My world of fantasy...

27. kapitola PČ - Tracyino odhalení

Tak tady máte další kapitolu. Doufám, že tahle se vám bude líbit. :D Měla by a narozdíl od té předchozí se z ní i něco dozvíte. ;)

***

Dny uběhly jak voda a Christopher si přál, aby teta Marianne s rodinou ještě neodjížděla. Nakonec byl za jejich návštěvu rád a potěšilo ho, když se rodina Forbesových rozhodla prodloužit svůj pobyt o další čtyři dny. I ty ale nakonec přešly a najednou nadešel předposlední den, kdy měli být na území Británie. Nazítří ráno se měli vracet zpět do Ameriky.

„Vážně tu nemůžeš zůstat o týden, dva dýl?“ zeptal se již po několikáté Kristin, která s ním ležela na dece a opírala se o něj.

„Víš dobře, že bych chtěla, ale nemůžu,“ vzdychla. „Už mám něco domluveného a máma by to stejně nedovolila,“ otočila se čelem k němu a hleděla mu do očí.

„Přemluvila bys otce. Ten by jistě nebyl proti,“ zastrčil jí za ucho pramen vlasů, který jí sklouzl do obličeje. „Udělá všechno, co ti vidí na očích. Zůstaň, prosím,“ naklonil se k ní a zašeptal jí to do ucha.

„Chrisi…“

„Týden, dva… Co to je?“ mumlal ji nyní do vlasů.

„Opravdu se musím vrátit. Nemluv o tom už, Chrisi. Nekaž nám poslední den,“ poprosila ho tiše.

„Nebudu,“ souhlasil s ní a vzápětí ji začal líbat na krku.

Tento jejich tajný románek trval už šest dní a zatím se zdálo, že jim na něj nikdo nepřišel. Babička byla jen ráda, že Christopher vzal aspoň část svých příbuzných na milost a staral se o to, aby se Kristin nenudila. Předpokládala, že pro dívku jejího věku musí být nudné trávit prázdniny s rodinou a povzbuzovala svého vnuka v tom, aby svou sestřenici, i když nevlastní, co nejlépe zabavil. Děda, který věnoval většinu času svému zeťovi, jim nevěnoval pozornost a stejně tak i Eric, jenž byl Williamem stále zaměstnán. Snad jen Marianne mohla pojmout nějaké podezření, ale ta ohledně toho nevynakládala žádné úsilí. Jiné věci ji zajímaly mnohem víc. Jediný, kdo by na ně okamžitě přišel, by byla Cassidy, ale ta stále bydlela u Weasleyových a domů se nechystala dřív, než Forbesovi odjedou.

„Vezmeš mě ještě jednou na Příčnou?“ zaprosila Kristin o hodinu později.

„Cokoliv si budeš přát,“ usmál se. Během pár minut sbalil jejich ležení a když se ujistil, že v dohledu není žádný mudla, nechal ho zmizet. Poté vzal dívku za ruku a přemístil se s ní do londýnské kouzelnické ulice. Ruku v ruce pak procházeli všelijaké obchody a vybírali suvenýry pro Kristininy přátele. Tady nehrozilo, že by narazili na někoho z rodiny. Ta totiž byla na výletě v Prasinkách, kde už však byl mladý pár před několika dny.

„Christophere?“ ozvalo se mladíkovu najednou za zády, zrovna když se věnoval své přítelkyni.

„Tracy,“ otočil se k černovlasé dívce s mírným šokem. Ji zde rozhodně nečekal. „Ty už jsi zpět z Itálie?“

„Říkala jsem ti, že se vrátím na začátku července. A dnes je pátého. Nechceš mi jen tak mimochodem představit svou holku?“

„Kristin, tohle je Tracy Davisová, moje spolužačka z Bradavic. A tohle je Kristin Forbesová,“ dodal neochotně a doufal, že z toho zmijozelská studentka neudělá nějaké závěry.

