My world of fantasy...

23. kapitola PČ - Seznam adeptů

Vkládám až dneska, dřív to bohužel nešlo, na chatě nevedeme internet.
Jinak - nejsem s touhle kapitolou vůbec spokojená. Je v ní sice všechno, co tam má být, ale nelíbí se mi. A bohužel nevím, co s ní udělat nebo jak ji předělat. Takže ji tu máte takhle.
K.
***

Následující dva týdny celá škola stále žila vítězstvím Nebelvíru ve famfrpálovém poháru. Na chodbách se pořád každou chvíli ozývaly chorály opěvující jednotlivé hráče a jejich výkony. Dívčí osazenstvo navíc neustále probíralo nově vzniklý vztah mezi Ginny Weasleyovou a Harry Potterem, který vznikl hned po nebelvírská výhře.

„Že je to ještě baví probírat,“ mračila se Cassidy, která poslední dobou pobývala především v havraspárské společenské místnosti ve společnosti svého bratra.  Zdálo se, že je novým párem docela otrávená, Ginny nyní trávila veškerý svůj čas s Harrym a zbytkem zlatého tria a na ni skoro neměla čas.

„Je to Potter, Cassidy, samozřejmě že je to baví,“ odtušil pobaveně Christopher.

„Je to děsný.“

„Nevadilo by ti to, kdyby ses zrovna nehádala s Terrym. Co se mezi vámi dvěma vlastně stalo?“ zamračil se.

„Já nevím. Ještě před měsícem to bylo úžasný a najednou… je to divný,“ pokrčila rameny. „Vyjíždíme na sebe kvůli každé maličkosti a mě to fakt nebaví. Vždycky jsem se s ním cítila skvěle, ale teď jsem ráda za každou chvíli, co nemusím být s ním. Jsem ráda, že dal Michael tý svý holce kopačky, aspoň Terryho zabaví a já mám klid.“

„Takhle bys o něm neměla mluvit, Cass. Je to můj kamarád…“

„Co kdybychom tohle přeskočili? Nemám náladu na to, abych se v tom pitvala. Stejně sama netuším, co se děje,“ povzdechla si. „Co ti píše?“ změnila téma a zeptala se na dopis, který Christopher toho dne obdržel od Lucase.

„Víceméně mi oznámil, že k nám přijede na prázdniny. Prý se chce zdokonalit v angličtině, jako by to ještě šlo, a vypadnout z domova, čemuž teda rozumím. Přemýšlím, že bych ho na srpen pozval k nám.“

„To by bylo fajn,“ přikývla Cassidy. „Mě zas Dominique pozvala k nim, tuším že mluvila o červenci. A i Ginny chce, abych k nim přijela. Vypadá to, že letos se o prázdninách vážně nudit nebudu. Navíc se bude Fleur vdávat,“ usmála se. „Mluvil jsi s ní v poslední době?“

„Jen jsme si párkrát psali. Vypadá to, že je zaneprázdněná prací, kterou teď má na ministerstvu. Každopádně se docela zlepšila v angličtině, oproti létu je to opravdu velký rozdíl. Ten Bill na ni má opravdu dobrý vliv.“

„Bill je fajn, poznala jsem ho o Vánocích a vážně se mi líbil. Docela se těším, až budou patřit do rodiny.“

„Mimochodem, měl jsem se tě zeptat, jestli bys nechtěla jít za družičku,“ vzpomněl si najednou Christopher. „Že by raději měla tebe než Ginny.“

„To bych hrozně ráda,“ vydechla Cassidy a úplně se nad tou vyhlídkou rozzářila. „A ty?“

„Ptala se mě už dřív, jestli bych jí nešel za svědka, že nikoho jiného nechce. A před týdnem tu otázku zopakovala. Nedokázal bych jí to odmítnout i kdybych chtěl. Je pro mě jako druhá sestra.“

„Já vím,“ přikývla Cass s úsměvem. „Jsem za ni ráda, že jí to takhle vyšlo. Budu jí muset napsat a zeptat se, co plánuje a tak. Myslím, že už Ginny můžu přesně říct, kdy k nim přijedu. Hrozně ráda bych jí s tou svatbou pomohla…“ zasnila se a pokračovala na toto téma dalších deset minut. „Doufám, že bude mít hezké počasí. Protože kdyby bylo tak hnusně jako je dneska…“ pohlédla z okna. Venku právě zuřila jedna z mnoha jarních bouřek, a přestože byla sobota, všichni studenti byli nuceni trávit svůj volný čas ve společenských místnostech a věnovat se přátelům nebo učení.

