My world of fantasy...

39. kapitola PČ - Pokažená morálka

„Au,“ zasténala Cassidy, když se zřítila z postele na zem po neúspěšném pokusu se obrátit na druhý bok. Dezorientovaně se rozhlédla kolem sebe a pokusila se vstát, ale hned při prvním ostřejším pohybu se opět složila a rukama si držela hlavu, která ji neskutečně třeštila. „Au.“

„Pšt,“ zamumlal kdosi nad ní z polospánku.

Zaraženě pohlédla na postel a s otevřenou pusou hleděla na dvojici mladíků, kteří stále spokojeně spali. Chvíli na ně jen nechápavě zírala a nedokázala pochopit, jak se ocitla v takové společnosti. Teprve po chvíli se začala rozpomínat na předchozí večer a to, co se všechno dělo. Pamatovala si, jak ji Theodor zatáhl k vinnému baru, kde se nějakou dobu zdrželi a kde se k nim přidal i Blaise Zabini a jeho společnice. Věděla, že tam byli poměrně dlouho a že poměrně dost pili. A že víno nebyl jediný alkoholický nápoj, který ten večer měla. Pozdější události jí však splývaly a byly takové nějaké rozmazané. A na zbytek noci si nepamatovala vůbec. Nedokázala si vybavit, jak je možné, že skončila v jedné posteli s dvěma zmijozelskými sedmáky. Samozřejmě, všichni byli oblečeni, k její neskutečné úlevě, ale i tak ji to šíleně zaráželo. A navíc ji překvapovalo, že Blaisova přítelkyně chybí.

Po chvíli, kdy jí došlo, že nemá sebemenší šanci si na cokoliv vzpomenout, se zvedla. V tom okamžiku ale věděla, že to byla chyba. Bez zaváhání se rozeběhla ke dveřím do koupelny a hlasitě za sebou zabouchla. To však způsobilo, že se oba příslušníci Zmijozelu probudili. A když se o minutu později setkali s dívčiným bledým obličejem, doslova ztuhli.

„Co…“ zmohl se na jediné slovo Theodor.

„To bych taky rád věděl,“ přidal se k němu hned Zabini. Jako jediný vypadal, že mu není špatně, na rozdíl od Cassidy a Theodora, který byl v obličeji lehce zelený. „Může mi někdo vysvětlit, jak jsem se sem dostal? A co dělám v jedné posteli s tebou!“

„Na mě nekoukej,“ ohradil se okamžitě Theo a s úmyslem se zvednout spustil nohy z postele. Vzápětí stejně jako Cassidy zmizel v koupelně, když se mu udělalo nevolno.

„Takže mi to můžeš vysvětlit ty,“ obrátil se nyní Blaise na hnědovlásku.

„To nemůžu,“ svalila se Cass na postel. Hlava ji neskutečně třeštila a měla pocit, že kdyby ještě dalších pár vteřin stála na nohou, skácela by se na zem. „Vzbudila jsem se teprve ve chvíli, kdy jste mě vystrčili z postele.“

Na Blaisově tváři se objevil pobavený úšklebek, když mu došel význam jejích slov, a bez jakéhokoliv studu a zábran ji sjel pohledem. Cass si velmi dobře uvědomovala, že má na sobě pořád ještě večerní šaty a že nevypadají zrovna nejlépe po tom, co se v nich vyspala. Nevšimla si už však takových detailů, jako bylo utržené ramínko nebo natržený rozparek, což zase velmi rychle zaznamenal Zabini, který se pokoušel dát dohromady události večera a noci. Na rozdíl od dívky se totiž začínal rozpomínat, co všechno se na ministerstvu a potom, co se přesunuli do Nottova sídla, dělo.

„Tenhle výraz znám a nelíbí se mi,“ vrátil se do pokoje Theodor a pozoroval scénu před sebou. „Co ty tu ještě děláš?“ obořil se na Cassidy vzápětí.

„Ležím. Vypadám snad na to, že jsem schopna dojít do svého pokoje bez toho, aniž bych sebou několikrát neflákla o zem nebo o zeď?“ vyjela na něj Cass, která byla už podrážděna kvůli Blaisovu pohledu.

„Ne,“ odvětil až moc upřímně Theo. „To vážně nevypadáš. A ty koukni kápnout božskou, Blaisi. Vidím na tobě, že sis vzpomněl na všechno, co jsme zas udělali.“

„Vzpomněl. A nebude se ti to líbit,“ ušklíbl se Zabini a rozvalil se na posteli, aby je vzápětí informoval o událostech předchozího večera a noci.

