My world of fantasy...

31. kapitola PČ - Pokažená svatba

Přes víkend tu nebudu, tak přidávám radši dřív než později. :)

***

Konečně nadešel první srpen a s ním i dlouho očekávaná svatba Billa Weasleyho a Fleur Delacourové. Cassidy už byla dávno v Doupěti, ostatně jako družička tam musela být s předstihem a na všechno se připravit. Navíc by si nemohla nechat ujít svatební přípravy, jejich plánováním strávila skoro celý červenec. Již několik dní v kuse trávila ve Vydrníku Svatého Drába a pomáhala své sestřenici se vším, co bylo třeba.

Oproti tomu Christopher byl několik posledních dní u prarodičů a užíval si klid a pohodu domova. Po tom, co strávil přes dva a půl týdnů u svých nově objevených příbuzných, potřeboval být někde, kde to dobře zná. Což rozhodně nebylo u Weasleyových. Tam nebyl ani klid, ani to tam neznal. Teprve v den svatby se tam hodlal přesunout, ostatně jako svědek nevěsty rozhodně nemohl chybět. Jen se tam nechystal přesunout dřív, než to bude nutné.

„Tracy, pohni si,“ křikl přes dveře na svou sestřenici, která se stále připravovala.

„Minutku.“

„To jsi říkala před čtvrt hodinou.“

Už před týdny dostal od Fleur přikázáno, aby si na její svatbu přivedl doprovod a protože věděl, že Hermiona tam jde s Ronem, jako jeho první varianta byla Tracy. Tušil sice, že se nebude některým lidem zamlouvat už kvůli tomu, že je ze Zmijozelu, ale nehodlal své rozhodnutí nijak měnit. Trac tam navíc chtěla, takže nebylo co řešit.

„Fajn, tak můžeme vyrazit,“ vyšla konečně z pokoje.

„No to to trvalo. Ale každopádně to čekání stálo za to,“ zhodnotil její vzhled. Oblékla si na sebe světle modré šaty po kolena a k nim měla lodičky ve stejné barvě. Tmavé vlasy vyčesala do jakéhosi umně spleteného drdolu, který ozdobila jedinou květinou. S jemným líčením vypadala naprosto dokonale. „Vážně ti to dneska sluší, dokonce víc jak obvykle.“

„Taky jsem si na tom dávala záležet. Nebudu ti přece dělat ostudu,“ usmála se a jakmile jí nabídl rámě, zavěsila se mu na paži. „Mimochodem, vypadáš taky dost dobře. Fleur bude určitě nadšená.“

„V to taky doufám. Zabila by mě, kdybych vypadal jinak, než si ona sama představuje. Víceméně mi nařídila si tohle obléct,“ poukázal na svůj nový slavnostní hábit v barvě půlnoční modři. „Sice chvíli uvažovala o něčem veselejším, ale to jsem jí hned ze začátku zatrhnul.“

„Ještě že tak.“

O chvíli později je Christopher přemístil k Weasleyovým. Samozřejmě zde byli dříve než ostatní hosté, kteří měli dorazit kolem třetí hodiny, a do té ještě zbývalo necelých třicet minut. Christopher proto odvedl Tracy do domu a představil ji těm, kteří ji ještě neznali. Christophera si poté zavolala Fleur do svého pokoje, aby mu dala ještě poslední instrukce, a poté už byl i se svou sestřenicí zapojen do posledních příprav. Samozřejmě se museli zúčastnit i usazování hostů, kterému se chtěl Christopher vyhnout, ale paní Weasleyová ho k tomu víceméně donutila. Záviděl Cassidy, která měla dělat družičku. A také Tracy, jež za ní byla poslána, aby jí s čímkoliv pomohla.

Ve tři se na zahradu konečně začaly valit davy lidí. Christopher postával spolu s Ronaldem, Fredem, Georgem a jakýmsi dalším zrzavým mladíkem, který mu byl představen jako Barny, před velkým stanem. Na rozdíl od svých společníků nebyl nijak nadšen, když pozoroval nově příchozí. Nebyla to první svatba, které se účastnil, a předpokládal, že ani poslední.

