My world of fantasy...

41. kapitola PČ - Vzájemná nesnášenlivost

Pro jednu neuvěřitelně otravnou osobu (a výjimečně jinou než obvykle =)).

***

„Chrisi. Chrisi!“

Jmenovaný se automaticky otočil při zaslechnutí svého jména a nezúčastněně sledoval, jak se k němu přibližují dvě zmijozelské dívky. Tak tak překonal nutkání protočit oči a dát jim najevo, co si o jejich příchodu myslí. Poslední dobou měl tyhle dvě pořád za zády. Ať už se hnul kamkoliv, mohl si být jistý, že se jedna z nich, popřípadě obě najednou, jako právě teď, objeví a budou mu chtít dělat společnost.

„Rebecco, Lydie, jaké příjemné překvapení,“ protáhnul neupřímně. Rád by jim řekl, co si o jejich chování myslí, ale byl si vědom toho, že vzhledem k tomu, kolik času tráví v jejich koleji s Tracy a dalšími, by to nebyl zrovna nejchytřejší tah. Už i tak měl dost nepříjemností s Astorií Greengrassovou, která nevynechala jedinou příležitost, aby se ho pokusila ztrapnit nebo aspoň mu znepříjemnit život. „Co vás sem přivádí?“

„Víš, napadlo nás, jestli by ses k nám nechtěl přidat. Právě jsme mířily do společenské místnosti a když jsme tě uviděly…“ usmála se Lydie a úmyslně nechala větu nedokončenou.

„Rád bych, ale právě jsem měl namířeno do knihovny. Musím zítra odevzdat dvě eseje a ani jednu ještě nemám hotovou.“

„To je škoda. A nechtěl bys přitom společnost?“ zamrkala na něj Rebecca.

„Je to moc milá nabídka, ale musím ji odmítnout. Nejlépe se mi pracuje o samotě,“ odvětil lehce. Sám pro sebe si už dodal, že také v tichosti, což by v jejich přítomnosti bylo zhola nemožné.

„Tak snad jindy,“ kapitulovala Lydie, když viděla jeho rozhodný obličej. Rebecca ještě chtěla něco namítat, ale kamarádka ji jediným šťouchnutím umlčela a po rozloučení odtáhla směrem ke Zmijozelu.

Jakmile zmizely z dohledu, Christopher si zhluboka oddechl. Alespoň pro jednou se mu jich podařilo zbavit. Nemohl si pomoci, aby z toho neměl uspokojivý pocit. Z počátku mu jejich přízeň a pozornost nevadily, ale čím dále je znal, tím víc si přál, aby je nikdy nepoznal. Byl v celku spokojený, když téměř nevěděl o jejich existenci a ony se o něj nezajímaly. K jeho smůle byly právě tyto dvě nejhorší z celého ročníku. Šíleně sebevědomé, namyšlené a pyšné na svůj původ. Obě pocházely z rodiny Smrtijedů a byly na to patřičně hrdé. A nějak, i když Chris netušil jak, se dopracovaly k tomu, že když i jeho otec je přívrženec Pána zla, musí smýšlet stejně jako ony. Nesnášel jejich řeči o čisté krvi a o tom, jak jsou ostatní horší. Upřímně si přál, aby o něj tenkrát po návratu z prázdnin projevil zájem někdo méně zaujatý. Kterákoliv dívka na škole, kromě Astorie Greengrassové a Pansy Parkinsové, by byla lepší než ony dvě.

V podobných myšlenkách zamířil do havraspárské věže, kde měl v plánu strávit alespoň jedno klidné odpoledne. Samozřejmě žádné eseje psát neměl, ale potřeboval záminku, aby se jich mohl zbavit a k jeho potěšení zafungovala. Teď jen nesměl vytáhnout paty ze společenské místnosti minimálně do večeře, aby opět nepadl do jejich spárů. Raději přetrpí společnost Michaela Cornera.