Později u snídaně si jak Theodor, tak Cassidy zarytě hleděli svého jídla a odmítali se na kohokoliv dalšího podívat. Oproti tomu Blaise se královsky bavil a na střídačku se jim poškleboval, což neušlo Christopherovi, který po celou dobu v tichosti snídal a snažil se ignorovat svého otce, který je všechny sjížděl zamračeným pohledem. Ale po dobu, co jedli, je nechal být. Teprve když domácí skřítci odnesli veškeré talíře a na stole zůstala jen káva a čaj, se rozhodl zasáhnout. To už i Zabinimu zmizel úsměv z tváře.

„To, co jste včera večer předvedli…“ začal pomalu Anthony Nott a trojice u stolu se jen přikrčila. „Christophere, zůstaň tady,“ zastavil náhle i svého mladšího syna, který byl právě na odchodu. „I tobě mám co říct.“

Chris se na něj jen zamračeně podíval, ale otočil se a vrátil se zpět na své místo. Doufal, že bude tohoto proslovu ušetřen, oproti ostatním se choval dost dobře. Ale Nott si to očividně nemyslel.

„Vy tři… Mohl jsem počítat s tím, že když tam budeš ty, Blaisi, zase se něco zvrtne. Ale u tebe jsem, Theodore, čekal víc soudnosti! Opít se téměř do němoty před všemi významnými kouzelníky a čarodějkami z Británie. Víš vůbec, jakou jsi nám udělal ostudu? A to ani nemluvím o tom, že Cassidy se k vám přidala. Měl jsi ji na starost, Theodore! A úplně klidně jsi ji nechal, aby se zlila pod obraz, bez ohledu na to, že ani není plnoletá!“ zahřměl a Theo s Cass se přikrčili a sklopili pohled. Jen Blaise Zabini dál zíral na majitele domu bez většího vzrušení.

„Neměl jsem v plánu, otče…“

„Je mi jedno, cos měl v plánu. Ještě jedna podobná událost a nepřej si mě. Tohle je naposled, co ti toleruji podobný úlet, Theo.“

„Rozumím.“

„A co se týče tebe…“ otočil se ke Cassidy, která na něj jen zděšeně hleděla. „Čekal jsem, že alespoň ty projevíš nějakou soudnost, když oni to nedokázali. Zřejmě jsem se mýlil…“

„Nechtěla jsem…“

„Dost. Platí pro tebe to samé, co pro Theodora. Tohle je naposledy, rozumíš?!“

„Ano…“

„A Blaisi. Nepřeji si, aby ses ještě někdy objevil v tomhle domě. Pokaždé, když se někde ukážeš, způsobíš naprostou katastrofu. Je mi jedno, co na to říká tvoje matka, ale já to už snášet nebudu. Seber se a vypadni odsud!“

Zabini už na nic nečekal, bez jediného slova se zvedl a opustil místnost. Pár vteřin na to už bylo slyšet hlasité prásknutí, jak se Blaise přemístil pryč. V jídelně na chvíli nastalo ticho. Cassidy s Theodorem dál hleděli na zem a snažili se vyhýbat pohledem všem ostatním. A Anthony Nott se zaměřil na Chrise, který jako jediný zatím zůstal bez vyhubování.

„A ty… Neskutečně jsi mě zklamal, Christophere. Že něco provede Theo, to jsem mohl očekávat, koneckonců by to nebylo poprvé. Neprojevil moc rozumu při výběru přátel. Samozřejmě si všichni tři utrhli hroznou ostudu, ale alespoň si nerozhněvali významnou kouzelnickou rodinu jako ty! Co tě to proboha napadlo, hádat se uprostřed síně s Astorií Greengrassovou, když jen kousek od vás stáli její rodiče a veškeré příbuzenstvo?!“

„Ona si začala,“ odsekl uraženě Chris.