„Ty kráso!“ zaradoval se najednou George. „Řekl bych, že vidím hned několik dívek, které jsou spřízněné s vílami. Někdo jim bude muset vysvětlit naše anglické zvyky. Postarám se o ně…“

„Ne tak hrrr, Bezouško,“ skočil mu do řeči Fred a sám se vydal za skupinkou štěbetajících dívek. Než k nim však stačil dojít, jedna z nich vzhlédla a nadšeně vykřikla Christopherovo jméno. Fred se jen otráveně otočil na jmenovaného. „Znáš je?“

„Samozřejmě,“ ušklíbl se na něj Walker a sám se ujal příchozích Francouzek. „Krom toho – jsem tu jediný, kdo jim může vysvětlit anglické zvyky. V jejich rodné řeči,“ uculil se a nechal dvě z dívek, aby se do něj zavěsily, zatímco zbytek se seskupil kolem něj. S vítězným úsměvem se ještě otočil na Freda a George, kteří jen závistivě sledovali hlouček děvčat, který havraspárského mladíka obklopoval. Na ně samotné zbyly jen postarší čarodějky a čarodějové.

Christopher zatím odvedl Fleuřiny kamarádky na místa, která jim byla určená. Skoro už zapomněl, jaké je to být takhle obletovaný. Co byl v Británii, nic podobného se mu nestávalo. Snad ze začátku byl zajímavým a vyhledávaným objektem, nepochybně proto, že byl nový, ale poté nadšení okolo něj opadlo a on se stal jen obyčejným žákem Bradavic. V Krásnohůlkách to tak nikdy nebylo. Často býval viděn ve společnosti Fleur a to samotné mu zajistilo takovou popularitu, až ho to zaráželo. Navíc býval i vtipný a šarmantní, ale měl pocit, že vše se s britským prostředím vytrácelo. Francouzi se od Angličanů opravdu v mnohém lišili.

Jakmile byly dívky na svých místech, s úsměvem je opustil. Odvedl je stejně jen proto, aby naštval Freda. Jinak by se dobrovolně nehrnul do společnosti Jessicy, která byla Fleuřinou nejlepší kamarádkou, a ostatních – Juliette, Charlene, Marion a Lizette. Přestože bylo příjemné znovu mluvit francouzsky, nemusel mít všechno. Rychle se proto odklidil zpět do bezpečí domu, aby vyzvedl Tracy. Jako první však narazil na Hermionu.

„Ahoj,“ usmál se, když ji spatřil. I jí musel pochválit její vzhled, protože bylo vidět, že si na něm dala opravdu záležet. A výsledek opravdu stál za to. Tracy sice vypadala ještě úžasněji, ale Hermiona také nebyla k zahození.

„Fleur se po tobě sháněla,“ odvětila Hermiona poté, co ho odměřeně pozdravila.

„Děje se něco, Mio?“

„Jestli se něco děje?“ přistoupila k němu dívka blíž a naštvaně si ho měřila pohledem. „Myslela jsem, že jsme přátelé, Christophere. Pomáhala jsem si s tvým hledáním, říkala jsem ti prakticky o všem. A tebe ani nenapadlo mi říct, že víš, kdo je ten takzvanej Princ,“ zasyčela na něj. „Davisové to omylem vyklouzlo,“ ušklíbla se, když spatřila jeho nechápavý výraz.

„Chtěl jsem, ale nedostal jsem se k tomu a pak už jsem neměl pocit, že je to nějak důležité.“

„Brumbál mohl žít, kdyby ses jen trochu namáhal otevřít pusu a říct pravdu.“

„To nemůžeš vědět, Hermiono! Pravděpodobně by to nic nezměnilo. Brumbálův život nezávisel na nějaké blbé přezdívce…“

„My dva jsme spolu skončili, Walkere. Nemáme si už co říct,“ nenechala ho to dovysvětlit a naštvaně odešla z domu.

„Fajn, tak si jdi,“ zamumlal si pro sebe a s dusotem vyběhl schody.

