My world of fantasy...

47. kapitola PČ - Trojitá oslava

Extrémně dlouhá kapitola, zatím určitě jedna z nejdelších, pokud vůbec ne úplně nejdelší (i když jedna z následujících ji určitě ještě trumfne). Každopádně si ji užijte, Abi - máš tam slibované lidi v jedné místnosti. A protože mám dneska svátek, chtěla bych komentáře :D
K.
(btw. jsem líná to po sobě znovu přečíst, takže na případné nesmysly a překlepy upozorněte, ok? díky)
***

Páteční ráno celé se celá rodina sešla u snídaně, která jako prakticky všechny snídaně v tomto domě probíhala v téměř naprostém tichu. Každý si hleděl jen sám sebe a svého jídla. Anthony Nott se zaobíral Denním věštcem, který brzy k ránu přinesla sova, Christopher se znuděně vrtal v jídle, Cassidy zamyšleně hleděla z okna a Theodor jen seděl na židli a pozoroval ostatní přítomné. Nejvíce pozornosti však věnoval svému otci, který si toho po chvíli všiml, odložil noviny a pohlédl na syna.

„Tak co máš na srdci, Theodore?“ povzdechl si. Už předem věděl, o čem ten rozhovor bude, ale stále tak trochu doufal v to, že na to Theodor zapomněl nebo ho s tím bude otravovat jindy.

„Já jen, jestli počítáš s tím dnešním večerem,“ prohodil mladík zlehka.

„Vím o tom.“

„Takže s tím nemáš žádný problém?“ ujišťoval se.

„I kdybych měl, asi bych s tím moc nezmohl, nemyslíš si? Máte to nějak připravený, vymyšlený?“ přejel pohledem z jednoho svého syna na druhého.

„Víceméně,“ odvětil Theodor s pokrčením ramen. „Ještě potřebuji doladit pár detailů, ale za chvíli má přijít Tracy, aby nám s tím pomohla.“

„Kolik máte pozvaných lidí?“

„I námi by nás mělo být kolem dvaceti,“ informoval ho Christopher.

Ze začátku nesouhlasil s bratrovým návrhem, aby oslavili narozeniny spolu a navíc ještě s Tracy, ale když se nad tím víc zamyslel, usoudil, že v tomhle má Theodor pravdu, nebyl to tak špatný nápad. Rozhodně to znělo líp, než společná oslava s Tracy ve zmijozelské společenské místnosti. V domě měli mnohem větší svobodu a navíc měli přehled o tom, kdo všechno tam bude. Sice nesouhlasil s některými jedinci, které měl v úmyslu pozvat Theo, ale nakonec se s ním o tom přestal hádat a zaměřil se spíš na to, koho pozve on. U některých měl jasno hned od začátku, nad určitými jmény váhal a byli i tací, s nimiž si vůbec nevěděl rady. Nyní již však bylo všechno zařízeno, zbývalo jen připravit oslavu a počkat, až hosté dorazí.

„Nepřeháníte to trochu?“ zamračil se Nott starší.

„No na mě nekoukej,“ ohradil se okamžitě Theodor. „Dobrá polovina hostů padá na Chrise, já a Tracy jsme byli skromní.“

„Jestli to náhodou nebude tím, že máte většinu kamarádů společnou,“ zamumlala Cassidy, zatímco prolistovávala nějaký časopis, který jí před malým okamžikem přišel. „Za jak dlouho dorazí Tracy?“ zajímala se.

„Říkala, že v devět tu bude. Což je za půl hodiny,“ informoval ji Theo. „Vážně ti nevadí, když jí s tím pomůžeš?“

„Ne, naopak. Stejně nemám co na práci,“ opáčila dívka.

„Budeš to mít na starosti, Theodore,“ ozval se opět Anthony. „Nechám vám pro dnešek dům a přespím jinde, ale pokud se cokoliv stane, padá to na tvoji hlavu, jasný?“ probodl syna pohledem. A když zaslechl pobavené zachichotání z druhé strany, otočil se i na svého druhého syna. „A to samé platí i pro tebe, Chrisi. Jsou to vaši hosté, tak za ně ponesete plnou odpovědnost. A než se vrátím, uvedete dům do původního stavu, rozumíte?“

„Samozřejmě,“ přikývl zamračeně Chris. Vidina, že by to padla jen na Theodora, se mu líbila daleko víc, než že za to bude odpovědný i on sám.

„A v kolik se vrátíš?“ zeptal se ještě Theo s úšklebkem.

„Raději po obědě. Možná až na večeři,“ opravil se okamžitě. „Nerad bych viděl svůj dům jako hromadu trosek.“

„To se nestane, neboj,“ ujišťoval ho Theo.

„Právě že se bojím. Znám tebe a tvé kamarády. Popravdě doteď nemůžu uvěřit, jak se ti podařilo mě přemluvit, abych sem zase pustil Blaise. Ale ještě větší starost mi dělá Chris. Protože jeho přátele neznám vůbec.“

„Můžu tě ujistit, že Zabinimu se nic nevyrovná,“ vyhrkl rychle Christopher.

„No já ti nevím, bráško. Docela bych řekla, že Lucas mu bude silně konkurovat,“ zašklebila se na něj Cassidy pobaveně.

Po tomto prohlášení si Nott jen unaveně povzdechl a znovu začal věnovat svou pozornost novinám. Krátce na to se zvedl a vydal se na pracovní pochůzky, které si na ten den naplánoval. Trojice studentů zůstala ještě chvíli v jídelně, ale když se v hale objevila Tracy, Cassidy se zvedla, aby jí šla pomoct s přípravami na večírek. Theodor s Christopherem tak v místnosti osaměli, ale ani jeden se neměl k tomu, aby něco řekl nebo následoval příkladu ostatních a odešel pryč. Nakonec to byl Theo, který se sebral jako první a vydal se za vlastní prací. Chris tak osaměl a měl čas přemýšlet nad tím, co ho čekalo. Proti své vlastní vůli se začínal těšit na nadcházející událost a lidi, které měl pozvaný. Většina z nich byli jen spolužáci, ale některé z nich neviděl už celé měsíce.

