My world of fantasy...

38. kapitola PČ - Povinná účast

Pro tu hroznou otravu, co prý už nemá ci číst :-P

***

Uběhlo několik dní, ale vztah mezi Cassidy a Christopherem se vůbec nezměnil. Chris stále trávil většinu času ve svém pokoji a jen občas někam zmizel s Tracy, která byla v domě pečená vařená. A Cassidy na tom nebyla o moc jinak. Trávit čas v místnosti, která jí byla přidělena, se zdálo tím nejlepším řešením. Bála se setkání s bratrem a s ostatními členy domácnosti si neměla co říct. Hned druhý den po svém příchodu se cítila neuvěřitelně trapně, když si vzpomněla na noční události a jak skončila s pláčem v Theodorově náručí. Naštěstí to Nott bez jediného slova přešel a ničím nedával najevo, že by se to kdy stalo. Byla však jeho chováním mile překvapena, přes to všechno si pamatovala, jak se staral a dokonce jí přinesl i lektvar proti nočním můrám a také na spaní. Od někoho jako on by to nikdy nečekala.

Nejobtížnější vztah však měla s Anthonym Nottem. Ten si ji hned na druhý den nechal zavolat k sobě do pracovny a víc než hodinu s ní řešil nastalou situaci. Moc ho nevzrušovalo, že je dívka stále otřesena ze smrti prarodičů. Jeho největší prioritou bylo dosáhnout toho, aby se konečně přestala vzpírat režimu a chovala se tak, jak se sluší a patří. Cassidy nezbylo nic jiného než kapitulovat a souhlasit se vším, co po ní chtěl. Věděla, že je to jediný způsob, jak si ho proti sobě nepoštvat a zároveň jak opět obnovit svůj vztah s bratrem. Až nyní se od Chrisova otce dozvěděla úplnou pravdu o tom, proč se její bratr choval v uplynulých měsících tak zvláštně. Něco už pochopila z jeho proslovu, který k ní měl, když odcházeli od Weasleyových, ale některé věci jí došly až po rozhovoru s Nottem. Když pak odcházela z jeho pracovny, bylo nad slunce jasné, že už nebude moci pokračovat v tom, co dělala dřív. S hrůzou si vyslechla zprávu o Lenčině unešení, a když si uvědomila, že ani Ginny se do školy nevrátí, neměla ani důvod se vzpírat. Jen s Nevillem by nikdy nic nedokázali. A v nastalé situaci už ani nechtěla v něčem podobným pokračovat. Přišla už téměř o všechno a udělala by cokoliv, jen aby to bylo mezi ní a Christopherem v pořádku. Až nyní si uvědomila, jak těžké to pro něj muselo být a jak moc mu ubližovala.

Neměla ale žádnou šanci si s ním o všem promluvit a omluvit se. Vyhýbal se nejen jí, ale i Theodorovi a otci. Jediný, s kým komunikoval, byla právě Tracy, se kterou byl buď zavřený v pokoji a nebo utekl k ní domů. Zdálo se, že se snaží nevidět se se sestrou za každou cenu. A zatím mu to vycházelo, viděl se s ní jen u jídla. Ostatně to byly jediné chvíle, kdy se sešla celá rodina pohromadě a alespoň trochu se bavila.

„Doufám, že počítáš s tou dnešní slavností, Christophere,“ ozval se Anthony Nott u sobotního oběda. Bylo třetího ledna a na ministerstvu si k tomuto datu z nějakého důvodu vymysleli novoroční oslavu.  

„Samozřejmě, otče,“ přikývl Chris, zatímco se rýpal v jídle.

„Koho s sebou bereš?“

„Chtěl jsem vzít Tracy, ale ta už s někým jde. Takže to vypadá, že budu muset jít s Astorií Greengrassovou,“ pokrčil rameny.

„To je sestra vaší spolužačky Dafné, že?“ ujistil se Anthony.