Hned nato byl donucen na tuto krátkou epizodu zapomenout, když mu nevěsta začala už po několikáté vysvětlovat, co má dělat a kam se musí postavit. Trpělivě snášel její komandování, věděl, že je to pro ni velký den a nehodlal být tím, kdo jí to zkazí. Netrvalo dlouho a do pokoje vtrhla paní Weasleyová, aby Christophera vyhnala do stanu, kde měl obřad probíhat. Cestou se k němu připojila i Tracy a ne moc nadšeně se tvářící Ginny. Ty dvě se však brzy usadily na svá místa, Ginny samozřejmě dopředu ke své rodině, zatímco Tracy nenápadně zaplula na jedno z míst, které ještě nebylo obsazené. Christopher chvíli postával vedle ní a rozhlížel se kolem. A jakmile si všiml, že se Bill a dalším zrzkem, kterého ještě neměl tu čest poznat, ale pravděpodobně se jednalo o jeho bratra, zvedli a zamířili dopředu, chvatně je napodobil, aby nezpůsobil nějaké faux pas. Kývnutím hlavy je pozdravil, ale víc nestihl, protože už na druhém konci stanu spatřil pana Delacoura a Fleur. Nemohl si pomoci a usmíval se od ucha k uchu. I když ji viděl i předtím již nastrojenou, vypadala nyní ještě krásněji. A stejně tak to slušelo i Cassidy a Gabrielle, které jí šly v patách.

„Dámy a pánové,“ spustil kouzelník, který se najednou objevil před ženichem a nevěstou. „Sešli jsme se tu dnes, abychom oslavili spojení dvou věrných duší…“

Dál už Christopher neposlouchal. Odjakživa neměl tyto proslovy rád a tenhle navíc vypadal, že bude ještě nezáživnější než všechny ostatní. Místo toho si prohlížel vše kolem sebe a po chvíli spatřil, že jeho sestra dělá úplně to samé. Měl co dělat, aby se nahlas nezasmál, když se setkali pohledem. Raději pak toho nechal a soustředil se jen na Fleur s Billem. Ti si po chvíli řekli své ano, vyřídily se všechny formality a manželství bylo oficiálně uzavřeno. Chvíli na to se uprostřed stanu vytvořil obrovský parket a kapela se začala chystat ke hraní. Christopher měl původně v úmyslu novomanželům popřát, ale když spatřil, kolik se k nim hrne lidí, takticky začal ustupovat pryč. A Cassidy ho okamžitě následovala, ani ona si nepřála být vtažena do blížícího se houfu. Nezdržela se však s bratrem dlouho a brzy se vydala hledat Ginny. A Chris okamžitě začal pátrat po Tracy.

„Tebe taky najít,“ okomentoval její výběr místa, když ji nalezl u stěny stanu.

„Mám odsud skvělý přehled,“ pokrčila rameny a sledovala dění kolem ní. „Hrozně jí to slušelo. Myslím, že přesně takhle si představuju nevěstu,“ usmála se. „Navíc dneska má takovou zvláštní auru, jakoby každý vedle ní zkrásněl. Na Billovi nebylo ani vidět, že se setkal se Šedohřbetem. Mám dojem, že jsem ještě neviděla hezčí pár, než jsou oni dva.“

„Škoda toho vlkodlaka…“

„Christophere,“ objevily se vedle nich najednou dvojčata. „Potřebujeme, abys nás seznámil s těmi Fleuřinými kamarádkami.“

„To nepovažuji za dobrý nápad, kluci,“ ušklíbl se Chris. „Většina z nich moc inteligence zrovna nepobrala.“

„To je nepodstatné,“ prohlásili ti dva unisono.

„Stejně jim nebudou rozumět,“ přidala se na jejich stranu Tracy. „A hezčí holky tu asi nenajdou.“

„To je naše holka,“ objal ji zničehonic kolem ramen Fred a zcela ji tak vyvedl z míry. Snažila se, aby to na ní nebylo vidět, a pokusila se setřást jeho ruku ze své. To se jí však nepovedlo, protože Christopher se vzápětí vydal k pětici francouzských dívek a Freda nenapadlo nic jiného, než vláčet svou nově objevenou spřízněnou duši s sebou. Ulevilo se jí, když konečně došli k Francouzkám a on ji nechal jít.

