My world of fantasy...

45. kapitola PČ - Za vším hledej Zmijozel

Cassidy pomalu kráčela chodbou vedoucí k Velké síni a přemýšlela, jak bude vypadat její další den. Na tváři jí přitom pohrával spokojený úsměv – takový, který u ní nebyl k vidění už několik měsíců. Po dlouhé době měla pocit, že jí opět všechno vychází. Udobřila se s Christopherem, s jeho bratrem vycházela velmi dobře a dokonce se i snažila spřátelit s Tracy a zdálo se, že starší dívka proti tomu nic nemá. A k tomu všemu se začínal slušně vyvíjet vztah, který začal ani ne před čtrnácti dny. Když si to tak shrnula, byla spokojená. Zejména když ještě před třemi týdny měla pocit, že se jí bortí celý svět.

„Jdeš pozdě,“ ozval se jí najednou za zády mužský hlas.

„Promiň, zamyslela jsem se a ztratila přehled o čase,“ otočila se s úsměvem a nechala se od svého přítele políbit. „Čekal jsi dlouho?“

„Pár minut,“ pokrčil rameny a vzal ji za ruku. „Co bys řekla procházce kolem jezera? Venku je nádherně.“

„Zrovna jsem chtěla říct to samé,“ zazubila se a nechala se vyvést ven.

„Všimla sis už, že Snape povolil na zítřek Prasinky?“

„Všimla, ale… Chrisi,“ nedokončila větu, když si všimla svého bratra, který šel jen kousek od nich. „Koukám, že tě hezké počasí také vylákalo ven. Ahoj, Naomi,“ pozdravila i dívku, která byla v poslední době jeho přítelkyní. Nemohla říct, že by úplně schvalovala bratrův výběr, ale přeci jenom byla Naomi lepší než většina ostatních holek na škole. Navíc nezapomněla na fakt, že to byla právě ona, kdo jí tehdy informoval o to, že se Chris probral z bezvědomí. Přesto ji však překvapilo, když se ti dva dali dohromady. A nejspíš nebyla jediná, koho tento vývoj událostí zarazil, většina lidí se na to tvářila stejně jako ona sama. Kromě Tracy, která o Chrisových úmyslech věděla.

„Čau,“ přikývla jí blondýnka na pozdrav.

„Záříš jako sluníčko, sestřičko,“ ušklíbl se na Cassidy Christopher. „Nazdar, Michaeli,“ vzal na vědomí i svého spolužáka.

„Potřebovala bych s tebou pak mluvit.“

„Po večeři mám čas. Počítáš zítra s těmi Prasinkami?“ zeptal se.

„Samozřejmě,“ přikývla Cass a snažila se dělat, že nevidí Michaelův udivený, zklamaný a zároveň naštvaný výraz. „Slíbila jsem ti to.“

„Skvělý. Tak si večer promluvíme,“ pousmál se Chris a spolu se svou přítelkyní dál pokračoval v cestě.

Michael se za dvojicí ještě nějakou dobu zlostně díval, než stočil svou pozornost zpět ke své dívce. „Neřeklas mi, že jdeš s ním. Myslel jsem, že bysme mohli…“

„Je to můj bratr,“ zarazila jeho proslov Cassidy. „Navíc se mě zeptal dřív. Slíbila jsem mu, že mu s něčím pomůžu.“

„A můžu vědět s čím jako?“ mračil se dál mladík.

„Potřebuje pomoct s výběrem dárku. Theodor má za dva dny narozeniny,“ vysvětlila.

„K tomu nepotřebuje tebe. Ty s tím…“

„A abys věděl, tak i já mu musím něco koupit,“ skočila mu do řeči.

„Nemáš sebemenší důvod k tomu to dělat.“

„Je to teď i moje rodina. Žiju u nich v domě, jeho otec se o mě stará. A navíc mu chci něco koupit. V poslední době mi hodně pomohl a tak. Navíc nechápu, proč bys s tím měl mít nějaký problém. Je to Christopherův bratr, nic víc. A pokud vím, vy dva jste si to mezi sebou už všechno vyříkali, ne? A i s Terrym a Tonym,“ dodala.

„To, že se s Chrisem zase bavíme, neznamená, že se budu bratříčkovat i s Nottem. Nikdy jsem ho neměl v lásce a nehodlám s tím začínat ani teď. Ne dva měsíce před koncem školy.“

Cassidy jen protočila oči, ale dál to nekomentovala. Místo toho změnila téma a snažila se zachránit ze svého rande co nejvíc to šlo. A k jejímu překvapení to zabralo. Jakmile opustili téma Nott a Prasinky, Michael se jakoby zázrakem uklidnil a začal se chovat naprosto normálně.