„Jsi snad starší a mohl bys mít trochu rozumu!“

„A to jsem tam měl jen tak stát a poslouchat, jak uráží všechny, které znám?“

„Mohl jsi odejít a nevšímat si jí.“

„Já se snažil. Ale ona se rozhodla, že mě za každou cenu vyprovokuje. Není to moje chyba. Klidně se zeptej Dafné, byla skoro pořád s námi.“

„To mě nezajímá, Christophere. Předpokládal jsem, že se zachováš jako inteligentní mladý muž a místo toho z tebe byl buran z vesnice. Očekávám od tebe, že půjdeš a omluvíš se jí. A celé rodině také.“

„To ani omylem. K ní už se blíž než na deset metrů nepřiblížím.“

„Uděláš to a nebudeme se o tom bavit, Chrisi.“

„A co ona? Urazila celou naši rodinu až do devátého kolena,“ změnil najednou mladík taktiku. „Ona by se měla omluvit, ne já. Řekla mnohem horší věci.“

„S ní si to vyřídí její vlastní rodina. Nemůžu…“

„Neměla urážet babičku s dědou. Moc dobře věděla, co se stalo!“ rozkřikl se najednou Christopher a prudce vstal ze židle. „Věděla, že byli zabiti! A věděla, že mají dneska pohřeb! Sakra, dokonce věděla, proč se tak stalo, protože poslouchala Dafné a Tonyho, když se o tom bavili. Měl jsem ji snad nechat, aby se jim posmívala? Aby si z nich dělala legraci a říkala, že je jen dobře, že dopadli tak, jak dopadli? Jsou mrtví ani ne týden! Kdybys netrval na tom, že musíme na ten blbý večírek jít, nikdy by se to nestalo. Byl bych dokonale šťastný, kdybych zůstal tady a všem se vyhnul!“ vychrlil ze sebe Christopher jedním dechem a vyběhl z místnosti.

Anthony zamračeně hleděl na dveře, kde zmizel jeho syn. Nějakou dobu nikdo nepromluvil, teprve po pár minutách se zvedl a se slovy, že ve tři budou odcházet, opustil místnost. Cassidy s Theodorem zmizeli chvíli po něm, přičemž se jeden druhému vyhýbal pohledem.

O pár hodin později se všichni čtyři přesunuli na hřbitov, kde byla před rokem a půl pohřbena matka Chrise a Cassidy a kde nyní měli navždy spočinout i její rodiče. Christopher se pokusil od skupinky okamžitě odtrnout a zamířit k prvním známým lidem, jen aby se vyhnul společnosti svého otce a sourozenců, ale Anthony mu tento záměr velmi rychle překazil a donutil ho, aby zůstal s nimi. Chris se zakaboněnou tváří poslechl a začal vítat kouzelníky a děkovat jim, že dorazili i přes to, kvůli čemu byli manželé Walkerovi zabiti. Cassidy se ho pokusila napodobit, ale po chvíli to vzdala a propadla se zpět do pochmurné nálady, která na ni padla v okamžiku, kdy se probrala z nočních událostí.

Nedlouho po jejich příchodu se u vrátek objevila další rodina. Christopher byl překvapený, že se tam vůbec ukázali, nečekal to. Přestože jim posílal dopis a parte, jak mu otec nakázal, nemyslel si, že by přijeli. Tentokrát ho však Marianne překvapila a dorazila i s celou rodinou, včetně nedávno narozené dcery. Mlčky hleděl, jak kráčejí směrem k němu, a zrovna tak Cassidy, která byla jejich příchodem překvapená stejně jako on sám.

„Chrisi…“ přihrnula se k mladíkovi jako první Kristin a bez zaváhání se mu vrhla do náruče.

„Kris,“ přivinul ji k sobě Christopher. Vysloužil si tak udivený pohled od své sestry, která neměla sebemenší ponětí, co se v létě odehrálo mezi ním a jejich sestřenicí. „Jak to, že…“

„Když přišel tvůj dopis, přemluvila jsem mámu, že sem musíme přijet,“ vysvětlila blondýnka. „Původně se jí nechtělo, ale když jí táta připomněl, že je to její povinnost, tak rozhodla, že přiletíme všichni. Ahoj, Cassidy. Dobrý den,“ obrátila se k Anthonymu a Theodorovi, kteří stáli hned vedle.

„Kris, to je můj otec, Anthony Nott,“ chopil se představování Christopher. „A můj bratr Theodor. Moje sestřenice Kristin Forbesová.“

„Rád vás poznávám, slečno,“ ukázal své dobré způsoby Nott, zatímco Theo, který byl stále nabručený kvůli hádce s otcem, kterou absolvoval jen krátce před odchodem na pohřeb, vzal najevo dívčinu přítomnost jen kývnutím hlavy.

