My world of fantasy...

24. kapitola PČ - Noční rozruch v Bradavicích

Další kapitolka k Pavučině. Vkládám dřív než normálně, protože jinak bych na to zapomněla :D A tentokrát tam máte zas nějakou akci, tak snad se to bude líbit.
K.
***

Květen se přehoupl v červen a studentům se pomalu, ale jistě začaly přibližovat nadcházející zkoušky. Někteří -  jako například Hermiona Grangerová - z nich byli jako pokaždé vynervováni a trávili nad učebnicemi víc času, než bylo vhodné, zatímco další - mezi které se řadila i Tracy Davisová -  si byli jisti tím, že je zvládnou levou zadní a s učením to nepřeháněli. A pak zde byla skupina, kam patřil i Potter a Weasley, kteří s překvapením zjistili, že zkoušky už jsou téměř za dveřmi a snažili se dohnat to, co za celý rok zanedbali. Nejvíce se však připravovali studenti, kteří měli skládat NKÚ  a OVCE. Mezi nimi i Ginny Weasleyová a Cassidy Walkerová.

„Už toho vážně začínám mít dost,“ hudrovala Ginny a znechuceně odhodila učebnici, ze které se právě učila.

„Za chvíli to budeme mít za sebou,“ zívla Cass, ale stejně jako její kamarádka odložila knihu týkající se přeměňování.

„Těším se, až ten den nastane,“ protáhla Ginn zdřevěnělé tělo.

Společně seděly v odlehlém rohu nebelvírské společenské místnosti, kde je nikdo nerušil a ony tak měly klid na učení. To však již nyní leželo na podlaze, zatímco obě dívky nečinně hleděly před sebe a snažily se nemyslet na blížící se zkoušky. Z jejich zadumanosti je však vytrhl Harry, který se najednou prohnal kolem nich jako kulový blesk a zcela je tak vytrhl z jejich nečinnosti.

„Co to bylo?“ podivila se Cassidy a dokonce.

„Vůbec netuším,“ pokrčila Ginny rameny.

Okamžik na to byl Potter zpět a naléhavě se o něčem bavil s Ronem a Hermionou. To už Cassidy i Ginny natahovaly krk i uši, aby měly přehled o tom, co se děje. K jejich smůle však byl probíhající rozhovor příliš tichý na to, aby cokoliv zjistily. Když ale Harry opět zmizel, okamžitě se přesunuly ke zbylé dvojici.

„O čem to celé bylo?“ zaujala rusovláska místo vedle svého bratra a přejížděla pohledem z něj na Hermionu.

„Harry a Brumbál,“ vysvětlila po chvíli Hermiona. „Někam se chystají. A zároveň… Jde o Malfoye. Harry si myslí, že něco chystá.“

„A?“ nechápala Cassidy.

Ronald s Hermionou se po sobě váhavě podívali, ale pak se dali do vysvětlování a sdělili oběma dívkám, co se má dít. Za chvíli už byli všichni čtyři na chodbách hradu, kde se k nim připojili ještě Neville a Lenka Láskorádová. Vzápětí se rozdělili na dvě skupiny. Hermiona s Lenkou vyrazili hlídat Snapea do sklepení, zatímco Ron, Ginny, Neville a Cassidy zamířili ke Komnatě nejvyšší potřeby, kde se podle všeho nacházel Draco Malfoy.

„Myslíte, že tam vážně je?“ zeptala se pochybovačně Ginny, když dorazili téměř na místo.

„Nikde jinde ho nevidím,“ odvětil Ron s nosem zabořeným do Pobertova plánku, který jim vrazil Harry.

„Jen doufám, že Hermiona s Lenkou budou dávat pozor. Nerad bych tu narazil na Snapea,“ rozhlédl se Neville kolem sebe, jako by každou chvíli očekával, že se zpoza rohu vynoří obávaný profesor lektvarů.

„Maximálně nám strhne body a dá nám školní trest,“ pokrčila Ginny rameny a zastavila se asi deset metrů od vchodu do Komnaty. „Blíž bych radši nechodila. Co kdyby tam náhodou byl,“ vysvětlila své jednání.