Nakonec zůstal v jídelně až do oběda. Většinu času strávil čtením novin, které tam otec zapomněl, a přemýšlením nad všemožnými věcmi. Po jídle už ho ale Tracy vyhodila ven a přinutila ho, stejně jako jeho bratra, který se – jak se později ukázalo – schovával celý den o místnost dál, podílet se na přípravách. Opravdu děkoval všem svatým, že to nemusí dělat ručně, ale hezky s pomocí kouzel. A překvapovalo ho, že i Cassidy čarovala, přeci jen nebyla ještě plnoletá. Rychle mu však bylo vysvětleno, že staré kouzelnické domy jako tento mají pro podobné případy zakouzlen dům, aby nikdo nepoznal, který z přítomných čaruje a zda je plnoletý. I v tom spatřil jednu z mnoha výhod rodinného panství, které mu zpočátku přišlo tak okázalé a obrovské.

„Měl by ses jít připravit,“ zarazila ho v přípravách Cassidy. „Je skoro pět.“

„To už je tolik?“ podivil se. „Před chvílí jsme obědvali.“

Cass se na něj pobaveně podívala. „Od té doby uplynuly čtyři hodiny, Chrisi. A za chvíli tu budeš mít první hosty. Tak se padej převlíct, ať nevypadáš jako buran z vesnice,“ přeletěla pohledem jeho oblečení. „Běž, my už to doděláme.“

„My?“

„Spíš já,“ opravila se. „Tracy se před chvílí vracela pro něco domů a Theodor…“ ušklíbla se. „Ten zmizel v okamžiku, kdy měl dojem, že je tu nepotřebnej. Což bylo už někdy okolo druhé hodiny, myslím.“

„Šmejd jeden,“ zavrčel Chris.

„Běž už, prosím tě. Já to dodělám, stejně už tu není skoro nic na práci.“

Po chvíli přemlouvání ji Christopher opravdu poslechl a Cassidy tak mohla s úsměvem sledovat, jak mizí na schodišti, které vedlo do prvního patra. Dodělala ještě poslední úpravy, které chyběly a které Tracy požadovala, a rovněž se vypravila do svého pokoje, kde ze sebe hodlala udělat slečnu a obléct se do něčeho jiného než obyčejného trika. V tu dobu už Christopher stepoval před krbem a čekal na první hosty. Neustále se však nervózně rozhlížel kolem, jako by se bál, že ho přitom uvidí někdo, kdo by neměl. V jednu chvíli dokonce nadskočil, když do místnosti vešel Theodor a usadil se v křesle. Pobaveně sledoval bratrovu nervozitu a snažil se přijít na to, z čeho asi tak může pramenit. Nakonec jeho snahy přerušilo zašumění a následné zezelenání plamenů v krbu.

„Konečně,“ vydechl úlevně Chris a ustoupil o několik kroků stranou, aby ho náhodou příchozí neporazil. Už s tím měl bohaté zkušenosti. „Lucasi!“ zvolal, když spatřil svého nejlepšího kamaráda z Krásnohůlek.

„Čau, ty starý brachu,“ vystoupil Lucas z krbu a objal svého kamaráda. „Páni, nepochlubil ses, že teď žiješ takhle na úrovni. Jo a ustup,“ vzpomněl si najednou a odtáhl Chrise o kus dál. V krbu v tom okamžiku opět zašumělo a v dalším momentu už z něj vylezla drobná tmavovlasá dívka se širokým úsměvem na rtech.

„Chrisi, ani nevíš, jak moc ráda tě vidím!“ vypískla a hodila se tmavovlasému mladíkovi kolem krku. „Neviděli jsme se tak dlouho,“ šveholila na něj angličtinou s lehkým francouzským přízvukem. „Kde je Cassidy?“

„Ještě je nahoře, za chvíli by měla přijít. Mimochodem,“ vzpomněl si na přítomnost další osoby v místnosti. „Tohle je můj bratr Theodor,“ představil mladíka, který se konečně uráčil zvednout z křesla, „a tohle je můj kamarád z Krásnohůlek Lucas Barsacq…“

„Nejlepší kamarád,“ opravil ho Luk.

„A jeho sestra Dominique,“ pokračoval Christopher jako by nic neslyšel. „Cassina nejlepší kamarádka.“

„Tomu se ani nedivím,“ okomentoval to Theodor. „Rád vás poznávám,“ pronesl, ale na první pohled bylo jasné, že jsou mu tihle dva zcela ukradení a nezajímají ho, minimálně o Lucase nejevil sebemenší zájem, ona ho zaujala jen o trochu víc než její bratr.

„Jste si s Chrisem docela podobní,“ poznamenala Dominique, když si Thea pořádně prohlédla. „Je vidět, že jste vážně sourozenci.“

Nic dalšího už na toto téma neřekla. Nejen, že si všimla, jak se Theodor po jejích slovech zatvářil, ale rovněž zachytila i Christopherův varovný pohled. Tak jako tak neměla šanci to dál rozvádět, protože okamžik na to se otevřely dveře a dovnitř vešla Cassidy, kterou sem přilákaly cizí hlasy.

„Co… Dom,“ hlesla, když spatřila svou kamarádku. „Co tu proboha děláš?“ žbleptala zmateně, ji tu ani v nejmenším nečekala.

„Chris mě pozval,“ odvětila dívka s úsměvem. „To ani neobejmeš svou starou kamarádku?“ uculila se na hnědovlásku. A než se stačila nadát, ležela si s Cassidy, která stále nedokázala uvěřit tomu, že tam doopravdy je, v náručí. Netrvalo však dlouho a vzpamatovala se z tohoto překvapení. Pokojem se tak roznesla rychlá francouzština plná chichotání a vískání. To ale nemělo dlouhého trvání, Cass totiž Dominique velmi rychle odvlekla pryč, zatímco jí něco stále vzrušenějším hlasem vykládala.

Christopher za nimi spokojeně zavřel dveře. Věděl, že tím, že Dominique pozve, udělá Cassidy neskutečnou radost. Proto ho ani nepřekvapilo, jak bouřlivě se obě dívky přivítaly. A ani Lucase to nijak nevyvedlo z rovnováhy, znal je obě tak moc dlouho, že se tomu ani nedivil. Jen Theodor za nimi hleděl s nerozluštitelným výrazem. Takovouhle Cass ještě neviděl. Zažil ji už v mnoha situacích, ale tohle pro něj bylo novinkou.