Mezitím už k nim došel i zbytek rodinky a celé představování začalo nanovo. Strejda Eric vypadal jen nadmíru překvapeně, když mu Christopher představil zbytek rodiny, zato Marianne zvědavostí jen hořela. Nejprve se nezmohla na jediné slovo, ale pak spustila svou obvyklou tirádu a zahrnula tak Anthony Notta nezměrným množstvím otázek a předpokladů. Bylo na něm znát, že synovu tetu nemá rád už od prvního okamžiku, ale na rozdíl od ní se držel a byl k ní tak slušný, jak jen to šlo. Když však Christopher začal pomalu couvat, aby se dostal z tetina dosahu, věnoval mu tak vražedný pohled, že bylo mladíkovi jasné, že toto bude mít ještě dohru. I tak ale od příbuzných zdrhnul tak daleko, jak jen to šlo, přičemž ho Cassidy, Kristin a k jeho obrovskému překvapení i Theodor následovali.

„Příště by se hodilo menší upozornění,“ prohodil k němu Theo. „Otec tě pak zabije.“

„S tím počítám,“ přikývl Chris.

„Promiň,“ omlouvala se hned Kristin. „Říkala jsem jí o tom a snažila se ji na to připravit, ale asi to nebylo dost. Předtím vypadala, že ji to vůbec nezajímá. Nenapadlo mě, že udělá tohle.“

„No, aspoň otci dojde, po kom mám talent na společenské trapasy,“ povzdechl si Christopher.

Zatímco Kristin vyprávěla Chrisovi o svých Vánocích a o tom, jak rodina zareagovala na smrt manželů Walkerových, Theodor s Cassidy se o něčem začali potichu dohadovat. Přestože se sobě od rána vyhýbali, najednou našli společné téma a horlivě o něm diskutovali. Teprve po víc než pěti minutách toho nechali, Cass odvrátila od Notta hlavu a začala se opět soustředit na bratra a svou sestřenici. Pravděpodobně s ním v něčem nesouhlasila.

„Ona je vážně tvoje matka?“ zeptal se najednou Theodor, který přejížděl pohledem z Kristin na Marianne a zpět. Zřejmě mu, stejně jako Christopherovi v létě, nešlo do hlavy, že by ty dvě měly mít něco společného.

„Papírově ano,“ přikývla blondýnka. „Ale moje pravá máma zemřela, když mi byly dva roky. Ona mě adoptovala.“

„Tím se mnohé vysvětluje,“ ušklíbl se Theo a vrhl na svého bratra jediný pohled. Pak se otočil ke Cassidy a věnoval jí vítězný škleb.

„To ještě nic neznamená,“ oponovala mu dívka.

„Ne?“ nadzvedl obočí mladík. „Chrisi… Když tu byli tihle tvoji příbuzní naposled, neměli jste vy dva spolu náhodou něco?“

Jak Christopher, tak i Kristin ztuhli a beze slova zírali na mladého Zmijozela, který se jejich reakcí nepokrytě bavil, zatímco Cassidy jen nevěřícně hleděla na svého bratra a nevlastní sestřenici a nestačila se divit tomu, co se dělo za jejími zády. Většinou měla o podobných věcech přehled, ale tentokrát jí to, protože utekla z domu k Weasleyovým, zcela uniklo a ji ani nenapadlo, že by něco podobného bylo možného.

„Věděl jsi to!“ nařkla Theodora.

„Tracy něco naznačovala,“ pokrčil rameny. „Nicméně až teď mi došlo, o kom mluvila.“

„Nic jsi mi neřekl,“ obvinila nyní hnědovláska svého bratra. „Ani slovo.“

„Nějak na to nepřišla řeč,“ odvětil klidně Christopher. Pořád na tom nebyl s Cassidy tak dobře, aby cítil potřebu se s ní bavit. „A když mě teď omluvíš…Mám svoje povinnosti,“ a odešel i s blondýnkou pryč.