„Fajn, Frede, Georgi… Tohle jsou Jessica, Juliette, Charlene, Marion a Lizette,“ představil pětici dívek anglicky a poté přešel k francouzštině, aby mohl uvést i Weasleyovi. „Mimochodem, na Jessicu bacha,“ šeptl ještě k dvojčatům při odchodu. „Jí bych se vyhýbal na sto honů.“

Vzápětí popadl Tracy za ruku a co nejrychleji odtamtud zmizel. Nepotřeboval, aby ho zatáhly do nějakého rozhovoru a musel tam s nimi strávit nějaký čas. Za jeden den si jich užil až až, další rok je klidně vidět nemusí. Svým rychlým úprkem však zadal Tracy důvod k tomu, aby si z něj mohla dělat legraci. Aby ji umlčel, vytáhl ji na parket, ale ani tam nezmlkla a dál se vesele bavila na jeho účet. Nakonec ho zachránili až novomanželé, kteří právě procházeli parketu.

„Fleur,“ křikl na svou dlouholetou kamarádku, aby ji zastavil. „Ani jsem ti ještě nestihl poblahopřát. A tobě samozřejmě taky, Bille,“ otočil se hned na jejího manžela.

„Děkujeme, Christophere,“ usmála se na něj šťastně Fleur.

„Jsme rádi, žes nám s tím vším pomáhal,“ přidal se i Bill. „Mimochodem, myslím, že jste ještě nebyli představeni. Tohle je můj bratr Charlie,“ ukázal na zrzka vedle sebe.

„Rád tě poznávám. Myslím, že až na Percyho teď znám už úplně všechny,“ zazubil se Chris, když si s Charliem potřásl rukou. „Abych nezapomněl, tohle je Tracy Davisová, je tu se mnou,“ rozpomenul si na pravidla slušného chování.

„Viděl jsem tě tu noc v Bradavicích,“ uvědomil si Bill, když se na ni pořádně podíval.

„Tak trochu jsem se do toho zamíchala, zcela neplánovaně,“ pousmála se.

„Zvláštní, vůbec nevím, kam tě zařadit. A to jsem myslel, že jsem od svých sourozenců slyšel už snad o všech.“

„Možná to bude tím, že jsem ze Zmijozelu,“ poukázala dívka na svou kolejní příslušnost.

Tato informace oba dva zrzky na chvíli zarazila. Pak se však na Billově tváři objevilo poznání. „Nepracuje tvůj otec náhodou u Gringottových?“

„To ano,“ přisvědčila Tracy lehce zaskočeně.

„Několikrát jsem měl tu čest s ním pracovat. Je to opravdu odborník.“

„Popravdě řečeno o své práci moc nemluví. Jsem ráda, že vůbec vím, co dělá,“ zašklebila se Tracy. „Jo a abych nezapomněla, gratuluju vám. Máte tu nejhezčí svatbu, jakou jsem kdy viděla,“ změnila najednou téma.

Než stihl kdokoliv něco dalšího říct, objevila se Cassidy a s nevinným úsměvem odvlekla Billa na parket se slovy, že když je nyní její příbuzný, musí si s ní zatancovat a nemůže jí to upřít. Christopher po necelé minutě napodobil svou sestru a vyzval k tanci pro změnu nevěstu. Zanechal tak Tracy ve společnosti Charlieho, ale neměl z toho žádné výčitky svědomí. Koneckonců kdysi prohlásila, že nejstarší dva Weasleyové jí nevadí. Což se mu potvrdilo v okamžiku, kdy ji spatřil s oním mladým mužem tancovat poblíž nich. A jak se zdálo, témata k rozhovoru jim rozhodně nechyběla. Fleur si všimla, kam se ubírá jeho pohled a rovněž ty dva sledovala.

„Sluší jim to spolu,“ prohlásila po chvíli. Jako obvykle v jeho přítomnosti sklouzla ke svému rodnému jazyku.