Cassidy jen přikývla a stejně jako ona se opřela o zeď. Byla překvapená, jak se tak zničehonic ocitla ve víru událostí. Dřív se do podobných věcí nezapojovala. Ne že by proti tomu něco měla, ale nikdy se nenaskytla příležitost, nebylo proč. A najednou tu stála v noci na chodbě s partou svých kamarádů a hlídala místnost, kde se měl schovávat domnělý Smrtijed, který chystal něco zlověstného. Přemýšlela o tom, jestli by se i dřív takhle bez rozmyšlení vydala na podobnou výpravu. Často jednala unáhleně a bez rozmyšlení, ale tohle bylo něco jiného. Nyní nasazovala své zdraví a bezpečí spolu se svými přáteli za něco, čemu oni věřili. Teprve když se nad tím zamyslela pořádně, si uvědomila, že tomu věří i ona sama. Nebo podlehla vlivu svého okolí. Tak jako tak byla přesvědčená o tom, že Malfoy je Smrtijed. A pokud Harry věděl, že se dnes stane něco velkého a pro budoucnost důležitého, nemohla odmítnout pomoci. Nenechala by své přátele na chodbách, kde se jim mohlo cokoliv stát, a sama ležela v posteli a užívala si sladké nevědomosti. To, že se dostala do Nebelvíru, přeci jen o něčem svědčilo. A skutečnost, že trávila svůj volný čas s Ginny, která ho zas trávila s Nebelvírským triem, se na ní dozajista také podepsala.

„Doufám, že se Harry mýlil a dneska se nic nestane,“ pronesl po čtvrt hodině ticha Neville.

„Bylo by to skvělé,“ souhlasil s ním Ronald.

„Kde myslíte, že je Harry asi teď?“ zeptal se Neville.

„Přála bych si to vědět,“ vydechla Ginny. „Jen doufám, že je v pořádku.“

„O to bych se nebál. Je přeci s Brumbálem,“ řekl Ronald jako by to mluvilo za vše.

„Snad se brzy vrátí.“

Po této krátké výměně na chodbě opět nastalo ticho. Cassidy až udivovalo, jak moc velké. Vždycky měla za to, že když se vydáte po večerce na průzkum hradu, zákonitě vás někdo přistihne. Filch, Snape, Protiva, paní Norrisová… Možností byla spousta. A přece tam bylo úplné prázdno, ani živáčka. Tuto noc asi byli jediní, kteří se vydali z bezpečí svých ložnic.

„Podívejte!“ vyhrkla náhle Cassidy, když si všimla, že se na stěně najednou objevily dveře.

„Měl pravdu,“ vydechla Ginny, která už se najednou neopírala o zeď.

Vzápětí se otevřely dveře a na chodbě se objevil Draco Malfoy v celé své kráse. V ruce svíral jakousi ohavnou scvrklou hnátu. Jakmile si jich všiml, ušklíbl se, něco kolem sebe rozhodil a najednou nastala v chodbě absolutní tma.

„Lumos,“ ozvalo se Ginniným hlasem, ale zdálo se, že kouzlo nefunguje.

„Incendio!“ křikl odněkud ze tmy Ron, ale ani jeho zaklínadlo se nesetkalo s úspěchem.

Vzápětí se kolem nich prohnalo několik lidí, kteří zřejmě neměli problémy s viděním. Cassidy se intuitivně vydala směrem, kterým mířili oni, a doufala, že se tak dostane z černočerné tmy, která kolem ní panovala. Za sebou slyšela, jak její přátelé stále vykřikují do tmy různá kouzla, s jejichž pomocí se snažili rozehnat temnotu. Ale marně. Cass se ulevilo, když se po chvíli konečně dostala do další chodby, kde už bylo světlo, a pomocí svého hlasu začala vyvádět přátele z pasti, ve které stále vězeli. Jakmile byli všichni venku, rozeběhli se chodbou pryč a téměř okamžitě narazili na další neočekávané návštěvníky.

„Remusi, Tonksová, co tu děláte?“ vyhrkla Ginny, jakmile je spatřila. „Bille!“

„Brumbál nás požádal, abychom hlídali hrad, zatímco bude pryč…“ začal Lupin vysvětlovat důvod své přítomnosti.