 

***

 

Na druhé straně školních pozemků, kam se mezitím uchýlili Chris s Naomi, probíhal zcela jiný rozhovor.

„Víš, nemyslím si, že by tvoje sestra udělala dobře,“ nadhodila Naomi, která seděla opřená o Chrise a pozorovala hladinu jezera. „Corner není zrovna výhra.“

„Michael není špatný,“ hájil svého spolužáka Christopher.

„Neřekla jsem, že je. Ale nehodí se k ní. Samozřejmě ji neznám tak dobře jako ty, ale už jen z toho mála, co o ní vím, mi přijde, že tentokrát zase šlápla vedle. Navíc jsi viděl, jak se zatvářil, když zjistil, že jdete zítra spolu.“

„Nevadí ti to, že ne?“ ujišťoval se hned. 

„Řekls mi to už dávno a navíc k tomu máš dobrý důvod,“ odtušila. „Tak jako tak si ale myslím, že právě ten důvod bude další příčinou jejich hádek.“

„Myslíš, že se budou hádat kvůli mému bratrovi?“

„Cassidy s ním vychází až moc dobře. Dokonce i Tracy je překvapená z toho, že si ti dva vytvořili takový vztah, včera jsme o tom spolu mluvily. Víš, je fajn, že se ke mně začala chovat tak přátelsky, když zjistila, že spolu chodíme. Jako bych ji do té doby ani neznala.“

„Jak tohle myslíš?“ zajímal se Christopher.

„Tys ji předtím neznal, Chrisi, ale já jsem s ní v koleji už šestým rokem. A navíc jste se seznámili na rande a pak jste se hodně rychle stali přáteli, jestli si dobře vzpomínám. Jenže Tracy vždycky nebyla takováhle. Popravdě řečeno se v tvojí společnosti chová jinak, než když je na koleji sama. I když poslední dobou už není rozdíl mezi tím tak rapidní.“

„Povídej, tohle mě zajímá,“ objevil se na Christopherově obličeji zaujatý výraz. Konečně měl dojem, že má šanci zjistit, co dělá jeho sestřenice ve Zmijozelu. Zatím moc důvodů, kromě krevního postavení, nenašel.

„Tracy a Dafné byly hodně dlouho kamarádky s Pansy, vlastně ty tři tvořily takovou menší partu a do jisté míry konkurovaly Dracovi a těm jeho gorilám. Pansy samozřejmě měla hlavní slovo, ale i ty dvě se projevovaly docela dost často. Dokázaly využít svého postavení a vlivu k tomu, aby se ostatní chovali tak, jak chtěly ony. Hlavně většina mladších holek to pocítila a jen málokdo si dovolil udělat něco, co by se jim nelíbilo. Především u nás ve Zmijozelu měly pod palcem snad veškeré dívky, včetně těch starších. Navíc Pansy se hodně opírala o Draca a to taky pomohlo. Každopádně si to docela dost užívaly, tu moc nad ostatními. Dokonce byly v tom vyšetřovatelském sboru, co tu zavedla Umbridgeová.“

„Jenže Tracy ani Dafné se s Pansy nekamarádí, ne?“

„Teď už ne. Co jsem tak pochytila, tak se na konci pátého ročníku stalo něco, kvůli čemu se ty tři pohádaly. Pansy se pak víc upnula na Draca a holky na sebe. A hlavně to napětí v koleji zmizelo. Pansy zůstala pořád stejná mrcha jako dřív, ale ty dvě se změnily. Nevím proč, ale to, jaké jsou teď, je výsledek něčeho, co se stalo skoro před dvěma lety.“

Christopher chvíli zamyšleně mlčel a uvažoval, jaké by to bylo, kdyby potkal Tracy dřív než v šestém ročníku. Jestli by se z nich stali přátelé a zjistili by, že jsou ve skutečnosti bratranec a sestřenice. Popravdě si ji nedovedl představit takovou, jakou ji popisovala Naomi. Znali se víc než rok, a věděl, že ji zná velmi dobře, ale nikdy by ho nenapadlo, že dřív bývala jiná. Nakonec to ale nechal plavat a vrátil se do reality. Někdy se na to zeptá, až přijde vhodný čas.

„Vrať se zpátky k Cassidy a Theodorovi, prosím,“ změnil nakonec téma.