„Je to na začátku srpna, bude krásně. A určitě…“

„Chrisi, máš tu návštěvu,“ houkla na něj Mandy Brocklehurstová, která právě prolezla vchodem do místnosti.

„Jo, hned tam jdu,“ odvětil. „Vydrž, Cass,“ prohodil k sestře a zamířil na chodbu. K jeho překvapení tam stepovala Hermiona a vypadala, že se jí ulevilo, když ho tam našla. „Co tu děláš, Mio?“ zeptal se překvapeně.

„Potřebuji s tebou mluvit,“ vysvětlila.

„Fajn, tak pojď dál,“ ustoupil a nechal jí projít do společenské místnosti. „Kde máš Harryho a Rona?“

„Zase se někde potulují na hradě. Ahoj,“ pozdravila Cassidy. „Mám ti vyřídit od Ginny, že se po tobě shání. A že by byla ráda, kdyby ses vrátila zpátky do Nebelvíru. O něčem s tebou chce mluvit a když zjistila, že jdu za Chrisem, pověřila mě, abych ti to vyřídila.“

„Ok. Uvidíme se později, bráško,“ zvedla se, líbla stále stojícího Christophera na tvář a vyběhla z místnosti.

„Cos potřebovala, Mio?“

„Napadlo mě pár věcí, které by se mohly týkat tvého táty,“ prohodila tiše. „A taky jsem se chtěla zeptat, jestli by ses se mnou zas nechtěl učit,“ hodila na něj psí oči. „Kluci to zase nechávají na poslední chvíli a neposlouchají mě, jak je důležitý, aby se na to pořádně připravili. Jediná Ginny má rozum.“

„Jenže Ginny má NKÚ, zatímco my jen ročníkové zkoušky,“ mínil Chris. „Ale neměl by to být problém. Jen nebudu moct tak často jako předtím.“

„To ani já ne. Chci trávit čas i s Ronem a Harrym. Navíc oni si tak za čtrnáct dní vzpomenou, že se taky musí učit a budou požadovat moji stálou přítomnost. Ale zpátky k tobě. Máš u sebe ten seznam, co sis vytvořil?“

„Ne, ale je nahoře…“

„Skoč pro něj. Myslím, že už je na čase, abych to taky viděla. Koneckonců jsem ti pomáhala ty jména třídit.“

„Dobře, dej mi minutku,“ přikývl, zvedl se a zmizel na schodišti vedoucím k ložnicím. O chvíli později byl zpět. Mia už už chňapala po pergamenu, který měl v ruce, ale mladík ji rychle zastavil a prosadil si, že to nebudou řešit v havraspárské společenské místnosti, ale někde, kde budou mít více klidu. Například v Komnatě. Jen doufal, že tam tentokrát nenarazí na Malfoye, toho by viděl opravdu nerad. Hermiona s jeho návrhem nakonec souhlasila a konečně se zvedla k odchodu. Ten byl ale narušen další osobou.

„Christophere…“ objevila se najednou v místnosti i Tracy a bez okolků přešla ke svému příteli. „Neviděl jsi někde Tonyho? Jé, nazdar Grangerová,“ řekla kysele, když si všimla dívky po jeho boku. „Už dvě hodiny sháním Dafné a není nikde k nalezení.“

„Co tu děláš? Jak ses…“ začala Hermiona.

„Tracy je tu skoro pečená vařená,“ objevil se u nich najednou Anthony, který sešel z točitého schodiště. „A Dafné jsem neviděl už od oběda. Ale mám se s ní za chvíli setkat,“ ušklíbl se a zmizel na chodbu.

„Já ji přetrhnu. Říkala jsem jí, že s ní potřebuju mluvit,“ zamračila se Tracy, když zjistila, že utrhnout pár minut o samotě se svou nejlepší kamarádkou je nemožné. „Fajn, kam jste mířili?“

„Prosím?“ otázala se šokovaně Hermiona.

„Ptám se, kam teď jdete,“ zopakovala znovu Tracy. „Ven určitě ne, když je tam tak hnusně.“

„Není to nic, co by se tě týkalo, Davisová.“

„Chrisi?“ otočila se Trac na mladíka a sladce se usmála.