„Někdo je na hradě!“ skočila mu do řeči Cassidy. Remus na ni překvapeně pohlédl a zdálo se, že si během vteřinky uvědomil, s kým má tu čest. „Malfoy někoho vedl z Komnaty. Cítila jsem, jak kolem mě proběhlo několik lidí.“

„Kudy?!“

„Snažila jsem se jít za nimi, ale neviděla jsem. Někam sem,“ vysvětlovala.

Remus přikývl a společně s Tonksovou a Billem se rozeběhl do jedné z postranních chodeb. Skupinka studentů ani na okamžik nezaváhala a vyrazila za nimi. O několik minut později u vchodu na astronomickou věž narazili na skupinku Smrtijedů. Členové Fénixova řádu se dali okamžitě do boje a studenti se hned na to zapojili také.

Cassidy na okamžik zaváhala, na rozdíl od svých přátel se v podobně nebezpečné situaci ocitla poprvé. Když na ni ale letěl zelený paprsek, vzpamatovala a pustila se do boje stejně jako ostatní. Koneckonců neměla na výběr, chtěla-li přežít. Teď už nešlo o to, jestli je ochotná riskovat svůj život jako to pravidelně dělali její přátelé. Teď o něj musela bojovat.

„Neville, pozor!“ křikla najednou Ginny.

Cassidy jako ve zpomaleném filmu sledovala, jak na jejího kamaráda míří jakýsi paprsek a vzápětí ho odhazuje na protější zeď. Jejím prvním reflexem bylo se za ním rozběhnout, ale sotva udělala několik kroků, objevil se před ní rozložitý chlap se slepenými šedými vlasy a hábitem nalepeným těsně na tělo. Cass na něj šokovaně hleděla, zatímco ji sjížděl pohledem a patrně si to pořádně užíval. Zaznamenala jeho umouněné ruce, na kterých se zračila zaschlá krev. Okamžitě ustoupila o několik kroků zpátky, hůlku nataženou před sebou.

„To ti nijak nepomůže, krasotinko,“ vycenil na ni ostré zažloutlé zuby.

Impedimenta!“ vyhrkla Cassidy.

Kletba Smrtijeda těsně minula, ale zdálo se, že ho to rozčílilo. Bez varování se na ni vrhl a dívka jen na poslední chvíli stačila uskočit a vrhnout po něm další kouzlo. Ani to se ale nesetkalo s úspěchem. Vzápětí na sobě ucítila jeho ruce.

„Rozluč se se životem,“ zavrčel jí do ucha, přičemž ji ovanul smrdutý dech.

V dalším momentě však do jejího protivníka narazilo nějaké kouzlo a odhodilo ho do dostatečné vzdálenosti od ní. Rychle se sebrala a ustoupila o několik kroků dozadu, když se kolem ní najednou prohnal další paprsek a donutil ji tak zapojit se opět do boje. Koutkem oka zahlédla, jak se Lupin pustil do boje s jejím předchozím soupeřem a chvíli na to ho vystřídal Bill. Po chvíli si však začala jasně uvědomovat, že jsou v menšině. Sama jen s námahou uskakovala různým kouzlům a děkovala všem bohům, že jim Harry věnoval svůj Felix Felicis. Lektvar štěstí opravdu fungoval, zatím byli všichni naživu. Někteří však už tolik štěstí neměli. Jeden ze Smrtijedů vběhl přímo do cesty kletbě, kterou vyslal další přívrženec Pána zla, jenž zaměstnával Lupina s Tonksovou. Až nyní si Cassidy uvědomila, že jim na pomoc přiběhli i bradavičtí profesoři.

„Bille!“ vykřikla najednou, když si všimla, jak se mohutný Smrtijed vrhl proti nejstaršímu Weasleymu. Okamžitě přesunula svou pozornost k nim a začala na útočícího muže vrhat jedno kouzlo za druhým, aby ho od zrzavého mladíka dostala. Nakonec se jí to i povedlo a útočník zmizel na schodišti astronomické věže, ale i tak už bylo dost pozdě. „Bille!“ rozeběhla se k němu, aniž by hleděla na možná nebezpečí.

