhodil svého naprosto opilého přítele pryč se slovy, aby se už nevracel.“

„Alespoň něco,“ vydechl Nott. „Vaši hosté už doufám všichni odešli.“

„No, tak nějak…“ odvětil opatrně Theodor.

„Theodore?!“

„Mám dojem, že Draco a Blaise jsou ještě tady. A stejně tak i Kristin a ti Chrisovi kamarádi z Francie,“ dodal rychle. „ A asi i Julie Rowleová.“

„Máš dojem?“ probodl ho pohledem otec.

„Znáš Draca a Blaise. A ten Lucas je to samý v bledě modrým,“ dodal napjatým hlasem a s obavami pozoroval svého otce. Až nyní mu došlo, že  není ohledně těchto věcí zrovna benevolentní. Nebyl to ani rok, co dostal šílené kázání o tom, že jejich dům není žádný bordel.

 Anthony svého syna počastoval velmi nespokojeným výrazem a v dalším okamžiku rázně vyrazil do horního patra. Theo s Tracy si vyměnili jediný ustrašený pohled a urychleně ho následovali. Podařilo se jim ho dohnat přesně v okamžiku, kdy rozrazil dveře prvního hostitelského pokoje a vkráčel dovnitř. Dvojice raději zůstala stát na chodbě a potichu poslouchala Nottův výstup. Ani ne o minutu později se ze dveří vyřítil polonahý Blaise, který počastoval svého přítele jediným zděšeným výrazem a rychlostí blesku vypadl z domu.

Tato scéna se ještě dvakrát zopakovala, když Anthony vtrhl do pokoje, odkud vylétl ven Draco v podobném stavu jako jeho kamarád před chvílí, a ani ne o dvě minuty později z dalšího Julie Rowleová.

 

„Myslím, že se tu Draco s Blaisem hodně dlouhou dobu neobjeví,“ ušklíbla se Tracy, která se tím výstupem bavila po celý zbytek dne a neskutečně se těšila na to, až se zas vrátí do školy a dá to těm dvěma pořádně sežrat. „Docela mě překvapilo, že se tu ti Chrisovi kamarádi rozhodli zůstat. Já bych se po tom výstupu okamžitě sebrala a zmizela domů,“ dodala. „I když na druhou stranu jsem ráda, že tu ty holky zůstaly. Aspoň jsem se dozvěděla dost podrobností na ty dva. Abys věděl, ta Dominique není až tak špatná. Je velmi sdílná.“

„Neřekl bych, že bych potřeboval něco vědět o Blaisově milostném životě,“ zakabonil se Theodor. „Už i tak mi toho říká víc, než je zdrávo.“

„No, ale kolikrát se ti povede to slyšet i z druhý strany?“ mrkla na něj. „Bradavické holky ti pro jistotu neřeknou ani popel, ale ona… Zřejmě jí Blaise nestačil pořádně pohrozit, i když pochybuju o tom, že by to na ni mělo nějaký účinek. Ale překvapilo mě, že Draco šel dobrovolně s tou Kristin,“ změnila plynule téma. „Samozřejmě je docela hezká a tak, ale…“

„Víš, že Draco nemá…“

„Mluvím O Luciusovi, Theo. Kdyby se to dozvěděl, nebyl by z toho zrovna dvakrát nadšený. A Draco by to pěkně schytal. Pamatuješ na minule, ne?“

„Nedozví se to. Nemá od koho. A víš, že otec není z těch, kteří by to Luciusovi běželi hned říct. Samozřejmě by ho tím mohl pořádně vytočit, ale ví, že Draco je můj kamarád, neudělal by mu to. Popravdě si myslím, že to, co včera předvedl, mu bohatě stačilo.“

