My world of fantasy...

36. kapitola PČ - Šťastné a veselé

Nestihla jsem to po sobě přečíst, takže tam asi budou chyby. Jinak doufám v nějaké komentáře a další kapitola se tu objeví nejdříve 13. srpna, až se vrátím z Francie.

K.

***

Konečně nadešel konec první části školního roku a studenti mohli po dlouhých čtyřech měsících odjet domů ke svým rodinám. Snad poprvé za celou historii Bradavic ve škole nezůstal jediný student. Nikdo netoužil po tom strávit vánoční svátky ve společnosti Snapea a Carrowových. Navíc v časech, kdy bylo vše nejisté, se každý toužil vrátit ke svým blízkým. Nikde totiž nebylo psáno, že by se mohli setkat i někdy později. Lidé mizeli a umírali téměř denně. Mnoho nečistokrevných kouzelníků a čarodějek, kteří nestihli včas opustit zemi, bylo na útěku před Voldemortovými lidmi a snažili se přežít tak dlouho, jak jen to šlo. Nikdo si nemohl být ničím jistým. Jediní lidé, kteří byli relativně v bezpečí, byli čistokrevní kouzelníci, kteří si byli jisti svými rodokmeny a neexistovala žádná šance, že by jim někdo mohl jejich krevní linii zpochybnit. Ministerští se totiž nyní znovu prověřovat krevní linie nečistokrevných jedinců a pokud našli jen jedinou skulinku v jejich tvrzení, hrozilo zatčení nebo alespoň nové přezkoumávání.

Tuto komplikaci Christopher naštěstí řešit nemusel. Vracel se vlakem do Londýna spolu se svými přáteli a přemýšlel, jaké budou tyto svátky. Nepochyboval o tom, že se budou od loňských lišit, ale doufal, že si je jako rodina užijí. Ostatně kvůli tomu obětoval vše ostatní. Ještě na nádraží, když se rozloučil s Tracy, Tonym a Dafné, se však ukázalo, že ne všechno bude podle jeho představ.

„Cassidy, nebuď tvrdohlavá a…“

„Dej mi pokoj, Christophere!“ odsekla mu sestra. „Dokážu se domů vrátit i bez tvé pomoci.“

„Zbytečně to komplikuješ. Takhle to bude nejjednodušší.“

„Nedělej si starosti,“ otočila se od něj a vydala se za Ginny, která na ni opodál čekala. „Můžeš našim vyřídit, že přijdu večer,“ uráčila se mu ještě oznámit, než se ztratila v davu.

Christopher za ní s bolestí očí hleděl. Věděl, že jsou mezi nimi nepřekonatelné spory, ale že jí bude dělat problémy i jen společný návrat, opravdu nečekal. Zřejmě na něj byla naštvaná mnohem víc, než si celou dobu připouštěl. I když naštvanost zřejmě nebylo to správné slovo. Pomalu začínal mít dojem, že ho nenávidí a snaží se, aby spolu už neměli nic společného. Jen s těžkým srdcem popadl svůj kufr a přemístil se na místo, které už mu rok a půl bylo domovem. Doufal, že alespoň tam ho čeká to, na co se celou dobu těšil.

„Chrisi,“ uvítala ho s úsměvem na tváři babička, hned jak se objevil ve dveřích, a rychlým krokem k němu došla, aby ho mohla obejmout a políbit. „Tys zase vyrostl,“ podivovala se.

„Babi, nepřeháněj,“ vykroutil se z jejího obětí Christopher. „Kde je děda?“

„Má nějaké zařizování v Londýně. Cassidy s tebou nepřišla?“ uvědomila si najednou Alicia absenci své vnučky.

„Ještě někam šla s Weasleyovými. Přijde večer.“ Nehodlal jí říkat o tom, jak jsou vztahy mezi nimi v poslední době vypjaté a že odmítla cestovat společně s ním. „Nedělej si o ni starosti, babi,“ všiml si babiččina znepokojení, „nic se jí nestane.“

„Doufám, že máš pravdu, Chrisi. Tohle jsou nejisté časy,“ pohlédla oknem ven. Vzápětí se však vzpamatovala a začala se věnovat jen svému vnukovi, kterého víc jak čtvrt roku neviděla.

