My world of fantasy...

30. kapitola PČ - Důležitý krok

30. kapitola věnovaná Abigail. Jako jediná totiž komentovala... A taky jako cenu útěchy :-*  Snad se ti bude líbit.

***

Následující týden strávil Christopher v sídle rodiny Nottových a snažil se vypořádat s faktem, že do této rodiny opravdu patří. Teprve nyní měl možnost svého otce poznat a to, co zatím zjistil, se mu zrovna dvakrát nelíbilo. Na druhou stranu si ale uvědomoval, že by na tom mohl být i podstatně hůř. Ač to zpočátku považoval za nemožné, Nott o něj opravdu projevoval zájem a staral se o to, aby měl jeho syn vše, co potřebuje. Úplně jiný případ byl Theodor, který se hned první den po večerním rozhovoru vrátil ke svému obvyklému chování a předstíral, že nikdo další kromě něj a otce v domě není. S Christopherem promluvil jen v okamžiku, kdy to bylo nezbytně nutné nebo pokud jím byl přímo osloven. Zřejmě se nebyl schopen smířit s faktem, že už není jedináčkem, ale má stejně starého bratra jako je on sám. Právě on byl největším důvodem, proč se Chris těšil, až odtamtud vypadne.

„Tví prarodiče vědí, že jsi tady?“ zeptal se poslední den u snídaně Anthony Nott.

„Ne,“ zavrtěl Christopher hlavou. „Ví jen, že jsem u kamarádů.“

„Dobře,“ přikývl otec a na chvíli se odmlčel. „Bude tedy jen vhodné, když tě odvedu domů. Už u Davisových jsem ti říkal, že bude nutné udělat k Walkerovým zdvořilostní návštěvu. Řekl bych, že je na to ten pravý čas.“

Chris jen pokrčil rameny, nechtěl se s ním o tom hádat. Radost z toho ale neměl, byl by nejradši, kdyby tam otec vůbec nešel a prarodiče by se to nikdy nedozvěděli. Bylo mu ale jasné, že je to jen jeho vroucné přání, které nemůže být nikdy splněno. Dřív nebo později by vyšlo najevo, že je Anthony Nott jeho otec. Minimálně ve škole by to prasklo. Už teď o tom vědělo poměrně dost lidí.

„Theodore, půjdeš s námi i ty,“ oslovil Nott svého druhého syna.

„A je to nutné?“ zamračil se mladík. „Pochybuji o tom, že by o to stáli. Jsem pro ně absolutně nedůležitý.“

„Nebudeme o tom diskutovat, Theo.“

„Fajn, jak chceš. Mimochodem, chtěl jsem ti říct, že příští týden budu u Blaise,“ vzpomněl si Theodor najednou.

„Doufám, že tentokrát se to obejde bez problémů. Z Minulého incidentu s bystrozory jsem nebyl zrovna nadšen.“

„Nebyla to moje chyba. Nemohl jsem vědět, že si tam pozve tolik lidí a nakonec to vyvrcholí podpálením domu,“ ohradil se okamžitě Theo.

Christopher jen překvapeně pohlédl na svého bratra. V životě by si nemyslel, že by něco podobného slyšel v souvislosti s ním. Vždy měl za to, že je Theodor ten spořádaný a tichý kluk ze Zmijozelu, který nikdy nedělá problémy. Jen ho až přespříliš zajímají ostatní lidé. A najednou o něm získával úplně jinou představu. Už jen fakt, že jeho nejlepším kamarádem byl Zabini, mu měl mnohé napovědět. Všichni ve škole věděli, že Blaise není zrovna svatoušek. Zřejmě si bude muset poopravit svůj názor na Notta mladšího.

Několik dalších minut nezúčastněně naslouchal rozhovoru, který se rozproudil u stolu. Anthony projevil náhlý zájem o to, jak bude jeho prvorozený syn trávit zbytek prázdnin. A Theodor ho o tom ochotně informoval. Jak se zdálo, měl opravdu napilno. Měl v plánu navštívit nejen Zabiniho, ale také už byl pozvaný k Malfoyovým na oslavu Dracových sedmnáctin. A vyjmenoval také množství pro Chrise nezajímavých akcí, kterých by se chtěl zúčastnit. Ani jedna z událostí, o kterých mluvil, mu nepřišla nijak lákavá a byl rád, že má svůj vlastní program, který považoval za mnohem zábavnější. Ale koneckonců nebyl Zmijozel a nebavil se stejně jako oni. Jeho nezaujatého výrazu si však po chvíli Anthony všiml a okamžitě se zeptal i na jeho plány. Chris mu jen neochotně odpovídal a přál si, aby byl tento výslech u konce. Necítil sebemenší potřebu se mu svěřovat s podobnými věcmi. Navíc ho rozčiloval Theodorův posměšný výraz.

