My world of fantasy...

43. kapitola PČ - Na svatého Valentýna

Jak bývalo poslední dobou zvykem, Christopher opět trávil volné odpoledne ve zmijozelské společenské místnosti s Tracy a probíral s ní všechno možné. Tentokrát byl u jejich rozhovoru přítomen i Theodor, který právě neměl nic lepšího na práci. Blaise někam zmizel hned po vyučování a Draco měl v poslední době tak příšernou náladu, že se mu všichni, kromě jeho goril a Pansy, vyhýbali obloukem. A to poslední, co by si přál, bylo sedět sám ve společenské místnosti a snažit se ignoroval pohledy přítomných dívek, které se snažily využít poslední možné příležitosti a zlákat ho do Prasinek. Zbýval už jen jediný den do svátku sv. Valentýna a všeobecně se vědělo, že Nott nikoho nepozval a je stále volný.

„Nemůžu uvěřit tomu, že je to jen rok,“ prohodil Christopher při pohledu na svou sestřenici. „Přijde mi to už jako věky.“

„Taky mám ten pocit,“ usmála se Tracy.

„Je to…“

„Proboha, nechce té nostalgie,“ skočil jim Theodor do rozhovoru. „Už je to minimálně popáté, co jste se dostali k tomuhle tématu. Tak už se znáte rok, no. To je toho.“

„Theo, nekaž nám to,“ hodila na něj Tracy zakaboněný pohled. „A vůbec, co kdyby ses sebral a šel pozvat nějakou milou holku na rande? Je jich tu hodně, které by to ocenily. Podívej,“ ohlédla se. „Třeba taková Rebecca na tobě může oči nechat,“ ušklíbla se.

„Měl jsem dojem, žes říkala milou. Ne ctižádostivou a sobeckou mrchu. Navíc jí nemůžu udělat tu radost a pozvat ji. Jako by nestačilo, že tenhle blbec se nechal pozvat tou její kamarádkou,“ otočil se na svého bratra.

„Nemohl jsem jí dost dobře říct ne,“ zamračil se na něj Christopher. „Zahnala mě do kouta.“

„Můžeš si za to sám, neměl sis je pouštět k tělu,“ pokrčil Theo rameny. „Každopádně já tuhle chybu neudělám. Ještě by se pak pokusily ukecat na dvojité rande. A věř mi, že s tebou ho trávit nechci, Christophere.“

„Nápodobně.“

„Můžete toho nechat?“ protočila oči Tracy. „Vždyť by se zas tak moc nestalo. A…“

„Tracy, ty se radši nevyjadřuj. Ty jdeš do Prasinek s klukem, který je fajn a má tě rád. Jsi na tom podstatně líp. Co víc si vlastně můžeš přát?“

„Třeba to, aby její přítel nebyl zrzavý a nepocházel z rodiny krvezrádců?“ nadhodil Theodor.

„Sklapni,“ udeřila Tracy bratrance do ramene. „A co takhle Naomi? Ta je milá, docela hezká, dokonce i ze správné rodiny…“

„Ne.“

„Tak tím pádem nám zbývá ještě Anna,“ pohlédla na poslední z dívek ze šestého ročníku Zmijozelu. „Sice ne moc hezká a ani ne moc chytrá, ale dozajista bude milá a ochotná,“ uculila se na bratrance Tracy. „Jsem si jistá, že by pro tebe byla vhodnou partnerkou. Minimálně na chvíli. Možná, že kdybys měl konečně někoho, kdo by s tebou šel ochotně do postele, přestal bys být tak napružený a nepříjemný.“

„Víš co, Tracy? Starej se o sebe, jo?“

„Moje blaho je zaručeno, neboj. Jsem si jistá, že se o to Charlie velmi ochotně postará,“ ušklíbla se. „A o Chrisovo se dost dobře starat nemůžu, ten se o to postaral už sám. A Elena je moc malá. Takže mi zbýváš jen ty. A přece moc dobře víš, jak moc mi záleží na rodině, Theo,“ bavila se dál na jeho účet. „Pokud si někoho nenajdeš sám, věř mi, že se o to postarám sama. A ty přece víš, že svoje sliby plním, že?“

„Jsi neskutečně otravná,“ zamračil se na ni Theodor.

