My world of fantasy...

42. kapitola PČ - Malfoy vs Nott

Pro Abigail :-*

„Theo, Theo!“ vřítila se do společenské místnosti Zmijozelu Tracy a zamířila přímo ke svému bratranci. „Chris se probral!“

„No a? To se přece čekalo, ne?“ vzhlédl k ní Nott od jakési knihy bez většího zájmu.

„A nejen on. I Draco už je při vědomí,“ snížila hlas, když si uvědomila, že je pozoruje polovina přítomných. „Což znamená, že tam co nevidět vletí Malfoyovi a tvůj otec.“

V Theodorových očích se okamžitě objevilo poznání. Bez dalšího slova se zvedl a spolu s Tracy urychleně opustil místnost, aniž by komukoliv z přihlížejících cokoliv vysvětlili. Ti po chvíli jen pokroutili hlavami a vrátili se zpět ke své přechozí činnosti. Pouze jedna dívka se postavila a nikým nepovšimnuta zmizela ze Zmijozelu.

 

***

 

„Hej, Walkerová,“ rozlehlo se chodbou.

Cassidy, která seděla ve výklenku okna v  jedné postranní chodbě vedoucí k ošetřovně a snažila se vnímat knihu, jež měla na klíně, zvedla hlavu, aby zjistila, kdo to na ni volá. Když spatřila svou zmijozelskou spolužačku, lehce se podivila. Nikdy dřív spolu nemluvily. „Co potřebuješ, Boleová?“

„Měla bys vědět, že se tvůj bratr probral.“

„Jak to víš?“ seskočila Cassidy okamžitě z okna a vykročila k ní. Kniha tak zůstala zcela zapomenuta ve výklenku.

„Tracy se před chvílí vřítila k nám do společenky a prakticky to vykřičela na celou místnost, když tu novinku sdělovala Theodorovi a táhla ho s sebou na ošetřovnu,“ pokrčila dívka rameny. „Jen jsem si myslela, že bys to měla vědět.“

„Děkuji,“ hlesla upřímně Cassidy. „Jak jsi mě tu ale našla? A proč jsi mi to vlastně přišla říct? Nemáš sebemenší důvod…“

„Sedíš tu už třetí den,“ ušklíbla se Zmijozelka. „A Christopher je fajn kluk. Několikrát mi pomohl s učením a tak jsem si říkala, že bych mu to takhle mohla oplatit,“ vysvětlila. „Tak pojď, než bude pozdě,“ otočila se a zamířila na ošetřovnu.

„Počkej, proč tam jdeš taky? A na co ten spěch?“ rozeběhla se za ní Cass.

„Draco se probral taky,“ vysvětlovala dívka. „Což znamená, že to Snape už musel dát vědět rodičům. Kteří každou chvílí vtrhnou na ošetřovnu. Tu scénu si vážně nenechám ujít,“ zašklebila se a zrychlila krok.

Během minuty dvou už obě dvě stály před dveřmi ošetřovny. Zatím to vypadalo, že je všude klid. Boleová opatrně nahlédla dovnitř a když zjistila, že vzduch je čistý, pomalu vešla a zamířila si to k nejbližšímu oknu. Cassidy ji po chvíli zaváhání následovala. Stačila si přitom všimnout, že obě obsazené postele jsou tentokrát zatažené a kolem té Malfoyovy se motá i madame Pomfreyová. Pravděpodobně do něj právě lila nějaký lektvar. Činnost druhého pacienta zjistily dívky vzápětí, když se ošetřovnou roznesl ženin hlas, který Chrisovi doslova nakázal, aby se laskavě převlékl. Hned  na to se kousek od Cassidy ozval pobavený chichot.

„Tracy?“ otočila se Cass vpravo a za těžkými závěsy tak spatřila ukrytou Christopherovu sestřenici a jeho bratra.

„Zalez,“ zatáhla ji najednou Boleová za závěs, kde už sama stála.

V dalším okamžiku se na ošetřovnu vřítil Lucius Malfoy následovaný svou manželkou a Anthony Nottem. V těsném závěsu za nimi dorazil i Snape, který obezřetně sledoval všechny tři své návštěvníky, jako by čekal, že se každou chvíli něco semele.