Tracy zamyšleně přikývla. „Příště se musíme probudit dřív, Theo. A ne těsně před tím, než se tvůj otec vrátí. Tenhle úklid už si vážně nechci zopakovat,“ otřásla se, když si vzpomněla, jak jim Anthony Nott sebral hůlky, zakázal skřítkům jim pomáhat a poslal je uklidit všechen nepořádek, který způsobili. Celý dům museli zvládnout ve třech, protože Christopher se krátce po příchodu otce někam vypařil a jejich trojčlenná návštěva – Kristin, Lucas a Dominique – se velmi rychle vypařili na prohlídku Příčné ulice, aby se vyhnuli společnosti pána domu. Jen Cassidy měla tolik slušnosti, aby jim přišla sama od sebe nabídnout pomoc.

 

***

 

„Christophere, okamžitě otevři ty dveře,“ snažila se Cassidy dostat do bratrova pokoje, kam se přede všema zamkl a odmítl jakkoliv komunikovat.

„Dej mi pokoj, Cassidy,“ ozvalo se po chvíli v odpověď.

„Vážně hodláš strávit celý den zavřený v pokoji?“ povzdechla si hnědovláska. „Měl bys přijít aspoň na večeři, víš, že ti otec nenechá nic donést.“ Nebylo to poprvé, co se pokusila dostat Chrise ven a donutit ho mluvit s ní. Když se jí ani po dalších několika minutách nepovedlo dostat z něj žádnou rozumnou odpověď, vzdala to a zamířila do spodní části domu. Pomalu už se blížil večer a ona se rozhodla najít alespoň Tracy nebo Theodora, které celý den neviděla. Věděla, že ráno odešli k Davisovým, ale měla za to, že se chtěli po obědě vrátit. Nakonec ty dva našla zalezlé v obývacím pokoji, kde stále lenošili a nevypadali, že by se chystali k nějaké jiné akci.

„Kde máš Chrise?“ oslovila ji Tracy, která pootočila hlavu, aby se podívala, kdo jim přibyl do společnosti.

„Nahoře v pokoji. Pořád s tím není rozumná řeč,“ povzdechla si a zhroutila se do křesla u krbu.

„A zbytek je kde?“ zajímalo spíše Theodora.

„Už odešli.“

„Myslel jsem, že tu mají zůstat do zítřka,“ ušklíbl se černovlasý mladík a ani trochu se nesnažil zakrýt fakt, jak moc se mu ulevilo, že se této nechtěné návštěvy zbavil.

 „Došla jsem k názoru, že bude lepší, když odejdou,“ pokrčila hnědovláska rameny. „Způsobovali tu víc škody než užitku. A popravdě řečeno jsem jich už začínala mít plný zuby.“

 „I Dominique, jo?“ rýpl si do ní Theodor.

„Hlavně jí. Už ji nikdy nechci vidět ve společnosti Blaise. Víš o tom, že se sem ten idiot ráno znovu vplížil a na celý dopoledne ji někam odtáhl?“ zamračila se na něj Cassidy.

Theo s Tracy na ni zaraženě hleděli. Žili v přesvědčení, že když Anthony Blaise den předtím ráno vyrazil, že sem opravdu už jen tak nepáchne. V čemž se oba dva očividně mýlili. A protože skoro celý den strávili u Davisových, neměli o podobných věcech ani potuchy.

„Je normální?“ vzpamatoval se jako první Theodor. „Kdyby ho tu otec nachytal…“

„Samozřejmě, že není normální. Ale u Dom jsem si myslela, že má dost rozumu na to, aby nepokračovala v tom, co v pátek začala. Ale ne, ona si s ním klidně odejde a celý den se ani neozve. Mohla jsem se zbláznit, když jsem nevěděla, kde je. To, že byla s ním, mi totiž řekla až potom, co se uráčila vrátit. Asi před hodinou jsem je všechny poslala pryč a uklidila po nich pokoje.“

„Dík, jsem rád, že to nemusím dělat já.“

„To není za co. Koneckonců to byla Chrisova a moje návštěva, ne vaše,“ pokrčila rameny a pohlédla do krbu, kde vesele plápolal oheň. Přestože již byl duben, stále byla dost zima na to, aby se muselo topit.