„Jsi neuvěřitelně dotěrná, víš o tom?“ protočil oči Christopher. „Ale není to nic, co bys nemohla vědět. Mia jen říkala, že ji napadlo něco ohledně mého otce. A jo, Hermiono, ví o tom,“ otočil se pro změnu na nebelvírskou prefektku. „A kdyby vám to nevadilo, nemám sebemenší zájem řešit to tady, kde nás může každý slyšet. Obzvlášť, když vy dvě vypadáte, že se do sebe každou chvíli pustíte.“

„Takže míříte do Komnaty,“ ušklíbla se Tracy. „Skvělý, přidám se k vám, stejně nemám co dělat. A navíc - minule byla velmi pohodlná, že, Chrisi?“

„Trac.“

„Nemám žádný zájem být v její společnosti,“ mračila se Hermiona.

„Jenže ona nám může hodně pomoct, Mio. Překousni to, prosím,“ hodil na ni psí oči. „Není tak hrozná, jak se momentálně jeví,“ šťouchnul do Davisové dřív, než stačila cokoliv dalšího říct. „Viď, Tracy?“

„Fajn, budu k ní milá. Víc než k tobě,“ dodala. „Můžeme teda jít?“ zamířila k východu a Christopher ji rychle následoval.

Grangerová se jen kysele ušklíbla, protočila oči, ale nakonec překousla svou pýchu a vydala se za nimi. Po několika minutách už se jim otevíral vchod do Nouzové místnosti. Tracy, která tam dorazila jako první, vybírala vzhled pokoje a nebylo pochyb o tom, že to byla z její strany čistá provokace. Vše v Komnatě bylo vyzdobeno v zelených a stříbrných barvách, které jednoznačně reprezentovaly zmijozelskou kolej. Christopher se nad tím na chvíli pozastavil, nevěřícně se na svoji kamarádku podíval, ale pak následoval jejího příkladu a usadil se na pohodlně vyhlížející pohovku. Hermiona to celé mlčky přešla, ale z jejího pohledu bylo patrné, že toto prostředí je jí velmi nepříjemné. Byla zvyklá na zářivé a teplé barvy a tato studená kombinace jí vůbec neseděla.

„Ukaž mi ten seznam, Chrisi,“ vyhrkla Mia, když se konečně posadila.

„Počkej, tys ho fakt ještě neviděla?“ zeptala se Tracy překvapeně. „Myslela jsem, že celou dobu…“

„Chris mi ho ještě neukázal,“ skočila jí do řeči Hermiona.

„Ale… Co jste vlastně pak teda celou tu dobu v knihovně dělali?“ nechápala černovláska.

„Procházeli všechny účastníky toho ministerského plesu,“ odpověděla Hermiona. „Chris si vzal jednu polovinu, já tu druhou. Dobré bylo, že velká část z nich byly ženy. Ale i tak jsem musela projít přes sto dvacet jmen, zjistit kdo je kdo, z jaké pochází rodiny… Zabralo to opravdu hodně času,“ zamračila se.

„Takže zhruba víš…“

„Vím jen, kdo by to teoreticky mohl být, protože část jeho rodiny byla ze Zmijozelu. Netuším, co s tím dál Chris dělal a koho si na ten svůj list zařadil.“

Tracy jen přikývla a otočila se na svého přítele: „Ukaž to!“ poručila si.

Christopher jen protočil oči, povzdechl si, ale pak vytáhl z kapsy hábitu jakýsi pergamen a podal ho tmavovlasé dívce. Ta ho okamžitě popadla a začetla se do jednotlivých jmen.

 

Avery Adam (1959)

Avery Alexander (1929)

Black Cygnus (1929 – 1979)

Black Orion (1929 – 1979)

Black Regulus (1961 – 1979)

Black Sirius (1960 – 1996)

Bulstrode Nelsan (1922)

Bulstrode Raoul (1952)

Brockleburste, Jack (1952)

Carrow Amycus (1950)

Crabbe Jonathan (1952)

Dolohov Antonín (1929)

Gibbon, Frederic (1948)

Goyle Marcus (1956)

Greengrass Richard (1955)

Jugson Jared (1960)

Karkarov Igor (1959)

Lestrange Rabastan (1952)

Lestrange Robert (1931-1979)

Lestrange Rudolfus (1949)

Macnair Walden (1947)

Malfoy Abraxas  (1926 - 1991)

Malfoy Lucius (1954)

Mulciber Stephan (1960)

Mulciber Alaric (1927 – 1980)

Nott Anthony (1956)

Nott Steven (1934)