„Draco!“ vrhla se Narcisa Malfoyová ke svému synovi, když spatřila, že je opravdu při vědomí.

„Ty!“ nakráčel Lucius přímo k Christopherovi a hůlkou mu mířil na hruď. „Tohle je naposled, cos mému synovi něco vyvedl, jasné? Ještě jednou se stane něco podobného a nedožiješ se dalšího dne.“

„Luciusi, okamžitě přestaň Christopherovi vyhrožovat!“ zasáhl bleskurychle Nott, který se zničehonic ocitl u synovy postele.

„Nechápu, jak se dobrovolně můžeš hlásit k někomu, jako je on. Je jen špínou ve tvé rodině! On a ta jeho povedená sestřička! Co se objevili v Británii, dělají jen problémy.“

„Pane Malfoyi,“ objevila se u Christopherovy postele madame Pomfreyová. „Uvědomujete si, že jste na ošetřovně?! Okamžitě se ztište nebo vás budu muset odsud vykázat. Moji pacienti potřebují klid.“

„Je mi úplně jedno, co potřebují. Tenhle budižkničemu mi málem zabil syna!“ odstrčil od sebe Lucius ošetřovatelku jako by byla hmyz, který ho jen otravuje. „Uvědomuješ si, cos provedl?!“ rozkřičel se na Chrise. „Jak sis jen mohl dovolit vztáhnout ruku na Draca?! Taková lůza jako ty…“

„Luciusi,“ začal Nott varovně.

„Neopovažuj se ho bránit, Anthony.“

„Je to můj syn. Samozřejmě, že ho tebou nenechám urážet. Ne v mé přítomnosti.“

„Ty tuhle ubohou náhražku vážně nazýváš synem?“ vysmál se mu Lucius. „Kdyby nebyla jeho matkou ta tvoje Susan, ani bys po něm nevzdechnul.“

„Luciusi,“ napomenul svého přítele Snape.

„Jako bys se mnou nesouhlasil, Severusi,“ odfrkl si Malfoy. „Někdo jako je on by se nikdy neměl ukázat v čistokrevné rodině a natož v takové, jako jsou Nottovi. Je to jen póvl, který si myslí, že je něco víc. Nechápu, jak se dobrovolně můžeš hlásit k někomu, jako je on. Objevit se u mě, vykopnu ho ještě dřív, než překročí práh mého domu. Je jen špínou ve tvé rodině!“

„Naopak, Luciusi,“ ušklíbl se Antony klidně. Na rozdíl od svého kolegy neměl potřebu řvát na celou ošetřovnu. Byl si vědom toho, že i normální hlas může mít v určité chvíli stejný, ne-li větší účinek než křičení. „Kdyby se někdo jako on objevit v tvé rodině, mohl bys být jen rád. Aspoň něco by vám totiž zvedlo úroveň.“

„Jak se opovažuješ jen zaznačit, že naše rodina nemá úroveň?!“ zvýšil hlas Lucius a bylo na něm vidět, že se ho pomalu zmocňuje vztek.

„Velmi jednoduše. Stačí se na vás podívat,“ zamumlal polohlasně Christopher ze svého místa.

„Tebe se nikdo na nic neptal!“ utrhl se na něj Malfoy. „Jsi jen spratek, který si myslí, že je kdo ví co! Nebýt tvojí matky…“

„Mámu do toho netahejte!“ vyskočil na nohy Christopher a tváří v tvář čelil naštvanému Luciusovi. „Byla stokrát lepší člověk než vy kdy budete.“

„Ty!“ zamířil Christopherovi přímo mezi oči.

„Luciusi!“ zakročil Anthony. „Nech mého syna na pokoji.“

„Ty ho budeš ještě chránit, Anthony? Málem zabil Draca!“ zapojila se do hádky i Narcisa, která se konečně přestala zajímat o to, jestli je její syn opravdu v pořádku a má vše, co potřebuje. Nyní stála vedle svého manžela a naštvaně hleděla na Notta, zatímco Christopherovu přítomnost ani nebrala na vědomí.