„Jak dlouho myslíš, že bude takhle zavřenej?“ nadhodila Tracy.

„Dokud sám sebe nepřesvědčí, že to opravdu byla chyba a že je to něco, na co musí zapomenout a úplně to pustit z hlavy,“ odpověděla okamžitě Cassidy. „I když si nemyslím, že se mu to povede. Tentokrát je to jiný než normálně. Vždycky se po takovémhle úletu oklepal během pár hodin a choval se, že se nic nestalo. Tohle ho nějak moc sebralo. Dokonce i Lucase od sebe vyhodil, a to nikdy předtím neudělal, vždycky si s ním o tom promluvil a bylo to v pohodě.“

„Myslíš, že v tom může být něco víc?“

„Jako že se mu Astorie líbí?“ podivil se Theodor.

„Řekla bych, že mu není lhostejná,“ přikývla Cass. „Sice se k sobě chovali jako dva úhlavní nepřátelé, ale jak jsme včera viděli, není to tak horký. Koneckonců… Astorie na sebe neustále strhávala jeho pozornost. Možná, že ho ze začátku vážně nemusela, ale řekla bych, že za ten čtvrt rok poznala, že není tak špatný, jak si myslela. A jestli se vzdala myšlenky na to, že by mohla být s Dracem… Chris je logická volba. Je hezký, umí být i vtipný, milý, pozorný a šarmantní. A v neposlední řadě pochází z dobré rodiny. Byla by blázen, kdyby si toho nevšimla.“

„Včera toho oba hodně vypili.“

„Jenže pak by bylo logické, kdyby se spíš navzájem zabili, nemyslíš? Kdyby v tom byla jen nenávist. A oni místo toho spolu tancovali, bavili se a dokonce i víc. Všichni víme, že ta půlhodina na tom balkóně nebyla tak nevinná, jak se nám snažili namluvit. Měli by si spolu o tom promluvit,“ pokrčila Cassidy rameny. „My to za ně určitě nevymyslíme.“

„Chudák Naomi. Zrovna to mezi nimi začalo vypadat tak pěkně,“ povzdechla si Tracy, když si vzpomněla na Chrisovu přítelkyni.

Cassidy s ní smutně souhlasila, poslední dobou si stačila Naomi oblíbit. Snad právě proto se v místnosti rozproudila debata o tom, co by měl a neměl Christopher udělat dál. A přestože všem přítomným bylo jasné, že dotyčný se jejich radami a nápady asi zrovna řídit nebude, dál rozvíjeli své teorie o tom, jak to může a nemusí dopadnout.

K večeru, kolem šesté hodiny, kdy vyčerpali veškeré téma týkající se Christophera a kdy už se pomalu začali chystat k odchodu na večeři, najednou zaslechli známé šumění v krbu. Instinktivně se tam okamžitě stočili pohled a sledovali zelené plameny, zatímco přemýšleli nad tím, kdo k nim v takovouto hodinu leze. Než ale stačili dojít k jakémukoliv závěru, z krbu vykročil Draco Malfoy s neidentifikovatelným výrazem na tváři.

 „Co tu děláš, Draco?“ podivila se Tracy.

„Jestli by ti to nevadilo, chvíli bych tu zůstal, Theo,“ pohlédl blonďák na svého kamaráda a několika kroky překonal vzdálenost, která ho dělila od křesla, do kterého se vzápětí svalil. „U nás je boží dopuštění.“

„Co se stalo?“ zajímala se hned Trac a upřela na něj starostlivý pohled.