„Být tebou, tak nad tím nepřemýšlím,“ okomentoval Chris jeho výraz. „Cassidy je v její přítomnosti pokaždé taková. Vlastně…“ zamyslel se na moment, „takováhle bývala v Krásnohůlkách po celou dobu našeho studia. Až poslední dobou se docela změnila, co jsme v Bradavicích. Nebo spíš nemá šanci se tam takhle projevit.“

„Nepamatuji si, že bych se tě na něco ptal, Christophere.“

„Já vím. Ale měl jsem dojem, že si zasloužíš vysvětlení,“ ušklíbl se na něj Chris a spolu s Lucasem zmizel do vedlejšího pokoje. Za minutu už byl ale znova ve dveřích. „Mimochodem, kdyby dorazila Kristin, den mi vědět,“ houkl ještě na svého staršího bratra a zavřel za sebou.

Theodor si sám pro sebe něco zavrčel. Oslava ještě ani nezačala a on už začínal mít pocit, že to nebyl úplně tak dobrý nápad. Bratrův kamarád se mu ani v nejmenším nezamlouval a z návštěvy jeho sestřenice taky nebyl zrovna dvakrát nadšený. A když si to tak vzal, ani ona Dominique se mu nezamlouvala. Byla sice hezká, to musel uznat, ale když ji viděl s Cassidy pohromadě, přál si, aby nepřijela. Nepotřeboval znát tuhle stránku Cassiny osobnosti. Přesně takovéto chování si představoval u těch husiček z Krásnohůlek, ale po celou dobu měl dojem, že Cassidy k nim nepatřila, alespoň tak mohl usoudit z jejího chování v Bradavicích a vlastně v celé Británii. A jen co se ukáže tahle její kamarádka, chová se přesně tak, jak to u holek neměl rád. Neměl rád to jejich vískání, špitání a podobné věci. Rozčilovalo ho to na mladších studentkách z Bradavic, ale u starších to nebyl schopen akceptovat. Jenže se zdálo, že to bude muset snášet celý večer, ne-li déle.

Naštěstí se tímto problémem nemusel dlouho zaobírat. Krb se opět rozzářil a do místnosti vpadla Tracy. Nemohl ani uvěřit, jak moc rád ji vidí. Po tom představení, které zažil před chvílí, byl rád, že může strávit zbývající čas s dívkou, kterou považoval za zcela normální a které bylo chichotání a podobné věci naprosto cizí. Společně tak vyčkali na ostatní hosty. Jako první dorazila samozřejmě Kristin, kterou okamžitě poslali za Christopherem, aby se jí nemuseli nějak zaobírat. A po ní už následovali ostatní pozvaní. Draco Malfoy se svými nerozlučnými kumpány Crabbem a Goylem, Pansy Parkinsová se svým poskokem Millicent Bullstrodeovou, Dafné s Tonym a dokonce i s Astorií a její nejlepší kamarádkou Julií Rowleovou, Blaise Zabini, Mandy Brocklehurstová, Padma Patilová, Michael Corner a Terry Boot. Celkově jich bylo v domě dvacet jedna, což bylo o trochu víc, než Theodor předpokládal. Christopher je totiž zapomněl informovat o tom, že pozval i Dominique Barsacqovou a Kristin Forbesovou, stejně tak jako Cornera a Boota. Naopak ale nedorazila jeho přítelkyni Naomi, která se ještě vzpamatovávala ze zranění, která jí způsobila Astorie.

Jakmile i poslední host, kterým byl Blaise Zabini, vyšel z krbu, Theodor se sebral a přidal se ke svým přátelům, kteří už se vesele bavili v tanečním sále, kde se oslava konala. Byla to největší místnost v celém domě, takže bylo logické, že si zvolili právě ji. Tracy s obavami zůstala stát ve dveřích a sledovala tu nesourodou skupinu lidí, která se tu shromáždila. Souhlasila se svým bratrancem, opravdu to nebyl dobrý nápad, obzvlášť když se zde sešli lidé, kteří se vzájemně nesnášeli. Jediným štěstím bylo, že kromě Cassidy zde nebyl nikdo z Nebelvíru, to by se obávala ještě víc. Tak jako tak ale věděla, že mezi Zmijozelem a Havraspárem nepanují zrovna ideální vztahy a někteří jedinci mezi sebou mají víc než nevyřešitelné problémy. Proklínala Thea za to, že se nechal ukecat a pozval i Astorii s její kamarádkou, ty považovala za největší problém. A když sledovala Theův nesouhlasný pohled, který vysílal na sourozence Barsacqovi, začala se strachovat ještě víc. Očividně si nepadli do oka.

„Tracy, co tu tak stojíš?“ objevil se vedle ní najednou Christopher.

„Jen tak koukám a analyzuji, mezi kým vznikne první konflikt,“ odvětila popravdě. „Jestli se dřív chytneš ty s Astorií nebo s Dracem a nebo Theo s tím tvým kamarádem.“

„Co má proti Lucasovi? Vždyť se ani neznají.“

„To povídej jemu.“

„Nic se nestane, Trac, uvidíš. A pojď, chtějí tě vidět,“ popadl ji za ruku a táhl ji ke svému nejlepšímu kamarádovi a jeho sestře.

 

***

 

„Jak se ti podařilo ukecat otce, aby ti nechal dům, Theo?“ vyptával se Draco, zatímco spolu s Theodorem a Blaisem stáli v jednom rohu místnosti a nalévali se alkoholem. „Myslel jsem, že po tom minule prohlásil, že už tě tu samotného nikdy nenechá.“

„Mně by ho nenechal. Proč asi tak myslíš, že jsem navrhl tu společnou oslavu? I když by to otec nikdy nepřiznal, jeho největší snahou je, abychom byli jako opravdová rodina. Řekl bych, že v tomhle vidí způsob, jak bysme si mohli být s Chrisem bližší,“ ušklíbl se. „Takže jakmile jsem mu řekl o tom, že to chci slavit i s bratrem a Tracy, docela rychle roztál.“

„Přál bych si, abych na otce taky měl něco podobného. Jenže to by u nás nesměl bydlet samotný Pán zla. Je to docela rozčilující, když se ti po době pořád někdo promenáduje a ty ani nemáš ponětí o tom, kdo to sakra zase je.“

„Jestli chceš, můžeš se k nám nastěhovat,“ nabídl mu velkoryse Theodor. „Pokojů tu máme dost. A kromě toho tu bude i tak dost lidí. Toho idiota totiž nenapadlo nic lepšího, než si ty svoje kamarády ze zahraničí pozvat na celý zbytek prázdnin. A samozřejmě, otec mu to povolil. Udělá, co mu na očích vidí. Jen když se bude chovat tak, jak mu řekl,“ odfrkl si.