„A Draco málem zabil jeho.“

„Draco se jen bránil,“ zaujala okamžitě Narcisa jasné stanovisko. „Nemá sebemenší důvod ho napadat. Někdo jako on by mu za tu námahu nestál.“

Draco se ze svého místa jen ušklíbl na Chrise, který ho za to odměnil stejným pohledem. Koneckonců celou věc začal Malfoy, Christopher jen reagoval. Sice trochu přehnaně, ale nebyl tím, kdo se jako první rozhodl k provokaci.

„Myslím, že svého syna pořádně neznáš, Narciso,“ odvětil Nott, kterému na rozdíl od Malfoyových neušel výraz, který se usídlil ve tváři jejich syna. „Draco je všechno, jen ne nevinný kluk, za kterého ho pořád máš.“

„Rozhodně je stokrát lepší než ten tvůj spratek,“ ozval s opět Lucius. „Je jen špínou všech čistokrevných. Ani chovat se neumí! Sliboval jsi Pánovi, že se postaráš o to, aby bylo vše v pořádku. A podívej se, co teď způsobil.

„Už nejsi v takovém postavení, abys mi mohl poroučet a vyhrožovat, Luciusi,“ opáčil Nott. „Možná, že jsi býval vážený kouzelník, ale těm časům je dávno konec. Pána zla nebude ani v nejmenším zajímat, co se Dracovi stalo. Žije? Žije. O víc se starat nebude.“

„Bude ho zajímat, že tvůj syn se opět bouří proti našemu…“

„Nevšiml jsem si, že by měl problém s kýmkoliv jiným,“ skočil mu Anthony do řeči. „Ve všech ostatních ohledech se chová právě tak, jak jsem od něho požadoval. Navíc se mi donesly zvěsti…“ objevil se na Anthonyho tváři temný výraz, „že tvůj syn neustále ohrožuje moji chráněnku. Měli jsme dohodu, Luciusi, která rozhodně nezahrnovala to, že by tvůj syn měl obtěžovat Cassidy a snažit se zabít mého syna,“ obrátil najednou Nott veškerá obvinění proti Luciusovi.

„Ty se opovažuješ jen naznačit, že by…“ nabíral Luciusův hlas na intenzitě, když mu došlo, na co Nott naráží.

„Nenaznačuju to. Říkám ti to na rovinu. Ještě jednou Draco ohrozí kohokoliv z nich a nepřej si vidět to, co se stane dál!“

„Nemáš sebemenší důkaz…“

„Divil by ses, kolik studentů ze Zmijozelu by to mohlo dosvědčit,“ ušklíbl se Anthony. „Jak šikanu, tak i napadání.“

„Draco by něco takového v životě neudělal!“ rozohnila se Narcisa. „Vědomě by…“

„Prosím tě, Narciso. Oba víme, co je Draco zač. Byli jste to vy dva, kdo chtěl, aby kráčel ve stopách svého otce. Draco je Smrtijed, tak jako já nebo Lucius. Tak se tady nesnaž z něj dělat nevinnou oběť. Navíc to byl on, kdo použil nebezpečnou kletbu, ne Christopher.

„Ale…“

„Lucius ti neřekl podrobnosti?“ odmítl ji pustit Nott ke slovu. „Draca zasáhly úlomky podlahy, kterou cosi rozbilo. Nebyl to cílený útok. Ale Chris byl zasažený sectumsemprou. A sama víš, co je to za kletbu,“ zamračil se, když viděl, jak žena před ním zbledla.

„To stejně ale nedokazuje…“ začal znovu Malfoy.

„To by stačilo, Luciusi. Jsi v mé škole a podle toho se taky budeš chovat,“ zasáhl do jejich sporu konečně Snape, který začal mít jejich hádání plné zuby.

Nikdo další nedostal prostor k zareagování, protože jakmile madame Pomfreyová zjistila, že Nott s Malfoyem konečně začali vnímat své okolí, založila si ruce v bok a na všechny návštěvníky se z plna hrdla rozkřičela: „Jak se vůbec opovažujete způsobovat tu takovýhle hluk. Jste na ošetřovně a moji pacienti potřebují klid! Všichni okamžitě ven!“ rozkázala naštvaně.