„No, nejsem si jistý, jestli by ti za to Tracy poděkovala,“ zasmál se Christopher.

„Co je vůbec zač? Nikdy předtím ses o ní nezmínil.“

„Moje spolužačka z Bradavic. A jak jsem nedávno zjistil, tak i moje sestřenice.“

„Takže už jsi ho našel,“ pochopila Fleur. „Cassidy mi nechtěla nic říct. A?“

„Jak jsem čekal,“ pokrčil rameny. „Samozřejmě z čistokrevné kouzelnické rodiny a ještě k tomu přívrženec Ty-víš-koho. Jo a získal jsem bratra, ve svém věku. Vážně výhra. Ale na druhou stranu mám teď Tracy a její rodinu,“ objevil se mu na tváři úsměv. „Nevěřila bys, jak jsou báječní.“

„Tak jsem ráda, že to dopadlo aspoň takhle. Jméno mi asi neřekneš, viď?“

„Dneska ne, Fleur. Jindy. Dneska jsi tu ty za hvězdu, tak se nestarej o moje rodinné problémy a užívej si to,“ roztočil plavovlásku po parketě a donutil ji rozesmát se na celé kolo.

Po pár písničkách mu ji Bill opět sebral, ale než Christopher stačil odejít z parketu, přitočila se k němu Cassidy a po ní ještě několik dívek včetně Ginny, která právě utíkala před nějakým nápadníkem a jeho brala jako svou záchranu, malé Gabrielly, Lenky Láskorádové a ještě několika Fleuřiných kamarádek, které ho k jeho smůle objevily. Ani si nevšiml, jak rychle čas běžel. Najednou zjistil, že je tma a on už několik hodin neviděl Tracy. Zarazilo ho to, původně jí sliboval, že s ní bude co nejvíc, přeci jenom tam nikoho dalšího pořádně neznala. Ale ani jednou za celou dobu ho nevyhledala, takže předpokládal, že se zabavila někde jinde. Nyní však pocítil potřebu ji najít, a tak se omluvil své současné partnerce, předal ji do náruče kolem procházejícího kouzelníka a vypařil se z parketu. Nemusel tmavovlásku hledat dlouho, stála u stolu s občerstvením a k jeho překvapení se bavila s jeho sestrou.

„Hledal jsem tě,“ přistoupil k nim Chris, ale oslovil jen svou sestřenici.

„Z parketu se to dělá těžko. Kolik jsi jich vystřídal, Christophere? Deset? Patnáct? U té blondýny jsem to přestala počítat,“ ušklíbla se Tracy.

„Kterou z těch blondýn myslíš?“ zeptal se vzápětí otázkou. „Kdes byla ty?“

„Tady.“

„Lže,“ vmísila se do toho pobaveně Cassidy. „Před dvaceti minutami ji tu nechal Charlie, který musel jít tancovat s nevěstou.“

„Ale. To je mi ale…“

„Mlč, Chrisi, je-li ti život milý!“ pohrozila mu tmavovláska.

„Cass…“

„Víš, za tu čtvrt hodinu jsem usoudila, že tady tvoje sestřenice je vlastně hrozně fajn holka. A znáš to, bratříčku, holky vždycky drží při sobě,“ vypekla ho sestra s úsměvem.

„To ti teda pěkně děkuji. Pozitivní ale je, že se vy dvě konečně bavíte.“

„Tvoje sestřenice je i moje sestřenice,“ mrkla na něj Cassidy. „Znáš to. No, teď už se o ni jistě postaráš sám. Věděl jsi, že je tu i Viktor Krum? Fleur mě s ním seznámila. A vlastně mi slíbil, že si se mnou zatancuje,“ vzpomněla si najednou a než se Chris nadál, zmizela na parketu mezi tanečníky. Udiveně se za ní ohlédl, ale raději to neřešil. Místo toho vytáhl Tracy zase tancovat.

Uběhlo několik písniček, když najednou střechou proběhl velký zářivý rys a elegantně skočil přímo mezi tanečníky. Všichni se po něm automaticky otočili a čekali, co se bude dít. Patron otevřel ústa dokořán a promluvil hlubokým hlasem: „Ministerstvo padlo. Brousek je mrtvý. Přicházejí sem,“ a s těmito slovy se rozplynul.