Teprve k večeru se doma objevil i William Walker a hodinu po něm přišla i Cassidy. Ta dorazila ve společnosti Freda Weasleyho, který měl zřejmě na starosti její ochranu a také dopravu. V okamžiku jejího příchodu byl Christopher ve svém pokoji a když zaslechl hlasy, pouze došel na odpočívadlo u schodů, aby se podíval, kdo dorazil. Jakmile sestru s dvojčetem spatřil, opět se otočil a vrátil se, odkud přišel. Nepotřeboval se s Fredem setkat. Tušil, že by se mu od něj dostalo stejně nelichotivých pohledů jako od sestry a to opravdu neměl zapotřebí. Raději počkal, až odejde a teprve tehdy sám sešel dolů. Vyhýbal se však přitom jakémukoliv pohledu na Cassidy a zdálo se, že ona se snažila o to samé. Prarodičům to samozřejmě neuniklo, ale ani jeden z nich to nekomentoval.

Několik dní, které zbývaly do Štědrého večera a do Božího hodu, proběhlo v naprosto stejném duchu. Cassidy se vždy ráno sebrala a vydala se někam za svými přáteli, i když se Alicia i William snažili, aby to nedělala. Stále o ni měli strach a nemysleli si, že je rozumné, aby se někde potloukala. Christopher se je však snažil uklidnit, že si o ni nemusí dělat starosti. Důvěřoval svému otci v tom, že se jí opravdu nic nestane. On sám zůstával doma a užíval si volna ve společnosti svých nejbližších. Po uplynulých čtyřech měsících si společnosti babičky a dědečka opravdu cenil a cítil, že oběti, které kvůli nim přináší, opravdu stojí za to. Tohle byly okamžiky, kvůli kterým byl schopen obětovat vše. Nedokázal tak pochopit sestřino chování, on sám by odtamtud neodešel, ani kdyby mu za to nabízeli kdo ví co.

Přesto však cítil, že něco není úplně v pořádku. S Cassinou nevšímavostí už se smířil a nemyslel si, že by se to mohlo změnit. Mátlo ho však občasné chování prarodičů. Většinu času bylo vše v pořádku, párkrát je ale zastihl, jak spolu sedí v obývacím pokoji a o něčem se potichu baví. V jejich tvářích se přitom zračili obavy a starosti, ale jakmile si všimli, že nejsou sami, okamžitě toho nechali a pochybnosti z jejich obličejů zmizely. Jednou se Chris snažil zjistit, co se děje, ale když nedostal žádnou odpověď, svých snah zanechal s tím, že se nemůže jednat o nic vážného. A nakonec došel k závěru, že se mu to jen zdálo.

„Co se mezi tebou a Cassidy stalo?“ zeptala se u štědrovečerní večeře Alicia. Cassidy jako obvykle chyběla, tak se nemusela bát, že by se její vnučka naštvala, že se o ní baví. Christophera překvapovalo, že s tou otázkou vydržela až do teď. On sám by ji pravděpodobně položil už první den.

„Trochu jsme se nepohodli ohledně přístupu k novému vedení,“ pokrčil Chris rameny. Nechtěl babičce lhát, ale pravdu jí také říct nehodlal.

„Proto je stále pryč?“ zvedl hlavu od jídla i William.

„Nevím, dědo. V poslední době jsme se moc nebavili. Nebyla příležitost.“

„Co jí vadí na tvém přístupu?“ vrátila se k původnímu tématu Alicia.

„Že se otevřeně nestavím Snapeovi a Carrowovým jako ona a její přátelé,“ vysvětlil Chris. „Myslím, že si představovala, že budu stát po jejím boku v tomhle boji.“

„Byla bych raději, kdybys tam byl ty než ona,“ povzdechla si babička. „O tebe bych neměla takový strach, umíš se o sebe postarat. Ale Cassidy je mladá a unáhlená. Jednou se jí to vymkne z rukou…“

„Nic se jí nestane, babi. Neodvažují se vztáhnout ruku na čistokrevné,“ zarazil ji vnuk v jejích obavách.