„Není toho moc k říkání, Chrisi. Jen že všichni víme, i ty, že si k sobě Theodor prakticky nikoho nepustí. Dokonce ani tebe, a to jste bratři. Víte to už tři čtvrtě roku a pořád si oba dva zachováváte odstup. Jenže ke Cassidy se chová jinak, jen za poslední týden jsem je několikrát viděla bavit se na chodbě a dokonce se i smát. Tvoje sestra se k němu během té doby, co jste se nebavili, upnula a nevypadá to, že by měla v úmyslu to nějak přerušit. A Theo proti tomu zřejmě nic nemá. A přitom se spolu nikdy předtím nebavili, ne?“

„Ne,“ zavrtěl Chris hlavou. „Byla mu úplně lhostejná, stejně jako já. Jenže my dva jsme se začali bavit, zatímco on neměl sebemenší důvod k tomu, aby se snažil sblížit s ní. Mám dojem, že jí na podzim i opovrhoval kvůli tomu, co dělala. Ten postoj musel změnit až o Vánocích, kdy ji dostal víceméně na starost,“ zkousl si ret Chris při vzpomínce, jak se k sestře choval on sám.

„Chápu, proč je to takhle z její strany. Ve své podstatě byl jediný, na koho se mohla obrátit, kdo jí mohl pomoci. A protože prakticky všichni Zmijozelové považují rodinu za prioritu, těžko by ji mohl jen tak odmítnout. Což ale nevysvětluje, proč se k ní tak chová i teď. Leda…“

„Naomi.“

„Leda by si ji za tu dobu stihl oblíbit. Ne-li víc.“

„Ty si vážně myslíš, že by ji mohl mít rád?“

„Proč ne. Koneckonců tak, jako se chová k ní, se chová jen k málokomu. Vlastně jen k Tracy a Blaisovi. Takže jo, myslím si, že ji má rád. Jen nevím, jak ji bere. Jestli jako kamarádku, sestru nebo dokonce…“

„To je směšné, zlato.“

„Proč? Tvůj otec se taky zamiloval do tvé mámy, ne? Tak proč by Theodor nemohl mít rád Cassidy? Sám si říkal, že se až moc podobá na tvoji maminku. No a jestli jablko nepadlo daleko od stromu…“ pošklebovala se.

„To je absurdní. Navíc – Cassidy chodí s Michaelem a nevšiml jsem si, že by s tím měl Theodor nějaký problém. Baví se s ní dál, ne? Takže bych řekl, že tahle tvoje teorie padá.“

„Já se ji jen tak nevzdám,“ vyplázla na něj jazyk. „Tak jako tak je to důvod, proč se Corner chová tak, jak se chová. Žárlí na Theodora, o to se klidně vsadím. I kdyby se stokrát snažil, Cassidy k němu nebude mít takovou důvěru jako k tvému bratrovi.“

„O tom se s tebou přít nebudu, u Michaela je možné všechno,“ pokrčil Chris rameny. „Tak jako tak si ale myslím, že se pleteš. Theodor možná má moji sestru rád, ať už jakýmkoliv způsobem, ale nemiluje ji. O to se s tebou klidně vsadím já. A vůbec – přestaňme řešit Thea, moji sestru nebo Tracy. Chci strávit den s tebou, ne se svou rodinou,“ ukončil debatu a sklonil se ke své přítelkyni, aby ji mohl políbit. Naomi zpočátku naoko protestovala a dál navazovala na Chrisem ukončené téma, ale po chvíli to vzdala a užívala si volný den se svým přítelem tak, jak si to oba dva představovali.

 

***

 

Na druhý den ráno se Cassidy s Christopherem sešli ve Vstupní síni, aby společně vyrazili do Prasinek koupit pro Theodora narozeninový dárek. Chris dorazil s dobrou náladou, která pramenila ze snídaně strávené s Naomi, Tracy a dalšími u zmijozelského stolu, zatímco Cassidy se zdála být něčím vytočená.