Malfoy už už otevíral ústa, aby jim odpověděl, když se najednou otevřely dveře a dovnitř vešel Christopher se zamyšleným pohledem na tváři. Pravděpodobně si vzal k srci sestřinu radu ohledně večeře a konečně se odhodlal vylézt ze svého doupěte. Když zahlédl jejich návštěvníka, lehce se zamračil, ale jinak nedal najevo, že by mu dotyčný nějak vadil. Místo toho se jen posadil na pohovku vedle Tracy a nepřítomným pohledem zíral z okna. Draco při pohledu na něj nadzvedl obočí a pohledem se dožadoval vysvětlení, ale dostalo se mu jen pokrčení ramen od Tracy a protočení očí od Theodora. Cassidy na něj ani nereagovala a místo toho sledovala bratra starostlivým pohledem.

„Tak povídej, Draco,“ vyzval nakonec přítele Theodor, kterému začalo nastalé ticho vadit. „Co se u vás děje?“

Blonďák na okamžik zaváhal, snad kvůli přítomnosti sourozenců Walkerových, ale nakonec se přeci jen dal do vysvětlování. „Myslím, že touhle dobou už je u nás Pán zla. A ne se zrovna dobrou náladou,“ hlesl potichu.

Theodor s Tracy si vyměnili ustarané pohledy. Oba moc dobře věděli, co se v poslední době u Malfoyů děje. Draca však překvapilo, že i Cassidy na něj hledí s lítostí v očích. Jen Christopher byl stále duchem mimo a ani nevnímal, co se kolem něj děje. Byl ztracen ve svých myšlenkách.

„Má to nějaký zvláštní důvod?“ zeptala se jako první Tracy.

„Zase u nás byli lapkové,“ zamručel.

„Koho přitáhli tentokrát?“

„Tomu byste neuvěřili.“

„Tak nás nenapínej, Draco…“ začala Tracy, ale když spatřila jeho výraz, zmlkla. „Je to tak vážný? Že kvůli tomu dorazil i Pán zla?“

Na několik dlouhých vteřin nastalo v místnosti ticho, během kterého Draco jen hleděl do koberce a připravoval si svou odpověď. Zbylá trojice si mezitím vyměnila znepokojivé pohledy. Na Cassině obličeji se dokonce objevil ustrašený výraz. Pokud někoho přivlekli, bylo možné, že to bude někdo, koho by mohla znát.

„Draco?“

„Přitáhli Pottera, Weasleyho a Grangerovou.“

Přesně v tom momentě zvedl Chris hlavu a šokovaně se na blonďatého mladíka zahleděl. A nebyl sám. Cassidy na něj nevěřícně zírala a ve tváři se jí jasně zračily obavy o všechny tři jmenované. Také to nakonec byla ona, kdo jako první položil další otázku. „Jak se jim to povedlo?“

„Jeden z nich vyslovil jeho jméno,“ pokrčil Malfoy rameny. „Takže je hned na to našli a přivlekli k nám. Šedohřbet byl z toho úlovku vysloveně nadšený. A stejně tak otec a teta Bella. Div že se nezabili kvůli tomu, kdo z nich Pána zla zavolá,“ odfrkl si. „Jako by ho mít v domě bylo nějakou výhrou.“

„Otec tam nebyl?“ zajímal se Theo.

„Neviděl jsem ho tam.“

„Co se dělo dál?“ naléhala Tracy.

„Přivlekli je do místnosti a chtěli po mně, abych je identifikoval. Nebyli si totiž úplně jistí, že jsou to oni. Teda u Weasleyho asi jo, ale Grangerová není zas tak známá. A co se týče Pottera,“ uchechtl se najednou. „Mám dojem, že ho někdo z nich zasáhl žihadlovým kouzlem, takže byl lehce k nepoznání. Tipl bych to na práci Grangerový, inteligentní je na to dost. Koneckonců si nemyslím, že by to byla ona, kdo by vyslovil jméno Pána zla. To spíš Potter a nebo Weasley.“

„Jo, to je pravděpodobný,“ souhlasil s ním Theo. „Říkal jsi ale, že Pán zla bude naštvaný,“ nadhodil.

