My world of fantasy...

4. kapitola PČ - Famfrpálový konkurz

Další kapitolka k Pavučině. Doufám, že se bude líbit :)
Kaitlin
***

Následující dva týdny strávil Christopher ve velmi rychlém pracovním tempu. Po prvním, víceméně opakujícím, dni se ve škole rozpoutalo hotové peklo. Nikdy dřív neměl Chris tolik napilno, šestý ročník opravdu patřil k těm nejtěžším ze všech, o tom nebylo žádných pochyb. Nicméně byl za tuto rychlost rád. Neměl tak čas na zbytečné přemýšlení a vzpomínání na věci, na které ani myslet nechtěl. Místo toho začal pomalu zapadat do kolektivu havraspárských studentů, se kterými trávil veškerá volná odpoledne. Většinou to bylo nad učením, ale našly se i dny, kdy se některý z jeho nových spolužáků rozhodl ukázat mu školu a všechny její taje. Chris se tak ani nenadál a dva týdny v Bradavicích byly téměř za ním. Nyní již nelitoval toho, že je v Anglii. Naopak za to byl vděčný. Rychlé životní styl a sbližování se se spolužáky mu zcela znemožňovaly jakékoliv truchlení nad čímkoliv.

Ani si nevšiml, jak se to stalo, ale najednou nadešla druhá sobota ve škole a s ní i famfrpálový konkurz do nebelvírského týmu, kam se hlásila i Cassidy a kde Chris samozřejmě nemohl chybět. Vždy svou sestru podporoval a ani zde tomu nebylo jinak. Nyní sice ještě seděl u snídaně a vesele klábosil se spolužáky, ale hned poté hodlal jít na hřiště a držet své sestře palce.

„Hermiono!“ křikl najednou, když zahlédl nebelvírskou studentku, jak spolu se svými přáteli prochází kolem jejich stolu. Očividně se o něčem dohadovala s Ronaldem Weasleym, ale když zaslechla své jméno, vzhlédla a na tváři vytvořila jemný úsměv.

„Ahoj Chrisi. Potřebuješ něco?“

„Jen jsem ti chtěl dát tohle,“ zvedl se a vydal se k dívce, přičemž v ruce hřímal jakousi objemnou knihu. „Babička mi to poslala už včera, ale podařilo se mi tě zastihnout až teď.“

Hermiona několik vteřin mlčky hleděla na bichli s nadšeným výrazem. Teprve poté se po ní natáhla a vzala ji z Chrisovi ruky. V dalším okamžiku ji dychtivě otevřela a začala jí horlivě listovat, ale zakrátko byla přerušena Potterem.

„Hermiono, mohla bys to prosím nechat na později? Nerad bych přišel pozdě, jako kapitán bych měl jít příkladem,“ mračil se na svou nejlepší kamarádku. „Ta kniha ti neuteče, ať už je to cokoliv.“

„Jo, jasně,“ přikývla nebelvírská prefektka. „Moc díky, Chrisi. Fakt si toho vážím. Zatím,“ usmála se na něj ještě. V další chvíli se svými přáteli opouštěla Velkou síň, opět zabraná do jakéhosi rozhovoru.

Chris za ní ještě několik vteřin mlčky hleděl, než se vrátil na své místo a pokračoval ve snídani. Teprve o deset minut později se zvedl i on a vydal se na famfrpálové hřiště. Nepochyboval o tom, že mu ještě nic neuniklo. Přepokládal, že se tam Potter prostě vydal o něco dřív, zatímco uchazeči se dostaví až po něm. V okamžiku, kdy tam dorazil, se studenti teprve rozlétávali. Christopher hodlal zamířit na tribunu a někam se usadit, ale dřív, než to stačil udělat, přistála vedle něj Cassidy s rozzářeným obličejem.

„Tys přišel!“ vyhrkla a skočila mu kolem krku.

„Samozřejmě. Snad sis nemyslela, že bych na tebe zapomněl, sestřičko,“ vymanil se z jejího objetí a usmál se na ni. „Někdo ti přece musí držet palce. I když si myslím, že v tvém případě je to zbytečný. Jsi skvělá.“

„Prosím tě, nepřeháněj. Co jsem slyšela, tak zdejší týmy jsou dost dobré. Bradavice si na famfrpálu dost zakládají, celá škola tím žije. Na rozdíl od Krásnohůlek.“

„To máš pravdu. Už se nemůžu dočkat prvního zápasu,“ přikývl Chris. Sám famfrpál miloval, i když se nikdy nedostal do kolejního týmu, tak dobrý zas nebyl. Raději ho sledoval z tribuny.