„Je ve Zmijozelu o dva roky níž než my,“ informoval ho Theodor. „Taková menší blondýnka, není Dafné moc podobná. Až na barvu vlasů.“

„Nikdo jiný tě nenapadl?“

„Ne a navíc mě do toho Dafné dotlačila,“ odvětil Christopher pokojně. „Včera přišla k Tracy a hodinu mě přesvědčovala, že musím jít s její sestrou. Neměl jsem na vybranou.“

„V pořádku. Greengrassovi jsou velmi dobrá rodina,“ přikývl otec a otočil se na Cass, která do té doby jen mlčela a přemýšlela, o jaké slavnosti se baví. Ona o ničem podobném ještě ani neslyšela. „Přirozeně půjdeš také, Cassidy. Theodor ti bude dělat doprovod.“

Christopher se při pohledu na bratrův výraz pobaveně zašklebil. Theo už o této skutečnosti věděl pár dní, stejně jako samotný Chris, ale stále se s tím úplně nesmířil. Pravděpodobně měl jiné představy o dívce, která ho na tuto akci měla doprovázet. Otec ale byl neoblomný a trval na tom, aby dělal společnost jejich hostovi. Překvapilo ho však, že Cassidy proti tomu neřekla jediné slovo a jen souhlasně přikývla.

„Obávám se, že nemám na podobnou příležitost správné oblečení, pane Notte,“ řekla pouze. „Většina mých věcí je stále v našem domě.“

„S tím si nedělej starosti. Abby ti do pokoje donesla šaty,“ informoval ji Anthony.

„Děkuji.“

Tímto debata u stolu opět skončila a po zbytek oběda už nikdo z nich nic neřekl. Teprve když se Cassidy omluvila a opustila místnost, když už všichni jen seděli a popíjeli víno, se Theodor opět ozval. Očividně čekal, až dívka konečně zmizí.

„Vážně musím jít právě s ní, otče? Chtěl jsem…“

„O tom už jsme mluvili, Theo. Chci, aby tam šla s námi.“

„Mohl by ji doprovázet Christopher,“ nadhodil.

„Ne, to by nemohl. Není vhodné, aby bratr šel se svou sestrou. A mimo to už má svůj vlastní doprovod.“

„To já jsem taky mohl mít,“ zamračil se Theodor.

„A koho?“ zeptal se Christopher zaujatě.

„To tě vůbec nemusí zajímat,“ odsekl mu bratr, zvedl se a odešel. Poznal už, že nemá sebemenší šanci na úspěch a doopravdy bude muset doprovodit bratrovu sestru na onu akci.

O pár hodin později se Christopher přemístil k Dafné, kde si měl vyzvednout svůj doprovod. K jeho štěstí ještě před dveřmi narazil na Tonyho, který si stejně jako on šel pro partnerku.

„Chrisi, co…“ pohlédl Goldstein překvapeně na kamaráda. „Ne, počkej, nech mě hádat. Dafné tě přemluvila, abys tam vzal Astorii, viď?“

„Samozřejmě,“ přikývl Christopher ne moc nadšeně. „Popravdě skoro nevím, jak ta holka vypadá a co je zač,“ přiznal. „Řekni mi, prosím, že je v pohodě a nemám se čeho bát. Chtěl jsem se na to zeptat Theodora, ale ten neměl zrovna náladu na popisování. Otec ho donutil vzít tam Cassidy.“

„No, popravdě… Ta holka v sobě Zmijozel rozhodně nezapře. Rozhodně nečekej někoho jako je Dafné nebo Tracy. Proč vůbec nejdeš s ní?“

„Protože jde s Charliem.“

Tony přikývl a bez dalšího slova došel ke dveřím, aby mohl zazvonit. Ani ne po minutě mu přišla otevřít paní Greengrassová. S úsměvem oba mladíky přivítala a pozvala je dál se slovy, že děvčatům to bude ještě chvíli trvat. Dalších deset minut pak s nimi hovořila v obývacím pokoji. Zatímco Tonyho už poměrně dobře znala, Christophera viděla úplně poprvé a zdálo se, že jejím cílem je dozvědět se vše o doprovodu své mladší dcery. Když konečně výslech skončil a paní Greengrassová změnila téma na nadcházející večírek, obě mladé dámy se konečně uráčily ukázat. Dafné se nejprve přivítala se svým přítelem, než se vrhla na představování.

„Chrisi, tohle je moje sestra Astorie,“ kývla na blondýnku v zelených šatech.

„Ráda tě poznávám,“ odvětila zdvořile Astorie, ale nezdálo se, že by byla ze svého společníka nadšená.

„I já tebe,“ pousmál se nuceně Christopher.

