My world of fantasy...

34. kapitola PČ - Svazující slib

Nová kapitola Pavučiny, další kapitolu čekejte nejdřív 25. července, do té doby budu v Itálii. Byla bych teda ráda, kdyby mě po návratu čekalo milé překvapení v podobě aspoň několika komentářů.
Kaitlin :)

***

Události v Bradavicích nabíraly čím dál tím větší spád. Dlouhodobě učící profesoři neměli na nové škole téměř žádné pravomoci, zatímco dvojice nových vyučujících – Alekta a její bratr Amycus – rozhodovali téměř o všem. Nad tím vším stál samozřejmě Severus Snape, ale ten se do záležitostí mezi svými podřízenými moc nemotal a víceméně nechal sourozence Carrowovi, ať si dělají, co chtějí. Tělesné tresty probíhaly na téměř denním pořádku a nejužívanějším a zároveň nejneoblíbenějším kouzlem na celé škole se stala kletba Cruciatus, která se začala užívat k trestání neposlušných studentů. Nejhůře to samozřejmě odnášeli žáci ze smíšených rodin, u kterých Smrtijedům ani v nejmenším nevadilo prolévat krev, zatímco čistokrevní na tom byli o něco lépe než oni, u nich měli aspoň nějaké hranice. Stejně tak se obnovily staré mučící praktiky, které se užívaly ještě za středověku. Po těchto trestech končili studenti velmi často na ošetřovně, ale i tomuto místu se vyhýbali, jak jen to šlo. Věděli, že když se nechají vyléčit, na druhý den to bude ještě horší, poruší-li některé z nových nařízení. Někteří profesoři se tomuto snažili zabránit a všemi možnými prostředky se vyhýbali tomu, aby jejich svěřenci skončili v rukou sadistických sourozenců, ale ne vždy se jim to podařilo.

Další výraznou změnou na škole bylo, že čistokrevní studenti z vážených a nyní nadřazených rodin měli mnohem větší svobodu než ostatní. Nezřídka kdy se tak stalo, že někdo z této vyšší sorty napadl bezdůvodně jiného žáka, dost často i velmi nebezpečnými kouzly, a vyvázl z toho zcela beztrestně, někdy dokonce i s bodovým ziskem. Oproti tomu nešťastník, který se stal obětí, se nemohl víceméně ani bránit, protože pak by byl obviněn za napadnutí čistokrevného kouzelníka, což bylo něco, co se trestalo velmi tvrdě. Ani McGonagallová nebo Křiklan s tím nic nemohli dělat. Objevili-li se na místě konfliktu jako první, mohli jedině potyčku utnout a nechat dotyčné jít. Studenti si po několika takovýchto incidentech zvykli chodit ve skupinkách, kde jim hrozilo podstatně menší nebezpečí, že se jim něco podobného stane. Jen málokdy bylo vidět osamělého chlapce nebo dívku, jak kráčí chodbou.

Našlo se však několik takových, který proti tomuto tvrdému teroru a nespravedlnosti začali otevřeně bojovat. Neville Longbottom s tím začal již první den ve škole a brzy se našlo několik dalších, kteří ho v tom podpořili. Mnoho z nich bylo samozřejmě z Nebelvíru, ale našlo se i několik studentů z Havraspáru a Mrzimoru, kteří se k nim přidali. Především sedmý ročník zde byl hojně zastoupen, ale nechyběli ani lidé z šestých a pátých tříd. Vedoucím těchto akcí se postupem času stal právě Neville, ke kterému se přidala ještě Ginny Weasleyová, Lenka Láskorádová a Cassidy Walkerová. Tito čtyři byli nejčastěji viděni, jak obhajují mladší a slabší studenty, na které si zmijozelští velmi často troufali. Zároveň patřili také k těm, kteří nejčastěji dostávali školní tresty, ale protože také všichni patřili k čistokrevné sortě, téměř nikdy se neobjevili na ošetřovně s něčím vážnějším. Obvykle museli vykonávat ne zrovna příjemné věci, ale zatím si na ně nikdo nedovolil vztáhnout ruku, čistá krev se ještě neměla jen tak prolévat.