„To se těš. Pokud se tam dostanu...“

„Samozřejmě, že se dostaneš. U nás jsi byla jedna z nejlepších. A budeš i tady, věř mi. Potter by byl blázen, kdyby tě k sobě nevzal.“

„Co jsem slyšela, tak na střelce je jediný volný místo,“ zvážněla Cass. „Sice jsou oficiálně vyhlášeny tři, ale všichni vědí, že tam Harry zas vezme Katie Bellovou, která tam hraje už roky, a Ginny. Ta je taky dost dobrá, jen se podívej,“ vyzvala ho.

Chris zvedl hlavu, aby se poohlédl po sestřině kamarádce. Nemusel hledat dlouho, Ginny se proháněla vzduchem a předváděla přitom různé kousky. Na první pohled bylo vidět, že je horkým kandidátem na člena týmu.

„Loni hrála dokonce chytače, když Harry dostal zákaz hraní. A prý byla dost dobrá. Na Harryho samozřejmě nemá, to snad nikdo na škole, ale...“

„Cass, mohla bys prosím přestat obdivovat Pottera?“ přerušil ji Chris pobaveně. „Skoro to až vypadá, že ses do něj zakoukala. Používáš jeho jméno v každé druhé větě.“

„To není pravda!“ ohradila se okamžitě Cassidy. „Říkám to jen proto, že je kapitánem týmu. Jinak se mi vůbec nelíbí.“

„Samozřejmě. Jinak je jen známý a všude se o něm mluví. To tě na něm vůbec nezaujalo.“

„Vůbec ho neznáš, Chrisi. Harry je náhodou fajn a..“ zmlkla uprostřed věty, když si všimla bratrova pohledu. „Jseš děsněj.“

„Já vím. A proto mě máš tak ráda,“ ušklíbl se. „Myslím, že bys už měla letět, Cass.“

„Asi jo,“ připustila zdráhavě. Očividně se jí do toho moc nechtělo.

„Zvládneš to, Cassidy,“ všiml si její nejistoty Chris a objal ji. „Jsi skvělá střelkyně. Tak jim to běž ukázat. Uvidíš, že večer budeš slavit přijetí do týmu, věř mi,“ políbil ji zlehka na tvář. „A už leť. A natři jim to.“

„Dík,“ objala ho naposled, znovu nasedla na koště a vydala se za ostatními letci.

Christopher ji dalších pár minut zaujatě pozoroval. Byl si téměř jistý tím, že ji do týmu vezmou, ale nemohl si nevšimnout toho, že je tam ještě několik dobrých lidí, kteří by jí mohli konkurovat. Upřímně doufal v to, že dnes bude mít Cassidy dobrý den a všem ukáže, jak moc dobrá je. V okamžiku, kdy Potter povolal všechny uchazeče k sobě, se rozhodl opustit hřiště a přemístit se na tribunu. Nemusel se dlouho rozhodovat, kam se posadí. Jediný známý člověk, který tam seděl, byla Hermiona Grangerová. A k té taky zamířil.

„Ahoj, znova,“ sedl si na volné místo vedle ní. „Přišla ses podívat, jak se Potterovi povede jako kapitánovi?“

„Mimo jiné. Jsem tu hlavně kvůli Ronovi. Obhajuje své místo brankáře,“ vysvětlila, ale netvářila se přitom zrovna dvakrát nadšeně.

„Pokud je dobrý, tak se tam vrátí,“ přešel to Chris bez jakékoliv jiné připomínky.

Na několik minut se mezi nimi rozprostřelo ticho. Christopher nezaujatě sledoval jednotlivé skupinky letců, jak krouží kolem stadionu, zatímco Hermiona soustředila svůj pohled na Weasleyho, na něhož ještě nepřišla řada. Když konečně všichni odletěli své kolečko a ti méně schopní byli vyřazeni, otočil se mladík na zakaboněnou Hermionu.

„Můžeš mi prosím tě říct, proč se snažíš zabít Weasleyho pohledem?“

„Já se nesnažím...“ hájila se dívka. „Je to idiot.“

„Copak ti provedl?“

„Mně? Nic,“ odvrátila hlavu.