„Myslíš si, že jsi kdo ví co, že, Walkere?“ ozvalo se mu najednou za zády.

Chris se nemusel ani otáčet, aby poznal ten protáhlý hlas. S protočením očí se obrátil na svého spolužáka. „Co máš tentokrát za problém, Malfoyi?“

„Ty jsi můj problém. Nemáš co dělat v mojí koleji.“

„Před prázdninami ti to nevadilo. Co tak najednou?“

„Před prázdninami jsi tam nebyl každý den,“ zavrčel Draco. „Všude, kam se podívám, vidím jen tebe. A když tam nejsi ty, tak je tam tvoje otravná sestra.“

„Cassidy z toho vynech.“

„Ale, nezdá se mi, že byste se v poslední době měli zrovna dvakrát v lásce. Nebo se snad mýlím?“

„Nestrkej nos do něčeho, o čem vůbec nic nevíš.“

„Víš, nedávno jsem ji přistihl, jak sedí v okně a brečí. Pěkná podívaná, jen co je pravda. Velmi jsem si ji užil. Hlavně poté, co jsem jí dal najevo, že tam jsem,“ ušklíbl se.

„Cos jí udělal, ty bastarde?“ vyjel po něm Christopher.

Malfoy takovouto reakci zřejmě nečekal, a proto se vzápětí ocitl přiražen zády ke zdi. „Můžeš se uklidnit, Walkere. Jak se zdá, tvoje sestřička si v poslední době našla jiného ochránce než tebe. Zřejmě jsi jí už nebyl dost dobrý.“

„Co to meleš za nesmysly?“ zavrčel na něj Chris.

„To sis nevšiml, jak začala v poslední době běhat za Theodorem?“ odstrčil ho od sebe Draco a posměšně mu hleděl do tváře. „A především za Blaisem?“ rozšířil svůj úšklebek ještě o trochu víc. „Dávám jí týden, než mu vleze do postele. Jako všechny před ní. A…“

Co chtěl Malfoy říct dál už se Christopher nedozvěděl. V okamžiku, kdy naznačil, že je jeho sestra coura, se rozmáchl a přesně mířenou ránou ho uhodil do obličeje. Draco se zapotácel pod silou úderu a ustoupil o několik kroků dozadu, ale stále se držel na nohou a než se Chris nadál, měl v ruce svou hůlku a vyslal na něj jakési kouzlo. Tak tak se mu podařilo uskočit a připravit se k boji.

„Impedimenta,“ vykřikl Christopher první kouzlo, které ho v daném okamžiku napadlo.

Malfoy bez sebemenších problémů uhnul a s úšklebkem vyslal svou další kletbu. „Defodio.“

Chrisovi se rozšířily oči, když poznal kletbu, která na něj letěla. Okamžitě uskočil stranou, ale nevšiml si, že Draco mezitím stihl vyslat další kouzlo. V posledním okamžiku před sebou vykouzlil chabý štít, který alespoň částečně odrazil účinky kletby, ale i tak ho její síla odhodila o několik metrů dozadu. S hlasitým bouchnutím dopadl na zem a namáhavě zalapal po dechu. K jeho štěstí si nevyrazil dech a než se k němu Malfoy dostatečně přiblížil, zaútočil znova. „Furnunculus.“

Tentokrát se zdálo, že štěstí stojí naopak při Christopherovi. Draco zřejmě nepředpokládal, že bude jeho protivník schopen dalšího útoku a podcenil jeho schopnosti. Proto se nyní nedokázal úplně vyhnout letící kletbě, která ho zasáhla do pravé paže. Účinek se dostavil okamžitě, když se mu po celém těle objevily boláky. Se zaklením opět zaútočil, ale to už byl Chris opět na nohou a mohl se účinně bránit. Přesto však věděl, že je tím slabším článkem tohoto boje. Malfoy byl k podobným bojům připravován pro službu Pánovi zla a měl dozajista mnohem větší znalosti útočných a jiných nebezpečných kleteb. Rozhodně věděl, že by ho neměl podceňovat a za žádnou cenu se nenechat čímkoliv dalším zasáhnout. Zatím měl štěstí a nic se mu nestalo, ale živě si pamatoval, jak dopadl při jejich minulém střetnutí. Na účinky kletby Cruciatus jen tak nezapomněl a nepochyboval o tom, že kdyby dal Dracovi tu příležitost, ucítil by ji znova.

