My world of fantasy...

28. kapitola PČ - Rodinná sešlost

Takže další kapitola a tentokrát opravdu prosím komentáře. :)

***

Christopher už trávil několikátý den u Tracy doma a rozhodně nelitoval toho, že přijmul její pozvání. Nebo spíš ustoupil její tvrdohlavosti. Jak zjistil, kamarádčini rodiče byli oba docela v pohodě a její mladší sourozenci se mu opravdu zalíbili. Obzvlášť nejmladšího Samuela si oblíbil. Přestože byl chlapec mladší než jeho bratranci z matčiny strany, byl mnohem milejší a příjemnější. A především nebyl otravný, což považoval za největší výhru. Dokázal by se smířit s představou, že by tito lidé měli být jeho rodinou. Stále však naplno nepřijmul fakt, že je to pravda. Nepochyboval o Tracyiných slovech, ale pořád v něm hlodal červíček pochybností. Přišlo to moc rychle a moc snadno. Očekával ještě týdny nebo měsíce pátrání a najednou ho Tracy postaví před hotovou věc. Nespokojeně se zavrtěl v křesle a zamračil se. Nebyl na to ještě připravený, věděl to. A to ho dnes čekalo setkání s jeho otcem – pokud to byl opravdu on. Děsil se okamžiku, kdy to přijde, a přál si, aby odtamtud mohl zmizet.

„Chrisi? Půjdeš si se mnou zalétat?“ přiběhl k němu Sam Davis s košťaty v ruce. „Maminka říká, že když na mě budeš dávat pozor, tak smím.“

„Proč si neřekneš Tracy?“ zeptal se Christopher.

„Tracy je venku s Elenou,“ zamračil se prcek.

„Tak dobře,“ povzdechl si Christopher, vstal a vzal si nabízené koště.

Za chvíli už byli oba venku na zahradě a Christopher pomáhal Samuelovi s létáním. Přestože bylo malému teprve osm, počínal si velmi šikovně. Walker mu sem tam poradil, co by měl dělat lépe, přece jenom uměl létat o něco líp než on, a líbilo se mu, že ho chlapec pozorně poslouchá a snaží se dělat všechno podle něj. Když Chris přijel k Davisovým, Sam se zpočátku choval trochu bojácně a nesměle, ale během dvou dnů ho to přešlo a Christophera si zamiloval. Proti čemuž tmavovlasý mladík nic neměl, naopak. Kromě letošního léta nikdy netrávil čas s mladšími chlapci, natož s bratranci. Do té doby měl jen Fleur a její mladší sestřičku Gabrielu. Imponovalo mu, když k němu nyní najednou někdo vzhlížel a snažil se chovat podle něj, bral ho jako svůj vzor.

Po hodině to už malého Samuela unavilo a odběhl do domu, aby se pochlubil mamince, co se nového naučil, a Christopher se tak mohl přidat k Tracy, která seděla v zahradním altánku a očividně na něj čekala. Poslední čtvrt hodinu strávila tím, že pozorovala jejich letecké umění.

„Má tě rád,“ prohlásila, když se posadil vedle ní na zahradní houpačku.

„Spíš ho těší, že se mu někdo věnuje.“

„To taky,“ usmála se. „Ale vážně si tě zamiloval. Takhle se chová jen k Theodorovi a možná ani to ne. Theo si s ním nikdy nechce hrát,“ povzdechla si. „Chvíli to vydrží, ale po několika minutách ho to přestane bavit a pošle ho pryč. Na rozdíl od tebe,“ poukázala. „Nečekala jsem to od tebe. Ne po tom, cos mi vyprávěl o těch svých bratrancích z Ameriky, Damienovi a Edmundovi. Vyhýbal ses jim jako čert kříže.“

„On je jiný. Damien je příklad typického rozmazleného spratka, který je zvyklý, že vždycky dostane to, co si umane. A navíc papouškuje názory své matky, které se prostě nedají poslouchat. Nepovažuju tetu Marianne za zrovna dvakrát inteligentní. A Edmund… Není tak hrozný jako jeho bratr, to uznávám. Kristin se hodně snaží, aby takový nebyl, ale nevím, jestli má šanci to zvládnout. Oba se až moc podobají na svou matku,“ ušklíbl se. „Sam je jiný. Je hodný, není protivný… Líbí se mi,“ usmál se. „Oproti těm dvěma je úplný andílek.“

„Jsem ráda, že ho vidíš takhle,“ usmála se Trac.