Většina Christopherových přátel Nevilla a ostatní podporovala. Terry, Michael, Padma i Lisa stáli za Nebelvírskými a čas od času také projevili svůj nesouhlas s režimem. Pouze Christopher s Anthonym se do podobných akcí nezapojovali, ale na druhou stranu jim také neodporovali. Stáli prostě v ústraní a nechali věci, ať si běží po svém. Christ to dělal z důvodu slibu, který dal otci, a Tony zas kvůli Dafné, se kterou stále chodil. Věděl, že kdyby se otevřeně postavil proti Carrowovým a Snapeovi, odsoudil by jejich vztah k zániku, což rozhodně neměl v úmyslu. Navíc nehodlal nechat kamaráda na holičkách. Připravil se tím sice o většinu ostatních přátel, kteří nesouhlasili s jejich jednáním, ale byla to jediná možnost.

Čím déle trávili studenti čas ve škole, tím víc se spory mezi nimi a profesory vyostřovali. Byla teprve polovina října a blížila se první návštěva Prasinek, když na chodbě vypukl další z mnoha sporů. Jako obvykle ho vyprovokovali zmijozelští, kteří si jako svou oběť vyhlídli mrzimorského třeťáka z nečistokrevné rodiny. Toho se pro změnu zastal Michael Corner, který právě procházel kolem s pár dalšími lidmi, a na v prostorách Bradavic tak vznikla další z mnoha přestřelek. Ta se neobešla bez početného publika, avšak málokdo si dovolil zasáhnout, všichni se báli trestu, který by po tom následoval. Nebyl zde totiž přítomný nikdo z těch, kteří bránili slabší studenty z každou cenu. Pouze Michael. Jeho jedinými zastánci mohli být leda Anthony s Christopherem, ti se však k žádné akci neměli, přestože je stálo všechny síly nezapojit se a ukončit to bezpráví. Po více jak pěti minutách se konečně objevili ti, kteří měli šanci to ukončit.

„Dejte mu pokoj!“ vynořil se zpoza rohu Neville Longbottom.

„Ale, náš chrabrý zachránce slabších,“ ušklíbl se posměšně Goyle, když si ho všiml.

Neville bez dalšího slova vytáhl hůlku a postavil se před Michaela, který už tou dobou ležel na zemi a nebyl se schopen hýbat. Po několika kletbách Cruciatus se ani nebylo čemu divit. Netrvalo dlouho a k Longbottomovi se přidala i Ginny Weasleyová a spolu s ním tak čelila přesile zmijozelských. Po chvíli se tam dokonce objevila i Cassidy, ale její první kroky vedli k bratrovi, jenž jen nečinně sledoval probíhající bitvu.

„Christophere!“ křikla a popadla Chrise za ruku. „To tu budeš jen stát a dívat se?! Je to tvůj přítel!“

„Ano, budu!“ vytrhl svou ruku z její.

„Jak jen můžeš!“ křikla na něj a sama vytáhla svou hůlku, aby kamarádovi pomohla.

„Ne, Cassidy,“ zadržel ji a vytrhl jí hůlku z ruky. „Nebudeš se do toho míchat. Ničemu tím nepomůžeš, jen si sama vykoleduješ stejný trest.“

„Co se to s tebou stalo?“ pohlédla na něj nevěřícně.

„Dělám jen to, co musím,“ pokrčil rameny a otočil se k odchodu. Raději se neotáčel, aby nemusel pohlédnout do tváře své sestry nebo některého ze svých přátel. Už takhle to bylo dost těžké. Všiml si, že se Tony přidal k němu a rovněž se měl k ochodu, zatímco jeho sestra se jako vždy postavila po boku svých přátel a bránila Michaela a třeťáka, na kterého zpočátku zaútočili. Cítil se pod psa za to, co dělá, ale stále měl pocit, že to tak bylo nejlepší.