„Prosím tě, je víc jak očividné, že jsi na něj naštvaná. Zajímalo by mě, jestli je to kvůli támhleté holce,“ kývl hlavou dál na tribunu, kde seděly další dvě nebelvírské šesťačky a o něčem si špitaly. „Všiml jsem si, že z něj nespustí oči.“

„Levandule je mi úplně ukradená,“ odsekla, aniž by se podívala, koho vlastně myslí.

„Jo, jasně,“ ušklíbl se Christopher.

„Co tu vlastně děláš?“ změnila dívka bleskově téma. Zřejmě neměla náladu na klábosení o Ronaldu Weasleym.

„Jsem tu kvůli Cassidy. Slíbil jsem jí, že se na ni přijdu podívat.“

„Ona se přihlásila na konkurz?“ vykulila na něj oči. „Nemyslela jsem si, že je to typ na takovýhle sport.

„Nemusíš být tak překvapená,“ zamračil se Chris. „Neznáš ji.“

„Promiň, nechtěla jsem tě urazit,“ sklopila Hermiona oči. „Nenapadlo mě...“

„Cassidy není jen holka, co myslí pouze na to, jak co nejlíp vypadat a jak sbalit co nejvíc kluků. Je v ní daleko víc. A famfrpál miluje. V Krásnohůlkách ho hrála už od druháku. Myslím, že tam musejí dost litovat, že odešla. Dost často svůj tým zachránila od jisté prohry.“

„Na jakém hraje postu?“ optala se opatrně Grangerová.

„Je střelkyně.“

„Jsi si jistý tím, že se dostane do týmu,“ došlo Hermioně.

„Až ji uvidíš hrát, pochopíš to,“ odsekl.

„A ty...“ začala opět po chvíli mlčení dívka. „Hraješ...“

„Ne. Na Cassidy ani omylem nemám. Famfrpál mě baví, ale nejsem v něm zrovna dvakrát dobrý. Jsem spíš rekreační hráč než cokoliv jiného. Rozhodně jsem lepší fanoušek než hráč,“ pousmál se. „To Cassidy zdědila veškerý talent na sport. Máma na ni byla vždycky hrozně pyšná,“ rozhovořil se. Pravděpodobně tak nebelvírské prefektce odpustil to, co si myslela o jeho sestře. „Sama ve škole taky hrála, i když jako brankářka. Cass je ale víc po jejím otci. Ten hrával famfrpál profesionálně. Jako střelec, samozřejmě. Jeden čas býval docela dobrý.“

„Nikdy o něm nemluvíš,“ podotkla Hermiona.

„Není co říkat. Pierre byl i pro mě jako vlastní otec, jiného jsem nikdy nepoznal. Jenže byl blázen do motorek a všech dalších nebezpečných sportů, což se mu stalo osudným. Když mi bylo deset, na jedné z těch jeho mašin se zabil. Srazilo ho auto,“ povzdechl si. „Od té doby jsme žili s mámou sami.“

„To mě mrzí.“

„Nemusí, stalo se to už před lety. Už si na něj moc nepamatuju. Nejvíc si vzpomínám právě na ten famfrpál. Vždycky jsme s mámou a Cassidy jezdili na jeho utkání a seděli na čestné tribuně vyhrazené pro rodinu hráče,“ pousmál se při té vzpomínce.

„Chybí ti?“ zeptala se dívka opatrně.

„Už ani ne,“ zavrtěl Chris hlavou. „Dřív se mi po něm hodně stýskalo, ale časem to přešlo. Je to už hodně dlouho. Ani Cass si na něj moc nepamatuje. Teď nám chybí spíš máma,“ povzdechl si.

„Je mi líto, že to muselo potkat zrovna vás,“ položila mu Hermiona ruku zlehka na rameno.

„Stalo se.“

Na toto neměla dívka co odpovědět, tak se opět odmlčela a věnovala svou pozornost dění na hřišti. Dlouho jí to však nevydrželo, po několika minutách to vzdala a otevřela knihu od Chrise. Toho, přestože většina jeho mysli byla na hřišti, to pobavilo. Hermiona Grangerová očividně nebyla velká fanynka famfrpálu a chodila na něj jen kvůli svým přátelům. Jeho samotného to bavilo, obzvlášť když při něm mohl sledovat Cassidy nebo jiné známé tváře.