Ulevilo se mu, když se konečně snídaně uchýlila ke konci a otec ho poslal, aby si došel pro věci. Nedlouho poté už všichni tři odcházeli z budovy. Christopher byl rád, že se může domů přemístit sám a nepotřebuje asistenci jako jeho bratr, který ke své vlastní smůle nevěděl, kde dům Walkerových leží. Potěšení z této věci ho však přešlo ve chvíli, kdy se objevili přímo na zahradě jejich domu a na něm bylo, aby všechny uvedl, představil a vysvětlil, jak se věci mají. Strnule kráčel ke dveřím, ve tváři výraz čirý hrůzy, a představoval si, co asi babičce a dědovi řekne. Zatím měl v hlavě úplně prázdno.

„Chrisi, konečně…“ objevila se najednou před ním Alicia. Když si však všimla, že vnuk nepřišel sám, zmlkla a zkoumavě se na nově příchozí podívala. „Dobrý den, omlouvám se, že jsem si vás hned nevšimla. Jsem Alicia Walkerová, Christopherova babička.“

„Anthony Nott,“ podal tmavovlasý muž starší ženě ruku. „Toto je můj syn Theodor. Mohli bychom dál? Rád bych si s vámi a s vaším manželem promluvil.“

„Samozřejmě,“ přikývla okamžitě Alicia, přestože se jí ve tváři objevilo znepokojení. Věděla, co je Nott zač a jakou má pověst. Nemohla si však dovolit nechat ho jen tak stát na zápraží, když se zde objevil s jejím vnukem. Navíc když jí začínalo docházet, co všechno to má znamenat. „Posaďte se, prosím,“ uvedla je do obývacího pokoje, „jen dojdu pro manžela a hned budeme zpět. Chrisi, postarej se zatím o naše hosty.“

S těmito slovy opět vyšla z domu a vydala se pro Williama, který byl očividně na druhé straně zahrady a věnoval se své oblíbené činnosti – zahradničení. Christopher se mezitím jen zdvořilostně zeptal, jestli jeho hosté něco nechtějí, ale vzhledem k faktu, že ani ne před půl hodinou snídali, to považoval za téměř zbytečnou otázku. Přesto si však nechal Nott starší donést kávu. Za chvíli už konečně zaslechli ze zahrady postarší pár, ale ještě než stačil dojít do domu, z horního patra sešla Cassidy, kterou zřejmě vyrušily neznámé hlasy.

„Dobrý den,“ pozdravila překvapeně Anthonyho Notta. Zřejmě zde čekala kohokoliv jiného. Když si však všimla i Theodora, její úžas ještě vzrostl. „Ahoj. Chrisi, co…“

„Za chvíli ti to vysvětlím,“ zavrtěl Christopher hlavou.

Neuniklo mu, s jakým zaujetím si jeho otec Cassidy prohlíží a nepochyboval o tom, že hlavním důvodem bude její nápadná podoba se Susan. Theodor, který si jeho počínání všiml, na ni také soustředil svůj pohled a jakmile si to Cass uvědomila, s rozpaky se od nich odvrátila a posadila se na sedačku tak, aby na ně nemusela přímo hledět. Přesto se jejich pohledů zbavila až ve chvíli, kdy do místnosti vešel William s Aliciou.

„Dobrý den, pane Notte,“ ozval se okamžitě pan Walker. „Je to už mnoho let, co jsem vás viděl naposledy.“

„Dobrý den,“ opětoval mu pozdrav Anthony, který vstal, aby mu mohl potřást rukou. „Opravdu už je ho velmi dávno. Mimochodem – můj syn Theodor.“

„Co vás sem přivádí?“ zeptal se William, jakmile vzal na vědomí Theovu přítomnost.

„Co kdybychom se na to posadili?“ navrhl Nott a sám se usadil zpět na pohovku vedle svého prvorozeného syna.