„Confundo!“

Christopher se na poslední chvíli vyhnul matoucímu kouzlu a následně odpověděl podobným útokem. Několik dalších kouzel se oproti těm předchozím zdálo docela neškodnými, ale poté to Malfoye očividně přestalo bavit a rozhodl se přejít na vyšší kalibr.

„Crucio,“ splynulo náhle z jeho úst.

Chrise až zamrazilo, jak moc přirozeně to vyznělo. Tentokrát byl však na něco podobného připravený a bez sebemenšího zaváhání uskočil doprava. Tento krok ale Draco čekal a další kouzlo tak zastihlo Chrise zcela nepřipraveného. Síla kletby ho odhodila na nejbližší zeď, po které se jen bezmocně svezl. Jen díky nehoráznému štěstí mu hůlka zůstala v ruce a on tak byl schopen vyčarovat štít, kterým se mohl bránit dalším útokům. Nakonec však Malfoyova kletba Conjunctivitus pronikla jeho obranou a zcela ho oslepila.

„Expulso,“ křikl v sebeobraně jediné zaklínadlo, které ho právě napadlo, a slepě zamířil hůlkou k místu, kde tušil svého protivníka.

Ten jen o vteřinu později vyslovil své vlastní kouzlo. Obě kletby si vzápětí našly svůj cíl. Jen metr před Dracem uhodilo Chrisovo kouzlo. Síla výbuchu ho odhodila několik metrů dozadu a mnoho úlomků vyrvaných z podlahy se zabořilo do jeho těla. Malfoy tak zůstal bezvládně ležet na podlaze s těžkými zraněními. Oproti tomu Chris byl stále při vědomí, ale cítil, jak z něj síla pomalu uniká. Netušil, co za kletbu ho zasáhlo naposled, ale cítil neskutečnou bolest na paži a boku. Z posledních sil pohlédl na zraněná místa. Vzápětí se mu hrůzou rozšířily oči, když spatřil hluboké tržné rány na svém těle, ze kterých se hrnula krev. Ani ne pět vteřin na to upadl do mdlob. 

 

***

 

Cassidy se bez přemýšlení rozběhla chodbou a uháněla směrem k ošetřovně. Zpráva o souboji dvou sedmáků se rychle roznesla po škole a zanedlouho se tak dostala i k sestře jednoho z nich. Ta si ji s obrovským úlekem vyslechla od Nevilla, ke kterému se donesla od dalšího Nebelvíra, jenž ji roznesl po celé své koleji. Poté už neváhala ani vteřinu a spěchala ke svému bratrovi. Netušila, co se mu stalo a jak je to vážné. Věděla jen, že se porval s Malfoyem a nyní leží na ošetřovně. Víc vědět nemusela, dokonce ani nenechala Nevilla domluvit. Strach o jediného sourozence byl silnější než cokoliv dalšího.

Během pár minut se jí podařilo dostat ke dveřím ošetřovny, ale v nich se zastavila a šokovaně hleděla dovnitř. Již z dálky viděla Dracovy plavé vlasy a především jeho starostlivou přítelkyni Pansy, která strnule seděla vedle postele a držela ho za ruku. Víc se o ně nezajímala, Malfoy jí byl úplně ukradený. Když však pohlédla na druhé obsazené lůžku, z tváře jí zmizela veškerá barva. Až odtamtud viděla na jeho paži dlouhou řeznou ránu, která byla teprve před malým okamžikem vyléčena. Nedokázala se však donutit, aby přišla blíž. Odrazovala ji totiž společnost, kterou tam bezvědomý Christopher měl. Nebyl to totiž nikdo jiný než její spolužačky ze Zmijozelu, Rebecca a Lydie. Nechápala, co zrovna ty dvě tam dělají a jak se jim podařilo dostat se tam tak brzy. Nějakou dobu tam bez hnutí stála a smutně hleděla na bratrovo tělo, ale nemohla se donutit vejít. Z tohoto stavu ji vytrhl až kdosi, kdo prudce vtrhl na ošetřovnu.