Parkins Julius (1933)

Parkins Stephen (1956)

Pettigrew Petr (1960)

Potter, James (1960)

Raddle Tom Rojvol (1926)

Rookwood Augustus (1958)

Rosier Gustav (1926 – 1980)

Rosier Evan (1955 – 1981)

Rowle Thorfinn (1958)

Selwyn Eric (1935)

Skrk Bartemius (1963 - 1995)

Snape Severus (1960)

Travers Michael (1955)

Wilkes Daniel (1956)

Yaxley Arnold (1951)

 

„Ty, Chrisi,“ ozvala se Tracy, když dočetla a podala seznam Hermioně, která se o něj hned přihlásila, „je to seznam adeptů na tvého otce nebo seznam Smrtijedů?“

„Samozřejmě, že to první,“ zamračil se na ni Christopher.

„Já jen, že mezi tím nevidím žádný rozdíl. Až na pár jmen,“ dodala s úsměvem.

„Stejně je na devadesát procent jedním z nich. Co jiného by o mohlo být tak hrozné, že kvůli tomu utekla máma do Francie?“

„Snad jsi poslouchal Remuse…“ odtrhla Mia zrak od pergamenu.

„Samozřejmě, že ano,“ přikývl. „Jen si nedělám iluze. Raději budu příjemně překvapený než hrozně zklamaný. A krom toho – Remus se mi spíš snažil namluvit, že to nemusí být Smrtijed. Ale podle mého názoru je o tom přesvědčený. Jsem si úplně jistý, že chodil do Zmijozelu. Silně pochybuji o tom, že by mohl navštěvovat jinou kolej.“

„Ale třeba Sirius…“

„Je jen hodně malá pravděpodobnost, že by to mohl být on. Navíc by o tom Remus musel vědět. Byli to snad nejlepší přátelé, ne?“

„Takže ses vlastně rozhodl, že tvůj otec bude Smrtijedem,“ probodla ho Hermina pohledem.

„Myslím, že Chris má pravdu,“ vložila se do toho opět Tracy. „Já osobně bych Blacka škrtnula. Seděl by dokonale, ale to by tě musela mít máma o rok a kousek později,“ mluvila nyní už přímo k Christopherovi. „A vynechala bych i Karkarova, vždyť ten snad ani nestudoval v Bradavicích, ne?“ pohlédla nyní na Miu, která jen souhlasně přikývla hlavou. „A Lupin…“

„Říkal, že ho pravděpodobně znala z Bradavic,“ zavrčel Christopher. „Nevěděl to jistě.“

„Máš o své matce hodně špatný úsudek, když ho tam necháváš,“ odsekla Hermiona a nyní to byla pro změnu Tracy, kdo s ní souhlasil.

„Hele, ani jedna jste ho neznala, když byl mladý. Tak kuš. Ten seznam je přesný. Jsou tam lidé, kteří byli na tom večírku a jejichž rodina pochází ze Zmijozelu, třeba jen částečně,“ vzal si od Mii zpět svůj pergamen a prohlížel si ho.

Hermiona si jen povzdechla a změnila téma: „Proč jsou některá jména škrtnutá?“

„Po tom, co jsem mluvil s Remusem, už nesedí. Říkal přece, že na konci války žil. Takže jsem vyloučil ty, kteří byli zabiti před rokem osmdesát jedna. Sice mi to moc nepomohlo, ubylo jen pár jmen, ale je to lepší než nic,“ pokrčil rameny. „Doufám, že Remus dodrží svůj slib a zkontaktuje tu Leilu. Jsem si jistý, že by mi mohla významně pomoct. Jinak totiž nevím, co s tím dál.“

„Myslím,“ pronesla Tracy zamyšleně, „že některé z těch chlapů můžeme vyloučit i my, jen podle čiré logiky.“

„Taky si myslím,“ souhlasila s ní Hermiona. „Remus přece říkal, že ho pravděpodobně znala už ze školy. A to by vyloučilo všechny ty starší ročníky, co tu máš. Navíc silně pochybuju, že by se tvoje máma zapletla třeba s některým Blackem starším. Vždyť v tu dobu jim muselo být nejmíň padesát.“

„Jenže nikdo nikdy neřekl, že s tím dotyčným byla máma dobrovolně. Všechno, co Remus říkal, byly jen jeho domněnky a na ty já nechci sázet,“ hájil Christopher starší ročníky. „Třeba mámu nějak omámili.“ Hermiona se na něj jen naštvaně podívala a protočila oči, zatímco Tracy se pobaveně pousmála, Chrisova tvrdohlavost byla obdivuhodná.