„Netrap se tím, Chrisi,“ promluvil na něj tiše Anthony. „Víš, že to co děláš, je správné.“

„Jak by mohlo být, Tony? Byl to Michael. On by mě tam takhle nikdy nenechal. Pomohl by mi, skočil by přede mě… Vlastně před kohokoliv. Všichni si myslí, že je mi to lhostejný. Nebo že jsem zbabělec.“

„Sám víš, že to tak není. Jen jsou tu věci, o kterých ostatní nevědí.“

„Tobě to nevadí? To, jak se na nás dívají?“

„Vím, že nemají pravdu,“ pokrčil Anthony rameny. „Jde tu o víc než jen vrhnout se mezi lva a jeho kořist. Tím nedokážu nic jiného, než se sám stanu kořistí. Kdybych si myslel, že to něčemu pomůže, udělal bych to. Jenže to nic nezmění. Zítra se to stane zase. Jen bych si odnesl školní trest i já. Michael se sám rozhodl, že tomu klukovi pomůže. Znal rizika a věděl, že se nemusí objevit nikdo, kdo by mu pomohl.“

„Ale stejně je to od nás rána pod pás.“

„Mám Michaela rád, Chrisi, přes šest let jsme přátelé. On si teď vybral cestu otevřeného odporu, já zas tu svoji. Mohl bych dělat to, co on, ale jen bych tím ublížil sobě a dalším lidem. Jestli chci být s Dafné, musím stát stranou. Z mého chování by měla problémy i ona. A ty to máš stejně. Nemůžeš se jen tak zamotat do probíhajícího konfliktu. Máš tu rodinu, Chrisi. Cassidy si neuvědomuje, že za to, že je zatím v pořádku a nikdo si na ni nedovolí vztáhnout ruku, může vděčit jen tobě. Možná ti to ušlo, při tom všem, co se děje, ale jako jediná z té čtveřice zatím byla ušetřena těch nejhorších trestů. Ani jednou na ni nikdo nepoužil Cruciatus, dokonce ani v hodině ne. i když to není veřejně známé, všichni Smrtijedi a jejich rodiny vědí, že patříš k Nottovi. A že ona zas patří k tobě. Tvůj otec dodržuje to, co slíbil, a drží nad ní ochrannou ruku.“

„Jak to víš, Tony?“ pohlédl na něj kamarád překvapeně.

„Slyšel jsem Malfoye, jak se o tom baví s Crabbem a Goylem. Mají výslovně zakázáno na ni užívat kouzla, která by ji mohla nějak vážněji zranit. Dokonce i Nott na ni dává pozor. Viděl jsem, jak zastavil jednoho šesťáka, se kterým se dostala do potyčky. Pravděpodobně to má nařízené od otce.“

„Stejně ale…“

„A není to jen Cass, na koho musíš brát ohled, Chrisi,“ připomínal mu Tony to, proč to dělá. „Je tu i Tracy s Elenou. A v neposlední řadě i tvůj bratr. Cokoliv uděláš ty, může být obráceno proti nim, pamatuj si to.“

„Já vím, že máš pravdu. Jen bych na to chtěl někdy zapomenout.“

„Zvládneme to, Chrisi. Tohle nebude trvat věčně, jednou to musí přestat,“ mrknul na něj kamarád, když dorazili k havraspárské společenské místnosti.

