My world of fantasy...

40. kapitola PČ - Odlišné cesty

Taková spíš povídací a vysvětlovací kapitola, v příští bude trošku akce. :)

***

Po vánočních prázdninách život v Bradavicích opět pokračoval tak, jako po celé čtyři měsíce předtím. Jediným rozdílem bylo, že dva ze čtyř organizátorů vzpour proti profesorům Carrowovým se do školy nevrátili. Lenka Láskorádová byla uvězněna u Malfoyových a Ginny Weasleyová zůstala doma, kde byla relativně v bezpečí, aspoň jak si to myslela její matka. A protože Cassidy už se do žádných aktivit proti režimu nezapojovala, Neville byl jediným článkem, který z celé organizace zbyl. A sám toho moc nesvedl. Carrowovi a Snape tak měli konečně na škole absolutní moc a nebyl nikdo, kdy by jim ji podkopával.

„Cassidy, proč…“

„Promiň, Neville, musím běžet do knihovny…“

„Přestaň se mi konečně vyhýbat,“ popadl Longbottom dívku za ruku. „Co se s tebou stalo? Co ses vrátila do školy, jsi jiná.“

„Možná sis toho nevšiml, ale moje babička s dědou…“ otočila se na něj prudce.

„Cass, já přece vím, co se stalo a je mi to moc líto. Ale myslel jsem, že já, Lenka a Ginny…“

„Vůbec o ní nemluv!“

„Co jste si udělaly?“ hleděl na ni nechápavě Neville. „Myslel jsem, že jste spolu dobře vycházely, vždyť jsi k ní jela na prázdniny a…“

„Ty to vážně nevíš,“ hlesla už potichu. „To Ginny poslala Katii a Colina k mým prarodičům, Neville. Poslala je na smrt mým jménem. Nevěděla jsem o tom, než mi to Chris řekl.“

„Počkej, to, že ti to řekne…“

„Sama jsem se jí na to ptala a přiznala to,“ obořila se na něj opět prudčeji, než bylo nutné. „A Christophera nech na pokoji. Jako jedinému mu záleželo na tom, aby se mi nic nestalo a abych byla v bezpečí. A taky pro to něco dělal. Nemůžu pokračovat v tom, co jsme dělali celou dobu, Neville. Chtěla bych, vím, že je to správné, ale už to prostě nejde. Ztratila jsem toho už hodně. Chris je pro mě všechno, je jediný, kdo mi zbyl. A já si ho nenechám vzít. A on do odporu nikdy nepůjde, ne když by to mohlo znamenat, že by to ublížilo někomu, koho má rád. Nemůže jít proti svému otci a bratrovi. A už vůbec ne proti Tracy a její rodině, na to je moc miluje a úmyslně je neohrozí. A já nedopustím, abych mu nějakým způsobem ublížila. Už jsem toho zkazila dost. Teď je čas na to, abych to napravila. Promiň.“

„To s tou Ginny… myslíš to vážně?“ zeptal se po chvíli Neville potichu.

„Naprosto.“

„Mrzí mě to, Cass. Nevěděl jsem, že to udělala.“

„Já vím, Neve,“ přikývla Cassidy. „Vím, že ty ani Lenka byste to bez mého vědomí neudělali. Na to jste až moc hodní a věrní kamarádi,“ objala ho. „Ona bude v pořádku, uvidíš. Je silná, zvládne cokoliv.“

„V to doufám,“ přikývl Neville.

„Je mi líto, že tě v tom nechávám samotného. Chtěla bych…“

„Já to chápu, Cass. Mít někoho, koho bych mohl ztratit, jednal bych jako ty. Jenže víš, jak na tom jsou moji rodiče. A babička je jedna ruka s Fénixovým řádem, ta je nadšená, že se chovám tak, jak se chovám. Kam jsi vůbec šla?“

„Najít Chrise. Co naši zemřeli, vyhýbá se mi. Viní mě z toho,“ posmutněla. „Téměř jsme spolu nepromluvili. Věřil bys tomu, že jsem trávila mnohem víc času s Theodorem než s ním?“ vyšla pomalu k havraspárské věži za doprovodu svého kamaráda. „Nikdy bych si nemyslela, že je to možné, ale za tu dobu, co jsem tam byla, pro mě udělal víc, než musel. Sice se pokaždé tvářil, že je to omylem a nebo že ho to hrozně otravuje, ale staral se. Zatímco Chris… Ublížila jsem mu víc, než jsem myslela, že je možné. Theo…“

„Už je z něj Theo, jo?“ popíchl ji Neville s úsměvem.