„Tvoje sestřenice, jo?“ ušklíbla se. „Tak to už se nedivím, že nemáš o holky ve škole zájem.“

„Je to moje nevlastní sestřenice. Ve své podstatě nejsme ani příbuzní.“

„Cokoliv, Chrisi. Mimochodem, mám pro tebe to, cos chtěl. Kdy budeš mít čas?“

„Třeba zítra?“

„Fajn, sejdeme se v jednu tady. Teď musím běžet, máma nemá dneska zrovna moc trpělivost,“ vysvětlila. „Ráda jsem tě poznala, Kristin,“ prohodila ještě k blondýnce a rychlým krokem zamířila přes ulici.

„To je tvoje kamarádka? Nebo i něco víc?“ zeptala se tiše Kristin, když Davisová zmizela ve dveřích obchodu.

„Jsme jen kamarádi. Hodně dobří kamarádi,“ upřesnil. „Pomáhá mi zjistit, kdo je můj táta. Pochází totiž z čistokrevné rodiny a dostane se k informacím, ke kterým já nemám přístup.“

„Je zvláštní.“

„To je většina lidí,“ pokrčil Christopher rameny a nehodlal toto téma dál řešit. Jakmile se ujistil, že má Kristin vše, co chtěla, přemístili se na další z míst, kde je nikdo nemohl rušit. Domů se tak vrátili až pozdě večer, kdy už většina ostatních spala nebo se ke spánku chystala. Oni dva se k tomu ale ještě neměli. Nemohli promarnit poslední noc.

Když druhý den ráno Forbesovi odjeli, na Christophera padla podivná melancholie. Kristin byla po dlouhé době první dívka, o kterou projevil takovýto zájem. Všechny ostatní holky pro něj byly jen kamarádky, nic víc. Štvalo ho, že to byla právě ona. Přál si, aby to byl někdo z Británie, někdo, od koho by ho nedělila polovina světa. Z přemýšlení nad svou smůlou ho vytrhl až babiččin hlas, který ho volal k obědu. Teprve tehdy si uvědomil, že se má za půl hodinu sejít s Tracy na Příčné ulici. V rychlosti do sebe naházel jídlo a se slovy, že jde ven a vrátí se až později, opustil dům. Tracy už na něj samozřejmě čekala, přece jen měl minimálně pětiminutové zpoždění.

„No to je doba, Chrisi,“ přivítala ho tmavovláska s úsměvem.

„Promiň, úplně jsem zapomněl na čas,“ omluvil se, když se posadil na židli vedle ní.

„Kde máš tu svoji krásku?“

„Dneska ráno se vrátili do Ameriky,“ pronesl kysele.

„Tak to je mi líto. Vypadalo to, že ti na ní docela záleží. Vaši o tom věděli, že to s ní táhneš?“ zeptala se.

„Ne, nějak je to ani nezajímalo. A protože Cassidy utekla k Weasleyovým, tak to neměl kdo zjistit a pitvat se v tom.“

„Tak tos měl docela štěstí. Její rodiče by asi nebyli nadšení, kdyby to zjistili, co? Spal jsi s ní?“ vyzvídala s úšklebkem.

„Co myslíš?“

„Takže jo. Kolik jí bylo, tak patnáct? Víc těžko. Vypadala fakt hodně mladě a celkem i naivně. Ale působila mile, to se musí uznat,“ usmála se.

„To taky byla. Nakonec ta návštěva Forbesových nebyla tak hrozná,“ přiznal.

Tracy s úšklebkem přikývla a několik dalších minut zjišťovala podrobnosti ohledně kamarádovy známosti. Teprve když vyčerpali toto téma, přešla k tomu, kvůli čemu ho vytáhla ven.