Zbytek odpoledne už probíhal v poklidném duchu. Studenti se vrátili zpět na své koleje a snažili se zapomenout na uběhlý incident. I v Havraspáru se snažili myslet na něco jiného, ale Michael, který se vrátil v dost špatném stavu, byl trvalou připomínkou poměrů v Bradavicích. Přestože se s pomocí přátel velmi rychle odebral do ložnice, ostatní stále mluvili o jeho činu. Opět v jejich očích stoupl v úctě, přestože mu trochu vyčítali tu nerozvážnost, s jakou to udělal. Naopak Christopher s Tonym dostali nepěknou přednášku o kolejním přátelství a o tom, jak se mají navzájem podporovat. Oba to ale přešli mlčením a pokrčením ramen a Mandy, která je poučovala, to nakonec vzdala a se zklamaným výrazem se vrátila zpět ke svým kamarádkám.

Netrvalo dlouho a v havraspárské společenské místnosti se objevila Cassidy s tím, že musí nutně mluvit se svým bratrem. Chris ji neochotně následoval do jakési nepoužívané učebny, kterou vybrala jako nejvhodnější místo k rozhovoru.

„Cos mi chtěla, Cass?“

„To se ani nezeptáš, jestli jsem v pořádku?“ zamračila se okamžitě.

„To snad vidím, ne? Kdybys nebyla, nepřihrnula by ses k nám jako blesk. Ležela bys na ošetřovně a já bych šel za tebou,“ odvětil. „Nedostala jsi žádný trest, že ne?“ zeptal se hned na to s jasnou obavou v hlase.

„Ne, já ne. Ačkoliv Neville s Ginny ano. Musel dokonce na ošetřovnu po tom, jak ho Crabbe s Goylem zřídili. Což by se nestalo, kdybys tam nestál jak solný sloup a něco dělal,“ vyčetla mu.

„Ničemu by to nepomohlo, jen bych skončil u madame Pomfreyové i já. A vážně netoužím po tom, aby si mě Filch odtáhl do sklepení a použil na mě něco z těch hrozivých nástrojů.“

„Nic takového by se nestalo, moc dobře víš, že na nás to nepoužijí.“

„A jak si tím můžeš být jak jistá, Cassidy? Tys snad ještě podobný trest nedostala za to, co stále děláš?“ uhodil na ni a snažil se, aby si uvědomila skutečnost, že ačkoliv ona má imunitu, ostatní na tom nejsou tak dobře.

„Ne. A i kdyby,“ odsekla mu naštvaně. „Je to jen moje věc,“ odmlčela se a několik vteřin na něj mlčky hleděla. Zřejmě čekala na nějakou reakci, ale ta nepřišla. Christopher se místo toho otočil k odchodu s tím, že musí ještě udělat několik úkolů do školy. Zdálo se, že přesně to bylo impulzem k dívčině výbuchu. „Jak jsi mohl?“

„Prosím?“ otočil se na svou sestru nechápavě Christopher.

„Vím o tom. Vím o všem!“ křikla na něj, přestože byla jen necelý metr od něj.

„O čem to sakra mluvíš, Cassidy?“

„Jedeš v tom s nimi. Myslela jsem si, že se držíš zpátky jen proto, aby se ti nic nestalo a ty přitom…“ zajíkla se. „Pomáhal jsi jim už v loňském školním roce.“

„O co jde?“ 

„O Smrtijedy. To tys jim dal ten seznam studentů! Tam, kde je psaný, co je kdo zač. Zradil si nás, Christophere!“

„Cassidy, to vůbec není tak, jak si myslíš…“ hájil se Chris, když konečně pochopil, na co sestra naráží.

„A ještě ke všemu jsi věděl o Snapeovi a nikomu si nic neřekl,“ nenechala ho domluvit.

„Vůbec nic nechápeš.“

„Chápu toho víc, než si myslíš,“ zasyčela na něj. „Přidal ses na jejich stranu ještě před tím, než jsi zjistil, kdo je opravdu tvůj otec. To kvůli tobě zemřel Brumbál! A kvůli tobě se teď děje tohle všechno,“ rozhodila ruce.