„Ukaž mi to ještě,“ vzala si Trac opět seznam a chvíli do něj hleděla. „Lestrangea můžeš škrtnout,“ prohlásila po chvíli. „V tu dobu byl na kontinentu a plnil nějaký úkol pro Pána zla.“

„Který z nich?“ naklonila se k ní Hermiona a zcela tak ignorovala Chrise, který otevíral ústa, aby něco řekl.

„Rudolfus.“

„Byl sám?“ upírala Nebelvírka oči na papír.

„Mám dojem, že ne, ale nemůžu si teď vzpomenout, kdo další s ním byl. Myslím ale, že byli tři. Každopádně tam strávili čtvrt roku v kuse.“

„A jak to vůbec víš?“ zvedla Mia prudce hlavu.

„Jsem Zmijozel,“ odvětila Tracy s úšklebkem. „Popravdě jsem párkrát poslouchala za dveřmi, když k nám přišel strejda na návštěvu. Tohle probírali s otcem zrovna o Vánocích.  Asi se tam stalo něco, co má důsledky až do dneška,“ pokrčila rameny. „Jinak by to neřešili.“

„Tvůj otec je také…“

„Ne, není. Jen strejda. Dost se kvůli tomu s mámou pohádali, když to zjistila. Ale teď už je to mezi nimi v pořádku a on k nám občas zajde, hlavně když chce slyšet otcův názor nebo tak nějak. Na rozdíl od jiných Smrtijedů by nešel přes mrtvoly.“

„A kolik mu vlastně je?“ přimhouřila Hermiona oči a hledala jeho jméno na seznamu.

„Čtyřicet, plus mínus. Ale on to nebude. V tý době už byla jeho manželka těhotná a co jsem slyšela, tak ji opravdu miloval. Nepodvedl by ji. Ne, když právě čekal potomka. Těžko by měl v tu dobu čas na milenku.“

„Miloval?“ zaujalo pro změnu Chrise.

„Zemřela pár týdnů po porodu. Nikdy jsem se neptala na to, co se tehdy stalo. Ale od tý doby strejda nikoho neměl.“

„To vysvětluje, proč je Nott takový, jaký je,“ zabručel Christopher.

„Ani ho neznáš,“ šťouchla ho Tracy do žeber.

Chris ji však naprosto ignoroval a zkoumal zbylá jména na papíře. „Skvělé. Takže jsme škrtli další dvě jména. Tracy, nemohla by sis vzpomenout, kdo tam byl s tím Lestrangeem?“ pohlédl na zmijozelskou studentku.

„Pokusím se, třeba se mi to časem vybaví,“ přikývla. „Stoprocentně vím jen to, že to nebyl jeho bratr.“

„A dál? Mio, říkalas, že tě něco napadlo,“ vzpomněl si najednou, proč za ním prefektka přišla. „Co to bylo?“

„Říkal jsi přece, že nejsi mámě moc podobný. A tvoje babička mi povídala, že se nepodobáš na nikoho z jejich rodiny. Je teda logické, že budeš podobný jemu. Což by mohlo vyloučit například Malfoyovi a jim podobný…“

„Jenže i v naší rodině byli tmavovlasí kouzelníci, Mio. Nemůžeme je vyloučit jen proto, že jsou blond. Nejsi expert na genetiku,“ odhodil tuhle její myšlenku.

„Takhle se dál nedostaneme!“

„Jenže co když škrtnu někoho, kdo to pak bude, a my se tak budeme plahočit za těmi špatnými?“

„Tak si dělej, co chceš,“ pokrčila Hermiona rameny.

„Chrisi, uvažoval jsi už o možnosti, že ten dotyčný nemusel mít oficiální pozvánku?“ napadlo najednou Tracy. „Co když přišel jen jako něčí doprovod a nebyl předem nahlášený? Tohle se totiž občas stává,“ vysvětlila. „Na každou takovouto událost přijde deset dvacet lidí, kteří tam být nemají. Ale protože přijdou s někým významným, jsou vpuštěni dovnitř, ale jejich jména se na oficiálních záznamech nikdy neukáží.“

„Tracy,“ zasténal Christopher. „To sis to nemohla nechat pro sebe? To se teď s tímhle,“ zamával pergamenem, „můžu jít leda tak klouzat.“

„Promiň. Ale musíš vědět, že tu ta možnost je. I když je velmi malá a podle to bude jeden z těch oficiálních. Většina čistokrevných je vždy pozvaná. A dokonce i Sirius Black, který už byl v tu dobu vyděděný, jak aspoň předpokládám, tu je. Takže neopomenuli nikoho z důležitých rodů. Ti, kteří by nebyli na pozvánce, by museli být cizinci a nebo lidé nečistokrevného původu, kteří nezastávali ve společnosti nějakou důležitou roli.“

„Tahle politika,“ zamumlala rozhořčeně Hermiona.