„Mluvila jsem o tom s mámou,“ začala vážně. „Ptala jsem se jí na ty lidi, který jsi měl vytipovaný. Vlastně jsem se jí vyptávala na její mládí, jak na tom byli její přátelé a známí… Prostě jsem dělala, že se zajímám o to, co se dřív dělo. O její život. A když to tak vezmu, opravdu jsem to chtěla vědět. Nevěřil bys, jak moc to tehdy bylo zamotané. Jak byla máma ze Zmijozelu, věděla skoro o všem, co se dělo lidem kolem ní. Hodně těch lidí bylo jejími přáteli a další byli přátelé jejího bratra. Vyprávěla mi o sobě, o strejdovi, o Malfoyových, Lestrangeových… prakticky o každém, koho tehdy znala a kdo ještě teď žije. Strávili jsme nad tím celý večer, ale nezdálo se, že by jí to vadilo. Spíš vypadala, že je ráda, že jsem se zeptala. Že mě zajímají podobné věci.“

„A zjistila jsi něco?“

„K tomu se dostanu, Chrisi. Už vím, kdo byl tehdy s Rudolfusem Lestrangeem v té Evropě. Wilkes a Yaxley. Máma to zmínila jen tak mimochodem, ani jsem se na to neptala. Wilkes byl ale strýcův přítel a zřejmě ho docela dobře znala, takže se o něm zmínila. Podle ní byla jeho cesta na kontinent důvod, proč ho opustila přítelkyně. A dodnes je prý sám,“ pokrčila rameny.

„Takže tyhle dva můžu teda škrtnout,“ zamumlal si Christopher pro sebe. „A dál?“

„Můžeš vyřadit i Snapea. Byl to mámin kamarád a v té době prý s nikým nebyl. Aspoň ne oficiálně,“ dodala. „A stejně tak na tom byl Mulciber a Jugson. Ti všichni byli spolužáci a v tu dobu bylo sami. Jugson se se svou současnou manželkou seznámil až rok po tvém narození, takže nepřichází v úvahu. A Mulciber… Mám dojem, že nikdy neměl stálou známost. Jen ženy na jednu noc. Což ho taky vylučuje.“

„Dobře,“ přikývl Christopher a z papíru, který vytáhl z kapsy, vyškrtl další jména. „Co ještě říkala, Tracy?“

„Mluvila o hodně lidech, Chrisi. O věcech, které se tehdy staly a které ti říkat nebudu. Není to podstatné a hlavně jsem mámě slíbila, že to neřeknu. Jako sestra Smrtijeda věděla o mnohém. Víc, než by bylo zdrávo. Říkala, proč někteří lidé museli umřít, proč byli pro Pána zla nevyhovující. Zemřelo tehdy hodně lidí a ona jich mnoho znala. Například Potterovy rodiče, Siriuse Blacka… Všechny je znala ze školy. I Lupina. Neměla je ráda, samozřejmě, ale řekla bych, že pro ně měla pochopení. Minimálně Blackovy smrti litovala. I když zradil svou rodinu, z určitého pohledu ho chápala. Znala ostatní Blackovic, jeho matku a otce, a věděla, jak zkažená ta rodina je. Sice měli v kouzelnickém světě jméno, ale nebylo na nich nic dobrého. Víš, že ona sama Ty-víš-koho nepodporuje,“ snížila hlas, „a nebyla ráda, když se k němu strejda přidal.“

„Pamatuji si, žes to říkala,“ přikývl.

„Co se týká toho tvého seznamu, Chrisi…  Můžeš vyřadit i Rookwooda a Traverse. Ve své podstatě z těch lidí, co ti zbyli a nebyli vyloučeni Remusem nebo Leilou, jich zůstalo jen pět. Avery mladší, Rabastan Lestrange, Stephen Parkins, Raoul Bulstrode a Jack Brocklehurste.“

„Pět… to už je tak blízko,“ zašeptal Christopher.

„Ale nemyslím si, že by to byl někdo z nich,“ pronesla náhle Trac.