V davu okamžitě nastala panika. Christopher pevně sevřel Tracyinu ruku a snažil se je co nejrychleji dostat ven ze stanu. Nakonec se mu podařilo vymanit z houfu lidí tlačících se ven, jediným řezacím kouzlem vytvořil ve stěně altánu další díru a spolu se svou sestřenicí prolezl na zahradu. Tam už na nic nečekal a rozeběhl se k Doupěti. Tam už stála velmi otřesená Fleur a k jeho úlevě i Cassidy.

„Co se děje?“ zeptal se okamžitě Charlieho, který doběhl prakticky ve stejný čas jako oni.

„Vypadá to, že se Voldemort zmocnil ministerstva. Měli byste odsud vypadnout, Christophere, než sem přijdou.“

„To není třeba,“ odbyl ho.

„Tím pádem mi pojď pomoct dostat odsud ostatní hosty. Vy dvě se o ni postarejte,“ prohodil ještě k Tracy a Cassidy. Fleur opravdu nevypadala dobře, byla otřesena z toho, co se stalo a také ze zničené svatby.

Dalších pár minut Christopher pobíhal po zahradě a korigoval ostatní za hranice pozemku, odkud se dalo bezpečně přemístit pryč. Zrovna vyprovodil Láskorádovi, když se najednou ozvalo mnohonásobné prásknutí a jen kousek od něj se objevili přibližně dva tucty cizích čarodějů. Bezpochyby to byli ti, před kterými je patron varoval. Chris se obezřetně dal na ústup. Většina hostů už byla pryč a on si nyní přál, aby mohl být v domě spolu s ostatními. Nemyslel si, že by mu hrozilo nějaké nebezpečí, ale jistota je jistota.

Nakonec se mu podařilo dostat do domu dřív jak cizím kouzelníkům. Bez jakéhokoliv slova se posadil na kraj pohovky vedle sestry a čekal, co bude dál. Teď už nebyla šance, že by mohl bezpečně odejít. Rozhodl se už před několika minutami a neměl již na výběr. Odevzdaně proto čekal a vyměňoval si přitom pohledy s Tracy. S rodinou, kterou nyní měl, by mu nemělo hrozit žádné nebezpečí. Vlastně pokud se dostal Voldemort k moci, patřil mezi elitu.

„Nikdo se odsud ani nehne!“ vpadli do domu tři kouzelníci. Zbylí se věnovali lidem na zahradě, kteří se nestihli přemístit a nebo nechtěli odejít.

V Tracyiných očích se najednou objevilo poznání, když pohlédla na nově přichozí. Na Chrisův tázavý pohled odpověděla nepatrným přikývnutím, ale potvrdila mu tak, že čarodějové opravdu patří mezi Smrtijedy, aspoň někteří z nich. Cassidy do něj lehce strčila a chtěla vědět, o co se jedná, ale zavrtěním hlavy ji umlčel. Na vysvětlování bude čas později.

„Chci vaše jména a rodinné zázemí,“ vyštěkl na ně postarší kouzelník.

Chris se rozhlédl kolem. Bylo jich v pokoji celkem devět – on, Tracy, Cassidy, Fleur, Ginny, Charlie, Bill a dvojčata. Překvapilo ho, když nikde kolem neviděl Hermionu s Ronem. Manželé Weasleyovi byli na zahradě, slyšel, jak s nimi někdo mluví, a stejně tak zaslechl i hlasy Remuse Lupina a Nymfadory Tonksové. Po těch dvou však ani památky.

„Vy tři,“ kývl na Chrise, Tracy a Cassidy tmavovlasý kouzelník a odvedl si je do vedlejší místnosti. Očividně si vybral je tři právě proto, že nebyli rusovlasí a na rozdíl od Fleur nebyli přilepení na svém manželovi. „Jména!“ vyštěkl na ně, jakmile zavřel dveře. „Ty první,“ vybral si nejmladší členku jeho skupinky.