„Neboj, až se bude tohle pořádat po tom, co vyjdeme školu, ty na tom oficiálním seznamu určitě budeš. Nikdo by si nedovolil nepozvat kamarádku Harryho Pottera,“ ušklíbla se Trac posměšně. „A stejně tak tam bude i tvoje jméno, Chrisi. Rod tvé babičky se jen tak nezapře.“

„A tvoje?“

„Moje se tam objevuje už teď,“ přiznala. „V létě jsem na podobné akci byla s rodiči. Nic zajímavého, většina nabubřelých snobů z ministerstva a hodně čistokrevných kouzelníků a čarodějek. Půlka lidí z mého ročníku ze Zmijozelu tam byla. A o těch starších ani nemluvím. A koneckonců – takový Longbottom,“ pohlédla na Hermionu, „nebo třeba Anthony Goldstein či Mandy Brocklehurstová,“ kývla na Chrise, „tam také přišli se svými rodinami. Je to taková tradice. Pozvánky dostávají všichni od patnácti výš, pokud jsi z významného rodu a nebo někdo z tvé rodiny zastává důležitou funkci, ať už je to kdekoliv. Myslela bych si, že to budete vědět.“

„A kde bych to asi tak zjistila? Od Rona nebo Harryho? Jeden z rodiny, kterou nikdo nikam nezve, druhý bydlící u mudlů.“

„Je pravda, že ve Francii to bylo podobný. Taky jsem se jednou takovéto blbosti zúčastnil. I když bych teda řekl, že v podání Francouzů to bude zábavnější,“ dodal Christopher.

„Tahle vyšší společnost,“ zakroutila Hermiona hlavou. „Vypadá to, že se dneska dál nedostaneme, Chrisi. Pokud ti to nebude vadit, vrátím se na kolej, chtěla jsem se ještě kouknout na přeměňování,“ vymluvila se a zmizela z místnosti. Bylo víc jak očividné, že jí tato společnost nebyla po chuti.

Po Hermionině odchodu nastalo v Komnatě nejvyšší potřeby ticho. Tmavovlasý mladík nepřítomně hleděl na dveře, kterými odešla jeho kamarádka, zatímco Tracy dál očima projížděla seznam a snažila se vzpomenout na něco, co by jim mohlo pomoci. Zatím ji ale nic nenapadalo.

„Trac? Víš, přemýšlel jsem…“ začal najednou Christopher váhavě. „Nemyslíš, že bychom měli někomu říct ohledně toho, co jsme zjistili? Snape a tak.“

„Já osobně nemám potřebu to komukoliv sdělovat,“ pohlédla na něj vážně tmavovláska. „Ty snad jo?“

„Přemýšlel jsem, že bych to řekl Hermioně.“

„Pokud chceš. Je to jen tvoje volba.“

„Tys na to přišla, Tracy. Já bych to bez tebe nikdy nevěděl. Vím, že ona by byla ráda, kdyby to věděla. Mám dojem, že se to stále snaží zjistit. Na druhou stranu mi to přijde jako úplně bezvýznamná informace, když už teď nemají tu knihu.“

„Tak to pusť z hlavy, Chrisi. A pokud se tě na to někdo zeptá, můžeš mu odpovědět.“

Christopher zamyšleně přikývl. Několik minut dál v tichosti seděli v místnosti, než se rozhodli stejně jako Hermiona odejít do svých společenských komnat. Mladík během cesty na kolej stále přemýšlel, jestli by přece jen někomu neměl říct, co zjistili, ale nakonec sám sebe přesvědčil o tom, že to není třeba. Dvacet let to zůstalo tajemstvím, nebyl důvod, proč by to mělo vyjít na světlo právě teď. Kdo ví, co by to ještě mohlo způsobit.

<< 22. kapitola <<                                                              >> 24. kapitola >>

24.04.2011 23:11:51
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one