„Proč? Nikdo jiný to být nemůže, všechny ostatní jsme vyloučili…“

„Mluvila jsem s mámou i o tom ministerském plese, víš? Ona sama o tom začala mluvit, zřejmě to v té době byla opravdu významná akce. Ona už byla s tátou, ale i tak si všímala, co se děje kolem ní. Hodně času prý strávila se svými spolužáky, mnohokrát si musela zatančit s přáteli jejího bratra… Dokonce prý i tančila se Siriusem Blackem a Jamesem Potterem,“ ušklíbla se. „Prý měla plný zuby řečí o Ty-víš-kom a o těchto dvou se vědělo, že podporují Brumbála a jsou v tom jeho Fénixově řádě. Popravdě si myslím, že měla pro Blacka tak trochu slabost. Ale která v té době neměla, že?“ usmála se.

„Trac, dostaň se věci,“ poprosil ji Christopher.

„Nepospíchej, Chrisi. Já se to taky nedozvěděla hned. Tak jako tak – většina lidí měla na tu akci doprovod, jak jsi už dávno zjistil. Ale…“ odmlčela se na chvíli. „Některé ženy, přítelkyně, snoubenky… odešly domů dřív jak jejich muži, víš? Máma třeba zůstávala do konce, ale říkala, že spousta jejích kamarádek odešla už po hodině, dvou… Ta doba byla hodně nejistá a ony měly doma rodiny – děti nebo třeba rodiče. Tak jako tak jejich manželé zůstávali. Už jen proto, že věděli, že se nemají čeho bát. Přece jen jediná hrozba hrozila přímo od nich, ne? Buď byli Smrtijedi a nebo Pána zla podporovali. Byli v bezpečí a nebáli se zůstat a užívat si až do brzkých ranních hodin.“

„Tracy…“

„Trpělivost, hned se tam dostanu. Určitě také víš, že někteří přišli sami. Jako tvoje máma třeba a nebo i další z čerstvých absolventek, které si chtěly užít první týdny po škole. A nejen ony, samozřejmě. Každopádně byly volné, muži tam byli bez svých žen… Není těžké si domyslet, že když už byli lehce napití, tak začali s těmi dívkami flirtovat a podobně. Prý se tam utvořilo docela dost zajímavých párů. Máma se prý velmi dobře bavila nad tím, co její přátelé a známí vyváděli v alkoholovém poblouznění.“

„Dovedu si to docela dobře představit,“ přikývl Christopher.

„Strejda se také s někým zapletl, víš? Nemyslela jsem si, že by to bylo možné, ale máma o tom mluvila. Dokonce ani nevypadala, že by ji to nějak pohoršovalo. Jak jsem totiž zjistila, neměla jeho manželku zrovna v lásce. A tak ji samozřejmě ani nenapadlo, že by ho od toho odrazovala. Říkala, že kterákoliv by byla lepší, než Gisella Rosierová.“

„Trac… kam tím míříš?“ znejistěl Chris.

„Nepamatovala si úplně přesně, kdo to byl. Věděla jen, že ta holka taky chodila do Bradavic. Mamka si očividně zas tak moc nevšímala lidí z jiných kolejí, pokud pro ni nebyli něčím zajímaví.“

„Chceš mi teda říct, že tvůj strejda a moje máma… To není možné, Tracy. To nemůže být možné.“

„Tím to ještě nekončí, Chrisi,“ zarazila ho Tracy. „Strejda se pak na nějakou dobu vypařil a vrátil se až po dvou týdnech. Neříká ti to něco?“ zeptala se, ale nečekala na jeho odpověď a pokračovala dál. „Mámě samozřejmě došlo, že byl s někým jiným. Koneckonců proč nevyužívat staré letní rodinné sídlo, když už tam nikdo nebydlí… Snažila se z něj dostat, kdo to je, pravděpodobně doufala, že by se mohla zbavit Giselly. Jenže pak jí strejda oznámil, že se vrací zpět ke své manželce, která mu řekla, že je těhotná. Prý z toho nebyl zrovna nadšený, ale asi má nějaký ten smysl pro rodinu. Tak jako tak svou dočasnou známost ukončil. Myslím, že mu to máma doteď pořádně neodpustila. Asi doufala, že by mohl být s někým lepším. Když pak Gisella zemřela, snažila se ho přesvědčit, aby se vrátil k té druhé dívce. Ale ta už prý byla vdaná.“