„Víš, že kdybych tě poznal tady, nikdy bych do tebe neřekl, že jsi ze Zmijozelu, Tracy. Chováš se úplně jinak než ve škole… Ne, to není přesné. Se mnou a s rodinnou se chováš úplně jinak.“

„Není to jedno a to samé?“ uculila se na něj.

„Kuš, je to jen předpoklad.“

„Je to pravda a uvidíš, že se to večer potvrdí,“ stála si za svým dívka.

„Tak jako tak se chováš víc jako… nevím, někdo z jiné koleje. Jsi milá, hodná. Kam se poděla tvoje zákeřnost, smysl pro ironii a sarkasmus a podobně?“

„Kam by, zůstalo to ve škole. Tady nepotřebuju chovat se vypočítavě a přemýšlet nad vším, co se kolem děje. Jsem tu v bezpečí, nic mi tu nehrozí. Navíc jsem nebyla vychovaná jako pravý Zmijozel. Táta byl přece v Havraspáru, pamatuješ? Proto se nás s mámou nikdy nesnažili nějak ovlivňovat ohledně kolejí. Je jim jedno, kam budeme chodit. Všechny koleje jsou v pořádku, i když teda máma podle mě nemá Nebelvír moc v lásce. Ale jestli se tam Samuel dostane,“ usmála se, „nikdy mu nic neřekne a bude na něj pyšná. Docela mě mrzí, že v tu dobu už nebudu na škole.“

„Bude tam mít Elenu.“

„Já vím. Ale stejně bych chtěla vidět, kam bude zařazený. A jak si povede a tak,“ pokrčila rameny.

Přikývl a opřel se hlavou o opěradlo, aby nastavil tvář slunci. Měl rád tohle teplý počasí a pořádně si ho i užíval. Od malička byl zvyklý na teplo a slunce a to v Británii tak často nebylo. Navíc se mu líbilo, že Davisovi mají poměrně velký dům s ještě rozlehlejší zahradou. Od Tracy věděl, že paní Davisová dostala toto sídlo od své matky jako svatební dar. Bylo to staré rodinné dědictví. V dalším domě pak žil Anthony Nott se svým synem a poslední rodinný dům na pobřeží občas využívaly obě rodiny na letní dovolené.

„Chybí ti Francie?“ zeptala se najednou Tracy, která pozorovala, jak si užívá slunečních paprsků.

„Hlavně to počasí. Mám raději teplo než zimu,“ nenamáhal se otevřít oči. „Teď je to tu fajn, ale nedělám si iluze o tom, že by to mohlo vydržet. Už jsem si zvykl, že jeden den je tu hezky a druhý zas prší.“

„Říkal jsi, že tam pojedeš za tím svým kamarádem, Lucasem. A že ti Fleur slíbila jejich domek u moře,“ vzpomněla si na jeden z jejich rozhovorů.

„Jestli chceš, klidně můžeš jet taky,“ ušklíbl se, když mu došlo, kam tím míří.

„Skvěle, budu si to pamatovat,“ usmála se spokojeně a stejně jako on zavřela oči a slunila se.