„To je slabý slovo, Theo. Bude šílený vzteky. Když mě přikázali, abych je identifikoval, lhal jsem jim,“ přiznal. „Všechny tři jsem je hned poznal, i Pottera, ale nepřišlo mi správný je prásknout. Mám plný zuby toho, jak se nám někdo v domě pořád promenáduje. A nemám v úmyslu se ohýbat před někým jako je Pán zla. Jestli je Potter jedinou nadějí na to, že by mohl být poražen, nevzal bych si dobrovolně na triko to, že tuhle jedinou spásu pošlu na smrt.“

Po tomto prohlášení se na Cassidině tváři objevil překvapený výraz. Nečekala takovéto prohlášení od někoho, jako byl Draco. Sice si o něm nemyslela, že by byl schopný někoho zabít, ale měla za to, že sdílí ideologii svého otce. Malfoy si toho musel všimnout, protože se na ni vzápětí zamračil a ona neudělala nic jiného, než provinile sklopila oči. Odsoudila ho příliš rychle.

„Matka a Belatrix stejně Grangerovou nakonec poznaly. Bella nechala ty ostatní odtáhnut do sklepení a ji si tam nechala. Nemyslel jsem, že to někdy řeknu, ale vážně mi tý holky bylo líto. Jednou jsem skončil na konci Bellina Cruciatu a je to fakt šílený. A ona si to vytrpěla hned několikrát. Je silnější, než jsem si myslel, když po tom všem zůstala při vědomí.“

V ten okamžik se Dracovy oči setkaly s Christopherovými. I když to Walker nedával najevo, po celou dobu Malfoye poslouchal a když slyšel, co se dělo Hermioně, zlostně zaťal ruce v pěst a zatnul zuby. I když se rozhádali, stejně ji považoval za svou kamarádku a věřil v to, že budou mít možnost si to všechno jednou vyříkat. A slyšet, jak jí někdo takhle bezohledně ubližuje, mu zrovna dvakrát dobře nedělalo.

„Je v pořádku?“ zeptal se Chris tichým hlasem.

„Předpokládám. Těm třem se totiž podařilo utéct. A nejen jim. Vzali s sebou i zbylé zajatce, které měl otec ve sklepení. Ollivandera, Deana Thomase, nějakého skřeta a tu praštěnou Láskorádovou.“

„Lenku? Lenka utekla?“ pohlédla na Draca rozzářeně Cassidy.

„Jak jsem řekl, všichni vzali roha. Nějak se tam objevil náš starý domácí skřítek a pomohl jim k útěku. Zdemolovali nám přitom polovinu místnosti, ale jsou pryč. Matka, otec i Bella zuří, tak jsem se radši sebral a odešel. Po tom, co jsem si teda nechal vyléčit všechna zranění,“ dodal hořce. „Jo a přišel jsem o hůlku, Potter mi ji sebral. Zdá se, že tu svoji totiž u sebe vůbec neměl. Každopádně jsem odtamtud odešel dřív, než se tam stihl objevit Pán zla. Opravdu to nepotřebuji schytat.“

„Klidně tu do zítřka zůstaň, Draco, a pak se s námi vrať do školy.“ nabídl mu Theodor. „Pokoje už jsou stejně všechny volné, naši hosti už odešli,“ věnoval Cassidy úšklebek.

„Dík, Theo,“ zvedl se a zamířil ke dveřím. „Po tom všem bych potřeboval pořádnou sprchu.“

„To chápu,“ ušklíbl se Nott, zavolal si jednoho ze skřítků a nechal pro kamaráda připravit pokoj. Draco mu už jen pokynul hlavou a opustil místnost.