Lucius vypadal, že se s ní začne hádat, ale při pohledu na ošetřovatelčin nekompromisní výraz to nakonec vzdal a pouze naštvaně opustil místnost. Jeho manželka ho po krátkém zaváhání následovala. Jako poslední odcházel Anthony Nott, který si se Snapem vyměnil jediný chápavý pohled, než také zmizel za dveřmi. Nakonec se ani Snape dlouho nezdržel, jen se madame zeptal na zdravotní stav svých studentů, než se rozhodl vydat se za oběma otci. Nepochyboval o tom, že se ti dva pustí do křížku ještě na chodbách a chtěl se ujistit, že až se rozhodnou navzájem povraždit, nestane se tak na půdě školy, kterou měl na starost.

Když se situace na ošetřovně konečně uklidnila, madame Pomfreyová se opět mohla věnovat svým pacientům a i přes jejich odpor jim vnutila lektvar na spaní, aby si odpočinuli po tak namáhavém výstupu. Oba dva se jí v tom snažili zabránit, ale po několika minutách jak jeden, tak druhý kapitulovali, když zjistili, že to nemá smysl. Vrchní ošetřovatelka nehodlala za žádnou cenu ustoupit, a tak oba dva se sebezapřením vypili příslušný lék. Vzápětí se počastovali vražedným pohledem, jako by to byla chyba toho druhého, že musí lektvar vypít. Zanedlouho poté oba upadli do vynuceného spánku a madame se konečně mohla vrátit do své pracovny.

„Tak tohle vážně stálo za to,“ odvážila se Tracy jako první opustit bezpečí těžkého závěsu. Na tváři jí pohrával pobavený výraz. Nebylo pochyb o tom, že si celé představení pořádně užila.

„Vždycky jsem míval dojem, že otec s Luciusem vychází,“ nadhodil Theodor. „Netušil jsem, že ho vůbec nemá v lásce.“

„Jo, zdálo se mi, že je na něj naštvaný už dýl,“ přitakala Tracy. „Možná by nebylo od věci, kdyby ses ho na to někdy zeptal. Chtěla bych vědět, co proti sobě ti dva mají. Jenom Draco s Chrisem to nebudou. No, když už je show u konce… Mám jeden dopis, který čeká na odpověď,“ usmála zničehonic.

„Zas Weasleymu?“ pronesl otráveně Nott.

„Už by ses s tím mohl smířit, Theo,“ položila mu Trac ruku na rameno. „Nehodlám se s ním rozejít jen proto, že tobě se nelíbí a že to chceš.“

„Ono je stejně jedno, co já chci a nechci, ty si stejně vždycky budeš dělat to, co považuješ za nejlepší pro sebe,“ setřásl ze sebe její ruku. „Utíkej si napsat to svoje milostné psaní. A já si taky půjdu něco zařídit,“  otočil se na podpatku a vracel se cestou, kterou před chvílí přišel. Ani Tracy na sebe nenechala dlouho čekat a rozeběhla se do zmijozelských podzemních komnat. Na chodbě tak zbyly jen dvě osamocené šesťačky, které spolu do té doby prohodily sotva pár slov.

 „Jak dlouho se znáš s Chrisem, Naomi?“ protrhla zničehonic ticho Cassidy a tázavě pohlédla na drobnou blondýnku vedle sebe.

„Začali jsme se bavit až po Vánocích. Co se kolem něj začaly motat Rebecca a Lydie. A co je u nás v koleji prakticky pořád.“

„Skoro ho neznáš,“ uvědomila si Cass. „A přesto jsi mě dneska našla a dotáhla na ošetřovnu, když jsi zjistila, že se probral.“

„Jako jeho sestra jsi to měla vědět. A Theodor s Tracy nevypadali na to, že by se ti to chystali říct. Na to moc pospíchali. A nějak ses to dozvědět musela,“ pokrčila Naomi rameny.

„Děkuji.“

„Slyšel jsem, že jsem přišel o úžasnou podívanou,“ vyšel najednou z vedlejší chodby Blaise Zabini s širokým úsměvem.

„Fajn, tohohle debila si klidně nechám ujít,“ odfrkla si Naomi a beze slova rozloučení se otočila a vzdálila se.