Jakmile se však paní Greengrassová s mladší dcerou na okamžik vzdálily, otočil se k Dafné s jasnou otázkou v očích. Měl za to, že ho požádala, aby vzal sestru s sebou, protože ona sama chtěla, ale jak to tak vypadalo, opak byl pravdou.

„Představovala si někoho jiného,“ odhodlala se nakonec Dafné k odpovědi. „Kdyby bylo po jejím, šla by s Dracem. Ale protože ten jde s Pansy… Rozhodla se víceméně na poslední chvíli, že tam taky chce jít a bylo docela obtížné jí sehnat doprovod, když si postavila hlavu, že sama rozhodně nepůjde. Promiň, Chrisi. Vážně jsem myslela, že bude ráda.“

„Teď už je stejně pozdě na to, abych z toho vycouval. Navíc otec by mi neodpustil, kdybych šel s někým nevhodným nebo sám. Vypadal, že s ní je spokojený,“ pohlédl na mladší blondýnku, která o něčem diskutovala s matkou ve vedlejší místnosti. Theodor se nemýlil, když tvrdil, že si sestry moc podobné nejsou. Zatímco Dafné byla velmi podobná své matce, Astorie byla pravděpodobně po otci. Obě dvě byly sice hezké, ale každá jinak. Jediná společná věc, kterou tak rychle dokázal vypozorovat, byla stejná barva vlasů.

„Alespoň ti teda neudělá ostudu,“ nadhodila Dafné.

„Ne, to neudělá,“ souhlasil s ní. „Opravdu jí to sluší. Vám všem.“

„Děkuji, Chrisi,“ usmála se dívka, která tuto větu před malým okamžikem slyšela už od svého přítele. Na rozdíl od sestřičky zvolila modré šaty bez ramínek, které krásně zvýrazňovaly její postavu. Astorie naopak vsadila na hlubší výstřih, kterým zřejmě chtěla upoutat pozornost. Už jen v tomhle se od sebe neuvěřitelně lišily.

„Fajn, můžeme jít,“ vrátila se Astorie do pokoje a vyzývavě pohlédla na Christophera. Ten jí s mírným povzdechem nabídl rámě a ani si nechtěl představovat, jak přežije celý večer v její společnosti. „Máme jít napřed, otec si ještě šel něco zařídit.“

Po těchto slovech čtveřice vyšla před dům, odkud se přemístili na ministerstvo, kde se měla slavnost konat. Dafné, pro kterou něco podobného nebylo novinkou, všechny bez problému dovedla do sálů, kde se vše mělo konat. Zkontrolování jejich jmen hned u vchodu Christopherovi připomnělo akci, které se před mnoha lety účastnila jeho matka. Přemýšlel, jestli se to konalo ve stejných prostorech jako dnes. Když si muž se seznamem všechny přítomné odškrtal a pustil je dál, Dafné s Tonym okamžitě zmizeli v davu lidí a nechali Christophera a Astorii jejich osudu. Chris se marně rozhlížel, jestli někde neuvidí nějakou známou tvář. Nakonec se otočil na svou společnici.

„Co? Čekáš snad, že ti řeknu, kam půjdeme?“ utrhla se na něj neomaleně dívka. Když nyní nebyla v doslechu ani dohledu její sestra, nenamáhala se předstírat ani trochu zdvořilosti.

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli tu máš někoho, koho bys chtěla jít pozdravit,“ prohlásil mladík klidně, přestože ho to stálo mnoho sil. Dafneina sestra byla mnohem horší, než si kdy představoval.

„Nikoho nevidím,“ pokrčila Astorie rameny.

„Chceš jít teda tancovat?“ pohlédl na parket, kde už bylo poměrně dost lidí.

„Neříkej mi, že to umíš,“ pošklebovala se mu dál. „Byla bych dost nerada, kdybys mi zničil boty.“

Christopher po těchto slovech zvedl oči v sloup a bez dalšího slova odvedl svou partnerku na parket. Neměl sebemenší chuť na její neomalené chování, ale zároveň se neodvážil ji jen tak opustit a jít za vlastní zábavou. Takhle alespoň nemusel čelit jejím řečem, při tanci nebylo potřeba slov. Hned po pár krocích se zdálo, že Astorie byla překvapena tím, že opravdu nemluvil jen tak do řeči a umí tančit. Zřejmě nevzala v úvahu fakt, že strávil pět let v Krásnohůlkách, kde byly plesy a podobné akce mnohem častější než v Bradavicích a bylo téměř nemožné, aby někdo tuto činnost neovládal. Víc jak půlhodinu strávili v tichosti, než se dívka rozhodla, že má tance po krk a chce změnit činnost.