„Ale tvoje máma neví jméno, ne?“

„To ne. Ale věděla, že je to někdo z kouzelnické rodiny. A strejda o ní zřejmě i občas mluvil. Líp jak o své manželce, takže se nedivím, že se mamka snažila, aby se k ní vrátil. Je ale myslím úplně jasné, že se jednalo o tvou mámu. Kdo jiný by to mohl být? Všechno to sedí, naprosto se to shoduje s tím, co ti řekl Remus a Leila. Oba chodili do Bradavic, on byl o několik let starší jak ona, potkali se na ministerské slavnosti, dva týdny byli spolu… On ji nechal kvůli své ženě a dítěti, které čekala. Jsem přesvědčena o tom, že to je pravda.“

„Tak tohle jsem nečekal,“ vydechl, když si uvědomil pravdu jejích slov.

„Taky mě to překvapilo. A hodně dlouho jsem strávila nad tím, že jsem spolu porovnávala všechna fakta a tak. Ale nikdy jiný tam nesedí. Jen on. Víš, co to znamená, Chrisi?“ usmála se najednou.

„Že můj otec je Smrtijed,“ zamumlal.

„To jsem teda zrovna nemyslela. Jestliže je Anthony tvůj otec, tak Theodor je tvým bratrem. Což z tebe dělá mého bratrance,“ zazubila se na něj od ucha k uchu.

Christopher na ni zaraženě pohlédl, toto ho vůbec nenapadlo, i když to bylo natolik do očí bijící. Byl to však důvod, proč se přestal mračit a na jeho tváři se objevil úsměv.

„To je úžasné, Tracy!“

„Že jo. Byla jsem tím zpočátku zaskočená, ale když mi to úplně došlo…“

„Jenže Theodor zas taková výhra není,“ protočil najednou oči. Opravdu si nedovedl představit, že by jeho bratrem měl být právě onen mladík ze Zmijozelu, kterého už několik měsíců neměl rád. A který ho stejně dlouho dobu sledoval.

„Bude to v pořádku, uvidíš,“ popadla ho Tracy za ruku. Stále s ní tryskalo to samé nadšení jako před chvílí a Chrise napadlo, jak to po celou tu dobu dokázala vydržet, aniž by to na něj rovnou nevychrlila. „Theo je fakt hrozně fajn, jen se k tobě zatím choval odtažitě a ne zrovna nadšeně. Ale až to zjistí, bude to jiné, uvidíš,“ domlouvala mu.

„Jsi si tím až moc jistá, Trac. Třeba se pleteš…“

„Dokážu ti, že mám pravdu. Příští týden přijedeš k nám, co ty na to? Strejda a Theo stejně mají přijít na návštěvu, tak byste se aspoň setkali a ty by ses mohl na vlastní oči přesvědčit. Navíc jsem přesvědčena, že máma má doma dost fotek z mládí. Na některých určitě bude i on. A pamatuješ, co říkala Leila. Že bys mu měl být podobný. A všichni ti říkají, že se podobáš na otce. Nebo spíš že se nepodobáš matce.“

„No...“

„V úterý tě čekám u nás, jasný?“ nenechala ho vzdorovat.

„To je ale za tři dny, Trac.“

„Já vím,“ usmála se samolibě. „V úterý se sejdeme tady na Příčný. Ve dvě. Domluveno?“

„Mám snad nějakou jinou možnost?“ otázal se Christopher skepticky. „Vašim to vadit nebude?“

„Pochybuji o tom. Nikdy jim mí přátelé nevadili. Tak proč by jim měl vadit můj vlastní bratranec?“ mrkla na něj.

<< 26. kapitola <<                                                    >> 28. kapitola >>


Ale jestli má Tracy pravdu a nebo se plete, to se dozvíte až v další kapitole :-P

P.S. Abi, všímáš si, že tu není Cassidy? :D

P.P.S. A Asti, dokonce i Ginny chybí :D

21.05.2011 12:12:57
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one