„Děje se něco?“

„Ne, jen… Zase jsme se pohádali,“ zamračila se dívka. „To už je potřetí za poslední dva dny a jen proto, že jdu do Prasinek s tebou a ne s ním.“

„Proč by mu to mělo vadit? Jsem přece tvůj bratr a navíc s Michaelem…“

„O tebe mu nejde. Vzteká se kvůli tomu, proč tam jdeme,“ povzdechla si unaveně. „Nedokáže pochopit, že ti chci pomoct s výběrem dárku pro Thea.“

„Řekl bych, že v tomhle bodě měla nakonec Naomi pravdu,“ přiznal si Christopher a na sestřin tázavý pohled pokračoval dál: „Má dojem, že Michael na Theodora žárlí.“

„Žárlí? Nemá sebemenší důvod.“

„Víš, na někoho, kdo ještě před čtvrt rokem zarytě bojoval proti Zmijozelu, je trochu zvláštní, když dobrovolně vyhledává společnosti jednoho z nich.“

„Jen se spolu bavíme, nic víc,“ bránila se dívka. „A navíc je to tvůj bratr. Co je na tom špatného?“

„Podle mě nic, já jsem za to rád. Ale podle Michaela všechno. Možná sis toho nevšimla, Cassidy, ale Theodor si k sobě jen tak někoho nepustí. Dokonce ani mě ne. Ale vy dva spolu nějakým pro mě nepochopitelným způsobem vycházíte.“

„Děláš z komára velblouda, Chrisi,“ odbyla ho Cassidy. „A jeje, my o vlku a vlk za humny.“

„Snape vás oba volá k sobě do ředitelny,“ nenamáhal se Nott s pozdravem a rovnou jim oznámil, proč přišel. „Čeká tam na vás otec.“

„A nevíš, co chce?“ zamračil se Christopher. Tato návštěva se mu v dané době vůbec nehodila.

„Netuším,“ pokrčil rameny. „Snape mi to teď řekl na chodbě, že se tam všichni tři máme stavit.“

„To si nemohl vybrat jiný den?“ mračil se dál Chris. „Bůh ví, kdy bude další výlet do Prasinek. Tobě to nevadí?“ otočil se na bratra.

„Stejně jsem tam neměl v plánu jít. Co tam,“ pokrčil rameny. „Nemusím se tahat s Dracem, Crabbem a Goylem. A Blaise má rande. Pro změnu.“

„Kolikátá už to od té doby je?“ ušklíbla se Cassidy.

Theo okamžitě uhodl, na co naráží, takže se stejným úšklebkem odpověděl: „Pokud správně počítám, tak pátá. Ale pořád ti nemůže odpustit, žes ho poslala k vodě.“

„A já pořád nemůžu uvěřit, že sis s ním něco začala,“ zavázal Chris.

„Já ji varoval, že je to špatný nápad. Nevěřila mi.“

„Dobře víš, že to tak není,“ zamračila se na Thea Cassidy. „Začala jsem s ním… Ale vždyť je to fuk,“ mávla nad tím rukou při pohledu na Christophera. „Jdem, ať na nás zbytečně nečeká. Nerada bych dostala vynadáno.“

Chris hodil na svého bratra tázavý pohled, kterým se dožadoval vysvětlení, ale ten ho odbyl jediným úšklebkem a vyrazil za Cassidy, která už před nimi měla slušný náskok. Nehodlal Christopherovi prozradit důvod, proč jeho sestra začala chodit se Zabinim. Bylo na nich, aby si to mezi sebou vyříkali a on neměl v úmyslu se jim do toho motat. Už jen proto, že si uměl představit, jak by byla Cassidy naštvaná.

Po nějaké chvíli všichni tři dorazili k ředitelně, ale k jejich překvapení je chrlič nechtěl pustit, i když Theodor znal správné heslo. Mladík na sobě však nedal nic znát a jen se opřel o zeď jako by se nic nedělo a on byl pánem situace. Oproti tomu Christopher se zamračeně díval na kamennou sochu a v duchu uvažoval nad tím, co to má být za hloupý vtip, zavolat si je a pak je nechat čekat venku. Na kratičký moment ho dokonce napadlo, že si z nich jeho bratr jen vystřelil, ale tuto myšlenku zahodil v okamžiku, kdy začal racionálně uvažovat a došlo mu, že kdyby měl tohle Theo v plánu, rozhodně by se s nimi neplahočil přes půlku hradu a netrčel před ředitelnou. Než ale stihl vymyslet nějaký smysluplný důvod, proč by je Snape a otec nechávali čekat, chrlič se začal otáčet a po chvíli z něj vyšel sám ředitel bradavické školy čar a kouzel.

„Pane Walkere, slečno Walkerová,“ kývl na pozdrav sourozencům před sebou.

„Dobrý den, pane,“ vyhrkli oba unisono.