William s Aliciou ho napodobili a posadili se ke Cassidy. Pouze Christopher zůstal stát a očima těkal z jedné sedačky na druhou a přemýšlel, jak tohle asi dopadne. Byl rád, že zatím po něm nikdo nechtěl, aby cokoliv říkal. Už takhle se cítil dost blbě a nepotřeboval to ještě zhoršit. Popravdě doufal, že to otec udělá vše za něj a on z toho bude vynechaný. Ostatně to byl on, kdo celou tuhle situaci zapříčinil. Ať si sám vysvětlí, proč tehdy jednal tak a tak. On sám byl jen výsledkem toho všeho.

„Myslím, že oba dva tušíte, proč jsem dnes tady,“ začal Anthony rozvážně.

„Přejděte prosím přímo k věci, pane Notte,“ vyzval ho zamračeně William Walker.

„Dobře. Jde o to, že jsem se nedávno dozvěděl, že tady Christopher je můj syn,“ vybalil na přítomné čistou pravdu.

Christopher napjatě sledoval tváře svých blízkých. Zatímco babička s dědou nejevili žádné známky překvapení, pravdy se dobrali již v okamžiku, kdy se Nott objevil na jejich pozemcích, Cassidy jen nevěřícně hleděla na bratrova otce a snažila se tuto informaci zpracovat. Vzápětí však její pohled přeskočil na Theodora, když si uvědomila, co všechno to znamená.

„Jste tedy příčinou toho, že naše dcera před osmnácti lety na dva týdny dočista zmizela a pak zcela nerozvážně opustila Anglii,“ okomentoval to děda.

„Předpokládám, že ano,“ přikývl Anthony nevzrušeně.

„Mohl bych vás pořádat, abychom si promluvili někde v soukromí? Bez přítomností dětí,“ zvedl se William z pohovky. Alicia s Nottem ho bez jakéhokoliv dalšího slova následovali do pracovny, kterou stále měl, přestože už byl v důchodu, v dolním patře.

Po jejich odchodu nastalo v obývacím pokoji hrobové ticho. To se ale rozhodla přerušit Cassidy. Jakmile se vzpamatovala z prvotního šoku, vyskočila z pohovky a odtáhla bratra do kuchyně bez ohledu na jeho protesty.

„Chrisi, to myslíš vážně?“ zasyčela na něj, jakmile se dostali z doslechu Theodora Notta. „On?“

„Nemysli si, že z toho skáču nadšením.“

„Proč jsi mi nic neřekl dřív?“

„Chtěl jsem. Jenže teprve u Tracy jsem si byl naprosto jistý, že je to on. Samozřejmě, Trac o tom byla přesvědčena už o týden dřív. Nenechal mě od nich odejít, Cass. Celý týden jsem strávil s ním a s Theodorem…“

„Jaké to je, mít dalšího bratra?“ zeptala se. Zřejmě se rozhodla ho dál netrápit a přijmout jeho vysvětlení takové, jaké bylo.

„Řekněme to tak, že ze mě není nadšený. Jako bych já byl,“ odfrkl si. „Na druhou stranu… Tracy je tím pádem moje sestřenice.“

Na Cassidině tváři se objevil ohromený výraz, který vzápětí přešel do smíchu. „Myslím, že teď už proti ní nebudu mít žádné námitky, Chrisi. Aspoň něco ti vyšlo,“ položila mu soucitně ruku na rameno a pohlédla přes otevřené dveře na Theodora, který seděl na sedačce a nezaujatě si prohlížel dům, zatímco jeho otec mluvil s Aliciou a Williamem Walkerovými. „Proč tu vůbec je?“

„Že prý musí jít taky.“

„Je z toho vyloženě odvázaný. Jaký to tam bylo, Chrisi? Dobrý?
“ zeptala se vzápětí starostlivě.

„Není to tak hrozné, jak jsem čekal,“ pokrčil rameny. „Dá se s ním docela vycházet, i když je teda zvyklý mít poslední slovo. Asi bych se s ním do hádky nepouštěl, ale Theodor to dělá a občas i s úspěchem, jak jsem si všiml. Zřejmě jsem mohl dopadnout i hůř. Takového Malfoye bych vážně nezkousl. Nebo mít třeba Parkinsovou za sestru. Br,“ otřásl se.