V příštím okamžiku do ní narazilo jakési kouzlo a prudce ji vrhlo na nejbližší stěnu. Bezvládně se sesunula na podlahu a bez povšimnutí tam zůstala ležet. Nikdo neměl čas na to, aby jí šel pomoci. Všichni ostatní bojovali a nechtěli-li přijít o život, nesměli ve své snaze polevit.

 

***

 

„Chrisi? Chrisi! Jsi v pořádku?“

Tracy seděla s Christopherem v havraspárské společenské místnosti a učila se, i když už bylo dávno po večerce. Byla už zvyklá, že se na kolej vracela pozdě a zatím ji ještě nikdo nenachytal. Jen Pansy Parkinsová měla proti jejím neustálým výletům námitky a nelíbilo se jí, jak moc se bratříčkuje s Havraspárem, ale Trac bylo upřímně jedno, co si její spolužačka myslí. Považovala ji jen za osinu v zadku a byla by nejraději, kdyby ji nechala na pokoji a zajímala se o někoho jiného, například o mladší ročníky.

„Já… Něco je špatně,“ zamumlal. „Jako by se něco stalo…“ nakrčil obočí. „Mám takový divný pocit ohledně… Cassidy,“ vydechl.

„Jak to myslíš?“

„Já nevím. Prostě jako by se stalo něco… špatného. Něco se jí muselo stát,“ vyskočil na nohy a začal si to rázovat po místnosti.

„Co chceš dělat? Je noc, těžko…“

„Jdu za ní,“ nevnímal ji a zamířil k východu.

„Jsi normální?“ byla skokem na nohou a pevně ho chytila za zápěstí. „Někdo nás chytí a budeme z toho mít problém.“

„To je mi fuk,“ odsekl, vytrhl se z jejího držení a vyšel ven na chodbu.

„Z tohohle budou jen problémy,“ zamumlala si sama pro sebe a zamířila za ním.

„Co…?“

„Jdu s tebou. Snad sis nemyslel, že budu jen tak sedět na zadku, zatímco ty si jdeš užít noční procházku hradem. Tak jako tak už bych se měla pomalu vrátit na kolej. Neuškodí, když to vezmu oklikou.“

Christopher přikývl a nechal ji, aby kráčela po jeho boku. Už věděl, že se nemá smysl s ní hádat, pokaždé si prosadila svou. Byla příšerně tvrdohlavá. Nyní ale byl rád, že je s ním, vážil si toho.

„Víš vůbec, kam…“

„Pš,“ zacpal jí rukou pusu a stáhl ji do nejbližšího výklenku.

Vzápětí se kolem nich prohnali Snape s Dracem Malfoyem. Vůbec si jich nevšimli a v obrovském spěchu mířili chodbou vedoucí ke schodišti ke vstupní síni. Překvapeně za nimi hleděli, ale poté jejich pozornost zaujal hluk, který se ozval ze shora.

„Jdeme,“ zavelel Christopher a rychle se rozeběhl k nejbližším schodům. Tracy ho bez zaváhání následovala a v dalším okamžiku se málem srazila s Potterem, který letěl stejným směrem jako předtím profesor Snape a její spolužák.

„Uhněte mi z cesty!“ křikl na Chrise a Trac Potter a hnal se dál.

V dalším momentě se na schodišti zjevily dvě zavalité postavy a snažily se dohnat Pottera.

„Carrowovi,“ vyhrkla Tracy, když je poznala. „Jsou to Smrtijedi!“

„Sakra,“ zamumlal Christopher a snažil se pochopit, co se to v hradě děje.

Neměl však čas na přemýšlení, protože jak muž, tak i žena na ně zaútočili. Okamžitě zareagoval a vyhnul se letící kletbě a všiml si, že Tracy vedle něj udělala to samé. Dalších několik minut zápolili s dvojicí, než se Christopherovi podařilo odhodit muže na zeď takovou silou, že už se nezvedl, a Tracy zase dokázala ženu zasáhnout jakousi nepříjemně vypadající kletbou, odzbrojit a vzápětí uvést do bezvědomí a svázat ji. Oba byli lehce překvapeni svým vítězstvím, ale hádali, že Smrtijedi už toho za sebou měli víc než jen tento krátký souboj.

„Hodíme je sem,“ navrhla Tracy, když oběma sebrala hůlky a ujistila se, že jsou bezpečně svázaní.