„Je Ginny hodně dobrá?“ vytrhl Hermionu ze čtení, když se konkurz pro střelce chýlil ke konci a ve hře již bylo jen šest uchazečů.

„Jo, je,“ přikývla prefektka nepřítomně. „Už od malička se vkrádala na kůlny a půjčovala si od bratrů košťata. Ty pitomce celé ty roky nenapadlo, že ji to taky baví. Každopádně to Ginn opravdu jde, loni byla fakt úžasná.“

„Kdo jsou ti ostatní?“

Teprve v tomto okamžiku Hermiona vzhlédla, aby vůbec zjistila, o co se jedná. „Ta tmavovláska je Katie Bellová. Je v sedmáku a famfrpál hraje už šestým rokem. Ta drobná hnědovláska je Demelza Robinsonová, Ginnina spolužačka. Ti zbylí jsou třeťáci a čtvrťáci,“ obhlédla rychle situaci.

„Ginny je fakt hodně dobrá,“ pozoroval Christopher rusovlasou dívku, jak se prohání po hřišti a střílí jeden gól za druhým.

„Říkala jsem ti to. Harry by musel být blázen, aby ji nevzal. A stejně tak Katie. Zná ji, ví, jak je dobrá.“

„Je zajímavý, že si Potter...“

„Nemohl bys ho oslovovat jménem?“ skočila mu do řeči Hermiona. „Taky neříkám tvé sestře příjmením.“

„Jo, nenazýváš ji nijak,“ ohradil se Chris. „Možná sis toho nevšimla, ale například dneska jsi ji ani jednou neřekla jménem.“

Dívka se na okamžik zarazila, než si povzdechla a odvrátila zrak. „Promiň. Nechtěla jsem na tebe tak vyjet. To jen... Ale nic.“

Christopher se už už nadechoval, aby jí něco řekl, ale vzápětí se začal věnovat Cassidy, která právě usilovala o své místo v týmu. O několik minut později už bylo rozhodnuto o všech třech střelkyních. Jak se očekávalo, Ginny Weasleyová i Katie Bellová svá místa dostaly. A stejně tak i Cassidy, k neskutečné Chrisově radosti.

„Mám to!“ přistála Cass na tribuně vedle Chrise a hodila se mu kolem krku. „Já to fakt zvládla!“ jásala.

„Říkal jsem ti to,“ zatočil s ní dokola. „Bylas úžasná, sestřičko. Ostatně jako obvykle.“

„To zas ne,“ nesouhlasila s ním, ale na tváři jí stále pohrával nadšený úsměv. „Měla jsem namále, Demelza byla jen o kousek horší jak já. Kdybych nevstřelila ten poslední gól, byla bych nahraná.“

„Ale tys ho dala, takže není o čem mluvit,“ zazubil se na ni Chris. „Už se nemůžu dočkat prvního zápasu. Nebelvír versus Zmijozel, viď?“

„Přirozeně,“ přistála vedle nich Ginny Weasleyová. „Gratuluju, Cass. Jsem ráda, že budeme hrát spolu.“

„Já taky,“ přikývla Cassidy a objala svou kamarádku. „Budeme úžasný, uvidíš.“

„O tom nepochybuji, Zmijozel by se měl už teď bát,“ mrkla na ni nejmladší Weasleyová.

„S tím se dá souhlasit,“ vložil se do rozhovoru Christopher. „Jsi fakt dobrá, Ginny. Prý jsi loni byla chytačka. Co to, že teď střelkyně?“

„Tohle mě odjakživa bavilo víc,“ pokrčila rusovláska rameny.

„Proč jsi nehrála už dřív?“

„U nás se hraje až od druháku, ale tehdy byl tým plně obsazen. Rok na to se pořádal Turnaj tří kouzelníků a famfrpálový pohár byl zrušen. A loni jsem hrála chytačku,“ vysvětlila. „Teď už tu ale nejsou ani Alice, ani Angelina, takže se uvolnilo místo a jsem konečně tam, kde jsem chtěla být.“

Christopher s úsměvem přikývl a ještě několik dalších minut se s oběma novýma střelkyněmi vybavoval. Pak se však musely vrátit zpět na hřiště a mladík tak opět zůstal sám s Hermionou, která stále zatvrzele hleděla do knihy. Rozhodl se ji nechat tak, jak je. Už si stačil všimnout, že nemá zrovna nejlepší náladu a nehodlal se v tom nějak šťourat. Zdálo se, že je dívka rozhodnuta mlčet a neříct mu, co se děje. A protože nechtěl být vlezlý, nechal to tak. Nakonec to byla ona sama, kdo protrhl to zvláštní ticho.