Cassidy tak zůstala na chodbě samotná se Zabinim. Neměla z této skutečnosti žádnou radost, ale také neviděla žádnou cestu, jak z toho ven. Otráveně k němu zvedla hlavu a znuděným hlasem se zeptala: „Co zas potřebuješ?“

„Musíš se ptát, Cassidy? Pořád a stále to samé.“

„Už jsem ti několikrát odpověděla. A moje odpověď se nezmění.“

„To nikdy nemůžeš vědět,“ nezmizel Blaisovi úsměv z tváře. „Co bys řekla tomu, kdybychom se šli projít okolo jezera? Dneska je den.“

„Nepůjdu se s tebou projít dneska ani nikdy jindy, Zabini. Mohl bys mi dát laskavě pokoj?“

„To bych nemohl. Ale na svém pokoji bych tě přivítal rád.“

„Nech si zajít chuť.“

„Nebuď taková upejpavá. Vždyť o nic nejde, ne?“

„Dej jí pokoj, Zabini,“ ozvalo se dívce najednou za zády. „Sám jsi slyšel, že nemá zájem.“

„Tebe se nikdo na nic neptal, Harpere,“ pohlédl na příchozího mladíka Blaise.

„Nech ji na pokoji a jdi si po svých.“

„Stejně už jsem tu skončil,“ pokrčil Zabini rameny, věnoval Cassidy poslední výmluvný pohled a zamířil do chodby, kterou původně přišel.

Cassidy mlčky sledovala jeho mizející záda, než se otočila ke svému vysvoboditeli a věnovala mu vděčný úsměv. Nebýt jeho, zbavovala by se svého nechtěného nápadníka ještě hodně dlouhou dobu.

 

***

 

Theodor poté, co opustil svou dámskou společnost, zamířil zpět na ošetřovnu. Na tváři se mu objevil spokojený výraz, když si všiml, že madame Pomfreyová je zalezlá ve své pracovně a v nejbližší době nemá v plánu z ní vylézt. Pro jistotu však zakouzlil na dveře kouzlo, které jí znemožňovalo slyšet to, co se děje v hlavní místnosti, a vyrazil k bratrově posteli a posadil se na nejbližší židli.

 „Můžeš přestat předstírat, že spíš, Christophere. Vím, žes ten lektvar nevypil.“

Chris se vzápětí pohnul a za okamžik už seděl vzpřímený na posteli. „Jak jsi to poznal? Pomfreyová…“

„Jsi dobrý herec, ale viděl jsem, jak jsi to vylil vedle sebe a přikryl to polštářem,“ ušklíbl se Theodor. „Zajímavé je, že si toho ostatní nevšimli.“

„Co jste tu vlastně dělali?“ zamračil se vzápětí Christopher.

„Když jsme se doslechli, že jste vzhůru a míří sem otec a Malfoyovi, nemohli jsme si přece nechat ujít tu podívanou,“ vysvětlil pobaveně Theo. „Byla by škoda o něco takového přijít, nemyslíš? Perfektně strávená půlhodina života, na tohle dlouho nezapomenu. Obzvlášť na to, jak Narcisa Malfoyová obskakovala svého syna. Draco bude nadšený, až zjistí, kolik lidí ho vidělo shodit tu jeho masku,“ pohlédl na spícího blonďáka na vedlejší posteli.

„Chápu, že jste to zjistili ty s Tracy, ale jak to věděla Cassidy? Kdy přišla?“

„Myslím, že nás Naomi Boleová slyšela, když jsme opouštěli Zmijozel,“ pokrčil rameny Theo. „A pravděpodobně se vydala najít tvou sestru. Jako by to bylo něco těžkého,“ odfrkl si. „Poslední tři dny strávila v chodbě poblíž ošetřovny.“

„Neprosil jsem se…“

„Mohl by ses přestat chovat jako tvrdohlavej spratek a začít se s ní zase bavit? Docela mi leze na nervy, jak pořád běhá za mnou, aby něco zjistila,“ nepustil ho bratr ke slovu.