„Náhodou,“ zapojil se konečně i Blaise, „ta malá Francouzka by stála za hřích. Docela kost.“

„Je děsně upištěná a uječená.“

„Proboha, Theo, já s ní nechci chodit!“ zděsil se Blaise okamžitě a vyvolat tak u svých kamarádů vlnu smíchu. „Sám si přece říkal, že tu máte dost volných pokojů. A když už se ti povedlo přesvědčit svého tatínka, aby mi sem znova povolil vstup, hodlám toho náležitě využít. Co je vlastně zač?“

„Ta holka? Nějaká Dominique. Očividně Cassidina nejlepší kamarádka z Krásnohůlek.“

„A ta co stojí u tvého bratra?“ ozval se najednou Draco.

„To je jeho sestřenice Kristin.“

„Drží se ho jak klíště,“ poznamenal Blaise.

„Řekl bych, že o něj tak trochu ještě stojí,“ pokrčil Theodor rameny. „Nejsou pokrevně spřízněni, Chrisova teta ji jen přijala za svou, když si vzala jejího otce, takže spolu ti dva něco minulý léto měli,“ uvedl je do problému. „Ale řekl bych, že je mnohem přijatelnější než ta Dominique. Co máš vlastně v plánu, Draco?“

„Užít si tvoji dnešní oslavu, samozřejmě,“ objevil se na blonďákově tváři vychytralý výraz. V dalším okamžiku už se naklonil k Blaisovi a začali spolu vymýšlet, jak uskutečnit jejich právě vzniklý plán. Theodor nad jejich počínáním jen zavrtěl hlavou, ale ani v nejmenším neměl v úmyslu jim to kazit. Naopak byl zvědavý na to, jak moc úspěšní v tom budou. Netušil však, do toho bude vzápětí zatažen a dostane roli, která se mu ani trochu nelíbila.

 

***

 

Lucas s Christopherem, kteří zpočátku trávili čas s Cassidy, Dominique a Kristin, se po nějaké době od dívek odtrhli a posadili se stranou od všech ostatních. Bylo toho tolik, co si potřebovali říct, že si chtěli alespoň nějaký čas utrhnout jen pro sebe. Po chvíli se jejich rozhovor, který zprvu zahrnoval školu a jejich společné přátele z Krásnohůlek, stočil jak jinak na dívky. To bylo Lucasovo oblíbené téma a Chris se až podivoval, jak dlouho mu trvalo, než se k němu dostal.

„Takže někoho máš?“ poškleboval si při pohledu na Chrisův obličej.

„Pár týdnů chodím s jednou holkou od nás ze školy,“ přiznal.

„Proč tu není?“

„Kvůli mně se dostala do potyčky s jiným studentem a docela ošklivě to odnesla. Pár dní si musela poležet na ošetřovně a ještě není úplně v pořádku, tak jsme usoudili, že bude lepší, když zůstane doma a nebude sem chodit,“ vysvětlil důvod její absence.

„Jak se jmenuje, jak vypadá a….“

„Luku, teď ne!“ rozesmál se Christopher. „Zahrneš mě tím třeba zítra, ale ne dnes! Dneska si chci užívat, chci pít a chci se bavit. O nic jiného tě nežádám.“

„Páni, že by se někde v tobě zase objevil ten starý dobrý Christopher, který byl vždycky pro každou párty, ať už oficiální nebo neoficiální, legální nebo ilegální? Tak se mi líbíš, kamaráde. Až dokončíš školu, měl bys přijet zpátky do Francie, aby se tu z tebe nestal úplný suchar,“ zazubil se a vyrazil přímo ke stolům s jídlem a pitím, kde pro ně ukořistil jednu z mnoha lahví ohnivé whisky. „Tak na tebe!“ pozvedl lahev k ústům a lokl si. Chris ho nenechal dlouho čekat a napodobil ho. Koneckonců to byl Lucas, kvůli kterému se valnou část pátého ročníku v Krásnohůlkách probouzel s neskutečnou kocovinou.

 

***

 

„Tys vážně spala s Chrisem?“ vykulila Dominique oči na Kristin, která jen sklopila oči a znovu se napila vína. „Tomu se mi ani nechce věřit.“

„Taky jsem tomu nechtěla věřit. Chris sám mi vůbec nic neřekl,“ zamračila se Cassidy.

„Tak jak to teda…“

„No, očividně to řekl Tracy. A z tý to zase vymámil Theodor a řekl to mně,“ pokrčila rameny dívka. „Ale Kristin, nevadí ti, že teď chodí s někým jiným?“

Blondýnka se na ni shovívavě podívala a nějakou dobu si rozmýšlela svoji odpověď. „Nikdy jsem si nemyslela, že by to mělo mít nějaký trvání, Cassidy. Přece jen žijeme každý na jiné straně světa a pochybuju o tom, že by Chris stál o vztah na dálku. Navíc kdyby to zjistili rodiče, přetrhli by mě a jeho hned potom. Takže je lepší, že si našel někoho, s kým může být šťastný tady.“

„Ale v zimě to vypadalo…“

„Nic už mezi námi nebyla, Cass, opravdu. Jen jsme byli rádi, že se zase vidíme. Když jsem v létě odjížděla, domluvili jsme se, že je to mezi námi ukončené a pro příště už se k sobě zas budeme chovat jen jako bratranec a sestřenice. Takže jsme po pohřbu zašli do restaurace, dali si něco k jídlu, probrali všechno možný a snažili se zapomenout na to, že jsme přišli z pohřbu prarodičů. Byl by to docela hezky strávený čas, kdyby tam za námi pak nevtrhla matka a neztropila šílenou scénu.“

„Tím se dostáváme k… Jak ses sem vlastně dostala, Kristin? Myslela jsem, že teta už s námi nechce mít nic společnýho.“

„Táta mi to dovolil, mamka si myslí, že jsem u kamarádky,“ pokrčila rameny. „Jak dlouho se vy dvě vlastně znáte?“ změnila zničehonic téma a zaposlouchala se do jejich vyprávění.

 

***

 

Nejpočetnější skupinka, která se utvořila na tomto narozeninovém večírku, se skládala převážně z Havraspárských studentů – Anthonyho, Terryho, Michaela, Mandy a Padmy – a dvou zmijozelských dívek, které se k nim přidaly. Obě tak jako tak často trávili čas v jejich společenské místnosti – Dafné proto, že s jedním z nich chodila, a Tracy protože tam měla bratrance. A přestože ten tam nyní nebyl a zašil se někam s Lucasem, Trac měla dojem, že i tak do této partičky docela zapadá. V posledním roce se naučila s nimi vycházet a dalo by se dokonce říct, že jsou i přátelé. Alespoň se k ní chovali jako k sobě rovné a pro dnešek snad ještě víc než to, když byla ten oslavenec.