„Tamhle je Draco s Pansy. Mohli bychom…“

„Ne,“ zatrhl jí to okamžitě Christopher. „Právě jsem zahlédl Tracy, pojď,“ nebral v úvahu její protesty a táhl ji ke své sestřenici, která stála u pultu s jídlem a pití spolu s Charliem, Billem a Fleur. „Ahoj.“

„Chrisi,“ vrhla se na něj okamžitě Fleur a dlouze ho objala. „Neviděla jsem tě tak dlouho. Jsi v pořádku?“

„Dá se říct,“ přikývl, když ho pustila. „Bille, rád tě zas vidím. I tebe, Charlie.“

„Jak se držíte, Christophere?“ zeptal se okamžitě Bill. „Co Cassidy?“

„Nevím, moc jsme spolu nemluvili. Někde by tu měla být, otec donutil Theodora, aby jí dělal doprovod. Jo a tohle je Astorie Greengrassová,“ vzpomněl si na nespokojenou dívku po svém boku. „Má dnešní partnerka,“ dodal neochotně, když viděl tázavé obličeje obou Weasleyových.

„Co kdybychom se vrátili na ten parket?“ nadhodila ne moc potichu blondýnka.

„Promiň, ale zrovna se mi nechce tancovat,“ odbyl ji Christopher a zapovídal se s Fleur a ostatními. Neměl sebemenší důvod brát na Astorii ohledy, když se k němu chovala jako k nějakému odpadu.

 

***

 

„Nemusíš se tvářit tak nadšeně, Theodore,“ zamumlala potichu Cassidy, když spolu s ním a s Anthony Nottem vešla do sálu.

Mladík ji ani neuznal hodnou odpovědi a dál kráčel za svým otcem. Teprve po chvíli se rozhodl jeho společnost opustit a šel najít své přátele. Cassidy ho jen neochotně následovala, ale protože oba dostali nakázáno, že jsou tam jako partneři, nedovolila si jen tak odejít. Navíc do něj byla stále zavěšená a on nevypadal, že by měl v úmyslu ji jen tak pustit. Když už měl trpět on, tak ona taky.

„Theodore, kam mě to táhneš?“

„Mohla bys být tak laskavá a být tiše?“ obořil se na ni neurvale.

Dívka jen zkoprněle přikývla a už mlčky pokračovala v cestě. Po několika minutách, kdy se prodírali mezi všemožnými lidmi, Theodor konečně našel své přátele. Cassidy jen s malou dušičkou zamířila ke skupince Zmijozelů, kterou tvořili Draco Malfoy, Pansy Parkinsová a Blaise Zabini s jakousi pohlednou tmavovláskou, ve které poznávala dívku z pátého ročníku Zmijozelu.

„Theodore, konečně,“ uvítala ho Pansy, když ho spatřila. „Pěkný doprovod,“ okomentovala jeho partnerku.

„Otec nedal jinak,“ vysvětlil.

„Mohl ji vzít tvůj bratr,“ nadhodil Blaise.

„Taky jsem se mu to snažil vysvětlit. Neuhodli byste, koho Christopher pozval,“ chytil se hned nabízeného tématu.

„Nějakou cuchtu z Mrzimoru nebo Havraspáru,“ tipla si Pansy.

„Kdepak. Astorii Greengrassovou,“ vybalil na ně nejnovější drb. „Prý mu ji dohodila Dafné.“

„Z toho musí být tvůj otec nadšený,“ ozval se i Draco. „I když bych teda chtěl vidět Astorii, jak z toho skáče nadšením. Nebyl jsem si vědom toho, že by měla v lásce lidi z jiných kolejí.“

Cassidy jen se sebezapřením poslouchala tento rozhovor. Víc než předtím litovala, že sem musela jít. Sice měla podobné akce ráda, ale představovala si jen v jiné společnosti, ne s lidmi ze Zmijozelu, proti kterým se ještě před dvěma týdny bouřila. A nyní musela stát vedle nich a poslouchat jejich názory a urážky. Docela se jí ulevilo, když se po čtvrt hodině Blaisova dívka rozhodla, že je nejvyšší čas jít tancovat. Netušila však, že ji čeká něco mnohem horšího.