Zbytek odpoledne strávili na zahradě povídáním a užíváním si sluníčka. Společnosti jim přitom dělali oba dívčini sourozenci, Elena a Samuel, které tam vyhnala jejich matka, aby měla dost času na přípravu večeře, kam se měli dostavit i Anthony a Theodor Nottovi. Teprve kolem šesté je zavolala zpět, těm mladším přikázala, aby se šli umýt, zatímco svou nejstarší dceru a jejího hosta požádala o pomoc. Kolem sedmé bylo vše konečně připraveno, pan Davis se vrátil z práce a čekalo se jen na Nottovi. Christopher byl jako na trní a začínal si říkat, že to opravdu nebyl dobrý nápad. A navíc měl pocit, že tam ani nepatří. Byla to rodinná večeře a ať si Trac říkala, co chtěla, on tam byl navíc.

Nakonec opravdu přišel onen dlouho očekávaný okamžik a do domu vešel Anthony Nott se svým synem Theodorem. Chvíli se zastavil v předsíni, aby se pozdravil se svou sestrou a zetěm, a pak už přešel do jídelny, kde byl zbytek rodiny.

„A kdopak je...“ začal pan Nott, jakmile se i se synem posadil ke stolu.

„Tohle je Christopher Walker, strejdo,“ představila Tracy svého kamaráda a napjatě čekala na strýcovu reakci.

„To je ten kluk, co k nám i se sestrou přestoupil z Krásnohůlek,“ dodal posměšně Theodor. „Říkal jsem ti o nich.“

„Vzpomínám si, Theo,“ přikývl Anthony Nott. „Takže jsi původem z Francie, Christophere?“

Chris zavrtěl hlavou. „Matka byla Angličanka a do Francie se přestěhovala až během války. Předtím chodila do Bradavic,“ vysvětlil a pozorně sledoval  Nottův obličej a čekal na jakoukoliv známku poznání.

„Tos ji mohl znát, ne?“ navázala na Chrise rychle Tracy. „Jmenovala se Susan Walkerová.“

Na krátký moment se Christopherovi zdálo, že se v Anthonyho očích cosi zablesklo, ale v dalším okamžiku to zmizelo. Chris si tak nebyl jistý, jestli si jen nepředstavoval, že se to stalo nebo se mu to náhodou nezdálo.

„Nic mi to neříká,“ odvětil lhostejně Nott.

Christopher se zklamaně, ale zároveň i trochu úlevně uvolnil. Na jednu stranu si přál, aby svého otce objevil, ale také se nechtěl dočkat zklamání. Nott mu sice nepřipadal tak hrozný, jak si představoval, ale předpokládal, že existuje i jiná stránka jeho osobnosti. Ta, která ho dělala Smrtijedem a kterou nyní nedával najevo. Rychle pohlédl na Tracy a zavrtěl hlavou. Nemyslel si, že tohle by měl být jeho táta. Staré fotky o ničem nevypovídaly. Tmavé vlasy a oči měla spousta lidí.

Přestože u Notta nevyvolala zmínka o Susan Walkerové žádnou reakci, Tracyinu maminku to zjevně zaujalo. Zvědavě si svého hosta prohlížela a nad něčím přemýšlela. Za celou dobu, co u nich byl na návštěvě, neměla moc možností se ho na něco vyptávat. Vždy byla dlouho v práci a ráno zase brzy odcházela. Trvalo však několik minut, než se vrátila k tématu, které ji zajímalo. Učinila tak v okamžiku, kdy u stolu nakrátko zavládlo ticho.

„Nechodila tvá matka náhodou do Havraspáru, Chrisi?“ zeptala se zničehonic.

„Chodila,“ přikývl oslovený.