„Každopádně v těchto chvílích vidím, že se Moudrý klobouk nespletl a poslal ji do správné koleje,“ zapojil se opět Christopher. „Jsi manipulativní mrcha.“

„Děkuji za poklonu, Chrisi. Vážně si těch slov moc vážím,“ zakřenila se na něj dívka. „Takže jak ses rozhodl, Theo?“ usmála se sladce na svého nejstaršího bratrance.

„Že půjdu najít Blaise,“ zvedl se Theodor z křesla a urychleně opustil místnost.

„Srab,“ odfrkla si Tracy a pak se vrátila zpět k tématu, které vedla s Chrisem, než jim ho Theo přerušil.

 

***

 

„Můžeš mi vysvětlit, jak jsem mohl udělat takovou pitomost?“ brblal Christopher, zatímco stál před svým kufrem s oblečením a přemýšlel, co si vezme na sebe.

„Tak to bych taky rád věděl, kamaráde,“ pokrčil rameny Anthony Goldstein, který seděl na posteli a sledoval, jak se jeho přítel schválně loudá s oblékáním. „Už od začátku jsem ti říkal, aby sis ty dvě držel od těla. Ale ne, ty se s nimi dál vesele bavíš a ještě se od jedné z nich necháš pozvat na rande. Občas si říkám, jestli to máš v té hlavě vůbec v pořádku.“

„S takovou rodinou, co mám? Neblázni,“ ušklíbl se na něj Christopher. „Každopádně se ukázalo, že Theodor má víc rozumu než já, protože když ho včera večer Rebecca zastavila a pozvala ven, vesele ji odpálkoval s tím, že už jde s někým jiným. Což je samozřejmě lež. Prostě se rozhodl, že půjde sám, teda spíš se Zabinim, který kupodivu taky nikoho nepozval.“

„Jestli to náhodou nebude tím, že se snaží sbalit tvou sestru.“

„A neúspěšně. Cassidy není blbá, aby si s ním něco začala,“ zamračil se na kamaráda Christopher.

„Já ti nevím,“ zaváhal Tony. „Chodí s Harperem, což taky není zrovna výhra. Ten má jen o něco lepší pověst než Zabini. A navíc se proslýchá, že se s ním dala dohromady, když ji zachránil od Zabiniho. Utekla z louže pod okap.“

„Co kdybychom nechali Cassidy na pokoji a starali se o můj problém?“

„Tohle je taky tvůj problém, Chrisi. Ať chceš nebo nechceš, budeš to muset s Cass nějak vyřešit!“

„Já vím,“ povzdechl si Christopher a zničeně se posadil na posteli. „Nejhorší na tom je, že já se na ni už dávno nezlobím. Byl jsem naštvaný, jenže pak jsem si uvědomil, že neprávem. Nemohla za to o nic víc než já. On měl nakonec Theodor pravdu, když tvrdil, že se jí svým způsobem mstím za ten podzim. Sakra,“ praštil pěstí do polštáře. „Taky by se mohl někdy mýlit.“

„Měl by sis s ní promluvit.“

„Já vím,“ zopakoval Chris. „Od té události s Malfoyem si to říkám každý den. Jenže po tom, jak jsem se k ní choval, jak jsem jí ublížil… Bojím se, že mě nebude chtít vidět ona. Stydím se sám za sebe. Vždyť i Theodor jí byl lepším bratrem než já. A to není její bratr.“

„Myslím, že ty a Cassidy si nemáte co vyčítat,“ mínil Anthony. „Oba jste udělali to samé. Prostě za ní jdi a o všem si promluvte.“

„Později. Teď se musím vypořádat s hrozivějším problémem,“ otřásl se, když se vzpomněl na své rande s Lydií Wilkesovou. „Myslíš, že když jí pak řeknu, že s ní nic nechce mít, že mě nezabije?“

„No, jistojistě to nevím, ale asi ti nezbývá nic jiného, než to zjistit. Pokud s ní teda nechceš chodit.“

„Neblázni, Tony, takový cvok ještě nejsem,“ zasmál se Christopher a spolu s kamarádem opustil ložnici.