„Fuj,“ nakrčil Chris nos, když spatřil jakýsi přístěnek.

„K nim se to hodí,“ pokrčil Trac rameny a odlevitovala oba zajatce do malé místnůstky plné pavučin a prachu.

„Poběž už!“ popadl pak Christopher dívku za ruku a rozeběhl se po schodišti, po kterém Carrowovi přišli.

Podle lomozu a hluku se po chvíli dostali k úpatí schodiště astronomické věže. Zdálo se, že zde bylo epicentrum zápasu. Několik dvojic ještě bojovalo ve změti suti a kamenů popadaných ze zdí a stropů, zatímco mnoho lidí leželo na zemi a nevykazovalo známky života.

„Cassidy!“ spatřil Christopher svou sestru, která ležela podél jedné zdi.

„Je u ní Ginny,“ zadržela ho Tracy dřív, než se k ní stačil rozeběhnout. „Oni potřebují naši pomoc víc,“ kývla k profesorce McGonagallové, Lupinovi a dalším, kteří stále zápolili se Smrtijedy.

Christopher přikývl a uznal, že má pravdu. V dalším momentě měli oba v ruce hůlky a zapojili se do boje po boku profesorů a členů Řádu, kteří právě byli ve škole. Na Tracyině tváři bylo znát, že jí to není úplně po chuti, přestože to sama navrhla. Bála se, aby ji někdo z přítomných nepoznal, zavařila by tak celé své rodině a veškerá práce, na které v posledních týdnech pracovala s Theodorem a Christopherem, by byla marná. Přesto ale bojovala po boku Brumbálových lidí a necouvla.

Mdloby na tebe!“ zaútočil Christopher na Smrtijeda, který bojoval s Lupinem.

„Chrisi, co…“ začal Remus, ale vzápětí se musel vyhnout letící kletbě.

O pár minut později bylo po všem. Většina Smrtijedů ležela v bezvědomí na zemi, svázaní a pro jistotu i umlčení. Jakmile měl Chris jistotu, že už se nic neděje, rozeběhl se ke Cassidy, u které nyní klečela profesorka McGonagallová.

„Jak jí je?“ vyhrkl okamžitě.

„Žije. Odneseme ji k madame Pomfreyové, ta se o to postará. Nedělejte si o ni starost, Christophere,“ oslovila ho snad poprvé za celou dobu v Bradavicích jménem. „Bude v pořádku. Nezasáhlo ji nic nebezpečného,“ pousmála se. „Vy jste v pořádku, ne? Můžete ji tedy vzít na ošetřovnu?“

„Samozřejmě, paní profesorko,“ přikývl a pomocí levitačního kouzla zvedl sestru do vzduchu.

„Slečno Davisová, pomozte slečně Weasleyové, zdá se, že má něco s nohou,“ organizovala McGonagallová věci kolem sebe.

„Ano, paní profesorko,“ přikývla. „Mimochodem,“ vzpomněla si ještě, když ředitelka nebelvírské koleje zamířila k dalším raněným, „cestou jsme s Chrisem potkali Alektu a Amycuse Carrowovi. Jsou svázaní v přístěnku pod schodištěm. Tady jsou jejich hůlky,“ podala McGonagallové dva proutky.

„Stavíme se tam cestou na ošetřovnu,“ usmála se na ni starší žena. „Děkuji za informaci, slečno Davisová, a za spolupráci.“

„Není za co,“ kývla Tracy hlavou a pomohla na nohy Ginny, která stále seděla u zdi. „Která noha?“ zeptala se hned.

„Pravá,“ zamumlala Ginn a zakřenila se bolestí, když na zraněnou nohu špatně došlápla.

„Vadilo by ti, kdybych tě odlevitovala? Bylo by to rychlejší,“ navrhla Trac řešení.

Weasleyová ji chvíli vzdorně probodávala pohledem, ale pak si povzdechla a uvolnila se. „Nemyslím, že bych tam dokázala dojít,“ rezignovala a nechala Tracy, aby ji pomocí kouzla nadzvedla. „Kde jste se tu s Christopherem vůbec vzali?“ vyptávala se, zatímco mířily na ošetřovnu.