„Pokud si správně pamatuji, několik let hrála na svou kolej brankáře, ne?“ vzpomněla si paní Davisová. „Zmijozelu byla dlouhý roky trnem v oku. Jako by nestačilo, že nás pravidelně porážel Nebelvír v čele s Jamesem Potterem. V Havraspáru to zas byla tvá matka, která vždycky pochytala většinu střel. Díky tomu se Zmijozel pravidelně umisťoval na třetím místě. Teprve po odchodu Pottera a rok na to i tvé matky se nám podařilo vyhrát. To už jsem ale nebyla ve škole.“

„Její kamarádi mi řekli to samé,“ přisvědčil Christopher, „ale ona sama o tom nikdy nemluvila.“

„Tracy říkala, že nyní bydlíš u svých prarodičů. Co se se Susan...“

„Loni v létě zemřela,“ odvětil Chris s kamenným výrazem. „V prosinci jí zjistili rakovinu v pokročilém stádiu. Jenže už s tím nic nemohli dělat, všechno selhalo. Po její smrti jsme se museli se sestrou přestěhovat do Anglie.“

„A co váš otec?“

„Každý máme jiného. Ten sestřin se před lety zabil při nehodě. A já svého nikdy nepoznal. Máma o něm nemluvila. Vím jen, že byl z Anglie.“

Tentokrát už Christopher jasně postřehl, jak Nicol Nottová střelila rychlým pohledem po svém bratrovi, jenž jí na to odpověděl prudkým zavrtěním hlavy. Následný kopanec do holeně od Tracy ho utvrdil v tom, že i ona si všimla krátké němé konverzace mezi svou matkou a strýcem a že se mu to nezdálo. Najednou se zdálo, že ani Nicol Davisová nebyla ke své dceři úplně upřímná a neřekla jí vše o strýcově dávném románku. A nebo si až nyní vzpomněla, kdo byla tenkrát ta dívka.

„Muselo to být těžké, vyrůstat jen s matkou,“ vložil se do rozhovoru Ethan Davis, Tracyin otec.

„Mámě hodně pomáhali příbuzní jejího zesnulého manžela. I když byl Pierre mrtvý, stále ji brali jako člena rodiny. Hodně nás podporovali a když to bylo nutné, starali se o mě i sestru.“

„Proč jste tedy po smrti matky nezůstali u nich?“ zajímalo pana Davise.

„Sami mají dvě dcery. Navíc babička s dědou chtěli, abychom se nastěhovali k nim. A z právního hlediska nejsem s Delacourovými nijak příbuzný.“

„S Delacourovými?“ zeptal se rádoby překvapeně Theodor Nott. Konečně tak odtrhl svou pozornost od jídla a věnoval se společnosti. Chrisovi i Tracy bylo jasné, že se do debaty zapojil jen proto, aby zjistil důvod, proč se o jeho spolužáka najednou tak zajímají. A pravděpodobně mu ani neunikla krátká výměna mezi jeho otcem a tetou. Všímavý na to byl dost.

„Fleur je sestřenice mé sestry,“ vysvětlil Christopher s úsměvem. Pochopil, na co zmijozelský mladík naráží a proto odpovídal přímo. Se svým částečným vílím původem byla jeho důvěrnice a kamarádka nezapomenutelná, aspoň pro většinu kluků.

„Fleur Delacourová? Ta, co se účastnila Turnaje tří kouzelníků?“ ujišťovala se paní Davisová překvapeně.

„Ano.“

„Máš opravdu zajímavou rodinu, Chrisi,“ usmála se. „Pokud se správně pamatuji, tvá matka byla čistokrevná, že?“

Christopher přikývl, ale s odpovědí nespěchal. Teprve po pár vteřinách opět otevřel ústa. „Babička je původně Prewettová. A děda pochází ze staré americké rodiny. Myslím, že původem sice byli z Německa, ale někdy v sedmnáctém století emigrovali do USA. Tam v tu dobu žilo jen několik kouzelnických rodin, taktéž čistokrevných. A ta linie tam dodnes vydržela. Jen děda se kvůli babičce přestěhoval sem.“

„A jak se ti líbí v Anglii?“ využil Ethan Davis toho, že se konečně může dozvědět víc o svém hostu.