„Pořád čekám, kdy přijde ze školy sova s tím, že se jednomu z vás něco stalo.“

„Děláš si zbytečné obavy, drahá,“ vstoupil do rozhovoru opět William. „Christopherovi nic hrozit ani nemůže, s tím, koho má za otce. A Cassidy je chytrá holka, nehrnula by se do něčeho, co by bylo vyloženě nebezpečné. Že mám pravdu, Chrisi?“

„Samozřejmě, dědo.“ Nemusel jim už sdělovat, že jeho sestra byla minimálně dvakrát na ošetřovně s poměrně vážnými zraněními. Poprvé po tom, co se s přáteli pokusila ukrást meč Godrika Nebelvíra, a podruhé, když až moc horlivě obhajovala prváky z Nebelvíru. To schytala nějakou ošklivou kletbu přímo do hrudi, ale podle všeho nebyla určena jí, ale Nevillovi. Cassidy byla jen moc horlivá a pokusila se svého kamaráda zachránit a schytala to tak místo něj. Útočník byl za to symbolicky potrestán.

„Jak ti to vůbec jde ve škole, Chrisi?“ změnil William ohleduplně téma, nechtěl, aby se jeho manželka stresovala kvůli své vnučce.

„Dá se říct, že velmi dobře,“ chytl se toho okamžitě Christopher. „Samozřejmě je to mnohem těžší než loni, ale mám dostatek času na učení. Navíc se můžu vždycky obrátit na Tonyho nebo Tracy.“

„Ráda bych ji lépe poznala,“ usmála se najednou Alicia. „V červnu mi přišla jako sympatická mladá dáma a když se navíc ukázalo, že je tvojí sestřenicí… Bylo by hezké, kdybys ji někdy přivedl, chlapče.“

„Zeptám se jí, jestli by neměla čas teď o svátcích,“ napadlo Chrise.

„To by bylo úžasné. A co tvůj bratr Theodor? Už jste na tom spolu lépe?“ vyptávala se dál babička.

„Vycházíme spolu, což je mnohem víc, než jsem kdy očekával. On moji společnost zrovna nevyhledává a já jeho taky ne, ale když už se potkáme, tak je to oproti dřívějšku obrovská změna.“

„To je dobře, Chrisi. Rodina by měla držet pohromadě, i když se teprve našla,“ odmlčela se na chvíli, než se zeptala na další věc, která ji ohledně jejího vnuka zajímala. „A našel sis už konečně nějaké děvče?“

„Babi,“ zasténal mladík.

„Nech ho, Alicio. Vidíš, že o tom nechce mluvit,“ bavil se výrazem svého vnuka William.

„Přece není možné, aby takový hezký a chytrý kluk byl pořád sám. To tam nemáte žádné hezké holky, Chrisi?“ nepřestala se svými otázkami Alicia.

„Letos je tam skoro o polovinu míň studentů než obvykle. Je těžké mezi tím někoho najít.“

S tímto vysvětlením se už babička spokojila a zcela opustila téma škola. Zbytek večera strávili příjemným povídáním o všem možném, než se Christopher zvedl k odchodu. Slíbil ještě, že napíše Tracy ohledně té návštěvy a odešel nahoru. Neslyšel už ani, kdy se Cassidy vrátila. Usnul hned po odeslání sovy.

Druhý den ráno konečně trávili svátky jako rodina. Alicia si prosadila, aby otevírali dárky společně, takže se všichni sešli v obývacím pokoji u vánočního stromku a navzájem si předávali dárky. Zároveň si sem také přenesli dary od přátel, které dostali už dříve, ale s jejich rozbalením čekali až na pětadvacátého prosince. Christopher po tom všem seděl na pohovce a sledoval ostatní členy rodiny. S letošními Vánocemi byl spokojen. Dostal od přátel spoustu krásných věcí a stejně tak i od prarodičů. K jeho neskonalému údivu na něj nezapomněla ani Cassidy a darovala mu draze vypadající knihu zaklínadel a několik dalších, osobnějších, maličkostí. On sám měl však největší radost z toho, když Alicia s Williamem rozbalili dárek, který jim dal dohromady. S úsměvem na tváři sledoval jejich ohromení a zároveň i potěšení.