„Oproti nim je Nott výhra, to je pravda,“ souhlasila s ním. Zároveň si všimla, že se bratr vyhýbá jakémukoliv oslovení svého nového otce. Chápala to, sama by nevěděla, jak mu říkat. „A opravdu je…“

„Jo, sám mi to řekl,“ odpověděl Chris na nevyřčenou otázku.

„To mě mrzí.“

„Nemusí, Cass. Říkal jsem ti, že s tím počítám. Nemohlo to dopadnout jinak. Můžeme o tom přestat mluvit?“

„Samozřejmě,“ usmála se a nechala bratra samotného.

Po krátkém zaváhání se přesunula k Theodorovi, aby se jako obyvatelka domu zeptala, jestli něco nechce, ale ten ji několika slovy odmítl a dal jí tak najevo, že nestojí o žádné projevy přátelství nebo něčeho podobného. Pokrčila rameny a posadila se zpět na sedačku jako prve.  Dlouhých deset minut pak strávili v mlčení, než se do pokoje konečně vrátil Christopher. Ten se tentokrát usídlil vedle své sestry a potichu se s ní začal bavit. Pečlivě se však vyhýbal tématům, které by zahrnovaly jeho otce nebo bratra. Theo po celou tu dobu seděl nezúčastněně poblíž nich a bez většího zájmu naslouchal jejich rozhovoru.

Po více jak hodině se v pokoji konečně objevili i Alicia, William a Anthony. Podle výrazů v jejich tvářích se dalo usoudit, že jejich rozhovor neproběhl zrovna v klidu. Děda byl už od začátku vůči Chrisovu otci nepřátelsky naladěn a v okamžiku, kdy se za nimi zavřely dveře, na které bylo použito tišící kouzlo, to pravděpodobně dal Nottovi velmi jasně najevo. Ještě nyní se v jeho tváři zračila nespokojenost, zatímco Alicia vypadala spíše ustaraně. Obzvlášť, když pohlédla na svého vnuka. Jediný Anthony se nezdál nijak rozladěný, podobnou reakci musel čekat.

„Chrisi, Cass, s babičkou teď odcházíme,“ pronesl William k vnoučatům. Rozhodně to nebylo to, co všichni očekávali. „Už před půl hodinou jsme měli být u Williamsových.“

„Dobře, ale…“ začal Christopher.

„Vrátíme se někdy k večeru, oběd si udělejte sami,“ nenechal ho děda domluvit a než stačil kdokoliv říct něco dalšího, spolu se svou manželkou opustil dům a nechal svá vnoučata a hosty, aby se o sebe postarali sami.

Po jejich odchodu nastalo v domě ticho. Bylo však velmi brzy narušené příletem sovy s dopisem. Christopher využil příležitosti a s omluvou, že na toto psaní opravdu dlouho čekal, zmizel na schodišti. Přestože na tuto zprávu opravdu čekal, potěšilo ho, že si Lucasova sova vybrala právě tento okamžik. Sice ho trochu hryzalo svědomí, že tam nechává Cassidy s nimi samotnou, ale na druhou stranu se jedná jen o několik minut. A koneckonců, on to s nimi zvládl v jednom domě týden, tak co by to ona nepřežila tu chvilku, co mu zabere přečtení a eventuální odpověď na dopis. Cassidy tento jeho názor nesdílela, ale nezbývalo jí nic jiného, než dole v místnosti vydržet.

„Jste neskutečně podobná své matce,“ prohlásil Nott při pohledu na hnědovlásku.

„Já vím,“ přikývla Cass, přesunula se k oknu a lehce se pousmála. „Babička mi to říká v jednom kuse.“

„Dokonce máte i stejný úsměv, jako mívala ona,“ všiml si Anthony a zcela tak vyvedl Cassidy z míry. Nechápala, jak si to mohl pamatovat osmnáct let. Každopádně ji přivedl do rozpaků a ona se chtě nechtě začervenala, což se jí moc často nestávalo. „Váš otec musel být šťastný muž, když si ji vzal.“

„Téměř si na něj nepamatuju,“ odvětila a odhodlala se k otázce, která ji trápila už poměrně dlouho, jen ji konečně měla komu položit. „Miloval jste ji?“

„Ano, miloval.“

„Tak proč jste ji nechal jít?“

„Na tyhle otázky ti může odpovědět i tvůj bratr,“ přešel Anthony náhle do tykání. „Byl jsem ženatý a manželka mi oznámila, že čeká dítě,“ pohlédl na Theodora, který stále mlčel.