 

***

 

„Cassidy?“ ozvala se opatrně Demelza Robinsonová, zatímco se stejně jako její spolužačky oblékala na výlet do Prasinek. „Mohla bych s tebou mluvit?“

„Určitě, o čem?“ otočila se k ní hnědovláska s úsměvem.

Demelza na okamžik zaváhala a vrhla rychlý pohled na svou kamarádku Vicky Frobisherovou. Ta zřejmě okamžitě pochopila, o co se jedná, protože v další chvíli něco prohodila ke zbylým dvěma dívkám, které vzápětí opustily ložnici a nechaly tak trojici spolužaček o samotě.

„Víš, včera jsme s Vicky na něco přišly. Na něco, co bys měla vědět. Chtěly jsme ti to říct už včera, ale tys přišla moc pozdě.“

„O co se jedná, holky?“

„Posaď se, prosím,“ vybídla ji Demelza a sama se usadila na vedlejší postel. „Včera večer jsme šly s Vicky do kuchyně pro něco k jídlu, mimochodem díky za ten tip, a někoho jsme cestou potkali,“ pohlédla váhavě na kamarádku.

Ta na okamžik zaváhala, než na ni navázala: „Byl to Eric Harper. A nebyl sám. Znáš takovou tu malou tmavovlásku z Havraspáru, co je o ročník níž než my? Myslím, že se jmenuje Nicol Watsonová.“

„Počkej, nechceš mi říct…“ začínala Cassidy chápat, kterým směrem se tento rozhovor ubírá.

„Podvádí tě s ní, Cass. A podle toho, jak se k sobě chovali, to nebylo jejich první setkání. Tak jsme si myslely, že bys to měla vědět.“

„Já… Děkuji. Jsem ráda, že jste mi to řekly,“ zamumlala zaraženě dívka.

„Tak my raději půjdeme,“ zvedla se Vicky a spolu s Demelzou odešly pryč.

Cassidy strávila několik dalších minut sezením na posteli a hleděním na holou zeď. Od začátku věděla, že Eric Harper není zrovna svatý, ale nečekala, že by jí mohl udělat něco takového jen po týdnu a půl chození. Nemilovala ho, víceméně si s ním začala jen proto, aby se zbavila Blaise Zabiniho a něčím se zaměstnala, aby nemusela myslet na nic okolo, ale nemohla popřít, že jí s ním bylo fajn. Teprve nyní si uvědomila, že ho ve skutečnosti začala mít ráda a o to víc ji bolelo zjištění, že ona pro něj nic neznamenala. Po chvíli však zklamání přešlo ve zlost. Naštvaně se zvedla, hodila na sebe kabát a zamířila do Vstupní síně, kde se měla se svým stále ještě přítelem setkat. Když tam o několik minut později dorazila, Eric už na ni čekal a vypadalo to, že nemá sebemenší ponětí o tom, že ho včera večer viděli s jinou. Ani na moment však nezapochybovala o tom, že by jí spolužačky lhaly. Demelzu a Vicky znala hned po Ginny nejlépe a o obou věděla, že jsou fajn holky, kterým se dá věřit. Jen se z nich nikdy nestaly žádné velké kamarádky, na to byly až moc rozdílné.

„Cass, už jsem se bál, že nepřijdeš,“ usmál se na ni Eric hned, jak ji spatřil.