„Hrozně děkujeme, Chrisi. Je to nádherné,“ usmívala se na něj babička.

„Jsem rád, že se ti to líbí.“

„Budete dneska oba doma?“ pohlédla Alicia nejdřív na něj a pak i na Cassidy. Když i ta přikývla, usmála se. „Je hezké mít zas rodinu pohromadě. Koukám, že jste dostali opravdu hodně dárků od přátel. Obzvlášť ty, Cassidy,“ okomentovala hromadu věcí, které dívka měla shromážděné na zemi.

Christopherovi bylo úplně jasné, od koho všeho pocházejí. Především ji obdarovali Weasleyovi, kterých bylo opravdu hodně, ale také na ni mysleli přátelé ze školy a ti, kterým během roku pomohla. Celkově dostala víc než třicet balíčků od různých lidí, přičemž minimálně deset pocházel od různých rodinných příslušníků, kterých teď měla opravdu hodně.

„Ale babi, vždyť víš, že když se teď Fleur vdala za Billa, mám opravdu velkou rodinu,“ zamluvila to Cassidy, která neměla v plánu prarodičům cokoliv vysvětlovat. „A zbylý jsou jen od spolužáků ze školy a něco také od kamarádů z Francie. Kdybychom nezměnili školu, měla bych jich mnohem míň.“

„To je asi pravda,“ uznala Alicia. „A něco od tety z Ameriky máte?“

„Od tety ne, ale od Kristin ano,“ oznámil jí okamžitě Christopher.

„To je od ní hezké. Vy dva jste se během toho týdne opravdu spřátelili, že?“ usmála se spokojeně babička.

„Docela ano.“

„Aspoň s někým. Ale od Erica nebo Marianne nic, co? To se dalo čekat. Myslela jsem si, že by se to po letošních prázdninách mohlo změnit.“

„Znáš Marianne, Alic. Na podobné věci ji nikdy neužilo,“ zasál do toho William.

„Pravda. A kdo další ti něco dal, Chrisi?“

„Spolužáci, kamarádi z Francie… Znáš to, babi. Nic překvapujícího.“

Když na druhý den konečně přijela Tracy, Alicia ji běžela nadšeně přivítat, zatímco Cassidy se s nějakou výmluvou vypařila z domu, jen aby nemusela trávit svůj drahocenný čas ve společnosti těch dvou. Chris měl dojem, že prohlásila něco o tom, že jde navštívit Nevilla nebo kohokoliv jiného. Moc se nad tím nezamýšlel, už ho nezajímalo, ke komu jde. Jen ho překvapovalo, kolik má známých. Každý den odcházela a pokaždé tvrdila, že jde k někomu jinému. Přemýšlel, jestli je to pravda nebo si to jen vymýšlí a tráví veškerý svůj čas u Weasleyových. Když pak sedmadvacátého oznámila, že na zbytek prázdnin jede k Ginny, nijak ho to nepřekvapilo. Jen ho zaráželo, že těch rudovlasých lidí ještě nemá dost. Byla s nimi až moc často.

„Vidělas někdy Charlieho?“ napadlo Chrise, když si Cassidy sbalila kufr a odletaxovala se pryč.

„Ne,“ zavrtěla Tracy hlavou. „Říkal, že se někdy během svátků staví, ale neupřesnil kdy. Zřejmě toho má hodně na práci. Vrátil se zpátky do Rumunska k těm svým drakům, takže je logické, že chce být se svou rodinou.“

„Charlie je ten druhý nejstarší Weasleyovic syn?“ vzhlédl William od novin.

„Ano, pane Walkere,“ přikývla Tracy.