„Promiň, neviděla jsem…“ začala dotyčná, ale rychle se zastavila, když spatřila, na koho vlastně mluví.

„Nic se nestalo,“ hlesla Cassidy.

Tracy přikývla a bez dalšího slova zamířila přímo k Christopherovu lůžku. Cass jen zaslechla, že něco zasyčela na druhé dvě dívky. Vzápětí se jedna z nich beze slova zvedla a uvolnila tak Trac židli, které byla k Chrisovi nejblíže. Sama si pak sedla vedle své kamarádky a potichu jí cosi začala sdělovat. V další chvíli se Tracy zvedla a zamířila za vrchní ošetřovatelkou, která právě vbíhala do své pracovny.

„Proč nejdeš dovnitř?“ ozvalo se jí najednou za zády.

S leknutím se otočila za hlasem. Neměla vůbec ponětí o tom, že tam někdo stál. Když však spatřila Theodora, uvolnila se. Došlo jí, že musel dorazit spolu s Tracy, jen nevešel dovnitř jako ona a zůstal stát na chodbě.

„Nejsem tam vítaná,“ špitla. „On by mě tam nechtěl.“

„Sama víš, jak hloupě to zní. Potěšilo by ho, kdyby věděl, žes tu byla.“

„Jsem tady,“ namítla.

„Ale bojíš se jít dovnitř.“

Cassidy beze slova přikývla a stočila svou pozornost zpět ke svému bratrovi. Se stále stejnou starostí a strachem pozorovala jeho bezvládné tělo a bylo na ní vidět, jak moc se musí přemáhat, aby tam nevběhla a nepřidala se k ostatním u jeho postele. Theodor ji chvíli mlčky pozoroval, než sám vstoupil na ošetřovnu. Tracy totiž začala cosi křičet na madame Pomfreyovou, tak se rozhodl jít uklidnit situaci a získat co nejvíce informací o stavu svého bratra a o tom, co se tam vlastně všechno stalo.

Hnědovláska však nic z toho již neslyšela, jen krátce po jeho odchodu se sesunula podél zdi na podlahu, kde zůstala bez hlesnutí sedět. Nikdy předtím neměla o nikoho takový strach jako nyní o Christophera. Když ji totiž dostihla zpráva o jeho zranění, nabyla dojmu, že je vážně zraněný a stále není jisté, jak to vše dopadne. A když ho později viděla ležet na lůžku bez sebemenšího hnutí a bez jakékoliv barvy ve tváři, padla na ni ještě silněji skutečnost, jak snadno by o něj mohla přijít. A stále nevěděla, jak na tom je, jestli bude zcela v pořádku, kdy se probere a podobně. Nevěděla vůbec nic, ale i kdyby sebevíc chtěla, na ošetřovnu nemohla. Nebyla schopna se ani hnout, její nohy zcela vypověděly službu po tom všem. Kombinace stresu, strachu a bezhlavého běhu přes celý hrad ji naprosto ochromila.

„Sakra, Cassidy!“ zhrozil se Theodor, když se objevil ve dveřích.

„Jsem v pořádku, jen…“ hledala marně slova, kterými by vyjádřila, co s ní je.

Theo beze slova zmizel zpět na ošetřovně. Po chvíli Cass zaslechla, jak o něčem polohlasně mluví s ošetřovatelkou, ale nebyla schopna vnímat, o co se jedná. O minutu později už jí tmavovlasý mladík podával jakousi lahvičku s lektvarem, kterou do sebe bez sebemenšího zaváhání nalila. Ani ji nenapadlo se zeptat, co to bylo. Vzápětí však ucítila její účinky a děkovně se na Theodora usmála. Povzbuzovací lektvar neomylně poznala.