„Tak na tvoje narozeniny, Tracy!“ pozvedl Tony sklenku se šampaňským, ve kterém plavala jahoda. Ostatní ho okamžitě napodobili a popřáli jí všechno nejlepší. „Kam vlastně zmizel náš druhý oslavenec?“

„Támhle do sebe leje ohnivou whisky,“ informovala ho Dafné okamžitě a kývla hlavou k místu, kde postával Chris s Lucasem. „Jestli bude pokračovat tímhle tempem, tak z toho večera nic mít nebude.“

„Pak ho skočím zastavit,“ mávla nad tím rukou Tracy a nechala si znovu nalít. Nějakou dobu jen tak vesele tlachala a smála se všemu okolo, než si všimla, že jeden člen jejich party se zas tak dobře nebaví. „Děje se něco, Michaeli?“

„Nic, jen jsem myslel, že…“

„Budeš s Cassidy. Myslím, že bys to měl pro dnešek vzdát,“ položila mu ruku na rameno. „Dlouho Dominique neviděla, nemůžeš jí zazlívat, že s ní chce strávit taky nějaký ten čas. Vy dva se uvidíte potom,“ usmála se a znova se otočila k Dafné a Tonymu, aby pokračovala tam, kde skončila.

Michael ještě nějakou dobu sklíčeně pozoroval svoji přítelkyni, jak se vesele baví a směje, než si vzal k srdci Tracyinu radu a duchem se vrátil k ostatním. „Ty, Tracy, proč jste vlastně pozvali i ty tři?“ napadlo ho najednou, když mu zrak utkvěl na Goylovi, Crabbeovi a Millicent, kteří seděli u stolu s jídlem a něčím se cpali.

„Víš, že ti ani nevím?“ ohlédla se po nich dívka. „Asi aby se neřeklo. Příště zas oni pozvou nás,“ zazubila se a ukončila tak onu debatu. Michael na ni chvíli nechápavě hleděl, nikdy ji neviděl chovat se tak nenuceně a bezstarostně, ale když si o chvíli později všiml, jak jí zase někdo nalévá, došlo mu, že Tracy Davisová už dávno není úplně střízlivá.

 

***

 

Theodor jen zamračeně pozoroval své dva kamarády, kteří pomalu, ale jistě dotahovali svůj plán do konce. Ne, že by proti tomu něco měl, ale role, kterou v tom dostal, se mu dvakrát nezamlouvala a navíc z ní vůbec nic neměl.

„Co kdybych z tý oslavy taky něco měl?“ nadhodil už poněkolikáté.

„Theo Theo…“ hodil na něj Blaise pobavený pohled. „My tři už jsme tvoje narozeniny dávno oslavili a dárek jsi taky dostal. Jediný důvod, proč tohle pořádáš, je ten, žes chtěl otce dostat z domu a uspořádat tuhle akci. Navíc jsme ti nabízeli zapojení se a tys ho odmítl. Tak si teď nestěžuj.“

„Nechápu, proč se s váma dvěma pořád bavím.“

„Protože kamarády jako jsme my bys jen těžko hledal,“ odpověděl mu okamžitě Blaise. „A vůbec, jde se na věc. Až po vás, monsieur Nott,“ vysekl kamarádovi směšnou poklonu a uvolnil mu místo, aby mohl projít.

Theodor jen protočil oči, strčil loktem do Draca, který se mu pobaveně smál, a vykročil na druhou stranu místnosti. Cítil, jak si ti dva ještě vyměnili zlomyslný pohled, než se vydali za ním. Musel ale uznat, že něco podobného od nich mohl čekat, koneckonců v létě vyvedli to samé Dracovi na jeho oslavě sedmnáctin. Čím víc se však blížil ke svému cíli, tím víc zpomaloval a přemýšlel, jak z toho vycouvat. Blaise ale jakoby vycítil jeho úmysly a bez rozmyslu ho popostrčil dopředu. Naštvaně se na něj otočil, ale než stihl cokoliv říct, promluvila na něj úplně jiná osoba.

„Theodore, co to děláte?“ vzhlédla k němu Cassidy, která stále seděla s Kristin a Dominique a o něčem s nimi diskutovala.

Pár vteřin jí mlčky hleděl do očí, než se mu podařilo zformulovat smysluplnou odpověď. „Usoudili jsme, že když už jsme se tu všichni tak hezky sešli, nebylo by od věci se také trochu poznat. Tady kluci si připadají přehlížení a nedocenění. A taky ukřivdění, že jsem je hned na začátku neseznámil se všemi přítomnými, tak jsem to přišel napravit,“ pousmál se nuceně, úmyslně se vyhnul Cassidinu podezíravému pohledu a otočil se na zbylé dvě dívky, které ho naopak se zájmem pozorovaly. „Můžeme si přisednout?“

„Samozřejmě,“ odvětila okamžitě Dominique, kterou nově příchozí společnost zaujala.

„Díky. Tohle je Draco Malfoy,“ představil blonďatého kamaráda, „ a tohle pako vedle mě je Blaise Zabini. Kluci, Dominique Barsacqová a Kristin Forbesová.“

„Moc rádi vás poznáváme,“ ujal se okamžitě slova Blaise a nějakým způsobem si dokázal přisunout židli přesně mezi Dominique a Kristin, zatímco Draco se spokojil s místem mezi Kristin a Cassidy.

Prakticky okamžitě se Malfoy se Zabinim pustili do rozhovoru s oběma zahraničními dívkami a rozhodně nešetřili žádnými lichotkami a chválami na jejich adresu. Cassidy to chvíli nevěřícně a zamračeně sledovala, než se otočila na Theodora s výrazem požadujícím vysvětlení.

„Radši se ani neptej,“ povzdechl si.