„Taky jsem si myslela, že nepřijdu,“ opáčila hnědovláska. „To bys nevěřil, co jsem dneska slyšela,“ přistoupila k němu a zadívala se mu přímo do očí. „Neznáš náhodou holku jménem Nicol? Nicol Watsonová?“ zeptala se s falešným úsměvem.

„Ne, proč bych…“

„Já jen, že tě s ní včera viděli na chodbě. Podle všeho se znáte už docela dost důvěrně,“ hleděla mu stále do tváře a čekala na jakoukoliv reakci.

„Nemůžeš věřit všemu, co kdo…“

„Přestaň mi lhát, Ericu. Vím, žes nikdy nebyl zrovna svatoušek.“

„A co chceš jako slyšet?“ založil si Harper ruce na hrudi a probodával svou přítelkyni pohledem. „Že jsem s ní byl? Ano, byl.“

„Jak dlouho?“

„Týden, plus mínus. A víš proč? Na rozdíl od tebe mě totiž chtěla a nebyla tak upejpavá jako ty.“

„Upejpavá? Jsme spolu necelé dva týdny, Ericu! Cos čekal? Že ti hned první den vlezu do postele?“

„Popravdě? Jo, čekal. Člověk by si myslel, že Francouzsky budou trochu vášnivější a bez zábran. A ne že se mi tě povede až po týdnu a půl přemluvit, abys se mnou spala.“

„A už teď toho lituju. Jsi normální hajzl, Harpere. My dva jsme spolu skončili. Doufám, že ta tvoje Nicol ti bude stačit. Už teď ji lituju,“ otočila se na podpatku a bez dalšího slova vyběhla ven a sama zamířila do Prasinek, jen aby už nemusela být v jeho blízkosti.

 

***

 

„Fajn, drž mi palce, Tony,“ zamumlal Christopher směrem ke kamarádovi, když sešli do Vstupní síně.

„Užij si to,“ ušklíbl se na něj Anthony a s pobaveným úsměvem zamířil k Dafné, která na něj čekala u dveří spolu s Tracy, jež je měla doprovázet až do Prasinek, kde měla domluvené rande s Charliem Weasleym. Trac se na něj jen škodolibě usmála, zamávala mu a spolu s kamarády opustila prostory hradu.

Christopher se za nimi zamračeně podíval, než se obrátil a zamířil k dívce, která na něj čekala na druhé straně síně. S nuceným úsměvem k ní přistoupil a snažil se předstírat, že ji vidí tak rád, jako ona jeho.

„Moc ti to sluší, Lydie,“ prohodil při pohledu na vysokou hnědovlásku.

„Děkuji, Chrisi,“ usmála se na něj sladce dívka a bez jakékoliv pobídky se mu zavěsila na ruku a táhla ho ven. „Přemýšlel jsi nad tím, kam půjdeme?“ zeptala se, ale než stačil jakkoliv odpovědět, rychle pokračovala dál. „Myslela jsem, že bychom mohli zajít k madame Pacinkové. Je to taková hezká kavárna a…“ drmolila dál a dál.

Christopher ji už po několika větách přestal poslouchat a pouze přikyvoval a souhlasil s ní na místech, která považoval za vhodná, a v duchu sám sebe proklínal, jak mohl na něco tak příšerného přistoupit. Zdálo se však, že dívka nemá sebemenší ponětí o tom, že ji vůbec nevnímá a zaobírá se vlastními myšlenkami. Z těch ho vytrhl až cizí hlas, který se najednou ozval blízko něj a očividně byl mířen na něj.

„Koukám, že ses konečně rozhoupal k nějaký akci, Walkere. Člověk by si skoro myslel, že něco takového ani nedovedeš.“

Otráveně protočil oči, když mu došlo, kdo na něj mluví, a neradostně pohlédl na blondýnku, která se spolu se svou kamarádkou objevila po jeho boku. Zběžně si ji prohlédl od hlavy až k patě, ale neuznal ji hodnou odpovědi. Jeho partnerka však ano.

„Máš nějaký problém, Astorie?“ zavrčela Lydie na mladší spolužačku.