„Cass…“

„Nemluv na mě, Christophere.“

„Přestaň vyvádět a nech mě to vysvětlit.“

„Tady není co na vysvětlování. Vybral sis stranu. A stejně tak já. A bohužel se neshodují,“ otočila se k odchodu. Ve dveřích se ještě naposled ohlédla. „Zklamal jsi mě, Christophere.“

A byla pryč. Nechala ho stát v opuštěné učebně, aniž by ho nechala cokoliv vysvětlit. Nedokázala přijmout, že by něco nemuselo být tak, jak to viděla ona. Chápal ji. Kdyby jí byl všechno říkal okamžitě, nikdy by tato situace nenastala. Udělal chybu už před měsíci a teď už bylo pozdě na to, aby ji napravoval. Neuvěří mu, dokud nebude muset. Vyčerpaně se opřel o zeď a svezl se na zem. Nevěděl, jak dlouho tam seděl v prachu a nepořádku a přemýšlel nad tím, co všechno už dokázal pokazit. Nakonec přinutil sám sebe se zvednout a opustit toto místo. Věděl ale, že v tu chvíli nemůže být sám, že si musí s někým promluvit. A jeho první volbou byla samozřejmě Tracy. Anthony měl totiž randě, jak si pamatoval.

Strnule vyšel ven z učebny a zamířil ke sklepením. Nyní již věděl, kde je vchod do Zmijozelu, Tracy ho nakonec vzala na milost a uznala, že když tam má dva členy rodiny, měl by to vědět. Navíc už nebyl důvod, proč by se měli zmijozelští hněvat, že mu to prozradila. Sourozenci vždy věděli, kde najít toho druhého. A on tam měl Theodora. Když však dorazil na místo, zarazil se. Nevěděl heslo a tak mu nezbývalo, než počkat na první osobu, která půjde kolem. Modlil se, aby to nebyl Malfoy nebo jeho dvě gorily. A k jeho smůle to nakonec byla Pansy Parkinsová, kdo se vynořil zpoza rohu.

„Walkere… Co tu pohledáváš?“

„Mohla bys mi zavolat Tracy?“ zeptal se bez okolků Christopher a její otázku zcela ignoroval.

„A nechtěl bys radši Theodora?“ ušklíbla se nehezky. „Zřejmě ne. Fajn, jak chceš. Aspoň tu nebudeš překážet,“ otočila se ke zdi a bez okolků řekla heslo. Nevadilo jí, že ho slyšel i někdo cizí. „Davisová, máš tu návštěvu!“ vřískla přes celý pokoj a opřela se o rám dveří. Očividně se neměla k odchodu.

„Christophere? Co tady děláš?“ zeptala se překvapeně Tracy, když přešla k nim. Chris ji ještě nikdy nedošel vyzvednout až do zmijozelské společenské místnosti.

„Potřebuju s tebou mluvit, Trac.“

„Stalo se něco? Vypadni, Pansy, tohle se tě netýká!“ obořila se Tracy na svou spolužačku. Jakmile Parkinsová zmizela za zdí, otočila se zpět na svého bratrance. „Chrisi?“

„Tady ne,“ zavrtěl hlavou, „pojď se na chvíli projít.“

„Za chvíli bude večeře,“ upozornila ho Tracy.

„To nevadí, aspoň na chvíli,“ vedl ji chodbami dál. Ven se neodvažoval jít vzhledem k tomu, jaké už tam zase panovalo počasí. Skotsko v tomto ročním období nebylo vhodné na vycházky.

„Dostaneš se už k tomu, proč jsi mě vytáhl ven, Chrisi?“ zeptala se ho po deseti minutách Tracy. „Očividně se něco stalo a chtěl jsi se mnou o tom mluvit. A teď místo toho mlčíš. Tak co je?“

„Jde o Cassidy,“ povzdechl si Christopher. „Odpoledne jsme se pohádali kvůli tomu incidentu s Michaelem. A před chvílí jsme spolu mluvili zase. Ví o tom seznamu. A o Snapeovi.“

„Vyčetla ti to, že?“ zeptala se Trac tiše.