„Váš otec čeká vevnitř, pane Walkere. Neměli byste ho nechávat čekat, nemohu si dovolit půjčit mu svoji pracovnu na déle jak hodinu.“

„Samozřejmě,“ přikývl Chris a jako první vyrazil k chrliči. Zarazilo ho však, když si všiml, že ho Cassidy nenásleduje a místo toho pozoruje Snapea, který právě stočil svou pozornost na Theodora.

„Nevzpomínám si, že bych si vyžádal i vaši přítomnost, pane Notte.“

„Já vím,“ pokrčil Theo rameny a bez jakékoliv emoce hleděl svému bývalému kolejnímu řediteli do očí. „Potřebuji o něčem s otcem mluvit. Ví o tom.“

Nějakou dobu se oba Zmijozeláci přeměřovali pohledem, než se Snape otočil a bez jakéhokoliv dalšího slova je opustil. Teprve poté se Theodor odlepil od zdi a s úšklebkem, který Chris nebyl schopen identifikovat, prošel kolem nich a zmizel na schodišti. Christopher si vyměnil se sestrou jediný nechápavý pohled. Ani jeden nevěděl, co měla tato výměna znamenat a o čem vlastně byla. A stejně tak nemělo smysl se na to Thea ptát, protože i kdyby odpověděl, ani zdaleka by se to nepřibližovalo pravdě. Místo toho sami prošli chrličem a vstoupili do ředitelny, kde už je čekal jak Theodor, tak i Anthony Nott.

„Christophere, rád tě vidím,“ pokynul mladíkovi otec, jenž seděl pohodlně usazený v křesle na straně stolu, kde obvykle sedával ředitel. „A i tebe, Cassidy,“ dodal při pohledu na dívku, ale nezdálo se, že by měl z toho setkání nějakou radost. Naopak se zdálo, že ho to velmi otravuje, soudě podle jeho výrazu.

„Co tě sem přivádí, otče?“ zeptal se přímo Christopher a ani se nenamáhal posadit se, jen se opřel o hranu stolu a vyčkávavě hleděl na Notta staršího. „Doufám, že je to důležité, protože jinak…“

„Sedni si, Chrisi!“ zamračil se na něj Anthony. Nebyl v náladě, kdy by se chtěl se svým mladším synem dohadovat o nesmyslech. „Neplácal bych svým drahocenným časem jen tak pro nic za nic, kdyby to nebylo důležité.“

Chris se po tomto prohlášení zamračil, ale nakonec otce uposlechl a svezl se na židli vedle Cassidy. Nepřestával však Notta probodávat naštvaným pohledem, stále se zlobil za zničený výlet do Prasinek a kromě toho pochyboval o tom, že ona důležitá věc bude mít nějaký smysl i pro něj.

„Potřebuji, abyste se oba dva vrátili na víkend domů,“ začal Nott. „A neskákej mi do řeči, Christophere,“ zarazil svého syna, jakmile viděl, že se nadechuje k odpovědi. „Je to čistě pro vaše dobro. Jak oba dobře víte, po smrti vašich prarodičů přešel veškerý jejich majetek na Marianne Forbesovou, vaši tetu. A zdá se, že právníci konečně vyřešili vše, co se kolem toho řešit mělo, protože paní Forbesová se právě rozhodla uplatnit své dědičné právo.“

„A proč… Samozřejmě,“ vydechl Chris, jakmile si uvědomil, o čem to celé je. „Chce dům, jak jinak. A my v něm stále máme svoje věci.“

„Do konce víkendu ho máte vyklidit.“

„Tak brzy?“ vyhrkla Cassidy. „Proč?“

„Chce ho prodat, jak jinak,“ ozval se Theodor. „Co jiného by s ním dělala?“

„Mluvil jsi s ní?“ otočil se Christopher na otce.

„Ne, pouze s jejím právníkem. Zdá se, že vaše teta hodlá vše řešit přes něj, i když od určitých lidí vím, že ona sama nyní pobývá v Británii.“

„Takže bych s ní mohl mluvit. Nechci, aby ten dům prodala.“

„Obávám se, že to je nevyhnutelné. Pan Matthews dal velmi zřetelně najevo, že dům bude do konce týdne vyklizen a připraven pro jeho dalšího majitele.“

„Nemůže prodat dům, ve kterém babička s dědou žili celý život. Nemohli bychom ho koupit my? Svoje peníze by tak jako tak dostala. A o nic jiného jí stejně nejde, ne?“ shrnul Chris svoji úvahu.