„Fakt jsem to řekla? Ani jsem si to neuvědomila…“ zasmála se a s kamarádem po boku pokračovala dál v cestě.

 

***

 

„Tracy, to nemůžeš myslet vážně,“ ušklíbl se Christopher, když slyšel, co zas jeho sestřenice vymyslela.

„Myslím to naprosto vážně, Chrisi. Bude to dokonalé, uvidíš.“

„Trac, já vážně nemám v plánu slavit narozeniny tady. A vůbec, proč nad tím přemýšlíš už teď? Je polovina ledna, máme víc jak čtvrt roku.“

„Jen mě to tak napadlo,“ pokrčila tmavovláska rameny, ale z výrazu jejího obličeje Christopher jasně vyčetl, že tohle téma rozhodně nenechá stranou a za čas se k němu opět vrátí a pokusí se ho přesvědčit, že je to nejlepší řešení ze všech. Ostatně jako všechny její nápady. „Mimochodem, mamka se na tebe ptala. Chce vědět, jak se máš a jak to zvládáš. A taky…“

„Tracy, to snad nemyslíš vážně!“ skočil jí do řeči naštvaný hlas.

„Máš nějaký problém, Draco?“ zvedla k příchozímu blonďákovi Tracy hlavu.

„Jo, to si teda piš, že mám.“

„Tak si ho nech pro sebe a mě s ním neotravuj.“

„Trac…“ snažil ji uklidnit Chris.

„Co tu zas dělá?“

„Starám se snad já o to, co si sem vodíš za návštěvy? Nestarám. Tak se nezajímej o ty moje,“ zavrčela na něj naštvaně Tracy, která už se postavila a vyzývavě hleděla do Malfoyova obličeje. „Jdi si po svých, Draco, a neotravuj.“

„Takhle se mnou teda mluvit nebudeš, Davisová.“

„Nejsi o nic víc než já, abys mi mohl říkat, co můžu a nemůžu.“

„Fajn, koledovala sis o to,“ vystřelil ruku k hůlce.

„To by stačilo, Draco,“ popadl ho Theodor, který celému divadlu spolu s Blaisem a zbytkem jejich ročníku nečinně přihlížel, za ruku a zastavil tak rozbíhající se konflikt. „Christopher má plné právo tu být. Nikdy dřív ti sourozenci ostatních nevadili. Tak nevidím důvod, proč by ti měl můj bratr vadit.“

„Najednou je to tvůj bratr. Nevšiml jsem si, že bys předtím…“

„Věci se změnili, Draco. Christopher patří do mojí rodiny, stejně jako Tracy a Elena. Očekávám teda od tebe, že ho budeš respektovat a chovat se k němu tak, jak se sluší a patří.“

Po tomto projevu si Chris nemohl pomoct, aby na svého bratra udiveně nehleděl. A nebyl sám. I Tracy se zatvářila dost překvapeně, když slyšela Theodorova slova. Zdálo se však, že jimi byla víc potěšená než cokoliv jinému. S výsměšným úsměvem se pak otočila na Malfoye, který se, když poznal, že neexistuje šance, že by mohl z místnosti Chrise vyhodit, opět kamsi odporoučel.

 

***

 

 „Je tu Walkerová a shání svého bratra,“ pronesla tmavovlasá dívka ze čtvrtého ročníku zvučným hlasem na celou společenskou místnost, aniž by se namáhala zjistit, jestli tam dotyčný vůbec je.

„Já to vyřídím,“ zvedl se Anthony z pohovky, na které seděl společně s Dafné, a zamířil k východu. Hned před ním narazil na Cassidy, jež na něj hodila pohled plný zklamání. S ním mluvit nechtěla.

„Kde je Chris, Tony? Zas se mnou nechce mluvit, viď?“

„To nevím. Z oběda odcházel s Tracy, takže předpokládám, že bude u nich.“

„Je tam skoro pořád… Proč…“

„Má tam půlku rodiny,“ skočil jí do řeči Anthony.

„Jasně, jako by měli s Theodorem nějaký vřelý vztah,“ odfrkla si hnědovláska. „Každopádně dík.“

„To není za co,“ pokrčil rameny. „A Cassidy? Nevzdávej to. On přijde k rozumu. Jen co si přestane stavět hlavu a dojde mu, že to, co celou dobu popírá, je očividné,“ usmál se a zmizel zpátky do společenské místnosti.