„Zrovna jsem se chystala na kolej, když měl Chris divný tušení ohledně Cassidy. A když jsme narazili na Snapea, Malfoye, Pottera a pak na ty Carrowovi, nebylo těžké odhadnout, ze kterého směru přišli,“ vysvětlila a kupodivu jí nevadilo, že se baví s dívkou, kterou po celou dobu neměla ráda. V tomto okamžiku to bylo bezvýznamné. „Co jste tam vy dělali?“ zeptala se pro změnu na to, co zajímalo ji.

„To Harry, měl dojem, že se dneska něco stane. Hlídali jsme na chodbách, když se tu objevili ti Smrtijedi,“ shrnula to Ginny.

„Kolik?“

„Hodně, přes deset. Moc jsem jich nepoznala. Jen Šedohřbeta, Gibbona – ten je mrtvý… A tys říkala, že tam bylo Carrowovi. Nepoznala jsem je, ale vím, co jsou zač. A myslím, že jsem tam zahlédla Mulcibera a Yaxleye. Ale nejsem si jistá, znám jejich tváře jen z novin,“ odmlčela se a na poměrně dlouho mezi nimi nastalo ticho.

„Co tam dělali Snape a Draco?“ zeptala se tmavovláska těsně před tím, než dorazily na ošetřovnu.

„Nevím. Ani jsem si Malfoye nevšimla, než seběhl z té věže. A Snape se objevil až po nějaké době. Myslím, že si ho profesoři přivolali na pomoc.“

„Proč teda pomáhal Dracovi a Potter za nimi běžel?“ zeptala se sama sebe Tracy.

To už vešly na ošetřovnu, Tracy položila Ginny na jednu z volných postelí a upozornila na ni madame Pomfreyovou. Vzápětí se přesunula k Christopherovi, který seděl u své sestry, jež byla stále v bezvědomí, a držel ji za ruku. Na tváři už ale neměl zoufalý výraz, spíš jen netrpělivý.

„Jak je na tom?“ zeptala se tiše, když se posadila vedle něj.

„Bude v pořádku,“ zamumlal Chris. „Pomfreyová jí dala několik lektvarů… Do deseti minut by se měla probrat.“

„To jsem ráda,“ přikývla dívka. „Co tu dělá Grangerová a Láskorádová?“ zahleděla se na dívky, které se posadily k Ginny, které se právě věnovala ošetřovatelka.

„Přinesly sem profesora Kratiknota, někdo ho omráčil. Jak jsou na tom ostatní?“

„Nevím, McGonagallová mě sem poslala s Weasleyovou.“

O několik minut později na ošetřovnu donesli i Nevilla Longbottoma a Billa Weasleyho. Christopher jen se zděšením pozoroval, jak se madame Pomfreyová snaží zacelit rány na jeho tváři, ale bez úspěchu. V ten moment se probrala i Cassidy a Chris tak mohl odvrátit pohled od znetvořeného snoubence své kamarádky a odpovědět sestře na její otázky. Nevšiml si, že někteří lidé z ošetřovny mezitím zmizeli. Ginny se vypařila ještě před tím, než donesli jejího bratra, a McGonagallová a další profesoři se pravděpodobně věnovali zajatým Smrtijedům. Zbytek postával kolem Billovy postele a snažil se přijít na něco, co by mu pomohlo. I Cassidy, i když nebyla zcela v pořádku, pobývala u postele nejstaršího syna Weasleyových a snažila se pomoci. Jen Christopher s Tracy se drželi v pozadí.

„Jsi v pořádku, Harry?“ ozval se ošetřovnou najednou Remusův hlas.

„Nic mi není… co je s Billem?“ zeptal se hned Potter, který okamžitě zamířil k posteli obklopené lidmi.  Chvíli zíral na znetvořeného Weasleyho, než opět našel hlas. „Neznáte nějaké kouzlo, které by se na to dalo použít?“

„Na tahle zranění žádné kouzlo nezabírá,“ zavrtěla ošetřovatelka smutně hlavou. „Vyzkoušela jsem už všechno, co znám, ale na pokousání vlkodlaka žádný lék neexistuje.“

Christopher zavřel oči a snažil se další rozhovor nevnímat. Viděl, jak hrozně nyní Bill vypadal a mrzelo ho, že mu nikdo nemůže pomoci. Měl tohoto Weasleyho rád a přál si, aby se to stalo někomu jinému než jemu. Nebo vůbec nikomu. Nedokázal si představit, jak moc to Fleur vezme. Věděl, že ho má moc ráda a tohle ji velmi krutě zasáhne. Zatřepal hlavou a znovu se zaposlouchal do rozhovoru.