„Kdepak, Lydie, neboj,“ usmála se Greengrassová sladce. „Jak bych mohla. Ale pověz mi, tobě nevadí, že tě tady Walker celou dobu prakticky nevnímá?“ otázala se nevinně.

„Starej se o sebe a dej mi pokoj,“ utrhl se na ni Chris. „Určitě máš na práci i jiné věci.“

„To nepopírám. Ale tahle mě zrovna baví,“ opáčila sametovým hlasem dívka.

„Jdi si po svých, Greengrassová,“ zavrčela na ni Lydie. Mladší dívka očividně nepatřila k jejím oblíbenkyním.

„Klid, Lydie. Nezdržím se dlouho. Jen jsem se zastavila na menší pokec tady se svým kamarádem. Pověz mi, Walkere, co tě přimělo pozvat právě ji?“ zeptala se Chrise přímo. „Protože pokud se dobře pamatuji, lidi jako ona nemáš zrovna v oblibě. Nebo se snad pletu?“

„Vůbec nevíš, o čem mluvíš,“ odpověděla jí místo Chrise Lydie.

„To si nemyslím. Docela dobře si pamatuju ten proslov, co ke mně na začátku roku tady náš Christopher měl,“ objevil se na blondýnčině tváři potutelný úsměv. „Určitě se mi nezdálo, když jsem tentokrát zaslechla, že nemá zájem o čistokrevné namyšlené holky, které se starají jen o sebe a přítele si hledají podle rodinného a krevního postavení. Řekla bych, že ten popis přesně sedí na tebe, Lydie, nemyslíš si?“ otočila se na hnědovlásku. Ani si tak nevšimla, že její kamarádka se mezitím sebrala a odešla, natolik byla zaujatá Chrisem a jeho partnerkou.

„Tohle odvoláš, Astorie. Taková nejsem, že ne, Chrisi?“ otočila se na Walkera a hodila po něm psí oči.

„Prosím tě, i když ti odpoví, stejně bude lhát. Popravdě vůbec netuším, za co ho všichni máte. Možná, že chodí do Havraspáru, ale rozhodně nezapře to, že pochází ze zmijozelské rodiny. Ostatně by to nebyla první lež, kterou bysme od něj slyšeli.“

„Chrisi, je to pravda?“ uvěřila tentokrát Lydie své spolužačce a otočila se na svého rádoby přítele.

„Proboha, dejte mi obě dvě pokoj,“ nevydržel to už Christopher, vykroutil se z Lydiina sevření a rychlým krokem zmizel v postranní uličce. Zanechal tak za sebou dvě dívky, které za ním jen mlčky hleděly. Lydie šokovaně a naštvaně, Astorie s vítězným úsměvem a obrovským vnitřním potěšením, že se jí ho podařilo takhle dokonale vytočit. Ještě naposledy pohlédla na Lydii s tím svým rádoby nevinným úsměvem a pak už stejně jako Chris opustila ulici a vydala se hledat kamarádku.

 

***

 

„Nechápu, proč jsme sem šli zrovna dneska, když je tu taková zima,“ hudroval Blaise, zatímco se s Theodorem prodírali sněhovou závějí, která zavalila příchozí cestu do Prasinek.

„Nezapomeň, že to byl tvůj nápad,“ odvětil Theo. „Navíc kdybys netrval na tom, že musíme jít takhle brzo, mohli jsme si vesele jít po už vyšlapané cestě. Co tu vlastně tak nutně potřebuješ?“

„To hned uvidíš,“ usmál se potutelně Zabini. Pár minut na to už dotáhl kamaráda k jednomu z postranních obchodů a zatáhl ho dovnitř. Teprve o půl hodiny později oba vyšli ven. Theo s otráveným výrazem, Blaise s potěšeným.