„Je to tu jiné, ale zvykl jsem si,“ odvětil. „Mně osobně se tu líbí asi víc než ve Francii, až na to počasí teda.“

V dalším okamžiku se u stolu rozproudila debata ohledně předpovědi na léto a poté se zcela nezávazně změnila na nedůležité věci. Christopher se do rozhovoru již nezapojoval, jen poslouchal ostatní a ignoroval Tracyiny šťuchance. Ty pro změnu neunikly Theodorovi, který se tázavými pohledy snažil ze své sestřenice dostat, co se děje. Ta ho však okázale ignorovala a něco tiše hustila do mladíka vedle sebe. Chrisovi se ulevilo, když nakonec večeře skončila a děti byly poslány do postele. On sám se s Tracy přesunul na zahradu, kde byl poměrně klid. Po chvíli se však dívka rozhodla dojít pro deku na sezení a pro něco k pití. Christopher ji beze slova nechal odejít a ponořil se do svých myšlenek a úvah.

„Jak dlouho už to víš, Christophere?“ ozvalo se najednou mladíkovi za zády.

„Prosím?“ zeptal se Chris zmateně a otočil se na Anthonyho Notta.

 „Nedělej hloupého. Poznal jsem, o čem celá ta taškařice u večeře je. Ty a Tracy jste to na nás celé narafičili, že? Poznám styl své neteře.“

Christopher na něj mlčky zíral a neměl se k odpovědi. Popravdě vůbec netušil, co by měl říct. Ohlédl se, aby zjistil, jestli už se náhodou nevrací Trac, která by to vysvobodila z této situace. Nicméně dívka stále nebyla v dohledu a Anthonymu Nottovi velmi rychle došlo, co Chris sleduje.

„Nevrátí se. Řekl jsem jí, že si s tebou chci promluvit, aniž by nás rušila. A Nicol ji poslala pro něco ke známým, aby měla stoprocentní jistotu. Takže jak dlouho to víš?“ posadil se vedle něj.

„Až do dneška jsem si nebyl úplně jistý,“ přiznal Walker.

„Susan ti nikdy nic neřekla?“

„Odmítala o tom mluvit. Tvrdila, že jste mrtvý, že jste zahynul během války a proto odešla pryč. Věděl jsem ale, že na tom něco nesedí. Že mi lže. Kdybyste zemřel, nebála by se nikomu prozradit vaše jméno.“

„Nikomu to neřekla,“ zasmál se krátce Antony. „To je jí podobné. Jak jsi to teda zjistil?“

„Vyptával jsem se všech, kteří by něco mohli vědět. Prarodiče, její přátelé ze školy… Kamarádka mi hodně pomohla s hledáním. Ale až s Tracy jsme to dali dohromady. Byl jste jediný, kdo plně odpovídal popisu.“

Nott přikývl. „Až do dneška jsem netušil, že měla Susan dítě. Nikdy nic neřekla. Zmizela krátce poté, co jsme se rozešli.“

„Proč?“ chtěl vědět Christopher. Sice už nějakou představu měl, ale chtěl to slyšet přímo od něj.

„V té době už jsem měl manželku, jak zcela jistě víš. Susan byla fajn holka, ale když mi Gisella řekla, že je těhotná, nemohl jsem jinak. Krátce po porodu pak zemřela. Já se pak snažil tvou matku najít, ale nepodařilo se mi to.“

„Vy jste ji hledal?“ vykulil na něj Chris oči.

„Znamenala pro mě daleko víc než má původní žena. Ten sňatek byl domluvený. Ale tvou matku jsem miloval. Jenže v té době jsem ještě hodně podléhal svému otci. Teprve po smrti mé manželky jsem se dozvěděl, že Susan utekla do Francie. Ale než jsem ji stihl najít…“

„Zavřeli vás do Azkabanu,“ dokončil za něj Christopher. Věděl o tom, Tracy mu to během jeho pobytu u nich řekla, i když velmi neochotně.

„Byl jsem zatčen za zradu ministerstva,“ ušklíbl se Anthony. „Odseděl jsem si necelé tři roky, než mě zas pustili na svobodu. Dopadl jsem mnohem líp než většina ostatních.“

„Ale jste Smrtijed,“ hlesl mladík.