Zbylí obyvatelé domu na sebe pohlédli a uvažovali o tom všem, co jim Malfoy řekl. Tracy s Theodorem začali o něčem potichu debatovat, zatímco Chris se opět pohroužil do sebe a přemýšlel. Pouze Cassidy se zvedla a rychlým krokem vyšla ze dveří. Bez přemýšlení vyběhla schody a ještě se jí podařilo zahlédnout Draca, který právě došel k pokoji pro hosty.

„Draco,“ zavolala na něj zvučným hlasem.

S překvapeným výrazem se na ni otočil a pozoroval, jak se k němu rychle přibližuje. Zaskočila ho jak tím, že se za ním vydala, tak i tím, že ho oslovila křestním jménem. Pamatoval si, že jí to na oslavě nabízel, ale nečekal, že to bude mít nějaké delší trvání. Byl si jistý tím, že se zas vrátí k oslovování příjmením. Přinejmenším on sám to měl v plánu.

„Co potřebuješ, Walkerová?“

„Děkuji ti. Žes je neprozradil,“ pohlédla mu do očí a pousmála se. „A i za to, cos dole řekl.“

„Nemyslím si, že tu za co děkovat,“ odsekl.

„Jsou to moji přátelé, to víš. A kdo ví, třebas jim dneska zachránil život. Jim všem,“ vysvětlila svoje myšlenkové pochody. „Kdybys prozradil Harryho, mohlo to dopadnout úplně jinak. Belatrix by si nechala v místnosti jeho a kdo ví, jak by to dopadlo.“

„Myslím, že moc fantazíruješ. A když mě omluvíš…“

„Jen jsem ti za to chtěla poděkovat. A i za to, žes mi dneska dokázal, že jsi jiný, než jsem si myslela. Takže děkuji,“ usmála se na něj a k jeho překvapení ho lehce objala a rychle políbila na tvář, než se zas otočila a zmizela mu na schodišti.

Malfoy za ní zaraženě hleděl ještě pár vteřin potom, co mu zmizela z dohledu, a teprve tehdy si uvědomil, že Cassidy nebyla jediná, kdo se za ním vydal. Theodor totiž opustil místnost jen pár vteřin po ní a byl tak svědkem celé děkovací scény. Nyní přistoupil k Malfoyovi a na tváři se mu objevil pobavený úšklebek, když spatřil jeho výraz.

„Koukám, že tě pořádně vyvedla z míry,“ poznamenal.

„Tebe snad ne?“

„Ani ne. Když se za tebou vyřítila, čekal jsem něco takového. Jak je to dlouho, Draco, co ti někdo za něco poděkoval a ještě k tomu tě objal? Tak spontánně jako ona?“

„Proč se ptáš, když na to stejně znáš odpověď?“

„Nemohl jsem si pomoct.“

„Je zvláštní. Nikdo jiný by mi za takovou blbost neběžel poděkovat.“

„Ti tři pro ni znamenají hodně. A Láskorádová ještě víc. Zřejmě si myslí, že nejsi tak hrozný, abys byl zatracen. Zvláštní, na někoho z Nebelvíru.“

„Jako bys nebyl to samý, Theodore.“

„Jenže mě má ráda,“ pokrčil rameny. „Přece jen jsem Christopherův bratr, ne?“

„A co ty, Theo?“ zeptal se Malfoy na otázku, která ho před dvěma dny na oslavě napadla. „Jak ji bereš? Začínám totiž pochybovat o tom, že je to pro tebe jen bratrova sestra, jak celou dobu tvrdíš. Na to ji až moc bráníš a staráš se o ni.“

„Být tebou, tak už nic neříkám, Draco. Pokud teda chceš mít kde spát.“

„Fajn, nechám si to na jindy,“ objevil se na Malfoyově tváři vševědoucí úšklebek. V další chvíli už se otočil a konečně zapadl do pokoje, aby si mohl dát tolik vytouženou sprchu.

<< 47. kapitola <<                                                        >> 49. kapitola >>

30.10.2011 13:33:18
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one