„Cassidy Walkerová.“

„Rodiče?“

„Susan Walkerová a Pierre Delacoure.“

„Neznám,“ ušklíbl se. „Kouzelníci?“

„Ano. A oba jsou po smrti.“

„Nějací další příbuzní?“

„Prarodiče William Walker a Alicia Walkerová, rozená Prewettová,“ vysoukala ze sebe Cass namáhavě.

„To zatím stačí,“ zapsal si něco na pergamen s nepěkným úšklebkem. „Teď vy!“ vybídl další dívku.

„Tracy Davisová,“ pronesla Trac s bohorovným klidem a troufale hleděla kouzelníkovi do očí.

„Rodiče?“

„Ethan Davis a Nicol Davisová, rozená Nottová,“ ušklíbla se. „Zřejmě znáte mého strýce, Anthonyho Notta, pane Avery.“

„Och, ano, velmi dobře,“ usmál se najednou kouzelník. „Co zde děláte, slečno Davisová? Nezdá se mi, že by to byla vhodná společnost pro někoho jako jste vy.“

„Jsem zde jako doprovod. Patříme k nevěstě,“ zahrnula do svého gesta všechny přítomné. „Fleur Delacourová, před dvěma lety se účastnila Turnaje tří kouzelníků, jestli si pamatujete.“

„Kdo by si takovou událost nepamatoval,“ ušklíbl se Avery. Christopherovi bylo jasné, na co Smrtijed myslí. Ten rok znovu povstal jeho pán a jeden ze soutěžících za to zaplatil životem. „Máte k nevěstě nějaké závazky?“

„Já ne, ale tady Cassidy ano. Je to její sestřenice. A jak jistě víte, Delacourovi patří ve Francii mezi významné kouzelnické rodiny. Koneckonců už vám říkala, že její otec se jmenoval Delacoure, ne? Možná by pak bylo vhodné, kdybyste si tuto poznámku škrtnul,“ nahlížela mu bez ostychu do jeho zápisků.

„Dokud neprověřím pravdivost jejích slov, tak nemůžu, slečno Davisová. Vy jste ovšem v pořádku. Přejdeme k vám,“ otočil svůj pohled na Christophera. „Jméno?“

„Christopher Walker.“

„Sourozenci, předpokládám. Rodiče stejní?“ zeptal se nezaujatě.

Christopher na okamžik zaváhal, než odpověděl, ale právě tato vteřinka upozornila Averyho, že něco není v pořádku. Prudce zvedl hlavu od pergamenu a s přimhouřenýma očima pozoroval mladíka před sebou.

„Pravdu, pane Walkere.“

„Stejně mi to nebudete věřit. Matka Susan Walkerová a otec…“ pohlédl váhavě na Tracy, která mu kývnutím přisvědčila, „Anthony Nott.“

„Ale, to se podívejme,“ ušklíbl se Smrtijed. „Tak Anthony má nemanželského syna. Ověřím si vaši výpověď, pane Walkere, to si můžete být jistý. A mluvíte-li pravdu… Očistí to zřejmě i vaši sestru. Ostatně on mi sám řekne, kdo byla vaše matka. Nepochybuji o tom, že by se zapletl s někým, kdo by za to nestál.“ Po těchto slovech se na chvíli odmlčel, než přišel s další otázkou. „Kde je Harry Potter?“

„Za celý večer jsem ho neviděla,“ promluvila opět Tracy jako první. „Vlastně si myslím, že tu vůbec nebyl.“

„Pane Walkere?“ uznal Tracyinu výpověď za dostatečnou.

„Také jsem ho nepotkal, pane.“

„Jaký je váš vztah k němu?“

„Chodí se mnou do ročníku, ale nijak zvlášť se nebavíme.“

„A vaše kolej?“

„Havraspár.“

„Studoval jste celých šest let v Bradavicích?“

„Ne, až letos. Přestoupili jsme z Krásnohůlek po smrti naší matky. Žijeme teď u prarodičů,“ vysvětlil dřív, než se Avery stačil na cokoliv zeptat.