„Ano, to jsem,“ přiznal se k tomu nečekaně otevřeně Nott. „Ale tos věděl, že? Právě to byl důvod, proč se tvá matka lekla a utekla, ne? Brzy po našem rozchodu se o tom začalo spekulovat. Mnoho lidí vědělo až příliš. A mě prozradili přátelé, se kterými jsem se stýkal a o kterých to již bylo veřejně známo. Myslím, že víš, o kom mluvím. Lestrangeovi, Malfoy, Rosier, Mulciber a mnoho dalších. Jsem si jist, že to byl důvod Susanina strachu, že?“ ušklíbl se.

Chris zkoprněle hleděl na muže před sebou. Přál si, aby nikdy nepátral po svém otci, aby ho nikdy nenašel. Po tomhle opravdu netoužil. Věděl, že je to velmi pravděpodobné, ale v duchu stále doufal, že se plete a jeho táta bude nějaký úplně normální chlap.

„Mám pravdu,“ usmál se Nott. „A ty to víš. Jsem si jistý, že to jsi zjistil. A přesto tě to neodradilo od toho, abys po mě pátral. Proč?“

„Chtěl jsem vědět, kdo jste. A kdo jsem já,“ vypadlo z Christophera.

„A teď toužíš po tom, abys na to nikdy nepřišel.“

„Já…“

„Přímo ti to čiší z očí, Christophere. Bojíš se mě, ale zároveň se ti hnusím, nemám pravdu?“

„Ne, to…“

„Víš ale, co si myslím? Že jsi i rád, žes to zvládl. Že i když jsi zklamaný, těší tě to, žes to dokázal. Mýlím se snad?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou Walker. Nechápal, jak je to možné, ale tento muž ho dokázal velmi dobře přečíst.

Anthony Nott se sám pro sebe usmál. Všiml si Chrisovi nejistoty a snad právě proto změnil téma. „Je zajímavý, že ačkoliv jsem se mnohokrát setkal s tvým dědem, nikdy ho nenapadlo, že jsem byl nějakou dobu přítelem jeho dcery. Dokonce, i když jsem se po jejím zmizení vyptával, kde je, netušil nic. Pravděpodobně jsem nebyl sám, všichni její přátelé ji sháněli, ale nikdo nic nevěděl. A tvůj děda dělal, že neví, o čem mluvím. Jak brzo po svém odchodu se vdala za toho Delacoura?“

„V létě toho roku, co jsem se narodil.“

„Takže rok. Předpokládám, že ses narodil v dubnu, že?“ Počkal si na Christopherovo přikývnutí, než pokračoval dál. „Jsi jen o měsíc mladší než Theodor. Zvláštní. Kdyby byla Susan naživu, velmi bych jí zazlíval, že mi zatajila vlastního syna,“ pohlédl na Chrise a několik vteřin si ho prohlížel. „Jsi až moc podobný mé rodině, aspoň co se vzhledu týče. Nechápu, jak si Theo mohl myslet, že jsi Francouz. Máš mnoho typických anglických rysů.“

„Co bude dál?“ hlesl Christopher tiše. Sám nevěděl kudy kam. Situace se vyvinula zcela nečekaným směrem. Sice plánoval zjistit, kdo je jeho otec, ale nepředstavoval si už, jak to bude dál, co se bude dít.

„Jsi mým synem, Christophere. O tom není pochyb. Susan se během toho července s nikým než se mnou nescházela. Na to byla až moc zaneprázdněná,“ ušklíbl se. „A já tě jako svého syna uznám. Nemám sebemenší důvod, proč bych to nedělal. Nezostudíš mé jméno, naopak. Pocházíš z tak starého rodu, že si to může přát jen málokterý čistokrevný. Ach, ano,“ usmál se při mladíkově pohledu. „Dávno před tím, než jsi o tom mluvil dnes na večeři, jsem věděl o tom, z jakého rodu Susan pochází. Nezahazoval bych se jen tak s někým. A ona měla úžasný rodokmen. Což nepochybně víš i ty sám, jak jsi dnes večer dokázal. Matka tvé babičky pocházela z rodu Blacků, jedné z nejstarších rodin v Británii. A o tvém dědovi ani nemluvím, kořeny tohoto rodu sahají až do raného středověku. Dřívější data bohužel nejsou zaznamenána.“

„Jak to, že toho víte tolik?“ nechápal Christopher.