„Rone,“ říkala právě Ginny, „Brumbál je mrtvý.“

Slyšel, jak Tracy vedle něj zalapala po dechu. On sám měl pocit, že má najednou v hlavě úplně prázdno. Dokonce ani neslyšel reakce ostatních. Jediné, k čemu se přiměl, bylo zvednout se a přesunout se k ostatním. Letmo zaznamenal, že Tracy udělala to samé a pořád se držela po jeho boku. Zřejmě se necítila v této společnosti moc dobře.

„Zabil ho Snape,“ vysvětloval Harry. „Byl jsem u toho, viděl jsem to. Když jsme se vrátili, přistáli jsme na astronomické věži, protože právě nad ní se vznášelo znamení… Brumbálovi nebylo dobře, byl strašně zesláblý,“ vyprávěl a několik dalších vět se neslo v podobném duchu. Všichni přítomní na něm viseli očima a nikdo se neodvážil ho přerušit. „V tom ze dveří vyběhl Malfoy a odzbrojil ho. A potom dorazili další Smrtijedi – a po nich Snape – a Snape to udělal. Avada kedavra.“

Následně zazněl venku fénixův zpěv, který odrážel veškerou bolest, kterou Fawkes cítil. Christopher měl pocit, jako by ta bolest ani nevycházela od fénixe, ale přímo z jeho nitra. Věděl, že znal Brumbála pravděpodobně nejméně ze všech, ale měl toho starého kouzelníka rád a věděl, že když bude potřebovat, může se na něj spolehnout. Že se na něj celá Anglie může spolehnout. A najednou byl pryč. Legenda, kterou znali všichni kouzelníci i v zahraničí. Nevěděl proč, ale najednou měl pocit, že i Bradavice jsou jiné. Jako by část z nich zemřela. Překvapilo ho, když mu Tracy najednou položila hlavu na rameno a on ucítil slzy, které mu padaly na hábit. Ačkoliv to nikdo neřekla, i ona měla Brumbála v oblibě, přestože byla ze Zmijozelu. A věděla, co jeho ztráta pro kouzelnický svět znamená. Chris byl natolik pohroužený ve svých myšlenkách, že si ani nevšiml, kdy na ošetřovnu přišla McGonagallová. Probral ho až rozhovor, který shrnoval dění celého večera. Mlčky ho poslouchal, ale nezapojoval se do něj. Neměl ani co říct, on nic záslužného nevykonal. Stal se jen náhodným účastníkem bitvy, stejně jako Tracy.

Plně se vzpamatoval až v okamžiku, kdy se znova otevřely dveře a dovnitř vtrhli manželé Weasleyovi spolu s Fleur, jejíž obličej byl zkřivený hrůzou.

„Fleur,“ zamumlal, vyskočil a přesunul se k polovíle. „Fleur.“

„Proboha,“ zamumlala Francouzka, když spatřila obličej svého snoubence.

„Bude v pořádku, Fleur,“ domlouval jí tichou francouzštinou Christopher. Všiml si, že je jediný, kdo na ni bere ohled. Všichni ostatní se věnovali Weasleyovým.

„Co se stalo?“ zeptala se téměř neslyšně svým mateřským jazykem, zatímco stále upírala oči na Billa.

„Vlkodlak,“ vysvětlil neochotně a nechal ji, aby se o něj opřela. Vypadala, že tu podporu opravdu potřebuje. Dalšími slovy se ji snažil uchlácholit, ale nezdálo se, že by ho úplně vnímala. Úplně se probrala, až když jí došla slova paní Weasleyové.