„O tom nechce ani slyšet.“

„Proč? Ani kdybychom dali víc?“

„Řekl bych, že tomu nerozumíš, Christophere,“ zapojil se opět Theodor a než znova promluvil, vyměnil si rychlý pohled s otcem. „Tvé tetě samozřejmě jde o peníze. Ale podle toho, co jsem viděl a slyšel, bych řekl, že v tom je daleko víc než jen to. Nevím, jak dalece jsi to na tom pohřbu sledoval, ale bylo docela očividné, že se jí nelíbí tvoje nová rodina. Samozřejmě se to snažila nedávat najevo, ale viděl jsem, jak si pak otce i mě prohlížela, když si myslela, že ji nikdo nevidí. Je zřejmé, že lidi jako my nemá v lásce. A popravdě mám i dojem, že má z otce strach,“ ušklíbl se. „Prakticky celou dobu visela na svém manželovi a odmítala se od něj jakkoliv vzdálit. A děti taky držela poblíž sebe, nenechala je nikde pobíhat. Až na tu Kristin teda,“ hodil na bratra jeden provokativní pohled. „A pokud si spojila smrt vašich prarodičů se Smrtijedy – a tím i s naší rodinou, je zřejmé, že se chce domu zbavit. Bez nějaké poskvrny nebo tak něco.“

„To je úplně šílený.“

„Jenže na Marianne to sedí, nemyslíš?“ hlesla Cass. „Komu to prodává?“

„Nějakým mudlům,“ pokrčil rameny Nott.

„Mudlům… To se snad snaží nemít nic společného s britským kouzelnickým světem. A s námi.“

„A tobě to vadí? Kdyby neprodávala dědův dům úplně cizím lidem, byla bych za to i ráda. Než mít někoho jako je ona za příbuznou, to raději nebudu mít nikoho.“

„To se dá i pochopit,“ ušklíbl se Theodor.

„Kdyby to vám třem nevadilo, půjdeme. Nemám na vás celý den,“ zvedl se zničehonic Nott a zamířil ke krbu a pobídl své dva syny a Cassidy, aby vstoupili jako první. Když se všichni tři ocitli na Nottovic pozemku, Cassidy s Chrisem se prakticky ihned odebrali mimo ochranné pásmo, aby se mohli přemístit do svého bývalého domova. Oproti tomu Theodor odkráčel za otcem do jeho pracovny, kde si s ním hodlal promluvit.

„Otče,“ vstoupil bez zaklepání.

„Theodore, říkal jsem si snad, že nemám čas…“

„Pár minut,“ nenechal ho mladík domluvit. „Jen tě chci o něco požádat.“

„Tak ale rychle.“

„Zanedlouho budou velikonoční prázdniny, tak mě napadlo, že když budeme doma, mohl bych oslavit narozeniny a…“

„Na to předem zapomeň. Nenechám vás udělat mi z domu kůlničku na dříví. Naposled…“

„Myslel jsem, že bysme to mohli oslavit s Christopherem společně,“ skočil mu Theo do řeči. „A třeba i s Tracy,“ dodal. „Jsme ani ne v rozmezí jednoho měsíce a ti dva to stejně chtěli slavit spolu…“ nechal větu nedokončenou a s kamennou tváří čekal na otcův verdikt. V duchu už se však předem radoval z vlastního vítězství, věděl, že i když to Anthony nedává najevo, záleží mu na tom, aby byla rodina pohromadě a aby i pouta mezi nimi byla silná. Takže návrh na společnou oslavu by jen těžko mohl zamítnout, když to bylo něco, co by je mohlo víc sblížit.

„Koho máš v plánu pozvat?“ povolil po chvíli Nott.

„Za sebe jen pár kamarádů. Jak Chris a Tracy to nevím.“

„Pokud zase něco vyvedete, Theodore…“

„Neboj, nic se nestane,“ ujišťoval ho okamžitě syn.

„Nepřej si mě, jestli toho budu litovat. A teď jdi. Vzal jsem tě sem proto, abys těm dvěma pomohl, ne abys mě tu přemlouvat k dalším šíleným nesmyslům.“

Theo s úšklebkem přikývl a vydal se ke dveřím. Než za sebou ale zavřel, ještě se otočil k otci, aby ho seznámil s poslední věcí. „A určitě ti nebude vadit, když přijde i Blaise, že ne? Přece jen si nemůžu dovolit nepozvat si nejlepšího přítele,“ vychrlil a než stihl otec zareagovat, zavřel za sebou dveře a seběhl do zahrady.

<< 44. kapitola <<                                                              >> 46. kapitola >>

09.10.2011 15:10:21
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one