„Nemůžu uvěřit, žes mě sem táhnul jen proto, aby sis sehnal takovýhle nesmysly. Mohl sis to klidně uvařit sám.“

„A riskovat, že mi to bouchne pod nosem? Nejsem blázen, Theodore. Navíc to ani nebylo drahé. A uvidíš, že se to časem bude hodit. Dřív nebo později určitě.“

„Jak komu,“ zamumlal si pro sebe Nott.

„Kam jdeme teď?“ nevěnoval mu Zabini moc pozornosti a rozhlížel se kolem.

„Kdybys mě byl poslouchal, říkal jsem ti, že potřebuju do knihkupectví. A,“ pokračoval, aniž by si všímal, jak Blaise protočil oči, „do toho obchodu s alkoholem. Na pokoji už nám všechno došlo. Kupodivu,“ vrhl na svého společníka významný pohled.

„Jedna menší párty a ty toho naděláš.“

„Byla tam skoro polovina koleje, Blaisi. A všechna moje ohnivá whisky je v háji.“

„Už jsem ti říkal, že ti ji koupím,“ zavrčel Blaise lehce nevrle. Vzápětí se však výraz v jeho obličeji rapidně změnil, když zahlédl, kdo se k nim blíží. „Co tu tak sama, Cassidy?“ zeptal se medovým hlasem, když došla dívka až k nim.

„Do toho ti nic není, Zabini,“ odbyla ho dívka. „Ahoj, Theo,“ pozdravila druhého mladíka a jeho kamaráda si víc nevšímala.

„Ahoj,“ kývl jí na pozdrav Theodor.

Cassidy se na něj jen zlehka usmála, než stočila svůj pohled zpět k zemi a pokračovala dál v cestě.

Blaise se však tak snadno nevzdal a doběhl ji. Theodor jen protočil oči nad kamarádovým chováním. Už ho unavovalo, jak se Blaise snaží získat Cassidy pro sebe. Tak jako tak už necítil potřebu do toho zasahovat. Přítelovo mínění stejně nezmění a Cass se o sebe bude muset postarat sama. Už už se otáčel, že ty dva nechá jejich osudu, když si náhle uvědomil, co mu na tomto obrázku nesedí.

„Nemělas jít do Prasinek s Harperem?“ zavolal za ní.

Cassidy se zastavila uprostřed kroku a otočila se na něj. „Ráno jsem se s ním rozešla,“ oznámila mu.

„Proč?“

„Protože je to debil,“ odsekla naštvaně. „Věděls, že se zároveň tahá i s tou páťačkou z Havraspáru?“

„Ne. Ale u někoho s jeho pověstí se to dalo čekat. Nemůžeš říct, že jsem tě nevaroval,“ pokrčil Theodor rameny.

„V tom případě…“ vložil se do rozhovoru Blaise, který byl tímto novým zjištěním velmi zaujat. „Mohu tě na něco pozvat? Byla by škoda takhle promarnit výlet do Prasinek jen kvůli takovýmu idiotovi. Co takhle zajít ke Třem košťatům? Bude tam příjemně a určitě by sis dala máslový ležák.“

Cassidy na něj upřela oči a očividně zaváhala. Teprve po chvíli zachytila Theodorův varovný pohled, ale tentokrát se rozhodla nebrat ho na vědomí a zariskovat. „Dobře, půjdu,“ přikývla po chvíli.

Blaise se vítězně usmál a vzápětí jí nabídl rámě, které dívka okamžitě přijala a nechala se odvádět k hospodě, aniž by se jen jedinkrát ohlédla na bratra svého bratra. Ten se za onou dvojicí jen nevěřícně díval a přemýšlel, jak mohla Cassidy na něco takového přistoupit. Už teď mu bylo jasné, že toho bude litovat. A z celého srdce si přál, aby se s ní do té doby, než ji Blaise odkopne jako všechny před ní, Christopher udobřil a ona se pak šla vybrečet na rameno k němu. Protože jinak ta role zůstane na něm, o což vůbec nestál.

<< 42. kapitola <<                                                        >> 44. kapitola >>

24.09.2011 20:48:57
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one