„Pokud jste ji ale nemiloval…“

„Rodina je pro někoho jako jsem já mnohem důležitější.“

„Uznáte tedy Chrise jako svého právoplatného potomka?“

„Samozřejmě. Nemám sebemenší důvod, proč bych to nedělal.“

„A nevadí vám, že pochází z nemanželského vztahu?“

„Ne. Navíc je jeho rodokmen vskutku výstavní.“

„Takže kdyby byla má matka z nečistokrevné rodiny, tak byste ho jako svého syna neuznal?“ vytasila na něj Cass s další otázkou.

„V první řadě bych si s někým tak nevhodným ani nezačal.“

„Kdyby tedy vyšlo najevo, že maminka nebyla čistokrevná…“

„Což nevyjde. Susan měla lepší rodokmen než většina zmijozelské koleje. Pro náš rod je Christopher jen přínosem. A i ty bys byla. Jen ta příslušnost k Nebelvíru…“

„Jsem hrdá na kolej, ve které jsem,“ skočila mu neomaleně do řeči.

„To vidím. Jsi stejná jako tvá matka. Ta si taky pevně stála za svými názory. Ze začátku jsem se až divil, jak mohl být někdo jako ona v Havraspáru, když se většinu času chovala jako typický Nebelvír. Až později mi došlo, že tam šla především díky své inteligenci. A časem na ni začali působit její nebelvírští přátelé.“

„Nejsem jako ona,“ namítla Cass. „Vzhledem možná, ale povahou…“

„Jsi jí podobnější, než si myslíš. Samozřejmě, neznal jsem ji dlouho, ale zato jsem ji poznal velmi dobře. Kdyby teď byla na tvém místě ona, zachovala by se úplně stejně a pokládala by mi ty samé otázky. Popravdě jsem si nemyslel, že by bylo možné, že bys jí mohla být až tak podobná, přestože to Christopher říkal,“ přistoupil náhle až k ní a pohlédl jí přímo do očí.

„Kdyby stále žila, chtěl byste ji vidět?“ zeptala se potichu Cassidy. V jeho bezprostřední blízkosti se cítila velmi nejistá.

„Ano, to bych chtěl,“ přisvědčil Nott.

Přesně ten moment si vybral Christopher pro svůj návrat. Nevěřícně sledoval svého otce, jak stojí jen pár centimetrů od Cassidy a hledí jí přímo do očí. A ona mu ten pohled bez váhání oplácela. Nechápavě pohlédl na Theodora, ale ten byl natolik zaujatý scénou před sebou, že ho ani nevzal na vědomí a snažil se rozluštit, zda celé to představení nemělo nějaký hlubší význam, který by mu unikal. Tak jako tak nechápal, proč je otec tou dívkou tolik fascinován. Jemu přišla úplně obyčejná. Samozřejmě byla velmi hezká a pokud tak vypadala i její matka, nedivil se, že se do ní Anthony kdysi zamiloval. Ale neshledával Cassidy ničím dalším zajímavou, její povaha a to málo, co o ní zatím věděl, ho nijak nepřitahovalo.

„Cassidy?“ přerušil ten intimní okamžik mezi svou sestrou a otcem Chris.

„Ano?“ pohlédla na bratra zcela zaskočeně. Vůbec si nevšimla, kdy přišel do pokoje. Instinktivně přitom odstoupila od Notta na vzdálenost, která se zdála býti mnohem přijatelnější.

„Nic, jen… To je jedno,“ mávl nad tím nakonec rukou. Co se mezi nimi dělo mohl zjistit i později.

Po tomto rozpačitém rozhovoru už se Nottovi v domě dlouho neudrželi. Anthony se jen ještě domluvil s Christopherem na několika maličkostech a i s Theodorem se přemístil zpět domů. Po jejich odchodu sebou Chris jen svalil na pohovku a odmítal cokoliv dalšího dělat. Na jeden den toho bylo dost a cítil, že potřebuje ještě nabrat síly na rozhovor s dědou a babičkou. Předpokládal, že až se vrátí, budou si chtít s ním i s Cassidy o všem promluvit.

<< 29. kapitola <<                                           >> 31. kapitola >>

11.06.2011 20:43:00
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one