„Každý, kdo je vychováván tak, jako jsem byl já, je seznámen s historií své rodiny a rodin příbuzných. A tvá matka mě opravdu zajímala, takže jsem si zjistil, co se dalo. Hořce lituji toho, že už nežije. Opravdu rád bych ji opět spatřil. Jedna z nejhezčích holek, které jsem kdy poznal, to mi věř.“

„Máma byla nádherná,“ souhlasil s ním Chris.

„Chci, abys následující týden bydlel u mě. Chci poznat svého druhého syna.“

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Theodor…“

„Se s tím bude muset vyrovnat,“ dokončil větu Nott. „A nestrpím žádné odmlouvání, Christophere. I když jsem až do dnešního dne nevěděl o tvé existenci, jsi můj syn a jako takový mi jsi povinován poslušností. Pochopil jsem, že jsi nyní hostem u mé sestry, ale drahé Tracy určitě nebude vadit, když ji ode dneška za pět dní zas opustíš. Určitě má i jiné plány, než trávit svůj čas s tebou.“

„Ale mí prarodiče…“

„Ach ano,“ ušklíbl se Anthony. „Zdá se, že budu muset vykonat jednu zdvořilostní návštěvu u rodiny Walkerových. Velmi rád tvou babičku s dědou opět uvidím. A také bych se rád seznámil s tvou sestrou. Cassidy, že?“

„To asi nepůjde.  Je až do začátku srpna u známých a pak by měla jet do Francie,“ vyhrkl ve snaze ji z toho vynechat.

„Nevadí, nevadí. K tomu se dostaneme později. Jsem rád, že jsem tě poznal, Christophere,“ zvedl se a natáhl k mladíkovi ruku. „Uvidíme se tedy za pět dní. Přijdu si tě sem vyzvednout,“ oznámil mu a vyrazil zpět do domu. Na půli cesty se však zarazil a otočil se na svého syna. „A pro příště – chci, abys mi tykal. Přece jen jsme rodina.“

S těmito slovy zmizel ve dveřích budovy a nechal tak zaraženého Chrise samotného v zahradě. Když se Tracy víc jak o půl hodiny později vrátila domů a vydala se zpět do zahrady, našla ho sedět ve stále stejné pozici, v jaké byl, když odcházel Anthony Nott.

„Chrisi?“ oslovila ho dívka opatrně.

„Přál bych si, aby to byl kdokoliv jiný,“ zamumlal mladík téměř neslyšeně. „Kéž by to byl ten Black. Nebo někdo jiný, ne tak zkažený kouzelník. Jen ne on.“

„Není tak děsný, Chrisi,“ posadila se Tracy vedle něj. „Dokáže být hodný k těm, na kterých mu záleží. Je to Smrtijed, samozřejmě, stejně jako jeho otec. Ale rodina je pro něj vším. Přiznal se ti?“

„Hned, jak jsi odešla, sem přišel a řekl mi to.“

„A nejsi rád, že to víš?“

Na tuto otázku už ale nedostala odpověď. Christopher opět sklouzl ke svému mlčení a to mu tentokrát vydrželo několik minut. Tracy se ani nesnažila ho rozmluvit. Během té doby, co ho znala, už poznala, že to nemá cenu a že dokud nezačne povídat sám, nic z něj nedostane.

<< 27. kapitola <<                                                >> 29. kapitola >>

Takže líbí se vám Christopherův tatínek?

A jaké byly vaše tipy? Prosím prosím :D

28.05.2011 21:32:27
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one