 

***

 

„Lucasi, věř mi, že tohle není dobrý nápad,“ pokoušel se Christopher odradit svého kamaráda od toho bláznivého plánu, který mu utkvěl v hlavě. „Tyhle dvě nejsou to, co bys zrovna hledal. Za nimi nejdu ani omylem.“

„Neblni, Chrisi. Vždyť vůbec o nic nejde, ne? Navíc se podívej – jsme tu jediní, kteří tu takhle soukromničí. Tvoje sestra, moje sestra a tvoje sestřenka se támhle vesele baví s…“ zadrhl se na okamžik, když se pokoušel trojici pojmenovat, „s tvým bratrem a  jeho kamarády a támhle se taky utvořila jedna velká skupina.“

„Co zatraceně ti tři dělají u Cassidy?“ zamračil se Christopher a pozorněji pohlédl ke všem jmenovaným. Nelíbilo se mu, že se jeho sestra ocitla ve společnosti Malfoye a Zabiniho. Nikdy Dracovu společnost nevyhledávala, stejně jako on tu její, a s Blaisem na tom po tom jejich krátkém románku taky nebyla zrovna nejlépe. Najednou to však vypadalo, že veškeré neshody mezi nimi zmizely, protože všech šest se vesele bavilo a popíjelo.

„Není to jedno?“

„A tobě to nevadí? Asi si neuvědomuješ, co jsou ti dva zač,“ mračil se dál Chris.

„Kamarádi tvého bratra a to mi stačí. Navíc nevidím důvod, proč bych tu měl kvůli tomu nějak vyvádět. Dom je dost stará na to, aby se o sebe postarala,“ pokrčil Lucas rameny a pustil tuto skutečnost z hlavy. „Co kdyby ses místo toho zaměřil na důležitější věci. Podívej se na nás. V Krásnohůlkách neexistovalo, abychom byli takhle stranou od společnosti. Tak se vzmuž a pojď to napravit.“

„Já k nim nejdu, Luku. Nebudu dobrovolně trávit svůj čas s Astorií.“

 „To je ta pěkná blondýnka?“

„Pěkná možná, ale jinak je naprosto šílená. Poslední měsíce tráví tím, že se mi snaží udělat ze života peklo. A ta její kamarádka není o nic lepší. Mám lepší návrh – přidáme se k Tracy a ostatním.“

„Ani omylem. Chceš si užít narozeniny? Tak se trochu odvaž, Chrisi, a nechovej se jak bačkora. Pojď, představíš mě,“ stál si za svým. Několik dalších minut se dohadovali o tom, jak stráví zbytek večera, ale nakonec se Lucasovi nějakým zázrakem povedlo přesvědčit Chrise o tom, že jeho postup je přece jenom ten nejlepší a že to dělá jen pro jeho dobro. Přesto když ho kamarád dotáhl až ke trojici zmijozelských dívek Chris zapochyboval o tom, že to co dělá je správná věc. Ovšem díky množství vypitého alkoholu nedbal na svůj vnitřní hlas a s nejistým úsměvem došel k Pansy, Astorii a Julii.

„Už jste se seznámily s Lucasem?“ promluvil k dívkám, které ho sledovali podezíravým pohledem.

„Zatím jsme neměly tu čest,“ odvětila Pansy studeně.

„Tak to to milerád napravím. Lucas Barsacq, můj kamarád z Krásnohůlek. Luku, to jsou Pansy Parkinsová, moje spolužačka, Astorie Greengrassová a Julie Rowleová.“

„Je mi potěšením vás poznat,“ usmál se na ně Lucas a vysekl jim jemnou poklonu. „Můžu jednu z vás vyzvat k tanci?“

„Vždyť nehraje žádná hudba,“ ušklíbla se Astorie posměšně.

Krásnohůlský mladík se tím nenechal ani na vteřinu vyvést z míry, místo toho jen odněkud vytáhl hůlku a jemně s ní mávl. Vzápětí se po celém sále roznesly první tóny jakési melodie, která upoutala všechny přítomné. Většina se zatvářila nadmíru překvapeně, pouze ti, kteří Lucase už znali déle, to přešli pouhým pousmáním, zatímco zbytek si začal cosi potichu říkat.

„Julie?“ natáhl Lucas k tmavovlasé dívce ruku a čekal na její reakci.

Rowleová byla očividně na rozpacích, nečekala, že osloví právě ji. Nerozhodně pohlédla na Astorii, jako by od ní čekala pomoc, ale nakonec se rozhodla sama, vložila svou ruku do jeho a nechala se odvést doprostřed sálu, kde bylo dost volného místa na tanec. Chvilku působilo jejich tancování strnule, ale po chvíli se dívka uvolnila a dala se s Lucasem do řeči. Chris jen ohromeně hleděl, jak uvolněně se chová v kamarádově společnosti a dokonce se i směje. Chápal, že alkohol už dělal svoje, ale přeci jen měl Julii za ledovou královnu, stejně jako Astorii. Proto nechápal, jak to Lucas dokázal.

Netrvalo dlouho a na provizorním parketu se objevily další dva páry. Chrise nepřekvapilo, když viděl Blaise s Dominique, to se dalo i očekávat vzhledem k jejich charakterům. Ovšem pohled na Malfoye s Kristin ho naštval víc, než očekával. Zamračeně tuto dvojici sledoval a přemýšlel, jak mohla jeho sestřenice dobrovolně na něco takového přistoupit.

„Draco umí být i šarmantní a dobrý společník, když chce,“ ozvala se najednou Astorie, které neušel Christopherův výraz.

Překvapeně se na dívku otočil. Ani ne tak kvůli tomu, že na něj promluvila, to dělala na jeho vkus až moc často, ale že snad poprvé na něj mluvila jako na normálního člověka a ne někoho, kým vysoce opovrhuje. Pár vteřin jí mlčky zíral do očí, než stočil zrak opět k parketu. Pak si však uvědomil další věc. Zatímco Pansy nikým neviděna zmizela a přidala se k Tracy, Dafné a Havraspárským, Astorie zůstala v jeho společnosti. A k jeho překvapení nevypadala, že by jí to vadilo.

„Neodešla jsi,“ poznamenal.

„Možná nechci.“

„Riskuješ další hádku?“ ušklíbl se Christopher.

„Spíš tak nějak doufám, že mě vyzveš k tanci,“ oplatila mu pohled Astorie a drze se mu přitom vysmívala přímo do očí.