„Pořád se v těch jejich dětech nevyznám,“ přiznal se děda.

„Není divu, když jich mají tolik, Wille. Jistě je to ale slušný mladý muž,“ usmála se Alicia.

„Ano, to je,“ souhlasila s ní Tracy.

„Je škoda, že Cassidy nechtěla přivést někoho ze svých přátel na návštěvu. Mám ráda, když je v domě víc lidí,“ povzdechla si babička. „Chtěla jsem pozvat tvou tetu se strýcem, Chrisi, ale bohužel neměli čas. Jsem ráda, že aspoň ty jsi přijela, Tracy,“ otočila se s úsměvem na tmavovlásku. „Jen je škoda, že pozítří už chcete odejít.“

„Davisovi mě chtějí vidět, babi. Jsou teď taky moje rodina,“ připomněl jí Chris.

„Já vím. Byla bych ale nejraději, kdybyste tu zůstali déle. Takhle vás zase celý zbytek roku neuvidím. Navíc kdo ví, co se za tu dobu stane…“

„Babi,“ vzal ji Christopher za ruce, „nic se nestane, uvidíš. Já i Cass budeme v pořádku a v létě se tu zase všichni sejdeme. Uvidíš.“

„Byla bych ráda, kdybys měl pravdu, Chrisi.“

„Nebavme se o takových věcech, Alic. Jsou Vánoce,“ připomněl své manželce William. „Máš tu svého oblíbeného vnuka a jeho sestřenici, tak si jich užívej, dokud to jde. Oni určitě nechtějí poslouchat řeči o tom, co se všechno může stát. Jsou to rozumní dospělí lidé a určitě jsou si všeho velmi dobře vědomi. Co kdybychom si zahráli nějakou společenskou hru?“ navrhl. „Nehrál jsem něco podobného už roky a najednou jsem na to dostal chuť.“

Tracy, která byla na podobné věci zvyklá díky svým mladším sourozencům, jen nadšeně přikývla a Christopher byl vyslán nahoru pro krabici, kde byly podobné věci shromážděny. Zbytek večera tak Walkerovi a Trac strávili hraním všemožných her, při kterých se velmi dobře bavili. Až v jedenáct, když Alicia prohlásila, že je unavená, skončili. Chris s Tracy pak zůstali v místnosti sami, když se starší pár odebral do postele.

„Líbí se mi. Tvoje babička i děda.“

„To jsem rád. Nevěděl jsem, že máš ráda podobné hry.“

„Když to tvůj děda navrhl, nemohla jsem odolat. Hrozně mi to připomnělo mou babičku, ta je taky milovala. Když jsem byla menší, vždycky k nám na Vánoce jezdila a trávili jsme takhle večery. Bylo to jako návrat do dětství,“ opřela se mu hlavou o rameno. „Občas bych si přála, abych ji mohla zas vidět, hlavně takhle o Vánocích. Vždycky čekám, že se otevřou dveře a ona zas přijede. A přitom už je to sedm let. Elena se Samem se na ni ani nepamatují.“

„Nechtěl jsem, aby ti to připomnělo…“

„Chrisi! Nekaž ten dnešek, prosím.“

„Víš, ty se do toho Zmijozelu vážně nehodíš,“ prohlásil najednou Christopher. Tracy už na to ani nereagovala a jen zamyšleně hleděla do krbu. Ani se nenamáhala zvednout se a dál si z bratrance dělala polštář. Teprve po hodně dlouhé chvíli se zvedli a zamířili do horního patra.

Dvacátého devátého prosince pak se Christopher s Tracy sbalili a přemístili se k Davisovým, kde měli strávit zbytek prázdnin. Trac se sice snažila svého bratrance přemluvit, že by se měl zastavit i za svým otcem a bratrem, ale ten tuto myšlenku rezolutně odmítal a byl odhodlaný strávit poslední volné dny v přítomnosti svých oblíbených příbuzných. Nic víc ke štěstí už nepotřeboval.

<< 35. kapitola <<                                              >> 37. kapitola >>

01.08.2011 10:45:51
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one