Po celý pohřeb zůstala Cassidy podivně zamlklá a jen sem a tam pohlédla smutně na svého bratra, který stále dělal společnost Kristin Forbesové. Mrzelo ji, že na něj tak vyjela. Nechtěla to udělat, jen jí bylo líto, že ho ani nenapadlo říct jí, že měl tu dívku rád. V tu dobu mezi nimi bylo ještě vše v pořádku, nebo si to aspoň myslela. Ale jak to tak vypadalo, už tehdy měl před ní tajemství. Posledních několik dní strávila tím, že obviňovala sama sebe, že se k němu nechovala dost sestersky a najednou se ukazovalo, že to všechno bylo ještě horší. Byla natolik zaujatá jinými věcmi, že si toho ani nevšimla. A on necítil potřebu jí o tom říct. S narůstající hořkostí sledovala, jak ukládají rakve jejích prarodičů do země a nechávala slzy, aby volně jí volně padaly po tváři. Za poslední půl rok pokazila tolik věcí a toto bylo vyvrcholení toho všeho. Ztráta babičky a dědy bolela o to víc, když měla pocit, že kvůli tomu ztratila i bratra. Kdyby bylo vše v pořádku, stál by vedle ní a objímal ji tak, jako před rokem a půl při smrti maminky. Místo toho však vedle ní stál zamračený Theodor, který vše nezúčastněně pozoroval a nedával najevo žádné emoce. Walkerovi pro něj nic neznamenali, byli ti jen lidé, které jednou v životě viděl. Nic víc.

„Nesnáší mě…“ zamumlala si sama pro sebe, když pak sledovala Chrise, který i s Kristin někam odcházel.

„Už jsem ti říkal, že to není pravda,“ odvětil k jejímu úžasu Theo, který stále stál vedle ní, přestože jeho otec už mířil pryč. Pro tentokrát se rozhodl zachovat jako vychovaný mladý muž i bez toho, aby mu to táta přikázal.

„Tomu se dá jen těžce věřit.“

„Počkej, až přestane být naštvaný… Přejde ho to. V podstatě jsi jediná, kdo mu zbyl.“

„Má Tracy a její rodinu. Má tebe a tvého otce. A má tu Kristin,“ pozorovala svého bratra, který se o něčem potichu bavil se svou nevlastní sestřenicí, zatímco ji kamsi odváděl. „Navíc jsem se k němu chovala víc jak čtvrt roku hrozně a…“

„Zadrž. Mluvil jsem s ním o tom, Cassidy. Když jste se pokusili ukrást ten meč a skončila jsi na ošetřovně,“ vychrlil ze sebe rychle, aby nemusel dál poslouchat dívčino naříkání. „Dělal to prakticky všechno jen pro tebe a nezáleželo mu na tom, jak se k němu chováš. Na to tě má až moc rád.“

„Tohle ti řekl? Už tenkrát?“ vykulila na něj oči Cassidy.

„Jo. Že jsi jediná, kvůli komu by obětoval úplně všechno.“

Po těchto slovech mezi nimi nastalo ticho. Oba dva jen hleděli na místo, kde byli manželé Walkerovi pohřbeni a přemýšleli. Teprve v okamžiku, kdy se Theodor otočil k odchodu, se Cass vzpamatovala. Rychlým pohybem mladíka zastavila a nenechala ho odejít.

„Děkuji.“

„Za co?“ podivil se Theodor.

„Za to, žes mi to řekl. A… vím, že mě nemáš rád, Theodore, ale i tak se staráš. Děkuju.“

„Nedělám to…“

„Není to jen kvůli otci. Nemusel jsi tu se mnou být, ale jsi. A tu první noc,“ pousmála se. „Jsi to ty, ne tvůj otec.“

„Nemysli si, že tě kvůli tomu budu mít raději. Nikdy bych…“

„Jestli je pravda to, co říkal Zabini,“ skočila mu do řeči Cassidy s lehkým úšklebkem, „tak lžeš sám sobě.“

„Včerejšek neexistuje.“

„Chceš teda popírat, že po tom, cos mě údajně vytáhl na parket, po několika skleničkách vína a kdo ví čeho ještě, jsme se nelíbali?“ nadzvedla obočí. Už se smířila s tím, co se stalo a dokonce to shledávala docela zábavným. Nikdy by od sebe něco takového nečekala, ne když to byli lidi, proti kterým se bouřila. Ale na té slavnosti najednou přestalo záležet na tom, kam kdo patří. Koneckonců ona nyní patřila k nim, i když to nedělala s radostí. Ale bylo to její svobodné rozhodnutí. „Možná bych se mohla zeptat někoho dalšího, kdo tam byl. Pravděpodobně nás vidělo hodně lidí.“

„Opovaž se,“ zasyčel na ni Theodor. „Jinak všem povím, žes byla v posteli s Blaisem.“

„A s tebou,“ dodala okamžitě Cassidy.