„Dobře, v tom případě: smím prosit?“ napodobil Lucase, natáhl k dívce ruku a lehce se uklonil. Když však dívka přijala, pokračoval: „Můžu se zeptat, co tě vede k tomu, že chceš tancovat právě se mnou?“

„To je jednoduchý, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Jsi jedinej, který zbývá.“

„To jsem rád, že jsem tvou poslední možností,“ ucedil, zatímco ji uchopil kolem pasu. „Některý jsi ale vynechala.“

„Tvoje kamarády z Havraspáru? Děkuji, ale o jejich tanečním umění mám svůj vlastní názor. A Theodora na parket nikdo nedostane, leda tak tvoje sestra.“

„Zapomněla jsi na Crabbea a Goyla.“

„Kdepak, ti se nepočítají,“ odvětila s lehkým úsměvem, který Chrise zcela zaskočil. „Tak jako tak jsi byl nejlepší volnou. Nezapomněla jsem, že jsi dobrý tanečník.“

Po tomto prohlášení na ni vrhl dokonale nechápavý pohled, ale veškeré poznámky si raději nechal pro sebe. Raději od své partnerky odvrátil zrak a rozhlédl se kolem sebe. Dvojici Zabini – Dominique raději velmi rychle přeskočil, Dracův posměšný pohled se snažil ignorovat, i když tušil, že to má něco společného s Kristin a stejně tak se snažil přejít i Lucasovo vítězné zamrkání, kterým ocenil to, že se nakonec odhodlal také tancovat. Překvapilo ho ale, když spatřil, že se k nim přidali další dvě dvojice, Dafné s Anthonym a Terry s Padmou. Většina společnosti už tak byla na parketě, sedět zůstali jen Cassidy s Theodorem, Tracy s Michaelem a čtveřice zmijozelských sedmáků. A Mandy Brocklehurstová už tam ani nebyla, musela domů.

„Myslím, že tentokrát to nebudeme my dva, kteří tu rozpoutají nějaký konflikt,“ poznamenala najednou Astorie.

 

***

 

„Vážně tu chceš jen takhle sedět, Theo?“ zamumlala Cassidy, zatímco pozorovala svoji nejlepší kamarádku, jak tancuje s Blaisem a vesele se přitom baví. Ne, že by jí záviděla, to ani v nejmenším, byla ráda, že se Zabini zaměřil na někoho jiného než na ni, ale nelíbilo se jí, že se všichni ostatní dobře baví, zatímco ona jen sedí na židli a pozoruje je.

„Nenutil jsem tě, abys tu byla se mnou.“

„Pokud vím, ty můžeš za to, že mi obě dvě utekly na parket.“

„Věř mi, že můj nápad to nebyl.“

„Já vím. Tohle naprosto dokonale sedí na Blaise,“ povzdechla si. „A ani u Malfoye by mě to nepřekvapilo. Vlastně u Draca,“ opravila se a zakřenila se. Blonďák ji totiž v zájmu navázání dobrých vztahů s její sestřenicí donutil, aby mu říkala jménem.  

„Nemáš o ně ani trochu strach?“ zajímalo Theodora.

„Předpokládám, že si Kristin dokáže poradit sama,“ pokrčila rameny. „A co se týče Dom… Bylo by bláznovství se pokusit ji od čehokoliv odrazovat. Je šíleně tvrdohlavá a když něco chce, prostě to bude mít. A on ji očividně zaujal,“ pokrčila rameny. „Vlastně jsem to i víceméně čekala, protože Blaise je přesně její typ. Ale nemysli si, že jsem se nepokusila ji varovat, než dorazil,“ dodala rychle. „Jen to bylo trochu zbytečný, ostatně jako vždycky…“ odmlčela se a pohlédla Theodorovi do očí. „Tobě se moc nezamlouvá, viď?“ zeptala se potichu.

„Nikdy jsem neměl holky jako je ona moc rád.“

„Ale se mnou se bavíš. A přitom jsem skoro stejná jako ona.“

„Možná jsi bývala stejná jako ona. Ale teď nejsi. Už mi nepřijdeš jako holka z Krásnohůlek, jak tomu bylo, když jsi přišla do Bradavic. Stala se z tebe Nebelvířanka,“ pousmál se.

„A to je dobře nebo špatně?“

„V tomhle případě dobře,“ zasmál se a zvedl se. „Tak pojď prosím tě. Vidím na tobě, jak moc se k nim chceš přidat,“ natáhl k ní ruku, aby jí pomohl postavit se na nohy.

Cassidy jeho nabídku se smíchem přijala a o chvíli později už oba dva stáli na parketu, kde se zařadili mezi ostatní páry. „Nemůžu uvěřit, se mnou dobrovolně tancuješ. Minule ses u toho tvářil, jako by to bylo něco šíleně odporného.“

„Pořád to nepovažuji za nejlepší trávení večera. Ale lepší jak se koukat na tvůj zoufalý obličej.“

„Proč to nemáš rád? Jsi v tom dobrej.“

„Tebe asi nikdy nenutili tancovat na každé události, která se naskytla. Tebe spíš musejí násilím držet, abys aspoň chvilku poseděla. No tak,“ bavil se jejím ukřivděným výrazem, „viděl jsem, jak ses zatvářila, když začala hrát hudba,“ rýpl si do ní. „Myslím, že jsem nikdy nepotkal nikoho, kdo by tanec tak zbožňoval.“

„Maminka ho milovala,“ hlesla potichu Cassidy.

„To mě nepřekvapuje,“ přikývl Theodor, který si vzpomněl na rozhovor, který vedl před dvěma dny s otcem. Nechuť k tanci pravděpodobně zdědil po něm. A stejně tak i schopnost to překonat, když opravdu chtěl. „Pořád ti chybí,“ poznamenal najednou.

„V některých chvílích víc než kdy jindy,“ přiznala a zabořila mu tvář do ramene, aby nespatřil slzy deroucí se jí do očí.

Theo taktně odvrátil zrak a přivinul dívku blíž k sobě, ale o chvíli později poznal, že to nebyl právě nejlepší nápad. Najednou ho kdosi velmi surově strčil do ramene, až ho donutil udělat několik kroků vzad, přičemž s sebou stáhl i dívku tisknoucí se k jeho tělu, a vzápětí jen tak tak uhnul ráně, která mu mířila přímo na hlavu.

„Vypadni od ní!“ zařval na něj Michael.

Theodor v mžiku pustil Cassidy ze svého sevření a podrážděně si svého spolužáka přeměřil pohledem. Nikdy neměl Cornera zrovna v lásce, považoval ho za pitomce a neschopného idiota, ale nikdy mu nestál za to, aby se s ním bavil nebo něco podobného. Nyní ho však vydráždil svou stupňující se žárlivostí, která byla víc než do očí bijící.