„A tím mysslíte co?“ rozkřikla se najednou a Chris vůbec nevěděl, na co tak prudce reaguje. „Co tím mysslíte, když rršíkáte, že se měl šenit?“

Christopher sledoval Fleuřin výbuch, ale neudělal nic pro to, aby ji zastavil. Podle něj byla v právu. Jemu samotnému vadilo, jak k ní přistupovala Ginny a nepochyboval o tom, že její matka na ni bude mít úplně stejný názor. Koneckonců i Fleur to věděla, ale jak se zdálo, konečně jí došla trpělivost, za což byl Chris rád. Bylo na čase, aby jim ukázala, že není tak povrchní, jak si o ní myslí. S lehkým úsměvem pozoroval, jak ošetřuje Billova zranění a potěšilo ho, když se obě ženy najednou nad zraněným tělem mladého muže usmířily a došly ke vzájemnému porozumění.

„Líbí se mi,“ poznamenala Tracy, když se k ní Christopher vrátil. „Je dobře temperamentní.“

„Jako většina Francouzek,“ pokrčil rameny. „Jen si myslím, že to před nimi nikdy nedávala znát. Nevím, za co ji považovaly, ale Fleur rozhodně není povrchní, aby Billa kvůli něčemu takovému nechala. Miluje ho.“

„To je vidět. Je mi to líto. On si to z nich,“ pohodila hlavou k Weasleyovým, „zasloužil nejméně.“

„Zvládnou to,“ zadoufal Christopher. „On se jí nevzdá a ona jeho už vůbec ne. Ta svatba bude. Sama jsi ji slyšela.“

„Bude hodně blbý, když tě požádám, jestli bys mě na ni nevzal? Jako svůj doprovod?“ nadhodila.

„Budu rád, když tam budeš se mnou,“ odvětil zlehka Christopher a usmál se. „Myslím, že to je jediná dobrá věc na dnešku. Jen by se ještě Remus měl přestat vzpouzet,“ pozoroval při Lupina a jakési čarodějky.

„To je Nymfadora Tonksová,“ informovala ho Tracy. „Pracuje na ministerstvu jako bystrozorka. Její matka je sestra Belatrix Lestrangeové a Narcisy Malfoyové, ale rodina ji vydědila, když si vzala kouzelníka mudlovského původu. Vůbec není jako ostatní z její rodiny, jak jsem slyšela. Ostatně to sám vidíš, Tonksová patří k Brumbálovi a do toho jejich Fénixova řádu.“

„Líbí se mi,“ poznamenal Christopher. „Jen je taková nevýrazná…“

„Když jsem ji viděla naposled, měla křiklavě růžové vlasy,“ pohlédla Tracy na bystrozorku zamyšleně. „Teď vypadá spíš normálně.“

O chvíli později se k nim jmenovaná Tonksová přesunula, když Remus Lupin opustil místnost. Christopher netušil, co po nich může chtít a vypadalo to, že i Tracy je zmatená. Vysvětlilo se to v okamžiku, kdy se jim představila a varovala je, že jako účastníci bitvy by mohli být vyzváni ministerstvem, aby vypovídali. Vzápětí jim i poděkovala za odchycení Carrowových, které zřejmě ona vyzvedávala z přístěnku na košťata.

„Změnili jsme jim paměť, takže si nebudou pamatovat, že jste je chytili vy. Bylo by to pro vás nebezpečné. Vědí teď jen to, že je dopadli nějací studenti, ale v té rychlosti si nestihli zapamatovat tváře. Pravděpodobně si budou myslet, že to byl Harry nebo někdo takový. Jo a jestli chcete, můžete zůstat přes noc tady,“ řekla Tonksová již na odchodu. „Máte tu sestru a Minerva to povolila. A vy…“ obrátila se na Trac.

„Zůstanu s ním,“ nenechala ji tmavovláska dokončit větu. Bylo pro ni nemyslitelné, aby se po tom všem vrátila na kolej.

Téměř do rána pak diskutovali nad tím, co se tu noc na hradě stalo. Trac byla víc než otřesena tím, co měl Draco udělat, a také přemýšlela nad tím, co je Snape zač. Podařilo se jim usnout až kolem půl šesté. Na rozdíl od některých, kteří po nočních událostech nemohli spát vůbec.

<< 23. kapitola <<                                            >> 25. kapitola >>

02.08.2014 19:53:23
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one