Cassidy za ním chvíli hleděla zadumaným pohledem, jak uvažovala nad jeho slovy, než se otočila a zamířila do sklepení, kde měla podle všeho najít svého bratra.

 

***

 

„Asi bych měl jít,“ začal se zvedat Christopher z pohovky, na které seděl už poměrně dlouhou dobu. „Jsem tu už dost dlouho a nejsem tu úplně tak vítán.“

„Chrisi, neblbni,“ popadla ho za ruku Tracy a odmítla ho pustit. „Jediný, komu vadíš, je Draco a ta jeho partička. Navíc – já jsem u vás taky poměrně často, stejně jako Dafné. Nedělej si z toho těžkou hlavu. Krom toho, u vás by ses stejně nudil, když je Tony zadaný a ostatní z tvé koleje se k tobě zrovna dvakrát nehlásí.“

„Víš, že to není pravda. Nebaví se se mnou jen Michael a Terry. S holkami jsem stejně zadobře jako jsem byl loni,“ vymanil se z dívčina sevření a chystal se odejít. „Uvidíme se zítra, Trac,“ rozloučil se se svou sestřenicí a rozhlédl se, jestli někde neuvidí i svého bratra. Když však zjistil, že ten sedí spolu s Zabinim, Malfoyem a Parkinsonovou na druhé straně místnosti, rezignoval na svůj nápad se s ním rozloučit a vykročil ke dveřím. Došel ale jen do poloviny místnosti, když ho najednou zastavily dvě dívky, které až do té doby seděly u krbu a téměř o nich ani nevěděl.

„Chrisi… To už odcházíš?“ zeptala se sladce první z nich, vysoká černovláska.

„Mám přátele i v jiných kolejích a kromě toho taky úkoly, které za mě nikdo neudělá, Rebecco,“ odpověděl Christopher. Toto nebylo poprvé, co se s nimi dostal do rozhovoru. Za poslední dva týdny na ně narážel celkem pravidelně.

„A nemohl bys tu ještě chvíli zůstat?“ hodila na něj psí oči druhá slečna. Výškou zdatně konkurovala své kamarádce, ale na rozdíl od ní se pyšnila světle hnědými vlasy. „Potřebovaly bychom pomoct s úkolem na přeměňování. A ty jsi jediný, kdo by nás mohl zachránit. Támhleti nás leda tak odpálkují s tím, ať je neotravujeme,“ pohodila hlavou směrem ke skupince sedmáků.

„Mohly jste si říct Tracy. Je v přeměňování dobrá…“

„Chrisi, prosím,“ zakňučela hnědovláska.

Christopher si jen povzdechl. Neměl sebemenší tušení, jak se do této situace dostal, ale bylo mu jasné, že ven se z ní lehce nedostane. „Dobře, Lydie. Ale jen tentokrát. A nebudu ho za vás dělat celý jako minule.“

O chvíli později už seděl u stolu obklopen hned čtyřmi dívkami. Jakmile totiž zbylá dvě děvčata z šestého ročníku Zmijozelu zjistila, že se Christopher opět uvolil pomoci jim s úkolem na přeměňování, přidala se k nim i přes zjevnou nelibost Rebecci a Lydie, které chtěly mít mladíka jen pro sebe. Další hodinu strávil Chris vysvětlováním poslední látky, kterou šesťáci brali a které ne všichni porozuměli, a zároveň jim pomáhal vypracovat úkol, který jim profesorka McGonagallová zadala. Byl natolik zabrán do různých rozhovorů a otázek, že si vůbec nevšímal nevrlých a nevraživých pohledů, kterých se mu dostávalo jak od chlapců z šestého ročníku, tak od Malfoye a několika dalších, kteří dost nelibě nesli skutečnost, že si přivlastnil pozornost a přízeň jejich spolužaček. 

Teprve kolem půl páté se zdálo, že bude Christopher volný. Všechny úkoly na přeměňování byly s různými obměnami napsané a vypadalo to, že všechny čtyři dívky pochopily látku, kterou měly na další hodinu perfektně zvládat. Alespoň v praxi ji ovládaly velmi dobře a teorii pravděpodobně také uměly. I přes tuto skutečnost ale havraspárský mladík nevypadal na to, že by se chystal zvednout a odejít. Místo toho se rozvaloval na pohovce, na které byly prve rozházeny všechny možné učebnice a pergameny, a byl plně zabraný do rozhovoru. V poslední době bylo toto schéma na pravidelném pořádku. Slečny, především Rebecca a Lydie, ho s různými záminkami požádaly o pomoc a poté zaměstnaly jeho pozornost na několik dalších hodin a nepustily ho ze zmijozelské společenské místnosti dřív, než přišel čas k večeři.