„Máš nějaký problém, Cornere?“ ucedil ledovým hlasem.

„Jo. Drž se od Cassidy dál!“

„To bude asi těžké, když má pokoj jen několik metrů od mého,“ ušklíbl se na něj zmijozelský sedmák a opovržlivě ho sjel od hlavy až k patě. „Navíc si nemyslím, že by se mnou měla Cassidy nějaký problém.“

„Ještě jednou na ni sáhneš…“

„A co mi uděláš?“

V dalším okamžiku po něm Michael skočil a pokusil se ho udeřit do hlavy. Theo však tento krok předpokládal a navíc byl daleko víc střízlivý než jeho protivník, takže se mu bez problému vyhnul a nechal ho, aby se jak dlouhý, tak široký natáhl na podlaze. Ani to ale Cornera neodradilo od toho, aby se nezvedl a pokusil se na Notta znovu zaútočit.

„Michaeli,“ vkročila mezi ně Cassidy a naléhavě hleděla svému příteli do očí. „Přestaň, prosím. O nic nejde, vážně. Theo se mě zeptal a já prostě souhlasila. Nic víc.“

„Nechci, aby ses s ním bavila.“

„Je to Chrisův bratr. Samozřejmě, že se s ním budu bavit,“ snažila se mu vysvětlit tak očividnou věc. „Nech to být, prosím.“

Michael se už už nadechoval k negativní odpovědi, ale nakonec pod silou dívčina pohledu zjihl a nechal se odvést mimo parket, kde se zanedlouho opět uklidnil a dokonce se i Cassidy omluvil za to, jakou udělal scénu. Theodor to vše pozoroval z místa dostatečně vzdáleného a nemohl si pomoci, aby nad tím neohrnul nos. Jeho názor na Cornera se minutu od minuty zhoršoval, jestliže ho prve neměl v lásce, nyní jím doslova opovrhoval.

„Jsem zvědavá, jak dlouho to ještě vydržíš,“ přistoupila k němu zničehonic Tracy, která se celý večer zdržovala jen s přáteli, a stejně jako on sledovala usmiřující se pár.

„Nemám sebemenší tušení, o čem to mluvíš,“ odsekl jí Theo.

„Prosím tě, nesnaž se ze mě dělat idiota, Theodore. Myslíš si snad, že jsem slepá? A nebo že tě neznám?. Jen se divím, že dokážeš vystát to, že je s takovým idiotem.“

„Jsi úplně vedle, Trac.“

„To vykládej holubům. Myslím ale, že se brzo budeš moct zaradovat. Ona s ním dlouho nevydrží.“

„A to soudíš podle čeho?“

„Odhaduji. Ještě jedna dvě žárlivý scény a pošle ho k vodě, uvidíš,“ poplácala ho po rameni. „A krom toho si myslím, že jí nejsi lhostejný. Netuším, z jakého důvodu je právě s ním, ale podle toho, co mi říkala, si ho zrovna dvakrát nepouští k tělu. Což se o tobě říct nedá,“ dodala. „A jen tak mimochodem, Draco s Blaisem se v tom zmatku vypařili, takže předpokládám, že je ráno i s jejich dočasnými partnerkami budeš muset vyhodit z pokojů pro hosty. Nepochybuji totiž o tom, že ti dva velmi dobře vědí, kde to je,“ sdělila mu svůj poslední postřeh a vrátila se k Pansy a ostatním.

 

***

 

Po rozruchu mezi Theodorem a Michaelem se společnost na parketu rozešla a každý si šel vlastní cestou. Draco s Kristin a Blaise s Dominique zmizeli v horním patře domu a stejně tak se ze sálu vytratil i Lucas s Julií. A přestože ostatní setrvali v sále, zdálo se, že si všichni najednou uvědomili, jak moc pozdě už je. Do té doby nikomu nepřišlo, že by už měly být dvě hodiny ráno. V sále však nastala taková atmosféra, že někteří jedinci, převážně pocházející z havraspárské koleje, se rozhodli opustit oslavu a vrátit se domů. Po krátkém rozloučení tak skupinu opustili Terry Boot, Padma Patilová a dokonce i Michael Corner, kterého k tomu víceméně donutila samotná Cassidy. Necelou půl hodinu po nich je následovala Pansy Parkinsová se svým tříčlenným doprovodem. Z jednadvacetičlenné skupinky tak zbylo pouze sedm lidí a ani tento počet dlouho nevydržel, když se Christopher najednou nečekaně sebral a vykráčel ven balkónovými dveřmi. Byl naštvaný na všechny kolem, a především na Michaela, že zničili tak slibně se rozbíhající párty.

„Neměl bys to tak rychle zabalovat, noc ještě není u konce,“ ozvalo se mu po nějaké chvíli za zády.

Překvapeně se otočil, netušil, že ho někde sledoval až na terasu, kde byl dostatečný klid a ticho. „Co tu děláš, Astorie?“

„Myslela jsem si, že by ti menší společnost neuškodila,“ poznamenala a stejně jako on se opřela o zábradlí a sledovala noční oblohu. „Tam vevnitř to není tak strašný,“ promluvila po několika minutách mlčení. „Vlastně bych řekla, že samotný večírek se začíná rozjíždět až teď. Dokonce i tvůj kamarád s Julií se tam vrátili.“

„Nemám na to už náladu.“

„Je to tvoje oslava,“ zamumlala se potichu, zatímco mu hleděla do očí. Chris si nemohl pomoci a pohled jí opětoval.

„Já vím. Ale čekal jsem od toho víc,“ přiznal. „Něco tomu chybí.“

„Například tohle?“ naklonila se k němu a zkusmo ho políbila na rty. Pár vteřin nereagoval, překvapen vývojem událostí, ale pak k sobě dívku přitáhl blíž a začal jí polibek vracet. Teprve po několika minutách si uvědomil, co to vlastně dělá.

„Astorie… Já tohle nemůžu,“ odlepil se od ní a ustoupil o několik kroků dozadu. „Jsem teď s Naomi.“

„Nemusí se to dozvědět,“ zamumlala blondýnka. „A neříkej, že to nechceš.“

„Chci, ale…“

„Začni to řešit někdy jindy,“ navrhla Astorie, překonala těch několik kroků, které je od sebe dělily a opět ho políbila. A Christopher se nechal s vědomím toho, že veškeré důsledky tohoto románku bude řešit později.

<< 46. kapitola <<                                            >> 48. kapitola >>

22.10.2011 22:45:18
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one