„Promiň, Chrisi. Vylila jsem si na tobě zlost na Rona. A na Harryho,“ přiznala. „A mrzí mě to, co jsem řekla o tvé sestře. Máš pravdu, neznám ji a nemám ji co hodnotit. Navíc se zdá, že si hodně rozumí s Ginny. A Ginny by se nekamarádila s někým, kdo by za to nestál, kdo by nebyl fajn člověk. Tak se omlouvám...“

„Nech toho, jo?“ skočil jí Christopher do řeči. „Co kdybys mi radši řekla, co se děje?“

„Ron se chová jak pitomec,“ povzdechla si. „A Harry... Pamatuješ, jak dostal při prvních lektvarech tu knihu od Křiklana?“ zeptala se. Když Chris mlčky přisvědčil, pokračovala dál. „Je celá popsaná něčím písmem, různé poznámky k lektvarům a podobně.“

„Tak proto tak exceluje,“ pochopil Chris. „A ty jsi kvůli tomu naštvaná. Vadí ti, že je lepší jak ty.“

„Nemá to z vlastní hlavy. Navíc tý knize nevěřím. Nevíme, kdo to napsal, klidně to mohl být někdo zlý. Jenže Harry se na ni upnul a odmítá se jí vzdát. A Ron samozřejmě drží s ním, jak jinak. Vždycky to tak dopadne,“ zamračila se.

„To je nevýhoda toho být trojice nejlepších přátel. Vždycky jeden přebývá,“ mínil Chris.

„A vždycky jsem to já. Pokaždé.  Ať už se stane cokoliv, vždycky jsem já ta špatná.“

„Neber si to tak, Mio,“ objal ji mladík kolem ramen a oslovil ji zkratkou jejího jména, kterou si před týdnem vydobyl. Unavovalo ho oslovovat ji jen Hermiono. „Víš, že tě mají rádi. Ale jsou to prostě kluci a ti vždycky budou držet při sobě. Stejně jako holky. Proč ty se vlastně nekamarádíš s nějakou holkou?“

„Viděl jsi, co je u nás v ročníku?“ otázala se skepticky. „Věky věků si jen špitají, hihňají se... děs. Nedá se s nimi mluvit dýl jak pět minut.“

„Co jiné koleje?“

„Nic extra.“

„Nejsi zrovna dvakrát kamarádský typ, co?“

„Pravděpodobně ne. Což se nedá říct o tobě,“ vymanila se z pod jeho ruky a zadívala se na něj. „Jsi tu dva týdny a už se kamarádíš s půlkou Havraspáru. Když si zrovna nehraješ na zadumaného a nemluvného kluka, jsi docela oblíbený. Jak to sakra děláš?“

„Síla ducha. Prostě mě všichni mají rádi,“ zasmál se Chris. „Jsem vtipný, milý, hodný, hezký...“

„A namyšlený,“ dodala Hermiona.

„To taky,“ přikývl a spolu s Miou se rozesmál. „Uvidíš, že si to s těma dvěma srovnáš. Zbytečně se tím netrap.“

„Asi máš pravdu,“ souhlasila s ním.

Minutku na to se omluvila, sebrala své věci a přesunula se dál na tribunu. Christopher, který ji stále sledoval, si pobaveně všiml, jak seslala na jednoho z uchazečů o post brankáře jakési kouzlo. Díky tomu dokázal Ron Weasley obhájit své místo a opět se stát nebelvírským brankářem. Již na odchodu si Chris všiml, jak dívka sbíhá dolů na hřiště a blahopřeje svému kamarádovi. Sám se ještě jednou ohlédl na Cassidy, ale když viděl, že je plně zaneprázdněna povídáním si s ostatními členy týmu, zmizel z hřiště a vydal se zpět do hradu. Měl na práci i jiné věci, než sledování nově vzniklého nebelvírského družstva. 

<< 3. kapitola<<                 >>5. kapitola >>

15.09.2010 16:34:28
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one