„Neměla bys tu takhle sedět,“ prohlásil Theo a pomohl jí na nohy. „Jsi si jistá, že tam nepůjdeš?“

„Jsem.“

„Dobře. Tak v tom případě už tu nemáme co dělat,“ vykročil směrem od ošetřovny. Když však viděl, že Cassidy stále váhá, dodal: „Tracy tam s ním bude, dokud se neprobere. Nemusíš mít strach.“

„Co se mu stalo, Theo?“

„Zdá se, že se dostal do potyčky s Dracem. Netuším, co si ti dva provedli, ale podle všeho se dost ošklivě zřídili. Oba na tom byli hodně špatně, když tam dorazil Snape.“

„Snape?“

„Rebecca s Lydií viděly ty dva bojovat. Jedna z nich zůstala poblíž, zatímco druhá běžela přímo pro ředitele, což je vlastně logické, protože jeho pracovna byla nejblíže. Tipuji, že to byla Rebecca, přeci jen je prefektka a ví k němu heslo. Každopádně Snape tam dorazil včas, takže se ani jeden z nich nedostal do ohrožení života. Co jsem slyšel, tak odešel z ošetřovny jen chvíli před tím, než jsme dorazili. Musel dát vědět rodinám, co se stalo. Až se ti dva probudí, nechtěl bych být na jejich místě…“

Cassidy však vůbec nezajímalo, co se bude dít, až do Bradavic dorazí Anthony Nott a Lucius Malfoy. Chtěla vědět jediné. „Bude v pořádku?“

„Madame Pomfreyová tvrdí, že ano.“

„To, co ho zasáhlo do ruky… Byla to Sectumsempra, že?“

Theodor jen užasle pohlédl na Cassidy. Netušil, že zrovna ona bude znát tuto kletbu. Vzápětí mu ale došlo, že se v předchozím roce pohybovala velmi blízko Pottera a jeho kamarádů, takže mohla vědět o ledasčem. I o tom, co loni Potter použil na Draca a co on nyní seslal na jeho bratra.

„Byla. Chris měl štěstí, že tam dorazil právě Snape. Jinak to mohlo dopadnout mnohem hůř. Takhle si jen pár dní poleží na ošetřovně a Pomfreyová do něj bude lít všelijaké lektvary.“

„Nic dalšího mu teda není?“

„Jen několik zlomenin, jak s ním Draco praštil o zeď. Nic, co by se za pár dní nevyléčilo. Měl víc štěstí než rozumu, Draco ho mohl mnohem víc zřídit. Takhle to hůř schytal on. Christopher na něj prý odpálil slušnou část podlahy a ta mu způsobila několik vnitřních zranění, o zlomených kostech ani nemluvím.“

„Malfoy je mi ukradený,“ utrhla se na něj Cass. „Beztak to vyvolal on, Chris by na něj jen tak nezaútočil.“

„Nemyslím si, že bude Luciuse Malfoye zajímat, kdo to způsobil. Až dorazí do Bradavic, nechtěl bych být na Christopherově místě.“

Cassidy jen přikývla a rozhodla se toto téma dál neprobírat. To, co se bude dít dál, pro ni tak moc neznamenalo. Nějak věřila, že Dracův otec nic nezmůže, když dal Snape zavolat i Anthonyho Notta. Byla jen ráda, že bude Chris v pořádku. Na ničem dalším v tom okamžiku nezáleželo.

„Nevíš, proč se poprali?“ zeptala se o chvíli později tichým hlasem.