„Takže s Potterem jste se nikdy dřív nevídal.“

„Potkal jsem ho až letos ve škole.“

„Vaše současná adresa?“ vypálil další otázku a Christopherovu odpověď si stejně jako všechny předchozí zapsal. „Váš ročník a kolej, slečno Walkerová?“

„Nebelvír, pátý.“

„Takže pana Pottera znáte,“ ušklíbl se nehezky. „Jaký k němu máte vztah?“

„Je to můj kapitán,“ odvětila diplomaticky dívka. „Jsem střelkyně.“

„A další vztahy?“

„Přátelím se s Ginny Weasleyovou. Její bratr je jeho nejlepší přítel.“

„Znáte se s panem Potterem důvěrně?“

„Ani ne. Většinu času tráví se svými přáteli a spolužáky.“

„Takže žádný bližší vztah.“

„Tak to určitě ne.“

„To mi bude prozatím stačit,“ přikývl a zvedl se. „Rád jsem vás poznal osobně, slečno Davisová,“ potřásl si s Tracy rukou. „Ale udělala byste lépe, kdybyste se pro příště vyvarovala takového společnosti. A vy ostatně také,“ otočil se na sourozence Walkerovi.

„Myslím, že v dohledné době se nikdo, koho znám, neplánuje oženit nebo vdát,“ usmála se na něj Tracy a doprovodila ho ke dveřím. „Ráda jsem vás poznala, pane Avery.“

„I já vás, slečno. Zatím na shledanou,“ kývl na ně a opustil dům.

„Debil. Zmijozel a tak lehce se nechá zmanipulovat,“ protočila Trac oči po jeho odchodu a posadila se zpět na postel. „Občas mě nepřestává udivovat, kdo všechno patří mezi následovníky Pána zla. Jsem opravdu ráda, Chrisi, že tenhle tip nevyšel. Asi bych se s tebou přestala vídat.“

„Tys uvažoval o něm?“ zděsila se Cassidy, když jí došlo, o čem Tracy mluví.

„Uznávám, že když se na to díváš takhle, tak je Nott docela výhra,“ připustil Christopher. „Proč všechny ty otázky?“

„Musíš se ptát, Chrisi? Jestli se opravdu On dostal k moci, pokusí se zbavit náš svět takzvaných mudlovských šmejdů a podobně. Jednoznačně mu šlo o to, aby zjistil, jestli jsou naši rodiče čistokrevní. A jestli jsou vůbec kouzelníci.“

„Co se stane s těmi, kteří…“ nakousla otázku Cassidy.

„Ani si to nechci domýšlet. Bylo by nejlepší, kdyby se sebrali a zmizeli ze země,“ pokrčila Tracy rameny.

„Myslím, že je mi jasný, kdo všechno příští rok nenastoupí do školy,“ zamračil se Christopher a vzpomněl si na seznam studentů, který pomáhal sestavovat. Bylo tam mnoho žáků s mudlovskými kořeny. „Co udělají s těmi, co mají za rodiče jen jednoho kouzelníka? Nebo čarodějku.“

„Když se to potvrdí, tak by to neměl být problém,“ odvětila Tracy. „Z krevního hlediska je vše v pořádku. Jen to musí dokázat, což bude v některých případech problém. Třeba ty bys ho měla,“ otočila se na Cassidy, „kdybys neměla bratra, který se za tebe může zaručit. On sám má rodokmen přímo výstavní. Neříkám, že ty ne,“ dodala rychle, „ale nemá ti to kdo dokázat. Leda prarodiče.“

„Ale bude to stačit, ne?“ špitla dívka.

„Nedělej si starosti. Nikdo si na tebe nedovolí vztáhnout ruku, když máš vazbu na Nottovi. A věř mi, že strejda se postará o to, aby jeho syna nikdo neotravoval a nepodezíral. Vychválí vaši matku až do nebes, bude-li to třeba, a vy dva budete hodně, hodně vysoko.“

„O to jsem vždycky stál,“ utrousil Christopher ironicky a zvedl se k ochodu. Pro jeden večer toho zažil víc než dost.

<< 30. kapitola <<                                                 >> 32. kapitola >>

16.06.2011 23:28:42
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one