„Á, Draco, tady jsi,“ objevil se vedle nich najednou Lucius Malfoy. „Shání tě tvoje matka.“

„Hned tam budu,“ přikývl Draco a vydal se pryč.

„Dobrý den, pane Malfoyi,“ ozvala se okamžitě Pansy podlézavě.

„Dobrý večer, slečno Parkinsová, Theodore,“ všiml si Lucius i ostatních přítomných. „A kdopak je tohle?“ zaujala ho Nottova společnice.

„Cassidy Walkerová,“ představil ji Theo. „Otec považoval za vhodné, aby se dnešní slavnosti také zúčastnila.“

„Chápu,“ přikývl Malfoy. „Hodně už jsem o vás slyšel, slečno Walkerová. Bohužel ale nic dobrého. Doufám, že v budoucnu to už bude lepší. Po tom, co se stalo před pár dny…“

„Budu se snažit, aby tomu tak bylo, pane Malfoyi,“ odvětila Cass tak zdvořile, jak jen dokázala.

„To rád slyším. Jsem si jist, že Anthony má z vašeho obratu jistě radost,“ ušklíbl se. Samozřejmě věděl o všem, co se kolem Nottovi rodiny dělo.

Cassidy se ulevilo, když se konečně rozhodl odejít a odvedl s sebou i Pansy, která pociťovala velkou touhu mu stále cosi sdělovat. Na druhou stranu tak ale zůstala opět sama s Theodorem, který nevypadal, že by z toho měl radost. A rozhodně neměl v plánu ji potěšit tím, že by ji vyzval k tanci. Místo toho je zavedl k jednomu z menších stolků kolem parketu a posadil se. Cass ho po chvíli zaváhání napodobila a alespoň sledovala ostatní, jak se vesele baví na parketu. Záviděla jim, tanec měla vždy ráda a mrzelo ji, že tentokrát o něj přijde. Bylo to to jediné, co by mohlo ten večer zlepšit a udělat snesitelným.

„Tracy chodí s Charliem?“ zeptala se najednou, když se jeden z tančících párů přiblížil víc k nim.

„O tom nic nevím, zeptej se Christophera.“ Po jejím postřehu však zmíněnou dvojici pozoroval a neměl z toho pražádnou radost. Šokoval ho Tracyin úsudek a to, že se zde s Weasleym veřejně ukázala. Považoval to za nepatřičné. V tomto ohledu byla jeho partnerka mnohem vhodnější, přestože s ní zde byl pouze z donucení a ne z vlastní iniciativy. Nakonec se přinutil odtrhnout od nich zrak a pohlédl na Cassidy. Víc jak minutu zkoumal její tvář. Veškerá její pozornost byla upoutána na parketu a zdálo se, že je tím zcela zaujatá. Po chvíli mu ale došlo, že vůbec tanečníky nevidí a je ztracená ve svých vlastních myšlenkách. Když si uvědomila jeho pohled a stočila na něj zrak, ani se nenamáhal uhnout a bezostyšně jí hleděl do očí.

„Děje se něco?“ zeptala se jemně.

„Vůbec nic. Chceš si zatancovat?“ zeptal se nakonec.

S pobaveným úsměvem sledoval, jak se jí při jeho nabídce rozzářily oči. Bez okolků vstal a podal jí ruku, aby jí pomohl na nohy a zároveň ji mohl dovést na parket. Sice ho zarazilo, že při jejich příchodu začali hrát mnohem pomalejší píseň než předtím, ale zdálo se, že Cassidy to nevadí. Naštěstí tento kousek brzy vystřídal tradiční valčík, ve kterém se Theo cítil mnohem jistěji. Po více jak půlhodině ale Cass z parketu odtáhl k baru pro pití. Jestli má strávit s ní celý večer, bez alkoholu to nepůjde. Obzvlášť, jestli bude muset znova tancovat. Jakmile si byl jist, že v dohledu není nikdo ze známých dospělých, nabídl víno i své partnerce. Potřebovali se uvolnit, oba dva, aby ten večer nebyl takovou katastrofou.

<< 37. kapitola <<                                               >> 39. kapitola >>

21.08.2011 20:48:13
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one