„Ne,“ odsekl Chris. „Kdyby nebylo jí…“

„Jsi dětinskej, Christophere. Moc dobře víš, že za to nemůže. Víš, jako co mi to připadá? Že se jí mstíš za ten podzim. I když tenkrát jsem měl dojem, že jsi tvrdil něco úplně jiného. A i teď mi lžeš. Řekni mi popravdě, proč jste se s Dracem poprali? A nech si ty kecy o tom, že se prostě nemáte rádi a tak. Není moc věcí, kterými by tě mohl vytočit. Obvykle jsou to jen narážky na rodinu, kvůli kterým se s ním pouštíš do křížku. Tvoje matka to nebude, tu už dávno nechal plavat. A že by ses rozčílil kvůli mně nebo otci je vážně k smíchu. A Tracy by si Draco do huby nevzal. Takže zbývají dvě možnosti,“ usmál se vítězně Theodor. „Buď se navážel do tvých prarodičů nebo do tvé sestry. Tipuju to na to druhé.“

Christopher na něj nějakou dobu zamračeně hleděl, než si zhluboka povzdechl a lehl si. „Existuje něco, v čem nemáš pravdu?“ zamručel.

„Moc toho není,“ odvětil pobaveně Theodor.

„Proč tu vlastně jsi? A neopovažuj se tvrdit, že za tím stojí tvoje starost o mě,“ dodal rychle, když už viděl, jak se bratr nadechuje. „Zas tak vřelé bratrské vztahy nemáme.“

„Mám hned několik důvodů,“ rozvalil se Theo pohodlněji na židli. „Zaprvé pak nebudu muset od Tracy poslouchat, že se k tobě nechovám tak, jak bych měl. Pak je tu ta věc s tvojí sestrou – vážně bych ocenil, kdyby zas začala běhat za tebou. Věř mi nebo ne, ale nemám zrovna radost z toho, že mi zůstala na krku,“ odfrkl si. Zaujalo ho však, když spatřil úlek v Christopherově tváři. „A v neposlední řadě bych se rád dozvěděl pravdu, proč jste se vy dva pokusili zabít. Podle toho, jak jste prý vypadali, když vás našli, jste k tomu neměli moc daleko. Navíc Luciusova reakce tomu silně nahrává. Nějaké bratrské city v tom radši nehledej. Takže co řekl Draco tak hrozného?“ vrátil se zpět k původnímu tématu.

„Navážel se do Cass,“ přiznal neochotně Chris.

„No, minimálně o ni projevil zájem, což se o tobě říct nedá.“

„Já se starám!“

„Jo, to jsem viděl. Opravdu láskyplná péče, jen co je říct, Christophere.“

„Říkal, že ji viděl brečet.“

„No to je mi ale novinka. Můžeš hádat třikrát, kvůli komu to asi bude,“ protočil Theodor oči.

„A taky tvrdil, že ses jí zastal.“

„Draco občas potřebuje zchladit a vyvést z omylu, že není pánem všeho a nemůže si dělat, co se mu zlíbí. Navíc ví, že ji má nechat na pokoji. Každopádně to není důvod, proč bys ho napadl.“

„Nazval ji courou. Ne teda přímo, ale naznačil…“ nechal větu nedokončenou.

Theodor nemusel být zrovna velký myslitel, aby mu došlo, proč tohle Malfoy řekl. Existoval jediný důvod, proč by o tom mluvil. Málokomu, kdo se pohyboval v jeho okolí, mohlo uniknout, jak se Blaise snaží Cassidy sbalit. A dostat do postele. Jen Christopher tomu nevěnoval žádnou pozornost. A přitom by stačilo jediné – věnovat trochu víc pozornosti svému okolí a neignorovat věci, které měl přímo pod nosem.

„Nejsi překvapený,“ všiml si Chris.

„A proč bych měl být? Prakticky každý ví, o co se Blaise snaží poslední dva týdny,“ pokrčil rameny. „Je to jen tvoje vina, že sis toho nevšiml sám. Kdybys nechodil s klapkami na očích, věděl bys o tom už dávno. A popravdě bych se nedivil, kdyby měl Draco nakonec pravdu. Blaise umí být přesvědčivý a taky chápavý a milý, když chce. Což možná bude přesně to, co bude Cassidy potřebovat,“ zvedl se a bez dalšího slova opustil ošetřovnu. Nechal tak šokovaného a nechápajícího bratra na ošetřovně samotného, aby se sám vyrovnal s tím, co se právě dozvěděl.

<< 41. kapitola <<                                                >> 43. kapitola >>

 

20.09.2011 19:36:32
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one