„Jenže já s ním, na rozdíl od tebe, nic neměl,“ vrátil jí to najednou Theo. „Jak asi myslíš, žes přišla k těm roztrhnutým šatům?“ dodal při pohledu na její šokovanou tvář. „Já s tímhle nic společného nemám, to mi můžeš věřit. Sám mi to řekl. Proč jinak by byl tak pobavený, že. A když mě omluvíš… Mám ještě dneska na programu jiné věci,“ otočil se a rychlým krokem zmizel ze hřbitova.

Cassidy ho doprovázela naštvaným pohledem, ale neudělala ani krok k tomu, aby ho následovala. Pro ten den ho měla dost. Jakmile jí zmizel z dohledu, začala pohledem pátrat po nějaké známé tváři, ale ať se snažila sebevíc, na nikoho nemohla narazit. Christopher už dávno někam zmizel s Kristin a vypadalo to, že i zbytek rodiny Forbesových již odešel. Nechali ji tam samotnou, aniž by se zajímali o to, jak se dostane domů. Nebyla ještě plnoletá, neuměla se přemisťovat jako ostatní. S pocitem obrovské zrady vykročila k východu, kde doufala, že narazí na někoho, kdo by jí mohl pomoci dostat se pryč.

„Přemýšlelas o tom rozhovoru, který jsme měli před pár dny?“ objevil se najednou vedle ní Anthony Nott.

Dívka jen poplašeně zvedla hlavu, vůbec ho neslyšela přicházet. Když ale zjistila, o koho se jedná, lehce se uvolnila, přestože byla stále trochu napjatá, ostatně jako vždy v jeho přítomnosti. Několika pohyby setřela zbloudilé slzy z tváře a přikývla.

„A k jakému jsi došla závěru?“

„Mám snad na výběr?“ otázala se hořce. „Už tam jsem vám řekla, že to udělám.“

„Ano, tos řekla,“ přikývl Anthony. „Ale tam jsi byla stále ještě otřesena z toho, co se stalo a jak se k tobě tvůj bratr chová. Teď jsi měla pár dní na to, aby sis to nechala projít hlavou. A možná změnila svůj názor.“

„Ne… I kdybych stokrát chtěla, nemůžu. Nejde tu jen o Chrise… Došlo mi, že je mnohem víc lidí, kteří…“ zadrhla se. „Nezbyl mi jen on. Mám víc příbuzných a… On by mi neodpustil, kdyby se jim kvůli mým názorům, mému přesvědčení něco stalo. To, co jsem vám před pár dny řekla, platí,“ pohlédla muži konečně do očí.

„To rád slyším. Pokud to dodržíš, dodržím i já svoji část.“

„Děkuji.“

„A nadále budeš bydlet pod mou střechou,“ dodal. „Zašel jsem za právníky a zjistil, že vaši prarodiče nesepsali novou závěť. A podle té staré připadá veškerý jejich majetek jejich jediné žijící dceři.“

„Marianne,“ zavrčela Cassidy. Najednou bylo úplně jasné, proč teta nakonec přijela. Nebylo to o jejím nově nalezeném smyslu pro povinnost nebo snad pro úctu k rodičům. Musela se doslechnout o závěti.

„A je ti samozřejmě jasné, že dům ve Francii je pro vás v této době nevhodný. Nehledě na to, že ještě nejsi plnoletá a nyní náleží jen Christopherovi.“

„Do poloviny srpna, než mi bude sedmnáct, budu tedy žít u vás. A předpokládám, že Chris s tím, jako můj poručník, souhlasil.“

„Ano, souhlasil.“

„Pak je tedy úplně jedno, jak se k tomu stavím já.“

„Teoreticky ano. Ale už jsi mi dokázala, že máš horkou hlavu a chováš se tak, jak uznáš za vhodné. A přijde mi správné domluvit se i s tebou, ne jen s Christopherem. Jsi dost stará na to, abys o sobě mohla rozhodovat sama. Kdybys chtěla, klidně by ses mohla sebrat a odejít a on by s tím nemohl nic dělat.“

„Už jsem způsobila dost problémů, pane Notte. Další dělat nebudu.“

<< 38. kapitola <<                                                      >> 40. kapitola >>

27.08.2011 21:14:01
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one