„To je slabý slovo. Řvala na mě a nakonec prohlásila, že se mnou už nechce mít nic společného. Že jsem si vybral svou stranu a ona zas tu svou.“

„To mě mrzí, Chrisi. Víš, že nemá pravdu,“ popadla ho za ruku, aby ho zastavila, a donutila ho podívat se jí do očí. „Časem pochopí, jak moc se spletla. Něco mi říká, že to bude hodně brzy. Zase si k sobě najdete cestu.“

„Přál bych si to. Nelíbí se mi, jak se to vyvíjí, Trac. Je to horší a horší. Pomalu se bojím toho, co přijde za týden. Co za týden, bojím se, co se stane zítra. Ty útoky už jsou téměř na denním pořádku a nikdo s tím nic nedělá. A Crabbe a Goyle se v tom přímo vyžívají. Jednou se stane, že to přeženou, a špatně to dopadne. A když se Cassidy tak bezhlavě vrhá do ochrany ostatních…“

„Chrisi!“ zastavila Tracy rázně jeho blábolení. „Tvá sestra bude v pořádku. Nic se jí nemůže stát.“

„Tony říkal něco v tom smyslu, že nad ní otec opravdu drží ochrannou ruku, ale kde mám jistotu, že opravdu…“

„Nikdo ze Zmijozelu na ni nesmí vztáhnout ruku a ublížit jí,“ vysvětlovala trpělivě a snažila se ho uklidnit. „Theodor to dal na začátku roku dost důrazně najevo a Draco ho v tom plně podpořil. Všichni od nás to slyšeli a vědí, že kdyby se jí cokoliv stalo, toho útočníka by to pak hodně mrzelo. Nikdo rozumný by nešel proti strejdovi a nebo Luciusovi Malfoyovi. Všichni víme, co jsou ti dva zač. dokonce ani Carrowovi by nešli proti jeho příkazu. Cassidy se nic nestane, věř mi.“

„Jenže když ona se chová…“

„Chrisi!“

„Fajn, dobře, budu ti věřit, Trac. Snad máš pravdu.“

„Samozřejmě, že mám,“ usmála se. „Nedělej si s tím starosti. Ona se umoudří a pochopí, proč ses začal chovat takhle.“

„Díky, Tracy.“

„Nemáš za co, bratránku. A pojď už,“ popadla ho za paži a zamířila k Velké síni. „Mám hlad jako vlk a nenechám se připravit o večeři.“

S těmito slovy ho dotáhla do sálu, kde už se dávno podávalo jídlo, a bez ohledů na jeho protesty ho zatáhla k nim ke stolu. Jen neochotně se tam posadil, ale k jeho překvapení mu nikdo nic neřekl. Všichni dělali, jako že je vše v pořádku a nesedí mezi nimi vetřelec. Po chvíli Chris pochopil, proč tomu tak je. Ve chvíli, kdy se setkal pohledem s Theodorem, mu došlo, že všichni v této koleji vědí, na rozdíl od zbytku školy, kdo doopravdy je. Proto ani nikoho nenapadlo, aby ho vyzval k odchodu. Byl stejný jako oni, byl synem Smrtijeda. A k všeobecnému překvapení se tak i choval. Zdálo se, že se Zmijozel rozhodl vzít ho na milost. U ostatních kolejí už tomu tak bohužel nebylo, těm se naopak čím dál tím víc odcizoval. Stačilo se jen rozhlédnout po ostatních studentech. Viděl v jejich očích odsouzení za to, jak se chová a co dělá. Na moment se setkal pohledem s Cassidy, ale nevydržel jí čelit dlouho. Nesnesl ten pohled plný zrady a bolesti. Odvrátil se od ní a zaposlouchal se zase do rozhovoru mezi Tracy a Dafné. Alespoň ten ho odvedl od špatných myšlenek.

<< 33. kapitola <<                                        >> 35. kapitola >>

11.07.2011 20:04:18
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one