„Koukám, že jsi plně zaměstnán, Chrisi,“ ozvalo se mu najednou za zády.

Chris, který se právě smál jakémusi vtípku, se otočil a se širokým úsměvem se zadíval na svou sestřenici. „Dá se to tak nazvat.“

„Nějak ti ten odchod nevyšel,“ bavila se Tracy. „Ode mě jsi chtěl utéct a tady těma dvěma,“ kývla hlavou na Rebeccu a Lydii, „se přemluvit necháš. Nevím, jestli bych se neměla urazit. Upřednostnit je přede mnou.“

„Přece víš, že jsi u mě s několika dalšími hned na prvním místě, Trac. Nemusíš žárlit,“ mrknul na ni pobaveně. „Chceš se posadit?“ poklepal vedle sebe.

„Myslím, že to oželím. Nebudu tu holkám dělat křena,“ přejela s úšklebkem všechny přítomné. Kromě šesťaček, kterým pomáhal s úkolem, zde seděly i tři dívky z pátého ročníku, které se ke skupince přidaly v okamžiku, kdy zjistily, že téma škola bylo definitivně ukončeno a rozhovor se stočil k zajímavějším věcem. Zkoumavým pohledem zjišťovala, kdo všechno projevil o Chrise zájem a se spokojeným úsměvem zjistila, že je to naprosto stejné složení jako vždy. Rebecca Jugsonová, Lydia Wilkesová, Anna Stimpsová a Naomi Boleová ze šestého ročníku a Elizabeth Wollová, Jane Deaborn a Theresa Vanceová z pátého ročníku. S pocitem spokojenosti se otočila a vrátila se zpět ke své společnosti. Doufala, že některá z nich by mohla Chrise zaujmout natolik, že by s ní začal chodit. Upřímně si přála, aby si Christopher konečně někoho našel, nelíbilo se jí, že je pořád sám. Ten krátký románek s Kristin Forbesovou, který začal v létě a pokračoval v zimě, nepočítala a navíc si nemyslela, že by měl nějakou budoucnost.

„Jsi nějaká moc spokojená z toho, jak je můj bratr žádaný,“ prohodil k ní potichu Theodor, když se opět usadila vedle něj.

„Jsem ráda, že je zaměstnaný a nemusí myslet na to, co se stalo o prázdninách,“ odvětila. „Takhle se kolem něj točí všechny holky z šestého a pátého ročníku a on nemá čas na nic jiného.“

„Všechny ne,“ hlesl Theo.

Oba dva vzápětí pohlédli do opačného rohu místnosti, kde v tichosti seděly dvě zbývající studentky z pátého ročníku a okázale ignorovaly všechny kolem sebe. Astorie Greengrassová Christopherovi neodpustila to, jak ji znemožnil na ministerském večírku a všemožně se snažila znepříjemnit mu jeho pobyt v Bradavicích. A její nejlepší kamarádka, Julie Rowleová, jí v tom zdatně sekundovala.

„Bude to s ní mít těžké. Astorie je šíleně sobecká a pomstychtivá.“

„Já vím. Ale on to tehdy nevěděl,“ přikývl Theo. „Možná jsme ho měli varovat.“

Trac zamyšleně přikývla a několik minut mlčky pozorovala obě jmenované, než se opět zaposlouchala do rozhovoru, který vedli její spolužáci. Ani si tak nevšimla, kdy se její bratranec se Zabinim stačili zvednout a opustit společenskou místnost.

 

 

***

 

Cassidy již několik desítek minut stála před vchodem do společenské místnosti Zmijozelu, o jehož poloze se dozvěděla před pouhými dvěma dny, když překousla svoji hrdost a zastavila na chodbě procházející Tracy. Zdálo se však, že tato vědomost jí není vůbec k ničemu. Za celou dobu, co tam stála, jím prošel jediný student a to ještě k tomu ve chvíli, kdy přicházela a nestihla ho zastavit a poprosit, aby jí zavolal jejího bratra. Pomalu už to začínala vzdávat a připravovat se k odchodu, když se kamenná zeď opět pohnula a na chodbu vyšly dvě postavy. Okamžitě vyskočila na nohy a s pocitem ohromného štěstí k nim zamířila.