„To vědí jen oni sami,“ pokrčil rameny. „Budeš muset počkat, dokud se neproberou, dřív to rozhodně nezjistíš.“

Dívka opět pokývala hlavou, ale bylo jí jasné, že ona nebude tou, která se ho na to zeptá. Důvod této bitky ji samozřejmě zajímal, ale nepřicházelo v úvahu, že by se na to mohla zeptat. Bude si muset počkat na to, zda to Chris neřekne někomu dalšímu a ten to později sdělí i jí samotné. Pokusila si představit, co by takovýto konflikt mohlo vyvolat a na nějakou dobu to zcela zaměstnalo její myšlenky.

„Měla by ses tam vrátit, Cassidy. Chtěl by tě tam,“ zastavil se najednou Theodor a vážně na dívku pohlédl.

„Nemůžu…“

„Ani jsi nešla dovnitř. Pokud se bojíš jeho reakce, jdi tam teď, dokud není při vědomí. Ale běž tam. Později to ocení, věř mi. On sám by tam šel, kdyby byl na tvém místě.“

„Ale když jsem na podzim byla…“ začala tiše Cassidy.

„Tak se tam za tebou v noci vypravil a málem se nechal chytit,“ dokončil za ni Theodor. „Strávil u tvé postele víc než čtvrt hodiny, než si všiml mé přítomnosti. A i tak tam potom byl ještě dalších deset minut. A kdyby tam nepřišla Pomfreyová, tak jsem si jistý, že by tam seděl až do rána.“

Cassidy na něj jen ohromeně zírala a dalších pár minut ze sebe nevydala jediné slovo. Až po chvíli se zmohla na další otázku, která však neměla s předchozím tématem nic společného. „Proč tam vlastně nejsi ty? Jen jsi přišel a…“

„Tracy by mi stejně nedovolila, abych zůstal ve sklepení. Přišel jsem se podívat, jestli je v pořádku. A to je. Nevím, co víc bych tam dělal,“ pokrčil rameny. „Není v nebezpečí života a brzy se zase probere. Nic víc vědět nepotřebuju.“

„Lžeš sám sobě, Theodore,“ pohlédla mu Cassidy vážně do očí. „Záleží ti na něm víc, než jsi ochotný přiznat,“ prohodila a s lehkým úsměvem na tváři se otočila, aby se vrátila zpět na ošetřovnu.

Theodor za ní chvíli bez pohnutí hleděl, než se i on otočil a vydal se zpět do sklepení. I na jeho tváři se objevil úsměv pramenící z dívčiných slov. Ten ale zmizel v okamžiku, kdy se k němu z postranní uličky přiblížil Blaise.

„Myslím, že se mi ta holka líbí čím dál tím víc,“ pronesl s úšklebkem.

„Řekl jsem ti už několikrát, že ji máš nechat na pokoji. Užiješ si a pak ji stejně jako všechny předtím odkopneš.“

„Nikdy dřív ti to nevadilo.“

„Ne. Jenže pokud to uděláš teď, budu to pravděpodobně já, ke komu si přijde vylít srdce. Pokud se Christopher do té doby nějakým zázrakem neumoudří.“

„Děláš, jako by ti to nějak moc vadilo, Theo.“

„Radost z toho rozhodně nemám.“

„Tvoje chyba. Zavinil sis to sám, když ses o ni o prázdninách staral. Z nějakého, a pro mě nepochopitelného, důvodu ti ta holka věří. Což mi jen nahrává do karet. Nebudu ji muset nahánět po celé škole, jednoduše počkám, až za tebou zas přijde, až bude mít problémy s vaším milovaným bratrem,“ ušklíbl se Zabini.

Theodor po něm hodil jediný nesouhlasný pohled, ale dál se k tomuto tématu nevyjadřoval. S Blaisem se nemělo cenu o něčem přít, když si byl naprosto jistý, že to chce. Šlo mu to leda tak překazit nebo tomu jen přihlížet a v případě nutnosti zmírnit následky. Což hrozilo v tomto případě.

<< 40. kapitola <<                                            >> 42. kapitola >>

09.09.2011 21:37:39
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one