„Theo, je u vás Christopher?“ vychrlila ze sebe okamžitě.

„Jo,“ odvětil. Její přítomnost zde ho lehce zarazila. „Ale nemyslím si, že by s tebou chtěl zrovna teď mluvit. Zdá se být zaneprázdněný.“

„Koneckonců se můžeš sama podívat,“ připojil se do rozhovoru Blaise a nechal opět otevřít kamennou zeď, která se prve hned poté, co spolu s Theodorem vyšel na chodbu, zavřela. Umožnil tak Cassidy nahlédnout do jejich společenské místnosti, kde dívka spatřila svého bratra obklopeného hned několika dívkami, přičemž v některých z nich poznávala spolužačky ze svého ročníku. Lehce ohromeně na to hleděla, než se zeď opět zabouchla. Zmateně zamrkala. V podobné situaci neviděla svého bratra déle než rok a půl. Takto se choval ještě v Krásnohůlkách, ale ne tady, v Bradavicích. Nemohla pochopit, kde nastala ta změna. Věděla, že se s Chrisem odcizili, ale ani ve snu by ji nenapadlo, že by se za tu dobu mohl až tak změnit.

„Jak dlouho?“ zmohla se po chvíli na otázku.

„Co jsme se vrátili z prázdnin. Po ministerském večírku se stalo všeobecně známým, koho je vlastně syn. Předtím to věděly jen ti důležitější a podobně. Každopádně od té doby se stal všeobecně oblíbeným, aspoň teda ve Zmijozelu. Většina našich holek mu padá k nohám. I když někteří jedinci, jako třeba Draco, nesou dost nelibě, když si holky najednou našly jiný objekt ke zbožňování.“

„A vám to nevadí?“ zeptala se Cass opatrně.

„Ani v nejmenším,“ ušklíbl se Theo.

„Popravdě řečeno není moc o co stát,“ doplnil ho hned Blaise.

„No jasně,“ odfrkla si Cassidy. „S kolika z nich jsi spal, Zabini, co?“

Theodor vzápětí protočil oči a zamumlal něco v tom smyslu, ať toho nechají, že nemá v úmyslu nechat si kazit chuť k jídlu. Okamžik na to se otočil a vykročil chodbou směrem k Velké síni. Cass se za ním překvapeně dívala. Bylo teprve pět hodin, do večeře zbývalo relativně dost času. Než se ale stačila nadechnout a zavolat za ním, co to má znamenat, ucítila najednou na svém pasu čísi ruku. Teprve tehdy si uvědomila, že Zabini nenásledoval svého přítele a zůstal po jejím boku.

„Vidím, žes ještě neobjevila taje naší kuchyně,“ pousmál se. „Dovol mi teda, abych ti je ukázal,“ a s rukou stále kolem ní vykročil za Theem.

Cassidy na něj jen udiveně pohlédla. Přestože i v jeho společnosti strávila většinu času na ministerském večírku, o jeho pokračování ani nemluvě, neměla dojem, že by ji měl zrovna dvakrát v lásce. A najednou se k ní chová jako k sobě rovné. V duchu nad tím zavrtěla hlavou a v další chvíli se vymanila z jeho objetí, které jí nebylo zrovna dvakrát příjemné. Blaise si z toho pranic nedělal, jen se na ni provokativně usmál a utrousil, že nemusí být zas tak upejpavá, a pokusil se jí položit ruku tentokrát na ramena. To už však došli k Theovi, který na ně čekal u jednoho z mnoha rozcestí a který vrhl na svého kamaráda pohled, kterému Cassidy nedokázala porozumět. Každopádně Zabiniho ruka zmizela, za což byla velmi vděčná. Děkovně se na Theodora usmála a překvapilo ji, že se na ni mladík nezamračil jako obvykle, ale jen kývl hlavou na znamení porozumění. V tichosti, která však vydržela jen několik málo minut, než se Blaise opět rozhovořil, pak vykročili do chodby vedoucí ke kuchyni. A přestože dívce nebyla tato společnost zrovna dvakrát příjemná, přijala Zabiniho nabídku. Touha poznat takto důležité místo byla větší než cokoliv jiného. 

<< 39. kapitola <<                                                                >> 41. kapitola >>

04.09.2011 22:15:02
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one